bobrux

K Mocnému vládci Oz bych našel spoustu výtek, ale těžko by překonaly chvíle, kdy jsem se vesele tlemil jako malý kluk a těšil se, jaká ptákovina mě čeká v dalších minutách. Když odhlídnu od konce otevřeného jako vybité okno, tak mi zůstane skvělá odpočinková pohádka, u které se dokonce pokocháte snad celým viditelným spektrem barev.

Naštěstí nejde o žádný nátlakový super doják, ale o úsměvnou (dalo by se říci, že i vtipnou) povídku o lásce až za hrob. Z mnoha poznatků z neživota zombie je perfektně cítit nadsázka, se kterou je k ději přistupováno a láska na první pohled zde získává zcela nový rozměr. Teresa Palmer sice moc talentu nepředvedla, polomrtvé ksichty Nicholase Houlta to ale úspěšně kompenzují. Ač je děj zcela lineární a od počátku je jasné, jak vše dopadne, tak se naštěstí nikomu nezrodil v hlavě nápad hrát si na film s hlubokou myšlenkou, nebo snad poselstvím. Jako příjemná jednohubka film rozhodně neurazí, pobaví a možná u některých způsobí i nějaké přemýšlející stavy. Toho posledního se vyvarujte a budete odměněni hodinkou a půl skvělé zábavy.

Dvou a půl hodinové demo dnešních možností CGI, nic víc nic míň. Příběh je ve filmu pouze jako jakýsi doplněk destrukčních orgií. Důkladnější prokreslení Supremanova charakteru je vždy okrajově naťuknuto, ale vždy se rychle odvede divákova pozornost k tomu pozlátku v podobě padajících budov, létajících aut, autobusů, vlaků a jiných dopravních prostředků. Hvězdy ve vedlejších rolích slibovaly mnohé, ale scénář jim dá sotva pár minut, z čehož se těžko dá vytřískat něco víc, než pár výplňových scén. Lze vůbec Snyderovi vyčítat, že z hovna neuplácal žulový supermanův pomník? Mistr by měl zvládnout i takové zázraky a ne jen řemeslně převést pár stran papíru do podoby audio-vizuálního dema, které bude z Blu-ray plnit obývací pokoje celým viditelným spektrem barev a hladit divákovo ouško proudy perfektního zvuku.

Ne že bych neměl pochopení pro jemně rozdováděný alko-výlet, ale kdo by na takovém dobrodružství čekal kopec nudy, trapnosti a patetického tlachání o tom, kdo je čí větší "frénd" a kdo koho víc "laaav". Bez legrace, film mě naštval. Pod českým názvem jsem si představoval lecos, ale ani má obrovská fantazie mě nedokázala připravit na takovou tragédii. Za jediný světlý bod bych označil asi desetiminutovou chlastací scénu v osmipatrovém domě.

Neuvěřitelné silným soundtrackem protkaný líbivý vizuální kabátek skrývá skvěle vygradovaný příběh. Bohužel však ruce střihačovy nezasáhly včas a do filmu se dostal i konec po konci a to mi zážitek tak znechutilo, že nebudu vzpomínat na Nevědomí v tom úplně nejlepším světle. Cruise dává do placu svůj standard, Freeman také, jen slečna Kurylenko mi mezi zdejší hereckou smetánku moc nesedla. Správně chladné sci-fi, bohužel s nepěkným dozvukem tak sladkého happy endu, až se člověk diví, že nezrůžověl obraz do té doby chladný jako námraza v chladničce.

Naprosto běžný blockbuster, který neurazí, ale ani nenadchne. Připravit si šablonu Pirátů z Karibiku a napasovat ji na zcela jiné prostředí a zcela jiný příběh zřejmě nebyl ten nejlepší nápad. Johnny Depp patrně již nic jiného než pochybné magory zahrát neumí a ona celková nevyváženost, kdy se hlavní dvojice pohybuje téměř v grotesce, ale zbytek postav hraje na život a na smrt to největší drama, jaké umí Verbinski stvořit, je až zarážející. Na druhou stranu pobavil jsem se, nebránil bych se druhému zhlédnutí a být film o půl hodiny kratší, tak by se leckterý problém vyřešil. Vzhledem k té nepochopitelné negativní vlně, která lepila na tento zcela průměrný film štítek snad nejhoršího filmu všech dob, jsem ochoten přimhouřit oko a přitlačit jednu hvězdu z lítosti navíc.

Za největší nedostatek nepovažuju ani tak nudný z palce vycucaný děj, průměrné vtipy nebo strojově odehrané scény. Největší omyl se stal hned s názvem - ač se film jmenuje Hangover, tak se nikdo za celý film nezchlastá z podoby. Za scénu s žirafou si však jednu bonusovou hvězdičku oddělující průměr od nudy zaslouží.

Film stojí a padá se scénářem, který je bohužel tragicky překombinovaný a ve finále tak nefunkční, že ani pánové Freeman s Cainem nedokáží vytvořit v této ódě na trapnost světlý bod. Přitom první hodinka má neskutečný drive, příznivé tempo zvratů a navnadila mě takovým způsobem, že ten záverečný průjem okolo celé pointy nejsem schopen překousnout.

Bay celou dobu drží film na hraně mezi dramatem a komedií a vzhledem k volbě tématu se mu ani nedivím. Ono když natáčíte film o sebrance tupých anaboliků, kteří ovšem svou nadutostí docela drasticky zasáhnou do života mnoha lidí, tak se chtě nechtě pohybujete na tenkém ledě a ve chvíli, kdy se vše zvrtne a začnou umírat lidé, tak se velice těžko vtipkuje o sto šest. Reálná předloha scénáře je vám pro jistotu několikrát během snímku připomenuta, protože jinak je divák schopen si naprosto nelogické a naivní jednání postav spojit s prací scénáristy, který v tom tentokrát je zcela nevinně. Bayův vizuální styl filmu neskutečné sedí a výběr songů do devadesátkového soundtracku snad nemohl dopadnout lépe, takže pokud máte chuť na přehlídku tuposti okořeněnou humorem a zabalenou do líbivého vizuálu, tak těch dvou hodin strávených u Potu a krve nebudete litovat.

Tolik bezradnosti v jednom filmu aby člověk pohledal. Základní téma je sice pro komedii zajímavé, ovšem chování všech postav je přinejmenším divné. Ze zápletky si hlavní postava odnáší jen dilema poznat či nepoznat své "děti", což někomu zřejmě přišlo málo a tak se doslova a do písmene upletl z hovna bič v podobě nekonečných dialogů na téma "ty jsi otec pěti set dětí/chlípník/děsíš mě/celá společnost je zděšená/jsi stvůra horší než Hitler...", které při byť zlomkové inteligenci diváka nemůžou obstát. Takže byť je Vince Vaughn opět skvělý a padne jedna z nejlegendárnějších hlášek posledních let, tak film nejenže nemám důvod zkouknout znovu, ale ani doporučit.