SHit4U

Jako jeden asi z 10 návštěvníků festivalu ASEAN jsem měl tu možnost shlédnout tento výkvět Thajské filmařiny, který získal 6 národních filmových cen a to včetně nejlepšího filmu, nejlepšího střihu a nejlepší herečky. Už podle ukázek jsem tušil, že to nebude žádná extra třída. Ovšem to, co mě čekalo v kině, na to jsem opravdu nebyl připraven. Úvodní scéna a následný příjezd rodiny je stejně příjemný jako tříska pod nehtem. Až naivně romantické záběrování, všudypřítomné a šťastné úsměvy a největší nepřítel filmu- HUDBA (ale k té se ještě dostaneme). Všechny motivace postav jsou tu až příliš do očí bijící a vám je jasné, kam se charaktery postav budou sunout. Zatímco chování postav při setkání s tyčí ubitou a v ledničce ponechanou entitou je stejně nesmyslné, jako volat do pořadu Volejte věštce a chtít dobrou radu do života. Místo skličující atmosféry a potřebě se schoulit do prenatální polohy při setkání s mrtvou uklízečkou se vám buď chce se zvednout a s hlasitým Jděte všichni do prdele, odejít ze sálu, nebo se té trapnosti zasmát- druhá možnost se ozývala sálem takřka po celý film. Lekačky vůbec nefungují a když řikám vůbec, tak vůbec a jediného, čeho se leknete, je konec. Protože tam opět zaúřaduje Paní Hudba a nájezd na detail obličeje (chtělo by, aby někdo spočítal, kolikrát tohle tvůrci za film použijí). Ten otravný hlavní hudební motiv spojený s promluvou hlavní hrdinky, který ostatní postavy ve filmu donutí k pláči a vás k zatnutým pěstím a svědění v rektální oblasti, jenom dovrší celé téměř dvouhodinové utrpení a strach budete mít sami ze sebe, protože nebude chápat, proč jste tohle dobrovolně podstoupili. Ta jedná hvězda je za jídlo, které jsem potom dostal...

(Na přidání následujícího komentáře jsem čekal několik let) What the fuck did I just saw?!! Připadal jsem si jako při sledování akčního remaku filmu The Room, z kterého někdo udělal debilní počítačovou hru, v níž ovšem pouze sledujete, co se děje (spíš "co se to dop/dele děje"). A krom hudby, která se mi kupodivu líbila, nebylo lautr vůbec nic (až na jednu fight scene), co by mě nutilo ten "film" vidět znovu. Smích diváků v průběhu projekce nechť je toho důkazem. P.S. Už vím, proč jsem se se svými třemi body dostal na ČSFD projekci.