assdf941

15. Trest odnětí svobody
Trest odnětí svobody je asi ten nejjasnější znak trestního práva a je to ten znak, který odděluje trestní právo od všech ostatních právních odvětví. Jedině v trestním totiž můžeme někoho omezit na jednom z jeho nejzákladnějších lidských a demokratických práv, a to je právě lidská svoboda.
·      Někomu udělit nějakou finanční sankci je možno například i v občanském právu, ale někomu sebrat svobodu je možno skutečně pouze v právu trestním.
 
Trest odnětí svobody je tedy hlavní dominantou trestního práva, a to se projevuje zejména v tom, že teoreticky čistě formálně, je možné ho uložit za jakýkoliv trestný čin.
Hovoříme tedy o tom, že trest odnětí svobody je trestem universálním.
 
To samozřejmě nezamčená, že bychom ho za každý TČ měli ukládat. Trest odnětí svobody je svou velmi přísnou povahou, až trestem subsidiárním, to teda znamená, že bychom ho měli ukládat, až tehdy, když účelu trestu, nemůžeme dosáhnout žádným mírnějším způsobem.
 
V trestním právo mámě několik zásad pro ukládání trestů, a ukládání trestu odnětí svobody se na nich také odráží
·      přiměřenost činu a trestu, určitá proporcionalita potrestání, neměli bychom trestat přísněji, než je potřebné vzhledem k osobě a skutku konkrétního pachatele.
 
Toto není pouze nějaká teoreticko liberální právní filosofie, ale plyne to přímo ze zákona, konkrétně v §55 odst.2- který nám říká, že nepodmíněný trest odnětí svobody, lze uložit u TČ jejichž horní hranice nepřevyšuje 5 let pouze pokud:
·      vzhledem k osobě pachatele by mírněnější trest nevedl k tomu, aby vedl řádný život;
·      a pak plynou zvláštní pravidla pro TČ zanedbání povinné výživy, kdy pro takový čin uložit nepodmíněný trest odnětí svobody, pouze pokud si to vyžaduje ochranu společnosti, nebo pokud pachatele nelze napravit jiným TČ, obecně je to proto, že tím, že ho zavřeme, tak poškozenému moc nepomůžeme;
 
Dominantní funkce tohoto trestu je ochrana společnosti, a to tím způsobem, že z ní vyjmeme ty osoby, které poškozují její zájmy.
 
Maximální základní doba uložení trestu odnětí svobody je 20 let, dle §55 odst.1, kdy překročení toho hranice je možné jen v taxativně vymezených případech:
·      mimořádné zvýšení trestní sazby;
·      výjimečný trest;
·      anebo pokud pachatel spáchal TČ ve prospěch organizovaná zločinecké skupiny;
Minimální hranice určená není – vždy záleží na konkrétních okolnostech a na vymezení ve skutkové podstatě, nicméně čistě teoreticky, lze uložit minimální trest odnětí svobody na 24 hodin
 
Mimořádné zvýšení hranice trestní sazby
·      pachatel musel spáchat ZZZ;
·      pachatel musel být za ZZZ již jednou potrestán – je jedno za jaký;
·      musí být patrné z okolností případu, že náprava pachatele bude mizivá – to obecně plyne z recidivy a škodlivosti ZZZ, ale nemusí to tak být;
·      v těchto případech muže hranice převyšovat obecnou hranici 20 let;
 
Jak na to: horní hranice se zvýší o 1/3 a trest se uloží v horní polovině této nové trestní sazby.
 
Možnost potrestání a délka trestu je vždy vymezená dolní a horní hranici, kdy i dolní hranici jde ještě snížit, a to celkem v 6. případech dle §58;
A)    účelu trestu, lze dosáhnout mírnějším způsobem, a i trest uložený v minimální sazbě by byl nepřiměřeně přísný;
B)    pokud pachatel napomohl zabránit TČ, který jiný připravoval nebo se o něj pokusil, ovšem sám je za tento TČ trestně odpovědný. Nebo pokud prohlásil svoji vinu;
C)    nebo pokud soud schvaluje dohodu o vině a trestu + stačí menší potrestání, povaha pachatele atd.
V těchto dvou případech je soud vázán pravidly pro snižování v odst.4 a pod tuto hranici nelze sáhnout. Který nám vymezuje, že když je hranice trestu různě vysoká, tak stanovuje minimální hranici, pod kterou to již prostě udělat nejde.
 
Další případy:
C)pokud jde o spolupracujícího obviněného;
D) pokud odsuzuje za přípravu, pokus nebo pomoc;
E) pachatel jednal v právním omylu, který není omluvitelný – měl to vědět z povahy své funkce nebo zaměstnání;
F) pokud pachatel jednat ve stavu zmenšené příčetnosti, kterou si ani z nedbalosti zavinil sám, pokud sníží trest pod dolní hranici tak obligatorně uloží i ochranné léčení;
 
Výjimečný trest
Je to trest, který se nám svou hranici vymezuje od 20/30 let nebo na doživotí.
 
S výjimečným trestem je spojeno několik faktoru a to zejména:
·      je prolomena maximální základní délka trestu odnětí svobody;
·      lze jej uložit jen za taxativně vymezených podmínek v §54 a musí být splněny kumulativně – jeho ukládání je velice přísné;
·      pachateli, kterému byl takový trest udělen je obligatorně zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou;
 
Pravidla ukládání
·      pouze za ZZZ;
·      musí jeho uložení TZ výslovně dovolovat;
·      + musí být náprava pachatele zvlášť ztížena a nepravděpodobná;
 
Trest odnětí svobody na doživotí
Pro tento trest se vyžaduje přesný následek, a to je smrt, přičemž smrt musela být spáchána úmyslně, a to nějakým u taxativně vymezených trestných činů:
·      Okolnosti případu jsou mimořádně závažné, a to vzhledem k pohnutce, způsobu provedení nebo těžko napravitelnému následku;
·      Nelze uložit trest mírnější kdy ani trest odnětí svobody na 20/30 let by nebyl dostatečný ;
·      Vyžaduje to ochrana společnosti;
·      Vše kumulativně;
 
Podmíněny trest odnětí svobody
Jedná se o samostatný trest, přestože není vymezen v §52
Je to nejčastěji ukládaný trest a mezi soudci velmi populární, nicméně v praxi tento trest většinou nenaplňuje svůj účel i přesto, že byl uložen třeba vícekrát po sobě – odstrašující funkce tohoto trestu je minimální
 
Podstata trestu je ta, že soud vynese trest odnětí svobody, nicméně výkon tohoto trestu je vázán odkládací podmínkou, která pokud nebude splněna, tak k výkonu trestu nedojde. 
Podmínkou bude tedy:
·      Zkušební doba, ve které má odsouzený vést řádný život;
·      Plnění dalších povinnosti, které soud stanoví
 
Pravidla pro ukládání jsou v §81
Okolnosti případu to požaduji a takového potrestání je dostatečné:
·      Dosavadní život;
·      Místo, kde pracuje nebo žije;
·      Okolnosti případu atd;
Nicméně jde to pouze v případech, kdy konkrétní výměra trestu nepřevyšuje délku 3 let, nejde tedy o trestní sazbu.
 
Vezmeme si všechny okolnosti
·      Základní trestní sazbu;
·      Polehčující a přitěžující okolnosti;
·      Mimořádné snížení;
·      A pak dojdeme k určité hranici a když tato hranice trestu, kterou bychom normálně ukládali, nepřevyšuje 3 roky – můžeme sáhnout k podmíněnému odsouzení;
 
Toto nám tedy bude představovat základní výši trestu, kdyby se pachatel neosvědčil ve zkušební době,kterou musíme rovněž stanovit ta může být od 1/5 let. Maximální výše podmíněného trestu je tedy tříletý trest s podmíněným odkladem na 5 let.
 
Hlavním cílem tohoto trestu je, aby se pachatel napravil a vedl řádný život. Proto mu vzhledem k tomu, co spáchal můžeme uložit také adekvátní povinnosti, abychom mu k tomu pomohli. To vše dle 48 odst.4
·      Podrobit se léčení na závislosti;
·      Docházet na rekvalifikační programy;
·      Uhradit dlužné výživné;
·      Zdržet se prostor s hazardními hrami nebo zdržet se od míst kde se podávají alkoholické nápoje;
·      Obecně se zdržet nevhodného prostředí, které má na pachatele špatný vliv- sportovní a kulturní akce;
 
Kontrola odsouzeného je potom minimálně jednou za pul roku a činí to soud
·      Po zkušební lhůtě se přihlédne ke všem okolnostem a rozhodně se, zda se osvědčil nebo ne, jestli ano tak se na pachatele hledí jako by nebyl odsouzen
·      Pokud se na konci nebo kdykoliv během lhůty zjisti že se neosvědčil, muže být lhůta prodlouženanebo muže nastoupit do výkonu trestu.
 
Dále probační program a kontrola probačním úředníkem
 
16. Ukládání trestů, upuštění od potrestání
 
Při ukládání trestů musíme především dbát na to, abychom naplnili účel trestu,  trest má mnoho účelů, nicméně mezi ty nejzásadnější spadá především náprava pachatele, a jeho příprava na opětovné začlenění do společnost – tímto účelem se musíme řídit a od toho účelu se odráží i nejzákladnější zásady, kterými se při ukládání trestů řídíme:
·      Zásada zákonnosti;
·      Zásada individualizace trestu;
·      Zásada přiměřenosti činu a trestu;
 
Zásada zákonnosti
Ta se projevuje především tom, že jen zákon určuje, jaký trest můžeme pachateli uložit a v jaké maximálníči minimální výměře, tento trestu můžeme uložit.
·      Universální možnosti, jak potrestat pachatele, je trest odnětí svobody, který lze uložit za jakýkoliv trestný čin;
·      Nicméně zároveň se jedná o trest nejpřísnější a proto, by nebylo spravedlivé ho hned ukládat, a proto se nyní spíše upřednostňují tresty alternativní;
 
Pravidla pro ukládání trestů dle zákona
 
1.     Jako první vodítko pro nás bude skutková podstata, každého trestného činu, která nám přesně stanový, jaký druh a výměra trestu může být za takový trestný čin uložen.  Toto nám tedy stanoví zákonodárce, který trest by byl za daný trestný čin vhodný.
 
Pokud je zde uvedeno trestů více, pak už to dává větší prostor pro ukládání trestu soudu.
·      Každý trest uvedený ve skutkové podstatě je možnost uložit samostatně tak i více různých druhuuvedených trestů vedle sebe což nám vyplývá z §53 odst.1;
·      Vedle takového druhu trestu, lze uložit i trest jiný, tedy takový, který není ve výčtu skutkové podstaty uvedený, který tedy není možno udělit jako trest samostatný, tedy jako trest vedlejší můžeme udělit cokoliv ve výčtu z § 52, pokud jsou pro tento trest splněny jeho zákonné podmínky  ( například pro udělení zákazu činnosti je nutno aby byl trestný čin spáchaný v souvislosti s tou činnosti;
·      Nicméně vedle těchto trestů, lze uložit i nějaký z trestu alternativních, a to i jako trest hlavní, jestliže jsou pro tuto alternativu splněny podmínky. A to i nehledě na to, že tento trest nebude uveden ve skutkové podstatě §53 odst.2;
 
2.     Další zákonné pravidlo nám říká, které druhy trestů se nemohou ukládat vedle sebe. Toto pravidlo je logické a vychází z povahy věci:
·      Domácí vězení x trest odnětí svobody – podmíněný i nepodmíněny X obecné práce;
·      Trest odnětí svobody X obecně prospěšných prací;
·      Peněžitý trest X propadnutí majetku;
·      Zákaz pobytu X vyhoštění;
 
3.     V určitých případech pak může být uložení určitého druhu trestu obligatorní jako je to například stanoveno v §39 odst.7, kdy je stanoveno
·      Pokud chtěl pachatel trestným činem získat majetkový prospěch nebo ho dokonce získal, tak by mu soud měl uložit trest postihujícího právě na majetku, pokud je to vhledem k jeho možnostem reálné;
·      Dále platí že v určitých případech se obligatorně ukládá propadnutí věci – zejména pokud pachatel užil k trestnému činu nelegálně drženou zbraň;
 
Mimo druh trestu je pro nás relevantní je jeho výměra
 
Výměra trestu je pro nás důležitá z celé řady hledisek, je vymezená dolní a horní sazbou a od výše těchto sazeb se odvíjí
·      Dělení TČ na zločiny a přečiny a ZZZ;
·      Možnost uložení různých alternativních trestů, například domácího vězení;
·      A dále například i věcná příslušnost soudů;
 
Toto vše byla určitá zákonná pravidla a možnosti, které nám zákon obecně stanoví a pravidla která nám vyplívají ze zásady zákonnosti. Další důležitá zásada je individualizace trestu
 
Zásada individualizace trestu
 
Odvíjejí se od určité spravedlnosti trestu, kdy trest, který by nebyl spravedlivý a byl by pro pachatele příliš přísný, tak by nenaplňoval svůj účel, a naopak by v pachateli vzbuzoval zášť a nespravedlnost, což by neprospělo jeho budoucí převýchově – toto nám rámcově vyjadřuje i §38 – pokud stačí mírnější trest, tak nelze uložit přísnější;
 
Pro to, aby byl trest spravedlivý, tak musí být ´´ šitý na míru´´ našemu pachateli a soud musí přihlédnout ke všem okolnostem individuálního případu. Toto je vyjádřeno v §39 – závažnost činu, osobní a majetkové poměry, dosavadní život atd;
 
Soud zde tedy musí přihlídnou zejména k
 
1.     Povaze a závažnosti trestného činu
Povahu a závažnost nám určuje především chráněný zájem, který byl ohrožen nebo poškozen – jestli to byl majetek, osobní svoboda, život, zdraví atd
·      Způsob provedení trestného činu – zlivští zákeřným způsobem, lsti, se zbraní, vydíráním, násilím atd;
·      Následky trestného činu – jestli jsou dočasné nebo trvalé, jaká byla například intenzita zranění a jak dlouho se toto zranění bude líčit – pokud došlo k ublížení na zdraví;
·      Okolnosti, za kterých byl spáchán – jestli byl pachatel v určitém emociálním rozrušením nebo jestli to bylo chladnokrevné;
·      Osoba pachatele – recidivista x ctihodný občan;
·      Motiv pachatele – jestli to bylo spontánní nebo plánované, za konkrétním účelem – byli to negři;
Toto vše je pro nás důležité především při určování společenské škodlivosti trestného činu a pro případnou aplikaci zásady subsidiarity trestní represe.
 
1.     Osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele
Zde pro nás bude relevantní, jestli by byl daný trest spravedlivý pro osobu pachatele a postihne ho na správném místě;
·      Zde nás bude zajímat, jestli má pachatel děti, nebo jestli jsou na něm nějaké osoby závislé, aby o ně pečoval či se o ně staral – to nám bude hrát vyznanou roli při určování druhu trestu a jeho případnou výměru.
 
2.     Majetkové poměry, to bude hrát roli zejména pokud budeme brát v úvahu možnost mu udělat nějaký trest, který ho má postihnout na majetku, peněžitý trest nebo propadnutí majetku – tyto tresty nemůžeme uložit nemajetnému, jelikož by nenaplnil svůj účel a pachateli byl nezpůsobili žádnou újmu– základní role trestu je ta, že má pachatele potrestat, má mu být na obtíž.
 
3.     Chování pachatele po činu
Zde nás bude zajímat jednání pachatele jak bezprostředně po činu, tak i v delší časové souvislosti.
·      Jestli se snažil dát první pomoc anebo škodě jako takové vůbec chtěl zabránit;
·      Jestli se to pokusil nějak odčinit a škodu nahradil;
·      Pokud nenaplnil znaky účinné lítosti, jelikož škodu třeba není úplně možno nahradit, ovšem to že se o to pokusil a velkou část odčinil tak to bude zde brát soud v úvahu;
 
4.     Možnost nápravy
Nejisté, špatně uchopitelné kritérium, které bude vyplívat od zkušenosti soudce a od osoby pachatele – především jestli mu už nějaký trest uložen tak jak to na něj zafungovalo, pokud již dostal nucené práce, podmínku, a další podmínku ta, už asi nemá cenu další podmínku ukládat, jelikož by nenaplavala svůj ušel a možnost nápravy skrze tento trest je mizivá;
 
Polehčující a přitěžující okolnosti
 
Jednotlivé okolnosti mohou být pro pachatele jak přitěžující, tak polehčující, záleží na konkrétním případě:
·      Pohnutka muže být chvályhodná tak zavržení hodná;
·      Máme ovšem seznam obecně přitěžujících a polehčujících okolností, které soud musí brát v úvahu při ukládání trestu;
 
Polehčující
·      Vedl řádný život;
·      Pomáhal při vyšetřování;
·      Sám se nahlásil;
·      Spáchal TČ pod stresem nebo silným rozrušením;
·      Exces z nutné obrany nebo krajní nouze;
·      Právní omyl, kterého se bylo možno vyvarovat;
Přitěžující
·      Pachatel si to naplánoval byl zde rozmysl;
·      Spáchal trestný čin ze ziskuchtivosti nebo rasovo a jiné zavržení hodné pohnutky;
·      Spáchal trestný čin ke škodě dítěte;
·      Obecně to bude i recidiva a souběh;
 
K těmto okolnostem je nutno zmínit zásadu zákazu dvojího přičítání
 
Ta se vztahuje zejména k tomu, že když něco pachateli přičteme již při právní kvalifikaci, tedy kvůli dané okolnosti budeme jednání posuzovat nikoliv podle základní skutkové podstaty ale podle kvalifikované, tak už tím jsme mu to zpřísnili a nemůžeme mu tu samou okolnosti přičíst ještě jako přitěžující – vydírání se zbraní je kvalifikované tak nemůže připočíst jako přitěžující to, že byl se zbraní:
·       To samé platí i o polehčujících okolnostech, když něco přičtu a kvůli tomu se jedná o privilegovanou skutkovou podstatu, tak tu samou okolnost nemůžu přičíst jako okolnost polehčující;
 
Základní je tedy ovšem právní kvalifikace daného skutku a od toho se pak bude odvíjet co dál, jelikož právní kvalifikace nám stanoví ty základní mantinely, ve kterých můžeme rozhodovat
 
Upuštění od potrestání
 Opět institut, který nám odráží určitou spravedlivost trestu, ale především nám jde o naplnění účelu trestu. Upuštění od potrestání může využít až po řádném dokazování, a to pouze v rozhodnutí ve formě rozsudku.
 
Pokud upustíme od potrestání, tak zejména tehdy, pokud máme zato, účel trestu byl naplněn již během trestního řízení, a pachatele není třeba dále trestat:
·      Pachatel se tedy napravil;
·      Lituje svého činu;
·      Jednání bylo exces z jinak dobrého chování pachatele atd;
 
Jak to vypadá, máme rozsudek a v něm několik výroku, a pro nás stěžejní je výrok o vině, kdy tedy soud vinu konstatuje, nicméně ve výroku o trestu vysloví že upouští od potrestání jako celku.
 
Toto lze udělat ve třech případech
1)    podle §46, kdy to je možné, pokud pachatel spáchal přečin, jehož spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě. Lze v tomto případě upustit jestliže je to ve vztahu k povaze a závažnosti trestného činu a vhledem k dosavadnímu života pachatele vhodné. A jeli z průběhu řízení zřejmé, že pouze projednání věci jako takové je pro pachatele dostačující potrestání a negativní zkušenost
2)    dále je to možné u spolupracujícího obviněného – ten který podal úplnou a pravdivou výpověď o rozhodných skutečnostech, které jsou způsobilé přispět k objasnění zločinu spáchaného organizovanou zločineckou skupinou. Upuštění od potrestání je zde obligatorní. Upuštění od potrestání je ovšem vyloučeno jestliže
·      TČ který pachatel spáchal je závažnější než ten, který pomohl odhalit;
·      Jestliže se pachatel na TČ, který pomohl objasnit podílel jako organizátor nebo návodce;
·      Nebo pokud pachatel činem, pro který je stíhání způsobil těžkou ujmu nebo smrt;
·      A pak pokud jsou u pachatele naplněny okolnosti potřební pro mimořádné zvýšení trestu – recidiva zvlášť závažného zločinu;
3)    v poslední řadě je možno upustit od potrestání, jestliže se pachatel dopustil pokusu nebo přípravy TČ a tento trestný čin vedl proti nezpůsobilému předmětu útoku;
 
Pokud soud sáhne k této variantě ,tak se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, tedy bude to relevantní například při řešení recidivy atd.
 
Podmíněné upuštěné od potrestání s dohledem
Představuje přísnější variantu výše zmíněných možností, za stejných podmínek, nicméně soud uzná za vhodné, aby zde byla pachateli vymezena určitá zkušební lhůta, která muže být až na jeden rok a k tomu stanoví dohled.
 
Vedle toho muže dále pachateli určit, aby dodržoval určité povinnosti a plnit opatření, aby vedl řádný život
·      podrobit se výcviku pro vhodnou prací a získaní kvalifikace k ní;
·      podrobit se vhodné mu sociálnímu programu;
·      podrobit se léčení na závislostech atd;
17. Ukládání úhrnného, souhrnného a společného trestu.
 
Jedná se o ukládání trestu při souběhu,  nejprve je tedy potřeba si vyjádřit co to souběh znamená.
 
Souběh znamená, když pachatel spáchal jedním nebo více skutky, více trestných činů, aniž by byl za nějaký z nich odsouzen. Podle toho dělíme souběh na 
·      stejnorodý a nestejnorodý;
·      jednočinný a více činný;
 
Vedle toho máme ještě institut pokračujícího trestného činu, kdy pachatel jeden trestný čin opakuje více krát a soustavně s jedním společným úmyslem, takové jednání se ovšem z hlediska hmotného práva, považuje za skutek jeden.
 
Recidiva by potom byla, kdyby pachatel spáchal TČ , po tom, co byl již za podobný TČ odsouzen pravomocným a vyhlášeným rozsudkem.
 
Jaký trest bude pachateli potom ukládán, zda uhraný nebo souhrnný, pak záleží na konkrétních procesních okolnostech.
 
Základní pravidla pro ukládání trestů
 
První si ovšem musíme vymezit základní pravidla, podle kterých se tyto tresty ukládají
 
A)    Zásada kumulační
·      Typická pro anglosaské země, kdy se uloží tresty za každý TČ a tresty se pak sečtou, často dojeme k trestu, převyšující průměrnou délku života- 5+5=10;
B)    Absorpční zásada
·      Přísnější trest pohlcuje ten mírnější, máme dva tresty nezávisle na sobě 5+7=7;
C)    Zásada asperační
·      Kdy ukládáme trest za nejpřísnější z trestných činů, nicméně tuto hranici můžeme zvýšit v závislosti na dalším spáchaném TČ.  5+7= 7+(1/3x5);
·       
Náš trestní zákon se primárně inspiroval zásadou absorbční nicméně, ostatní zásady se v našem trestním zákoně rovněž promítnout, to vyplývá z §43, který upravuje souhrnný a úhrnný trest
 
Pro aplikaci absorbční zásady musíme tedy zjistit, jaký trest je přísnější a k tomu máme několik pravidel, které jsou v zájmen hierarchii / subsidiaritě:
1)    Nejpřísnější je ten, který má nejvyšší horní hranici trestní sazby. Pokud jsou stejná tak ten;
2)    Který má vyšší dolní trestní sazbu, pokud i ty jsou stejné ;
3)    Pak je přísnější ten, u kterého je možno udělit výjimečný trest, pokud to není možno ani u jednoho.;
4)    Tak mírnější trest je ten, u kterého je možno udělit i jiný trest než pouze trest odnětí svobody, pokud i tak je to shodné, tak pak je mírnější ten, který obsahuje větší výčet, těchto alternativních trestu;
 
Vždy je potřeba brát ovšem i různé modifikace, které mohou nastat, například mimořádné zvýšení nebo snížení trestní sazby, první se tedy hranice modifikuje a až tehdy je možné je porovnat.
 
Hranice se tedy určí vždy podle závažnějšího trestného činu a chceme, aby byl pachatel potrestán co nejpřísněji. Tedy pokud přísnější trest má vyšší horní hranici, ale nižší dolní hranici, než trest mírnější, tak užijeme přísnější dolní hranici z trestu mírnějšího.
·      Máme tedy 2/10 a 3/8- výsledkem tedy bude 3/10.
·      Toto propůjčování z trestu mírnějšího platí i pro vedlejší tresty. Z jednoho TČ si můžeme vzít trestní sazbu a z druhého TČ si vezeme vedlejší tresty.
·      Potom tedy udělujeme trest v sazbě trestu přísnějšího s vedlejšími tresty trestu mírnějšího, toto je projev zásady kumulační, o které jsme mluvili na začátku.
 
Projev zásady asperační se nám naopak projevuje v případech, kdy pachatel více činným souběhem spáchá větší počet trestných činů.
·      Minimálně 3 skutky, a TČ různého rodu ? muže být i více činný stejnorodý ?;
·       V takových případech soud může rozšířit horní hranici nejpřísnějšího trestu o 1/3;
·      Dalším projevem této zásady je ten, že i pokud tedy přísnější trest úplně zkonzumuje trest míně přísný, tak tento zkonzumovaný TČ bude sloužit jako přitěžující okolnost a píše se budeme blížit k horní sazbě trestu
 
Úhrnný a souhrnný trest
 
Ted tedy k úhrnnému trestu, úhrnný trest se ukládá tehdy, jsou-li všechny TČ projednávány v jenom řízení,tedy pokud je zahájeno společné řízení na základě subjektivní souvislosti.
·      Pak je tedy o všech těchto TČ rozhodnuto v jednom pravomocném výroku o trestu.
Kdybychom vše řešili takto v jednom řízení, tak bychom byli nepoučitelní idealisté, málo kdy se přijde skutečně na vše a často vyjde nějaký nový skutek najevo, až potom co byl pachatel pravomocně odsouzen. Tato situace se potom řeší takzvaným souhrnným trestem.
 
Souhrnný trest se tady aplikuje tehdy, pokud zde máme pravomocný rozsudek, nicméně po tomto pravomocném rozsudku se zahájí další řízení o novém skutku, o kterém je potřeba uložit trest.
 
Pro tento trest máme kromě předchozích pravidel, 2 pravidla nová:
·      Nový souhrnný nesmí být mírnější než přechozí trest – z povahy věci;
·      Novým rozsudkem se ruší výrok o trestu ve starém rozsudku, výrok o vině se zanechává;
 
Zpravidla potom takový trest bude tedy výší nebo minimálně stejně přísný, ale podle závažnosti se mu bude nový TČ přičítat k horšímu.
·      Pachatel musel TČ spáchat před vyhlášením pravomocného rozsudku, jinak se bude jednat o recidivu.
 
Rozsudek, ve kterém má být výrok o trestu rušen musí být pravomocný. Potom jestliže máme dvě řízení, která jsou mimo sebe. Tak soud, který vydá rozsudek později, musí počkat až rozsudek dřívějšího soudu nabude právní moci.
 
Společný trest
Společný trest nám reflektuje odlišné pojetí pokračujícího TČ v procesním a hmotném právu.
·      V hmotném právu jsou všechny dílčí útoky považovány za jeden skutek;
·      V procesním je každý dílčí útok skutek samostatný;
 
Jelikož se za více činný souběh bude ukládat jeden trest tím spíše to bude platit pro pokračující trestný čin, který nám dle hmotného práva tvoří pouze jeden skutek jakoby tedy jeden čin.
 
Pokud tedy byla nějaká pokračující trestná činnost a byla odhalena pouze část dílčích útoku a za tu byl uložen pravomocný rozsudek, a následně se přijde na to, že zde byly další dílčí útoky tak v tom případě je nutno uložit trest společný.
 
Pro trest společný je důležité hlavně to, že se ruší jak výrok o trestu tak i výrok o vině a to především z toho důvodu, že dalším dílčím útokem se nám často přehodnotí právní kvalifikace, pokud to bude například majetková činnost, tak se zvýší způsobená škoda bude potřeba sáhnout po kvalifikované skutkové podstatě místo základní například.
 
Soud zde v řízení hodnotí pouze nové dílčí útoky, všechny předchozí ve starém rozsudku má za prokázané.
·      Trest souhrnný nesmí být mírnější než trest starý.
 
Varianty lze i kombinovat a můžeme mít i
 
A)    Společný úhrnný trest
·      První bude úhrnný trest za a jeden dílčí útok krádeže + porušování domovní svobody;
·      Druhý rozsudek bude za další dílčí útok, k tomu se tedy připočte první rozsudek;
·      Bude se tedy ukládat jeden trest za 2 dílčí útoku + domovní svobodu, druhým poslední rozsudkem se ruší výrok o vině i trestu prvního;
B)    Společný souhrnný trest
·      Máme
·      A samostatný TČ 1
·      B dílčí útok jedna TČ2
·      C dílčí útok dva TČ2
·      První se bude procesně řešit TČ1 a dílčí útok 2 TČ 2- za toto bude úhrnný trest
·      Následně se přijde na delší útok 1 TČ 2. 
·      Nový rozsudek bude tedy ukládat trest za činy a+b+c – kdy z rozsudku jedna ruší výrok o trestu a ruší výrok o vině dílčího útoku 2.
18. Ochranná opatření
 
Ochranná opatření jsou projevem takzvaného dualismu trestněprávních sankcích, kdy za určité protiprávní jednání následuje sankce v podobě trestu nebo ochranného opatření;
 
Tyto dvě sankce, které je možno podle TZ uložit mají mnoho společného.
·      Trestem (sankcí) obecně rozumíme nějakým zákonem stanovený následek za konkrétní protiprávní jednání;
·      Ukládat trest je výlučná pravomoc státu z ústavní zásady, že o vině a trestu rozhoduje pouze soud;
·      Trest je tedy mimo jiné především prostředek státního donucení a opatření, které musí pachateli působit újmu a podle toho se také druh trestu stanoví, pokud by újmu nepůsobil tak je bezúčelné.
 
Obě sankce se řídí stejnými pravidly jako je:
·      Zákonnost;
·      Přiměřenost;
·      Proporcionalita;
·      Individualizace trestu atd.;
 
Nicméně lehce se liší ve svém účelu
·      Ochranná funkce je stejná, ovšem u ochranného opatření je kladen vyšší důraz na nápravu pachatele a jeho opětovné zařazení do společnosti, a například retributivní funkce u OP je výrazně potlačena.
 
Ovšem zásadní rozdíl mezi trestem a OP je ten, že
·      Trest můžeme uložit pouze za spáchaný TČ;
·      OP můžeme uložit jak za TČ, tak i za čin jinak trestný;
 
OP je tedy možné uložit pachatelům činu jinak trestného, kteří nenaplnili nějaký z obecných znaku TČzejména to bývá nedostatečný věk tedy pod 15 let anebo nepříčetnost.
 
Vyplývá opět z účelu trestněprávních sankcí, to že pachatel nenaplnil nějaké formální zákonné znaky, nedělá jeho jednání o nic méně společenský škodlivé, škoda byla spáchaná ať někdo někoho zabije v příčetnosti nebo nepříčetnosti nečiní jednání pachatele méně závažné, ale spíše naopak bude ještě nebezpečnější.
·      Kdybychom ovšem využili klasických trestů pro takové pachatele, tak by to k jejich nápravě nijak nepomohlo;
·      Souvisí to opět s individualizací trestu a sankcí, kdy sankce obecně musí být pachateli šitá na míru aodpovídat jeho osobním potřebám;
 
Další zvláštnosti OP je ta, že je u nich rozdílná časová působnost, kdy OP ukládáme vždy k době, kdy je o OP rozhodováno, a to i kdyby byla stará úprava příznivější. U trestu je to tak, že se užijí tresty a výměry trestů dle zákona účinného v době kdy byl TČ spáchán.
 
Dále se OP:
·      Nepromlčují;
·      Nelze od nich upustit ani je zahladit;
·      Mohou se ukládat jak rozsudkem, tak usnesením – tresty pouze v rozsudku, nelze uložit trestním příkazem;
·      Ukládají se jak na návrh, tak bez návrhu;
·      OP se mohou ukládat i vedle klasického trestu, pokud je to potřeba;
 
Ochranná opatření mohou zasahovat dvě sféry lidského života, tu osobní, zdravotní – kdy je zejména omezena jejich svoboda a musí se podrobit nějakému léčení a pak tu majetkovou, která postihuje majetek pachatele nebo majetek jiné osoby, který byl užit k TČ.
·      OP zasahující do osobních svobod, tedy postihují FO, které spáchali TČ nebo čin jinak trestný, jak bylo řečeno na začátku.
Konkrétní ochranná opatření tedy máme:
·      Ochranné léčení;
·      Zabezpečovací detence;
·      Ústavní výchova dle zákona o soudnictví ve věcech mládeže;
·      Zabrání věci;
·      Zabrání části majetku;
 
 
Nicméně naprosto zásadní charakteristikou OP, zimujících do osobní sféry člověka je to, že se neukládají na dobu určitou jak to to u trestu, ale ukládají se na tak dlouho, dokud to vyžaduje jejich účel.
·      Zejména to bude tedy tehdy, pokud osoba, které bylo uloženo ochranné léčení na nějakou dobu, ani po této době není úplně vyléčená a může být furt pro společnost nebezpečná, a je tedy vyjít z ochranné funkce OP, a prodloužit ochranné léčení na další dobu, a takto postupovat do té doby, dokud nebude pochyb o tom, že osoba je způsobila začlenění se do společnosti a nebude pro ni způsobovat hrozbu.
·      U trestu by takovýto postup nebyl v žádném případě možný, i kdyby nám vrah řekl, že jakmile ho pustíme tak znovu zabije, tak mu nemůžeme trest prodloužit.
 
Problém pak tedy je, že osoba, která spáchala vraždu nebo znásilnění, třeba i v recidivě, se na svobodu s nejvyšší pravděpodobností dostane.
 
Nicméně osoby, s lehkou poruchou, které neustále páchají ´´ méně škodlivou činnost´´ nicméně neustále, pak mohou být zavřeni v ústavu celý život.
·      Veřejný masturbátor, chodí a svléká se a mastrubuje na veřejnosti, dostane 1x 2x podmínku a pak musí podstoupit ochranné léčení, tato úchylka nebo choroba je nevyléčitelná a ta osoba bude mít potřebu to dělat furt, a pak za tuto ´´ nevinnou´´ činnost, muže skončit v ústavu, třeba celý život, jelikož stále nebude vyléčen a bude hrozit ohrožení zájmu TZ.
 
Ochranná opatření máme v tomto ohledu dvě
·      Ochranné léčení;
·      Zabezpečovací detence, která je vždy k ochrannému léčeni subsidiární.
·      Tyto OP nelze ukládat vedle sebe, bud jedno nebo druhé.
 
Ochranné léčené
 
Ochranné léčení, je tedy institut, který slouží k ochranně společnosti od pachatele, a k přípravě pachatele na začlenění se opětovně do společnosti, ovšem věnuje se jeho specifickým zdravotním nebo duševním potřebám a to zejména, pokud trpí závislostí na návykových látkách nebo je stižen duševní chorobou – oba tyto pojmy nám definuje TZ.
 
Ochranné léčení se pak vykonává zejména v:
·      Psychiatrické léčebně;
·      Sexuologické léčebně;
·      Protialkoholní a proti toxikomanické léčebně;
·      Lze uložit i více léčení vedle sebe, pokud je to potřeba;
 
Ochranné léčení se ukládá jak obligatorně, tak fakultativně
 
Obligatorně se ukládá podle §99 odst.1
 
A)    Obecně pachatelům činu jinak trestného, pokud ho spáchali v nepříčetnosti, a jejich pohyb na svobodě by byl pro společnost nebezpečný
·      Otázka nebezpečnosti pak není v zákoně dál rozebírána, a soud není kompetentní to sám posoudit, vždy musí vycházet ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie, který musí jasně stanovit, že pohyb takové osoby na svobodě by byl i nadále nebezpečný.
·      Znalec tedy musí vyhodnotit stav pachatele jak při činu, tak i jeho stav k době, kdy je o OP rozhodováno, a i o tom, jak se bude vyvíjet do budoucna.
 
Ochranné léčení je možné uložit dokonce i bez zahájení trestního stíhání, ovšem pouze za předpokladu splnění všech obligatorních podmínek:
·      Skutek se stal;
·      Skutek vykazuje znaky TČ;
·      Spáchala jej osoba, která má být ochranné léčení uloženo;
·      Tato osoba byla nepříčetná;
·      Tato osoba dále vykazuje znaky, nebezpečí pro společnost;
B)    Pokud soud ukládá trest osobě, která spáchala TČ ve zmenšené příčetnosti a rozhodl se využít možnosti uložit trest pod dolní hranici trestní sazby.
·      Benefit je, že přihlédneme k tomu,  že osoba spáchala TČ za okolnosti, které potlačovali její ovládací či rozpoznávací stránku a trest bude mírnější, ovšem kompenzuje se to potřebou vyléčit tento problém, aby se v budoucnu neopakoval.
C)    Dále pachatelů, kteří spáchali TČ ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou, u kterých se soud z tohoto důvodu rozhodl upustit od potrestání
·      Koncepce opět vychází z toho, že trest by byl bezúčelný a OP je pro pachatele mnohem účelnější a dosáhne se účelu trestu efektivněji
Postup podle B a C je vyloučen, pokud si pachatel zmenšenou příčetnost dovodil sám
 
Fakultativně se pak ukládá ochranné léčení podle §99 odst.2
A)    Pachatelům, kteří spáchali TČ ve stavu vyvoleném duševní poruchou a jejich pobyt na svobodě je nebezpečný;
·      Jsou to případy, kdy pachatele nebyli nepříčetní a ani se u nich nemusela být konstatována zmenšená příčetnost. Jejich ovládací a rozpoznávací schopnosti byly tedy zachovaný natolik, aby si uvědomili, co dělají. Nicméně zde byl určitý faktor a tlak duševní choroby, který byl třeba pohnutkou;
·      Co se týče nebezpečnosti ta musí být opět konstatována znaleckým posudkem;
B)    Pachatelům, kteří spáchali TČ pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím užíváním.
Například tedy pokud pachatel spáchal TČ, když byl zfetovaný nebo opilí. Anebo když spáchal například loupež, aby si opatřil prostředky k opatření takových látek, návykové látky jsou zde tedy pohnutka.
·      Platí ovšem, že ochranné léčení se neuloží, pokud je to k osobě pachatele bezúčelné – už se léčení podrobil a nemělo to cenu
 
Trvání ochranného léčení
 
Trvá tak dlouho dokud to vyžaduje jeho účel, veškeré lhůty, které zákon stanovuje jsou tedy orientační a formální, důležitější je pro nás materiální stav léčené osoby- §99
 
Nejdelší hranice, kterou stanoví zákon jsou dva roky, nicméně reálně je to lhůta, kdy před jejím uplynutí musí soud rozhodnout, zda je třeba ochranné léčení prodloužit či nikoliv, rozhodovat se opět bude na základě znaleckého posudku, ve kterém bude uvedeno, zda byla léčba úspěšná anebo zda je třeba jejího dalšího trvání, takto muže být vždy po 2 letech prodlužována na další dva roky a takto, až do té doby, dokud to bude vyžadovat stav léčeného.
 
Nicméně pokud v průběhu léčení vyjde najevo, že není již další léčba potřeba, musí ústav soud informovat, a to návrhem na propuštění z ochranného léčení. Není možné, aby se čekalo na uplynutí lhůty a osoba tam byla zadržována déle, než je potřeba.
 
Pokud jde o toxikomanii nebo alkoholismus, tak tam lze ukončit léčbu v případě, že je bezúčelná a osobě není pomoci. Potom je osoba propuštěná a pokud hrozí nebezpečí pro společnost tak je stanoven dohled nad takovou osobou, a to až na dobu 5 let.
 
Ochranné léčení lze uložit ambulantní formou anebo ústavní,
 
Ambulantní – v méně nebezpečných případech, osoba dochází na léčení na svobodě a řídí se pokyny ošetřujících lékařů.
 
Ústavní – osoba je omezena na svobodě a umístěna na ústavu, kde je pod každodenním dohledem
 
Forma léčby musí být vždy stanovena ve výroku o OP, nicméně forma je flexibilní a jde ji měnit z jedné na druhou podle potřeby a závažnosti.
 
Zabezpečovací detence
 
Druhá z forem OP, mířící proti svobodě člověka, která je vždy subsidiární k ochrannému léčení. Jde o přísnější formu ochranného léčené, pro více závažné pacienty. Ochranné léčení není vykonáváno v žádném speciálním zřízení, ale v ústavech, kde se léčí i obyčejní netrestaní lidé a závažnější, agresivnější pacienti, kteří odmítají léčbu a reaguji na ní negativně by na tyto obyčejné pacienty měli špatný vliv. Proto byl založen speciální institut zabezpečovací detence, který je vykonáván ve speciálních ústavech pro zabezpečovací detenci, kde jsou zejména tedy přísnější bezpečnostní požadavky a jen ti nejzávažnější pacienti.
·      Je možné ji uložit pouze pokud to vyžaduje stav pachatele, pokud pachatel spáchal zločin a ochranné léčení je vzhledem k osobě pachatele nedostatečné pro ochranu společnosti
 
Opět je možné ji uložit jak obligatorně, tak fakultativně
Obligatorně:
1.     Pachatel spáchal v nepříčetnosti čin jinak trestný, který by jinak naplňoval znaky zločinu a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný;
 
2.     Pachateli, který spáchal zločin ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou a u něhož je rozhodnuto o upuštění od potrestání;
 
Podmínky jsou podobné jako u ochranného léčení, nicméně zde není relevantní, zda si způsobil zmenšenou příčetnost návykovou látkou či nikoliv, lze uložit detenci i pokud si nepříčetnost pachatel spáchal návykovou látkou.
 
Fakultativní podmínky pak ve směs kopírují fakultativní podmínky ochranného léčení, ovšem jsou zde navíc zvláštní podmínky, která by vedli k nedostatečné ochraně v ochranném léčení a zabezpečovací detence je vhledem k osobě pachatele patřičnější ochranná jak pachatele, tak společnosti.
A)    Pokud pachatel spáchal zločin ve stavu duševní poruchy a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný
B)    Pachatel spáchá po druhé zločin v souvislosti s návykovou látkou nebo pod jejím vlivem. A za předchozí takový zločin byl již nepodmíněné odsouzen- není zde rozhodující zda bude mít detence smysl pro nápravu pachatele či ne, hlavní je zde ochrana společnosti.
Délka
Není omezena, hlavní je účel, pokud pomine je zde návrh na propuštění, soud jinak musí přezkoumat nejpozději každých 12 měsíců;
·      Lze uložit i vedle trestu nebo vedle upuštění od potrestání;
·      Lze ji změnit na ochrannou léčbu v průběhu.;
 
Další kategorie ochranných opatřeních jsou ty, které směřuji proti věcem. Funguje to tak, že soud rozhodne, že za splnění zákonných podmínek, vlastnictví konkrétní věci připadne státu.
 
Primárně se rozhoduje, pokud není možné rozhodnout o propadnutí věci, které je uloženo jako trest, a to za řady podmínek i obligatorně. Nicméně někdy to není možné z procesních nebo jiných okolnosti, a proto zde existuje institut zabrání věci.
Zabrání věci
 
Zabraní věci lze postihnout věc, která
A)    Náleží pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit
·      To jsou zejména pachatele, u nichž došlo k zániku trestnosti, a to z důvodu, promlčení, účinné lítosti, amnestie nebo milosti prezidenta. Nebo pokud nebyl udělen souhlas poškozeného, jestli je třeba.
 
B)    Náleží pachateli, od jehož potrestání soud upustil
·      V obou případech musí věc náležet do vlastnictví pachatele
 
C)    Nebo ohrožuje-li věc bezpečnost lidi nebo majetku, anebo hrozí, že by byla zneužita ke spáchání další trestné činnosti.
 
