Lish84

Základní námět je možná trochu přitažený za vlasy, nicméně je velmi originální a poutavý, film mě chytl hned po pár minutách. Zklamáním pro mě byl konec. Především se přiznám, že jsem ho ne zcela pochopil. Osobně bych uvítal konec bližší klasickému thrillerovému schématu - nějaké napínavé vyvrcholení. Režisér závěr ladí spíš do žánru jakési drsné romance. Přišlo mi, jako by se snažil tomu všemu násilí, které nám ve filmu ukázal, dát nějaký vyšší smysl. Tahle snaha mi přijde zbytečná: námět filmu jsem nechápal jako záminku k násilným scénám, ale k ukázaní vztahů v jedné školní třídě v hodně vyhrocené situaci. Najednou má mnohem větší význam kdejaká stará křivda, ať už oprávněná či domnělá. To mi přijde jako fascinující námět a násilné scény jsou jen jeho důsledkem. Jedna scéna v závěru mi přišla i poněkud směšná - jedna z postav po dávce ze samopalu znovu ožije, říkám si: aha, neprůstřelná vesta. Postava si klidně zatelefonuje, jenže pak opět umírá... Úplně nakonec ještě režisér přidal tři flashbacky. Proč, to jsem taky nepochopil. Možná to všechno bude tím, že nejsem Japonec :)

Zhruba dva týdny před zhlédnutím Paní Mlhy jsem viděl taktéž televizní pohádku Zelený rytíř. Mají docela dost podobného: nečerpají z klasických českých pohádek s čerty či vodníky, spíše jde o dětský fantasy příběh. Věci, které mi na Zeleném rytíři vadily, Paní Mlha často napravuje. Tvůrci vše natočili v exteriérech (krásné křivoklátské lesy) a na rozdíl od Rytíře i v reálných interiérech, což znamená žádné, atmosféru kazící, papundeklové kulisy. Malou připomínku mám ke kostýmům: obleky Ladislava Mrkvičky a jeho nohsledů jsou přeplácané - ve stylu "každý pes, jiná ves" nebo "co dům (respektive kostymérny Kavčích hor :) dal". Na Rytíří jsem kritizoval směšné akční scény – tímto nedostatkem Paní Mlha netrpí, protože vlastně žádné nemá. To málo ale aspoň nepůsobí trapně. Bohužel ani u Mlhy jsem se nezbavil dojmu, že se režisér držel hesla "Je to jen televizní pohádka". Dosáhnul minimálního napětí a dějové gradace, herce snad prakticky nerežíroval a jen je nechával suše odříkávat text. Profesionálové Jan Vlasák a Ladislav Mrkvička sice nezklamou, ale výstupy dvou mladých ženských hrdinek mi přišly jak z divadelního představení základní školy. I přes opravdu pěknou výpravu tedy dávám nejnižší hodnocení, protože to jednoduše byla nuda…

Uprchlík v sukních, napadne asi každého. Dvojí obvinění se ho sice nesnaží otrocky napodobovat, ale shodné prvky tu najdeme a obsazení Tommy Lee Jonese rozhodně nebyla náhoda. Film jsem shlédl až v září 2007 v televizi, ale předpokládám, že už v roce 1999 musel v kině působit jako televizní věc. Od běžné televizní thrillerové produkce se liší snad jen právě účastí Jonese a pár lehce akčními scénami, které by si v televizi asi dovolit nemohli. V kině bych byl určitě zklamán, ale v sobotu v devět večer na ČT1 mi to celkem stačilo. I tu sladkou a zbytečnou závěrečnou scénu jsem tvůrcům odpustil.

Ze začátku mi přišlo, že jde o patvar detektivky s dramatem, ovšem zdánlivě nesouvisejícími tématy a postavami si jen scénáristé budovali půdu pro závěrečnou pointu, která přítomnost téměř všech těchto "zbytečností" s přehledem obhájila. Film bohužel kazí poněkud staromódní režie a hudba, což tvrdím i přesto, že jde už o osm let staré dílo. Sice je tu snaha o filmovou kameru, ale vedení herců, kteří předstírají jakési noční děsy nebo vidiny jedné z postav působí jak z nějaké nepovedené inscenace. Libůstka v podobě prostřihu na šetřič obrazovky se dá akceptovat, ale vložená znělka počasí už působí divně a hlavně nadbytečně. Ukázky z francouzského Navarra sice svůj smysl v příběhu mají, ale potěší asi málokoho. Jeden opravdu zajímavý režijní nápad uznat musím: muž v maringotce poslouchá jednoduchý hudební motiv z kazeťáku, který náhle obohatí další zvukové stopy - to už ale vidíme, že teď poslouchá žena z hi-fi věže.

