rerabinka

Moc příjemné překvapení. Mladý režisér dětskému filmu neublížil, ale pomohl. Už dlouho nebylo vidět film dětskýma očima. Odpočinkové, klasické rozhodování mezi 3-4 hvězdy. Nakonec za 3, pač jednou vidět asi stačí, ale třeba přehodnotim, až se objeví v telce:)

Craig pro mě prostě nebude představitelem Bonda, nemá patos, vtip (jako Connery, Brosnan) a ty uši...!:)) Více by mi seděl pro film typu Hanebný pancharti. Skyfall je možná reálnější než staré dobré bondovky, ale nedostavují se euforie, jak tu někteří popisují. Jednou rozhodně stačilo, i když hudba byla velice dobrá a pro mě asi to nejlepší z celého filmu.

Jak snadné si plivnout, že?! Přiznávám, že jsem čekala malinko víc, ale výbornou hudbu nikdo nemůže upřít (tak příjemná klasika od Smetany, Dvořáka až po Mozarta se v našich filmech zase tak často neslyší). Herecké výkony bych hodnotila jako dobré, jen mi neni jasné proč byla až tak neobvykle nevyužitá a neuplatněná Ivana Chýlková, kterou mám jinak jako velmi výraznou.. aby nepřebila "maminku" - Libušku?

Od filmu jsem čekala víc. Exteriery hezké, drsné a uvěřitelné středověké prostředí a chování, víra v kouzla a šamany, ale to je asi tak vše.. Tři hvězdy myslim tak akorát, jedna mi přijde nespravedlivá;-)

Film není o Gaze jako takové, ale o lidech z Gazy, kteří žijí na západním břehu a nemohou zpět. Pro někoho již obehrané téma, ale někdo třeba neví, že zemi rozděluje 600km dlouhá zeď (delší než Berlínská) postavená Izraelci, která je 8m vysoká, která jednak rozděluje rodiny, zabírá půdu a vodní zdroje. Při debatě po promítání překvapilo, že sama režisérka netušila, jakým způsobem se vlastně hlavní hrdina dostal zpět (neměla povolení natáčet po celém území a byl tam vyslán sám kameraman). Vypadá to, že se dostal zpět nikoli kvůli stipendiu, ale medical report. Na univerzitu se mu nepodařilo se dostat, ale plní si další sen natáčením svého prvního filmu.

Jsem ráda za tento dokument, který mi poodhalil zase o něco více o kandidátu na prezidenta, kterého bych si i vážila. Dokument jako takový se mi zdá průměrný, ale i tak zachycuje to podstatné ze života Karla. Kéž bychom s ním navázali a vrátili se zpět na vlnu Václava Havla..

Propracovanější počin Ztohoven než ty předešlé, ale bylo poznat, že se bojí hranic systému, který se snaží krapátek nabourat a ukázat jako ne zcela funkční. Je fakt, že většina z nás by nešla ani k této hranici, ale s jejich performancí by se dalo očekávat více. Navíc téma v době s občankami s biometrickými údaji začíná být pasé a prostor si možná zasloužilo víc rozvést jen lehce naznačené "čipování" atp témata do budoucna. Ale abych jen nekritizovala, tak musím přiznat, že rozhodnutí soudu pro mě bylo překvapením a film dává podněty k zamyšlení, účel asi splnilo.

Dokument popisuje vývoj hlavního hrdiny ve vztahu k otci, jakožto duchovního tibetského mistra dzongčhenu (prvního, který začal vyučovat i pro západ) a především k buddhismu jako takovému, který je zpočátku Ješemu cizí a neakceptuje ho. Postupem času přichází na to, že nejdůležitější je, nepřikládat věcem takový význam, pak se člověk ani tolik nestresuje a nemá přehnaná očekávání. Mně dokument po většinu času přišel jako prvoplánový a synovi jsem skutečné „převtělení“, reinkarnaci neuvěřila.

Přijde mi jako obscénní způsob turistiky podporující polititický a ekonomický systém KLDR a vzhledem k tomu, že se podíváte jen na předem vybraná místa, jako velice zkreslené oproti skutečné realitě a mnohem méně vypovídající než Příběhy z Jodoku, kde můžete nepřímo nahlédnout do novodobých koncentračních táborů, o kterých vypráví věznění.

Většina lidí (až na nezařaditelné a asociální jedince:) si řízeně a nebo nevědomě buduje nějakou image, chce se někam zařadit, patřit do nějaké sociální skupiny a mít nějaký status. Celkem se mi líbila sociální sonda a průřez americkou společností, kterou v tomto snímku reprezentují tři newyorské ženy a ukazuje, že jejich sny, cíle i životní styly jsou ve skutečnosti jiné, než jak je podávají americká média. Snímek vnímavě pozoruje městské prostředí a všímá si typických rysů spojovaných s nejvyššími společenskými vrstvami. Zároveň je kritickou reflexí doby, která mi přijde, že preferuje čím dál víc povrchní a krátkodobé cíle a požitky, po nás potopa, hlavně si teď co nejvíc užít, zbohatnout a na svoje okolí se úplně vykašlat.