Věc může náležet do majetkové sféry třetí osoby a není ani rozhodující, zda tato osoba věděla o tom, že její věc bude zneužita k trestné činnosti.
Tato osoba pak bude mít v TŘ postavení zúčastněné osoby.
 
Jde zejména o věci, které jsou svou povahou pro společnost nebezpečné:
·      Nelegálně držené zbraně;
·      Chemikálie držené bez odborné péče nebo znalosti;
·      Výbušniny ;
·      Léčiva a narkotika;
 
Dále to budou věci, které byly zvlášť upravené pro trestnou činnost:
·      Dodávka upravená tak, že v ni byly vybudovány skrýše pro převoz uprchlíků
 
Soud pak muže rozhodnout o zabraní věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti anebo zprostředkovaným výnosem z ní, to za podmínek:
·      Věc náleží pachateli, který byl odsouzen za TČ, ze kterého věc pochází – krádež, nebo náleží pachateli, kterého nelze stíhat, odsoudit nebo od potrestání bylo upuštěno;
·      Náleží osobě, která spáchala čin jinak trestný v nepříčetnosti;
·      Naleží osobě, na kterou pachatel TČ tuto věc převedl nebo k ní jinak nabyla vlastnictví;
Tyto možnosti jsou zásadně fakultativní, obligatorní by to bylo pouze pokud by k její držení bylo potřeba zvláštní oprávnění a osoba toto oprávnění neměla – nelegálně držené zbraně.
 
Nicméně zabrání věci, je poměrně velký zásah, a ne vždy je to nutné, a proto je třeba volit proporcionálnější postup
·       Pozměnit věc tak aby nemohla být užita ke společensky nebezpečnému účelu;
·      Odstranit určité zařízení;
·      Odstranit její označení nebo provést její změnu;
·      Omezit dispozice s ní;
Pak lze věc zabavit až tehdy pokud po určené lhůtě nejsou změny odstraněny
 
Praktické příklady
Automobil lze zabavit tehdy, pokud nebyly splněny podmínky pro uložení trestu propadnutí věci a
A)    Byl užit nebo určen ke spáchání TČ a patřil pachateli;
B)    Pokud by patřil jiné osobě, něž pachateli, tak pouze pokud byl k TČ speciálně upraven – zde by ovšem první připadala možnost odstranit úpravu této věci;
C)    Pokud by auto bylo výnosem z trestné činnosti tak ho lze zabavit komukoliv, nehledě na jakoukoliv vůli této osoby k spáchání TČ
 
Pod formou zabrání věci je zabrání náhradní hodnoty, které se ukládá zejména tehdy.
·      Pokud hrozí, že osoba, která má být věc zabrána věc zničí nebo jinak znehodnotí;
·      A dále pokud dojde ke zmaření výkonu trestu, propadnutí věci nabytím právní moci rozsudku;
 
Zabírá se tedy alternativní majetková hodnota, která je nejméně rovna hodnotě věci, která měla být zabrána. A slouží buďto jako prevence pachatele před poškozením věci.
 
Důležité je že, takto lze postupovat pokdy by pachatel věc poškodil před právní moci rozsudku, pokud by to bylo po něm, nelze uložit OP, ale je na místě TČ maření výkonu spravedlnosti.
Zabrání části majetku
Účelem je zajistit veškerý majetek, který i pravděpodobně pochází z trestné činnosti, je to závaznější postih, než zabrání věci a jeho aplikace je širší, ovšem musí být splněna řada podmínek.
·      Došlo k rozhodnutí o vině o úmyslném TČ o minimální horní sazbě nejméně 4 léta nebo jde o trestné činy taxativně stanovené v 102a;
·      Pachatel pro sebe nebo jiného se snažil získat nebo získal majetkový prospěch;
·      Soud má za to, že určitá část jeho majetku pochází z trestné činnosti – a to zejména podle poměrumajetku před TČ a po něm, do majetku se započítává i část majetku, která byla převedena na někoho jiného.
 
Toto OP může být uloženo:
·      Pachateli;
·      Komukoliv, na koho pachatel majetek převedl bezplatně a nebo za nápadně výhodných podmínek-pod cenou, nikoliv tedy za obvyklou cenu a osoba musela nebo mohla alespoň vedet, že to pachatel děla z důvodu aby se vyhnul zabraní těchto věci a měl nebo musel vědět, že věc byla získána v rozporu se zákonem;
·      Osobě blízké, pokud na ni pachatel věc převedl;
·      PO, ve které má pachatel většinový podíl, pokud na tuto PO věc převedl a dále ji užívá bezplatně anebo za nápadně výhodných podmínek
·      Muže i do SJM
 
Soud tedy pak muže zabrat určité konkrétní věci v hodnotně až do výše zjištěného hrubého nepoměru, jestliže někdo udává špatně daně je to k tíži jemu.
 
Nelze zabrat majetek který slouží k u spojení základních životních potřeb jak pachatele, tak osob které vyživuje;
 
19.  Obecně prospěšné práce, peněžitý trest, trest domácího vězení
 
Domácí vězení
Poměrně novinka, byl zakotven s účinnosti od roku 2010.
 
Byl zde zakotven z mnoha důvodu, jedním z důvodu je vyhovění zásadě přiměřenosti trestu a jeho individualizace, kdy základem je, aby byl trest přímo úměrný trestnému činu a všem jeho okolnostem. A především, abychom netrestali více než je třeba, protože jestliže trest uložený pachateli nebude spravedlivý, tak nespravedlivý trest nemůže nikdy naplnit svůj účel.
 
Nicméně hlavní důvody zavedení trestu domácího vězení, byli především praktické, a to s ohledem na rozvoj restorativní justice, která klade důraz na opětovné začlenění pachatele do společnosti a konfrontace pachatele s činem který spáchal.
 
Trest odnětí svobody sebou přináší mnohá negativa, člověk je odstraněn od přijmu, ale především jsou přetrhány veškeré jeho dosavadní sociální vazby, a jsou nahrazeny jinými, které na pachatele nemají většinou úplně pozitivní dopady, říká se, že vězení je vysoká škola zločinu.
 
Trest domácího vězení zanechává pachateli základní sociální vazby a zůstává ve svém přirozením prostředí, kde se cítí bezpečně. S ohledem na tyto faktory je šance že trestu dosáhne svého účelu výrazně zvýšena.
·      Pachatel je odsouzen a potrestán;
·      Pachatel je odstraněn ze společnosti, je tady naplněna ochranná funkce;
·      V domácím prostředí je šance na další kriminální jednání výrazně snížena;
·      Rodina a domácí prostředí budou mít dobrý vliv na jeho převýchovu a opětovné začlenění do společnosti;
·      Je větší šance na uspokojení poškozeného, jelikož je pachatel výdělečně činný;
 
Ukládání domácího vězení
Co se týče ukládání tohoto trestu, tak by měl sloužit jako alternativa pro trest nepodmíněného odsouzení, kdy máme zato, že ani podmínka s dohledem není dostačující a máme potřebu pachatele omezit na svobodě.
 
Domácí vězení, může být pak podle TZ uložena pachatelům přečinu, kdy přečiny jsou všechny nedbalostní TČ a ty úmyslné, jejichž horní hranice nepřevyšuje 5 let.
Dále tu máme 2 kumulativní podmínky
·      Vzhledem k povaze a závažnosti TČ a osobní poměrům pachatele, lze mít zato, že k naplnění účelu trestu, postačí uložení trestu domácího vězení, a to jak jako trest vedlejšího nebo i jako trestu samostatného;
·      Pachatel dále musí dát písemný slib, že se bude de stanovené lhůtě zdržovat ve svém obydlí a bude poskytovat veškerou součinnost;
·      Max 2 roky;
 
Trest domácího vězení může být tedy uložen jako trest samostatný a to zejména, když soud uzná, že uložení jiného trestu není potřeba k tomu, aby byl dosažen jeho účel
 
A zároveň může být uložen jako trest vedlejší, vedle jakéhokoliv trestu jiného, který zákon výslovně nevylučuje
·      Nelze uložit vedle obecně prospěšných prací nebo trestu odnětí svobody;
 
Výkon trestu
Obsah trestu je tedy to, že pachatel se musí zdržovat v místě bydliště po dobu, která je mu soudem určená.
Zde je třeba především přihlédnou k jeho osobnímu časovému rozvrhu, a to zejména k jeho pracovní době, rodinným důvodům, k návštěvám lékaře atd.
 
Je tedy přesně stanoven časový rozvrh, kdy se má odsouzený pohybovat a tento rozvrh se liší ve dnech
·      Pracovních;
·      Pracovního klidu;
·      A dnech pracovního volna;
Soud může stanovit i pravidelné vycházky na bohoslužby nebo náboženských shromážděních.
 
Zásadní tedy je, že obviněný má možnost chodit do práce a vykonávat své povolání, a to zejména s ohledem na to, že pokud obviněný spáchal škodu, tak aby tuto škodu byl schopen nahradit, což je často povinnost spojená s uložením trestu domácího vězení.
 
Je možno uložit opatření dle §48 odst.4, a to zejména, abychom pachateli pomohli vést řádný život
·      Povinnost podrobit se sociálnímu programu a převýchově;
·      Podrobit se léčení závislosti na návykových látkách;
·      zdržet se požívání alkoholických látek;
·      uhradit výživní nebo jinou dlužnou částku;
·      podrobit se výcviku na získání rekvalifikace;
 
Pokud odsouzený těmto podmínkám nevyhoví, nenastoupí do výkonu trestu nebo poruší závažně jeho podmínky.  Tak nastoupí k výkonu náhradního trestu odnětí svobody, který se ukládá společně s rozhodnutím o domácím vězení – lze rozhodnout i během výkonu trestu domácího vězení.
·      Nicméně i při porušení ho může zanechat v platnosti jako u podmínky a:
·      Prodloužit trest, stanovit dohled nebo uložit opatření dle 48 odst.4;
·      Max na 1 rok;
 
Odsouzenému je přidělen neonatální elektrický kontrolní náramek, který snímá jeho pohyb a polohu, dále je kontrola prodávaně srze probační a mediační službu.
 
Odsouzenému je na kotník připojen elektrický pásek, který je ve spojení s kontrolní jednotkou v jeho bytě, jestli se vzdálí mimo okruh obydlí v době kdy tam má být, tak kontrolní jednotka vyšle signál úředníkovy kontrolního střediska a ten odsouzenému zavolá, aby zjistil příčinu a podle toho vede další postup.
 
Obecně prospěšné práce
Jedná se opět o alternativu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, kdy se jedná o formu
·      legální nucené práce ve prospěch společnosti;
Obsahem trestu je výkon
·      stanovené činnosti
·      osobní výkon této činnosti;
·      bezplatně;
·      a ve svém volném čase;
Základem je, že se stále jedná o trest a hlavním znakem trestu je, že je pachatel na obtíž a působí mu újmu. Proto tato činnost nesmí být pachateli ve prospěch tak, že bude součástí výkonu jeho povolání nebo z ní bude mít finanční prospěch.
 
Je zde výrazný rozdíl proti staré právní úpravě, která dovolovala uložit druh prací pouze obdobný pracím úklidovým a údržbářským – lidi v oranžových vestách.
 
Nyní je možno vykonávat i kvalifikované práce, což je pro odsouzené výrazně pohodlnější
·      je možná pedagogická a jiný výuková činnost;
·      práce kulturní či ve prospěch veřejného zdraví – být v nemocnici atd;
 
Tento trest může být uložen pachateli přečinu, a to jak jako trest vedlejší, tak i jako trest samostatný, pokud soud uzná za to, že tento trest bude postačit k naplnění jeho účelu.
 
Z toho zejména vyplývá to, že trest obecně prospěšných prací by neměl být uložen pachateli, kterému byl tento trest v rámci 3 let již uložen, a byl přeměněn na trest odnětí svobody.
·      Z toho vyplývá že uložení trestu bylo bezúčelné a k nápravě pachatele bude potřeba uložit trest pro pachatele přísnější ;
·      Nejde uložit vedle trestu odnětí svobody a domácího vězení;
 
Rozsah délky prací může být u dospělých osob uložen od 50/300 hodin
·      Je potřeba brát pravidla pro ukládání trestu dle §39 – společenská škodlivost;
·      A ke zdravotní způsobilosti pachatele, kdy je třeba přihlédnou i ke stanovisku pachatele ohledně jeho zdravotního stavu, ;
·      samozřejmě je třeba možné uložit tento trest pachateli i když s ním nesouhlasí, nicméně jeho názor je relevantní pro uložení toho trestu;
 
Je možné uložit i další omezující opatření dle §48 odst.4, aby pachatel vedl řádný život
 
Pachateli je tedy uložen druh práce a místo kde ji má vykonávat, kdy by měla být v místě bydliště pachatele, pokud je tomu jinak je k tomu nutný souhlas pachatele.
·      Kontrola výkonu trestu je v rukou probačního úředníka, probační a mediační služby;
 
Délka tohoto trestu není přesně určena, ale je určena reálnou dobu, za kterou pachatel stihne práce vykonat. Nicméně obecně tato doba nesmí být delší než 1 rok
 
Jestliže pachatel zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, je možno, aby ho soud transformoval do trestu odnětí svobody.
Pachatel pochybil tak že ho nevykonal
·      Vůbec;
·      Řádně;
·      nebo nebyl vykonán včas;
Pravidla pro transformaci trestu jsou taková, že: Každá započatá hodina nevykonaného trestu OPP, počítá jako jeden den trestu odnětí svobody.
 
Kdy tato hranice je poměrně velmi mírná a nedostatečná, kdy tedy maximální hranice trestu odnětí svobody, pokud se nato pachatel ulpěn vyprdne tvoří 300 dní, což u řady přečinů nedosahuje ani dolní hranice trestu.
 
Dále je možno trest transformovat, jestliže pachatel nevede řádný život.
 
Výjimečně je možno ponechat trest OPP v platnosti a nebo jeho výkon prodloužit až o 6 měsíců a
·      Stanovit nad odsouzeným dohled
·      Stanovit mu dosud neuložená opatření dle 48 odst.4
·      Stanovit výchovná opatření, pokud je ve věku blízkému mladistvém
 
Jakmile je trest vykonán, hledí se na pachatele jako by nebyl odsouzen
 
Peněžitý trest
Opět alternativní trest. Nicméně jeho specifikem je to, že pachatele neomazuje nijak na svobodě nebo volném čase, ale zasahuje ho v jeho majetkové sféře, kdy je pro řadu pachatelů mnohem bolestivější než krátkodobé odnětí svobody.
·      Proto ovšem tento trest nelze ukládat pachateli zjevně nemajetnému;
 
Muže se ukládat jako trest vedlejší tak jako trest samostatný, pokud postačí k nápravě pachatele.
·      Nelze ovšem tento trest uložit vedle trestu propadnutí majetku
Naopak, tento by se peněžitý trest měl ukládat, pokud kriminalita pachatele je majetkového charakteru,zejména tedy pokud získal nebo se snažil získat pro sebe nebo jiného majetkový prospěch.
 
Výměra trestu
 Je stanovena v denních pokutách, jejichž hranice je od 20 do 730 celých denních sazeb
Tyto denní sazby jsou pak naplnění určitou peněžitou výměrou a to od 100 do 50 000 kč
·      Nejnižší výměra je tedy 20 na 100 a to je 2000;
·      Nejvyšší je730 na 50 000 což nám tvoří 36 a půl milionu;
·      Je nutno se řídit pravidly dle §39 a navíc majetkovými možnostmi pachatele,
 
Pachatel by měl trest vykonat hned, jestliže to ovšem není možné tak mu to soud uloží do měsíčních splátek, kdy soud muže stanovit, že výhoda splátek odpadá, pokud splátku nezaplatí včas.
 
Trest je pak možno transformovat na tento trest odnětí svobody, jestliže pachatel peněžitý trest nesplatí, zmaří ho nebo je zřejmé že ho nezaplatí, tak ho přemění na trest odnětí svobody, kdy jedna denní splátka jsou dva dny trestu odnětí svobody.
 
Ke splnění tohoto trestu, muže soud nebo v PŘ SZ ještě před udělením trestu zajistit část majetku pachatele, jestliže je stíhán za TČ, za který je uložení peněžitého trestu pravděpodobné.
 
Pokud je trest uložený pachatele za nedbalostní přečin, hledí se na něho, jako by nebyl odsouzen
20.  Podmíněné odsouzení a podmíněné odsouzení s dohledem
Podmíněny trest odnětí svobody
Jedná se o samostatný trest, přestože není vymezen v §52
 
Smyslem zavedení tohoto trestu je především vyhovění zásadám individualizace trestu jeho přiměřenost, a především při podmínečném odsouzení odpadá většina negativních následku spojených s trestem odnětí svobody.
 
Základem je, že pachateli ukládáme trest šitý na míru, podle jeho osobních poměru a dále podle společenské škodlivosti jeho činu dle §39, trest dále nesmí mít přísnější, než je potřeba, protože zjevně nespravedlivý trest, by nesplňoval svůj účel.
 
Hlavní výhodou trestu, alespoň z pohledu restorativní justice je to, že pachatel bude výdělečně činný, bude v domácím prostředí, nebudou tedy přetrhány jeho sociální vazby což bude mít dobrý vliv na jeho převýchovu a dále se vyhne vězení, které představuje vysokou školu zločinu
 
Jedná se o nejčastěji ukládaný trest a mezi soudci velmi populární, nicméně v praxi tento trest většinou nenaplňuje svůj účel i přesto, že byl uložen třeba vícekrát po sobě – odstrašující funkce tohoto trestu je minimální.
 
Podstata trestu je ta, že soud vynese trest odnětí svobody, nicméně výkon tohoto trestu je vázán odkládací podmínkou, která pokud nebude splněna, tak k výkonu trestu nedojde. 
Podmínkou bude tedy
·      Zkušební doba, ve které má odsouzený vést řádný život;
·      Plnění dalších povinnosti, které soud stanoví;
 
Pravidla pro ukládání jsou v §81
Okolnosti případu to požaduji a takového potrestání je dostatečné
·      Dosavadní život;
·      Místo, kde pracuje nebo žije;
·      Okolnosti případu atd;
Nicméně jde to pouze v případech, kdy konkrétní výměra trestu nepřevyšuje délku 3 let, nejde tedy o trestní sazbu.
 
Vezmeme si všechny okolnosti
·      Základní trestní sazbu;
·      Polehčující a přitěžující okolnosti;
·      Mimořádné snížení;
 
A pak dojdeme k určité hranici a když tato hranice trestu, kterou bychom normálně ukládali, nepřevyšuje 3 roky – můžeme sáhnout k podmíněnému odsouzení
 
Toto nám tedy bude představovat základní výši trestu, kdyby se pachatel neosvědčil ve zkušební době, kterou musíme rovněž stanovit ta může být od 1/5 let. Maximální výše podmíněného trestu je tedy: Tříletý trest s podmíněným odkladem na 5 let.
 
Hlavním cílem tohoto trestu je, aby se pachatel napravil a vedl řádný život. Proto mu vzhledem k tomu, co spáchal můžeme uložit také adekvátní povinnosti, abychom mu k tomu pomohli. To vše dle 48 odst.4:
·      Podrobit se léčení na závislosti;
·      Docházet na rekvalifikační programy;
·      Uhradit dlužné výživné;
·      Zdržet se prostor s hazardními hrami nebo zdržet se od míst kde se podávají alkoholické nápoje;
·      Obecně se zdržet nevhodného prostředí, které má na pachatele špatný vliv – sportovní a kulturní akce;
 
Kontrola odsouzeného je potom minimálně jednou za pul roku a činí to soud
Po zkušební lhůtě se příhodné ke všem okolnostem a rozhodně se, zda se osvědčil nebo ne, jestli ano tak se na pachatele hledí jako by nebyl odsouzen.
 
Pokud se na konci nebo kdykoliv během lhůty zjisti že se neosvědčil, muže být lhůta prodloužena nebo muže nastoupit do výkonu trestu.
 
Další variantou tohoto trestu je podmínečné odsouzení s dohledem
Jedná se tedy o přísnější variantu podmíněného odsouzení, a ukládá se zejména tehdy, jestliže máme za to, že vzhledem k osobě pachatele je třeba mít nad ním přísnější kontrolu a monitorovat jeho pohyb a chování.
·      Především má pachateli pomoci vést řádný život a odrazovat ho od další trestné činnosti;
Dohled je realizován skrze probační a mediační službu, kdy má odsouzený povinnost být v pravidelném osobním kontaktu pověřeným probačním úředníkem
Odsouzený má tedy povinnosti dle §50
·      Spolupracovat s poskytovat součinnost úředníkovi, osobně se s ním setkávat a plnit probační plán;
·      Dostavovat se k němu, jak je určeno v plánu;
·      Informovat úředníka o svém pobytu, práci, příjmech, zdravotním stavu,  jak dodržuje uložené povinnosti;
·      Umožnit probačnímu úředníkovi vstup to obydlí;
 
Probační úředník má pak povinnost
·      Vykonávat dohled a aktualizovat probační program podle potřeb odsouzeného;
·      Informovat předsedu senátu, pokud byl dohled závažným způsobem porušen, a pokud je to méně závažné tak na to odsouzeného upozornit a poučit o následcích;
·      Pravidelně informovat soud;
 
Probační plán, dříve probační program
·      Jedná se o souhrn léčebných a výchovných opatřeních, které mají pomoci odsouzenému vést řádný život a řádně se začlenit do společnosti a zejména změnu životních postojů.
21. Trestní odpovědnost mladistvých
Trestní odpovědnost mladistvých je vymezena v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže, což je zvláštníprávní úprava, která má jak procesní, tak hmotně právní charakter a k trestnímu zákonu a řádu je ve vztahu speciality což znamená, že má aplikační přednost.
 
Nejprve je třeba si vymezit kdo je to mladistvá osoba, jakým způsobem na tyto osoby pohlížíme a jaké důsledky tato zvláštní optika, kterou na mladistvé nahlížíme má.
·      Mladiství je tedy osoba, která dovršila 15., rok života a nepřekročila rok 18. Podle výkladových ustanovení trestního zákona je to konkrétně až den následující po rozhodných na narozeninách, tedy 15 a 18.
 
Kdy tento věk je pro nás relevantní především pro okamžik spáchání trestného činu, je možné, že osoba spáchá TČ ve věku 17 let a řízení s ní bude probíhat až třeba do 19, to ale při otázce trestní odpovědnost pro nás není relevantní.
·      Pak je zde možnost, že spáchá více trestných činů, tedy ve více činném souběhu a nějaké TČ spáchá jako osoba mladistvá a další jako osoba dospělá.

Problém ovšem je, pokud se bude jednat o pokračující trestný čin, takový TČ se totiž z pohledu trestního práva hmotného považuje za jeden skutek. A pokud budou všechny dílčí útoky až na jeden poslední provedený před rokem 18 a jeden tedy až po. Tak dokončení takového TČ se posuzuje vzhledem k poslednímu dílčímu útoku. Pak by za celý pokračující TČ byla odpovědná jako osoba dospělá. Jediné, co by takové osobě přilepšovalo je to, že její věk byl blízký mladistvému což se považuje za polehčující okolnost.
 
Jak již bylo zmíněno na mladistvé je nutné pohlížet zvláštní optikou, u mladistvých pracujeme s pojmem relativní trestní odpovědnost což znamená, že ne vždy bude trestní odpovědnost u mladistvého vyvozována, a to především vzhledem k tomu, že u mladistvých nám zákon klade jeden obecný znak TČ navíc.
 
Obecné znaky TČ jsou
·      Věk a příčetnost;
·      U mladistvého je to navíc rozumová a mravní vyspělost;
 
Pokud nějaký z obecných znaku není naplněn, nelze po takovém pachateli dovozovat trestní odpovědnost a bude se jednat o čin jinak trestní. 
 
U mladistvých je tedy nutné vždy zkoumat, zda byl mladiství rozumově a mravně vyspělí, aby rozpoznat nebezpečnost škodlivost a protiprávnost svého jednání.
·      Postup pro zkoumání je podobný jako u příčetnosti. Presumuje se, že osoba je rozumově a mravně vyspělá a zkoumá se pouze pokud jsou na místě pochybnosti, nezkoumá se tedy obligatorně
·      Zkoumá se znaleckým posudkem;
 
Oborná literatura někdy o rozumové a mravní vyspělosti hovoří jako o zvláštní koncepci příčetnosti, tuto koncepci my ovšem odmítáme.
 
Nedostatek rozumové a mravní vyspělostí musí být podstatný a zásadní, zásadní je takový rozdíl, kdy mladiství nedosahuje stejného stupně vývoje jako jeho vrstevníci. 
·      Porovnáváme zde tedy konkrétní osobu vzhledem k nějakému průměrnému standardu;
·      Nicméně tento pojem není v zákoně definován;
 
1.     Rozumová vyspělost nám bude představovat určitou zvláštní chápající složku, jestli mladistvý rozpoznal a uvědomil si protiprávnost jednání. Jestli chápe smysl toho, proč by se něco mělo nebo nemělo dělat.
 
2.     Mravní složka potom bude jak správně nebo nesprávně mladiství své jednání chápal, je možné že mladiství bude mít z důsledku výchovy úplně posunuté mravní hodnoty a tohoto důvodu si vůbec nebude uvědomovat, že jeho jednání by mohlo být v rozporu s určitým standardem.
 
Tyto faktory budou ovlivněny jak vnitřními složkami, tak vnějšími vlivy;
 
Vnitřní složka
·      Vrozený intelekt, talent a přirozené chápání skutečností;
·      Mentální predispozice;
·      Ovládání a projevování emocí;
 
Vnější složka
·      Vychová;
·      Sekundární socializace – jestli chodil do školy a v jakém prostředí se mladiství pohyboval během dospívání – pokud například nechodil do školy a byl vychováván doma pouze s rodiči, sourozenci a ostatními vrstevníky, které jevili výrazné mravní nedostatky, tak pak mladiství nebude mít jiný standart se kterým by mohl domácí chování porovnat a bude mu přirozené že takové nemravné chování bude typické i u ostatních, a to mu rozhodně nemůžeme dávat za vinu, nemá jak jinak by to věděl.
·      Vzory a autority – rodiče kriminálnici;
·      Výchova mladistvého;
·      Kolektiv – dokaž zdatnosti tím, že něco ukradne atd;
 
Tyto nedostatky se pak musí kompenzovat ochrannými opatřeními podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže.
 
Jednání, které naplňuje znaky trestného činu se u mladistvých označuje jako provinění.
 
Zánik trestnosti
 
Zvláštní význam zde má pak institut účinné lítosti, který objevuje i v trestním zákoně, nicméně možnosti pro jeho aplikaci jsou výrazně přísnější.
 
Zejména je možnost tento institut uplatit pouze u taxativně vymezených trestných činů
·      Pachatel dobrovolně musel škodlivý následek činu zamezit nebo jej opravit;
·      Nebo učinit oznámení příslušnému organu v době kdy mu mohlo být ještě zabráněno;
 
U mladistvých lze účinnou lítost aplikovat na všechny trestné činy, jejichž horní hranice nepřevyšuje 5 let:
·      A dobrovolně odstranil nebo napravil následek – hovoříme pouze o následku a nikoliv o následku škodlivém (škodlivý následek obsahuje i následky pachatelem přímo nezaviněné) nebo stačí pokud se to alespoň pokusil- zejména pokud nahradil škodu, učinil jiná opatření k náhradě škody nebo jinak se pokusil následky odčinit;
·      Svým chováním projevil účinnou stanu po nápravě ;
·      A čin neměl trvale nepřiznivé následky pro poškozeného nebo celou společnost
 
Je zde jiná promlčecí doba
·      10 let pro provinění u kterých lze uložit výjimečný trest;
·      5 let u TŘ jejich horní hranice je nejméně 10 let;
·      Tři léta u ostatních provinění;
 
Jsou zde si zvláštní důvody pro upuštění od potrestání
Soud muže upustit od uložení trestního opatření mladistvého, který spáchal provinění, na které TZ stanoví hranici nepřevyšující 5 let, kterého mladiství lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě:
A)    ) jestliže vzhledem k povaze spáchaného činu a k dosavadnímu životu mladistvého lze důvodně očekávat, že již projednání věci před soudem pro mládež postačí k jeho nápravě,
B)    b) dopustil-li se činu z neznalosti právních předpisů, která je zejména vzhledem k jeho věku, rozumové vyspělosti a prostředí, ve kterém žil, omluvitelná, nebo
C)    c) jestliže soud pro mládež přijme záruku za nápravu mladistvého a má za to, že vzhledem k výchovnému vlivu toho, kdo záruku nabídl, povaze spáchaného činu a osobě mladistvého se uložení trestního opatření nejeví nutným.
22. Sankcionování mladistvých
Sankcionování mladistvých je svým způsobem specifická disciplína, a to zejména na zvláštní potřebymladistvých osob, a to zejména na stupni jejich vývoje vyspělosti.
 
Sankcionování bude postaveno na principech restorativní justice, které klade důraz především na to, aby si pachatel uvědomil škodlivost svého jednání, a především následky svého jednání. Požaduje se zde určitý aktivní kontakt s poškozeným a klade se důraz na příčiny provinění a o to, aby se provinění znova neopakovala.
 
Stručně řečeno, když si vezmeme účel trestu obecně tak, represivní a retributivní funkce jsou upozaděny. A naopak je upřednostněno to, aby byl pachatel řádně převychován a začleněn řádně do společnosti.
 
Základním právním předpisem bude zákon o soudnictví ve věcech mládeže, což je relativně nový právní předpis, reagující na příliš přísnou právní úpravu, které nezohledovala specifické potřeby mladistvých. A proto zákonodárce v roce 2003 vydal zvláštní právní předpis určený pouze pro mladistvé.
·      Jedná se o smíšený předpis – zakotvuje v sobě jak hmotněprávní, tak procesně právní normy, a k trestnímu zákonu a řádu je speciální, to znamená, že se uplatní přednostně a až když v něm není daná problematika upravená tak se sáhne subsidiárně do TZ a TŘ;
·      Mladiství jsou osoby starší roku 15, ale mladší roku 18;
·      Děti jsou pak osoby mladší 15 let;
 
Provinění
 
Činy, která naplňují znaky TČ, ale spáchaly je osoby mladší 18 let, pak nazýváme provinění. Pokud čin, který jinak naplňuje znaky TČ mimo požadovaný věk, pak nazýváme čin jinak trestný, a budeme s ním pracovat zejména u pachatelů mladších 15 let.
 
Co se potom tyká právních následku provinění tak mluvíme výhradně o opatřeních. Dle zákona o soudnictví ve věcech mládeže, jsme totiž výhradně v monismu trestněprávních sankcích a to znamená, že je právě možno mladistvých pachatelům uložit pouze opatření a nikoliv trest.
·      U pachatelů starších 18 let, je pak dualismu, které reprezentuje trest a OP;
 
Ještě jednou to souvisí s účelem trestu, kdy trest je primáni něco, co má pachateli působit újmu být mu na obtíž a byt mimo jiné odplata společnosti za dané protiprávní jednání.
 
Tak OP mají především preventivní účinek do budoucna, aby mladiství vedl řádný život a jeho minulé jednání pak bylo pouhým excesem.
Účel OP
 
Účelem všech OP ukládaným mladistvým je vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého, a to se zřetelem na jeho:
·      dosaženému stupni mravní a duševní vyspělosti;
·      osobním vlastnostem;
·      k dosavadní výchově;
·      a prostředí ve kterém žije;
·      a snažíme se, aby byl izolován od škodlivých vlivů
 
To je určitá obecná funkce, která je potřeba brát v potaz a specifické potřeby mladistvého se pak odrážejí v tom jaký trest pro něj bude nejlepší, aby bylo tohoto cíle dosaženo – aby se mladistvý izolovalo od škodlivých vlivů a našel si pro nej vhodné společenské uplatnění.
·      Tyto podmínky obecně má právo si posuzovat soud sám, nicméně je potřeba zpráva, kterou zpracovává organ sociálně právní ochrany dětí a z té je třeba, aby soud vycházel.
 
Jednotková opatření pak dělíme do 3 skupin, která jsou hierarchicky seřazená podle závažnosti a funkce, které mají dosáhnout. Zároveň jsou v poměru subsidiarity, a tu přísnější bychom měli ukládat pouze tehdy, pokud ta mírnější nepostačuje, zde vycházíme z pravidel individualizace a přiměřenosti trestu.
A)    výchovná opatření;
B)    ochranná opatření;
C)    trestní opatření;
Opatření lze obecně ukládat jak samostatně, tak vedle sebe, jestliže to vyžaduje jejich účel a je to z jejich povahy možné.
 
Výchovná opatření
 
Slouží jako primární reakce společnosti na provinění mladistvého a ostatní opatření lze uložit pouze tehdy, jestliže by toto opatření k preventivnímu účelu nestačilo.
 
Účelem je usměrnit způsob života mladistvého jeho životní a morální hodnoty a zajistit jeho řádnou výchovu a směřování v budoucím životě.
 
Můžeme je pak ukládat
·      Samostatně nebo více jich vedle sebe;
·      Mužem je ukládat, pokud jsme upustili od trestního opatření nebo od trestního opatření s dohledem;
·      Pak vedle ochranných či trestních opatřeních;
·      Nebo pak ve zvláštních řízeních odklonech, a to zejména při podmíněném zastavení TS, schválení narovnání, odstoupení od trestního stíhání atd;
 
Ukládáme je tedy primárně mladistvým, ovšem je možno je uložit i pachatelům, kteří jsou blízké věku mladistvým.
 
Jelikož mají VO převážně preventivní funkci tak je lze uložit jak na konci řízení, tak především i v jeho průběhu.
 
V PŘ je k tomu oprávněn státní zástupce a před soudem pro mládež pak soud, vždy je potřeba k tomu ovšem souhlas mladistvého. Který může kdykoliv odvolat a tím výkon takového VO končí. To samozřejmě neplatí, pokud je VO ukládáno na konci řízení.
·      Jedinou výjimkou je probační program, kde je vyžadován souhlas vždy;
·      VO lze uložit maximálně na dobu 3 let;
 
Druhy VO
·      Dohled probačního úředníka;
·      Probační program;
·      Výchovné povinnosti;
·      Výchovná omezení;
·      Napomenutí s výstrahou;
 
Dohled probačního úředníka
Spočívá v tom, že mladiství má pravidelný a osobní kontakt s konkrétním zaměstnancem probačního úřadu, který dohlíží na mladistvého a dozoruje na to, jestli plní mu uložené povinnosti, a především jestli vede řádný život a pokouší se o sebe nápravu.  Zejména pak pozoruje jeho chování a působnost rodiny na jeho výchovu.
 
Dále mu pak poskytuje pomoc a poradenství a zejména kontroluje plnění probačního plánu.
·      Což je plán povinnosti a budoucího vývoje mladistvého, které je vypracováván společně s mladistvým.
·      Pokud je plán porušen tak podle závažnosti udělí výstrahu anebo o tom informuje soud, který může opatření zpřísnit.
·      Nicméně dohled je samostatně ukládán jen výjimečně a primárně slouží jako kontrola výkonu ostatních povinnosti, které jsou mladistvému vedle dohledu uloženy.
 
Probační program
Je jen takový program, který je tak zaveden v seznamu probačních programu, které vede ministerstvo spravedlnosti.
·      Jedná o nějaký aktivní program, kterého se mladiství účastní je zaměřený primárně na jeho individuální problém, který vedl k provinění,
 
Zejména jsou to
·      Sociologický výcvik;
·      Terapeutický a psychologické programy;
·      Programy k rozvoji sociálních a komunikačních dovedností;
·      Doškolovací a rekvalifikační programy atd;
 
Probační programy jsou velmi efektivním způsobem, jak provinění řešit a mají velký potenciál, nicméně je jich nedostatek a mají malé kapacity.
·      Probační program může probíhat jak ambulantně, tak ústavně;
·      Vždy je potřeba souhlas mladistvého;
 
Pokud je vykonán před koncem TŘ tak je to polehčující okolnost nebo možnost odstoupení od TS.
 
Výchovné povinnosti a výchovné omezení
Jsou obdobou povinnosti ukládaných dospělým pachatelům, vedle trestu. Účelem je podpořit účel trestu, aby pachatel vedl řádný život a my mu k tomu uložením této povinnosti chceme pomoci, a to zejména tím, že se zaměříme na negativní příčiny toho, co vedlo pachatele k trestné činnosti, v našem případě k provinění.
 
Výchovné povinnosti pak mají formu aktivní, kde vyžadujeme, aby pachatel něco aktivně konal.
·      Aby bydlel s rodiči nebo jinou dospělou osobou, která je odpovědná za jeho výchovu;
·      Aby zaplatil přiměřenou škodu, kterou způsobil poškozenému;
·      Aby ve volném čase vykonával společenský prospěšnou činnost;
·      Aby se podrobil vhodnému programu sociálního, zaškolovacího, rekvalifikačního nebo jiného výcviku, který není probační program – to proto, že s probačním programem musí souhlasit, s tímto souhlasit nemusí. Atd 
 
Výchovná omezení pak pachatel určitou činnost zakazují
·      Nestýkal se s určitými osobami;
·      Nezdržoval se na určitém místě;
·      Nepožíval návykové látky;
·      Neúčastnil se hazardních her ;
·      Atd
Napomenutí s výstrahou
Soudce nebo v PŘ státní zástupce důrazně vytkne mladistvému protiprávnost jeho jednání a upozorní ho na následky toho, kdyby spáchal další provinění. A to za přítomnosti zákonného zástupce nebo opatrovníka
 
Jedná se o jakési formální pokárání mladistvého, jedná se o tu nejmírnější formu opatření, které nemá žádné další materiální účinky a užije se zejména tehdy, pokud se má k okolnostem provinění a osobě pachatele zato, že toto napomenutí bude dostatečné k tomu, aby se protiprávní jednání neopakovalo.
 
Ochranná opatření
 
Jsou subsidiární k VO, a užijí se tedy, pokud je to k osobě pachatele a k okolnostem případu nezbytné.
 
Zde se mimo preventivní funkci opatření zvýrazňuje i funkce ochranná, tedy abychom odstranili potencionálně nebezpečné jedince ze společnosti a tím ji chránili před jejich protiprávním jednáním.
 
Ukládají se tedy pouze těm nebezpečnějším jedincům, kteří mají nějaký vnitřní problém, a to zejména pokud je zanedbána výchova, mají duševní poruchu nebo trpí závislostí na návykových látkách.
 
OP jsou
·      Ochranné léčení;
·      Zabezpečovací detence;
·      Zabrání věci;
·      Zabrání části majetku;
·      Ochranná výchova;
Všechny tyto OP až na ochrannou výchovu jsou upraveny v TZ a pro účely mladistvých se mohou aplikovat v plném rozsahu a zákon na trestní zákon přímo odkazuje.
 
Ochranná výchova
Spočívá v ústavní výchově mladistvého ve specifickém zařízení – jsou to pastáky
 
Ukládá se pachatelům, kde je výrazně zanedbána jejích výchova, mají špatné životní a morální vzory a je potřeba je vyjmou z prostředí, které na ně má negativní vliv, a to zejména z toho důvodu, že pravděpodobnost recidivy je velmi vysoká.
·      Ochranná výchova trvá do té doby, dokud to vyžaduje její účel nejdéle však do 18 let, pokud to ovšem zájem mladistvého vyžaduje, lze ji prodloužit až do roku 19.
·      Jedná se o nejpřísnější formu OP a pokud její důvody pominou, lze od jejího výkonu upustit, a to i před tím, než byl výkon nařízen.
Trestní opatření
Jsou tím nejpřísnějším následkem provinění pro jeho pachatele. Jedná se obdobu trestů, neméně jsou opět přizpůsobeny specifickým potřebám mladistvým.
·      Je zde prvek působící újmu pachateli, a to na jeho majetku, svobodě a jiných právech. Nicméně způsobená újma zde není účel opatření, ale pouze nezbytný nástroj k dosažení jeho pravého účelu,a to je zajištění vhodného prostředí a převýchovy mladistvého do budoucna;
·      Rovněž se ukládají pouze tehdy, pokud k účelu nelze dosáhnout mírnějším způsobem a působí jako prostředek ultima racio;
 
Druhy jsou
·      Obecně prospěšné práce;
·      Peněžité opatření a peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu;
·      Propadnutí věci;
·      Zákaz činnosti;
·      Vyhoštění;
·      Domácí vězení;
·      Zákaz vstupu na kulturní a jiné akce;
·      Podmíněné odsouzení ;
·      Nepodmíněné odsouzení;
 
Trestní opatření jsou podobné nebo v zásadě stejné trestům v §52, nicméně jsou modifikovány, významná odchylkou jsou pak pravidla pro jejích výměru, která je z pravidla poloviční, než jaká je u dospělých pachatelů.
 
Lze je uložit jak samostatně, tak vedle sebe, mimo kombinace, které se navzájem vylučují, a to zejména odnětí svobody vedle domácího vězení a OPP
 
OPP
Přihlédne se ke stanovisku mladistvého nicméně lze je uložit i přes jeho nesouhlas. Maximální výše je redukována o polovinu a činí tak tedy max 50/150 hodin
·      Lze je uložit pouze za TČ, za které zákon stanoví hranici, která není vyšší než 5 let, přitom vycházíme ze základní nezmodifikované hranici, 5 je zde 5;
·      OPP nesmí narušovat mravní, zdravotní nebo jiný vývoj mladistvého;
 
Domácí vězení, zákaz činnosti, zákaz vstupu na akce, a vyhoštění jsou pak plně v režimu TZ až na redukovanou sazbu na polovinu. Propadnutí věci je pak zcela včetně hranice v rukou TZ.
 
Peněžité opatření
Musí být výdělečně činí nebo mít k tomu majetek, a jeho TČ byl majetkové povahy
·      Je vyměřen denními sazbami, zkrácenými na polovinu tedy 10/365;
·      A výše ticho sazeb je pak od 100 do 5000 KČ;
·      Výše a množství sazeb je pak vyměřeno dle společenské škodlivosti provinění, pro které se uplatní 49 TZ.;
·      Je zde stanoveno náhradní opatření odnětí svobody až do výše jednoho roku, nicméně nesmí převyšovat hranici trestu po jejím snížení.
 
Peněžité opatření s podmíněným odkladem
Velice významné, jelikož je individuální pouze pro mladiství, TZ takový trest nezná, ukládá se tehdy, pokud je provinění spojeno s majetkovou činností a mladistvý má majetek. A napomenutí a pohrožení tímto opatřením stačí k jeho nápravě do budoucna.
Je k tomu potřeba
·      Vhodnost k dosavadnímu životu pachatele, jeho práci, a prostředí ve kterém žije;
·      Musí se někdo zaručit za jeho nápravu a k výchovnému vlivu na něj;
 
Uloží se tedy peněžité opatření a jeho výkon se podmínečně odloží, a to až na 3 roky.
Pokud se osvědčil tak je to OK a soud o tom rozhodne, pokud do jednoho roku od lhůty nerozhodne tak platí, že se osvědčil
·      To neplatí, pokud soud nemůže rozhodnout z důvodu, který zavinil mladiství – další TS;
·      Pokud se neosvědčil tak o tom muže soud rozhodnout i v průběhu zkušební doby a nařídí výkon peněžitého opatrní a stanoví i náhradní trest odnětí svobody;
Trestní opatření omezující svobodu
3 druhy
·      Podmíněné odsouzení;
·      Podmíněné odsouzení s dohledem;
·      Nepodmíněné odsouzení;
 
Horní i dolní sazba se snižuje na polovinu, a horní hranice je dále modifikována, pokud je to potřeba.
·      Základ je ten, že dolní hranice nesmí převyšovat 1 rok a horní hranice 5 let
 
Trestní opatření spočívajíc s odnětím svobody na 5 / 10 let, 10 let je tady maximální hranice kterou nelze překročit. Je pak pouze ve výjimečných případech za splnění 3 kumulativních podmínek
·      Mladiství byl odsouzen za provinění za nej TZ umožnuje uložit výjimečný trest;
·      Společenská škodlivost provinění je mimořádně vysoká, a to s ohledem na způsob provedení, pohnutce nebo k těžko napravitelnému nebo nenapravitelnému následku;
·      Odnětí svobody v rozmezí do 5 let by nepostačovalo k dosažní účelu opatření;
 
Podmíněné odsouzení
Konkrétní trest musí být do 3 let a jeho výkon může být odložen maximálně na zkušební dobu rovněž 3 let.Tato doba lze prodloužit ale maximálně o 2 roky, pokud je to potřeba.
 