Zimní víla zjevně neměla o moc větší rozpočet než většina ostatních českých televizních pohádek, přesto je o řád kvalitnější a "filmovější" (nejen díky kvalitě obrazu). Nabízí docela pěkné obrázky zimní krajiny, přirozeně působící prostředí a pěkný hudební doprovod zakončený podmanivou písničkou (jen bych ubral ty elektrické kytary…). Jednoduchý příběh bez nadpřirozených motivů zaujme, ale v závěru je znát, že by si zasloužil ještě trochu dopracovat. Bohužel ani Zimní víla není oproštěna od častého neduhu televizních pohádek a to odbytých scén – např. scéna, kdy má být dívka shozena do strže. Na to, jak má být dramatická, je až překotně odehraná a to jí ubírá především na přirozenosti. Podobné "maličkosti" Zimní vílu dost kazí, nicméně i přesto jde o rozhodně příjemnou záležitost.

Standartní televizní rodinný film. Ve slabých chvilkách sice připomíná epizodu Doktora z hor, ale jinak je příjemné koukat, jak se malý chlapec statečně vyrovnává s nepřízní osudu a ke konci je to i přes jistý patos dojemné.

Bakalářské povídky mají mít základ ve skutečných příhodách, ale zdá se mi, že v případě Svědectví si autoři realitu až příliš zidealizovali. Zápletka o tom, jak si pro svou paní učitelku přijdou žáci až na policejní stanici, mě zrovna nedojala. Nicméně potěší Marta Vančurová v hlavní úloze – role učitelky ji padla jako ulitá.

Já jsem Bruce Willis, já Richard Gere a oba jsme strašně drsní a cool. Hlavně když se potkáme a významně si pohlížíme do očí. Kam se hrabe Sergio Leone s Tenkrát na západě… Tyto slova jsou samozřejmě myšlena ironicky. Šakal je nezáživný thriller, který se bere příliš vážně a ve kterém na zhruba deset minut nudy připadá minuta něčeho, čemu se dá jakž takž říkat napětí či drama.

Nemalé ambice být milým retrem, které pohladí, jsou zjevné. V tomto ohledu však Požírač medvědů kvalit takových Bylo nás pět zdaleka nedosahuje. Nicméně v tom, aby film pěkně vypadal, uspěli tvůrci na jedničku. Vyhráli si jak s úvodními titulky, tak zejména s těmi závěrečnými, překvapí rozmáchlá výprava a místy i kamera – za jízdu vlaku krajinou by se nemusel stydět i biják určený do kin. Jenže - jde o scénu sice pěknou, ale v příběhu vlastně zbytečnou a děj nikam neposunující. Když to vezmu obecně, tak na to, jak si tvůrci vyhráli s vizuální podobou a formou, tak podcenili scénář. Sice potěší, že motivy z Brna se střídají s motivy z krajin za polárním kruhem zpracovanými v podobě grotesky, ale jinak se tvůrci nesnažili o nic, co by děj hnalo víc dopředu a víc podnítilo divákův zájem, co nejvíce Welzlovu osobnost pochopit a poznat. Hodně zachraňuje výborný Július Satinský v hlavní roli – kouzelné například je, když začne vyprávět, jak to dělají Eskymáci s hygienou…

Díky námětu rozhodně zajímavá televizní hra. Pravda: fakt, že se jedná o "pouhou" inscenaci, je až příliš zřejmý. Střídmé dekorace, scénář staví na dialozích a dramatické pasáže se odehrají vždy mimo obraz (např. když Eliášova žena předává peníze). Ale moc to nevadí, díky chytře napsanému scénáři, který v ději zanechává jen vše podstatné, inscenace zaujme. Leč nestrhne (stejně jako herecké výkony), což bych od takového příběhu určitě čekal. Není nic (kromě námětu), za co bych tuto inscenaci mohl opravdu pochválit. Toto téma by si zasloužilo podobu výpravnějšího televizního filmu - to mi při sledování přišlo na mnoha místech líto.