Gaja Gamini

Zajímavý příběh o dvou sestrách, z nichž starší nikdy nedokáže přijmout jakoukoliv porážku ze strany té mladší, "ošklivější" (což je paradox, protože starší sestrou je Amrita Singh and mladší Juhi Chawla v obrovských brýlích). Takže když se obě začnou zajímat o stejného muže, asi to nebude právě procházka růžovým sadem. Amrita byla perfektní jako žárlivá, svéhlavá a marnivá Roma, schopná jít přes mrtvoly, aby dosáhla svého. Juhi zase byla sladká a něžná, ovšem nakonec se dovedla i vzchopit a hájit vlastní zájmy. Jackie Shroff, jak se mi zdálo, měl zezačátku nevděčnou roli obdivovaného hrdiny, který všechnu akci nechá na děvčatech, ale jak film pokračoval, dostal i on svůj prostor a rozhodně toho využil. Všichni tři byli skvělí. Hudba byla příjemná a nemyslím, že jsem kdy viděla Juhi tak dobře tančit.

Většina filmu se mi velmi líbila, víc pro myšlenku než herecké výkony (všechny dobré), jelikož jako univerzitní studentka jsem postřehla některé opravdu zajímavé věci. Aarakshan je vpodstatě show jednoho muže a tím je stále charismatický Amitabh Bachchan. Saif Ali Khan mizí z mysli v okamžiku, kdy zmizí ze scény. Deepika má skvělé výrazy tváře, jen potřebuje víc zapracovat na modulaci hlasu. První část je více sepjatá a napínavější, a rozhodně by bylo ku prospěchu věci zkrátit snímek na standartní dvě hodiny.

Žádná velká jména ve filmu nejsou, příběh je průměrný a film je vyloženě narvaný písničkami. Jedna skončí, a hned se pouštíme do jiné. Naštěstí je to hudba vcelku příjemná a melodická, nicméně žádná velká klasika se nekoná.

Když už si myslíte, že není většího "lůzra" než je Devdas, tak padnete na tohohle alkoholického zpěváka a jeho naivní krásnou přítelku, která by sice udělala nejlíp, kdyby ho dostala do léčebny, než aby si ho nechávala doma. Za blbost se platí. Písničky byly pěkné, ale celkově jde o dost průměrný snímek s nedobrými hereckými výkony.

Tak tohle byl bláznů svátek. Naštěstí šlo o hloupé-veselé, ne o hloupé-na zabití, ale i tak člověk při shlédnutí tohoto snímku občas pochybuje o vlastním duševním zdraví. Takže máme jednu ale s odpuštěnám vážně dementní rodinu, kde pravděpodobně všichni prošli nějakým úrazem hlavy, ať už je to dobráček Jeetendra nebo šílené zákeřná macecha. Pak vstoupí krásná, ale díky téměř nulovým dialogům skoro neviditelná Madhuri. Naštěstí ji z domu brzy vyženou, ovšem i tak krátký pobyt s Jeetendrou (který by mimochodem mohl být její otec), jí taky zamlžil zdravý rozum, protože ani ona už se od té doby nechová logicky. Naštěstí se brzy posuneme v čase a zjistíme, že Madhuri měla dceru - která příhodně vypadá zcela jako její matka (jak je to koneckonců u Indů v oblibě), a tato postava jako jediná dává smysl - a rozhodne se pomstít rodině, která se kdysi tak ošklivě zachovala k její matce. Příliš mnoho času je vyplýtváno na zcela nepříbuzné podkapitoly. Hrozné písně a divná choreografie. Jeetendra je nejhorším párováním pro Madhuri, dokonce i Rishi Kapoor s ní vypadal trochu roztomile, ale tohle prostě vážně nefunguje. Nicméně musím říct že jsem byla hrozně ráda, že role mstitele připadla dceři, a ne synovi, jak je to obvyklé.

Má to sice jen hodinu a půl, ale to nezaručuje spád ani napětí. Během třiceti minut víme všechno, a nezbývá pražádné záhadno. To je pro horor docela přešlap. Zbytek filmu se nás filmaři snaží vystrašit nekonečným zvoněním telefonů. Bipasha nezapůsobila, celkově pouze Nawazuddin Sidiqui podává výborný výkon, na druhou stranu jeho psychotický tatínek ze záhrobí má asi jen tři scény. Aatma znamená "duše", ale film žádnou duši nemá, a stejně tak postrádá logiku, smysl a zajímavou zápletku. Další důkaz, že Bollywood se, alespoň prozatím, s horory nekamarádí.

Příběh opravdu není, oč tu běží (což je dobře, protože v něm není za mák originálnosti a vpodstatě je to jedno velké klišé). Ani herecké výkony nejsou to, na čem by tenhle snímek stál (taky dobře, protože jsou dost ubohé). Je to o tanci, a toho je tady víc než dostatek! Výborná podívaná, která, ač nic úchvatného, zvládla pobavit. Má i svoje skvělé momenty - nejsilnější pro mne byl kousek s písní Duhaai, kde jsem si i poplakala.

Saif Ali Khan je bezpochyby mezi nejtalentovanějšími a nejcharismatičtějšími herci v Indii. Do role Vinoda se úžasně snadno tvaruje a hraje jej s lehkostí. Padouši jsou početní a opravdu všeho druhu. Dobrá práce s kamerou a oceňuji dobré prostřihy a flashbacky. Film má tu správnou atmosféru na "špiónský" filmík. A teď k mínusům. Nejsem z těch, co žehrají na délku indických filmů, ale občas je toho přeci jen více, než je třeba, a to je případ milého Agenta. Kareena vypadala krásně, ovšem její role Iram jako by do filmu ani nepatřila, jako by ji tam nalepili narychlo a ne úplně dobře. Přitom ta postava měla potenciál, zůstal ovšem neprozkoumaný. Dil Mera Muft, těžce propagované jako nějaká nová super-mujra je hrozná hudebně i tanečně, milá Bebo je prostě, když dojde na tance, absolutní dřevo. Příběh je nepředvídatelný a zajímavý, ovšem celkově pro mne film postrádal tajemno a nějaké větší napětí.

Po většinu filmu jsem se ptala sama sebe "Co to sakra má být?" a nedostávalo se mi odpovědi. Ale z nějakého důvodu nebylo možné přestat se dívat... Tradiční, prostá love story zabalená v naprosto přehnaném hraní, plněná karikaturami skutečných povah a navrch ozdobená spoustou roztomilosti. Bylo třeba akceptovat, že tenhle snímek se nesnaží být v ničem realistický a má jen účel pobavit, což plní skvěle. Ranbir je srdcem a duší filmu, dokazuje, že je schopen ovládnout snadno všemožné žánry. Je perfektní jako Prem. Katrina byla roztomilá, vypadala hezky a hrála příšerně, ale vzhledem k tomu, jak byl film postaven, mne to moc nerušilo.

Chlapec a děvče se mají rádi, ale z pocitu povinnosti se děvče vdá za někoho jiného. Neměla to dělat. Jednoduchý koncept podbarvuje snímek začínající jako mnoho romantických filmů z vysokoškolských kolejí, v němž ale přichází zlom, který strhává celou věc do značně temných hloubek deprese, rezignace na radost a vlastní osobnost, a dotýkající se i vynucované intimity v manželském loži. Akaash Vani není hluboce psychologické drama, radost se do něj vrací a člověk taky kroutí hlavou nad některými rozhodnutími postav, v každém případě jsem odcházela od obrazovky o pár slzami promáčených kapesníčků lehčí.