Opatření ukládaná dětem, osobám mladších 15 let
Tyto osoby spáchali činy jinak trestné nenesou za ně tedy trestní odpovědnost, nicméně to je nezbavuje odpovědnosti nést za toto protiprávní jednání právní následky.
 
Tyto následky jsou opatření, a jsou projednávány ve zvláštním řízení ve věcech dětí mladších 15 let. Důležité je to, že nejde o trestní řízení, ale jde o zvláštní druh nesporného civilního řízení
·      Toto řízení se rovněž aplikuje na mladiství osoby, které se dopustili činu jinak trestného pro nedostatek své rozumové či mravní vyspělosti
 
Obligatorně se ukládá ochranná výchova pokud taková osoba spáchala čin jinak trestný
·      Za který by šlo uložit výjimečný trest;
·      Spáchala ho osoba od 12/15 let;
·      Fakultativně pak pokud to vyžaduje osoba pachatele nebo povaha a závažnost činu;
Ochranné léčení
·      Byla zde duševní porucha;
·      Nebo pokud to spáchala pod vlivem návykové látky nebo ve pojení jejím užívání – dehet- cikáni, projekt vize;
 

Otázky ke státní závěrečné zkoušce – správní právo
 
Přečíslovat + přepsat kraje a obce
 
SKUPINA A
A 1. Veřejná správa (pojem, členění, související základní pojmy)
 
Pojem veřejná správa
Veřejná správa představuje nejzákladnější pojem správního práva a svým způsobem i objekt správního práva. Správní právo nám reguluje okruh záležitostí, které veřejná správa spravuje, jaké orgány tuto správu vykonávají a jaké k tomu mají tyto orgány nástroje.
Přesně definovat veřejnou správu není typicky úplně jednoduché, a proto si nejrůznější autoři pomáhají tím, že definují pojem správa a pojem veřejná, a následně definice těchto jednodušších pojmů spojí dohromady.
Správa
Pojem správa můžeme shrnout jako: záměrnou lidskou činnost sledující konkrétní cíl.
·       Jako synonymum pojmu správa můžeme užít například administrativa
Pojem správa, je obecný termín, který známe i z občanského práva
·       Správa vlastního majetku nebo správa podniku: opět se jedná o organizované záměrné činnosti, které sledují konkrétní cíl, v tomto případě rozmnožení majetku nebo dosažení zisku
Toto byly tedy příklady soukromé správy, kterou si dovedeme velmi dobře představit, nicméně hlavní rozdíl mezi správou soukromou a veřejnou je cíl nebo záměr, který při této správě sledujeme. U veřejné správy sledujeme tedy zájem veřejný nebo obecný zájem.
Veřejný zájem
Veřejný zájem je potom takový zájem, na kterém má zájem větší skupina lidí, nehledě na jejich zájem soukromí.
·       Například je veřejný zájem na zdravém životním prostředí, i když někomu to může být k tíží, jelikož to například omezuje jeho podnikatelské aktivity, nicméně to nám je jedno, protože zásadní je užitečnost nebo přínosnost veřejného zájmu pro širší skupinu obyvatel
·       Zájem na veřejné bezpečnosti, morálce, zdraví obyvatel atd.
Širší skupina obyvatel pak může být například na území obce, kraje nebo státu. Nicméně je třeba vyzdvihnout, že obecný zájem je neurčitý právní pojem a je vždy nutné ho individuálně vykládat a zkoumat.
·       Veřejný zájem pak vždy zkoumá soud nebo rozhodující správní orgán, nicméně nikdy to nemůže být zákonodárce, který zákonem předem stanový, že něco je či není ve veřejném zájmu, například stavba letiště – to by představovalo protiústavní zásah do rozložení moci ve státě, a moc zákonodárná by vylučovala následný soudní přezkum.
Potom co jsme si vše definovali potom můžeme veřejnou správu shrnout jako: Organizovanou činnost, vykonávanou orgány veřejné správy sledující obecně prospěšný cíl.
Dále můžeme veřejnou správu definovat negativně a to jako veškerá veřejná činnost, která není zákonodárstvím, soudnictvím nebo vládou
Formální a materiální členění veřejné správy
·       Materiální pojetí: dělí se podle souhrnu činností - materiální pojetí (funkční) = souhrn správních činností směřujících k dosažení určitého cíle (pozitivní vymezení) + nejsou zákonodárstvím, soudnictvím nebo vládou (negativní vymezení) = souhrn státních činností, které nejsou zákonodárstvím, soudnictvím ani vládou. 
·       Formální pojetí: dělí se podle toho, jaké orgány ji vykonávají - formální pojetí VS (organizační – určujícím není druh činnosti, ale orgán, který ji vykonává) = systém institucí vykonávajících správu, jedná se o souhrn vykonavatelů VS – bez ohledu na druh instituce, která ji vykonává (pozitivní vymezení) + nejedná se o státní orgány vykonávající zákonodárství, soudnictví nebo vládu (negativní vymezení) = vykonavatelé veřejné správy, kteří nevykonávají zákonodárství, soudnictví ani vládu. [KD1] 
Dělení veřejné správy
Nejtypičtější dělení veřejné správy je podle povahy nositele veřejné moci a to na
1.     Státní správu;
2.     Samosprávu;
3.     A ostatní veřejnou správou;
Státní správa
Státní správa nám představuje tu část veřejné správy, která prezentuje výkon státní moc a ta je dále vykonávána buďto přímo nebo nepřímo.
A.     Přímá státní správa je vykonávání přímo skrze orgány státu, neexistuje zde žádná přenesená pravomoc, žádný prostředník, ale stát jedná přímo skrze své vlastní orgány, tedy správní úřady – ministerstva nebo obecní úřady.
B.     Nepřímá státní správa je pak vykonávaná skrze jiné než státní orgány, typicky se jedná o obce, kraje nebo soukromé osoby v podobně lesní či vodní stráže, jedná se o subjekty stojící mimo státní organizační strukturu, nicméně stát na ně přenesl určité pravomoce, aby je tyto subjekty mohli vykonávat jménem státu a vykonávat jeho vůli, tvoří pouze jakési prostředníky, které jsou vázány státními pokyny a jsou v podřízenémpostavení. Tyto osoby tedy nevykonávají veřejnou správu na vlastní odpovědnost, ale na odpovědnost, náklady a jménem státu jsou to pouze státní nástroje nebo prostředky.
Samospráva
Samospráva pak představuje naopak tu část veřejné správy, která je vykonávána subjekty, odlišnými od státu a to tvz. veřejnoprávními korporacemi.
Samospráva nám představuje prvek decentralizace státní moci, kdy stát zákonem převedl spravování časti svých záležitostí na veřejnoprávní korporace.
·       Právo na územní samosprávu pak vychází přímo z ústavy
Typické pro samosprávu je to, že je vykonávána na vlastní náklady, vlastní odpovědnost a samospráva je pak spojená s konkrétním územním celkem nebo s výkonem svobodného povolání.
·       Samosprávu tedy dělíme na místní, profesní a jinou – například školskou nebo akademickou
V případě místní samosprávy hovoříme o jednání v tvz. Samostatné působnosti, hlavní rozdíl od nepřímé státní správy je ten že:
·       Samosprávný celek nejedná v podřízeném postavení a není v žádném podřízeném stavu vůči státu (stát nemá samosprávě co kecat do toho, jak si spravuje své záležitosti). Kontrola je pouze omezená a na základě zákona. Ochrana je jinak skrze soud.
·       Činí tak na vlastní náklady a odpovědnost
Ostatní veřejné správa
Zbytková kategorie, kam řadíme, ostatní subjekty, které plní úkoly stanovené zákonem ve veřejném zájmu a to například.
·       Česká televize nebo český rozhlas
Další dělení veřejné správy
Podle:
·       Územního působení: místní, regionální a celostátní
·       Podle toho, jestli je vykonávána vrchnostensky, skrze veřejné právo (určuje práva a povinnosti- rozhodování, vydávání povolení atd) a nebo fiskálně, kdy stát jedná na základě soukromého práva, jako rovný subjekt – uzavírání kupní smlouvy
·       Z povahy úkolů: vrchnostenská (určuje práva a povinnosti ) a pečovatelská(obstarává veřejné záležitosti, nemocnice, zdraví, silnice, úklid atd)
Související pojmy
Jedná se o souhrn základních termínů, se kterými pracuje veřejné správa a správní právo
·       Orgán veřejné správy: Zahrnuje všechny vykonavatele státní správy, a to jako státní orgány, samosprávné orgány jednající v přenesené působnosti tak soukromé osoby, vykonávající působnost v oblasti veřejné správy – lesní nebo rybná stráž.
·       Orgán státní správy: orgány vykonávající přímou státní správu, dnes hovoříme o správních úřadechnapříklad: krajský nebo obecní úřad.
·       Správní orgán: kterýkoliv orgán, který vykonává působnost v oblasti veřejné správy, jedná se o procesně právní pojem.
·       Dle SŘ: orgán moci výkonné, orgán ÚSC, jiné orgány, PO a FO (pokud vykonávají působnost v oblasti VS)
·       Je to úplně všechno
·       Orgán samosprávy: orgán konkrétní veřejnoprávní korporace: zastupitelstvo, rada, starosta, hejtman atd.
A.     Veřejná moc – úplně vše, stát + nestátní subjekty (samospráva a soukromé osoby vykonávající VS)
B.     Státní moc- pouze moc uplatňovaná státními orgány
C.     Orgán veřejné moci – úplně vše co je výše a to včetně soudnictví a legislativy
 
A 2. Správní právo (pojem, předmět, členění, postavení v systému práva)
 
Historie a účel správního práva
Správní právo je relativně mladé odvětví práva, a to především z důvodu jeho obsahu a toho co vlastně správní právo reguluje.
Správní právo reguluje stát a svým způsobem představuje vlastní sebeomezení státu a stanovení určitých mantinelů. Skutečnost že by se stát sám měl nějakým způsobem regulovat je poměrně moderní, velmi dlouho měl stát neomezenou moc a stát, potažmo panovník byli nad zákonem. První myšlenky toho, že i stát by se měl řídit určitými pravidly pak přišly na přelomu 19. a 20. století, kdy nastala určitá liberalizace společnosti.
·       Ze stejných myšlenkových důvodů pak nastává utlum správního práva za komunismu u nás, například zanikl NSS, protože nebylo žádané, aby někdo mimo stát kontroloval jeho jednání.
Pojem a předmět správního práva
Správní právo nám reguluje veřejnou správu, objektem správního práva je veřejná správa. Správní právo tedy reguluje výkon veřejné správy a to tím způsobem, že říká, 1) co je předmětem veřejné správy, 2) kdo tuto veřejnou správu vykonává a 3) jaké nástroje k tomu může užívat.
Správní právo potom můžeme obecně definovat jako svazek veřejnoprávních pravidel regulující obsah a výkon veřejné správy.
Dalším objektem pak budou tedy veřejné zájmy, kdy správní právo upravuje vztah mezi nerovnými subjekty, respektive vztahy, které jsou založeny na vztahu nadřízenosti a podřízenosti
Správní právo pak tedy tvoří souhrn předpisů nejrůznější právní síly a to:
·       Ústavní: ústava reguluje základní členění a například právo na samosprávu
·       Zákonné: stavební zákon, správní řád atd. vše na zákonné úrovni
·       Podzákonné: vyhlášky a nařízení
Členění správního práva
Jako většinu právních odvětvích můžeme i správní právo typicky dělit na obecné a zvláštní nebo hmotné a procesní.
1.     Obecné správní právo nám představuje to, co je společné celému správnímu odvětví a nikoliv pouze jeho části. Jedná tedy o regulaci skutečně generálních institutů, které jsou shodné pro obor správního práva jako celek, například:
·       Prameny správního práva
·       Základní pojmy správního práva jako správní orgány, úřady atd.
·       Formy činnosti veřejné správy
·       Organizace veřejné správy
·       Kontrola veřejné správy
2.     Zvláštní část pak představuje jednotlivé dělení správního práva, dle jeho specializací. Pro každou tuto oblast je individuální regulace, s více či méně výjimkám, a jedná se například o:
·       Přestupkové právo
·       Stavební právo
·       Právo životního prostředí
·       Právo vysokých škol
·       Ochrana památek
·       A další.
3.     Hmotné správní právo pak zakotvuje konkrétní práva a povinnosti, které správní právo zakotvuje- například skutkové podstaty přestupků.
4.     Procesní správní právo pak zakotvuje působnost, organizaci a postup orgánů veřejné správy a nebo řízení před nimi. Stanoví konkrétní pravidla pro ochranu a výkon hmotného práva.
5.     Vnější správní právo: vše co není vnitřní správa
6.     Vnitřní správní právo: definice? Archivnictví, státní symboly a územní členění státu, právo sdružovací a shromaždovací, osobní stav, jméno a přijímení obyvatel a matriky.
Postavení v systému práva
Bezpochyby se jedná o veřejné právo, a to zejména proto, že normy správního práva jsou kogentní, a pro správní právo je typické, že upravuje vztahy mezi nerovnými subjekty, což jsou prvky práva veřejného.
Z tohoto pohledu má správní právo velmi blízko k ostatním veřejnoprávním odvětvím, a to zaprvé odvětvím, která jsou sice součástí správního práva, nicméně upravuji tak specifickou oblast, že na ně můžeme hledět jako na samostatné právní obory
·       Finanční právo, právo sociálního zabezpečení a právo ŽP- V podstatě se stále jedná o správní právo, platí subsidiarita správního řádu (Až na daně, daňový řad je komplexní úprava) a rozhodují správní orgány, nicméně oblast regulace je velmi úzká a specializovaná.
Dále je zde pak podobnost s trestním právem a to zejména v oblasti přestupků a správního trestání, kdy řada ustanovení jsou v podstatě opsaná z trestního zákona, dá se říci, že i výklad a intepretace by měla být totožná, jako je to v trestním právo, typicky například okolnosti vylučující protiprávnost- kde i zákona dikce je téměř totožná.
Největší podobnost je pak s právem ústavním, zle jazyky tvrdí, že správní právo je konkretizované právo ústavní. Obě právní odvětví například člení určitou organizace státu a jeho institucí. Někdy tedy dochází i k přesahům
·       Právo shromažďovací a právo na informace – jedná se jako ústavní tak správní instituty, kdy ústava nebo listiny nám tyto práva v obecné rovině garantuje a správní předpisy pak konkretizují rozsah, výkon a možná omezení těchto práv.
Nicméně dále má i řadu společného s právem soukromím, kdy například katastr nemovitostí je správní orgán, nicméně jedná o nezbytného prostředníka při převodu nemovitých věcí, které se do něj zapisují. Dále veřejné právo stanovuje závazné podmínky pro obchod s určitými věcmi, jako jsou chemikálie nebo střelné zbraně
·       Dále má NOZ vliv například na pravidla o uzavírání a výklad veřejnoprávních smluv – tam kde to neodporuje jejich smyslu a účelu
·       Dále v řadě případů vzniká nárok ve správním právu, například nárok na náhradu škody, nicméně nárok se následně vymáhá dle OSŘ před civilními soudy.
 
A 3. Prameny správního práva
Nejprve je třeba vymezit pojem prameny, pramen je obecně termín, který je spojený pro celou řadu vědeckých disciplín, typicky pro historii. Kdy pramen nám představuje určitý zdroj informace.
Prameny potom můžeme dělit na materiální a formální, kdy materiální prameny nám představují skutečnosti a okolností, které mají vliv na to jaké právo je a proč je takové jaké je.
·       Náboženství, kultura, zvyklosti, státní zřízení;
·       Materiálním pramenem práva může být například revoluce a změna společenských podmínek po roce 1989;
Formálními prameny práva pak reprezentuje pozitivní, platné a účinné právo.
Pokud se budeme zajímat o prameny správního práva, tak tyto prameny představují zdroje správních norem, kde nacházíme práva a povinnosti, které správní právo ukládá.
Správní právo je typické tím, že není kodifikované, jedná se o poměrně zbytkovou oblast práva, kam řadíme velké množství předpisů nejrůznější právní sily, kdy uspořádání je hierarchické a nižší předpis by neměl být v rozporu s tím vyšším.
Pravidlo je obecně takové, že čím vyšší předpis, tím obecnější a nižší právní předpisy ho více a více konkretizují, například:
·       Listina stanový, že daně a poplatky lze ukládat pouze na základě zákona;
·       Zákon o místních poplatcích stanový výčet místních poplatku a základní hranice a kritéria pro jejích výběr;
·       A vyhlášky o místních poplatcích v jednotlivých obcích, pak stanový konkrétní pravidla pro sazby a výše poplatků na jejich území;
Typicky máme prameny na
1.     Ústavní úrovni, kterou představuje ústava a ústavní zákony
2.     Mezinárodní úrovni
3.     Evropské úrovni
4.     Zákonné úrovni, jednotlivé zákony
5.     Podzákonné právní předpisy a to zejména nařízení vlády a vyhlášky ministerstev a obecně závazné vyhlášky a nařízení obcí- podzákonná normotvorba je potom pro správní právo ikonická a dominantní.
Ústavní právní předpisy
Ústava, listina základních práv a svobod a ústavní zákony
Ústava je nejzákladnější pramen práva obecně, má zejména hodnotový a organizační charakter, kdy stanový ty nejzákladnější principy fungování veřejné moci a to například;
·       Omezenost veřejné moci zákonem, kdy stát může vykonávat pouze co, co mu explicitně dovolí zákon a nemůže jít za jeho hranici;
·       Zaručuje právo na samosprávu;
·       Vyjmenovává státní symboly;
·       Zejména pak hlava III. Moc výkonná, kde je zakotveno, jakým způsobem se zakládá ministerstvo (pouze zákonem) a rovněž je zde vymezeno, že ministerstva mohou na základě zmocnění vydávat vyhlášky a nařízení. Na rozdíl od vlády, která je k tomu zmocněna přímo ústavou a může vydat nařízení, aniž by měla zmocnění v konkrétním zákoně.
·       Nelze opominout ani zakotvení Nejvyššího správního soudu nebo NKÚ či ČNB, což jsou nepochybně orgány, které rovněž aplikují správní právo
Listina základní práv a svobod je pak o něco konkrétnější a zakotvuje na obecné úrovni, ty nejzákladnější lidská práva, která České republika garantuje svým občanům. Výkon, obsah a omezení těchto práv pak detailněji upravují konkrétní zákony
·       Svoboda projevu;
·       Právo shromažďovací – zákon o právu shromažďovacím;
·       Právo petiční – zákon o právu petičním;
·       Právo na ochranu životního prostředí – řada složkových zákonů;
·       Právo na informace – informační zákon;
·       Právo na přezkum rozhodnutí správních orgánů nezávislým soudem;
Mezinárodní smlouvy
Dalším a významem zdrojem jsou pak zejména mezinárodní smlouvy, kdy dle čl.10 ústavy, jsou vyhlášené mezinárodní smlouvy, se kterými dal parlament souhlas a jimiž je ČR vázána, tak jsou součástí právního řádu a takové mezinárodní smlouvy mají přednost před zákonem.
Tyto smlouvy jsou pak součástí právního řádu jako celku a musí je respektovat ne, jen soudy, ale všechny orgány vykonávající veřejnou moc, tedy jak orgány státní správy, tak veškeré samosprávy.
Typickým příkladem mezinárodní smlouvy, která řeší správní právo je Aarhuská úmluva, která se zabývá ochranou ŽP a stanovuje základní podmínky a postupy, jakými se může veřejnost domáhat práva na ochranu životního prostředí.
·       Nicméně jsou názory, že by SO měli přihlížet i k ostatním mezinárodním smlouvám, která uzavírá vláda a ministři, jedná se o nejrůznější mezinárodní smlouvy o spolupráci, které se neuzavírají pro srandu králíkům a bylo by tedy legitimní se také zabývat otázkou jejich aplikace 
Evropské právo
Máme právo EU + Právo Rady Evropy
Právo EU
Provádí se skrze nařízení a směrnice, nadnárodní organizace
·       Směrnice se musí implementovat, pokud se neimplementuje od lhůty, tak je přímo účinná tak jak je.
·       Nařízení se musí přijmout tak jak je – typické nařízení je například GDPR
·       Listina základních práv a svobod EU
Rada Evropy
Mezinárodní organizace, mezinárodní právo, Úmluva základních práv a svobod- ESLP + doporučení rady ministrů.
Zákony
Zákony jsou pak těmi nejzákladnějšími zdroji právních norem, kdy největší množství práv a povinnosti je upraveno právě v zákonech. A to již z toho důvodu, že řada práv a povinnosti lze upravit pouze zákonem nebo předpisem vyšší právní síly – mluvíme o výhradě zákona. Například:
·       Daně a poplatky lze ukládat pouze na základě zákona;
·       Řadu lidských práv lze omezit pouze na základě zákona či stanovit meze jejich výkonu;
Je tomu zejména na základě toho, jakým způsobem jsou zákony přijímány – zákony přijímá parlament a musí proběhnout celý a poměrně komplikovaný legislativní proces, to o nařízení a vyhlášek není potřeba.
Zákon dává veřejné moci její základní hranice – jelikož veřejná moc může být uplatňována pouze v mezích zákona.
Zákony tedy stanoví cíle, způsoby, prostředky a hranice činnosti veřejné správy.
Zákony pak tedy konkretizují výkon a rozsah práv zaručených listinou. Nejvýznamnější zákony pak můžou být:
·       Zákon o přestupcích;
·       Stavební zákon;
·       Správní řád;
·       Zákon o pozemních komunikacích;
·       Zákon o veřejném ochránci práv;
·       Správní řád soudní atd;
Nařízení
Pro správní právo jsou pak nejtypičtější podzákonné právní předpisy a to zejména nařízení a vyhlášky, jedná se o podzákonné právní akty, které vydává vláda nebo správní orgány (ministerstva) k provedení zákona, či obce a krajev samostatné působnosti.
Jedná se o významný pramen správního práva zejména proto, že ho veřejná správa sama vytváří. Bezpochyby se například ministerstva podílejí i na tvorbě zákonů, nicméně přímo mohou vydávat pouze podzákonné právní předpisy.
Kdybychom měli jmenovat znaky nařízení tak je to zejména
1.     Pod zákonnost: má nižší právní sílu a typicky slouží k jeho provedení, doplňuje ho, a to zejména v těch oblastech, které se často mění, například průměrná mzda pro potřeby sociálního pojištění je stanovena v nařízení vlády. Nařízení je schopna danou oblast regulovat přesněji a rychleji a to vzhledem povaze jeho vydávání – jsou flexibilnější.
2.     Abstraktnost: opak konkrétnosti, vztahuje se k neurčitému počtu adresátů. A nikoliv jako správní rozhodnutí ke konkrétní a individuální osobě.
3.     Obecnost: každý pramen práva musí být obecný, to znamená, že je jím vázán každý, a to bez výjimky, to neplatí například u interních předpisů, které se týkají pouze veřejné správy, nicméně nikoliv jejich adresátů. Například pokyny generálního finančního ředitelství – proto taky interní pokyny nejsou pramenem práva. (Zákony platí i pro osoby požívající imunity, pouze ovšem vůči nim nelze práva a povinnosti procesně vymáhat)
4.     Jednostrannost: vydává je veřejná moc a to autoritativně a bez schválení adresáty, narozdíl od veřejnoprávní smlouvy, která je dvoustranná nebo vícestranná.
Formy nařízení
1.     Celostátní působnost
·       Nařízení vlády- nepotřebuje zmocnění ve zvláštním zákoně, zmocnění je totiž přímo v ústavě, nicméně stále slouží k provedení zákona a nesmí překročit meze jiných zákonů, furt se jedná o podzákonný právní předpis, který musí být v souladu s předpisy vyšší právní síly.
·       Vyhlášky ministerstev a jiných ústředních správních úřadů a ČNB- stejná právní síla jako nařízení, musí být zmocnění v zákoně a slouží k provedení zákona.
2.     S omezenou působností
·       Nařízení obce a kraje- vydávají se v přenesené působnosti a přestavují povinnost a nikoliv právo.
·       Vyhlášky kraje a obce- projevují právo na samosprávu a reprezentují možnost územních samosprávných celků regulovat pravidla chování na svém vlastním území. Představují autonomní normotvorbu – nepředstavují provedení zákona to pouze nařízení!!! Není třeba zvláštní zmocnění, to plyne z ústavy, nicméně omezení plyne z toho ,že vyhlášky lze vydávat pouze v rozsahu samostatné působnosti, pokud by vyhláška upravovala něco, co je mimo samostatnou působnost obce, tak se jedná o vyhlášku protiústavní.
Statuární předpisy (stavovské nebo obecně samosprávní), souvisí s příslušností k určitému stavu nebo místu.
·       Stavovské předpisy nejsou pramenem práva, jelikož nejsou obecně závazné – například advokátní etický kodex, studijní a zkušební řád vysoké školy, platební výměry, řády menzy, volební a jednací řády;
·       Uzemní předpisy jsou pramenem;
Okrajově pak lze zmínit jako pramen práva například opatření obecné povahy, které není ani právním předpisem ani rozhodnutím- co dříve upravovaly vyhlášky, tak dnes dělají OOP, nicméně je to spíše teoretická úvaha, zákon explicitně říká, že to není právní předpis a není to tedy ani zdrojem práva.
Vnitřní předpisy
Opět nejsou pramenem práva. Nezavazují širokou veřejnost, neukládají práva ani povinnosti běžným občanům, jsou závazné pouze pro orgány a zaměstnance veřejné správy, nicméně velmi často zavazují pouze určitou část orgánů veřejné moci.
Účelem je sjednotit výkon správy v dané oblasti, například nařízení generálního finančního ředitelství nebo vnitřní postupy katastru nemovitostí. Sjednocují výkon správy, aby byla vykonávaná v dané oblasti jednotlivě. Případně zastupitelstvo si vydává svůj jednací řád.
·       Občané jimi nejsou zavázáni, nicméně mohou se dovolat jejich porušení – říct, že správní orgán podle nich nejednal a proto pochybil.
·       Lze sjednotit praxi v celé linii nebo jen na konkrétním úseku;
·       Zavazuje pouze orgány, které je vydaly a orgány jim podřízené – pokyny generálního ředitelství nebudou zavazovat ministerstvo financí;
A 4. Ústavní základy veřejné správy
Veřejná správa nám představuje organizovanou činnost, vykonávanou orgány veřejné správy sledující obecně prospěšný cíl. Jelikož žijeme v demokratickém státě, tak moc státu je omezená, a sám stát si vymezuje určité mantinely veřejné moci, a i stát je vázán svými vlastními pravidly, tedy ani stát není nad zákonem.
Veřejná správa je objektem správního práva, které je svým způsobem odvozené od práva ústavního a rozhodně k němu má nejblíže.
Veřejná moc je následně pojem zahrnující jak státní moc, tak ostatní veřejnou moc. Základní organizační kameny a funkce státu je definována v Ústavě ČR, která mimo jiné dělí moci ve státě na soudní, legislativní a výkonnou, ´´správní moc´´ pak tvoří vše, co nespadá ani pod jeden pojem.
Ústava je tedy organizační předpis, kdy jednotlivé hlavy ústavy jsou pak dále konkretizovány zejména zákonnými předpisy. Základním příkladem jsou daně a poplatky kdy:
·       Listina říká, že daně a poplatky lze ukládat pouze na základě zákona;
·       Zákon o místních poplatcích jednotlivé poplatky vymezuje;
·       A vyhlášky obci pak konkretizuj a zavádí jednotlivé poplatky na svém území;
Hlava I – základní ustanovení
1.     Stát může dělat pouze to co je mu dovoleno, veřejná moc je svázána zákonem ,narozdíl od občanů – ti mohou dělat vše co zákon nezakazuje
2.     Respektování základních práv a ochrana základních práv soudy
Hlava II – moc zákonodárná
·       Moc legislativní, pro VS nic moc hot, nicméně legislativa tvoří předpoklady pro výkon VS, dává ji mantinely a konkretizuje pravidla v ústavě.
Hlava III – moc výkonná
Moc výkonná, pro VS nejpodstatnější hlava, veřejná správa a vláda jsou velmi provázány,
Vláda se skládá z předsedy a jednotlivých ministrů, kdy ministři jsou špičkami ministerstev, kdy ministerstva představují ústřední správní orgány.
·       V hlavě III. Máme stanoveno, že ministerstva lze zakládat pouze zákonem
·       Rovněž upravuje možnost vlády vydávat nařízení, a to aniž by k tomu potřebovala zmocnění ze zákona, zmocnění dává již ústava, nicméně stále slouží k provedení zákona
·       Dále dává možnost ministerstvům a ÚSC vydávat nařízení a vyhlášky a to v mezích své působnosti.
Zajímavý´´ špeky´´
Mezi hlavu výkonnou řadíme vládu a prezidenta
1.     Vláda je ústavní orgán a nikoliv správní, nicméně pokud vydává OOP, dle zákona o státní hranici, tady je na 100% správní orgán. 
2.     Prezident je obecně ústavní orgán, ale jsou na to 3. názory, Sládeček -pokud vydává ústavní akty, tak je orgán ústavní, ale pokud jmenuje profesory, a jedná správně-právně, tak se jedná o správní orgán. Pokud rozhoduje o žádosti jít bojovat do armády cizího státu tak jedná jako SO a dokonce vydává rozhodnutí.
Hlava IV – moc soudní
Moc soudní
·       zakotven NSS (čl. 91) jako součást soustavy soudů;
·       základní aspekty soudnictví i postavení soudce (tj. i správních soudů) jako nezávislost, nestrannost atd.
·       zakotveno postavení Ústavního soudu, jež vůči veřejné správě plní důležitou kontrolní roli – dále rozvijí zákon o ústavním soudu.
·       co se týče obecných soudů a soudců, bližší podmínky upravuje např. zákon o soudech a soudcích
·       Ústavní soud, NSS + kontrolní pravomoci i ve vztahu k veřejné správě.
Hlava V a VI
NKŮ
·       nezávislý kontrolní orgán
·       vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu
·       správní úřad s celostátní působností, který stojí mimo organizační strukturu
ČNB
·       není správní úřad, nicméně má jeho pravomoce- to z toho důvodu, aby byla zajištěna jeho nezávislost- správní úřady jsou závislé na vládě
Hlava VIII
Osmá hlava nám zakládá a garantuje územní samosprávu- garantuje právo na samosprávu, projev decentralizace státní moci.
Dělíme na obce a kraje- kraje lze zakládat a měnit pouze ústavním zákonem a to proto, že byly ústavním zákone založeny.
Jedná se o veřejnoprávní korporace, které nejsou v podřízeném postavení vůči státu, hospodaří samostatně a na vlastní odpovědnost.
·       Formálně jsou nezávislé, nicméně fakticky jsou dotovány ze státního rozpočtu- nicméně mohou hospodařit i samostatně a spravovat vlastní majetek;
·       Stát může vykonávat dozor, nicméně pouze omezeně;
·       Vykonávají státní správu v přenesené působnosti a vydávají nařízení;
·       V samostatné působnosti pak vydávají vyhlášky;
Listina
Jedná se o základní zdroj lidských a ústavních práv, ty nejzákladnější práva jsou zde garantovány a ve správních zákonech je pak definován obsah, výkon a omezení těchto práv
·       Právo na informace;
·       Svoboda projevu;
·       Svoboda shromažďování;
·       Petiční právo atd;
Podstatný je zejména čl.36 odst.2- který garantuje a stanovuje podmínky přezkumu správních rozhodnutích nezávislými soudy
·       Podstatné a nutné, jelikož SO, ze své povahy nejsou nezávislé, nehájí spravedlnost, ale veřejný zájem,rozhodují dle správního uvážení, jsou soudci a žalobci zároveň.
Další podstatné zákony
·       Úpravě hranic ČR
·       O bezpečnosti ČR
·       O vytvoření vyšších samosprávných celků
A 5. Formy činnosti veřejné správy
Nejprve je třeba vymezit pojem veřejné správy, veřejná správa představuje Organizovanou činnost, vykonávanou orgány veřejné správy sledující obecně prospěšný cíl. Veřejná správa je pak objektem správního práva, kdy správní právo reguluje výkon veřejné správy, a to tím způsobem, že říká, 1) co je předmětem veřejné správy, 2) kdo tuto veřejnou správu vykonává a 3) jaké nástroje k tomu může užívat.
Formy činnosti nám pak právě představuji nástroje, se kterými mohou orgány veřejné správy operovat v rámci své činnosti.
Naprosto základní dělení forem činnosti je dle vztahu k danému případu. Podle toho dělíme formy činnosti na:
·       Činnost abstraktní povahy;
·       Konkrétní povahy;
·       Abstraktně konkrétní povahy;
1.     Činnost abstraktní povahy- abstraktnost spočívá v tom, že se jedná o druhově vyjádřený předmět věci nebo neurčitý počet adresátů
·       Druhově určený předmět věci spočívá v možnosti opakované aplikace na věci téhož druhu;
Abstraktní činnost dále dělíme na
·       Normativní správní akty – podzákonné právní předpisy veřejné správy, které určuje obecně závazná pravidla chování- nařízení vlády, vyhlášky ministerstev a jiných ústředních správních orgánů+ nařízení krajů a obcí vydávaných v přenesené působnosti
·       Statuární předpisy-podzákonné právní předpisy, které mají ovšem základ v příslušnosti k určitému stavu nebo místu. Jedná se o vyhlášky obcí a stavovské předpisy, jsou vydávány v samostatné působnosti a nemohou zasahovat do vnějších vztahů.
·       Vnitřní předpisy- směřují dovnitř veřejné správy, nejsou pramenem práva, vázaný jsou pouze správní orgány a jejich zaměstnanci, slouží k sjednocení činnosti či úpravě úkolu- nicméně adresáti se jich mohou dovolat proti orgánu VS. Například vnitřní předpisy VS- jsou vázani pouze studenti.
Konkrétní činnosti- je konkrétní do věci nebo adresáta nebo obojí.
·       Individuální správní akt, rozhodnutí- ukládá práva a povinnosti v konkrétní věci, konkrétní osobě- deklaratorní a konstitutivní, formální a materiální pojetí- materiální má přednost
·       Služební pokyn, interní akt- stejná definice, jen v rámci služebního nebo pracovního vztahu
Činnost abstraktně konkrétní 
Akty hybridní, smíšené povahy- konkrétní ve věci, ale neurčité k okruhu adresátů nebo konkrétní k adresátům, ale neurčité ve věci
Máme pouze jediný příklad takové činnosti a tou je OOP definované ve správním řádu, relativně novinka, věci, které řeší OOP dříve řešili vyhlášky
·       Zásady územního rozvoje;
·       Regulace ochrany a možnost vstupu na určitá území;
·       Uzemní plán;
·       Zákazové a příkazové dopravní značky;
Další dělení forem činnosti
1.     podle počtu stran- jednostranné a vícestranné- veřejnoprávní smlouvy- koordinační, subordinační a mezi soukromými osobami – vysvětlit veřejnoprávní smlouvy dle dalších otázek.
2.     formální (mají předepsaný postup a formu) a faktické
·       fakticky pokyny- vyslovení zákazu/příkazu určitého jednání, který je adresát povinen respektovat
·       bezprostřední zásahy- odvrácení nebezpečí, jež bezprostředně ohrožuje/poškozuje právem chráněné zájmy
·       exekuční úkony a zajišťovací úkony
Další úkony vykonavatelů VS- vykonavatelé jimi plní úkoly VS, nezasahují do ničích práv (X faktické činnosti)
·       osvědčení – potvrzuje nesporný stav
·       ověření – vidimace, konverze, legalizace
·       posudky, stanoviska, vyjádření – odborný názor, závazné stanovisko- podklad pro rozhodnutí, závazné stanovisko EIA- nemůže se od něj odchýlit, ale rozhodnutí musí SO založit na základě tohoto stanoviska
·       informační úkony – evidence, dokumentace, statistika, komunikace
·       registrace – zanesení údajů do úředního informačního systému
·       programovací úkony – koncepce, plány, programy, prognózy
·       materiální úkony – odborné, organizační, technické, pomocné
·       doporučení a výzvy – představa vykonavatele VS o vhodném modelu chování adresáta
·       veřejnoprávní ujednání – nezávazná ujednání mezi vykonavateli VS
 
A 6. Normotvorba ve veřejné správě
Úvod
Ústava jako základní organizační předpis dělí moc ve státě na moc soudní, výkonnou a legislativní. Kdy legislativní moc, neboli moc zákonodárně náleží formálně parlamentu ČR. Nicméně velký faktický, materiální vlil na normo tvorbu má právě veřejná správa.
A to bud:
1.     Skrze faktický vliv, kdy největší množství zákonů přichází z iniciativy vlády, kdy vláda je složena z jejího předsedy a jednotlivých ministrů, a je pak přirozené, že jednotlivá specializovaná ministerstva, jakožto správní orgány mají největší přehled o agendě, kterou spravují. Na přípravě řady zákonů se tedy fakticky podílejí ministerstva, jako ústřední správní orgány.
2.     Nebo si veřejná správa sama vydává právní předpisy a to například:
·       Vlády vydává nařízení
·       Ministerstva vyhlášky
·       Obce mají autonomní normotvorbu v rámci samostatné působnosti, upravují vztahy uvnitř.
·       Vnitřní předpisy
·       A dále například vyšší ÚSC mají dokonce legislativní iniciativu
Základní pravidla pro normotvorbu stanoví ústava, které právě upravuje pravomoc ÚSC upravovat své vlastí vnitřní záležitosti formou vyhlášek vydávaných v samostatné působnosti, nebo přímo zmocňuje vládu vydávat nařízení a dále upravuje možnosti ministerstev vydávat vyhlášky k provádění zákona.
·       Ústava dále určuje základní meze, kdy povinnosti lze stanovit pouze na základě zákona;
·       A veřejná moc může činit pouze to, co ji zákon ukládá;
·       Dále umožnuje omezovat základní lidská práva a svobody pouze na základě zákona – výhrada zákona;             
Další pravidla pro normotvorbu jsou obsažena v
·       Jednacích řádech parlamentu
·       Legislativní pravidla vlády – kvůli časovému pressu nejsou moc často dodržována
·       Kompetenční zákon
·       Zákon o obcích a zákon o krajích
·       Kontrolu předpisů pak provádí ústavní soud jako negativní zákonodárce – zákon o ústavním soudu.
Proces normotvorby
Proces normotvorby obecně můžeme shrnout do 4 nebo 5 částí, kdy konkrétní kroky pak ovlivňuje formální úprava, podle toho o jaký druh normy se jedná.
·       Příprava
·       Projednání
·       Schválení
·       Publikace
·       Změna nebo zánik
1.     Příprava
Jedná se o základní stadium, které typicky probíhá na určitém ministerstvu a tam to konkrétně připravuje určitá specializovaná organizační složka – legislativní útvar.
·       Připraví se návrh, a následuje interní a externí připomínkové řízení
·       Návrh předpisu se pošle subjektům uvnitř ministerstva a pak ven dalším orgánům, které by k danému předpisu měli co říct, ostatní ministerstva, odborné instituce a ´´lobující subjekty´´- sdružení zaměstnavatelů a odbory- typicky projednání na tripartitě. Obecně odborná veřejnost.
·       Je připravena i důvodová správa- interpretační význam, ale neměli bychom ji přeceňovat. (zdroj vůle zákonodárce)
2.     Projednání návrhu
·       Finální dohoda na podobě předpisu, záleží jakou má předpis povahu
·       Zákony se schvalují formou tří čtení, často se podávají pozměňovací návrhy  a mění se detaily předpisu
3.     Schválení
·       Co ty týče tvorby, tak se jedná o poslední stádium, kdy se pouze posvětí podoba předpisu, že je připravena jít do světa, typicky hlasováním o jeho přijetí
4.     Publikace
·       Jedná se asi o nejdůležitější část přípravy právního předpisu, žijeme v demokratickém státě a jednou z podmínek toho, aby byl kdokoliv vázán zákonem, tak je to, aby měl možnost se s tím seznámit, je tedy nezbytné daný předpis publikovat tak, aby se s nim mohl každý seznámit.
Důležité pojmy budou pak zejména platnost, účinnost a legisvakanční lhůta
·       Platná je norma tehdy, kdy je řádně zveřejněna – zákonem stanoveným způsobem, zveřejnění ve sbírce zákonů;
·       Účinnost zákona je okamžik, kterým se zákon stává závazným pro jeho adresáty, je chopen garantovat práva a určovat povinnosti, nastává plynutím doby, která je stanovena v daném předpisu;
·       Legisvakanční lhůta je doba mezi platností a účinností, je velmi praktická a to zejména proto, aby se subjekty stihli přizpůsobit účinkům, která má norma nastavit;
Publikační místa
·       Sbírka zákonů;
·       Sbírka mezinárodních smluv;
·       Sbírka předpisů územních samosprávných celků- vyhlášky a nařízení ÚSC;
Proces normotvorby podzákonných předpisů je jiný:
·       Proces je flexibilnější a probíhá pouze v rámci orgánu, který předpis vydává;
·       Vypracovává expertní skupina a schvaluje nejvyšší orgán – ministr nebo zastupitelstvo;
·       Neprobíhá tedy kolečko v parlamentu;
Pravidla pro podobu právních předpisů
Jedná se prameny práva, základním předpokladem je tedy obecnost právního předpisů, žijeme v demokratickém státě, kde zákony platí pro všechny osoby stejně. (Výjimky jsou pak hmotně právně a procesní exempce) – nicméně to neznamená, že by nemusely zákony dodržovat, pouze je nelze stíhat za jejich porušení.
Pravidla jsou:
·       Obecnost – musí platit pro všechny;
·       Potřebnost – zákony by měly být přijímány pouze nezbytně, je třeba teda zvážit, zda je dané věc vůbec nutná zákonně upravit, žijeme v demokratickém státě, práva, ale zejména povinnosti lze ukládat pouze nezbytně a nikoliv na základě svévole.
·       Věcnost a konkrétnost – jednoznačnost zákona, musí být nezaměnitelné co je upraveno, jakou konkrétní oblast společenských vztahů právní norma reguluje.
·       Jasnost a určitost- jasnot slov, je dobré definovat přímo legálně, problém neurčitých právních pojmů, které jsou ovšem v zákoně nezbytné.( Někdy je definice na úrok a někdy dokonce protiústavní- viz legální definice veřejného zájmu) Tvorba zákona představuje regulaci dané oblasti skrze určité síto, které musíme nastavit tak široce, abychom pochytili dostatek věcných problému, které chceme upravit, ale zároveň tak úzce, aby nám určité věci neutekli. V případĚ nejasnosti normy pak nastává prostor pro interpretaci zákona, což je vždy divoké, nicméně často nezbytné.
·       Normativnost – předpis by měl upravovat práva a povinnosti, pokud tak neční, tak není normativní, ale pouze deklaruje nebo posvěcuje určitou skutečnost, má ideový charakter- zákon o zločinnosti komunistického režimu. Otázka je, jestli takový právní předpis je vůbec pramenem práva – je, ale není tedy normativní.
·       Předvídatelnost – pravidlo chování by mělo být seznatelné pro běžného člověka, máme pravidlo, že neznalost zákona neomlouvá, což ovšem vyplývá z určité přirozenosti společnosti, víme, že bychom neměli nikoho zabíjet, aniž by to musel stanovit zákon, nebo že nemáme nikoho okrádat, takové chování je předvídatelné pro běžné lidi, aniž by studovali konkrétní právní úpravu, v tomto duchu přirozenosti by měli být přijímány i ostatní právní předpisy
·       Problém s předvídatelnosti práva je pak zejména u daňových předpisů, výjimku pak tvoří negativní právní omyl v trestním právu.
 
