fabienne223

Woody Allen nasadil těžký kalibr, když adaptoval slavnou Tramvaj do stanice touha od Tennessy Williamse. Způsob, jakým se to podařilo je ovšem ohromující. Nevím, jestli bych byla uchvácena stejně bez účasti Cate Blanchett, ale i ostatní herci byli výborní a Woody Allen zde ukázal, že je opravdu pan režisér.

Příběh o střetů snů s realitou, o směsi lásky a nenávisti. To vše interpretované vynikajícími hereckými výkony nejen mé oblíbené Jessicy Lange, ale zde neméně dobré Drew Barrymore. I herci ve vedlejších rolích byli skvělí, takže příběh, který by mohl vyznít dost banálně, dostal skutečný filmový rozměr a myslím, že se zařadil k filmům, na které se jen tak nezapomíná.

Příběh je dost slabý a zcela předvídatelný. Nejdřív jsem se nechtěla dodívat, ale posléze mě do děje vtáhly herecké výkony a to v první řadě Fabrice Luchini jako rozporuplný Jourdain. To, co zpočátku vypadalo jako pouhá karikatura, získavalo v průběhu filmu rysy skutečného, byť vymyšleného lidského příběhu, navíc nápaditě spojeného s Molierovou pozdější tvorbou.

Obecně se soudí, že Zafranovičova volná trilogie má sestupnou tendenci. Nemyslím si to. Ve Večerních zvonech prakticky zmizely působivé scenérie a filmové obrazy. Film je spíš psychologickou drobnokresbou, která na pozadí historických událostí zobrazuje osud hlavní postavy, jejíž život z mnoha příčin směřuje k nesmyslnému a snad i zaslouženému konci. To, co se (anti)hrdinovi jevilo ve válečné situaci jako prosté a správné, získává po válce svůj skutečný význam a zrůdné kontury vyvstávájí, aby smetly vinné i nevinné. Zůstává Stjepan a malý syn, symbol značně nejisté naděje. Ne, není to nijak příjemný film a jeho hloubka je hodně temná. Ale jeho poselství zdaleka přesahuje hranice balkánských konfliktů.

Výjimečný film, který na pozadí konkrétních historických událostí sleduje přeměnu různých lidských charakterů v extrémních podmínkách. Přestože je děj hodně spjat právě s historií Balkánu, rovina obecně lidských vlastností od charakterního Balda až po lidskou bestii Tonyho, je všeobecně platná a také hrůzu nahánějící. Zafranovič nás však ani v nejmenším nepoučuje, neukazuje cestu. Je zde jako vnímavý pozorovatel, který si všímá detailu a nechává jej vypovídat jakoby zevnitř. Krása Dubrovníku dýchá atmosférou zmaru, stejně jako chvíle, kdy Niko odchází, aby definitivně ztratil svůj dosavadní život. Kdyby nebyl tak hrozný, chtělo by se mi říct, že je to jeden z nejkrásnějších filmů, které jsem viděla. Jenže nás lidi nezmění nic a byť je to sebeodpudivější, autobus se stále opakuje a my jen přihlížíme a doufáme, že v něm jednou neskončíme sami.

Jiří Weiss se zhostil svého úkolu určitě se ctí. Hvězdičku ubírám hlavně proto, že literární předlohu mám přeci jen o mnoho radši.

Jeden z mála filmů, které ovlivní navždy. Přestože dnešní mladá generace už si do filmu nemůže promítat vlastní dilemata z totality, věřím, že i pro ně zůstává film výsostně uměleckou a zároveň srozumitelnou výpovědí o hodnotě lidské integrity. Nemohu vyzdvihnout jen jeden herecký výkon, protože všichni herci byli výborní. A kouzlo mladé Jany Brejchové je asi nenapodobitelné.

Pro mne strhující příběh, úžasná Marie Glázrová a samozřejmě celá plejáda našich vynikajících herců.

Rukopis pana režiséra Kachyni je nezaměnitelný a vždy dokáže i z průměrné látky vytvořit působivé dílo. Plus životní role Heleny Růžičkové a také Stanislava Zindulky, který byl touto rolí vlastně objeven pro film i televizi. Kachyňa dokázal i v normalizační době vytvořit filmy, které v podstatě nejsou poplatné době, což je obdivuhodné v kontextu české tvorby, kde se z nějakých mně neznámých důvodů pokládá za vrchol kvalitních seriálů Nemocnice na kraji města.

Jasně, je to parodie, ale neměli bychom se u parodie zasmát? Tolik expresivního násilí jenom nahrazuje řídkost děje a to mi nepřipadá jako dobrá hororová komedie/parodie. Prostě mi tady došel smysl pro humor.