NairuWana

Miluju postapo, nemam moc ráda teenagery a romanci, proto sem na tenhle seriál začala koukat s hodně smíšenejma pocitama. A začátek byl opravdu celkem nuda (až na hezký krajinky), ale sem ráda, že sem to nevzdala, protože seriál opustil téma, kdo s kym a kdy, ale začal se spíš fakt věnovat postapo světu, odlišnostem mezi jednotlivejma kulturama, a tvůrci neopomenuli ani trochu násilí a akce. Druhou řadu si zatim hodně užívam, tak snad se to v tom duchu ponese dál. Zatim 4 hvězdy, jedna dolů za unylej začátek a ucamtaný rozhovory. :D

Mam ráda mahou shoujo obecně, ale občas je na mě moc přeslazený a optimistický. Protože Madoka je pořád ještě mahou shoujo, ale Urobuchi si očividně řek, že přeslazenost taky neni jeho šálek čaje, vzniklo něco, co si budu pamatovat do smrti. Vzniklo dílo, který kombinuje moe kresbu magickejch dívek, divný až groteskní animace "witches", extrémně depresivní atmosféru a zajímavej děj. Když už si myslíte, že vás nic nepřekvapí, vždycky se něco objeví. Kyuubey je jeden z nejlepších "záporáků" (je on vlastně vůbec záporák??) všech dob a přejete mu strašlivou smrt. Hudbu jsem si zamilovala, a to japonský hudbě zas až tak moc obecně neholduju. I po třetím maratonu anime miluju pořád stejně a asi už se to nikdy nezmění. A jako správná yuristka řikam - HomuMado a KyouSaya navždy! :D

Film, na kterej sem se nebyla schopná do patnácti podívat, protože sem se jenom z ukázek skoro počůrala strachy, a to obecně moc velkej strašpytel nejsem. Když jsem svůj strach překonala, dostala jsem za odměnu spoustu nočních můr, ale taky nezapomenutelnej zážitek. :D V současnosti jsem film viděla už několikrát a pořád se řadí mezi moje favority jak v oblasti sci-fi, tak v oblasti hororu.

Tohle drama, který využilo zombie tématiku, aby drama svět osvěžilo, si mě nečekaně získalo. Musíte se na to ale vážně dívat spíš jako na drama a ne zombie seriál, jinak je to v pytli. Kieren je sympaťák a vzhledem k tomu, že je PDS sufferer, gay a ještě k tomu tak nějak asociál obecně, vám ho musí bejt zaručeně líno, i kdybyste nechtěli. :D Jeho kamarádka Amy je zase boží flegmatik a exhibicionista. Koncept druhý řady se kromě dramatu věnoval i víc rozpracování zombie světa, a to byl pro mě další plus.

Seriál, co měl relativně dobrej start - zajímavej koncept, sympatický charaktery, vcelku samostatná ženská hrdinka, na kterou se dalo dívat. Romantická zápletka mě nebavila od začátku, ale vzhledem k ostatním kladům jsem jí dokázala ignorovat. Postupem času to bylo ale zamotanější a zamotanější a vypadalo to, že tvůrci už vážně neví, jakou pitomost ještě přidat. Skončila jsem u těch ryb, co jezdily po chodníku (tohle neni vtip :D). Seriál moh bejt super, kdyby ho tvůrci zakončili dřív, takhle ve mně bohužel zanechal jenom hořkou pachuť a nikdy ho nedokoukam.

První tři řady Lost Girl mě poměrně bavily. Byl to oddechovej seriál, kterej tak nějak kombinoval lehký porno, telenovelu a pohádkový fantasy a překvapivě to pro mě docela fungovalo. Bisexuální hlavní hrdinka pro mě byla zajímavá, hlavně kvůli jejím hezkejm partnerkám a i Dyson mě chvilkama bavil, což je u mě co říct. Fae svět nebyl nijak extra promyšlenej, ale ani úplně dementní. Zásadní problém ale nastal v okamžiku, kdy se tvůrci rozhodli, že se seriál začne tvářit vážně a bude si hrát na něco oduševnělýho, a to se bohužel stalo ve čtvrtý řadě, kdy hrdinka ztratí paměť a začne se chovat tak, že bych jí nejradši polila benzinem a zapálila. Nemluvě o přidání novýho charakteru Rainera, kterej jenom odhaloval hruď, lez harému hlavní hrdinky do zelí a jinak nikdo nepochopil jeho existenci. Prostě jednoduchý věci maj zůstat jednoduchý a inteligentní inteligentní - kombinuje se to špatně. Z nostalgie nedávam odpad, ale 4. řada by si to fakt zasloužila a na další už se nechystam.

Pro mě jedno z mejch nejoblíbenějších yuri anime. Dost mě mrzí, že o něm většina yuri fanoušků ani neví, protože to neni typickej mainstream. Líbí se mi vývoj hlavních postav, líbí se mi nápad a hlavně mě dostal závěr. Neni to akční anime a ani si to na něj nehraje, je to prostě spíš povídací sci-fi, který používá netradiční romantiku (k mojí radosti tu lesbickou) jako nástroj k vývoji postav. Stejně tak jsem ocenila trochu jinou kresbu, která neni zas až tak typická a dokonalá. Aneb zase jeden z těch kousků, kde je důležitá otázka "Co tě dělá člověkem?".

Psycho-Pass patří mezi moje nejoblíbenější anime. Kombinuje totiž moje milovaný sci-fi a zároveň má i vedejší yuri pár, kterej se skládá ze 2 sexy dospělejch postav. Děj je zajímavej, lehce připomíná moje oblíbený Equilibrium, ale je ještě o něco temnější. Násilný scény byly občas i na mě trochu drsný, ale zase to dodávalo tomuhle žánru originalitu. Líbilo se mi, že postavy se vážně vyvíjely, že Tsunemori byla na začátku nesympatická naivka a ke konci jsem jí měla fakt ráda. Líbila se mi kresba, nic proti moe artu, ale toho už je všude plno, dospělý postavy, co tak vážně vypadají, mi udělaly radost. Ale co taky čekat od Urobuchiho, že jo? :D

S původním Draculou to nemělo prakticky nic společnýho, mělo to ale atmosféru a dobrý herce. Tohle zpracování mi prostě nějak sedlo - kýčovitejch Draculů už bylo dost. V kině si člověk užil plně i efekty a dramatickou hudbu - což nejspíš trochu ovlivnilo moje hodnocení. Určitě se časem na film podívam znova.

Nejsem příznivce detektivek, naposled jsem koukala jako malá na Komisaře Rexe. :D Proto jsem sama zmatená z toho, že Person of Interest si mě získala takovym způsobem, že aktuálně patří mezi moje nejoblíbenější seriály. Má charismatický charaktery, zajímavej děj a vyrovnanou dávku dramatu, krimi a sci-fi. První díly mě zas až tak nechytly, ale tohle je jeden z těch seriálů, kterej se díl od dílu zlepšuje. Kromě toho má i lesbickej subtext, což je pro mě další veliký plus. Je to taky jeden z mála seriálů, kde mě fakt zaujala hudba a i sem si pouštěla soundtrack. Nechci to zakřiknout, ale i čtvrtá řada zatim vypadá naprosto skvěle a já věřim, že Nolan to moc nezmrší. :)