 [KD1]Je to docela pičovina, ale je to v učebnici

A-PDF Split DEMO : Purchase from www.A-PDF.com to remove the watermark
 SILESIAN UNIVERSITY IN OPAVA FACULTY OF PHILOSOPHY AND SCIENCE INSTITUTE OF FOREIGN LANGUAGES
SILESIAN STUDIES IN ENGLISH 2015
PROCEEDINGS OF THE
4th INTERNATIONAL CONFERENCE OF ENGLISH AND AMERICAN STUDIES
14th – 15th September 2015
EDITED BY
MARIE CRHOVÁ AND MICHAELA WEISS
OPAVA 2016

PUBLISHER
Silesian University in Opava Faculty of Philosophy and Science Institute of Foreign Languages Masarykova tř. 37
746 01 Opava
REVIEWERS
Doc. PhDr. Naděžda Kudrnáčová, CSc., Masaryk University, Brno Doc. Soňa Šnircová, Ph.D., Pavol Jozef Šafárik University in Košice Mgr. Iveta Jusová, Ph.D., Carleton College, Minnesota
EDITORS
Mgr. Marie Crhová, Ph.D. PhDr. Michaela Weiss, Ph.D.
CONFERENCE ORGANIZORS
Mgr. Markéta Johnová, Ph.D. Mgr. Lucie Kučerová, Ph.D. PhDr. Veronika Portešová, Ph.D.
FIRST EDITION
Arrangement copyright © Marie Crhová, Michaela Weiss, 2016
Papers copyright © Martin Adam, Diana Adamová, Petr Anténe, Zuzana Buráková, Iwona Filipczak, Radek Glabazňa, Andrea Hoffmannová, Kateřina Hotová, Markéta Johnová, Pavel Kolář, Stanislav Kolář, Jana Kořínková, Lucie Kučerová, Gabriela Křepelková, René Kron, David Livingstone, Ilka Mindt, Ivona Mišterová, Jozef Pecina, Václav Řeřicha, Jan Suk, Alena Sukeníková
All rights revert to the authors upon publication.
ISBN 978-80-7510-204-1

CONTENTS
Editors’ Note.....................................................................................................5
Marie Crhová and Michaela Weiss
I. LINGUISTICS
A Case Study in Verbs Operating in the Presentation and/or Quality Scale Respectively: Buzz and Seize .............................................................7 Martin Adam
Small Words, Big Issues: Empatic Connotations of Selected Adverbs When Translating from Czech to English ......................................19 Václav Řeřicha, David Livingstone
Czech-English Lexicography: A Short Account of Trends
and Reliability Across Centuries ................................................................29 Pavel Kolář
The diachronic development of 'COME TO V' ......................................... 38
Ilka Mindt
Gendered Talk: Colour Lexicon on Interior Design Blogs ...................... 60
Markéta Johnová
Construction of Humor in American Late Night Talk Show ..................68
Lucie Kučerová
French in English – A Brief History ............................................................80
René Kron
Personal Pronouns in the Writing of Advanced Students of English......92
Jana Kořínková
II. LITERATURE
Academic Life as an Oxymoron: A Jewish American’s Way out of Harvard in Michael Blumenthal’s Weinstock Among the Dying ......... 101 Petr Anténe
Arseholes of the Pedestrian Sublime: Forced Entertainment’s
The Coming Storm after Deleuze & Guattari ............................................ 110 Jan Suk
True Blood and Taboo – What would Freud Say? ................................. 121
Diana Adamová

Politics of Hybridity in Salman Rushdie’s Shalimar the Clown ............. 129 Radek Glabazňa
Traveling to Europe to (Re)Discover Jewish Identity ............................ 140
Stanislav Kolář
Say as You Think and Speak it from Your Souls: The Czech
Academy Edition, its Proponents and Critics ....................................... 151 Ivona Mišterová
“Hozir Put Daddy in the Meat Grinder”: EC’s Horror Comics
in the Early 1950s....................................................................................... 166
Jozef Pecina
Obscure Characters in Cormac McCarthy’s .......................................... 173
Zuzana Buráková
Of Worms and Insects – Metaphors of the HUman Condition
in Selected John Updike’s Novels ........................................................... 182 Iwona Filipczak
Female Characters in Hisaye Yamamoto’s Fiction ................................. 196
Kateřina Hotová
The Postcolonial Caribbean Experience in the Novel Lucy ................... 204
Gabriela Křepelková
Female Characters of Khaled Hosseini’s A Thousand Splendid Suns and Sarah Delijani’s Children of Jacarda Tree and Their Fight for Freedom...... 213 Andrea Hoffmannová
Harley Quinn in Contemporary Superhero Comics: Feminist and Reader-Response Criticism of the New 52............................................... 225 Alena Sukeníková
Contributors ..........................................................................237

 FEMALE CHARACTERS OF KHALED HOSSEINI ́S A THOUSAND
 SPLENDID SUNS AND SAHAR DELIJANI ́S CHILDREN OF
 JACARANDA TREE AND THEIR FIGHT FOR FREEDOM
Andrea Hoffmannová
ABSTRACT: This paper investigates the quest for survival and happiness of female characters in A Thousand Splendid Suns by Khaled Hosseini and Children of the Jacaranda Tree written by Sahar Delijani. Both authors come from similar backgrounds – they emigrated from countries that went through war and ideological shifts and where women’s lives were very difficult – Afghanistan and Iran respectively. However, these countries differ a lot in women’s rights. The paper examines not only the similarities but also the differences between the individual stories of the main characters in these two books, taking into consideration the different social and political background of the countries of the novels’ setting, and it seeks to look for the meaning and social impact on the question of women's rights in Arab countries.
   KEYWORDS: Sahar Delijani, Khaled Hosseini, Arab-American literature, women’s rights,
 identity, Iran, Afghanistan
 This paper focuses on the comparative analysis of the female characters of two novels written by American writers of Afghan and Iranian origin – Khaled Hosseini and Sahar Delijani. Both of them escaped the totalitarian regimes of Afghanistan and Iran in their teenage and early childhood and were tempted to write about the countries in their books A Thousand Splendid Suns (2007) and Children of Jacaranda Tree (2013). Both novels focus on different aspects that shaped the everyday lives of women in Afghan and Iranian societies. The main aim of the paper is to identify what the common features and themes of these novels are and where they differ concerning their different cultural and social settings and the background of Afghan and Iranian history and women’s rights there. Firstly, a brief introduction to the historical and social situation in
 Afghanistan and Iran concerning women’s rights is provided. Then the analysis and comparison of the two novels, especially their female characters, follows. The paper also questions the possible social impact of these novels on the question of
 human/women's rights.
This paper does not intend to engage any form of postcolonial feminist critique, such as Mohanty’s criticism of description of female characters as pure victims of masculine control without bearing in mind cultural and historical background of the country, 1 even though the themes and the origin and cultural
1 See Chandra Talpade
  Mohanty, "Under Western Eyes: Feminist Scholarship and
 Colonial Discourses." Feminist Review, Autumn 1988: 333–58.
213

background of the writers may suggest such opportunity. Dealing with the postcolonial feminist critique as well as more complex history of feminism in Afghanistan and Iran connected with nationalistic movement2 would be much greater challenge for a limited space served for this article and its goals.
WOMENʼS RIGHTS IN AFGHANISTAN AND IRAN
  It is essential to examine the history of women’s rights in Afghanistan and Iran in order to understand the writers’ intentions as well as their social and political background. For the needs of this article an outline of particular crucial moments
 in modern history is presented.
 There are many Muslim countries where the position of women is equal
 (eg. Algeria has its parliamentary presence of women at 45 percent, which is higher than in many European and American countries), whereas in other Muslim countries like Afghanistan, Saudi Arabia or Yemen, which usually strictly follow the Sharia law, women are oppressed and under-valued. There is therefore a huge gap between rich or westernized countries and undeveloped or orthodox
 ones concerning women’s rights.
 The roles and the position of women in Afghanistan are as changeable as
 Afghan history and politics. As an Afghan journalist and activist Horia Mosadiq writes: “Afghan women were the ones who lost most from the war and militarisation.”3 Interestingly enough, Afghan women were among the first to have the right to vote, which they gained in 1919.4 Starting in the 1960s and 1970s, they were also involved in politics. They had plenty of opportunities to study and work. Looking at typical pictures from the 1960s and 1970s one can see emancipated and independent women: working, studying, having hobbies, visiting cinemas and theatres. The events of the 1979 invasion by Russian troops started the process of constant destabilisation and in many cases deterioration of women’s rights in the country, despite the fact that the literacy and education of women were
 supported at that time.5
 Whereas the Soviet regime supported women in education and work to a
 large extent, in the 1980s the Mujahedeen and later the Taliban disrespected
 2 See Geraldine Heng, “A Great Way to Fly”: Nationalism, the State, and the Varieties of Third-World Feminism,” in Literary Theory: An Anthology, eds. Julie Rivkin and Michael Ryan (Oxford: Blackwell Publishing, 2004), 863.
3 Horia Mosadiq, “He Said He Would Kill Me If He Ever Saw Me Going to School Again,” Huffington Post, March 24, 2014, http://www.huffingtonpost.com/unveiling- afghanistan/horia-mosadiq-he-said-he_b_5021008.html.
4 Huma Ahmed Gosh, “A History of Women in Afghanistan: Lessons Learnt for the Future or Yesterdays and Tomorrow: Women in Afghanistan,”Journal of International Women’s Studies 4 (2003): 6.
5 “Women in Afghanistan,” Amnesty International, http://www.amnesty.org.uk/issues/Women’s-rights-in-Afghanistan.
214

 women’s rights completely. Under the Taliban rule between 1996–2001 strict Islamic Sharia laws were introduced: women could not study, work, or leave their house without being accompanied by a male relative, they were not allowed to speak in public, show any of their skin and they were also forbidden to access healthcare from men (which resulted in absolute lack of healthcare as women could not work). Punishment such as stoning to death started to be quite common
 at that time.6
 International intervention in 2001 helped to improve women’s rights in
 Afghanistan. However, this intervention as well as NATO invasion has been highly criticized by RAWA (Revolutionary Association of the Women in
 Afghanistan), the only genuine feminist association run by Afghani women.7
 Moreover, in 2009 Afghanistan adopted the Elimination of Violence
 Against Women law (EVAW). As the UN report shows there is still a lot to achieve as the local authorities approach the law in an uneven way.8 There are many women activists and politicians, as well as non-governmental organisations
 such as Women for Women in Afghanistan or Amnesty International,
helping to strengthen the position of women. They especially provide better lives for
 in cities and rural areas taking into consideration shelter, education and protection against strict Sharia laws. Certain places are still under the control of orthodox Taliban troops, where laws are broken and the position of women is not
them
  desirable there.
 According to the Adult Literacy Rates and Illiterate Population by
 UNESCO UIS research from 2011 literacy in Afghanistan reaches males by 45 per cent, whereas females only by 18 percent.9 According to UNICEF research from 2012 the acceptance of domestic violence by Afghan women is one of the highest in the world and reaches up to 92%.10 Attacks on female activists and politicians are frequent. A lot of women are still not allowed to travel on their own and the
 burqa is still a must in certain regions.
The position of women in Iran is different than in Afghanistan. However, it is also a very complex issue. In the 1960s within the White revolution the shah introduced aggressive westernisation of the country thanks to which Iranian women could study and work freely. However, a lot of protests arose against the
6 “Women in Afghanistan,” Amnesty International, http://www.amnesty.org.uk /issues/Women’s-rights-in-Afghanistan.
7 see www.rawa.org
8“UN reports ‘slow, uneven’ use of Afghan law protecting women,” UN News Centre, http://www.un.org/apps/news/story.asp?NewsID=46685#.Vj8K_NIvfIU.
9“
10 Donna Clifton, “Most Women in Afghanistan Justify Domestic Violence,” Population Reference Bureau, http://www.prb.org/Publications/Articles/2012/afghanistan-domestic -violence.aspx.
  International Literacy Data 2014,” UNESCO, http://www.uis.unesco.org
 /literacy/Pages/literacy-data-release-2014.aspx.
215

regime, which ended in the 1979 revolution, in which especially and surprisingly female students participated.11
Ayatollah Khomeini established a theocratic republic based on Islamic principles. Islamisation of the country started and women were deprived of many rights. Men could divorce women by a simple declaration, the restriction on polygamy was removed and women were pushed into traditional women’s professions etc.12 The situation started to improve after Khomeini ́s death. Iran is still a Muslim country with the most educated women. In 1998 60% of university students were women. Women are involved in politics, Iranian Islamists are in favour of female legislators and members of Parliament. On the other hand, Iranian social life is still segregated – women are not allowed to enter sports stadiums and watch competitions, they are constantly criticised for not wearing hijab, women activists are persecuted in their own country.13 Much of Iranian dark history is still a taboo, including the 1988 massacre of political prisoners that resulted in 4500 executions (some claim the number to be up to 30 000) which Delijani refers to as well in her book.14
In certain ways Afghanistan and Iran represent two systems in its own extreme way. Whereas Iranian women are one of the most educated Muslim women, participating in work-life, politics and social life including the 1979 revolution and takeover of the monarchy, some Afghan women still live according to tribal and Sharia law and situate themselves into the worst scenario with a high acceptance of domestic violence, polygamy, invisibility of woman in public, no right of property etc. The constant fight for women rights is common for non-governmental organisations and women activists in both countries.
FIGHT FOR INDEPENDENCE AND PURSUIT OF HAPPINESS IN A THOUSAND SPLENDID SUNS
A Thousand Splendid Suns is a moving story of atonement, waiting, love and hatred. In contrast with Hosseini ́s debut and bestseller The Kite Runner the book focuses on female characters and their roles and lives in Afghan society. Hosseiniʼs novel covers the period of two generations of women with the effort to
11
12 “Women Rights in Iran,” Amnesty International, https://www.amnesty.ie/content/ womens-rights-iran.
13 Nina Wolpow, “Women ́s Rights in Iran: Two Steps Back, One Step Forward,” Refinery 29, August, 7, 2015, http://www.refinery29.com/2015/08/92009/womens-revolution-
movement-iran. 14
  See Manijeh Nasrabadi, “ʿWomen Can Do Anything Men Can Doʼ: Gender and the
 Affects of Solidarity in the U.S. Iranian Student Movement, 1961–1979,” Women Studies
 Quarterly 42 (2014): 129.
 Kamila Shamsie, “Children of the Jacaranda Tree – review,” Guardian, July 12, 2013,
 http://www.theguardian.com/books/2013/jul/12/children-jacaranda-tree-delijani-
 review.
216

capture the turbulent changes of Afghan society. Mariam and Laila are representatives of two different generations coming from contrasting social background representing two extreme approaches in treatment of women in Afghan society.
Mariam was born in 1959 and brought up in kolba near Herat, a rural area in western Afghanistan. Moreover, she is a harami - an illegitimate child being brought up by her single mother Nana and visited by omnipresent nice Jalil - her father, who would have never acknowledged her as his own daughter if the consequences had not forced him to do so.
Mariam is illiterate, the only education she has received was in Koran by the local Sufi Koran teacher Mullah Faizullah. Faizullahʼs teaching is an important moment in Mariam’s life as this provides her certain moral integrity and a sense for justice. Mariamʼs childhood is rather reckless. She is not aware of her social position. From Nana, Mariam struggles with accepting Nanaʼs sole idea: “It’s our lot in life, Mariam. Women like us. We endure. It’s all we have.”15 After Nana ́s death and with Jalilʼs cold attitude, she loses the only person she loved. She despises Jalil promising never to see him again and internalizing Nanaʼs idea of endurance as the only meaning of life.
Mariam realizes and accepts her position as an outsider and leaves for Kabul where she becomes a wife of a shoemaker Rasheed. She gets used to wearing a burqa but she never becomes familiar with the life in a big city. She does not mind the fact she cannot leave the house on her own or speak to strangers. She patiently obeys, serves him and becomes his slave. There is a streak of good luck for Mariam when Rasheed realizes she is pregnant. Unfortunately, Mariam loses her child and is punished for it. She suffers voluntarily, accepting everything and not even realizing life can look differently, taking her unhappiness for granted. Nothing is changed in her life even after the communist takeover in 1979, when the position of women in society changed distinctly. Rasheedʼs behaviour towards her represents the most orthodox Islamic concept of treating women.
Laila is a 1979 Kabul-born young woman brought up by her enlightened parents – teachers Fariba and Babi, after the communist takeover of the monarchy during the reign of Peopleʼs Democratic Republic Party of Afghanistan. At that time women gained the almost equal position in society for once. Laila therefore attended school and could be supported by her free-minded father. Lailaʼs Kabul looks different in comparison with the one Mariam experiences. Women could study, two thirds of students of Kabul University were women, as Babi mentions.16
15 Khaled Hosseini, A Thousand Splendid Suns (London: Bloomsbury Publishing, 2008), 18. 16 See Hosseini, A Thousand Splendid Suns, 133.
 217

Lailaʼs father had a strong influence on her. As well as in case of Mariam he is the crucial person for Laila in her childhood. He is aware of the advantages of the recent political situation and requests Laila to make use of it as he is saying:
Women have always had it hard in this country, Laila, but theyʼre probably more free now, under the communists, and have more rights than they ́ve ever had before . . . it ́s a good time to be a woman in Afghanistan. And you can take advantage of that, Laila.17
Babi teaches her daughter to be educated, independent, hard-working and modern. At the same time, he instructs her that she should be ready to return all those favours to her country when it is needed. However, Babi also realizes that such a new potential in society and in women is destructive when it comes to the Afghan orthodox radicals and their point of view on the position of women.
Laila experiences the first love of her life with her long lasting friend from childhood Tariq. Their relationship evolves slowly and freely until the day of the Taliban takeover. Tariq decides to escape the country for the sake of his family and leaves Laila devastated but still full of hope for a reunion.
Fariba, meanwhile, quits bringing up her daughter after losing her son. Her mourning took over the everyday routine of a happy and witty woman and her role as a mother disappears within a short span of time. Faribaʼs unwillingness to move during the Taliban takeover causes the death of herself and Babi as well. Laila, expecting Tariqʼs child, is left alone and without hope.
Lailaʼs life is ruined – under Sharia law she loses: her freedom, the possibility of education, Tariq and even finally her home. Her parents die during the bombardment of the city. Pregnant and alone she chooses to become the second wife of Rasheed, a neighbour. She gives birth to illegitimate Aziza and later Rasheedʼs son Zalmai.
Laila experiences Rasheedʼs love and care as long as she gives him his desired son. After that Rasheedʼs attitude to Laila changes into hostility, disrespect and scorning. Even though her life is ruined she never gives up her resistance towards Rasheedʼs horrible attitude to women and his behaviour to her and Mariam. The regime changes in favour of Rasheed and enables him to continue in the hardships legally.
Whereas Mariam accepted her position in society and Rasheedʼs violence, Laila does not want to get used to his cruel behaviour or tolerate it. Both women are humiliated and raped by Rasheed on daily basis without any potential chance for justice; they cannot move out of their house without being attacked by Taliban guards. As they are women, they cannot travel or move around the city without being in the company of a man, as well, they cannot talk to anyone. Rasheed has
17 Hosseini, A Thousand Splendid Suns, 133.
218
 
supreme power over them. However, Laila contrives to strike back all the time. When her daughter Aziza is sent to an orphanage, as the family cannot afford to feed so many people, Laila sets out to visit the orphanage every day. During this ordeal she receives kicks, shouts and beatings when met by guards, as she goes to visit Aziza without being in the company of a man. Once, she even tries to escape.
A fascinating element of the plot is the fact that it took so many years for Mariam and Laila to understand and support each other against Rasheedʼs cruel behaviour and constant attacks. We can assume that there are many factors: the absence of a motherʼs upbringing and the lack of experience in womenʼs relationships may have caused the lack of communication between Laila and Mariam. The alienation may have resulted from different social backgrounds, as well as a generational gap. The suffering of Lailaʼs children is the incentive for Mariamʼs assistance that continually grows into friendship.
Finally, and perhaps not so surprisingly it is Mariam who strikes back and saves Lailaʼs life, attacking and killing the aggressive Rasheed and breaking the role of a pure victim of a man. She goes to court and is punished with the death penalty. Even though Laila witnesses that Mariamʼs action was done solely in self-defense, nobody would believe her as Laila is only a woman and her testimony is of no importance. Mariam accepts her punishment as her strong moral sense tells her she committed crime. On the other hand, she is delighted that her only revolt in her life resulted in happy ending for Laila and her kids.
There is a slightly sentimental ending of Laila and Tariqʼs reunion. Their decision to leave exile and live in Afghanistan again - because the country needs them - and their resolution to name their third child Mariam if a girl is born, both spoil the naturalistic style of the narrative, but give hope for a better future of not only women in Afghanistan. Laila becomes a teacher and her class is full of children – both boys and girls.
PARENTS AND CHILDREN OF THE JACARANDA TREE
Sahar Delijani was born in Evin prison in Iran to political prisoners of the 1979 revolution. As a child she emigrated with her parents to the US where she earned her MA in literature and published her first book Children of the Jacaranda Tree in 2013. In her debut Delijani focuses on stories of Iranian political prisoners and their children, inspired by her motherʼs true story from the revolutionary year 1979, her own birth and her uncleʼs execution in 1988. It can be therefore said that the book bears some autobiografical features. On the other hand, the character of the novel is very poetic. The heavy theme is lightened up by its visual beauty and rich symbolism.
Children of the Jacaranda Tree (2013) is the story of women and men of two generations as well. The novel focuses predominantly on female characters. Delijani shows the history of the nation using particular personal stories.
219

Considering the main female characters of this novel Delijani stresses the fact that they were educated, politically active and their position was equal in Iranian society. She confronts this with their political involvement, which prevented them from taking care of their children, families, everyday work and duties. Women were not fighting for their equal rights but political freedom. This influenced their lives as well as the lives of their children. The novel has also one important aim – to comment on the 1988 executions of prisoners, which is still a taboo in Iranian society.
The first part of the novel serves rather as an introduction to the stories of the young generation, as the title of the novel suggests, focusing primarily on the stories of the political prisoners of 1979. Azar gives birth to her daughter Neda in Evin prison in harsh conditions. Leila and Maman Zinat have the responsibility of taking care of the children of their relatives, who were imprisoned. Amir, who is the husband of Maryam and the father of Sheida, is imprisoned for many years and finally executed. He leaves his daughter the only remnant of his being – a hand-made stone bracelet. The theme of motherhood, parenthood or rather the lack of these are main motives and also the biggest suffering of these prisoners.
The second part of the novel focuses on the children of the prisoners. Some of them are even active in the Green revolution of 2009. Omid, left by his parents during lunch when they were arrested, falls in love with Iranian-American girl Donya, who leaves him as she is not prepared to go back to Iran. Neda, a daughter of Azar born in Evin prison, lives in Turin with her family and meets a lovely boy – Reza, who is unfortunately a son of a former Evin prison guard. Sheida never having had any knowledge about her fatherʼs history, has a problematic relationship with her mother, until she realizes that her father was imprisoned and executed and did not die of cancer as she had always been told. She leaves Turin as well as her boyfriend and moves back to her mother in Tehran. After many years she gets hold of the bracelet her father made for her.
The generation of the children of the prisoners represents a hardship of collective memory, which is still present. This interferes in the lives of the young ones and makes it impossible for them to move on. Jacaranda Tree is a quite straightforward symbol of the generational bond. Branches of the tree grow and develop but they are still nourished from the trunk. History, the past and ancestors form a strong bond which cannot be ignored. The trauma of the victims is the trauma for their children as well. As Neda says: “For secrets steal your childhood away from you.”18 The trauma continues due to the lack of communication and sharing between parents and their children. Secrets which have never been revealed and discussed. The exception, however is the conversation between Sheida and her mother about Sheidaʼs father. Even though this should have taken place many years ago, we have no encounters between the older and the younger generations. Children remember stories told by their
18 Sahar Delijani, Children of the Jacaranda Tree (London: The Orion Publishing, 2013), 275. 220
 
parents about their lives in prison, but the memory is distant and somehow suppressed. Delijani focuses on the silence, the lack of reasonable and purifying dialogue among the characters, by which she refers to the silence of the Iranian society concerning the topic of revolution and especially the execution of political prisoners, which is not discussed in public.
There are couples that cannot work on their relationships because they are not even able to talk about them. A majority of the characters live in exile and are not willing to return back to their country of origin. The reason for their emigrating may be the one Neda gives: “In Italy, for here, thousands of miles away, history ceases to be so devastatingly personal.”19 Forugh living in exile is in love with Dante; however she does not dare go back to Iran to form a reasonable relationship with the man she loves. It can be assumed she is still afraid of the political and social situation there. Donya left Omid for the same reasons – not being able to live in a place with so many memories (not hers but her parentsʼ). Sheida lives in Turin for years not having any serious relationship. When she realizes what happened to her father, she takes the first plane to Iran to be with her mother, abandoning her boyfriend without any regret.
The story of the blending of present and past is finally represented by Neda and Reza – a daughter of political prisoner and the son of her guard in prison. There is hope that in this relationship, this couple will be able to finally get out of the circle of guilt, suffering, responsibility and the past, however there is an open ending. On the final page of the novel Delijani takes the characters of Neda and Reza on their way to the Jacaranda tree. There is hope that a union of two people coming from such opposite sides will resolve the past for good.
Delijani does not open the topic of women’s rights in Iranian community. Rather, she explores the topic of human rights in general. Thus she especially focuses on the perspective of women and the themes that appear with involvement of women in political life. Delijaniʼs characters bear some similarities with Laila. In the case of Hosseini ́s novel, women fight for survival and basic needs. Delijaniʼs women are educated, emancipated, independent, mostly living in exile and therefore not being in touch with traditional religion and society. However, they fight for the approval of the past and for self-realization.
BREAKING CULTURAL DIFFERENCES
Hosseiniʼs and Delijaniʼs novels have many things in common even though they are set in quite different contexts – they both focus on the problem of the generational gap that is formed by quickly changing social and political conditions. The lives of Mariam and Laila are incomparable just because of their time and place of birth as well as the conditions in which they grew up. Mariam
19 Delijani, Children of the Jacaranda Tree, 265. 221
 
represents the generation of women brought up in the rural areas without any education whereas Laila embodies the educated urban girl who comes from an enlightened family. The same is true for the children of jacaranda tree and their parents. For the second generation, political issues are not as important as personal ones. Although, they try to understand what their parents had to live through, since there is no reasonable dialogue between the generations -- with the exception of Sheida and her mother – their understanding is depicted by being together rather than talking together.
The recurring theme in both novels is a quest for love. Hosseiniʼs Mariam and Laila both fight for the love of their mothers without any major success. Children of Jacaranda tree also want to be loved but their uprootedness prevents them from creating any reasonable relationship. The only exception and happy ending is perhaps with the love of Laila and Tariq, as well as Reza and Neda, who are still waiting for their fulfillment. In Delijaniʼs case love is never romanticized.
Another prevailing theme is a strong sense of motherhood and protection, especially in mother-daughter relationships. The mother-daughter relationship is often based on a strong bond, with the sharing of suffering, and the wish for a better life for their daughter, for which mothers -- as depicted in these two novels -- are capable of doing anything: Delijaniʼs Maryam lies to her daughter Sheida to secure her a better life and ease her suffering by not revealing her fatherʼs imprisonment and execution. In many parts Hosseiniʼs Mariam considers Laila to be the daughter she never had. Mariam murders Rasheed to protect Laila and her children. Motherhood is even stronger than a relationship between a man and a woman in that case, which is shown perfectly in both novels. Sheida leaves her partner in Italy to stay with her mother in Iran and mourn the loss of their father- husband for the first time. Laila marries Rasheed to protect her expected child rather than risk its well-being by looking for Tariq. Motherhood symbolizes the strength of the female characters and it is their realization during a time when everything is taken from them.
The main difference between these two novels comes out of the focus of each writer based on the different character of society they set their stories in. The novels are based on truthful portrayal of historical events in place and time they are se in and therefore differ in the main goals of the writers. Hosseini focuses on harsh conditions of everyday life of women in dictatorship under orthodox religion, whereas Delijani draws attention to political prisoners, their bravery and consistency, stressing the fact that motherhood-parenthood makes the suffering more intense. She focuses rather on the impossibility of a stable and functional relationship in a partnership but also between parents and children as well as with the collective memory of problems that are not solved. In spite of the fact that both Hosseini and Delijani grew up and were educated and in the United States, they were able to overcome the obstacles of portrayal of female characters as the comparative analysis showed.
222

CONCLUSION
Each piece of literature broadens the horizon. Hosseini’s and Delijani’s works are based on historical facts, set in realistic social and historical background and therefore do so, namely about Afghan and Iranian historical situation, culture and traditions. As the history of Afghanistan or Iran is usually not a main interest of either media or European and American education, these books may serve well for getting acquainted with such issues and in a pleasant way create a curiosity and a need for finding references in historical sources. Realistic depiction of lives of women under Taliban shows us the absurdity of orthodox countries with Sharia law, whereas the lives of women of Evin prison and their children illustrate how harmful and long the consequences of the fight for freedom may be. There are unfortunately many prejudices about the unknown of which we are usually ignorant or even afraid.
Education is the only way to fight them and reading is the way of pleasant learning. This may be the reason why Hosseini chose Laila to work as a teacher. As well as neo-slave narratives, Holocaust fiction and other semi-fictional projects show, history is still alive and should not be recorded by scholars only. Conditions of common everyday life show much more than statistics and decisions or speeches of politicians. It will take a long time before any Afghan/Iranian woman could read A Thousand Splendid Suns/ Children of the Jacaranda Tree, but certain steps have been taken in order to do so.
BIBLIOGRAPHY
Ahmed Gosh, Huma. “A History of Women in Afghanistan: Lessons Learnt for the Future or Yesterdays and Tomorrow: Women in Afghanistan.” Journal of International Women ́s Studies 4 (2003): 1-14.
Amnesty International. “Women in Afghanistan.” Amnesty International UK. Accessed September 2, 2015. http://www.amnesty.org.uk/issues/ Women’s-rights-in-Afghanistan.
Amnesty International. “Women Rights in Iran.” Amnesty International UK. Accessed September 2, 2015. https://www.amnesty.ie/content/womens- rights-iran.
Clifton, Donna. “Most Women in Afghanistan Justify Domestic Violence.” Population Reference Bureau, September 2012. http://www.prb.org/Publications/Articles/2012/afghanistan-domestic- violence.aspx.
Delijani, Sahar. Children of the Jacaranda Tree. London: The Orion Publishing, 2013. Heng, Geraldine. “A Great Wy to Fly”: Nationalism, the State, and the Varieties of
Thirld-World Feminism.” In Literary Theory: An Anthology, 2nd edition, 223

edited by Julie Rivkin and Michael Ryan, 861–81. Oxford: Blackwell
Publishing 2004.
Hosseini, Khaled. A Thousand Splendid Suns. London: Bloomsbury Publishing,
2008.
Keddie, Nikki R. Women in the Middle East. 100-166. New Jersey: Princeton
University Press, 2007.
Mosadiq, Horia. “He Said He Would Kill Me If He Ever Saw Me Going to School Again.” Huffington Post, March 24, 2014. http://www.huffingtonpost.com/unveiling-afghanistan/horia-mosadiq- he-said-he_b_5021008.html.
UN reports ‘slow, uneven’ use of Afghan law protecting women.” UN. Accessed September 2, 2015.
http://www.un.org/apps/news/story.asp?NewsID=46685#.Vj8K_NIvfI
U.
Wolpow, Nina. “Women ́s Rights in Iran: Two Steps Back, One Step Forward.”
Refinery 29, August, 7, 2015. http://www.refinery29.com/2015/08/
92009/womens-revolution-movement-iran.
Women for Women in Afghanistan. “Women for Afghan Women.” Accessed
 Mohanty, Chandra Talpade. "Under Western Eyes: Feminist Scholarship and
 Colonial Discourses." Feminist Review. Autumn 1988: 333–358.
 Nasrabadi, Manijeh. “ʿWomen Can Do Anything Men Can Doʼ: Gender and the
 Affects of Solidarity in the U.S. Iranian Student Movement, 1961–1979.”
 Women Studies Quarterly 42 (2014): 127-45.
 Shamsie, Kamila. “Children of the Jacaranda Tree – review.” Guardian, July 12,
 2013. http://www.theguardian.com/books/2013/jul/12/children-
 jacaranda-tree-delijani-review.
 UN News Centre. “
  UNESCO. “
October 20, 2015.
http://www.womenforafghanwomen.org/.
 International Literacy Data 2014.” UNESCO.org. Accessed October
 20, 2015. http://www.uis.unesco.org/literacy/Pages/literacy-data-
 release-2014.aspx.
224

