AmyFF

Mentálně postižení lidé by neměli psát scénáře.

Zklamání. Ano, má to milou retro atmosféru, zajímavou oboustrannou perspektivu, chvílemi i vtip. Ale. Postavy zcela ploché – děda vševěda, který mimochodem za celý film žádné objevné moudro z rukávu nevysype, mi ke konci už začínal lézt krkem. Děj dost předvídatelný, mnohé scény snažící se o dojemnost (především ty líčící idylický vztah hlavní hrdinky s otcem) jen patetické. A nemohla jsem se zbavit dojmu, že zaujetí hlavní hrdinky sousedem se zářivým pohledem by okamžitě polevilo, kdyby se do jejich ulice nastěhoval někdo, kdo by se na rozdíl od hlavního hrdiny nechoval jako úplný idiot. Překvapivě nenásilně (a skutečně dojemně) působila návštěva postiženého strýce, přestože zrovna od té jsem čekala nekompromisní hru na city. Nicméně - „neskutečně uvěřitelné“, „absence otřepaných frází“, „výjimečný film“, to nemůžete myslet vážně...