closed.eye

Jakmile WALL-I doma u dveří jakožto slušně vychovaný (naprogramovaný) robot zul pásy, měl mě omotanou kolem prstu :-D. Zaujme jak děcko, tak staršího diváka, velmi pěkná grafika, sympatickej humor a tak roztomile a vtipně podanej kontrast mezi vysloužilým a hi-tec strojem, že si tuhle zarezlou plechovku musí zamilovat i největší drsňáci (rozuměj verbal) ;-P. P.S.: kterápak retardovaná dušička zplodila nápad psát název filmu = jméno robůtka foneticky...? Přiznejte se... :-(

Když on je tak roztomile zmačkanej... :-) Mám hrozně ráda kontrasty. V životě, v hudbě, v módě - nikdy mě nepřestane bavit sledovat, jak na sebe vzájemně dokážou působit dva odlišný elementy. Ačkoliv se při natáčení seriálu očividně počítalo i s míň náročným divákem, chvíle, kdy Columbo vstupuje na scénu, mžourá, okamžitě vyžaduje kafe a o kapotu nejbližšího Rollse rozklepává vajíčko natvrdo, protože se nestačil nasnídat, jsou odzbrojující :-). A jakoby nestačilo, že je tato postavička schopná bez hnutí brvou vykládat nad vychládající mrtvolou s kulkou v zádech banality typu "manželka mi zničila košili modřidlem", ještě má jak na potvoru v rajonu hogofogo čtvrti osídlený filmovýma hvězdama, významnýma podnikatelema, vědcema, literátama... A postupně tak nebohé manželce posílá do basy všechny její idoly :-). Do reálnýho světa by sice nezapadnul, ale sere Pes, zápletky jsou dobře promyšlený a líbí se mi i hlavní koncepce - klidně nadrzo ukázat celou vraždu včetně pachatele a pak diváka nechat v klidu sledovat, kterak se Columbo drží červené nitky... U televize jsem vždycky měla smůlu na nějakýho přísedícího kafrala, kterej má potřebu nahlas komentovat, takže jsem se rozhodla pustit si postupně všechny díly sama a skutečně mě to neomrzelo ani když jsem viděla tři epizody za den, a tak je mi trochu smutno, že už nemám žádnýho dalšího poručíka v záloze :-).

Tolik mě mrzí, že film zatím není lemovanej slušivou červenou... Lidičky, tady přece nejde o děj, ale o atmosféru... O zvláštní mlhu, která by se dala krájet, o chlad zalézající za nehty, o ohmataný jízdní řády. Vše znázorněno formou nepřipouštějící úvahy o kýči, tak proč se nechcete nechat podvolit... Anebo se možná pletu, ale s mým okouzlením nenadělá už asi nikdo nic. O hvězdičku míň kvůli nějak podivně utnutýmu konci. P.S.: nutno vidět v kině nebo na opravdu precizní obrazovce kravských rozměrů, jinak si výtvarnou stránku dílka neužijete.

Dílko lze vystihnout jedinou větou: "Když se to sere, tak se to sere...", díky bohu za (byt' tragikomický) chvilky s majitelem butiku Tamány :-). Nekončící depka, sled dnů typu "Dnes by bylo nejlépe nevstávat z postele, máte kritický den, na co sáhnete, to se nezdaří..." a nějak stále nepřichází kýžený "Už vím, co s tím...". Bylo toho na mě trošku moc, což myslím filmu uškodilo, mám ráda otevřený konce, ale potřebuju od scénáristy aspoň jemnej nástin dalšího možnýho vývoje všech těch průserů. Lepší tři hvězdičky...

Můj tip na pohodovou komedii.

Životní příběh vyprávěnej volně, formou přeskakování ze současnosti do minulosti: kontrast neradostnýho unavenýho stáří x produktivní střední věk velmi energické, rázné a "nedotknutelné" ženy - političky. Velmi se mi tento svěží filmařskej styl zamlouvá, divák nemá čas se nudit, vidí tutéž postavu v mnoha různých polohách; banální životní situace (dva stařečkové snídají vejce) postavený proti vyýznamným událostem, který do jisté míry změnily chod minimálně britských dějin. Všichni jsme jenom lidi, toto si uvědomíte až nepříjemně intenzivně. Výborná kamera a co se týče Oscarů za hl. ženskou roli a masky: na konci jsem se úplně vážně ptala, jestli nejstarší Thatcherovou hrála skutečně Streepová - proměna ve stařenku je DOKONALÁ. Jak vizuálně, tak herecky.

Snad nejsympatičtější film, jakej jsem kdy viděla. Důstojná a současně opravdu velmi milá pocta filmové němé éře. Co se týče výtvarné stránky, není tak precizní dílko často k vidění - kamera je bez debat, ale líbilo se mi, jak přepečlivě je dotaženo do nejmenších detailů prakticky všechno: počínaje velmi št'astnou rukou při výběru herců, konče pihou na tváři. :-) Je zajímavý, jak bylo v tomto případě vysloveně žádoucí zpracovat cíleně příběh co nejbanálnější, aby "nepřekážel" atmosféře, která na vás začne působit už od prvního záběru. Pokud myslíte, že ne, doporučuju zajít si na Umělce do kina - po pár minutách se přistihnete, kterak se nablble uculujete a je vám tak nějak... Fajn... Kouzlo filmu je až hmatatelný a je těžko mu nepodlehnout. Konečně dal někdo třidéčkům na prdel! S grácií... ;-P

Za motorčičenečenku (pozn. aut.: malinkaté jednostopé vozidlo) letící přes propast! :-D (ještě se mi nestalo, abych svým hlasováním vylepšila filmu reputaci hned o 8 % :-D - v tomto případě z pěti na třináct)

:-) (tento komentář opravdu stačí, věřte mi... :-))

Ten večer, kdy jsem si film pustila, jsem v noci nemohla usnout... Bolestivých hrůz je tu k vidění opravdu hodně, díky nestřídmé stopáži je toho na člověka až příliš. Nenudila jsem se sice ani chvíli, ale mám zkrátka dojem, že všeho moc škodí. Diváka sled šokujících, děsivých a tragických událostí vyčerpá, mrtvoly v nejrůznějších polohách a stadiu rozkladu se míhají před očima a jen zřídkakdy dovolí dostat se hlavnímu hrdinovi do hlavy. Nicméně, je potřeba mít na paměti, že se jedná o film z doby druhé světové války, čili varovně vztyčenej prst a díky bohu si filmaři dali práci nepůsobit prvoplánovitě, což se víceméně podařilo - počin není po psychologické stránce chudej. Hodnocení vidím na pomezí *** a ****. Volím sice tři hvězdičky, ale s dodatkem, že se o průměrnej film určitě nejedná...