4. OPRAVNÉ SYSTÉMY, OPRAVNÉ ŘÍZENÍ – CHARAKTERISTIKA, OPRAVNÉ A JINÉ PROSTŘEDKY NÁPRAVY VADNÝCH ROZHODNUTÍ • Nápravou vadných rozhodnutí v civilním procesu rozumíme postupy, jejichž prostřednictvím je v rámci civilního soudního řízení možné dosáhnout napravení vad rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího, popř. se o takové napravení pokusit. o Procesní právo tradičně takovéto postupy upravuje, protože, ač se soudnictví snaží být bezchybné, nelze se chyb vždy stoprocentně vyvarovat a právo by obecně mělo regulovat možnost, jak si vymoci jejich odstranění. Regulace nápravy vadných rozhodnutí však musí být vždy dostatečně obezřetná, aby nadbytečně nevedla k zatěžování soudnictví neodůvodnitelnými návrhy na přezkum rozhodnutí. o Nápravu rozhodnutí v tomto smyslu je třeba odlišovat od opravy rozhodnutí. Oprava rozhodnutí směřuje k odstranění vad čistě administrativní nebo formální povahy a je upravena ustanoveními § 164 až § 166 OSŘ. Dle těchto ustanovení se odstraňují chyby v psaní a počtech, nedostatky v odůvodnění a doplňují rozhodnutí, v nichž soud opomněl rozhodnout některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti. o Naproti tomu náprava se týká vad obsahových, vad procesní, právní nebo skutkové povahy, jejichž odstranění není možné pouze technickým postupem, ale přesnými postupy v rámci procesního práva. Náprava je možná prostřednictvím opravných nebo tzv. jiných prostředků nápravy. Rozhodování o opravných prostředích se pak děje v rámci opravných řízení. o Nelze dovozovat, že by každý prostředek nápravy vadného rozhodnutí bylo možné podat proti každému rozhodnutí z důvodu jakékoli vady. Přípustnost opravného prostředku nebo jiného prostředku nápravy vždy vychází ze zákona a lze jimi napadat jen vady, u nichž to zákon umožňuje. Má-li však účastník dojem, že je rozhodnutí nebo řízení mu předcházející stiženo vadou, není již relevantní, zda tomuto dojmu odpovídá realita (VADY OBJEKTIVNÍ) a rozhodnutí je skutečně vadné, nebo zda jde pouze o SUBJEKTIVNÍ dojem účastníka. Samotné tvrzení účastníka o existenci vady odpovídající procesní postup přezkumu nebo nápravy vyvolá, faktická existence vady se ale projeví v jeho výsledku. Byť hovoříme o nápravě vadných rozhodnutí, lze za zákonem stanovených podmínek také napravit i jiný procesní úkon než rozhodnutí, např. exekuční příkaz. • OPRAVNÉ A JINÉ PROSTŘEDKY NÁPRAVY VADNÝCH ROZHODNUTÍ o Opravné prostředky zaujímají v rámci systému nápravy vadných rozhodnutí specifické postavení. Jejich prostřednictvím je zahájeno opravné řízení a dochází k přezkumu opravným prostředkem napadeného rozhodnutí. Za opravný prostředek jsou často mylně považovány i prostředky nápravy vadných rozhodnutí, které k přezkumu rozhodnutí nesměřují nebo nenaplňují některý z jiných jejich předpokladů. Nepřesností v těchto oblastech se přitom dopouští i zákonodárce. o Byť tak zákon výslovně nestanovuje, u opravných prostředků je možné vymezit určitá kritéria, jež by proto, aby byly považovány za opravné, měly naplňovat. Především se jedná o jejich cíl, kterým je přezkum napadeného rozhodnutí a devolutivní neboli odvalovací účinek. Podstatou opravného prostředku je odstranit vady již existujících rozhodnutí, proto musí být toto rozhodnutí přezkoumáno. Odvalovací účinek znamená, že o opravném prostředku rozhoduje soud vyššího stupně než soud, který rozhodnutí vydal. Za další charakteristiky opravných prostředků lze považovat i jejich zákonnou úpravu, omezení jejich podání lhůtou a také jejich založení na jednom z opravných systémů. o Opravné prostředky dělíme dle toho, zda směřují proti rozhodnutí, které ještě nenabylo PM, na ŘÁDNÉ a MIMOŘÁDNÉ. ŘÁDNÝ – napadá rozhodnutí dosud nepravomocné, MIMOŘÁDNÝ – napadá rozhodnutí pravomocné. o Výše uvedená kritéria opravných prostředků dle aktuální právní úpravy naplňují pouze ODVOLÁNÍ (ŘÁDNÝ) a DOVOLÁNÍ (MIMOŘÁDNÝ). Žaloby na obnovu a pro zmatečnost jsou dle OSŘ také opravnými prostředky, toto jejich podřazení pod ně je však nesprávné, neboť kritéria nenaplňují. Žaloba pro zmatečnost nemá devolutivní účinek, žaloba na obnovu řízená nemá rovněž devolutivní účinek, není založena na žádném z opravných systémů a ani nesměřuje k přezkumu napadeného rozhodnutí. V jejich případě se tedy navzdory právní úpravě jedná o jiné prostředky nápravy vadných rozhodnutí. o Vedle odvolání, dovolání, žalob pro zmatečnost a na obnovu řízení, které OSŘ upravuje v rámci opravných řízení, existují v právní úpravě také další instituty, kterými je možné domoci se změny či zrušení již vydaného rozhodnutí. Výše uvedená kritéria opravných prostředků však zpravidla vůbec nenaplňují. I ty můžeme tedy zařadit pod jiné prostředky nápravy vadných rozhodnutí. o Jedná se např. o ODPOR proti platebnímu rozkazu dle § 172 OSŘ (i proti elektronickému). Jeho podáním dochází ze zákona ke zrušení platebního rozkazu, soud tedy na jeho základě nic nepřezkoumává, tímto procesním úkonem je pro žalovaného nevyhovující rozhodnutí okamžitě „odstraněno“. Dále se jedná o námitky proti směnečnému nebo šekovému platebnímu rozkazu dle § 175 OSŘ. Jejich podáním se směnečný nebo šekový platební rozkaz neruší, sud nařídí k jejich projednání jednání a dle jeho výsledku rozhodne, zda ponechá platební rozkaz v platnosti, nebo jej zruší. o Za jiný prostředek nápravy vadných rozhodnutí je možné považovat také tzv. autoremeduru, tj. možnost soudu prvního stupně, aby sám napravil své rozhodnutí, proti kterému bylo podáno odvolání. Soud prvního stupně může autoremedurou, tedy „samonápravou“, odvolání vyřídit tak, že napadené rozhodnutí změní přesně dle podaného odvolání. Podanému odvolání tedy v plném rozsahu vyhoví. S ohledem na povahu tohoto institutu je autoremedura přípustná jen v několika málo ojedinělých případech, které jsou vymezeny v § 210a OSŘ – např. usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek; usnesení, jímž bylo uloženo pořádkové opatření; usnesené o odmítnutí odvolání. ▪ Pozn. Autoremedura je výslovně upravena u rozhodnutí ve formě usnesení. U rozsudků není samonáprava rozhodnutí soudem prvního stupně přípustná. V právní úpravě však nalezneme zvláštní, výjimečné instituty, které umožňují zrušení, popř. změnu vydaného rozsudku soudem, který jej vydal (§ 153b odst. 4 OSŘ, 42 ZŘS, § 57 ZŘS). Všechny tyto uvedené případy se od autoremedury liší tím, že ke zrušení nebo změně rozhodnutí nedochází na základě podaného odvolání, ale jiného návrhu účastníka, popř. tam, kde to zákon dovoluje, tak soud činí i bez návrhu. Spíše se tyto instituty blíží obnově řízení. ▪ Pozn. Systém nápravy vadných rozhodnutí v civilním soudním řízení je složitější. Náprava vadných rozhodnutí se týká také postupu, kdy v rámci své zákonné pravomoci učinil příslušný procesní úkon vyšší soudní úředník. Je možné zmínit také námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. • OPRAVNÉ SYSTÉMY o Opravnými systémy rozumíme soubory pravidel, které ovládají opravné řízení, resp. Určují jeho předmět (vymezení toho, pro jaké vady lze rozhodnutí přezkoumat) a cíl (vymezení toho, jak lze rozhodnout). Rozlišujeme opravný systém APELAČNÍ, KASAČNÍ a REVIZNÍ, přičemž apelační a kasační systémy můžeme považovat za základní typy a systém revizní stojí na pomezí mezi nimi, neboť jejich jednotlivé prvky kombinuje. o APELACE umožňuje, aby bylo opravným prostředkem napadené rozhodnutí přezkoumáno jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. Napadené rozhodnutí je možné v opravném řízení zrušit, potvrdit nebo změnit. Apelační opravný systém dále členíme na apelaci ÚPLNOU a NEÚPLNOU. V rámci apelace ÚPLNÉ jsou v opravném řízení připuštěn tzv. nova, tj. nové skutečnosti a důkazy, které v původním řízení, z nějž vzešlo napadené rozhodnutí, nebyly uplatněny. Naproti tomu v rámci apelace NEÚPLNÉ jsou nova zakázána. Na apelačním opravném systému je v současné době v českém civilním soudnictví založena právní regulace odvolání. Nalézací rozhodnutí jsou ovládány apelací úplnou. Tzv. jiná řízení upravená v ZŘS, která jsou svou povahou sporná (spor o neplatnost manželství, o rozvod manželství – jsou rovněž jako sporné soudnictví dle OSŘ založena na apelaci neúplné. o KASACE soudu zakládá právo přezkumu pouze po stránce právní. V rámci opravného řízení může soud napadené rozhodnutí pouze potvrdit nebo je zrušit. Na kasačním opravném systému je založena v rámci aktuální právní regulace českého civilního soudnictví žaloba pro zmatečnost. o REVIZNÍ SYSTÉM shodně se systémem kasačním umožňuje napadené rozhodnutí napravit pouze pro jeho vady právní. Shodně se systémem apelačním však může soud napadené rozhodnutí vedle jeho potvrzení nebo zrušení také změnit. Na revizním opravném systému je s účinností od 1. 1. 2013 založena v českém oprávním řádu právní úprava dovolání. 5. ODVOLÁNÍ – POJEM, PRÁVNÍ ÚPRAVA, JEHO ÚČINKY, PODMÍNKY PŘÍPUSTNOSTI, NÁLEŽITOSTI (DŮVODY, NÁVRHY) • POJEM a PŘEDMĚT o Odvolání je v aktuální právní úpravě civilního soudního řízení jediným řádným opravným prostředkem. Jeho právní úprava vychází obecně z tzv. principu univerzality, tj. je přípustné proti všem rozhodnutím soudu prvního stupně, ať již ve formě rozsudku, nebo usnesení, pokud to zákon nevylučuje. ▪ Pozn. V právní úpravě účinné na našem území do 31. 12. 1950 byl řádným opravným prostředkem proti usnesení rekurs. Jeho znovuzavedení není možné odhadnout. o Odvolání je upraveno v hlavě I části IV OSŘ. Aplikovat je však třeba také přiměřeně ustanovení části I až III OSŘ. Zvláštní právní úprava odvolání pro řízení probíhající dle ZŘS je v § 28 ZŘS, pro odvolání proti rozhodnutí exekutora v § 55c EŘ. Proti rozhodčímu nálezu zákon žádný řádný opravný prostředek neupravuje. o Současná právní úprava odvolání vychází z opravného systému neúplné apelace, která platí pro nalézací řízení dle OSŘ. Ve vykonávacím řízení se uplatní systém apelace úplné. Úplnou apelací je také ovládáno odvolání proti rozhodnutím vydaným v řízení dle ZŘS, zde však existují i výjimky. o Způsobilým předmětem odvolání je, jak bylo výše naznačeno, rozhodnutí soudu prvního stupně, které bylo vydáno ve formě usnesení nebo rozsudku, u něhož zákon podání odvolání nevylučuje. Předmětem odvolání je toliko výrok tohoto rozhodnutí, odvolání jen proti důvodům rozhodnutí je nepřípustné. Způsobilým předmětem odvolání je také výrok o nákladech řízení, který je obsažen v platebním rozkazu. ▪ Pozn. Pokud odvolání proti výroku ničeho nenamítá a pouze ostře kritizuje odůvodnění, nemůže takové podání vést k přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacím soudem. • OBJEKTIVNÍ PODMÍNKY PŘÍPUSTNOSTI ODVOLÁNÍ Objektivními podmínkami přípustnosti odvolání jsou EXISTENCE NEPRAVOMOCNÉHO ROZHODNUTÍ, PŘÍPUSTNOST ODVOLÁNÍ a DORŽENÍN ZÁKONEM STANOVENÉ LHŮTY. o EXISTENCE NEPRAVOMOCNÉHO ROZHODNUTÍ ▪ Rozhodnutí, které je odvoláním napadáno, nesmí být v okamžiku podání odvolání v PM. Předpoklady nabytí PM u rozhodnutí, u nichž odvolání připadá v úvahu, jsou doručení a marné uplynutí odvolací lhůty. • Pozn. De facto však nemusí být pro podání odvolání rozhodnutí doručeno. Od doručení rozhodnutí běží lhůta pro podání odvolání a odvolání podané mimo běh lhůty, resp. Před jejím započetím je odvolání podané dle zákona předčasně. Řešení předčasně podaného odvolání však současná právní úprava civilněprocesního práva vůbec neupravuje. I toto odvolání vyvolává v civilním soudním řízení účinky a jeho podáním dochází k zahájení odvolacího řízení. o PŘÍPUSTNOST ODVOLÁNÍ ▪ Ačkoli je právní úprava odvolání založena obecně na principu univerzality, existuje několik málo rozhodnutí, proti kterým není odvolání ze zákona přípustné. ▪ U rozsudků je odvolání vyloučeno v tzv. bagatelních věcech. Dle stávající právní úpravy se jedná o rozsudky, kterými bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. U rozsudků na plnění nepeněžitá žádná limitace hodnotou sporu není dána, proto je přípustné i u rozsudku o vydání věci v hodnotě 100 Kč. • Pozn. ÚS jednoznačně vymezil, že právo na přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně je ústavně zaručeno, pouze pokud jde o rozhodnutí o vině a trestu. Omezení přípustnosti odvolání hodnotou sporu v civilním soudním řízení, jímž de facto dochází k regulaci nápadu odvolání na odvolací soudy, není právní úpravou, která by ústavní principy jakkoli překračovala a je přípustná. ▪ Omezení bagatelní hranicí sporu se nepoužije u rozsudku pro zmeškání a rozsudku pro uznání. Odvolání proti těmto rozsudkům se dále řídí § 205b OSŘ. • Pozn. Nepřípustnost odvolání do bagatelních rozsudků a její nepoužití u rozsudku pro zmeškání v praxi přinesla velmi časté situace, kdy při nedostavení se žalovaného u věcí, jež jsou svou hodnotou bagatelní, k prvnímu jednání ve věci žalobce zpravidla vydání rozsudku pro zmeškání nenavrhuje. Je si plně vědom toho, že pokud nechá soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti žalovaného a následně vyhlásit konečný rozsudek ve věci dle § 157 OSŘ, nebude mít již žalovaný možnost se proti takto vydanému rozhodnutí odvoláním bránit. U rozsudku pro zmeškání by mu tato možnost zůstala zachována. Na rozdíl od dovolání, nepřípustnost odvolání proti bagatelním rozhodnutím se týká rozsudku jako celku, resp. Té části rozsudku, kterou bylo rozhodnuto ve věci samé o celém uplatněném nároku na zaplacení částky nepřevyšující částku 10 000 Kč. Dále platí, že není-li odvolání přípustné ve věci samé, není přípustné ani proti vedlejším výrokům obsaženým v rozsudku soudu prvního stupně, tedy např. proti výroku o příslušenství, o lhůtě k plnění, o předběžné vykonatelnosti nebo proti výroku o náhradě nákladů řízení. ▪ Usnesení, proti kterým není odvolání přípustné, jsou uvedena ve výčtu § 202 odst. 1 OSŘ. Vyloučení odvolání je dále možné nalézt v konkrétních ustanoveních týkajících se příslušného usnesení. Odvolání není přípustné především u meritorního usnesení ve sporném řízení, tj. proti usnesení, kterým byl schválen soudní smír. • Pozn. Z tohoto pravidla existuje jedna judikaturou dovozená výjimka. Odvolání je proti usnesení, kterým byl schválen smír, přípustné, pokud se odvolatel proti němu vymezuje tak, že smír schválen nebyl, tj. rozhodnutí napadá z důvodu, že se nikdy s druhou stranou sporu na obsahu soudem schváleného smíru nedohodl, a smír tak schválen být neměl. ▪ Dále není odvolání přípustné proti usnesením, kterými se toliko upravuje vedení řízení. Tato usnesení nemusí obsahovat odůvodnění (§ 169 odst. 2 OSŘ) a soud jimi není vázán. Protože soud může tato rozhodnutí kdykoli změnit a rozhodnout jinak, není důvodné, aby proti nim bylo odvolání přípustné. ▪ Odvolání není přípustné také proti usnesením, která upravují procesní otázky a u nichž zákonodárce případné odvolací řízení považoval za řízení nadbytečně zatěžující, a to zpravidla z důvodu, že otázky jimi řešené může následně účastník namítat v prostředku nápravy proti jinému, zpravidla konečnému rozhodnutí. Takto není odvolání přípustné např. proti usnesení, kterým byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité podání doplnil nebo opravil; byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady důkazu, bylo rozhodnuto, že doručení je neúčinné. o DODRŽENÍ ZÁKONEM STANOVENÉ LHŮTY ▪ Lhůta pro odvolání je 15 dnů a běží od doručení rozhodnutí. Jedná se tedy o lhůtu subjektivní povahy, pokud není rozhodnutí účastníku doručeno, jeho právo podat dovolání žádnou objektivně stanovenou časovou lhůtou omezeno není. Prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání je přípustné. O právu podat odvolání musí být účastník poučen. Poučení o odvolání musí obsahovat informaci o tom, zda je odvolání přípustné, ke kterému soudu se podává a v jaké lhůtě. Pokud soud omylem uvede odlišnou lhůtu pro odvolání, např. v důsledku chyby v psaní a počtech, platí tato jiná soudem uvedená lhůta. Je-li však lhůta soudem uvedená kratší, platí lhůta 15 dnů. Pokud rozhodnutí neobsahuje poučení o odvolání vůbec, nebo je obsahuje nesprávně tak, že neurčuje soud, ke kterému se odvolání podává, nebo lhůtu pro jeho podání, může účastník odvolání podat ve lhůtě 3 měsíců od doručení rozhodnutí. Totéž platí, pokud rozhodnutí obsahuje poučení, které mylně udává, že odvolání není přípustné. • Pozn. Ve statusových věcech manželských se z důvodu právní jistoty delší, 3 měsíční lhůta pro podání odvolání neplatí. o SUBJEKTIVNÍ PODMÍNKY PŘÍPUSTNOSTI ODVOLÁNÍ ▪ Odvolání může podat především účastník. Z povahy věci praxe dovozuje, že odvolání může podat pouze účastník, kterému nebylo napadeným rozhodnutí, resp. výrokem plně vyhověno. • Pozn. Podmínku, že odvolání může podat pouze účastník, kterému nebylo plně vyhověno, zákon nikde výslovně nestanovuje. V praxi se proto objevily rozdílné názory na to, jaký má být přístup soudu k případům, kdy je odvolání napadeno rozhodnutí, jímž byla schválena dohoda účastníků. Jde především o případy, které se objevují v řízeních upravených dle ZŘS, např. schválená dohoda dědiců, a také dohody, které uzavírají rodiče v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé – zde nová právní úprava, ve které odvolání rodičů proti také v dohodě výslovně vyloučil. ▪ V případě samostatného společenství je oprávněn k podání odvolání každý ze samostatných společníků proti výroku rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o jeho právech a povinnostech. Z nerozlučných společníků je oprávněn k podání odvolání kterýkoli, a to bez souhlasu ostatních. Jím podané odvolání pak má účinky pro všechny společníky. Z tohoto pohledu představuje odvolání výjimku z pravidla nerozlučné společenství jinak ovládajícího, které vyžaduje ke každému dispozičnímu úkonů nerozlučných společníků jejich jednotný souhlas. ▪ Odvolání je oprávněn podat také vedlejší účastník, pokud do řízení vstoupí nejpozději do 15 dnů od doručení rozhodnutí účastníku, kterého podporuje. Jeho právo domáhat se přezkumu rozhodnutí je však již omezeno. Odvolání vedlejšího účastníka není přípustné, pokud s jeho podáním podporovaný účastník nesouhlasí nebo pokud se práva podat odvolání vzdal. ▪ Právo podat odvolání mají také zvláštní procesní subjekty, státní zastupitelství a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Legitimace k podání odvolání je podmíněna vstupem do řízení, a to nejpozději do okamžiku, kdy uplyne lhůta pro odvolání všem účastníkům řízení. o NÁLEŽITOSTI ODVOLÁNÍ ▪ Odvolání musí obsahovat obecné náležitosti každého podání dle § 42 odst. 4 OSŘ a náležitosti zvláštní dle § 205 odst. 1 OSŘ. V odvolání musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje. (rozhodnutí se označuje soudem, který je vydal, číslem jednacím a datem vyhlášení). ▪ Dále musí být označen rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá. • Pozn. V civilním soudním řízení nemusí účastník výslovně označit, které výroky napadá, ale z jeho podání to musí být zřejmé. Proto je-li zřejmé z obsahu podání, že napadá rozhodnutí jako celek, není třeba, aby soud trval na doplnění odvolání v tom smyslu, že se účastník domáhá přezkumu „v plném rozsahu“ nebo „celého rozhodnutí“. Jestliže však z podání účastníka není rozsah, v jakém má být rozhodnutí odvolacím soudem přezkoumáno zřejmý, je namístě postup dle § 43 OSŘ. ▪ Obligatorní součástí odvolání je jeho důvod, tedy určení toho, v čem odvolatel spatřuje nesprávnost rozhodnutí. Pokud není odvolací důvod uveden, tj. odvolání je tzv. blanketní, nemá to za následek ukončení odvolacího řízení procesním rozhodnutím (odmítnutí odvolání). Blanketní odvolání je zásadně přípustné v řízeních dle ZŘS. ▪ V odvolání musí být obsažen také odvolací návrh, tj. to, čeho se odvolavatel domáhá. V rámci apelačního opravného systému, kterým je odvolací řízení ovládáno, je možné navrhovat změnu rozhodnutí nebo jeho zrušení. Aktuální právní úprava sporného soudnictví dle OSŘ vyžaduje, aby bylo odvolání odůvodněno jedním z taxativně uvedených důvodů dle § 205 odst. 2 OSŘ. Není vyloučeno, aby účastník odůvodnil své odvolání více důvody nebo i všemi. Odvolací důvod nemusí být v odvolání uveden výslovně dle zákona. Je však třeba, aby sdělil, v čem nesprávnost rozhodnutí spatřuje. Jím uvedené nedostatky rozhodnutí pak musí mít vztah k předmětu řízení a musí být dostatečně konkrétní. Pouhý odkaz na zákonné vymezení některého z odvolacích důvodů nebo pouhé odvedení jeho zákonné citace pro naplnění požadované náležitosti uvedení důvodů odvolání nepostačuje. o ODVOLACÍ DŮVOD DLE § 205 ODST. 2 PÍSM. A) OSŘ – VADY PROCESNÍCH PODMÍNEK ▪ Protože zákonodárce výslovně vyzdvihuje nedostatek věcné příslušnosti, není možné odvolání odůvodnit nedostatkem místní příslušnosti. To odpovídá i právní úpravě zkoumání místní příslušnosti dle § 105 OSŘ, kdy v případě, není-li její nedostatek odhalen včas, dochází k jeho konvalidaci. ▪ Z důvodu nedostatku procesních podmínek je možné podat i žalobu pro zmatečnost. Její důvody jsou taxativně vymezeny v § 229 OSŘ. Žaloba pro zmatečnost jako mimořádný opravný prostředek je až ultima ratio, proto je-li účastník přesvědčen o tom, že rozhodnutí je nedostatkem procesních podmínek stiženo, je vhodné, je-li to možné, se proti němu primárně bránit odvoláním. ▪ Podjatost soudce jako dovolací důvod navazuje na právní úpravu vyloučení soudců a přísedících, není však na ní přímo závislá. Účastník může podjatost soudce v odvolání namítat jak v případě, že důvod pochybovat o jeho nepodjatosti uplatňoval již v průběhu řízení před soudem prvního stupně a jeho námitka nebyla shledána opodstatněnou, tak v případě, že se o tomto důvodu dozvěděl až po vyhlášení prvostupňového rozhodnutí. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce lze pak uplatnit přímo až v odvolání, není třeba nejprve vznášet námitku dle § 15a OSŘ. O podjatosti pak již nebude rozhodovat nadřízený soud v senátě, ale soud odvolací. o ODVOLACÍ DŮVOD DLE § 205 ODST. 2 PÍSM. B) OSŘ – NESPRÁVNĚ APLIKOVANÁ KONCENTRACE ŘÍZENÍ ▪ Odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. b) je prvním z dovolacích důvodů, které se týkají pochybení ve skutkových zjištěních. ▪ Soud ke skutečnostem nebo označeným důkazům nepřihlédne, pokud se jimi vůbec nezabývá. Zpravidla se neobjeví ani v odůvodnění jeho rozhodnutí, a to, že je účastník v řízení uplatnil, bývá zjistitelné z protokolu o jednání nebo písemného vyjádření účastníka. Tento odvolací důvod je nezbytné odlišovat od od písm. d), kdy soud k označeným důkazům přihlédne, rozhodne se je ale neprovést. Soud k uplatněný skutečnostem a důkazům nepřihlédne v souladu se zákonem, pokud v řízení nastala koncentrace. Pokud však koncentrace dosud nenastala, stejně jako v případě, že účastník uplatňuje skutečnost, na niž se vztahují výjimky z ní, založí soud svým postupem, který nevezme účastníkova tvrzení a důkazní návrh v úvahu, odvolací důvod. o ODVOLACÍ DŮVOD DLE § 205 ODST. 2 PÍSM. C) OSŘ – PROCESNÍ VADY ŘÍZENÍ ▪ Podstatou tohoto důvodu je určitý zbytkový charakter. Jeho aplikace přichází v úvahu, pokud není dán jiný odvolací důvod nebo pokud jeho uvedení k popsání vadnosti rozhodnutí nepostačuje. ▪ Vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jsou vadami procesní povahy, které nemají charakter vad zmatečnosti, resp. Nespočívají v nedostatku procesních podmínek. Nedostatky procesních podmínek, které jsou zahrnuty pod odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. a) OSŘ, jsou způsobilým odvolacím důvodem samy o sobě. Jiná vada je odvolacím důvodem, jen pokud skutečně mohla směřovat k nesprávnému rozhodnutí ve věci. ▪ Vada, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívá např. v nedostatku poučení ze strany soudu o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní dle § 118a OSŘ, v chybách při doručování či při vedení jednání. • Pozn. Odvolacím důvodem podle písm. c) je i nesprávně aplikovaná koncentrace, pokud soud na rozdíl od důvodu písm. b) ke skutečnostem, k nimž již přihlédnout neměl, přihlédl. o ODVOLACÍ DŮVOD DLE § 205 ODST. 2 PÍSM. D) OSŘ – NEPROVEDENÝ DŮKAZ ▪ Odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. d) OSŘ vychází z postupu soudu, kdy tento důkaz, ačkoli byl řádně a včas navržen, soud neprovedl. V důsledku tohoto pochybení soud skutkový stav zjistil neúplně. Na rozdíl od odvolacího důvodu od písm. b) soud účastníkům návrh na provedení důkazu vzal v potaz, tj. přihlédl k němu, ale rozhodl se, že k řádnému zjištění skutkového stavu není provedení tohoto důkazu třeba. ▪ Okolnosti, které soud vedly k neprovedení důkazu, má soud uvést v odůvodnění vydaného rozhodnutí. • Pozn. ÚS jednoznačně vymezil, že opomenutými důkazy je téměř vždy založena protiústavnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí. o ODVOLACÍ DŮVOD DLE § 205 ODST. 2 PÍSM. E) OSŘ – NESPRÁVNÉ SKUTKOVÉ ZÁVĚRY (VADY V HODNOCENÍ DŮKAZŮ) ▪ Další z vad skutkových zjištění, která je způsobilým dovolacím důvodem, je vada ve skutkových závěrech soudu prvního stupně, ke kterým soud dospěje na základě provedených důkazů. V případě této vady soud přihlédl ke všem účastníkem uplatněným skutečnostem, provedl všechny důkazy k jejich prokázání, nicméně v řízení nedospěl k jejich zajištění. Naopak soud v řízení dospěl k závěru, že účastníkem tvrzené skutečnosti jím navrženými důkazními prostředky dostatečně prokázány nebyly. ▪ Podstatou tohoto odvolacího důvodu je tedy situace, kdy soud účastníkem tvrzeným skutečnostem a důkazům neuvěřil, popř. neuvěřil jeho tvrzeným skutečnostem bez přiměřeného důkazního podkladu. Z tohoto důvodu bývá proto označován jako důvod, který napadá hodnocení důkazů. Odvolatel se v rámci odvolacího důvodu dle písm. e) vymezuje proti závěrům, jež z hodnocení důkazů soud vyvodil, neboť má za to, že bylo na místě považovat za pravdivá právě jeho tvrzení a za věrohodné právě jeho důkazní prostředky. o ODVOLACÍ DŮVOD DLE § 205 ODST. 2 PÍSM. F) OSŘ – NOVÝ SKUTKOVÝ STAV VĚCI A VÝJIMKY Z NEÚPLNÉ APELACE DLE § 205A OSŘ ▪ Posledním z odvolacích důvodů, který směřuje jak na vady skutkových zjištění, představuje výjimky z opravného systému neúplné apelace, který jinak odvolací řízení v rámci nalézacího sporného civilního procesu ovládá. ▪ Nové skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, je možné v odvolacím řízení uvést jen za podmínek § 205a OSŘ. Jde o ustanovení, které obsahuje výčet taxativní povahy, jež nemůže být soudem ani účastníky dále rozšiřován. ▪ Než se dostaneme k uvedení jednotlivých výjimek dle § 205a OSŘ, je třeba pro jasnější pochopení odvolacího důvodu dle § 205 odst. 2 písm. f) OSŘ upozornit na nedůslednost právní úpravy v § 205 odst. 2 OSŘ. Na § 205a OSŘ odkazuje výčet odvolacích důvodů toliko v § 205 odst. 2 písm. f) OSŘ. Z legislativního hlediska by tak mohlo být dovozováno, že nové skutečnosti a důkazy mají dle § 205a OSŘ být uplatňovány toliko ve spojení s odvolacím důvodem dle § 205 odst. 2 písm. f) OSŘ a všechny tedy směřují k zjištění nového skutkového stavu řízení. Tak tomu však není. Ustanovení § 205a OSŘ pokrývá i jiné odvolací důvody. ▪ Hned v případě první výjimky z neúplné apelace je to patrné. Dle § 205a písm. a) OSŘ nové skutečnosti a důkazy mohou být v dovolacím řízení uplatněny, pokud se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu. Podstatou této výjimky není zborcení v řízení před soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu, ale prokázání závažných procesních vad. Jejich závažnost je přitom takové povahy, že i opravný systém neúplné apelace musí jejich napravení ustoupit. Samotný skutkový stav věci je pro prokázání odvolacího důvodu nedůležitý, je-li řízení stiženou vadou dle § 205 odst. 2 písm. a) OSŘ, musí být rozhodnutí vždy napraveno. Z tohoto důvodu máme za to, že je-li dána v řízení tato vada, není správné do odvolání uvádět také odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. f) OSŘ, ale postačí pouze kombinace § 205 odst. 2 písm. a) a § 205a písm. a) OSŘ. ▪ Stejně tak výjimka dle § 205a písm. b) OSŘ primárně nesměřuje k novým skutkovým zjištěním ve věci. Nové skutečnosti a důkazy v řízení dosud neuplatněné jsou v souladu s ní připuštěny, pokud jimi mají být prokázány jiné vady řízení, jež měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Výjimka tak přímo navazuje na § 205a písm. a) OSŘ, neboť i zde se jedná o prokázání vady procesní povahy a se skutkovými zjištěními ve věci samé přímo nesouvisí. ▪ Třetí výjimka z neúplné apelace směřuje do závěrů hodnocení důkazů. Účastník může uvádět nové skutečnosti a důkazy, pokud jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně. Účastník v rámci této výjimky napadá důkazní prostředky, jimž soud uvěřil z hlediska jedné ze složek jejich pravdivosti. Ani tato výjimky tedy přímo nesměřuje k uvedení nových skutkových zjištění ve věci samé, směřuje k napadení již provedených důkazních prostředků. Nicméně v případě tohoto odvolacího důvodu je již na místě kombinovat § 205a s § 205 odst. 2 písm. f) OSŘ. ▪ K uvedení nových skutečností a důkazů ve věci samé, tj. naplnění plného smyslu§ 205 odst. 2 písm. f) OSŘ, směřují až poslední 3 výjimky z neúplné apelace. Nové skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, může účastník konečně uvést, pokud nastaly (vznikly) po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně. V tomto posledním případě se tedy jedná nejen o skutečnosti, které jsou nové pro řízení, tj. v jeho průběhu nebyly soudu sděleny nebo soudem jinak zjištěny, ale jde o skutečnosti, které jsou nové i z hlediska časového, tj. před vyhlášením rozhodnutí ještě neexistovaly. Skutečnosti, které jsou nové toliko pro účastníka, ale v průběhu řízení před soudem prvního stupně existovaly, účastník o nich však nevěděl, nejsou, pokud je není možné podřadit pod některou z výše uvedených výjimek z neúplné apelace, způsobilým odvolacím důvodem. Jsou toliko důvodem pro žalobu na obnovu řízení. o ODVOLACÍ DŮVOD DLE § 205 ODST. 2 PÍSM. G) OSŘ – NESPRÁVNÉ PRÁVNÍ POSOUZENÍ ▪ Nejtypičtějším odvolacím důvodem je důvod, který je uveden v rámci zákonného výčtu jako poslední. Nesprávné právní posouzení pokrývá případy, kdy soud nepoužil správnou právní normu, nebo sice použil správnou právní normu, ale nesprávně ji interpretoval a aplikoval. Ustanovení přitom směřuje na nesprávné použití normy hmotněprávní povahy. • Tento důvod se uplatní i při nesprávné aplikaci moderačního práva dle § 150. o ZVLÁŠTNÍ ODVOLACÍ DŮVOD PRO ROZSUDEK PRO UZNÁNÍ A ROZSUDEK PRO ZMEŠKÁNÍ DLE §205B OSŘ ▪ V odvolání proti těmto rozhodnutím e možné namítat pouze odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. a) OSŘ nebo z důvodu, že pro vydání těchto rozsudků nebyly splněny předpoklady. o ÚČINKY ODVOLÁNÍ ▪ Podání odvolání vyvolává zákonem stanovené účinky. Jedná se o účinek suspenzivní neboli odkládací a účinek devolutivní neboli odvalovací. ▪ Podstatou suspenzivního účinku odvolání je odložení PM odvoláním napadeného rozhodnutí. K suspenzivnímu účinku odvolání dochází, je-li odvolání podáno řádně a včas, opožděně nebo vadně podané odvolání odklad PM napadeného rozhodnutí nevyvolává. ▪ Suspenzivní účinek nastává zásadně ve vztahu k celému napadenému rozhodnutí. Existují však situace, kdy část odvoláním napadeného rozhodnutí PM nenabývá, tj. ve vztahu k ní nastává suspenzivní účinek, a část rozhodnutí PM nabývá. Hovoříme o tzv. štěpení PM, resp. O oddělené PM. Právní regulace tohoto jevu je obsažena v § 206 odst. 2 a 3 OSŘ, které mohou být také charakterizovány jako právní úprava rozsahu suspenzivního účinku. ▪ Ke štěpení PM zásadně dochází, pokud se rozhodnutí týká samostatných společníků dle § 91 odst. 1 OSŘ a odvolání podal jen některý z nich. PM pak nastává ve vztahu k výroku týkající mu se toho ze společníků, jenž odvolání podal. Současně nenabývá PM ani právní výrok na tomto výroku závislý. Je však třeba dodat, že ve velmi specifických případech samostatného společenství však ke štěpení PM nedochází. Jde o společenství sui generis. Zde i v případě, že bylo odvolání podáno jen jedním ze společníků, k nabytí PM rozhodnutí nedochází, neboť změna rozhodnutí ve vztahu k jednomu ze společníků má vliv na rozhodnutí ve vztahu k ostatním společníkům, tj. případy, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. ▪ Ke štěpení PM dochází také v případech, že je odvoláním dotčen pouze některý ze závislých výroků. Pro ně je charakteristické, že v případě nenapadení výroku ve věci samé PM nenabývají, naopak jsou-li napadeny toliko tyto výroky, výrok ve věci samé nabývá PM a suspenzivní účinek nastává pouze ve vztahu k výroku závislému. Odděleně proto nabývají ostatní výroky PM, pokud jsou odvoláním napadeny toliko výroky o nákladech řízení, o příslušenství pohledávky, o lhůtě k plnění nebo o předběžné vykonatelnosti rozsudku. Meze suspenzivního účinku – další kapitola. ▪ Devolutivní účinek – podáním odvolání dochází k přesunu rozhodnutí na soud vyššího stupně, soud odvolací. Odvolacím soudem je soud krajský, jde-li o odvolání proti rozhodnutí soudu okresního, nebo soud vrchní, je-li odvoláním napadeno rozhodnutí soudu krajského. ▪ K nastoupení devolutivního účinku nedochází ve výjimečných případech, kdy o odvolání může rozhodnout přímo soud prvního stupně. Pomineme-li institut autoremedury, jde o 2 situace, kdy je třeba odvolací řízení ukončit procesním rozhodnutím. Dl § 9 SoudP rozhodne soud prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení SP a dále dle § 208 OSŘ může soud prvního stupně odmítnout odvolání, které bylo podáno opožděně. Ve všech ostatních případech dochází k devolutivnímu účinku, a to i tam, kde nejsou pro odvolání naplněny objektivní nebo subjektivní podmínky jeho přípustnosti. O odmítnutí odvolání v těchto případech bude vždy, stejně jako o odvolání v meritu, rozhodovat soud odvolací. • VZDÁNÍ SE ODVOLÁNÍ A ZPĚTVZETÍ ODVOLÁNÍ o Odvolání nemůže podat účastník, který se práva podat odvolání vzdal. Vzdání se odvolání je možné až po vyhlášení rozhodnutí. Právní úprava tedy znemožňuje, aby se účastník vzdal práva na podání odvolání dopředu, aniž by znal obsah vyhlášeného rozhodnutí. Pokud by účastník takový úkon učinil, bude neúčinný a nezbavuje jej práva odvolání proti následně vyhlášenému rozhodnutí podat. Pokud se vzdali práva na podání odvolání všichni účastníci, postačí, pokud soud rozhodnutí odůvodní zkráceně dle § 157 odst. 4 OSŘ. o Vzdal-li se práva na podání odvolání účastník, nemůže je podat ani vedlejší účastník, který v řízení vstoupil na jeho stranu. Zpětvzetí odvolání je možné až do PM rozhodnutí odvolacího soudu. Zpětvzetí odvolání je nezbytné odlišovat od zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, k němuž může rovněž dojít v průběhu odvolacího řízení. Zpětvzetí má za následek zastavení odvolacího řízení a nabytí PM rozhodnutí, kterým bylo odvolání napadeno. PM a vykonatelnost tohoto rozhodnutí nastane, jako by nebylo odvolání vůbec podáno. Zpravidla tedy dochází k nabytí PM a vykonatelnosti zpětně a dlužník se v důsledku zastavení odvolacího řízení, pokud předtím nezaplatil, automaticky dostává do prodlení. o Zastavení odvolacího řízení v důsledku zpětvzetí odvolání není podmíněno souhlasem ostatních účastníků řízení. Zákon neobsahuje řešení pro situace, kdy odvolání podal jeden ze společníků a jeho účinky se vztahují také na ostatní, tj. na případy, kdy jde buď o nerozlučné společenství, nebo o řízení, v nichž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání mezi účastníky. Judikatura v těchto případech ale dovodila, že zde je třeba ke zpětvzetí odvolání souhlasu všech společníků, a to i když podal odvolání jen jeden z nich. Důvodem pro tento postup je zabránit vzniku nepříznivých důsledků, které by jinak zpětvzetí odvolání mohlo vůči ostatním účastníkům řízení vyvolat. Zpětvzetí odvolání má za následek nemožnost odvolání podat znovu – výjimka – účastník, který vzal odvolání zpět, je může znovu podat, pokud bylo rozhodnutí dotčeno opravným usnesením. o Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení v průběhu odvolacího řízení naproti tomu podléhá stejnému postupu jako zpětvzetí návrhu v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Soud je proto povinen zjišťovat názor ostatních účastníků, a pokud ti se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, je zpětvzetí neúčinné a soud po PM usnesení, kterým neúčinnost vyslovil, pokračuje v odvolacím řízení. Je-li zpětvzetí účinné, odvolací soud rozhodne o zrušení rozhodnutí soud prvního stupně a odvolací řízení zastaví. Zpětvzetím návrhu na zahájení řízení se však odvolací soud nezabývá, pokud nebyly naplněny podmínky přípustnosti odvolání, a odvolání bude z tohoto důvodu odmítnuto. 6. Řízení o odvolání (řízení před soudem prvního stupně, řízení před soudem odvolacím, rozsah přezkumné činnosti, rozhodnutí o odvolání Řízení před soudem prvního stupně • přípravná úloha • hl. úkol – především připravit věc pro odvolací soud tak, aby ten mohl následně co nejrychleji rozhodnout • ve výjimečných případech výše uvedených u devolutivního účinku může o odvolání rozhodnout také soud 1 stupně, nikdy však nemůže vydat rozhodnutí meritorní povahy • ten následně rozhodnutí o odvolání doručí • pokud není odvolací řízení ukončeno rozhodnutím soudu 1. stupně, přezkoumá tento soud, zda je odvolání přípustné a zda bylo podáno oprávněnou osobou o pokud zjistí, že nejsou naplněny podmínky přípustnosti odvolání, předloží věc po marném uplynutí odvolací lhůty spolu se zprávou odvolacímu soudu • dále se tento soud pokusí o odstranění příp. vad a nedostatků podaného odvolání o postupuje dle §43 OSŘ; v případě, že odvolatel na výzvu soudu o odstranění vad odvolání nereaguje, předloží soud 1. stupně věc spolu se zprávou odvolacímu soudu a ten v případě, že není možné v řízení pro tyto nedostatky pokračovat, odvolání odmítne • je-li odvolání podáno včas, proti rozhodnutí, proti kt. je přípustné, a k tomu oprávněnou osobou, a pokud odvolání nevykazuje žádné nedostatky, soud 1. stupně odvolání doručí ostatním účastníkům o pokud bylo odvoláním napadeno rozhodnutí, kt. nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, doručí soud 1. stupně odvolání jen těm účastníkům, jejichž pr. a povinností se týká, je-li to s ohledem na okolnosti případu či povahu věci vhodné a účelné (§210 OSŘ) • pokud ještě nebyla věc předána odvolacímu soudu a došlo k okolnosti tento postup vyvolávající, rozhodne o procesním nástupnictví dle §107 OSŘ • následně soud 1. stupně předloží celý spis odvolacímu soudu s výsledky všech šetření; ve zprávě odvolacímu soudu také uvede, že považuje odvolání za podané ve lhůtě Řízení před soudem odvolacím • přiměřeně se použijí ustanovení o řízení před soudem 1. st. • nejprve přezkoumá odvolání z hlediska jeho přípustnosti o pokud nejsou obj. či subj. podm. přípustnosti naplněny, ukončí odvolací řízení odmítnutím odvolání; bude také ukončeno, pokud odvolání vykazuje vady či nedostatky, pro kt. není možné v řízení pokračovat, a postupem dle §43 OSŘ, kt. se ujal soud 1. st. či soud odvolací, nebylo dosaženo nápravy Rozsah přezkumné činnosti • pokud jsou podm. přípustnosti a náležitosti odvolání naplněny, následuje fáze vlastního přezkumu rozhodnutí o odvolací soud není vázán odvolacím důvodem ▪ výjimka – rozsudek pro zmeškání a uznání, kt. lze přezkoumat jen dle §205b OSŘ ▪ na zákl. odvolání, kt. neobsahuje žádné důvody (blanketní), soud přezkoumá napadené rozhodnutí, jen pokud tak stanoví zákon • ve sporném soudnictví možné pouze pokud odvolání směřuje vůči nemeritornímu rozhodnutí o odvolací soud rovněž není vázán kvalitativní stránkou odvolání, tj. odvolacím návrhem, který odvolání obsahuje ▪ odvolací soud je oprávněn napadené rozhodnutí zrušit, i pokud odvolatel navrhuje změnu, a naopak o odvolací soud je ale vázán kvantitativní stránkou odvolání, tj. rozsahem, v jakém se odvolatel přezkumu domáhal ▪ rozsahem odvolání není soud vázán jen v taxativně vymezených případech v §212 OSŘ • v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, kt. odvoláním nebyl dotčen • v případech, kde jde o taková společná práva a povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kt. vystupují na jedné straně, a kde platí úkony 1 z nich i pro ostatní (§91/2 OSŘ), třebaže odvolání podal jen některý z účastníků • jestliže z pr. předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky ▪ rozsah přezkumné činnosti úzce spojen s rozsahem suspenzivního účinku • teprve pokud jsou části rozhodnutí odvoláním výslovně napadené skutečně vadné a jejich přezkum je oprávněný, vztáhne odvolací soud svůj přezkum i na další odvoláním nenapadené části dle §212 o proto v této souvislosti hovoříme o mezích suspenzivního účinku odvolání ▪ vedle vad, kt. jsou způsobilými důvody odvolání, odvolací soud také přihlédne k vadám zmatečnosti dle §229/1, 2/a, b; 3 OSŘ ▪ k jiným vadám soud přihlédne, pouze pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a v rámci odvolacího řízení nebylo možné zjednat nápravu • usnesení, jímž nebylo rozhodnuto o věci samé, soud přezkoumá jen z důvodů, kt. se týkají toho, co soud 1. st. řešil ve výroku usnesení o odvolací soud není vázán skutkovým stavem, tak jak jej zjistil soud 1. st. ▪ není vázán ani pr. posouzením, kt. soud 1. st. učinil • platí však zvl. pr. úprava, kt. zjišťování skutkového stavu v odvolacím řízení limituje o odvolací soud smí předně přihlédnout k novým skutečnostem či důkazům, jen pokud byly uplatněny, a to buď odvolatelem v rámci odvolání za podm. §205a OSŘ, či ostatními účastníky řízení (§211a OSŘ) o pr. úprava nebrání odvolacímu soudu, aby zopakoval dokazování, kt. učinil soud 1. st. ▪ reálný význam – pouze tehdy, pokud z nich odvolací soud má v úmyslu získat jiná skutková zjištění, než ke kt. dospěl soud 1. st. • v takovém případě má odvolací soud povinnost důkazy vždy zopakovat ▪ odvolací soud povinen zopakovat dokazování, pokud chce dovozovat skutková zjištění, z důkazů, z nichž soud 1. st. žádná zjištění nedovodil, a pokud k těmto skutkovým zjištěním soud 1. st. provedl jiné důkazy ▪ sám také provádí dokazování, pokud má za to, že je namístě aplikovat §120/2 OSŘ, tj. provést jiné než účastníky navržené důkazy ▪ pokud mají být v odvolacím řízení provedeny důkazy, kt. soud 1. st. neprovedl (důkazy navržené v souladu s opravným systémem neúplné apelace), může odvolací soud zvážit dokazování prostřednictvím soudu 1. st. či soudu dožádaného • dokazování prostřednictvím nových důkazních prostředků nemá v odvolacím řízení místo, pokud má být doplnění dokazování rozsáhlé či pokud je třeba prokazovat skutečnost, kt. v řízení prozatím prokazována nebyla o zde je namístě, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu 1. st. • odvolací řízení probíhá zásadně s jednáním o jednání probíhá zásadně dle pr. úpravy platné pro řízení před soudem 1. st. o předvolání musí být účastníkům doručeno zpravidla nejméně 10 dnů předem, aby se účastníci mohli připravit o člen senátu, kt. je tento úkol přidělen, po zahájení jednání podá zprávu o dosavadním průběhu jednání o pokud odvolací soud zjistí, že tvrzení účastníků a jejich důkazní návrhy jsou nedostatečné a nenaplňují jimi svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní, může (ale nemusí) postupovat dle §118a OSŘ a účastníky o jejich povinnostech poučit ▪ odvolací řízení je řízením opravným, tj. přezkumným, a je ovládáno principem neúplné apelace, účastníci proto nemohou uvádět ani po poučení dle §118a OSŘ skutečnosti a důkazy, kt. jsou kryty §205a a §211a ▪ bez výhrad platí pro jednání odvolacího soudu pouze §118a/4 OSŘ o pro odvolací řízení neplatí koncentrace dle §118b OSŘ, neboť 1. jednání ve věci již proběhlo před soudem 1. st. a možnost uplatnit nové skutečnosti a důkazy je navíc limitována §205a, §211a OSŘ o rovněž neplatí poučení dle §119a OSŘ, kt. je aplikovatelný před soudem 1. st. o možnost odročit jednání u odvolacího soudu však není limitována o jednání odvolacího soudu není třeba nařizovat, pokud odvolací řízení končí procesním rozhodnutím o odmítnutí odvolání či zastavení odvolacího řízení; jednání není třeba nařizovat ani pro rozhodnutí o přerušení odvolacího řízení či je-li předmětem odvolání pouze usnesení proc. povahy či usnesení o předběžném opatření, popř. výrok o nákladech řízení, lhůtě k plnění či předběžné vykonatelnosti o bez přímého kontaktu s účastníky při jednání však může odvolací soud odvolání vyřídit také, pokud odvolání posoudí jako důvodné a vyhodnotí napadené rozhodnutí jako natolik vadné, že je namístě je zrušit v souladu s §219a OSŘ o nelze aplikovat §115a OSŘ; možnost rozhodnout v meritu bez nařízeného jednání se souhlasem účastníků v odvolacím řízení - §214/3 OSŘ o v odvolacím řízení není prostor pro nápravu nedostatků věcné legitimace, kt. existuje na počátku řízení ▪ přistoupení či záměna účastníka dle §92 OSŘ proto v tomto přezkumném řízení nepřípustné; nepřípustné také uplatnění nového nároku, ten je třeba řešit vždy novým řízením ve věci samé; stejné omezení musí platit i pro účastníka řízení v opačném procesním postavení, tudíž nelze v odvolacím řízení uplatnit ani vzájemný návrh dle §97 či 98 OSŘ Rozhodnutí o odvolání ▪ procesní rozhodnutí o odvolání o odvolací řízení může být ukončeno odmítnutím odvolání či zastavením odvolacího řízení ▪ odmítnutí • pokud nejsou splněny podm. přípustnosti • pro opožděnost odmítne odvolání soud 1. st., proti jeho rozhodnutí je odvolání přípustné o opožděné odvolání, kt. neodmítl soud 1. st., odmítne odvolací soud • není-li odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou či bylo-li podání rozhodnutí, proti kt. není přípustné, odmítne je usnesením soud odvolací • odvolací soud také odmítne odvolání, pokud nebyly napraveny jeho nedostatky a vady ani postupem dle §43 OSŘ a v řízení není možné pro tyto nedostatky pokračovat ▪ zastavení • pokud bylo odvolání vzato zpět či pokud nejsou splněny procesní podm. a jejich nedostatek je neodstranitelný • o zastavení odvolacího řízení pro zpětvzetí odvolání před zahájením jednání před odvolacím soudem a o odmítnutí odvolání může rozhodnout jen předseda senáru odvolacího soudu či pověřený člen senátu ▪ meritorní rozhodnutí o odvolání o odvolací soud může napadené rozhodnutí potvrdit, změnit či zrušit o potvrdí, je-li věcně správné ▪ rozhodnutí soudu 1. st. nabývá PM doručením rozhodnutí odvolacího soudu ve své nezměněné, resp. odvolacím soudem potvrzené podobě o dospěje-li odvolací soud k závěru, že odvolání je důvodné, není sice omezen názorem odvolatele vyjádřeným v odvolacím návrhu, je však limitován zákonem, kt. jednoznačně upřednostňuje změnu napadeného rozhodnutí ▪ ke zrušení může soud přistoupit jen za podm. §219a OSŘ – taxativní výčet o změna rozhodnutí ▪ soud 1. st. rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav ▪ pokud odvolací soud skutkový stav zjistil po doplnění či zopakování věci tak, že je možné ve věci rozhodnout (§220/1 OSŘ) ▪ za změnu rozhodnutí považuje zákon i schválení smíru v odvolacím řízení ▪ rozhoduje o něm rozsudkem, ledaže jej mění právě schválením soudního smíru o zrušení rozhodnutí ▪ pokud bylo řízení ve věci stiženo takovými vadami, že nemělo pro nedostatek podm. řízení vůbec proběhnout ▪ rozhodnutí vydal vyloučený soudce ▪ soud nepřibral za účastníka řízení toho, koho přibrat měl či soud nepokračoval v řízení s tím, kdo je procesním nástupcem účastníka, kt. po zahájení řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení ▪ pokud je původní řízení a rozhodnutí z něj vzešlé stiženo jinými proc. vadami, kt. mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a v odvolacím řízení není možné zjednat jejich nápravu ▪ také v případě, že je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů (o nepřezkoumatelné rozhodnutí se jedná, zejména pokud není zřejmé, jakým způsobem dospěl soud 1. st. ke svým skutkovým závěrům ▪ odvolací soud by neměl ve věci samé rozhodovat také tehdy, pokud by mělo být v odvolacím řízení provedeno rozsáhlé dokazování, k němuž odvolací soud jako přezkumná instance není povolán ▪ rozhoduje se usnesením ▪ pokud rozhodnutí zruší, vysloví ve svém dalším výroku také s ohledem na důvod, pro kt. bylo odvolání důvodné, další postup v řízení • zpravidla vrátí věc k řízení soudu 1. st., ten je vázán pr. názorem odvolacího soudu, kt. vyslovil v rozhodnutí, jímž jeho původní rozhodnutí zrušil ▪ výjimečně bude muset odvolací soud přistoupit spolu se zrušením rozhodnutí soudu 1. st. k zastavení řízení • neodstranitelné nedostatky proc. podm., kt. soud 1. st. nereflektoval ▪ výjimečně musí odvolací soud vedle zrušení rozhodnutí, jež bylo vydáno soudem k tomu věcně nepříslušným, rozhodnout o postoupení věci soudu věcně příslušnému • v novém řízení je možné vycházet pouze z uznání žalovaného a ze shodných skutkových tvrzení účastníků • z provedených důkazů je možné vycházet jen se souhlasem všech účastníků ▪ náklady odvolacího řízení o platí pro ně přiměřeně ustanovení o nákladech řízení před soudem 1. st. o v odvolacím řízení však mohou být předmětem pozornosti odvolacího soudu jak náklady řízení odvolacího, tak náklady řízení před soudem 1. st., přičemž intervence odvolacího soudu do nákladů řízení přímo závisí na jeho rozhodnutí, jímž odvolací řízení končí o odvolací soud o nákladech řízení rozhoduje pouze tehdy, pokud je jeho rozhodnutím věc s konečnou platností vyřešena - pokud potvrzuje nebo mění ▪ potvrzuje • rozhoduje nově o nákladech řízení odvolacího, výrok o náhradě nákladů řízení před soudem 1. st. podléhá potvrzení ▪ mění • odvolací soud se plnohodnotně vypořádá dle svého uvážení a dle relevantní pr. úpravy jak s náklady řízení odvolacího, tak s náklady řízení před soudem 1. st. ▪ zrušuje o rozhodne o nákladech, pokud řízení rovněž zastaví ▪ jak o nákladech řízení odvolacího, tak před soudem 1. st. ▪ pokud vrací, není v rozhodnutí výrok o nákladech řízení • o nákladech původního řízení před soudem 1. st. a nákladech odvolacího řízení rozhodne soud 1. st. či soud věcně příslušný v novém rozhodnutí ve věci ▪ odmítnutí či zastavení • rozhoduje pouze o nákladech řízení odvolacího • stejně jako ostatní výroky rozhodnutí soudu 1. st. zůstává i výrok o nákladech řízení před tímto soudem rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen

Psycholinguistics

Based on the article by...

