robbez

Tolik informací, myšlenek, pocitů a podnětů v jednom filmu. Přestože trvá tři hodiny tak rozhodně nenudí.

Mimořádně vtipné, ale také naprosto trefně vystihující úlohu politiky, médií a sociálních sítí v současné společnosti.

Anděle nevidíme a neslyšíme, ale jsou tak blízko mezi námi. Úchvatná černobílá estetika andělského světa v kombinaci s podivnou atmosférou Berlína se zdí. Zajímavá představa, že anděl by se chtěl stát člověkem, aby mohl vnímat svět všemi smysly a nejen duchovně a pocitově. Mě by zase lákalo (asi jen na chvíli) být andělem, který nepozorován prochází městem a vnímá ("slyší") myšlenky všech lidí okolo. Připouštím, že někdy je to melancholické bloudění andělů v ulicích Berlína a šmírování nejrůznějších lidských myšlenek a pocitů už trochu otravné a nudné. Nečekaná bizarní spojení, kdy v jednom filmu potkáte bývalého anděla poručíka Colomba a zároveň se účastníte koncertu rozervaného a mladého Nicka Cavea. Reminiscence na německou minulost a postava starého vypravěče. Nemyslím si, že je to jen nějaká intelektuální "pseudoartová" onanie. Některé myšlenky mají opravdovou hloubku a krásu.

Tradiční "poctivé" filmové vyprávění, které vyvolává velmi silné emoce a myšlenky. Faber je schopný, inteligentní, charismatický a chce být skutečným tvůrcem a pánem svého života. Řetěz osudových "náhod" ho však postupně přesvědčuje o opaku a minulost se vrací nečekaným způsobem.

Zábavné, hravé, originální, kouzelné.

Kosatík napsal opravdu vynikající scénář. Myslím, že skvěle vystihnul myšlení Čapka i Masaryka. Spíše než film je to ale takový dialog s obrazem. Huba s Budařem nemají příliš co hrát, protože celou dobu se vlastně jen prochází a mluví.

Film je samozřejmě úžasný především svou vnější podobou. Divák je naprosto vtažen do Goghova výtvarného světa a má pocit, že prochází jeho oživlými obrazy. Film je ale zajímavý i dějem a dialogy, které sledují téměř kriminální zápletku při pátraní po posledních okamžicích a okolnostech tragického konce přecitlivělého umělce. Vincentovu labilní povahu a jeho komplikovaný vztah ke světu, lidem a bratrovi líčí film s pozoruhodnou psychologickou hloubkou a intuicí.

Podobně silný a hluboký dojem mám snad jen z filmu Poslední pokušení Krista. Tady to ale bylo mnohem více civilní a prosté. Mám dojem, že nějak tak se to skutečně mohlo odehrát. Rooney i Joaquin působí neskutečně opravdově a věrohodně.

Je docela zázrak, že takový film u nás vůbec vznikl. Samozřejmě to není běžný film, ale spíše obrazová poezie. Děj příběhu vlastně není tak podstatný, hlavní je celková atmosféra. Líbí se mi to pomalé a meditativní tempo. V mlčení je síla.

Opravdu vyvážený a objektivní pohled, který nevidí zlo jen na jedné straně, ale snaží se problémové soužití Čechů a Němců v problémové době zobrazit realisticky.