Baldrick

Instantní polévka z produkce marketingového oddělení pařížského Disneylandu, více viz zde https://arthur.jenare.com/. Bohužel. Klíčový oligarcha se mihne na zhruba dvacet až třicet vteřin. Á propos, o (ne)rozšiřování NATO, viz např. Der Spiegel z 15. 2. tohoto roku, račte gůglit. Plus cameo jistého pana předsedy nacionalistické a krajně pravicové strany mezi proevropskými demonstranty, to byla opravdu, ale opravdu školácká chybička. Nebo spíš to slavné chucpe?

Drsný horor, na který se některé současné maminky nebojí vzít do kina svoje ani ne dvouleté holčičky (fascinující psychologický experiment, u kterého jsem rád, že nevím, jak dopadne). Animačně a výtvarně precizní, atmosférou pohlcující. Chtělo by se říct až dekadentní. Ale pozor, natočeno podle skutečného lidského příběhu.

Neuvěřitelná slátanina. Hopkání ze století do století má ilustrovat od počátku zapáchající podtext, který ve finále graduje do pitoreskní obludnosti. Jojo, socky, zapomeňte na to, že jste si lítali po světě a užívali svobod cestování, to už nebude pro každého. Zapomeňte, že jste se ládovali masíčkem, jezdili si autíčkama na benzín, chujové. Globální ekobubu na vás... Málo. Inu, covida na vás... A největší sranda je, jak je to v podstatě protiasiatské. By si chtěli taky užívat, to by tak hrálo. Pěkně vám utáhneme opasky, všem, bez rozdílu.

Povedená komplexní alegorie fungování lidské společnosti. Taková animovaná boschovina. Dalo by se na to koukat znova a znova a objevovat v té spoustě postaviček a dějů, co mi to té doby uteklo...

Vynikající záležitost. Jednoduché, vtipné, lidské. Drsného není na přítomném humoru nic. Hluboce lidské, naplněné rytmem života. A zdaleka ne tak severské.

Řemeslně zvládnuté, ale příběhově tuctové. Nicméně to vypadá, že nejen porota má ráda techno (rave) historky z karavanu.

Zajímavý nápad, chytré a nápadité provedení. Pro animovaný film naprosto skvěle zvolené. Vzpomněl jsem si na jiný pedagogický experiment z jednoho hraného filmu, Dylan vs Dylan.

Snímek založený hlavně na vzpomínkách, přemítání a rozhovorech, zprvu jen ostatních pamětníků, následně i samotného ústředního aktéra. Uvedení do tématu pouze elementární, pro člověka neznalého (nebo jen letmo) peruánského kontextu zpočátku dosti matoucí. Vizuální působivost snímku je více marketingová nálepka než reálný efekt, ale jistá snaha se upřít nedala. Každopádně zajímavé uvedení do tématu a inspirace pro další studium. A hlavně ukázka toho, že to jde (a šlo) i jinak, než tou Světlou stezkou.

Býtnictví halyvůdské smetánky pro jednadvacáté století? Když je někdo v balíku a má jakože talent, není co řešit. Když o balík na chvíli přijde, neva, je to pohodář, neztratí hlavu (dyk ji ztratil stejně už dávno), vyřeší to a je znova v balíku. A ještě si k tomu zaštěká. A pak zas není v balíku, ale to už pro jistotu neřešíme. Tedy, neřeš, voe, samozřejmě, zahul si a bav se. Oslava života jako svobody bez závazků. Svobody chlastu, hulení a souložení, blbnutí a tvorby. V americkým kontextu možná subverze, z evropského pohledu maximálně úlet. Pro juvenilní eskapisty. Slabej matroš. Dost prvoplánovej.

Parádní jednohubka. Za málo peněz hodně muziky. A Anton Tennet by mohl být Ewan McGregor nové generace. Nechápu, proč jako představitel hlavní (multiplikované) postavy zde absentuje.