 

One of the functions of advertising is to increase brand awareness, and there are a number of techniques that advertisers may employ to achieve this objective (e.g., frequent brandname mentions within the ad, frequent placements of ads in various media, linking brand names to celebrity endorsers). In addition, achieving brand awareness is often determined by the memorability of the brand name. Although various executional and strategic components of ads do indeed contribute to brand-name memory, theory and research in psycholinguistics suggests that features of the brand names themselves might also contribute to their memorability. That is, simple attributes of a brand name, such as the type of sound with which the name begins or whether the name of the product fits the product's function, may influence the ease with which the brand is recalled or recognized. If true, application of these linguistic principles to brandname development would be a boon to marketers, who would presumably be interested in any edge they could obtain in increasing the memorability of their brand (Hlavní článek).

 

Definice psycholingvistiky.

 

In particular, research has addressed the memorability of words and the impact of syntactic structure on recall for sentences. In general, there are two principal ways in which linguistic features may influence memorability: through their ability to convey meaningfulness and through their ability to create distinctiveness (Hlavní článek).

 

1.2.1 Meaningfulness

An important factor affecting word memorability is "meaningfulness" (Leahey and Harris 1996; Tarpy and Mayer 1978).

 Some of the qualities that make a word meaningful include frequency in the language, the ability of a word to evoke imagery, and semantic associability (Paivio 1971; Paivio and Begg 1981). 

 

One attribute that has been shown to have an impact on the meaningfulness of a word is phonetic symbolism, which addresses the ability of particular phonemes-the fundamental building blocks of sound in a language-to convey information on their own. (Hč)

 For example, studies have shown that vowels and consonants symbolize concepts in and of themselves, such as size (Sapir 1929) and degree of darkness (Newman 1933), regardless of the underlying word meaning in which these letters are embedded. In Sapir's 1929 study, holding consonants constant, a word using the vowel sound I// (i.e., mal) was perceived as larger than a word using the vowel sound /i/ (i.e., mil). A subsequent study replicated Sapir's findings and attributed the phenomenon to physiological causes (i.e., the shape of the mouth while pronouncing each vowel; Newman 1933).

 

1.2.2 Distinctiveness

Meaningfulness, by definition, pertains to some aspect of semantics. Note that even in the previous discussion of phonetic symbolism, the impact of the phonetic aspects (i.e., how words sound) is on a semantic dimension (i.e., how sound connotes meaning), which in turn may then influence memory through a semantic association. There are other aspects of words, however, that may contribute to memory apart from semantics. One aspect of a word that may influence memory is its distinctiveness. (Hč)

Distinctiveness refers to the extent to which the attributes of a construct are unique or stand out in relation to the attributes of other similar constructs (Higgins 1996).

In terms of words, this refers to the extent to which the attributes of a word are novel or unique. The distinctiveness of a word can enhance memory in important ways, including encoding and retrieval (Eysenck 1979; Gregg 1976). With respect to encoding, the attention-getting aspect of a distinctive word may make it more readily noticed (McArthur 1981).

 With respect to retrieval, the unique attributes of a construct may make it easier to recall. As Lockhart and Craik note, the very qualities that may make a construct stand out at encoding also make it stand out at retrieval: "Just as a distinctive stimulus stands out and is readily identified against a background of different stimuli, so a distinctive memory trace stands out and is therefore readily retrievable" (1990, 101).

 

 

English

 Linguists distinguish between four components that are thought to typify all languages: phonology, orthography, morphology, and semantics. Phonetic devices pertain to vocal sounds and the letters that represent sounds in a given language. An example of a phonetic device is alliteration, as in the brand name Coca-Cola. Orthography is concerned with the spelling of words. Orthographic devices include unusual or incorrect spellings, such as Kool-Aid. Morphology deals with word formation through the combination of prefixes, roots, and suffixes. An example of a morphological device is affixation, which involves the addition of letters or groups of letters (morphemes) to words, as in Jell-O. Finally, semantics deals with underlying meanings of linguistic units (i.e., words, sentences, texts). One semantic device is metaphor, which ... (Hlavní článek).

 As the above examples of brand names suggest, when constructing brand names, these four classes of linguistic devices are commonly used, either alone or in conjunction with one another. This strategy involves creating names that have certain linguistic qualities that differentiate them from others in a cluttered media environment (Collins 1977). Z hlavního článku.

Numerous studies have demonstrated relationships between linguistic devices and memorability. This research has focused mainly on memory for words but has also investigated memory for prose (e.g., sentences and passages). With respect to phonetic devices, research has shown either a recall or recognition advantage for rhyme (Carr and Miles 1997; Fallon, Groves, and Tehan 1999; Treiman and Danis 1988), onomatopoeia (i.e., when phonetics resemble the object; Inoue 1991), and initial plosives (i.e., hard initial consonants; Cortese 1998). Other research has demonstrated relationships between memorability and orthographic devices such as acronyms (Bower 1972) and pseudohomophones (i.e., unusual spellings such as "klip" versus "clip"; Lukatela, Frost, and Turvey 1998) and between memory and morphological devices such as affixation (i.e., addition of a prefix or suffix; Snodgrass and Jarvella 1972).

Finally, perhaps the most research has focused on the enhancement of memory via semantic properties. This research has demonstrated enhanced recall and recognition for imagery-evoking words (Morris and Reid 1972), paranomasia (i.e., puns and word plays; McQuarrie and Mick 1992), figurative language such as metaphors and similes (Harris and Mosier 1999; McQuarrie and Mick 1996), and semantic appositeness (i.e., fit between the brand name and product attributes or function; Keller, Heckler, and Houston 1998)

The Relation between Brand-Name Linguistic Characteristics and Brand-Name Memory Author(s): Tina M. Lowrey, L. J. Shrum and Tony M. Dubitsky Source: Journal of Advertising, Vol. 32, No. 3 (Autumn, 2003), pp. 7-17 Published by: Taylor & Francis, Ltd. Stable URL: https://www.jstor.org/stable/4622164 Accessed: 21-05-2023 23:57 +00:00 JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range of content in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new forms of scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org. Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at https://about.jstor.org/terms Taylor & Francis, Ltd. is collaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Journal of Advertising This content downloaded from 213.180.50.122 on Sun, 21 May 2023 23:57:20 +00:00 All use subject to https://about.jstor.org/terms THE RELATION BETWEEN BRAND-NAME LINGUISTIC CHARACTERISTICS AND BRAND-NAME MEMORY Tina M. Lowrey, L. J. Shrum, and Tony M. Dubitsky ABSTRACT: Copytesting results from a commercial copytesting firm were used to assess the relation between the presence of linguistic features in brand names and memory for those names. Brand names in the ads being tested (n = 480) were coded on 23 linguistic properties, of which 11 occurred with sufficient frequency to be retained for analysis. Regression analyses tested for the association between linguistic properties of the brand names and brand-name memory as a function of brand-name familiarity, controlling for executional variables. Results revealed that three linguistic variables were positively related to brand-name memory (semantic appositeness, paranomasia, initial plosives), but only for less familiar brands. Two linguistic variables showed main effects for brand-name memory: unusual spelling (positive) and blending (negative). However, the effects for unusual spelling and blending were also qualified by the same interaction with familiarity: The effects were stronger for less familiar brands than they were for more familiar brands. These results are interpreted within Craik and Lockhart's (1972) depth of processing framework and implications for the naming of brands are discussed. One of the functions of advertising is to increase brand awareness, and there are a number of techniques that advertisers may employ to achieve this objective (e.g., frequent brandname mentions within the ad, frequent placements of ads in various media, linking brand names to celebrity endorsers). In addition, achieving brand awareness is often determined by the memorability of the brand name. Although various executional and strategic components of ads do indeed contribute to brand-name memory, theory and research in psycholinguistics suggests that features of the brand names themselves might also contribute to their memorability. That is, simple attributes of a brand name, such as the type of sound with which the name begins or whether the name of the product fits the product's function, may influence the ease with which the brand is recalled or recognized. If true, application of these linguistic principles to brandname development would be a boon to marketers, who would presumably be interested in any edge they could obtain in increasing the memorability of their brand. Thus, our objective for this study was to determine whether linguistic features of brand names are related to consumers' memory for those names. We also aimed to identify the conditions under which this relation may hold. The study builds on previous research in psycholinguistics that has shown that specific attributes of words can have an impact on memory for words. LINGUISTIC DEVICES Linguists distinguish between four components that are thought to typify all languages: phonology, orthography, morphology, and semantics. Phonetic devices pertain to vocal sounds and the letters that represent sounds in a given language. An example of a phonetic device is alliteration, as in the brand name Coca-Cola. Orthography is concerned with the spelling of words. Orthographic devices include unusual or incorrect spellings, such as Kool-Aid. Morphology deals with word formation through the combination of prefixes, roots, and suffixes. An example of a morphological device is affixation, which involves the addition of letters or groups of letters (morphemes) to words, as in Jell-O. Finally, semantics deals with underlying meanings of linguistic units (i.e., words, sentences, texts). One semantic device is metaphor, which Tina M. Lowrey (Ph.D., University of Illinois at Urbana- occurs when a word pertaining to one kind of idea is used in Champaign) is an associate professor in the Department of Marketing at the University of Texas at San Antonio. L. J. Shrum (Ph.D., University of Illinois at Urbana-Champaign) is an associate professor in the Department of Marketing at the University of Texas at San Antonio. Tony M. Dubitsky (Ph.D., Kansas State University) is research director at Ameritest/CYResearch, Inc. Portions of this research were funded by a Davis Grant from Rider University to the first author and an American Marketing Association Faculty Grant to the second author. The authors thank Dave Walker and his associates at ASI Market Research, Inc. for providing access to portions of the data and for their technical assistance with data management. The authors also thank Heather Leake for her help with the project. Journal of Advertising, vol. 32, no. 3 (Fall 2003), pp. 7-17. ? 2003 American Academy of Advertising. All rights reserved. ISSN 0091-3367 / 2003 $9.50 + 0.00. This content downloaded from 213.180.50.122 on Sun, 21 May 2023 23:57:20 +00:00 All use subject to https://about.jstor.org/terms 8 The Journal of Advertising place of another to suggest likeness between them, as in the use of the brand name Arrid to imply dryness. As the above examples of brand names suggest, when constructing brand names, these four classes of linguistic devices are commonly used, either alone or in conjunction with one another. This strategy involves creating names that have certain linguistic qualities that differentiate them from others in a cluttered media environment (Collins 1977). The question then becomes whether the use of these linguistic qualities has any systematic relation to the memorability of the brand name they were used to construct. There is some research in cognitive psychology in general, and psycholinguistics in particular, that suggests that there may be such a relation. PSYCHOLINGUISTICS AND RECALL Psycholinguistics is a specialized area within cognitive psychology that addresses the production, comprehension, use, and development of language. Research in this area has investigated units of language at all levels, ranging from the word to the sentence to the text (Leahey and Harris 1996). In particular, research has addressed the memorability of words and the impact of syntactic structure on recall for sentences. In general, there are two principal ways in which linguistic features may influence memorability: through their ability to convey meaningfulness and through their ability to create distinctiveness. Meaningfulness Research has shown that an important factor affecting word memorability is "meaningfulness" (Leahey and Harris 1996; Tarpy and Mayer 1978). Meaningfulness, however, is itself a combination of the various attributes of a word. Some of the qualities that make a word meaningful include frequency in the language, the ability of a word to evoke imagery, and semantic associability (Paivio 1971; Paivio and Begg 1981). One attribute that has been shown to have an impact on the meaningfulness of a word is phonetic symbolism, which addresses the ability of particular phonemes-the fundamental building blocks of sound in a language-to convey information on their own. For example, studies have shown that vowels and consonants symbolize concepts in and of themselves, such as size (Sapir 1929) and degree of darkness (Newman 1933), regardless of the underlying word meaning in which these letters are embedded. In Sapir's 1929 study, holding consonants constant, a word using the vowel sound I// (i.e., mal) was perceived as larger than a word using the vowel sound /i/ (i.e., mil). A subsequent study replicated Sapir's findings and attributed the phenomenon to physiological causes (i.e., the shape of the mouth while pronouncing each vowel; Newman 1933). But there has been some controversy surrounding this issue (cf. Bentley and Varon 1933; Taylor 1963), with detractors maintaining that the association between sound and meaning is arbitrary. Despite the controversy, however, it appears that the concept has been accepted. As Jenkins stated (1959, p. 194), "phonetic symbolism has been thrown out of psychology and linguistics again and again, but persists in returning when its latest antagonist turns his back." Distinctiveness Meaningfulness, by definition, pertains to some aspect of semantics. Note that even in the previous discussion of phonetic symbolism, the impact of the phonetic aspects (i.e., how words sound) is on a semantic dimension (i.e., how sound connotes meaning), which in turn may then influence memory through a semantic association. There are other aspects of words, however, that may contribute to memory apart from semantics. One aspect of a word that may influence memory is its distinctiveness. Distinctiveness refers to the extent to which the attributes of a construct are unique or stand out in relation to the attributes of other similar constructs (Higgins 1996). In terms of words, this refers to the extent to which the attributes of a word are novel or unique. The distinctiveness of a word can enhance memory in important ways, including encoding and retrieval (Eysenck 1979; Gregg 1976). With respect to encoding, the attention-getting aspect of a distinctive word may make it more readily noticed (McArthur 1981), increasing the probability that it will be processed with greater depth (Berlyne 1971; Craik and Lockhart 1972). With respect to retrieval, the unique attributes of a construct may make it easier to recall. As Lockhart and Craik note, the very qualities that may make a construct stand out at encoding also make it stand out at retrieval: "Just as a distinctive stimulus stands out and is readily identified against a background of different stimuli, so a distinctive memory trace stands out and is therefore readily retrievable" (1990, p. 101). Specific Linguistic Devices and Memorability Numerous studies have demonstrated relationships between linguistic devices and memorability. This research has focused mainly on memory for words but has also investigated memory for prose (e.g., sentences and passages). With respect to phonetic devices, research has shown either a recall or recognition advantage for rhyme (Carr and Miles 1997; Fallon, Groves, and Tehan 1999; Treiman and Danis 1988), onomatopoeia (i.e., when phonetics resemble the object; Inoue 1991), and initial plosives (i.e., hard initial consonants; Cortese 1998). Other research has demonstrated relationships between memorability and orthographic devices such as acronyms (Bower This content downloaded from 213.180.50.122 on Sun, 21 May 2023 23:57:20 +00:00 All use subject to https://about.jstor.org/terms Fall 2003 9 1972) and pseudohomophones (i.e., unusual spellings such as "klip" versus "clip"; Lukatela, Frost, and Turvey 1998) and between memory and morphological devices such as affixation (i.e., addition of a prefix or suffix; Snodgrass and Jarvella 1972). Finally, perhaps the most research has focused on the enhancement of memory via semantic properties. This research has demonstrated enhanced recall and recognition for imagery-evoking words (Morris and Reid 1972), paranomasia (i.e., puns and word plays; McQuarrie and Mick 1992), figurative language such as metaphors and similes (Harris and Mosier 1999; McQuarrie and Mick 1996), and semantic appositeness (i.e., fit between the brand name and product attributes or function; Keller, Heckler, and Houston 1998). Recognition and Recall A number of studies have shown effects of words' linguistic characteristics on memory for those words. In some of these, memory was operationalized as recall (e.g., Carr and Miles 1997; Fallon, Groves, and Tehan 1999; Morris and Reid 1972) and in others memory was operationalized as recognition (e.g., Cortese 1998; Lukatela, Frost, and Turvey 1998; Snodgrass and Jarvella 1972); one study tested for both recall and recognition (Inoue 1991). Both measures involve memory, but there has been some controversy over the extent to which these two variables represent the same or different underlying processes. The issue of underlying processes is important for this study given the type of memory measure used in this study. Although advertising researchers tend to view recognition and recall as quite different processes (perhaps because the processes differ in terms of difficulty, which has implications for advertising effectiveness), recent research suggests that the two variables can involve the same underlying process of information retrieval. Earlier research in cognitive psychology fell into two camps (for a review, see Gillund and Shiffrin 1984). One camp held that recognition and recall were different processes (e.g., Anderson and Bower 1972, 1974; Kintsch, 1970) and this notion was often based on differing results for recognition and recall. This perspective posited that recall involves a search process but recognition does not-that the recognition process is "automatic." In fact, recall was considered a two-stage process: (1) a generate stage in which words are brought into memory, and (2) a recognize stage, in which recognition is a function of familiarity. Recognition was thought to involve only the second stage, the familiarity stage, thus bypassing the retrieval stage. This line of reasoning (recognition only involving familiarity) ran into trouble, however, because it could not explain data in which recognition exhibited the same properties as recall; that is, processes that involve retrieval. Nor could it account for data that showed that recognition is enhanced by deeper encoding (Tversky 1973). The second camp held that recall and recognition, if not representing the exact same underlying processes, at the least were more similar than they were different (Tulving 1976; Tulving and Thompson 1971; Tulving and Watkins 1973). This research showed that deeper processing seemed to bolster recognition (e.g., unique words were recognized more easily than common words, at least in the presence of distractors; Muter 1984). However, the notion that recognition and recall reflected similar underlying processes also ran into problems because of its inability to account for data showing accurate negative recognition (i.e., accurately classifying distractors). This controversy was partially resolved by Gillund and Shiffrin (1984), who proposed that recognition can be accomplished by either retrieval or simple familiarity, processes that can work sequentially or in parallel. According to this model, the familiarity process tends to hold only when the recognition judgments must be made very rapidly (i.e., average response time of half a second); when more time is allowed or taken, recognition also employs a retrieval process. PSYCHOLINGUISTICS AND BRAND-NAME DEVELOPMENT Phonetics One issue of importance to this study is whether phonetics might have implications for memory for brand names. Past research lends support to this notion. In a study that looked at the top 200 brands over a five-year period, brand names beginning with the letter k (an initial plosive) were more prevalent than brand names beginning with other letters and were also more prevalent than their frequency of use in the English language would predict (Schloss 1981; see also Vanden Bergh 1990 for a replication with more up-to-date brands). Vanden Bergh (1990) suggests that this phenomenon may be due to the versatility of the letter k in combining with other letters. In addition, the uniqueness and initial plosivity of the letter may make it more memorable. This latter conjecture was supported in a study that found that brand names beginning with a plosive tended to be better recalled and recognized than brand names beginning with soft consonant sounds or vowel sounds (Vanden Bergh et al. 1984). Evidence also suggests that phonetic symbolism may affect beliefs about brand attributes and evaluations. Yorkston and Menon (2001) conceptually replicated Sapir (1929) by showing that the attributes (e.g., leg room, trunk space) of a fictitious automobile brand were rated as larger when the brand name used the phonetic /li sound (e.g., Bromley) than when it used the phonetic /i/ sound (e.g., Brimley). Heath, Chatterjee, and France (1990) reported that harder sounds led to increased beliefs that specific attributes of a given product would also be harder and/or harsher. Such beliefs could be This content downloaded from 213.180.50.122 on Sun, 21 May 2023 23:57:20 +00:00 All use subject to https://about.jstor.org/terms 10 TheJournal of Advertising positive or negative, depending on whether hard or harsh attributes are desired (e.g., Comet cleanser) or undesired (e.g., Dove soap). Semantic Features Linguistic factors other than phonetic devices may also have an impact on brand-name memory, particularly semantic devices (Nilsen 1979). Two studies explored the relation between perceptions of words and their appropriateness as brand names for specific types of products (Chisnall 1974; Peterson and Ross 1972). Although the two studies differed in their use of real versus fictitious brand names (Chisnall used real names; Peterson and Ross used fictitious names), both studies found that consumers do seem to have preconceived notions of appropriate brand names for certain product categories. However, in neither study was appropriateness necessarily linked to a single linguistic category. Some researchers have suggested that brand-name recall might be improved by the proper implementation of semantic features (Saegert and Young 1983; Zinkhan and Martin 1987), and some support for this proposition has been reported. For example, brand names that are perceived to be congruent with the product category have been shown to produce more positive attitudes than names that are perceived to be very incongruent with the product category (Meyers-Levy, Louie, and Curren 1994). In addition, names that suggest a specific product attribute lead to better advertising recall, but only when the advertising claim is consistent with the brand name (Keller, Heckler, and Houston 1998), which is consistent with the findings of Heath, Chatterjee, and France (1990) discussed earlier. Different linguistic concepts can also be combined to affect meaning and memorability. One example is the combining of phonetic symbolism and semantics through the construction of alphanumeric brand names (Boyd 1985), that is, names that combine alphabetic and numeric components (e.g., WD-40). Alphanumeric brand names tend to work best for technical products and for those that are chemically formulated (Pavia and Costa 1993). Again, this points to the notion of "fit" alluded to in several studies reported earlier. OVERVIEW OF THE STUDY Numerous researchers have speculated on the possible link between linguistic features of brand names and memory for the brands (Collins 1977). Researchers have categorized brand names in terms of linguistic categories (Nilsen 1979; Vanden Bergh, Adler, and Oliver 1987) and have shown that certain linguistic features are used more often than others (Schloss 1981; Vanden Bergh 1990). In addition, some laboratory experiments have shown that certain linguistic features of brand names may be related to the recall of or attitudes toward these brands (Keller, Heckler, and Houston 1998; Meyers-Levy, Louie, and Curren 1994). The resulting pattern is one in which the studies involving real brand names are primarily descriptive and provide no empirical links between linguistic features and memory measures, whereas the ones providing empirical tests of linguistic effects are laboratory studies that investigate only one or two linguistic features under artificial conditions. Our purpose for this study was to combine aspects of these two approaches to empirically evaluate possible links between particular linguistic features of real brand names and memory for those names under as naturally occurring measurement conditions as possible. To accomplish this, we obtained a large copytesting data set from a leading communication research firm. This data set consisted of evaluations of television advertisements for nearly 500 brands. The data set allowed us to first code the brands in terms of their linguistic features, and then link these features to measures of memorability. In addition, the data set included other measures such as executional variables (e.g., number of brand-name mentions, time the brand name was on screen) that might logically impact memory for brand names and thus would serve as control variables. HYPOTHESES AND RESEARCH QUESTIONS Our hypotheses were derived from theoretical formulations (discussed earlier) that revolve around the concepts of meaningfulness and distinctiveness and the advantages that these concepts afford for memorability. These theoretical formulations primarily utilize Craik and Lockhart's levels of processing framework (1972), which suggests that memory will be enhanced when a deeper processing of stimuli can be induced. Meaningfulness and distinctiveness contribute to the inducement of deeper processing. In fact, in subsequent studies (e.g., Craik and Tulving 1975) deep processing was linked with semantic tasks (judgments requiring an understanding of the meaning of a stimulus word rather than nonsemantic tasks such as counting the number of vowels in the word). This framework is similar to the Elaboration Likelihood Model (ELM) proposed by Petty and Cacioppo (1986) in terms of its focus on varying levels of processing. In the ELM, however, elaboration may be caused by factors other than semantic processing tasks, including various types of message complexity. Indeed, Lowrey (1998) shows that the psycholinguistic complexity of advertising messages can lead to more elaborate processing and higher levels of recall. Main Effects It seems likely, then, that certain linguistic attributes of brand names might also lead to improved memory for the names. This notion is consistent with research discussed earlier that has demonstrated links between linguistic attributes and This content downloaded from 213.180.50.122 on Sun, 21 May 2023 23:57:20 +00:00 All use subject to https://about.jstor.org/terms Fall 2003 11 memory measures. In our review of that literature, we were able to pinpoint nine linguistic characteristics that have been shown to be linked to recall or recognition. These are rhyme, onomatopoeia, initial plosives, acronyms, unusual spellings, affixation, paranomasia, metaphor, and semantic appositeness. Thus, we expected that the presence of these linguistic factors in brand names would enhance memory for those brand names. Note that some of the factors would likely induce deeper processing as a function of their distinctiveness (e.g., acronyms, unusual spellings, rhyme, onomatopoeia, affixation), others through meaningfulness (e.g., metaphor, semantic appositeness), and still others through both (e.g., paranomasia). Our expectations for the effects of particular linguistic factors were a function of findings from previous research. However, it is possible that other linguistic factors, ones that may not have been addressed in previous research, may also influence depth of processing, and hence, brand-name memory. Some obvious examples include personification, compounding, and blending (morphemic combinations such as Aspergum). In the interest of comprehensiveness, we tested for effects of linguistic factors for which no prior research has shown memory effects but that were a part of the list of categories compiled by Vanden Bergh, Adler, and Oliver (1987). Moderators Although linguistic variables may enhance memory for brand names, other variables undoubtedly exert much larger influences on memory. One example is the familiarity of the brand names. Thus, regardless of the linguistic characteristics of the brand names, familiarity is likely a much larger driver of brand-name memory. In fact, it is reasonable to suppose that the effectiveness of the linguistic features may be a function of familiarity; that is, linguistic features should enhance recall or recognition to a greater degree for less familiar brands than for more familiar brands. Familiar brands names should already enjoy a recall advantage, which may attenuate the linguistic effects. This pattern of results would be evidenced by an interaction between a linguistic feature and brand familiarity (we thank the editor and an anonymous reviewer for this suggestion). Thus, in our analysis we assessed both main effects of the linguistic variables and interactions between them and brand-name familiarity, expecting that effects of the linguistic variables would be stronger for less familiar brands than for more familiar brands. METHOD Data Set and Coding Procedure The first phase of the study involved the coding of linguistic properties of brand names by three independent, trained coders. The brand-name data set was obtained from ASI Market Research, Inc. (ASI), a leading communication research company. This data set included 480 brand names. The brands included were primarily established national brands in various product categories (e.g., cleaning products, packaged foods, financial services) targeted toward females. (Note that all brand names mentioned in this paper were selected for illustrative purposes only; their presence does not in any way imply that they belong to the ASI data set used in this study). Each brand name was coded for 23 linguistic properties adapted from Vanden Bergh, Adler, and Oliver (1987), yielding a total of 11,040 coding decisions. Coding decisions were simple Yes/No decisions (coded as Yes = 1, No = 0) as to whether the brand name possessed each linguistic characteristic. Each coder went through extensive training that involved practice sessions using unrelated brand names. In terms of sequence of coding decisions, each coder determined independently whether a brand name exhibited each of the linguistic properties before moving on to the next brand name. That is, coding was conducted by brand name rather than by linguistic property (i.e., "does Ajax exhibit alliteration?"/"does Ajax exhibit assonance?" rather than "does Ajax exhibit alliteration?"/"does Amoco exhibit alliteration?"). We believed this would improve coding decisions because many linguistic categories are mutually exclusive (e.g., a brand name can exhibit only one type of rhyme). At the conclusion of all coding, interrater reliability was assessed for overall agreement and for each linguistic variable separately. Corrections to the percentage agreements were made to account for chance and all percentage agreements noted herein reflect this correction. These corrections were calculated using a variation of Scott's 7r (1955) recommended by Potter and Levine-Donnerstein (1999) to allow for multiple coders. Overall interrater reliability was 89%. Agreement on individual variables ranged from 61% to 99.6%. The top five problem variables (less than 75% corrected agreement) were independently recoded by each of the coders. This was necessary because lack of agreement may have indicated a misunderstanding or lack of recall of the linguistic definition rather than a disagreement in interpretation (e.g., weak rhyme is not intuitive, occurring when vowels or consonants are similar but not identical, as in Black and Decker). Thus, agreements on the absence of the linguistic factor could just as easily be suspect. The coders reviewed the concept and relevant examples prior to an independent recoding of brand names on this construct. For the recoding, no coders were aware of which brands were inconsistent across coders. After the recoding, agreement rose to 85-95%. The first author then served as final judge on all remaining disputes. During the coding phase of the study, all coders (including the first author) were blind to the results of the commercial copytesting (which were later linked to the linguistic data set for further analysis). This content downloaded from 213.180.50.122 on Sun, 21 May 2023 23:57:20 +00:00 All use subject to https://about.jstor.org/terms 12 The Journal of Advertising The 23 linguistic properties were adapted from Vanden Bergh, Adler, and Oliver (1987). Our list of properties differs slightly from their list: They combined personification (humanizing the nonhuman) and pathetic fallacy (ascribing human emotions to the inanimate), whereas we separated these two concepts in our coding manual. The second phase of the study linked the linguistic analysis data set to the commercial copytesting data set, which was provided by ASI. The copytesting data set consists of consumer responses to tests of actual television commercials copytested by ASI. Each test consists of 180 to 200 consumer responses. Commercials for a variety of brands were tested in representative cities in the United States among female consumers between the ages of 18 and 65. The age distribution was quota-controlled to approximate the U.S. population. ASI's copytesting procedure consists of recruiting respondents by telephone and inviting them to preview new program material on an unused cable television channel in the respondents' own homes. They are then contacted the following day to determine whether they viewed the program, and if so, they are interviewed for the study using a questionnaire that collects data on both the program and the commercials. Dependent Variables The primary dependent variable is a combination of a recall and recognition measure. If respondents indicated they had viewed the program, or the segments in which the commercials were embedded, they were included in the remainder of the study. Those retained were then given a product category cue. That is, respondents were asked whether they had seen a commercial for the specific product category of the brand being tested (e.g., charcoal). If they responded positively to the product category cue, they were asked to recall the brand name of the product featured in the commercial (brand name recall measure). If they responded negatively to the product category cue, they were then given a brand cue (e.g., Kingston) and were asked whether they recognized that brand name as one for which they had seen an advertisement (brand-name recognition measure). All respondents who either accurately recalled or recognized the brand name were then asked what they remembered about the commercial. The memory measure was calculated as the percent of all respondents who could either recall or recognize the brand name, provided they could recall specific elements of the commercial. This last requirement is important because it serves to remove those who guess correctly at the brand name or indicate that they saw the commercial when they in fact had not (i.e., eliminating "false positives"). Note that this is not a trivial issue, as most of the brands were relatively well known. Thus, it may have been possible to accurately guess the brand on the first question (product category cue). In addition, simply responding in the affirmative for the second question (brand cue) would also have put respondents in the positive recall group, even if they had not seen the advertisement on the test program. It is therefore important to be able to distinguish (to the extent possible) between actual memory and guessing, and that was the purpose of asking respondents to recall portions of the commercial to demonstrate the validity of the responses. Independent Variables The independent variables are each of the linguistic devices and brand-name familiarity. Brand-name familiarity includes "well established" and "moderately established" brands within their product category, coded by an ASI research analyst who routinely performs such codings across numerous studies. The familiarity variable is a proprietary function of sales volume and advertising expenditures (intended to be a surrogate for "presence in the market"). Control Variables Because the design of this study is not experimental, it is possible that particular linguistic characteristics may be associated with the dependent measures for reasons that have nothing to do with characteristics of the brand name. Consequently, it is important to attempt to account for such variables. ASI has identified nine nonlinguistic factors of commercials that have been observed to consistently contribute to recall and recognition of ads and brand names (Walker 1990) and are thus routinely measured by ASI in its copytesting research (Walker 1990; Walker and von Gonten 1989). All nine can be characterized as executional variables (i.e., elements of the commercial execution, rather than of the brand name). The variables are number of audio mentions, number of legible brand visuals, total time the brand name is on the screen, time to first brand identification, ongoing characters, onscreen dialogue, happy or upbeat tone, humor, and the presence of "kids, dogs, or other cuties." Although there are, of course, several other control variables that could contribute to recall or recognition, these nine factors are the ones that ASI has observed over time to contribute to their memory measures. RESULTS Data Reduction We ran frequency analyses to determine the prevalence of the linguistic factors in our data set. Frequencies ranged from very infrequent (e.g., only 1% for acronyms) to frequent (66% for semantic appositeness). To assure adequate power to detect effects in subsequent analyses, we excluded any linguisThis content downloaded from 213.180.50.122 on Sun, 21 May 2023 23:57:20 +00:00 All use subject to https://about.jstor.org/terms Fall 2003 13 tic category that was present in fewer than 40 cases. This eliminated 12 categories, leaving 11 linguistic variables for subsequent analysis. Main Effects of Linguistic and Executional Variables We were interested in determining whether the remaining linguistic variables contributed to brand-name memory. We hypothesized that the linguistic variables would have such an effect, but this effect should be greater for less familiar brands than for more familiar brands. To test these hypotheses, we first performed multiple regression analyses to test for main effects of particular linguistic characteristics while simultaneously controlling for the executional variables. The nine executional control variables, plus brand-name familiarity, were entered as a block, followed by a block consisting of the 11 linguistic variables that were retained. The results of this analysis yielded few main effects. As expected, the controls, when considered as a block, were a significant contributor to brand-name memory, F(10, 447) = 5.83, p < .001, but the effect size was small (Adjusted R2 = .10). Only three individual executional control variables were independently related to brand-name memory: time to first brand identification (/ = -.21, p = .001), happy/upbeat tone (3 = .11, p = .028), and brand-name familiarity (P = .14, p = .001). We stress "independent," because when simple correlations between the 10 control variables and brand-name memory were computed, virtually all were significant, consistent with ASI's past experience. In addition, once the block of linguistic variables were entered in the second step of the regression, only time to first brand identification (/3 = -.17, p = .001) and familiarity (/ = .14, p = .001) remained significant predictors of brand-name memory, with happy/upbeat tone becoming nonsignificant (p = .27). The block of linguistic variables that was entered in the second step of the regression was also a significant predictor of brand-name memory, F(1 1, 436) = 3.18,p = .001, but the effect size was again small (Adjusted AR2 = .07). Only two linguistic variables were related to brand-name memory: unusual spellings (/ = .16,p = .001) and blending (/ = -.14, p = .003). The negative relation between blending and brandname memory was unexpected. Effects as a Function of Familiarity Although initial tests for main effects yielded few significant results, we expected that brand-name familiarity would attenuate the effects of the linguistic variables. That is, the linguistic variables should be more likely to have an effect on brand-name memory for those brand names that are less familiar than for those that are more familiar. To test this hypothesis, we ran the same regression analyses as before (i.e., controls entered as a block, followed by the linguistic variables), but with the addition of the interaction term between familiarity and each of the linguistic variables in the second block (computed as the product of the familiarity and the linguistic variable). If the effect of a particular linguistic variable on brandname memory is a function of familiarity, then the interaction term should be significant in the regression analysis. The results of the regression analyses that included the interaction terms indicate that the effects of five of the linguistic variables on brand-name memory were indeed a function of brand-name familiarity: unusual spellings (/ = -.35, p = .035), semantic appositeness (/ = -.46,p = .001), initial plosives (/ = -.29, p = .039), paranomasia (/ = -.46, p = .003), and blending (/ = -.29, p = .034). To determine the pattern of this contingency, we regressed the linguistic variable on brand-name memory for each level of familiarity. The results of this analysis can be found in Table 1. As the Table indicates, the pattern for four of the five linguistic variables (all except blending, which showed a negative main effect) was as expected: The correlations between the linguistic variables and brand-name memory were stronger (more positive) for less familiar brands than they were for more familiar brands (note that the significant interaction term implies that the / coefficients are significantly different). Moreover, for three of these four (expected) cases, the relation between the linguistic variable and memory was significant only for the less familiar brands. The exception was for unusual spellings: There was a significant linguistic variable-memory relation for both levels of familiarity, although the relation was stronger for less familiar brands than for more familiar brands. The only exception to the expected pattern of greater (and more positive) linguistic effects for less familiar brands was for the linguistic variable of blending (e.g., Aspergum). The pattern of this interaction was opposite of the other four: The relation between the presence of blending and brand-name memory was actually more positive for more familiar brands than it was for less familiar brands. But most important, for both of these conditions, the relation between the linguistic variable and memory was negative. That is, the presence of blending appears to have inhibited rather than facilitated memory for the brand name, and more so for less familiar brands. We ran one additional analysis to rule out the possibility that the lack of effects for more familiar brands was due to a ceiling effect. That is, memory for familiar brands may have been obscured because memory for those brands was already very high. This was not the case, however. The memory score for familiar brands ranged from 8% to 62% with a mean of 25.1%, indicating substantial room remaining at the top of the scale. This content downloaded from 213.180.50.122 on Sun, 21 May 2023 23:57:20 +00:00 All use subject to https://about.jstor.org/terms 14 The Journal of Advertising TABLE I Relations Between Linguistic Variables and Brand-Name Memory as a Function of Brand-Name Familiarity Level of familiarity Linguistic variable Less familiar More familiar Unusual spellings .24**.16* Semantic appositeness .15* .01 Initial plosives .15* .09 Paranomasia .16* -.01 Blending -.23**-.17* Note: Numbers are/3 coefficients. Betas for less familiar brands differ significantly (p < .05) from those of more familiar brands. *p < .05. **p < .01. DISCUSSION Our objective for this study was to investigate the relation between particular linguistic features of brand names and memory for those names. Previous research has speculated on this relation, and some laboratory experiments have been suggestive of such a link. We have attempted to provide two particular contributions that relate to both internal and external validity. With respect to internal validity, we have tried to provide a theoretical framework for how linguistic characteristics of words might influence memory for those words. This theoretical framework is based on Craik and Lockhart's notion of depth of processing and its relationship with the concepts of distinctiveness and meaningfulness (1972). With respect to external validity, we have conducted our investigation using data that are as close to real-world conditions as possible. These conditions involve the actual copytesting of advertisements for existing brands by a commercial copytesting firm. We expected some linguistic features of the brand names to enhance memory for the brands, but more so when the brands were less familiar. We found this to be true for four linguistic categories: initial plosives, semantic appositeness, unusual spellings, and paranomasia. For one linguistic category (blending), the presence of the linguistic feature was negatively related to brand name-memory, but as with the other four, the results were stronger (in this case, more negative) for less familiar brands. We found that, for the most part, the memory advantage for the linguistic categories occurred only when the brands were less familiar (unusual spellings and blending being two exceptions). This confirms our expectations that relatively subtle effects of linguistic characteristics of brand names would not likely overcome a memory advantage for very familiar brand names. Our results are consistent with both theory and past research. Of all the linguistic categories that were coded and analyzed, the ones that produced superior performance on the memory measure were the ones that either had been demonstrated in previous laboratory research on brand names (e.g., initial plosives, paranomasia, semantic appositeness) or English words in general (e.g., unusual spellings, metaphors). One linguistic category did not contribute as expected. The presence of blending in brand names was negatively related to brand-name memory. This was true regardless of the familiarity of the brand name. However, the negative relation was stronger when the brand was less familiar. These results suggest that in some cases the blending of two disparate words or word parts may inhibit recall. If so, then the weaker negative relation between blending and brand-name memory for the more familiar brands would also be expected: The inhibition of recall would likely be less when the brand name is very familiar and thus should cause less confusion. Although the relations between linguistic features of brand names and brand-name memory that were observed are consistent with theory, these relations are small ones. Two issues are worth noting in this respect, however. First, as a block, the linguistic variables explained only slightly less variance in brand-name memory (Adjusted R2 = .07) than the executional variables (Adjusted R2 = .10). Similarly, when looking at the individual executional and linguistic variables, the effect sizes of the linguistic variables that were significant predictors of brand-name memory were as large, if not larger than, the effect sizes of the executional variables that were significant, and this was particularly true when looking at effects for less familiar brands. Second, we did observe differences in presumed linguistic effects as a function of brandname familiarity. This pattern of results is important for two reasons. One, it is more difficult to refute in terms of a thirdvariable effect: Why would a third variable show effects for less familiar brands than for more familiar brands? Second, and related, the difference in the moderator variable (familiarity) for the two conditions was itself very small. Rather than looking at, say, familiar and novel brands, we were constrained by the available data to look at very familiar and This content downloaded from 213.180.50.122 on Sun, 21 May 2023 23:57:20 +00:00 All use subject to https://about.jstor.org/terms Fall 2003 15 moderately familiar brands. Thus, the significant effects that were obtained for moderately familiar brands would likely be even larger for new or otherwise unfamiliar brands. This reasoning is important for applying these findings to the actual naming of brands. Even though our data pertain only to reasonably familiar brands, we are not suggesting that these brands should be renamed to include linguistic characteristics that have been shown to enhance brand-name memory. Clearly, the application of our findings would apply to the naming of new brands. Moreover, common sense implores that such application must "make sense" and should not be applied blindly. Instead, it seems reasonable to suggest that marketers simply take into consideration these findings as well as those of other research, and weigh the pros and cons of the inclusion of each linguistic category. For example, paranomasia (puns and wordplays) showed a significant relation with brandname memory for less familiar brands, but the use of such linguistic devices might not be suitable for more "serious" products such as medical drugs or life insurance. In any case, consideration of linguistic characteristics involves little cost and may provide important benefits. Managers confronted with the naming of new brands would likely find any factors contributing to brand-name memorability to be potentially useful. There are limitations of the study, which have implications for the interpretation and application of the results. For the most part these limitations revolve around the trade-offs between the use of primary versus secondary data and their implications for internal and external validity. The use of secondary data, particularly data from actual commercial copytesting studies, lends a good measure of external validity that is often lacking in academic research. However, the drawbacks to such data also make it clear why the use of secondary data is not more prevalent than it is. Perhaps the biggest limitation in our study was the loss of control over measurement, which compromises internal validity. For example, the measure of brand-name memory was a combination of a recall test and a recognition test. It would have been useful to be able to obtain distinct measures of each construct and assess their relations with the linguistic features. Likewise, the measure of familiarity was constrained by the available data. Thus, not only was the entire data set comprised of reasonably established brands (limiting generalizability), but this resulted in two levels of familiarity that were not greatly different. We would argue, however, that this is actually a conservative error, and finding effects as a function of subtle differences in familiarity actually bolsters rather than detracts from the impact of the findings. We also had no input into the coding of the variables measured by ASI (as opposed to the linguistic variables that we coded). Ideally, we would have had the familiarity variable coded by multiple coders, but any coding error introduced at that juncture is likely to contribute to error variance and thus reduce rather than inflate significance. We were also limited in terms of the available variables to use as statistical controls. This is an important issue in any correlational research, and particularly research on brandname memory. There are many factors that influence brandname memory; we were only able to control for the ones that were measured by ASI. Although most of these individual variables were not significant predictors of brandname memory, the sum (block) of them was. In addition, each was significantly correlated with brand-name memory when zero-order correlations were computed, thus confirming ASI's experience that these factors tend to show reliable but small relations with their advertising effectiveness measures. It is worth noting, however, that unless these other factors are systematically related to particular linguistic variables (rather than being randomly distributed), they contribute to error variance rather than rendering the observed relations spurious. Finally, the sample was constrained to women. This should not be a problem, as it seems unlikely that men and women would differ in terms of the effects of linguistic features of brand names on brand-name memory. However, this limitation fosters another one, namely, that the brands that comprise the data set are ones that are primarily targeted toward women. Again, although it seems unlikely that the effects observed in this study would differ as a function of product category, it is nonetheless a limitation worth mentioning. CONCLUSION The results of this study provide important findings that should be of interest to marketers. The results suggest that throughout the brand-name development process, marketers may benefit from being sensitive to the linguistic characteristics of candidate names. Indeed, both screening and testing phases should capture consumer response to a wide range of candidate names differing in the types of linguistic devices used. More important, the study of language in advertising needs to be researched more thoroughly and more precisely. Researchers interested in the study of advertising language should attempt to specify why certain devices increase recall and recognition of advertising, and under what circumstances. We hope that this study will encourage additional research in this important area. REFERENCES Anderson, John R., and Gordon H. Bower (1972), "Recognition and Retrieval Processes in Free Recall," Psychological Review, 79, 97-123. - , and - (1974), "A Propositional Theory of Recognition Memory," Memory and Cognition, 2, 406-412. Bentley, Madison, and Edith J. Varon (1933), "An Accessory This content downloaded from 213.180.50.122 on Sun, 21 May 2023 23:57:20 +00:00 All use subject to https://about.jstor.org/terms 16 The Journal of Advertising Study of 'Phonetic Symbolism,"' American Journal of Psychology, 45 (1), 76-86. Berlyne, Daniel E. (1971), Aesthetics and Psychobiology, New York: Appleton-Century-Crofts. Bower, Gordon H. (1972), "Perceptual Groups as Coding Units in Immediate Memory," Psychonomic Science, 27 (4), 217- 219. Boyd, Colin W. (1985), "Point of View: Alpha-Numeric Brand Names," Journal of Advertising Research, 25 (5), 48-52. Carr, Deborah, and Christopher Miles (1997), "Rhyme Attenuates the Auditory Suffix Effect: Alliteration Does Not," Quarterly Journal of Experimental Psychology, 50A (3), 518- 527. Chisnall, P. M. (1974), "Aluminum Household Foil in the Common Market: Research for an Effective Brand Name,"Journal of Management Studies, 11 (October), 246-255. Collins, Leslie (1977), "A Name to Conjure With," EuropeanJournal of Marketing, 11 (5), 340-363. Cortese, Michael J. (1998), "Revisiting Serial Position Effects in Reading,"Journal of Memory and Language, 39, 652-665. Craik, Fergus I. M., and Robert S. Lockhart (1972), "Levels of Processing: A Framework for Memory Research,"Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 11, 671-684. -, and Endel Tulving (1975), "Depth of Processing and the Retention of Words in Episodic Memory," Journal of Experimental Psychology: General, 104, 268-294. Eysenck, Michael W. (1979), "Depth, Elaboration, and Distinctiveness," in Levels of Processing in Human Memory, Laird S. Cermak and F. I. M. Craik, eds., Hillsdale, NJ: Lawrence Erlbaum, 89-118. Fallon, Anthony B., Kim Groves, and Gerald Tehan (1999), "Phonological Similarity and Trace Degradation in the Serial Recall Task: When CAT Helps RAT, but Not MAN," International Journal of Psychology, 34 (5/6), 301-307. Gillund, Gary, and Richard M. Shiffrin (1984), "A Retrieval Model for Both Recognition and Recall," Psychological Review, 91 (1), 1-67. Gregg, Vernon H. (1976), "Word Frequency, Recognition, and Recall," in Recall and Recognition, John Brown, ed., London: Wiley, 183-216. Harris, Richard J., and Noah J. Mosier (1999), "Memory for Metaphors and Similes in Discourse," Discourse Processes, 28 (3), 257-270. Heath, Timothy B., Subimal Chatterjee, and Karen Russo France (1990), "Using the Phonemes of Brand Names to Symbolize Brand Attributes," in The AMA Educator's Proceedings: Enhancing Knowledge Development in Marketing, William Bearden and A. Parasuraman, eds., Chicago: American Marketing Association, 38-42. Higgins, E. Tory (1996), "Knowledge Activation: Accessibility, Applicability, and Salience," in Social Psychology: Handbook ofBasicPrinciples, E. Tory Higgins and Arie W. Kruglanski, eds., New York: Guilford Press, 133-168. Inoue, Tomoyoshi (1991), "Encoding Activities by Preschool Children Under Orienting Versus Learning Instructions: Are Onomatopoeias Associated with More Concrete Images?"Japanese Psychological Research, 33 (1), 11-17. Jenkins, J. J. (1959), "With Reference to Reference," Contemporary Psychology, 4, 193-195. Keller, Kevin Lane, Susan E. Heckler, and Michael J. Houston (1998), "The Effects of Brand Name Suggestiveness on Advertising Recall,"Journal of Marketing, 62 (January), 48-57. Kintsch, Walter (1970), "Models for Free Recall and Recognition," in Models of Human Memory, D. A. Norman, ed., New York: Academic Press, 333-373. Leahey, Thomas H., and Richard J. Harris (1996), Learning and Cognition, Englewood Cliffs, NJ: Prentice-Hall. Lockhart, Robert S., and Fergus I. M. Craik (1990), "Levels of Processing: A Retrospective Commentary on a Framework for Memory Research," Canadian Journal of Psychology, 44 (1), 87-112. Lowrey, Tina M. (1998), "The Effects of Syntactic Complexity on Advertising Persuasiveness,"Journal of Consumer Psychology, 7 (2), 187-206. Lukatela, Georgije, Stephen J. Frost, and Michael T. Turvey (1998), "Phonological Priming by Masked Nonword Primes in the Lexical Decision Task," Journal of Memory and Language, 39, 666-683. McArthur, L. Z. (1981), "What Grabs You: The Role of Attention in Impression Formation and Causal Attribution," in Social Cognition: The Ontario Symposium, vol. 1, E. Tory Higgins, C. Peter Herman, and Mark P. Zanna, eds., Hillsdale, NJ: Lawrence Erlbaum, 201-246. McQuarrie, Edward E, and David Glen Mick (1992), "On Resonance: A Critical Pluralistic Inquiry into Advertising Rhetoric,"Journal ofConsumer Research, 19 (September), 180-197. - , and (1996), "Figures of Rhetoric in Advertising Language," Journal of Consumer Research, 22 (March), 424-438. Meyers-Levy, Joan, Therese A. Louie, and Mary T. Curren (1994), "How Does the Congruity of Brand Names Affect Evaluations of Brand Name Extensions?" Journal of Applied Psychology, 79 (1), 46-53. Morris, Peter E., and R. L. Reid (1972), "Imagery and the Recall of Adjectives and Nouns from Meaningful Prose," Psychonomic Science, 27 (2), 117-118. Muter, Paul (1984), "Recognition and Recall of Words with a Single Meaning," Journal of Experimental Psychology: Learning, Memory, and Cognition, 10 (2), 198-202. Newman, Stanley S. (1933), "Further Experiments in Phonetic Symbolism," American Journal of Psychology, 45 (1), 53-75. Nilsen, Don L. F. (1979), "Language Play in Advertising: Linguistic Invention in Product Naming," in Language in Public Life, James E. Abatis and G. Richard Tucker, eds., Washington, DC: Georgetown University Press, 137-143. Paivio, Allan (1971), Imagery and Verbal Processes, New York: Holt, Rinehart and Winston. - , and Ian Begg (1981), Psychology and Language, Englewood Cliffs, NJ: Prentice-Hall. Pavia, Teresa A., and Janeen Arnold Costa (1993), "The Winning Number: Consumer Perceptions of Alpha-Numeric Brand Names,"Journal of Marketing, 57 (July), 85-98. Peterson, Robert A., and Ivan Ross (1972), "How to Name New Brands,"Journal of Advertising Research, 12 (6), 29-34. This content downloaded from 213.180.50.122 on Sun, 21 May 2023 23:57:20 +00:00 All use subject to https://about.jstor.org/terms Fall 2003 17 Petty, Richard E., and John T. Cacioppo (1986), Communication and Persuasion: Central andPeripheral Routes to Attitude Change, New York: Springer-Verlag. Potter, W. James, and Deborah Levine-Donnerstein (1999), "Rethinking Validity and Reliability in Content Analysis,"Journal of Applied Communication Research, 27, 258-284. Saegert, Joel, and Robert K. Young (1983), "Levels of Processing and Memory for Advertisements," in Advertising and Consumer Psychology, Larry Percy and Arch G. Woodbine, eds., Lexington, MA: Lexington Books, 117-131. Sapir, Edward (1929), "A Study in Phonetic Symbolism," Journal of Experimental Psychology, 12 (June), 225-239. Schloss, Ira (1981), "Chickens and Pickles," Journal of Advertising Research, 21 (6), 47-49. Scott, W. A. (1955), "Reliability of Content Analysis: The Case of Nominal Scale Coding," Public Opinion Quarterly, 19, 321- 325. Snodgrass, Joan Gay, and Robert J. Jarvella (1972), "Some Linguistic Determinants of Word Classification Times," Psychonomic Science, 27 (4), 220-222. Tarpy, Roger M., and Richard E. Mayer (1978), Foundations of Learning and Memory, Glenview, IL: Scott, Foresman. Taylor, Insup Kim (1963), "Phonetic Symbolism Re-Examined," Psychological Bulletin, 60 (2), 200-209. Treiman, Rebecca, and Catalina Danis (1988), "Short-Term Memory Errors for Spoken Syllables Are Affected by the Linguistic Structure of Syllables," Journal of Experimental Psychology: Learning, Memory and Cognition, 14 (1), 145- 152. Tulving, Endel (1976), "Ecophoric Processes in Recall and Recognition," in Recall and Recognition, John Brown, ed., New York: Wiley, 37-73. -, and Donald M. Thompson (1971), "Retrieval Processes in Recognition Memory: Effects of Associative Context," Journal of Experimental Psychology, 87 (1), 116-124. -, and Michael J. Watkins (1973), "Continuity Between Recall and Recognition," American Journal ofPsychology, 86, 739-748. Tversky, Barbara (1973), "Encoding Processes in Recognition and Recall," Cognitive Psychology, 5, 275-287. Vanden Bergh, Bruce G. (1990), "The Rekurring Kase of the Special K," Brand Names, RC9-12. --, Keith Adler, and Lauren Oliver (1987), "Linguistic Distinction Among Top Brand Names," Journal of Advertising Research, 27 (5), 39-44. -~, Janay Collins, Myrna Schultz, and Keith Adler (1984), "Sound Advice on Brand Names,"Journalism Quarterly, 61 (4), 835-840. Walker, David (1990), Secrets of Related Recall, New York: ASI Market Research, Inc. ,, and Michael E von Gonten (1989), "Explaining Related Recall Outcomes: New Answers from a Better Model," Journal of Advertising Research, 29 (3), 11-21. Yorkston, Eric A., and Geeta Menon (2001), "A Sound Idea: Phonetic Effects of Brand Names on Consumer Judgments," working paper no. 98-8, New York University, Stern School of Business. Zinkhan, George M., and Claude R. Martin,Jr. (1987), "New Brand Names and Inferential Beliefs: Some Insights on Naming New Products,"Journal of Business Research, 15 (2), 157-172. This content downloaded from 213.180.50.122 on Sun, 21 May 2023 23:57:20 +00:00 All use subject to https://about.jstor.org/terms

