Baldrick

Absolutní debut.

Řemeslně zvládnuté, ale příběhově tuctové. Nicméně to vypadá, že nejen porota má ráda techno (rave) historky z karavanu.

Klasická kreslená / malovaná animace rozvíjející situaci na romantickém obraze ostrova se zříceninou a připlouvající bárkou.

Maně mi to připomnělo Ferdydurka Jerzy Skolimowskeho. Tentokrát nebyla šlupka taková (viděno bohužel v pozdějších večerních hodinách, trochu s překonávanou únavou), ale i tak fascinující. Tento způsob polské absurdity zdá se mi vskutku bizarní. Humor pro mě jak z jiné planety, ale jako dada (surreal) koncept smrtící. Téma možná nejvíc vyhovovalo naturelu a způsobu tvorby režiséra, silná stylizace a absurdní humor nejvíc osvobozují, pokud je těžká práce s filmovým "jazykem" a řemeslem. 70%

Ve vší úctě k Lindě, je to možná nefér, ale Carla byla lepší. Samozřejmě, je to jiná liga, je to derivát, ale vypečený, velebnosti, jen co je pravda. Taliáni v týhle branži to holt uměli, byť zdravej tvůrčí rozum zůstal někde v prd... A ta chodba s těma bustama, no co dodat...

Až zde jsem plně docenil a vychutnal si ono doznívání zrakového vjemu na sítnici.

Bez debat perfektní, byť trochu dobové. A zároveň tak trochu kocovina šedesátek. To, že je to natočeno podle skutečných událostí, filmu dodává to pravé mrazení, platné dodnes...

4 antipody, 4 výzvy. Silný kontrast Entre Rios vs. Šanghaj střídá pozvolný přesun k paralelám poetických samot horských údolí a plání v Patagonii či na Bajkale, afrických i havajských vrásek na těle matky přírody i oblého kusu ne-živé hmoty jako (do)časné dominanty svého prostředí. Zajímavý koncept se ale ve výsledném tvaru postupně rozmělňuje a ztrácí náboj, aby ke konci působil již "jen" precizní obrazovou složkou a invečně zvoleným (zkombinovaným) hudebním doprovodem. Přesto ve výsledném efektu precizní, klidná a velmi poetická pocta možnostem HD technologie (lepší v kině na plátně). Krásy, kontrasty a paralely v životě planety Země, natočené se smyslem pro její sférickou podstatu

Trochu tý historie, mediálních a audiovizuálních stop, kozatou kočku, dva na voko protikladný, ale v podstatě stejně šílený tajtrlíky (pardon, veselého a smutného klauna), který se vo ni poperou, hodně krve a násilí (pokuď možno i na ženskejch, kterejm se to ale líbí, dyť přeci "ta pravá láska musí bolet"), vokořenit to drsnejma vtípkama a přiměřenou dávkou sebeironie, zkrátka jak z béčka udělat áčko, aby se puberťáci zase řehnili a kritici se měli v čem rejpat (nebo vobráceně, že jo)... Sebevětší (sebe)ironie nezastře scénáristickou bezradnost a komerční kalkul (šokovat + pobavit + okořenit nějakou citací či aluzí). A nezachrání to ani eskalace násilí, (sebe)destrukce či vrstvení absurdit a rádoby šíleností všeho druhu. PS (ad komentář uživatele JFL): Analogie s karnevalovou kulturou je poněkud povrchní a zcestná, neboť ta se dotýkala reálného života širokých sociálních vrstev, které na ní aktivně či pasivně participovali (ještě tak by se o ní dalo hovořit ve spojitosti s tzv. půlnočními filmy 70. let). Burleska v tradičním slova smyslu (alespoň pokud vím) také nesouvisí nijak s estetizací násilí, na které "ujíždí" nekteří filmoví tvůrci současnosti (o komerčních ohledech dál už ani nemluvě). PSS: Když už jsme u těch filmů pro otrlé diváky, pro příklad, takový Terror Firmer je mnohem upřímnější, levnější a humornější.

Vyrazit s Banány na filmový festival v Los Angeles byl určitě skvělý a odvážný nápad. Že tvůrci nečekali takovou odezvu (od dotčené firmy) je ale na pováženou. Téměř mýtické vyprávění o Davidovi a Goliášovi (ve filmu přiznané), které vyústilo v bezmála dokonalý happyend (chybí snad jen uvedení filmu v celoplošných amerických televizních stanicích s vysokou sledovaností). A v tom je možná jediná drobná slabina - vyprávění (i když z pochopitelných důvodů) je celou dobu jednostranné a i z řad přizvaných mediálních profesionálů nebývale přizvukující. Ano, fandil jsem režisérovi a partičce kolem filmu až do konce a podpora, kterou získali ve švédském parlamentu napříč politickým spektrem byla fascinující (zejména ve srovnání s naší garniturou, vůči které jsou jakákoliv podobná očekávání spíše z říše schizofrenní fantasmagorie). Ano, z hlediska mediální osvěty určitě záslužné seznámení s realitou. Ale určitá pachuť zůstává. Také proto, že při koupi banánů (ale v podstatě jakéhokoliv ovoce, zeleniny a potravin obecně), jsem velmi skeptický (a ve filmu zazní vzpomínka na aféru jiné firmy z nedávné minulosti) ohledně možných alternativ. A rada typu "najdi si svého farmáře" nebo nakupuj "fair trade" je s prominutím úsměvná. Zůstává tak příjemný pocit z kapky zadostiučinění v moři hořkosti. Někomu to možná stačí. Někdo přestane jíst banány. Někomu to je šumák. A systém jede v klidu dál... PS: Ad možnosti nových médií (zde z prostředí internetu vzešlé sociální kampaně): je bohužel stejná možnost využití k bohulibým účelům jako zneužití k davovému lynčování. Je to jen další prostředek - médium...