wojtekp

U tohoto estonského film jsem absolutně nepochopil o čem je a co chtěl autor říci, ale myšlenky na něj se mi pořád vracejí. Režisér Sulev Keedus prý natočil tento film, aby ukázal své pocity z období, kdy Estonsko bylo částí Sovětského Svazu a on měl narukovat do armády a zřejmě i odejít do války v Afghánistánu. Nakonec byl tohoto uchráněn, ale pocity v něm zůstaly a právě tyto pocity chaosu, úzkosti a melancholie se k nám tlačí skrze plátno. Dalo by se říci, že tento film je obrazem nitra každého z nás a každý v něm uvidí část své duše.

Estonská adaptace slavného románu Fjodora M. Dostojevského. Film je pojat celkem volně. Prostory jsou temné, kamenné s minimem výzdoby, co navozuje specifickou atmosféru tajemna. Herci jsou stylizovaní jak do ruských carských časů, tak do moderní doby. Hudba přechází od klasického Mozarta po The Stranglers. Všechno to do sebe zapadá zvláštním způsobem, ale místy se to tvůrcům nepovedlo a člověk se spíš cítí jako by se díval na videoklip nějaké popové hvězdičky. Někdy se dokonce dostaví pocit, jakoby něco chybělo mezi dvěma záběry, jako by to nebylo kompletní. Když to shrnu. Je to v základu dobrý film, postavený na dobré umělecké myšlence s dobrými herci, ale dojem, že film opustil postprodukci o měsíc dřív, kazí celkový dojem.