The Sound of Brands Author(s): Jennifer J. Argo, Monica Popa and Malcolm C. Smith Source: Journal of Marketing , July 2010, Vol. 74, No. 4 (July 2010), pp. 97-109 Published by: Sage Publications, Inc. on behalf of American Marketing Association Stable URL: https://www.jstor.org/stable/27800828 REFERENCES Linked references are available on JSTOR for this article: https://www.jstor.org/stable/27800828?seq=1&cid=pdfreference#references_tab_contents You may need to log in to JSTOR to access the linked references. JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range of content in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new forms of scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org. Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at https://about.jstor.org/terms American Marketing Association and Sage Publications, Inc. are collaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Journal of Marketing This content downloaded from 78.45.247.16 on Wed, 19 Apr 2023 22:18:07 UTC All use subject to ht Jennifer J. Argo, Monica Popa, & Malcolm C. Smith The Sound of Brands Recent research has demonstrated that linguistic characteristics of brand names can cognitively affect product evaluations. In six experiments, the authors demonstrate that affect arising from sound repetition may also be influential. The results reveal across multiple brand names and product categories that exposure to a brand name that has sound repetition in its phonetic structure and is spoken aloud produces positive affect, which favorably affects consumers' brand evaluations, reactions to cross-selling, and product choice. The effects are moderated by consumers' sensitivity to repetition, consumers' opportunity to experience emotions, and the degree to which the brand name's phonetic sound repetition deviates from linguistic expectations. The authors discuss implications for managers and avenues for further research. Keywords: brand names, affect, linguistics, sound repetition, phonetic/sound symbolism There has been a significant increase in the rate of growth of brand names being introduced to the mar ketplace. For example, in 2005, more than 320,000 applications for trademarks were submitted in the United States, more than double the number introduced ten years earlier (PTO Today 2006). Given that brand names are capable of enhancing awareness and creating favorable impressions for a product (e.g., Aaker and Keller 1990) and that some product failures have been attributed to ineffec tive brand names (e.g., Ford Edsel; Hartley 1992; Klink 2000), it is not surprising that companies spend millions of dollars in naming and maintaining their brands. Recently, marketing researchers have begun to explore strategies that companies may use to create effective brand names. Some naming strategies produce brand names that explicitly convey information about the product and/or its attributes (e.g., DieHard auto batteries; Keller, Heckler, and Houston 1998). Other strategies may result in names that are not obviously connected to the product's features. An example would be the use of sound symbolism (also referred to as phonetic symbolism), which focuses on the impact of the linguistic structure of brand names on con sumer perceptions (e.g., Prozac communicates efficacy through the letter z; Klink 2000, 2001). While research has demonstrated that linguistic characteristics of brand names can cognitively affect product evaluations (e.g., Lowrey and Shrum 2007; Yorkston and Menon 2004), we propose that affect may also be influential. For example, names such as Coca-Cola, Hubba Bubba, Tutti Frutti, Jelly Belly, Kit Kat, Jennifer J. Argo is Associate Professor of Marketing (e-mail: jennifer. argo@ualberta.ca), and Monica Popa is a doctoral candidate in Marketing (e-mail: mpopa@ualberta.ca), School of Business, University of Alberta. Malcolm C. Smith is Associate Professor of Marketing, I.H. Asper School of Business, University of Manitoba (e-mail: malcolm_smith@umanitoba.ca). The authors thank Robert Fisher, Gerald H?ubl, Jonathan Levav, Kelley Main, Page Moreau, L.J. Shrum, and Juliet Zhu for their comments on previous versions of this article. The financial support from the University of Alberta and the Social Sciences and Humanities Research Council of Canada is gratefully acknowledged. Bits & Bites, Lululemon, and Tostitos might elicit positive feelings, especially when the names are spoken aloud. In six experiments, we test the proposition that when audibly exposed to a brand name that has a phonetic struc ture containing sound repetition, consumers will experience positive affect, which in turn will favorably influence con sumption decisions. To achieve this, we manipulate the brand name's phonetic structure (i.e., a linguistic device of sound repetition is present or absent) and the method of expressing the brand name (i.e., it is spoken aloud or read silently). Moreover, we consider the moderating role of individual differences in sensitivity to repetition (i.e., the ability to perceive repetitive patterns imparted by sound repetition). Finally, we demonstrate that the effects are attenuated when (1) consumers regulate their emotions and (2) the sound repetition deviates too excessively from lin guistic expectations. This research makes several contributions to the litera ture. Foremost, we extend research that has focused on lin guistics from a cognitively driven perspective by demon strating that affect also plays an influential role. We find that when the phonetic structure of a brand name contains sound repetition (e.g., rhyme) and is spoken aloud, positive affect arises and, in turn, favorably influences consumption decisions. Using a triangulation approach, we demonstrate the role of affect through mediation (Studies 1 and 2), mod eration (i.e., emotion regulation [Study 3] and affect prim ing [Study 4]), and affect-based dependent variables (i.e., reactions to cross-selling of hedonic products [Study 5a] and affect-related product choices [Study 5b]). The research also identifies boundary conditions for our theorizing. Specifically, we find that the effects do not hold for con sumers who are low in sensitivity to repetition (Studies 2 and 3) and when the phonetic structure of the brand name deviates too excessively from linguistic expectations (Stud ies 5a and 5b). Another contribution of the research is that it integrates literature on figurative language and sound sym bolism by exploring the impact of rhyming and sound repe tition that exist within a word. Indeed, prior research has only considered the impact of linguistic devices within a series of words. Finally, the use of multiple brand names ? 2010, American Marketing Association Journal of Marketing ISSN: 0022-2429 (print), 1547-7185 (electronic) 97 Vol. 74 (July 2010), 97-109 This content downloaded from 78.45.247.16 on Wed, 19 Apr 2023 22:18:07 UTC All use subject to ht and product categories, as well as both native and nonnative English speakers, in addition to tests of competing theoreti cal explanations, provides what we believe is a compelling demonstration of the predicted effects. In the next section, we review literature pertinent to the conceptual develop ment and delineate the direction of six experiments in the current research. Background Phonetic Structure of a Brand Name To understand the impact of the phonetic structure of a brand name on consumers, we draw from research on figu rative language. An artful deviation of language (i.e., when the form of an expression deviates from a person's expecta tions), figurative language can be divided into two cate gories of deviations: tropes (e.g., metaphors, similes) and schemes (e.g., alliterations, anaphora; McQuarrie and Mick 1996). The primary difference between these categories is that tropes have a high degree of deviation and involve a deep semantic level of processing, whereas schemes have a lower degree of deviation and involve the rearrangement of surface characteristics of language that results in their influ ence occurring at the sensory level. In other words, tropes "play" with meaning, whereas schemes, which often com prise repetitions of sound (e.g., rhymes; McQuarrie and Mick 1996), "play" with expression and lend themselves to the artful presentation of ideas (Leech 1969). Given that fig urative language has been shown to favorably influence consumers (e.g., McQuarrie and Mick 1996), we propose that the use of linguistic devices, such as sound repetition (i.e., schemes) in brand names, has a positive impact on consumers. Because we are interested in understanding the role of sound repetition within a brand name, we cannot solely rely on figurative language research, which focuses on groups of words and syllables. Instead, we must also draw from litera ture on sound symbolism that studies a word's phonemes (i.e., the smallest units of sound in language, such as the sound of the letter "b"). Sound symbolism refers to the notion that the sound of a word, separate from its connota tion, conveys meaning. In the earliest demonstration of this phenomenon, when people were presented with a pair of words that differed only by the middle value (i.e., "mil" ver sus "mal"), more than 80% agreed that "mal" referred to a large object and "mil" to a small object (Sapir 1929). Recently, marketing researchers have found that certain vowels and consonants (e.g., Klink 2000) and the congru ency between the meanings elicited by phonemes and prod uct category attributes (Lowrey and Shrum 2007; Yorkston and Menon 2004) influence evaluations of brand names. Thus, it appears that the building blocks of words (i.e., let ters) and brand names can have important implications for consumers' evaluations of products. In this research, we integrate and extend the research on linguistic devices and sound symbolism by proposing that consumers are posi tively influenced by brand names that contain linguistic schemes of sound repetition. However, we expect that this positive impact is moderated by the method of expressing the brand name. Method of Expression Brand names can be expressed both visually (e.g., labels on product packages) and aurally (e.g., pronounced by a spokesperson on television). However, to date, research on brand names and sound symbolism has almost exclusively required respondents to read the names silently rather than aloud or hear them (e.g., Brendl et al. 2005; Klink 2000, 2001). Because sound is an essential element to being able to appreciate and respond to characteristics such as repeti tion (Macklin 1988), in this research, we expect that hear ing a brand name spoken aloud will play a critical role in influencing consumers' responses. In particular, we predict that sound repetition contained in a brand name will be more apparent when a consumer hears versus simply sees the name. This is consistent with the notion that schemes of sound repetition offer pleasure to the ears (Thonssen and Baird 1948) because they deviate from linguistic expecta tions; that is, they violate the belief that the distribution of sounds is unordered beyond the constraints of grammar and semantics. Hj: Consumers will evaluate a brand most favorably when the phonetic structure of its name contains sound repetition and is spoken aloud (versus present/silent versus absent/ aloud versus absent/silent). Role of Affect To date, consumer research in sound symbolism has found that words influence consumers through their meanings (Klink 2000; Yorkston and Menon 2004). Although we do not dispute that words are influential at a cognitive level, we propose that they may also influence consumers through affect, especially if the words contain sound repetition and are spoken aloud. The notion that linguistic devices might elicit positive affect is consistent with age-old assumptions that speech sounds can "stir" pleasant emotions. Scholars such as Aristotle believed that linguistic ornaments (i.e., fig urative language) elicit enjoyment through their sounds (Fergusson 1961). James (1890) also discussed the role of affect in response to aesthetic stimuli, suggesting that sounds can produce "subtle feelings" and "pure and simple" pleasures. More recently, Whissell (2006) suggested that sounds connote not only meanings but also emotions. Finally, Zhu and Meyers-Levy (2005) find that when sounds within music produce moderate levels of stimulation through their level of energy, positive hedonic value emerges to influence product perceptions. This finding is relevant in the current context because energetic music has repetitive rhythm (Gaston 1968). Just as a piece of energetic music containing sound repetition is stimulating and offers pleasure, we expect that hearing a brand name that contains repetition will elicit positive affect. On the basis of previous work in marketing (e.g., Shiv and Fedorikhin 1999), we fur ther predict that affect will affect consumers' evaluations and choices of brands. 98 / Journal of Marketing, July 2010 This content downloaded from 78.45.247.16 on Wed, 19 Apr 2023 22:18:07 UTC All use subject to ht H2: Positive affect will mediate the interactive impact of pho netic sound repetition and method of expression on con sumers' evaluations of brands. Study 1 Method This study uses a 2 (phonetic sound repetition: present ver sus absent) x 2 (method of expression: spoken aloud versus read silently) mixed design, with phonetic sound repetition as a within-subjects factor and method of expression manipulated as a between-subjects variable. The dependent variable is the evaluation of a target product (i.e., ice cream). We assess the mediating role of positive affect. Forty-seven undergraduate students from a large North American university, all of whom were native English speakers, completed the study. Two pairs of ice cream brand names were created, with each pair consisting of a brand name that contained a lin guistic scheme of sound repetition and a brand name that did not. The brand names within each pair were created by matching length and phonetic structure so that the total number of letters and the beginning of each word were identical and only the last few letters in which the phonetic sound repetition was located were different. To ensure that the only differentiating element within each pair was whether sound repetition was present or absent, we matched consonants and vowels according to their phonetic charac teristics (e.g., a fricative such as an "f ' was replaced with another fricative, such as an "s"). A pretest confirmed that no differences existed in sound symbolism between brand names within each pair. This is also true for the words used in subsequent studies, so we do not discuss it further. The pairs of words included in this study were "sepsop/sepfut" and "temasema/temafanu." Thus, each pair consisted of a brand name containing sound repetition (i.e., "sepsop" or "temasema") and a brand name that did not (i.e., "sepfut" or "temafanu"). Each participant was exposed to one of the two pairs of brands. Participants were run individually; on arrival at the site, they were informed that the researchers were interested in their evaluations of two brands of ice cream. Participants first received the method of expression instructions. Those in the spoken-aloud condition were asked to read the first ice cream name aloud, taste the ice cream, and then eat a saltine and take a sip of water to clean their palate. Then, they repeated the process for the second ice cream sample. Participants in the read-silently condition received the same instructions, except they were asked to read the names of the ice cream silently to themselves. After receiving the instructions, participants were provided with the two ice cream samples to taste. The two brands always had names drawn from the same pair (e.g., sepsop/sepfut), and the order in which the brand names was provided was counter balanced. Unknown to participants, the ice cream samples were from the same container; thus, the two samples were identical. Following the product trial, participants com pleted a questionnaire. Focal constructs. Participants were first asked to com plete a series of affect items drawn from previous research (e.g., Edell and Burke 1987), indicating how each of the brand names made them feel (1 = "not at all," and 7 = "very"). Factor analysis revealed two indexes that accounted for 75.2% of the variance. We averaged three items?"happy," "delighted," and "joyous"?to create a positive affect index (a = .92), and we averaged three other items?"annoyed," "frustrated," and "angry"?to create a negative affect index (a = .87). We included the latter index to determine whether the valence of affect arising from sound repetition is important in influencing evaluations. Participants then evaluated the brands on seven-point scales (i.e., "unfavorable/favorable," "dislike/like," "did not enjoy at all/enjoyed very much," "not at all satisfied/very satisfied with the brand"). We averaged responses to these items to create an evaluation index (a = .97). To assess the manipu lation of sound repetition, participants indicated the extent to which the words were rhythmic, cadenced, and rhymed (1 = "not at all," and 7 = "very much"). We averaged these items together to create a perceived repetition index (a = .91). Alternative explanation measures. Beyond positive affect, there are several alternative explanations for why dif ferent brand names may influence brand evaluations. First, the words created for the study may elicit different sound symbolisms, and thus the different meanings brought to mind by each word might drive the results. To test for this possibility, participants completed a battery of items that asked whether the brand name made them think of some thing?for example, "cold/warm" or "soft/hard" (Klink 2000). Second, it is possible that the names containing phonetic sound repetition (versus those that did not) were easier to process; thus, participants indicated how "diffi cult," "hard," and "easy" (reverse scored) it was for them to read/pronounce the brand names (1 = "not at all," and 7 = "very"; fluency index, a = .85). Third, brand names with repetition might be perceived as more novel and, thus, more appealing to participants; therefore, participants reported how "novel," "unique," "unusual," "striking," and "notice able" they perceived the brand names to be (novelty index, a = .83). Finally, confidence with reading/pronouncing the words correctly might differ across brand names; thus, we assessed how "confident," "certain," and "sure" participants felt (confidence index, a = .97). Participants then completed demographic information (e.g., gender, age) and an open-ended suspicion probe. Analyses including the demographic information did not reveal any significant effects, and an examination of responses to the suspicion probe indicated that participants were not cognizant of the experimental hypotheses. These findings also hold in the subsequent studies, so we do not discuss these variables further. Results and Discussion Following Pinheiro and Bates (2004), we conducted linear mixed effects (LME) models. Such models are used to describe relationships between a response variable and variables that are grouped according to one or more classifi The Sound of Brands / 99 This content downloaded from 78.45.247.16 on Wed, 19 Apr 2023 22:18:07 UTC All use subject to ht cation factors. In our case, the grouped data were deter mined by participants' evaluation of two brands. By associ ating common random effects with observations that share the same level of a classification factor, mixed-effects mod els flexibly represent the covariance structure induced by the grouping of the data and are more appropriate than tra ditional regression analyses, which could produce biased estimates (Krasnikov and Jayachandran 2008; Pinheiro and Bates 2004). Consequently, to model possible heterogeneity in the intercepts of the individual participants, we used a random effect for participant. The fixed portion of the LME model included the effects of phonetic sound repetition, the method of expression, and their interaction term on the vari ous dependent variables. We report any changes in the model accordingly. Preliminary analyses. To test whether the brand presen tation order and pair influenced brand evaluations, we ran an LME model that included the design factors and their interaction, plus an order dummy variable, a pair dummy variable, and the interactions between each of the dummy variables and each of the independent variables. The results did not produce significant effects for order or pair (ps > .10). Given the lack of significant effects for the pair and order dummy variables in this study and in subsequent stud ies, we do not discuss them further. Finally, to assess the manipulation of phonetic sound repetition, we conducted an LME model with perceived repetition as the dependent variable. We found only a main effect for phonetic sound repetition (? = .375, t = 2.76, p < .01); thus, the manipula tion was successful. Evaluations. An LME model with the brand evaluation index as the dependent variable produced significant main effects for phonetic sound repetition (? = .500, t = 3.03, p < .01) and method of expression (? = .452, t = 2.52, p < .05) and, more important, a significant two-way interaction between phonetic sound repetition and method of expres sion (? = .375, t = 2.27, p < .05).1 Participants evaluated the brand more favorably when its name contained phonetic sound repetition and was spoken aloud (M = 5.21) than in the other three conditions (Mabsent aloud = 3.46; t = 3.88, p < .001; Mpresent silent = 3.55; t = 3.45, p < .01; Mabsent sjjent = 3.30; t = 4.12,/? < .001; see Figure 1). No other differences were significant (ps > .20). Mediation. We conducted mediation analysis to deter mine whether positive affect was an underlying mechanism. As we reported previously, phonetic sound repetition and method of expression significantly interacted to influence evaluations. We conducted a second LME model with posi tive affect as the dependent variable; this also produced the significant two-way interaction (? = .302, t = 2.63, p < .05). Finally, adding positive affect as an independent variable into the original analysis with brand evaluation as the dependent variable revealed a significant main effect for positive affect (? = .363, t = 3.29, p < .05), and the previ ously significant two-way interaction became nonsignifi *A mixed-effects analysis of variance and traditional regression analysis also produced the same significant effects. cant (? = .265, t = 1.61, p > .10). Therefore, positive affect mediated the interaction between phonetic sound repetition and method of expression on evaluations. We conducted a similar analysis for negative affect; however, the results failed to produce significant effects (ps > .20), indicating that negative affect was not a mediator. Alternative explanations. We conducted a series of addi tional analyses, using the same predictors in the LME model described previously, to test more cognitive explana tions for the results. First, to assess whether the brand names within each pair were similar in terms of sound sym bolism, we conducted LME models using the list identified in Klink (2000) as dependent variables. The results indi cated that brand names containing phonetic sound repetition elicited the same perceptions as those without (ps > .10; see Table 1). Thus, the effects are unlikely to be explained by differences in sound symbolism (i.e., cognitive associa tions). Second, to determine whether brand names contain ing phonetic sound repetition (versus those that do not) are easier to process, are more novel, or differ in the level of confidence they elicited, we conducted three separate LME models, including the processing fluency index, the novelty index, and the confidence index as dependent variables. Given that none of the results were significant in any of the three LME models (ps > .10), we ruled out the possibility that processing fluency, novelty, or confidence produced the effects. Study 1 finds that a brand was evaluated most favorably when its name contained phonetic sound repetition and was spoken aloud. The results also revealed that, consistent with our theorizing, positive affect mediated the interactive effect of phonetic sound repetition and method of expression on brand evaluations. Finally, analyses testing several alterna tive explanations showed that brand names containing pho netic sound repetition (versus those that did not) did not dif fer in sound symbolism, fluency, novelty, or confidence. Study 2 has several objectives. First, we introduce a new variable to capture individual differences in sensitivity to sound repetition (STR). Although prior research has not FIGURE 1 Brand Evaluation Means 1 Repetition Present Repetition Absent Sound Repetition in Brand Names 100 / Journal of Marketing, July 2010 This content downloaded from 78.45.247.16 on Wed, 19 Apr 2023 22:18:07 UTC All use subject to ht TABLE 1 The Impact of Phonetic Sound Repetition and Method of Expression for the Alternative Explanations (Study 1) Phonetic Sound Repetition x Phonetic Sound Repetition Method of Expression ? SE t p ? SE t p Sound Symbolism A. Cold-warm B. Soft-hard C. Weak-strong D. Thin-thick E. Light-dark F. Light-heavy G. Small-big H. More-less I. Fast-slow Fluency Novelty Confidence -.074 -.139 -.086 -.010 -.214 -.031 -.191 -.074 -.139 .028 -.019 -.050 .139 .130 .129 .143 .143 .165 .138 .140 .115 .118 .094 .099 -.533 1.069 .664 -.070 1.499 .190 1.383 .530 1.213 .238 .208 .502 .596 .291 .510 .945 .141 .851 .174 .599 .232 .813 .836 .618 .009 -.035 -.023 .032 -.068 .031 .038 .009 -.035 -.006 .085 .144 139 130 129 143 143 165 138 140 115 118 094 099 .065 .268 .179 .222 .479 .190 .279 .065 .304 .055 .905 1.447 .948 .790 .859 .826 .635 .851 .781 .949 .762 .957 .370 .155 offered instruments for assessing people's sensitivity to phonetic repetition directly, an indirect approach can be used by measuring STR of musical sounds. There is support for the use of such a proxy in Bernstein (1976) and Sloboda (1985), who suggest that a musical note is comparable to a phoneme, the smallest sound unit constituting language. As such, we expect that the interactive effect of sound repetition and method of expression found in Study 1 will replicate for people who are high in STR but that differences in evalua tions will be attenuated for those who are low in STR. Second, we include an additional product category. We did this for two reasons. First, because the focal product (i.e., ice cream) in Study 1 was a "fun" (i.e., hedonic) prod uct and because fun brand names tend to contain phonetic sound repetition, the positive match along the fun dimen sion may have led to the observed effects rather than solely the sound repetition arising from exposure to the brand name. To address this, we introduce a new product category that is utilitarian and more neutral in valence (i.e., cat litter). Second, the inclusion of a new product category enables us to further explore the mediating role of positive affect. In particular, if an affective mechanism underlies the results, the effects should prevail regardless of the product category. Finally, in Study 1, we achieved the method of expres sion manipulation by instructing participants in the spoken aloud condition to vocalize the brand name themselves. As a result, it is possible that the act of saying the brand name rather than hearing it influenced the findings. To test this possibility, in Study 2, we include a purer manipulation of sound, in which someone else says the brand name aloud and then participants evaluate the product. If the results of Study 1 are due to participants hearing the brand name, the findings should replicate; if the results arose because par ticipants enjoyed saying the name, a replication should not arise. Individual Differences in STR It has been suggested that some people have an ear for rec ognizing sound patterns, whereas others do not. In psycho metrics research, this individual difference has received various labels (e.g., musical aptitude, sensitivity to repeti tion; Murphy 1999). The notion that people vary in their STR is important in the current context because we expect that this will influence consumers' responsiveness to a brand name that contains phonetic sound repetition and is spoken aloud. Although relevant empirical evidence on the impact of STR is scant, literature on the differences between expert and novice poetry readers provides insight for our theorizing. This stream of literature has shown that experts (versus novices) are more comfortable with poetic texts (Earthman 1992) and can more easily identify figura tive deviations from everyday language (Zwaan 1993). In the current research, we assume that poetic expertise and STR are akin, which seems reasonable because poetry often contains linguistic devices of sound repetition. Given this, we expect that a person with high STR should be especially responsive to brand names that contain such devices. Taking this together with the preceding discussion, we postulate that consumers who are high in STR should evaluate a brand most favorably when its structure contains phonetic sound repetition and is spoken aloud because they have an "ear" for repetitive patterns, while differences in brand evaluations will be mitigated for those who are low in STR. H3: Consumers high in STR will evaluate a brand most favor ably when phonetic sound repetition is present in its name and when the name is spoken aloud (versus present/silent versus absent/aloud versus absent/silent). Differences in brand evaluations will be attenuated for consumers low in STR. Study 2 Method This study uses a 2 (phonetic sound repetition: present versus absent) x 2 (method of expression: spoken aloud versus read silently) x 2 (product category: positive versus neutral) x STR mixed design. We manipulate phonetic sound repeti The Sound of Brands /101 This content downloaded from 78.45.247.16 on Wed, 19 Apr 2023 22:18:07 UTC All use subject to ht tion and method of expression and treat them as between subjeets factors. We measure STR using the rhythm test from the Primary Measures of Music Audiation Test (PMMAT; Gordon 1979) and include it as a between subjects factor. Finally, we include product category as the only within-subjects factor. Again, the primary dependent variable is brand evaluations (a = .96), and we assess affect as a mediator (a = .88). One hundred twenty-five under graduate students from a large North American university, all of whom were native English speakers, completed the study. The procedure replicated that described in Study 1, with a few notable differences. First, to achieve the phonetic sound repetition manipulation, we randomly assigned par ticipants to a condition in which they were exposed to a brand name that either did or did not contain phonetic sound repetition. Second, we used a purer manipulation of the spoken-aloud condition. Rather than have participants vocalize the brand name themselves, the experimenter read the name of the brand aloud. Third, to enhance the general izability of the previous findings, we expanded the stimuli by using three new pairs of brand names: "bobunob/ bogunad," "zanozan/zanovum," and "kenet/kenit." To deter mine whether the product category influenced the findings, participants tested both a positive (i.e., ice cream) and a neutral (i.e., cat litter) product. Pretesting confirmed that the two products were valenced accordingly. In the study, par ticipants were given one of the products, they tested it, and then they completed the key variables. Then, they repeated the process for the second product. To test the cat litter, par ticipants were instructed to touch the product. Both prod ucts had either a brand name that contained phonetic sound repetition (drawn from different pairs) or a name that did not. The order in which products/brands were presented was counterbalanced. After participants completed the questionnaire, we assessed STR using the computer-based PMMAT test (i.e., a test to gauge people's ability to perceive patterns of sounds). Each participant listened to the test instructions, completed a practice session, and then took the actual test. The PMMAT consisted of 40 pattern recognition tasks. In each task, participants listened to a short sequence of sounds (some of which were combined to generate repeti tive patterns) that varied in terms of duration. Then, they lis tened to a second sequence of sounds and were subse quently prompted on the computer screen to indicate whether the two sequences were identical. Using their responses, the software generated an overall score, with low/high numbers representing low/high STR. Results and Discussion Because participants were asked to evaluate two products in this study, we again conducted LME models for all the analyses. Including a random effect for participant, we ana lyzed the impact of phonetic sound repetition, method of expression, product category, the continuous measure for STR, and their interaction terms on the various dependent variables. Sound repetition, method of expression, and STR were between-subjects variables, and product category was a within-subjects factor. Evaluations. An LME model with the evaluations index as the dependent variable produced significant main effects for phonetic sound repetition (p < .01), method of expres sion (p < .05), and product category (p < .05). We also found a significant two-way interaction between phonetic sound repetition and method of expression, similar to that observed in Study 1 (? = .341, t = 3.02, p < .01), as well as a two-way interaction between phonetic sound repetition and STR (p - .05). Finally, these results were qualified by a significant three-way interaction among phonetic sound repetition, method of expression, and STR (? = .021, t = 2.14, p < .05). No other effects were significant. To facilitate an examination of the three-way inter action, we set the mean-centered continuous variable (i.e., STR) at high versus low levels, defined as one standard deviation above or below the mean score, respectively (e.g., Aiken and West 1991; Verbeke et al. 2008). In the case of high STR, the results revealed a significant two-way inter action between phonetic sound repetition and method of expression on brand evaluations (? = .587, t = 3.64, p < .001). Simple slope analyses revealed that consumers high in STR evaluated the product more favorably when the brand name contained sound repetition and was spoken aloud than (1) when the brand name contained sound repe tition and was read silently (? = 1.904, t = 4.11, p < .001), (2) when the brand name did not contain sound repetition and was spoken aloud (? = 2.376, t = 4.76, p < .001), and (3) when the brand name did not contain sound repetition and was read silently (? = 2.403, t = 3.73, p < .001). In the case of consumers low in STR, the two-way interaction between phonetic sound repetition and method of expres sion was not significant (p > .50); brand evaluations were undifferentiated for those low in STR, regardless of the brand name's phonetic structure or the way the name was expressed. Regarding the role of product category, an examination of the means indicated that, overall, ice cream was evalu ated more favorably than cat litter (Mice cream = 4.04, Mcat litter = 3.57). However, the lack of significant interac tions between product category and the other independent variables suggests that the pattern of results held across both categories. When we examine the ice cream data sepa rately, as in Study 1, the product was evaluated more favor ably when the brand name contained phonetic sound repeti tion and was spoken aloud (M = 5.02) than in the other conditions (Mabsent aloud = 3.78, p < .05; Mpresent silent = 3.78, p < .01 ; Mabsent silent = 3.74, p < .01). A similar pattern arose for cat litter (Mpresent aloud = 4.30 versus Mabsent aloud = 2.95, p < .01; Mpresent silent = 3.54, p < .05; Mabsent silent = 3.49, p < .05). No other comparisons were significant (ps > .10). Mediation. Again, positive affect was a mediator of the effects. As we indicated previously, sound repetition, method of expression, and STR interacted to influence evaluations. We ran a second model that included positive affect as the dependent variable; this also produced a sig nificant interaction among the three factors (? = .026, t = 3.08, p < .01). Finally, when we included positive affect as a predictor into the original model for overall evaluations, the results indicated a main effect for positive affect (? = .229, 102 / Journal of Marketing, July 2010 This content downloaded from 78.45.247.16 on Wed, 19 Apr 2023 22:18:07 UTC All use subject to ht t = 3.06, p < .01), and the previously significant three-way interaction became nonsignificant (? = .015, t = 1.52, p > .10). Therefore, positive affect mediated the three-way interaction. Study 2's results replicated the pattern we identified previously: Products were evaluated most favorably when the brand name contained phonetic sound repetition and was spoken aloud. Consistent with H3, this finding held only for people who were high in STR; differences in prod uct evaluations were attenuated for those who were low in STR. Finally, the results again revealed that positive affect mediated our effects. The results of Study 2 are noteworthy for several rea sons. First, the finding that the effects held not only for a positive but also for a neutral product is important because it shows that the effects are not confounded, it lends support to the notion that positive affect is driving the effects, and it adds to the generalizability of the findings. Second, repli cating the previous findings with the use of a purer spoken aloud condition demonstrates that it is the act of hearing rather than saying the brand name that is important. Finally, the effects held despite the introduction of new brand names, further generalizing the findings. In the first two studies, we demonstrated the role of affect through the use of a mediation approach. To provide further support that positive affect is the underlying mecha nism for the effects, in Studies 3 and 4, we test for it using a moderation approach. In Study 3, we suggest that unless a person experiences positive emotions in the first place, he or she will not evaluate exposure to sound repetition favor ably. Thus, when we hold method of expression constant (i.e., spoken aloud), an interaction effect of phonetic sound repetition and sensitivity to repetition should occur only among participants who allow their emotions to flow natu rally. In contrast, if affect indeed drives the effects, when consumers suppress their emotions, we should not observe differences in evaluations, regardless of the presence of sound repetition. To test this possibility, following previous research (e.g., Gross 1998), we instructed participants in Study 3 (1) to allow their emotions to flow naturally or (2) to suppress them before exposure to the product testing experience. Study 3 Method This study uses a 2 (phonetic sound repetition: present ver sus absent) x 2 (emotion regulation: natural versus suppres sion) x STR between-subjects design. We hold method of expression constant, with the brand name always being spo ken aloud, as described in Study 2. The focal product cate gory was ice cream. Again, the primary dependent variable for this study is brand evaluations (a = .96). Two-hundred thirteen undergraduate students from a North American uni versity, all of whom were native English speakers, com pleted the study. The procedure and the brand names are the same as in Study 2, with two exceptions. First, we included an emotion regulation manipulation before participants' exposure to the product-testing experience. Following previous research (Gross 1998), in the act-natural condition, the experimenter indicated the following to participants: "During the product testing experience, we would like you to please be as natural as possible, both on the inside and out. If you have any feel ings or reactions to the product testing experience, let them flow naturally." In contrast, in the emotion-suppression con dition, the experimenter said: "During the product-testing experience, we would like you to please remain completely neutral on the inside and out. Please try your best not to let any feelings or responses you may have to the product test ing experience show on your face, and to the best of your ability, try to keep all your internal reactions suppressed." Second, unlike Studies 1 and 2, which used mixed designs, Study 3 uses a between-subjects design. Results and Discussion We conducted linear regression analysis that included pho netic sound repetition, emotion regulation, the continuous measure of STR, and their interaction terms as the indepen dent variables and brand evaluations as the dependent variable. The results produced significant main effects for phonetic sound repetition (p < .001) and emotion regulation (p < .001) and a marginally significant main effect for STR (p < .06). We also found a significant two-way interaction between phonetic sound repetition and emotion regulation (p < .01), while the two-way interactions between sensitiv ity to repetition and emotion regulation and between pho netic sound repetition and STR were marginally significant (p < .10 and p < .07, respectively). Importantly, these results were qualified by a significant interaction among sound repetition, STR, and emotion regulation (? = .207, t = 2.12, p < .05). No other effects were significant. To examine the three-way interaction, we focused on high and low STR. In the case of high STR, we found a sig nificant two-way interaction between phonetic sound repeti tion and emotion regulation (t = 3.57, p < .001). Simple slope analyses revealed that consumers high in STR in the act-natural condition evaluated the brand more favorably when phonetic sound repetition was present than when it was absent in the brand name (t = 5.27, p < .001). However, brand evaluations of consumers high in STR were undiffer entiated regardless of the presence or absence of sound repetition in the brand name in the emotion-suppression condition (p > .80). The two-way interaction between pho netic sound repetition and emotion regulation was not sig nificant for those low in STR (p > .60). This study demonstrates that when participants allowed their emotions to flow naturally, the results replicated those we found previously. Specifically, participants high in STR evaluated a brand more favorably when it was spoken aloud and contained phonetic sound repetition than when the repetition was absent; participants low in STR did not differ in their evaluations of a brand, regardless of the composi tion of the brand name. Analyses of participants who sup pressed their emotions did not produce any significant find ings. These results lend support to the role of affect. We further test the role of affect using another modera tion approach in Study 4. Specifically, we propose that if positive affect underlies the results, participants should The Sound of Brands /103 This content downloaded from 78.45.247.16 on Wed, 19 Apr 2023 22:18:07 UTC All use subject to ht evaluate a brand equally favorably when they are in a posi tive affective state and the brand name does not contain phonetic sound repetition and when they are not in such a state but are exposed to a brand name that does contain repetition. Furthermore, participants should evaluate a brand more favorably when the brand name does not con tain sound repetition and when they are in a positive affec tive state than when they are in a neutral state. To explore this, following Epstude and Mussweiler (2009), in Study 4, we exposed participants to either (1) a positive affect prime or (2) a neutral prime, before testing the products. Study 4 Method Study 4 uses a 2 (phonetic sound repetition: present versus absent) x 2 (affect prime: positive versus neutral) mixed design, in which phonetic sound repetition is a within subjects factor. We manipulate affect prime and treat it as a between-subjects factor. We hold method of expression constant, with the experimenter always saying the brand name aloud. The dependent variable is again brand evalua tions (a = .95). Thirty-eight native and nonnative English speakers from a large North American university completed the study. On arrival, participants were informed that they would be completing a variety of unrelated studies. In the first study, they were told that they would be asked to examine a series of pictures and evaluate each picture according to its brightness and sharpness. Participants then viewed seven pictures and evaluated them accordingly. The pictures, which were taken from the International Affective Picture System (Lang, Bradley, and Cuthbert 2005), were used to achieve the affect prime manipulation. In particular, in the positive-prime condition, the pictures were positively valenced, and in the neutral-prime condition, the seven pic tures were neutral in affective quality (for a detailed list of pictures and a similar procedure, see Epstude and Muss weiler 2009). After completing the task, participants began what was ostensibly a second unrelated study that involved testing hand sanitizers. In the phonetic-sound-repetition present condition, the hand sanitizer was called "koopa roop," and in the absent condition, the brand was called "kooparut." The order in which the brands were tested was counterbalanced. Unknown to participants, the hand sani tizer samples were from the same container; thus, the two samples were identical. Finally, participants indicated the language most commonly spoken at home. Results and Discussion Again, we ran LME models because participants were asked to evaluate two brands of hand sanitizer. Including a random effect for participant, we analyzed the impact of phonetic sound repetition, affect priming, and their inter action term on evaluations. Phonetic sound repetition was a within-subjects factor, and affect priming was a between subjects variable. Preliminary analyses. To ensure that no differences existed in the results between native and nonnative English speakers, we ran an LME model that included a language dummy variable and its interaction terms with the indepen dent variables. The results did not produce significant main or interaction effects for language (ps > .30). Given that these results held true in the remaining studies, we col lapsed across language and do not discuss it further. Evaluations. An LME with the evaluations index as the dependent variable produced a significant main effect for phonetic sound repetition (p < .01), a marginally significant main effect for affect prime (p < .07), and a significant interaction between the two factors (? = -.317, t = 2.09, p < .05). Consistent with our theorizing, when positive affect was primed, participants evaluated a brand whose name did not contain sound repetition as favorably (M = 4.50) as a brand whose name contained the repetition, regardless of whether positive affect was primed (M = 4.69, p > .50) or not (M = 4.75, p > .50). Furthermore, the brand was evalu ated least favorably when sound repetition was absent and the prime was neutral (M = 3.29) than in the other three conditions (present/positive, p < .01; present/neutral, p < .01; absent/positive, p < .01). Study 4 further tested the role of affect using a modera tion approach. Consistent with our expectations, partici pants evaluated a brand more favorably when affect was primed and the brand name did not contain sound repetition than when positive affect was not primed and the brand name contained sound repetition. Differences in brand evaluations were also attenuated, regardless of whether the brand name contained sound repetition when positive affect was primed. Finally, evaluations were significantly higher for a brand whose name did not contain sound repetition following exposure to a positive affect prime than following a neutral prime. The first objective of the remaining studies is to com plete the triangulation approach in demonstrating the under lying role of positive affect. Unlike the previous studies, which explored affect using mediation and moderation, in the last two studies, we argue that if positive affect is indeed elicited in response to verbally stated brand names contain ing sound repetition, this should be manifested in affect based dependent variables. Indeed, previous research (e.g., Shiv and Fedorikhin 1999) has shown that positive affect influences a variety of marketing variables (e.g., consump tion of hedonic/utilitarian products). Thus, each of the final two studies explores an affect-specific dependent variable. In particular, we predict that hearing a brand name that includes sound repetition will cause participants to be more likely to select (1) hedonic options in response to a cross selling attempt (Study 5 a) and (2) an indulgent product based on their feelings (i.e., chocolate cake) versus a health ful product based on their reason (i.e., fruit salad; Study 5b). Studies 1-4 consistently found that the presence of pho netic sound repetition in a brand name that is spoken aloud leads to favorable outcomes. Given this, the second objec tive of Studies 5a and 5b is to identify situations in which brand names containing sound repetition do not have a posi tive influence on brand evaluations and choices. We propose that one such instance will be when the phonetic sound 104 / Journal of Marketing, July 2010 This content downloaded from 78.45.247.16 on Wed, 19 Apr 2023 22:18:07 UTC All use subject to ht repetition deviates too excessively from linguistic expecta tions. As we discussed previously, a focal element of figura tive language, and in particular sound repetition, that makes it pleasurable is that it deviates from expectations (MeQuar rie and Mick 1996). However, McQuarrie and Mick (1999) further suggest that there is a gradient on which figurative language can deviate and that too much deviation can have diminishing returns and a negative impact on consumers (see also McQuarrie and Mick 1992). Thus, we predict that though a moderate level of deviation from linguistic expec tations is positive, high levels of deviation will lead to less favorable responses from consumers. We do not expect any differences to arise between names with high or no devia tion (Hargreaves 1984). Study 5 In the final two studies, we manipulated one factor?degree of deviation from linguistic expectations?across three lev els (high versus moderate versus no deviation) as a between-subjects factor. To achieve this manipulation, we varied the relationship between the consonants and the vow els found within the brand name. Consistent with research showing that in language, listeners expect consonant-vowel consonant-vowel sequences to occur more frequently than consonant-vowel-consonant-consonant sequences (Cutler, Norris, and Williams 1987), in the high-deviation condition, the repetition included a series of adjacent consonants; in the moderate-deviation condition, the repetition had conso nants and vowels interspersed; and in the no-deviation con dition, the word did not contain phonetic sound repetition (i.e., it did not deviate in linguistic expectations). A pretest ensured that the brand names created for the last two studies differed in deviation as expected. In both studies, the experi menter always spoke the brand names aloud. Seventy-nine native and nonnative English speakers participated in the final two studies. Study 5a Participants were verbally informed that a new mobile phone called_had been introduced on the market. In the high-deviation condition, the model was called "shon pshon"; in the moderate-deviation condition, it was called "shonoshon"; and in the no-deviation condition, it was called "shonufam." Participants were then given a study package that described the standard features of the product (see the Appendix) and were asked to evaluate the brand (a = .96). They were then asked to imagine that they had just purchased the mobile phone and that in addition to the standard features, the product had four extra features that they could purchase: downloadable iTunes (IT), new ring tones (RT), internal memory, and extended warranty. The former two items were hedonic, and the latter two items were utilitarian (the order of the items was randomized). Participants indicated the extent to which they would like to buy each of the additional features (1 = "definitely would not buy it," and 7 = "definitely would buy it"). If our con ceptualization is valid, the positive affect that arises from a brand name whose degree of deviation is moderate (versus high or no deviation) should result in a greater willingness on the part of participants to select additional hedonic options. Results and Discussion Evaluations. A one-way analysis of variance (ANOVA) with brand evaluations as the dependent variable produced a main effect for degree of deviation (F(2, 76) = 7.27, p < .01); the brand was evaluated significantly more favorably when its name had moderate deviation (M = 4.28) than when it had high (M = 2.95; t = 3.46, p < .01) or no (M = 3.25; t = 3.00, p < .01) deviation. No differences arose in evaluations of the mobile phone when the brand name had high or no deviation (p > .40). Extra features. We first conducted a multivariate analy sis of variance (MANOVA) with the two hedonic options as the dependent variables. The results revealed a significant main effect for degree of deviation (F(4, 150) = 5.47, p < .001). Furthermore, univariate ANOVAs for each hedonic option revealed the significant main effect (IT: F(2, 76) = 4.92, p < .01; RT: F(2, 76) = 10.66, p < .001). Participants indicated a greater intent to purchase hedonic features when the brand name contained moderate deviation (IT: M = 4.48; RT: M = 4.52) than when it contained high (IT: M = 2.85, p < .05; RT: M = 2.00, p < .001) or no (IT: M = 3.00, p < .01; RT: M = 3.00, p < .01) deviation. No differences arose between the high- and no-deviation conditions for the IT option (p > .80), though there was a marginally signifi cant difference between the two conditions for the RT fea ture (t = 1.79, p< .08). We then conducted a MANOVA that included the two utilitarian options as the dependent variables; however, we did not find a main effect for degree of deviation (p > .40). The results of Study 5a provide corroborating evidence for the underlying role of affect by demonstrating that a brand name containing sound repetition can influence con sumers' reactions to hedonic items. In addition, this study identified a boundary condition under which sound repeti tion does not lead to favorable outcomes. In particular, the* findings arose only when the sound repetition contained a moderate level of linguistic deviation; no differences in responses to a brand arose regardless of whether its name had high or no deviation. Study 5b In the final study, the experimenter read the following sce nario to participants: "A new restaurant, called _ opened in your area, and you went there for the first time. You just had a nice meal and you are examining dessert options on the menu." We used the name of the restaurant to manipulate the degree of deviation factor. In the high deviation condition, the restaurant name was called "Ranth fanth"; in the moderate-deviation condition, the restaurant was called "Rantifanti"; and in the no-deviation condition, it was called "Rantifumte." Next, participants learned that the restaurant was offering two dessert specials, chocolate cake and fruit salad. Then, they were asked to indicate which of the two desserts they would order and the extent to which they preferred the two options (5 = "strongly prefer chocolate cake," 0 = "neutral," and 5 = "strongly prefer fruit The Sound of Brands /105 This content downloaded from 78.45.247.16 on Wed, 19 Apr 2023 22:18:07 UTC All use subject to ht salad"). Later, we reordered and recoded the scale (1 = "strongly prefer chocolate cake," and 11 = "strongly prefer fruit salad"). In line with the work of Shiv and Fedorikhin (1999), participants then indicated the extent to which their dessert option decision was based on thoughts or feelings on seven-point scales (i.e., "thoughts/feelings," "willpower/ desire," "prudent self/impulsive self," "rational side/emotional side," and "head/heart"; higher values = feelings). We com bined these items and averaged them together to create a decision basis index (a = .79). Results and Discussion Dessert choice. Binary logistic regression with dessert choice as the dependent variable revealed that degree of deviation was a significant predictor (? = 1.03, Wald = 9.99, p < .01); more participants selected the chocolate cake option in the moderate-deviation condition (80%) than in the high-deviation (30%; ? = 1.04, Wald = 9.88, p < .01) and no-deviation (33%; ? = 2.23, Wald = 12.21, p < .001) conditions. The latter two conditions did not differ from each other (? = -.154, Wald = .069, p > .70). Dessert preference. A one-way ANOVA with dessert preference as the dependent variable revealed a significant main effect for degree of deviation (F(2, 76) = 8.90, p < .001). Participants preferred the chocolate cake more in the moderate-deviation condition (M = 3.56) than in the high deviation (M = 7.17; t(76) = 3.81,/? < .001) and no-deviation (M = 7.08; t(76) = 3.52, p < .01) conditions. No differences in preferences arose between the high- and no-deviation conditions (p > .90). Decision basis index. A one-way ANOVA that included the decision basis index as the dependent variable produced a main effect for degree of deviation (F(2, 75) = 5.43, p < .01). Participants based their dessert decision more on their feelings in the moderate-deviation condition (M = 5.15) than in the high-deviation (M = 4.13; t(75) = 3.06, p < .01) and no-deviation (M = 4.22; t(75) = 2.66, p < .01) condi tions. No differences in the decision basis index arose between the high- and no-deviation conditions (p > .80). Mediation analyses. Finally, to determine whether the decision basis index underlies the impact of the degree of deviation on dessert choices and preferences, we conducted mediation analyses. We conducted a series of regression analyses, with dessert choice, dessert preference, and the decision basis index as the dependent variables and degree of deviation as the predictor. As we mentioned previously, degree of deviation significantly predicted choice (? = 1.03, Wald = 9.99, p < .01). In addition, degree of deviation sig nificantly predicted preferences (? = 1.78, t = 3.46, p < .01) and the decision basis index (? = -.476, t = 2.61, p < .05). Inclusion of the decision basis index in the original analysis for dessert choice and the original analysis for dessert pref erences revealed that the index statistically affected both variables (choice: ? = -.921, Wald = 11.66, p < .01; prefer ence: ? = -1.06, t = 3.37, p < .01), while the main effect for degree of deviation for both dependent variables statistically fell in significance (choice: ? = .788, Wald = 4.82, p < .05; Sobel z = 2.15, p < .05; preference: ? = 1.22, t = 2.39, p < .05; Sobel z = 2.14, p < .05). Thus, consumers' tendency to use their feelings as a decision basis mediates the impact of the restaurant's name on dessert preferences and selections. Study 5b provides additional support for our theorizing that brand names containing moderate levels of sound repe tition elicit positive affect, which in turn influences con sumers' choices. In particular, when a restaurant's name contained a moderate level of linguistic deviation, partici pants were more likely to select an indulgent dessert (i.e., chocolate cake) than a healthful menu item (i.e., fruit salad). In contrast, when the restaurant's name contained either a high level of deviation or no linguistic deviation, participants were more inclined to select the healthful option. The results of this study in conjunction with those of Study 5a further contribute to the demonstration of the underlying role of affect. General Discussion Each year, thousands of new products are introduced to the marketplace, and companies spend millions of dollars try ing to create a brand name and image that will help in the success of their new product. Given the importance of developing successful brand names (i.e., brands are one of the most valuable intangible assets firms have; Keller and Lehmann 2006), it is not surprising that researchers in mar keting have tried to identify characteristics that will enhance the effectiveness of such names (e.g., Keller, Heck ler, and Houston 1998; Van den Bergh, Adler, and Oliver 1987). To date, identifying effective brand names has been tra ditionally tackled from a primarily cognitively driven per spective. For example, research on sound symbolism has found that the phonemes of a brand name can have implica tions on product evaluations through the meaning con sumers elicit when exposed to it (e.g., Klink 2000; Lowrey, Shrum, and Dubitsky 2003). However, the possibility that affect is also important for brand naming has not been explored. In six experiments, the current research provides the first evidence that positive affect arising from certain types of brand names influences consumers. In general, we find across multiple brand names and product categories that brand names containing phonetic sound repetition that are spoken aloud elicit positive affect, which in turn has implications for consumer evaluations and choices. To provide a better understanding of the effect of sound repetition on brand evaluations, this research explores an underlying process mechanism, identifies boundary condi tions, and tests competing explanations for the results. First, we demonstrate the role of affect in response to brand names using a triangulation approach involving mediation (Studies 1 and 2), moderation (i.e., affect regulation [Study 3] and priming [Study 4]), and affect-based outcome mea sures (i.e., reactions to cross-selling of hedonic options [Study 5a] and brand choices [Study 5b]). Second, we demonstrate that an individual difference variable (i.e., con sumers' STR) and a brand name-related factor (i.e., the degree to which the phonetic structure deviates from lin guistic expectations) qualify the findings. In particular, in Studies 2 and 3, we find that while consumers high in STR 106 / Journal of Marketing, July 2010 This content downloaded from 78.45.247.16 on Wed, 19 Apr 2023 22:18:07 UTC All use subject to ht are susceptible to the influence of hearing brand names that contain phonetic sound repetition, consumers low in STR are not influenced in the same way. We then demonstrate in Studies 5a and 5b that when a brand name's phonetic struc ture deviates too much (versus a moderate degree) from lin guistic expectations, consumers respond less favorably to the brand. Finally, we test several alternative explanations (i.e., sound symbolism, novelty, fluency, and confidence) and, in doing so, strengthen the conclusions. Managerial Implications Brand naming. At a practical level, this research speaks to an increasingly important question that managers are asking: What constitutes a successful brand name? The findings suggest that brand names containing phonetic sound repetition, if spoken aloud, are evaluated more favor ably than those that do not contain such repetition or that are merely read silently. It appears that many advertisers and practitioners at least intuitively understand the concept of sound repetition. For example, some highly successful brands in the marketplace, such as Coca-Cola, possess names containing repetitive elements. However, the results also underscore the notion that practitioners need to be cog nizant that not all sound repetition is good. Rhetorical fig ures in general and sound repetition in particular are effec tive through artful linguistic deviations relative to audience expectations (McQuarrie and Mick 1999). The gradient of rhetorical deviation works such that more deviant figures have a higher degree of effectiveness but only up to a point of diminishing returns. McQuarrie and Mick (1996) show that a rhetorical figure can be so deviant that it negatively affects the audience. In the current research, we show that figures of sound repetition that have a high degree of devia tion from linguistic expectations (e.g., overuse consonants: "ranthfanth") have a less favorable impact on consumers than sound repetition that contains a moderate degree of deviation (e.g., "rantifanti"). Although we identify one instance in which sound repetition has negative implications for consumers, we encourage further research to identify others. Advertising and promotion. The results regarding the influence of the mode of expressing names suggest that the medium selected for advertising brands is an important con sideration for management. In particular, when brand names contain phonetic sound repetition, they may benefit from the use of radio advertising, television advertising, and public announcements rather than print advertising. Further more, given the increased importance of word of mouth in determining the success of brands (e.g., Thompson, Rind fleisch, and Arsel 2006), marketing managers would benefit from encouraging both salespeople and consumers to say aloud brand names that contain phonetic sound repetition. Product portfolio and cross-selling. This research also shows that the impact of a brand name containing (moder ately deviating) phonetic sound repetition goes beyond the focal brand. For example, we find that it influenced con sumers' willingness to buy hedonic add-on features (e.g., extra ringtones, downloadable iTunes). As another example, sound repetition in the name of a service establishment, such as a restaurant, influenced consumers' choice between a feeling-based (i.e., chocolate cake) and a reason-based (i.e., fruit salad) menu item. These findings, all stemming from the notion that moderately deviating sound repetition influences consumers' affective state, have important impli cations for manufacturers in designing their product portfo lio and for retailers in training their sales force to cross-sell or up-sell products. For example, salespeople may be more likely to succeed in cross-selling hedonic products after say ing aloud brand names with moderate levels of sound repe tition because consumers will experience positive feelings. Further Research Given that this research is only a first step in understanding the role of affect, there are many potential avenues for fur ther research. In this investigation, to explore whether brand names favorably influence consumers' evaluations and choices through affect, we attempted to control for cogni tion by ensuring that the brands within each pair were equivalent in meaning. Although this approach provides insight from the perspective of affect, it arguably shares the same limitation as previous research that has focused on the cognitive side: It does not take into consideration the possi bility that consumers are often influenced by both affect and cognition when evaluating brands. Given this, further research could integrate both perspectives and examine their simultaneous impact on brand evaluations. Relatedly, Keller (2008) identifies six factors that are involved in choosing a brand name: memorability, meaningfulness, lik ability, transferability, adaptability, and protectability. Although the current research primarily focuses on likabil ity and research in sound symbolism has studied memora bilty and meaningfulness, further research might examine the impact of various aspects of the brand name on other combinations of these factors. The results add to a growing body of literature that demonstrates the impact of positive affect in consumption (e.g., Chitturi, Raghunathan, and Mahajan 2008; Maclnnis and De Mello 2005). However, questions remain unan swered. For example, in light of the carryover effects we found in Studies 5a and 5b, it might be questioned how long the positive affect persists and is influential. Given that pre vious research exploring the duration of positive affect has produced mixed findings (Homburg, Koschate, and Hoyer 2006; Wood and Moreau 2006), further research could investigate the longevity of effects such as the one we report here. The findings demonstrate that in the development of brand names, another factor that must be taken into account, other than the use of figurative language, is the method of expressing the name. This is important for at least two rea sons. First, we find that a brand name containing phonetic sound repetition creates more positive affect and favorable evaluations when it is spoken aloud than when it is just read silently. Second, by examining the impact of expressing a brand name aloud, this research departs from previous work in sound symbolism, which has typically explored the impact of language in the absence of sound (i.e., silent read ing). This previous approach of studying brand names read silently relied on Baddeley and Hitch's (1974) model of The Sound of Brands /107 This content downloaded from 78.45.247.16 on Wed, 19 Apr 2023 22:18:07 UTC All use subject to ht working memory, which posits that humans are endowed with a phonological store and an articulatory control process. Incoming information can be registered in the phonological store either by an optional process of sub vocalization of written material or by an obligatory registra tion through hearing spoken material (Salam? and Baddeley 1986). Thus, by definition, when words are spoken aloud, they are automatically entered into the phonological store, whereas words that are read silently may or may not enter this store. At least two factors could determine whether words read silently enter the phonological store: familiarity and involvement. For example, subvocalization may be more likely to occur for words that are familiar to a person because without having previously heard the word, it may be difficult to subvocalize it accurately. As another exam ple, it is more likely that subvocalization will occur for con sumers who are highly motivated to process the information. Given that the brand names used in this research were novel and were presented in relatively low-involvement settings, further research might explore the role of the phonological loop in contexts varying in familiarity and involvement. APPENDIX Description of the Base Model and Additional Features Used in Study 5b GPRS class 10(4 slots) and 32-48 kbps Wireless LAN (WLAN) 2.1 Megapixel with flash Bluetooth MP3 player and iTunes compatibility Qwerty Mini Keyboard TFT Color Screen 20.0 MB internal memory Standard color light silver 6 months warranty Additional Features 1. Internal memory enhancement. The standard internal memory of this mobile phone is 20MB. You can increase the size of the inter nal memory up to 1GB. The cost of this fea ture is $10. 2. One thousand iTunes. To enjoy the music play ing capabilities of your phone even more, you can download one thousand iTunes with your favorite artists/bands. The cost of this feature is $10. 3. Extended warranty. While the standard war ranty for this product is six months, you can purchase a three year full warranty, which will allow you to have the phone fixed or replaced no matter what may happen. The cost of this feature is $5. 4. One hundred new ringtones. To be able to include a customized ring tone for each of your friends and family, and always know who's calling you before even getting to your phone, you can download one hundred new ringtones and assign each of them to particu lar contacts in your phone book. The cost of this feature is $5. REFERENCES Aaker, David A. and Kevin Lane Keller (1990), "Consumer Evaluations and Brand Extensions," Journal of Marketing, 54 (January), 27-41. Aiken, Leona S. and Steve G. West (1991), Multiple Regression: Testing and Interpreting Interactions. Newbury Park, CA: Sage Publications. Baddeley, Allan and Graham Hitch (1974), "Working Memory," in The Psychology of Learning and Motivation: Advances in Research and Theory, Vol. 8, G.H. Bower, ed. New York: Aca demic Press, 47-89. Bernstein, Leonard (1976), The Unanswered Question: Six Talks at Harvard. Cambridge, MA: Harvard University Press. Brendl, C. Miguel, Amitava Chattopadhyay, Brett W. Pelham, and Mauricio Carvallo (2005), "Name Letter Branding: Valence Transfers When Product Specific Needs Are Active," Journal of Consumer Research, 32 (December), 405-415. Chitturi, Ravindra, Rajagopal Raghunathan, and Vijay Mahajan (2008), "Delight by Design: The Role of Hedonic Versus Utili tarian Benefits," Journal of Marketing, 72 (May), 48-63. Cutler, Anne, Dennis Norris, and John N. Williams (1987), "A Note on the Role of Phonological Expectations in Speech Seg mentation," Journal of Memory and Language, 26 (4), 480-87. Earthman, Elise A. (1992), "Creating the Virtual Work: Readers' Processes in Understanding Literary Texts," Research in the Teaching of English, 26 (4), 351-84. Edell, Julie A. and Marian Chapman Burke (1987), "The Power of Feelings in Understanding Advertising Effects," Journal of Consumer Research, 14 (December), 421-33. Epstude, Kai and Thomas Mussweiler (2009), "What You Feel Is How You Compare: How Comparisons Influence the Social Induction of Affect," Emotion, 9(1), 1-14. Fergusson, Francis (1961), Aristotle's Poetics, S.H. Butcher, trans. New York: Hill and Wang. Gaston, E. Thayer (1968), "Man and Music," in Music in Therapy, E. Thayer Gaston, ed. New York: Macmillan, 7-21. Gordon, Edwin E. (1979), Primary Measures of Music Audiation. Chicago: G.I.A. Publications. 108 / Journal of Marketing, July 2010 This content downloaded from 78.45.247.16 on Wed, 19 Apr 2023 22:18:07 UTC All use subject to ht Gross, James J. (1998), "Antecedent- and Response-Focused Emo tion Regulation: Divergent Consequences for Experience, Expression, and Physiology," Journal of Personality and Social Psychology, 74 (1), 224-37. Hargreaves, David J. (1984), "The Effects of Repetition on Liking for Music," Journal of Research in Music Education, 32 (1), 35^7. Hartley, Robert F. (1992), Marketing Mistakes, 5th ed. New York: John Wiley & Sons. Homburg, Christian, Nicole Koschate, and Wayne D. Hoy er (2006), "The Role of Cognition and Affect in the Formation of Customer Satisfaction: A Dynamic Perspective," Journal of Marketing, 70 (July), 21-31. James, William (1890), The Principles of Psychology, Vol. 2. New York: Dover. Keller, Kevin L. (2008), Strategic Brand Management, 3d ed. Upper Saddle River, NJ: Prentice Hall. -, Susan E. Heckler, and Michael J. Houston (1998), "The Effects of Brand Name Suggestiveness on Advertising Recall," Journal of Marketing, 62 (January), 48-57. -and Donald R. Lehmann (2006), "Brands and Branding: Research Findings and Future Priorities," Marketing Science, 25 (6), 740-59. Klink, Richard R. (2000), "Creating Brand Names with Meaning: The Use of Sound Symbolism," Marketing Letters, 11 (1), 5-20. - (2001), "Creating Meaningful New Brand Names: A Study of Semantics and Sound Symbolism," Journal of Mar keting Theory and Practice, 9 (2), 27-34. Krasnikov, Alexander and Satish Jayachandran (2008), "The Rela tive Impact of Marketing, Research-and-Development, and Operations Capabilities on Firm Performance," Journal of Marketing, 72 (July), 1-11. Lang, Peter J., Margaret M. Bradley, and Bruce N. Cuthbert (2005), "International Affective Pictures System (IAPS): Instruction Manual and Affective Ratings," Technical Report No. A-6, Center for Research in Psychophysiology, University of Florida. Leech, Geoffrey N. (1969), A Linguistic Guide to English Poetry. London: Longman. Lowrey, Tina M. and L.J. Shrum (2007), "Phonetic Symbolism and Brand Name Preference," Journal of Consumer Research, 34 (October), 406-414. -,-, and Tony M. Dubitsky (2003), "The Relation Between Brand-Name Linguistic Characteristics and Brand Name Memory," Journal of Advertising, 32 (3), 7-17. Maclnnis, Deborah J. and Gustavo E. de Mello (2005), "The Con cept of Hope and Its Relevance to Product Evaluation and Choice," Journal of Marketing, 69 (January), 1-14. Macklin, M. Carole (1988), "The Relationship Between Music in Advertising and Children's Responses: An Experimental Inves tigation," in Nonverbal Communication in Advertising, Sidney Hecker and David W. Stewart, eds. Lexington, MA: Lexington Books, 225-43. McQuarrie, Edward F. and David Glen Mick (1992), "On Reso nance: A Critical Pluralistic Inquiry into Advertising Rhetoric " Journal of Consumer Research, 19 (2), 180-97. -an(i-(1996), "Figures of Rhetoric in Advertising Language," Journal of Consumer Research, 22 (March), 424-38. -and-(1999), "Visual Rhetoric in Advertising: Text Interpretive, Experimental, and Reader-Response Analyses," Journal of Consumer Research, 26 (June), 37-54. Murphy, Christopher (1999), "How Far Do Tests of Musical Abil ity Shed Light on the Nature of Musical Intelligence?" British Journal of Musical Education, 16, 39-50. Pinheiro, Jos? C. and Douglas M. Bates (2004), Mixed Effects Models in S and S-Plus. New York: Springer. PTO Today (2006), "Patent & Trademark Office Releases Applica tion and Grant Statistics for 2005," Computer and Internet Lawyer, 23 (3), 38. Salam?, Pierre and Alan Baddeley (1986), "Phonological Factors in STM: Similarity and the Unattended Speech Effect," Bul letin of the Psychonomic Society, 24 (4), 263-65. Sapir, Edward (1929), "A Study on Phonetic Symbolism," Journal of Experimental Psychology, 12 (3), 225-39. Shiv, Baba and Alexander Fedorikhin (1999), "Heart and Mind in Conflict: The Interplay of Affect and Cognition in Consumer Decision Making," Journal of Consumer Research, 26 (December), 278-92. Sloboda, John (1985), The Musical Mind: The Cognitive Psychol ogy of Music. Oxford: Oxford University Press. Thompson, Craig, Arie Rindfleisch, and Zeynep Arsel (2006), "Emotional Branding and the Strategic Value of the Doppel g?nger Brand Image," Journal of Marketing, 70 (January), 50-64. Thonssen, Lester and A. Craig Baird (1948), Speech Criticism: The Development of Standards for Rhetorical Appraisal. New York: Ronald Press Company. Van den Bergh, Brace, Keith Adler, and Lauren Oliver (1987), "Linguistic Distinction Among Top Brand Names," Journal of Advertising Research, 27 (4), 39-44. Verbeke, Willem J., Frank D. Belschak, Arnold B. Bakker, and Bart Dietz (2008), "When Intelligence Is (Dys)Functional for Achieving Sales Performance," Journal of Marketing, 72 (July), 44-57. Whissell, Cynthia (2006), "Historical and Socioeconomic Predic tors of the Emotional Associations of Sounds in Popular Names," Perceptual and Motor Skills, 103 (2), 451-56. Wood, Stacey L. and C. Page Moreau (2006), "From Fear to Loathing? How Emotion Influences the Evaluation and Early Use of Innovations," Journal of Marketing, 70 (July), 44-57. Yorkston, Eric and Geeta Menon (2004), "A Sound Idea: Phonetic Effects of Brand Names on Consumer Judgments," Journal of Consumer Research, 31 (June), 43-51. Zhu, Rui (Juliet) and Joan Meyers-Levy (2005), "Distinguishing Between the Meanings of Music: When Background Music Affects Product Perceptions," Journal of Marketing Research, 42 (August), 333-45. Zwaan, Rolf A. (1993), "Toward a Model of Literary Comprehen sion," in Models of Understanding Text, B.K. Britton and A.C. Graesser, eds. Hillsdale, NJ: Lawrence Erlbaum Associates, 241-56. The Sound of Brands /109 This content downloaded from 78.45.247.16 on Wed, 19 Apr 2023 22:18:07 UTC All use subject to ht

