francis

Záznam skvělýho, vydařenýho koncertu výborný kapely, taky nápad s rozdáním kamer fanouškům se mi líbí. Fakt nebylo zrovna lehký vydržet sedět celej "film" (koncert) na sedačce v kině, mnohem radši bych si pořádně zapařil. Ovšem na pětihvězdičkový hodnocení by to chtělo ještě pár dalších nápadů. Hlavně v první půlce je to (co se týče vizuální stránky) chvílema poněkud nekoukatelný. Ve druhý půlce se střihač snažil přihodit pár zajímavých triků a taky kluci z kapely a jejich hosti se rozhodně neflákaj a maj v záloze pár zábavných překvapení.

Babel mě maximálně vyčerpal, pokud jde o emoce. Už jsem viděl spoustu filmů, který bych ze svýho subjektivního hlediska označil za lepší, ale většina z nich není ani zdaleka tak citově náročná... naposledy ve mně podobný pocity vzbudili snad Bratři, ale ani při nich jsem nebyl takhle blízko hysterii jako při Babelu. Valí se to na vás ze všech stran a vy máte pocit, že se tomu nedá ubránit... Strašně stresující film, ale rozhodně stojí za vidění.

Dobrá a ne úplně špatně natočená sranda.

Robert De Niro se učil u největších režisérských mistrů, a tak okoukal pěkných pár řemeslných triků. Ne všechno se mu podařilo dokonale, ale přesto je A Bronx Tale moc příjemnej film. Jo, příjemnej je to pravý slovo. Robert toho chtěl zjevně hodně říct o utváření svýho pohledu na svět, ve kterým vyrůstal a žil, sdělit všechnu životní moudrost, kterou během svýho dosavadního života posbíral od lidí kolem sebe (film věnoval otci), a tak se tu občas na můj vkus trochu moc a trochu moc pateticky kecá a občas jsou věci až moc černobílý, ale všechno je to podaný způsobem, kterej neurazí. I přesto, že je ve filmu pár pěkně drsných momentů, vyznění je jiný, než třeba u tématicky podobnýho filmu Tenkrát v Americe - mnohem smířlivější, míň bezvýchodný. De Niro bude asi nevyléčitelnej romantik, i když na to zrovna moc nevypadá... A s výběrem muziky si dal taky dost práci... anebo možná ne, možná tam vrazil svý nejoblíbenější pecky a bylo hotovo. Každopádně hudba je zatraceně stylová, stejně jako auťáky, ulice, kostýmy, herci...

Některý filmy stojí na tom, že vymalujou příběhy "obyčejných" lidí na velký plátno historie. V tomhle filmu jako by to bylo naopak - velká historie nakonec jako by úplně zastínila "malý" lidský příběhy, který se na obrovským obraze vytratí. Důležitej je tu obraz jako celek, ne detail. Protože "za sto let nikdo nebude vědět, že jsme tu byli". Finále je v tomhle smyslu o to působivější, že Martin Scorsese a jeho výborný herci dali život několika postavám, který považujete většinu filmu za nezapomenutelný.

Film o loserech a outsiderech kolem nás i v nás. Slabost je někdy možná síla, nebo spíš přednost. Záleží na úhlu pohledu. Není vždycky nutný bojovat. Někdy je totiž lepší prohrát, ale zůstat sám sebou. Líbila se mi nejednoznačnost většiny hlavních postav a samozřejmě Kaurismäkiho typickej úspornej styl, ve kterým trpělivě a pomalu staví příběh a lehce poodhaluje svý hrdiny. Stejnou trpělivost pak vyžadujou Světla v soumraku i od diváka.

Vratný lahve se sice mezi filmy podle scénáře Zdeňka Svěráka nezařadí k těm nejabsolutnějším bombám, ale stejně mám teď dobrej pocit, protože jsem konečně po delší době odcházel z kina z českýho filmu, kterej se mi líbil. Pravda, odešel jsem ještě před koncem titulků, což obvykle nedělám... jenže ústřední písnička je asi nejblbější věc na celých Vratných lahvích. Jinak jsem se dobře bavil, Svěrákovy hlášky jsou unikátní, u nás je nikdo jinej takhle napsat prostě neumí... A tady je jich zase velká spousta, často parádně vymakanejch a na pokračování, přesně tak, jak to mám rád. Mám jen trochu výhrady ke způsobu, jakým se Jan Svěrák vyrovnal s některýma scénama, hlavně u snových scén to chtělo ještě hodně promyslet, řekl bych. Na jeden krátkej vtípek dobrý, ale opakovat to tolikrát bez výrazný pointy, to se mi moc nezdálo. Taky jsem dlouho přemejšlel, jestli "zkrocení" Macháčka a Landovskýho byla dobrá věc, ale nakonec jsem usoudil, že nejspíš jo. Každopádně komedie, která stojí za vidění.

Film plnej fantazie a nápadů, kterej má vtip i hloubku, navíc se silným příběhem, kterej toho hodně říká o lidským životě - přemejšlet o něm je drásavý, ale současně úžasně osvobozující. Film s neuvěřitelně skvělou hudbou, plnej nezapomenutelných postav (miluju Paula Legera v podání Vincenta Galla. Všechny ty jeho zábavný stylový pózy, citování filmových scén z Raging Bull nebo Godfather, geniální sehrání scény North by Northwest...) a stejně nezapomenutelných scén.

Ve filmu Postel je spousta věcí, který mi připadaj skvělý, ale za všechny bych rád zmínil jednu, na kterou si obvykle vzpomenu za příjemných okolností... prostě často myslím na hrdinu z Chile.

Rozhodně super zábavnej film natočenej stylově a s nadhledem. Ale postavu Eda Wooda si asi oblíbí jenom ti z nás, který měli v dětství slabost pro uhozený sci-fi komiksy. Nebo se pletu? Každopádně velice zajímavý panoptikum vesměs tragikomických postav, díky kterýmu se člověk možná začne zajímat o část filmový historie, která šla předtím tak trochu mimo něj.