bachacek

K popukání.

Ještě jsem si neověřila, jak se k tomuto filmu dostal soundtrack od Brian Jonestown Massacre - bohužel to ale ani ten nezachránil. Nikdy mě herák tak nenudil.

Olivera Sackse mám ráda a sice mě trochu rmoutí, že film opomíjí mozkovědné detaily jeho předlohy a místo toho se zaměřuje na romantiku nemohoucnosti, ale stejně, Olivera Sackse mám ráda.

Vidím v tom konspiraci. Unudit diváka k smrti. Notak, umění není ve všem, co tím nazvete.

Jeden starý psychotický chlapík s rakouským akcentem si natočil 30 let života, pak je zrychlil a splácal dohromady, jak je zrovna našel, semtam nabarvil do růžova nebo žluta a periodicky zapnul mikrofon ve svym domácím studiu nejspíš v nějaký psychiatrickým institutu pro seniory a natočil k tomu svoje myšlenky z většiny se sestávající z jeho pobaveného opakování jednoho slova. Nassing, hahaha, all you find is nasing. Nasing. Ale je to výborný, Pro psychologickou analýzu.

Až se zase jednou dostanu k nějakým halucinogenům, tak si nepustim žádnýho Jim Morissona, ani náhodou. Koukat se na křečky, jak si trhaj hlavy a krysy zakousnutý jedna druhý do zadku, zatimco za nima pobíhají malý děsivý děti ve stejnym "hadu...," Dalí by se divil!

Poslední dobou jsem měla náladu na takové ty okouzlujíci postavy, co se trošku brodí ve sračkách. Gus Van Sant mi v takových chvílích vždycky udělá radost. Elephant mi sednul a neřekla bych, že to je "dobrej film, až na tu odtažitost," ale spíš kvůli ní. Sedí to, Gus ukazuje stereotypy a cokoli se stane divák předem čeká: 3 holčiny se spolu odeberou na záchod, zamknou se v kabinkách a místo močení se ozvou zvuky zvratek, naducaná studentka se srůstajícím obočím odmítá nosit šortky na tělák a naštvanej homosexuál sestřelí ředitele školy ze zadu a nezastaví ho ani hrdinský černoch. K tomu ty dlouhé záběry jednotlivých postav, jak prostě jdou, chodbami excelentně vybrané střední školy. A repetice, Nic nového. Je to život a Gus Van Sant nejde moc do hloubky, ale v tom to možná taky je. Kdyby měl Eric červenější rty, Johnovi nebyly vidět odrosty a Alex trochu zhubnul v obličeji, tak možná dám i plnej počet.

Zjistíte, že všechno jde hladce, když do toho nezapojíte celé své tělo a mysl.

Za ty dvě sekundy záběru na kadícího pejska a poslušně dohlížejícího chlapečka to stálo, zbytek je ale kvalitativně daleko i za tímhle.

Já jsem nadšená. Ráda bych to svedla na Lee Paceovi pěkný lícní kosti, ale fakt, ten film byl dobrej, hodně za hranicemi jakýkoli vizuální stránky.