Sounds good: Phonetic sound patterns in top brand names Ruth Pogacar & Emily Plant & Laura Felton Rosulek & Michal Kouril Published online: 1 April 2014 # Springer Science+Business Media New York 2014 Abstract Recent research has demonstrated that brand name sounds can influence consumer behavior. Sound symbolism, the link between sound and meaning, can convey product information, enhance affinity, and increase purchase intentions. This study examines sound patterns of Interbrand top 100 brand names, including three previously unexamined sound categories. Results show that top brand names have different sound patterns than general brand names. The pattern of differences suggests that sound symbolism may be one factor contributing to brand performance. Sounds more frequent among top brand names have potentially brand enhancing properties, while sounds less frequent may have the opposite effect. These findings should inform best naming practices and strategies. Keywords Brand names. Sound symbolism . Linguistics. Brand performance . Phonetics The competition for prime brand name real estate is increasingly fierce as evidenced by the increase in trademark applications over the past decade (US Patent and Trademark 2012). Mainstream faith in the importance of brand Mark Lett (2015) 26:549–563 DOI 10.1007/s11002-014-9288-z R. Pogacar (*) Lindner College of Business, University of Cincinnati, 925 Campus Green Dr., Cincinnati, OH 45221, USA e-mail: ruth.pogacar@gmail.com E. Plant Department of Management and Marketing, University of Montana, 32 Campus Dr., Missoula, MT 59812, USA e-mail: Emily.Plant@umontana.edu L. F. Rosulek Department of Linguistics, University of Montana, 32 Campus Dr., Missoula, MT 59812, USA e-mail: Laura.FeltonRosulek@umontana.edu M. Kouril Department of Biomedical Informatics, Cincinnati Children’s Hospital Medical Center/University of Cincinnati, 3333 Burnet Ave., Cincinnati, OH 45229, USA e-mail: Michal.Kouril@cchmc.org names with positive linguistic attributes is indicated by popular press reports that “Prozac” was designed with a “z” to convey efficacy (Erlich 1995) and the “k” in Kraft imparts positive brand information (Klink 2009). Yet, securing a desirable name is increasingly difficult due to the decreasing number of known words available for trademark (Klink 2000). Although boutique naming firms such as Lexicon, responsible for the $15 billion dollar name Blackberry, have sprouted in response to increasing demand (Heath and Heath 2011), the lack of scientific evidence for their methods begs further examination of what brand name characteristics, if any, effectively contribute to brand performance. Empirical evidence for the efficacy of naming practices has never been more important as standard naming fees have soared to as much as $50,000 in product categories such as automobiles, at a per-letter price of 5,000–$10,000 (Hoffman 2008). This research documents the phoneme (i.e., sound) level linguistic attributes of the top brand names using a new method and dataset. We use the data derived from Interbrand’s list of top brand names (Interbrand 2011), identify the frequencies of key sounds, and compare them with the corresponding frequencies in a benchmark dataset of general brand names. We propose that sound symbolism, or the link between sound and meaning, is one mechanism by which positive linguistic attributes enhance brand names. 1 Research context Brand names may increase awareness and generate favorable product perceptions (Aaker and Keller 1990), because they convey information and meaning (Allen et al. 2008). Conversely, product failures such as the Ford Edsel have been partly attributed to misnaming (Hartley 1992). Research has demonstrated that sound symbolism can convey product information independent of marketing communications (Klink 2000; Yorkston and Menon 2004), thereby enhancing brand names. In the marketing domain, certain sounds have been found to influence consumers’ product evaluations (Lowrey and Shrum 2007; Yorkston and Menon 2004), price perceptions (Coulter and Coulter 2010), and choices (Argo et al. 2010). Furthermore, consumers prefer product names that employ sound symbolism to convey product information (Klink 2001). Specifically, brand names are preferred when their sounds convey preferred product attributes (Klink 2009; Lowrey and Shrum 2007). For instance, the experimental ice cream name “Frosh” was preferred over “Frish” because the “o” sound is associated with the desirable attributes smoothness and creaminess (Yorkston and Menon 2004). Schloss (1981) appears to be the first academic to analyze the linguistic attributes of real brand names, finding that the top brands from 1975–1979 began more frequently with the letters “a,” “b,” “c,” “k,” “m,” “p,” and “s” than did words in the dictionary. Vanden Bergh (1990) replicated Schloss’s work and suggested that these letters are associated with brand success. However, it is impossible to draw conclusions about brand name sound patterns or sound-symbolic effects from either study, because both examined letters rather 550 Mark Lett (2015) 26:549–563 than sounds. Many letters represent more than one sound (e.g., the “c” in “Cisco” and “Cartier”) resulting in no direct one-to-one correspondence. Our research contributes a linguistic analysis of sound patterns in brand names. We take a distinct approach from both Schloss, who examined a list of brand names based solely on advertising expenditures, and Vanden Bergh, who used an all-inclusive trade name index. We examine Interbrand’s “Top 100” list, which is based on a composite of brand performance factors (Interbrand 2011). Sounds that appear more frequently among top brand names (compared with a sample of general brand names) have potentially brand enhancing properties, while sounds appearing less frequently may have the opposite effect (or may not have brand enhancing properties). The findings from this research have potential to inform the best naming practices and future research. 2 Linguistic analysis 2.1 Sound symbolism Although the mapping of sound to object is assumed to be arbitrary in the prevailing linguistic paradigm (Fromkin et al. 2010), mounting evidence in linguistics, anthropology, psychology, and marketing suggests that sound symbolism provides a mechanism for communicating meaning. Plato (1985) subscribed to the theory that the “r” sound in words such as “river” and “road” conveys movement. Another salient example is the Bouba/Kiki effect. When asked, “which shape in Fig. 1 is called ‘Bouba’ and which is called ‘Kiki?’” 95 % of the subjects replied that Kiki is the angular shape on the left and Bouba is the round shape on the right. The effect was replicated with adults and children, across languages including English, Swahili, and Bantu, demonstrating that some sounds convey the meaning “round,” while other sounds convey the meaning “angular” (Maurer et al. 2006). Most sound symbolism research has focused on three primary categories: vowels, fricatives, and plosives. In the following section, we summarize these findings and introduce three new categories of sounds that have not been previously examined in the marketing literature: nasals, affricates, and approximates. By including these categories, we can examine all the sounds in the English language for a more comprehensive survey of sound patterns in top brand names. 2.2 Vowels A robust literature has developed around vowel sound symbolism. Lowrey and Shrum (2007) found that certain vowel sounds are perceived as generally positive or negative by English speakers, regardless of the product category. For instance, the “o” sound in “posh” was rated positively by the study participants, whereas the sound combination “yoo” in “puke” was rated as generally negative. Similarly, the “u” sound in “ugh” has historically been considered a negative sound (Jespersen 1922). Mark Lett (2015) 26:549–563 551 More generally, front vowels, produced in the front of the mouth, like the “i” in “Kiki,” convey the meanings small, feminine, fast, light, and angular. Back vowels, produced in the back of the mouth, like the “ou” in “Bouba,” convey the meanings large, masculine, slow, dark, and round (Hinton et al. 1994; Klink 2003). Consumers prefer brand names containing vowels associated with desirable product category attributes. For instance, in the context of automobiles, participants preferred names emphasizing back vowels (e.g., “bromley”) for SUVs, and names emphasizing front vowels (e.g., “brimley”) for two-seater convertibles (Lowrey and Shrum 2007). This is because the back vowels convey largeness while front vowels convey smallness. 2.3 Fricatives Fricatives, such as the “s” and “z” sounds, are produced by restricting, but not stopping, airflow through the mouth. There is reason to believe that some fricatives have sound symbolic properties similar to vowels. However, research is split on the positive versus negative connotations of fricatives. Fricatives have been negatively associated with electability of political candidates, when present in candidates’ names (Smith 1998). Two studies also found that the letter “s” appeared in disproportionately fewer brand names than would be expected based on dictionary frequency (Schloss 1981; Vanden Bergh 1990). However, in an atlas of 360 words rated by participants on a scale from good to bad, the “s” sound was significantly more common among words rated as good (Jenkins et al. 1958). 2.4 Plosives Plosives are a class of sounds formed by a stoppage of air in the mouth. In English, these includes “p,” “b,” “t,” “d,” “k,” and “g.” When a plosive is the first sound in a word (i.e., word-initial, as in “Kraft”), brand name memory (Lowrey et al. 2003), recognition, and recall (Cortese 1998) increase. This may explain why word-initial plosives were the second most common attribute of brand names identified by Vanden Bergh et al. (1987). Plosives also represent three of the four most frequent word-initial sounds in positive English nicknames (De Klerk and Bosch 1997). Fig. 1 The Bouba/Kiki Effect. Source Köhler (1929) 552 Mark Lett (2015) 26:549–563 However, research is split into positive or negative attributes of plosives. Johnson et al. (1964) found that plosives were more common among words rated unpleasant than among words rated pleasant. Further, plosives were found to be significantly overrepresented among “bad” words by Jenkins et al. (1958). Sound symbolic characteristics of plosives have been documented as well. For instance, in almost half of commonly used English words, plosive “g” followed by “l” imparts visual connotations (e.g., glance, glare, gleam, and glitter) (Bolinger 1950). 2.5 Nasals Nasal sounds, which include “m”, “n,” and the last sound in the word “Boeing,” are produced by channeling airflow through the nasal cavity. According to Johnson et al. (1964), nasals are more common among words rated pleasant by the listeners. The “m” sound, in particular, was overrepresented among words rated as good (Jenkins et al. 1958) and is the fourth most frequent word-initial sound in positive English nicknames (De Klerk and Bosch 1997). Furthermore, the letter “m” was the second most commonly occurring first letter of brand names from 1975–1979 (Schloss 1981). 2.6 Affricates Affricates have been less well studied than the previously described sound categories. Affricates are a combination of two sound categories: stops and fricatives. They include the “ch” sound in “Merrill Lynch” (“t” + “sh”) and the “dj” sound in “Gillette” (“d” + “zh”). Johnson et al. (1964) asserted that affricates were more common among words rated unpleasant by the listeners; however, they conflated affricates with stops in their analysis (for instance, “ch” was placed in the same category with “t”). 2.7 Approximates Approximates fall somewhere between sound categories—they are neither vowels nor fricatives. These include “w”, “l”, “r”, and “y.” The literature does not suggest either positive or negative attributes; one of the few studies to examine approximates proposes that “w” may intensify the effect of the preceding fricatives. For example, “thwack” represents a greater blow than simply “wack” (Hinton et al. 1994). This sound category has not previously been examined in the context of marketing. 3 Predictions Past research suggests that sound symbolism can influence consumer behavior. However, to the authors’ knowledge, no study has previously examined sound patterns in top brand names. If some sounds are more or less frequent in top brand names relative to the benchmark, this may point to sound symbolic properties that contribute to brand performance. Mark Lett (2015) 26:549–563 553 Sounds significantly more common among top brand names may also reflect preferences at the management level. For instance, if name inventors believe the “z” in Prozac conveys efficacy due to popular press reports, then “z” may be disproportionately selected, regardless of consumer preferences. The mechanism by which certain sounds become more common among top brand names may be through management decisions, consumer behavior responses, or most likely, a combination. Both consumers and managers are likely to respond similarly to names with positive or negative sound symbolic properties. 3.1 Vowels Based on Lowrey and Shrum (2007), we would expect to find the “o” sound in “posh” overrepresented among top brand names. Conversely, we would expect to find the “u” sound in “ugh” underrepresented based on Jespersen (1922). Regarding the remaining vowels, there is not enough prior research to make predictions. 3.2 Fricatives In the case of fricatives (such as the “s” and “z” sounds), generally, we would expect to find underrepresentation based on Smith (1998). However, regarding the fricative “s,” in particular, we examine competing predictions. Although the findings from Schloss (1981) and Vanden Bergh (1990) would predict underrepresentation, Jenkins et al. (1958) would predict overrepresentation. For the remaining fricatives, there is insufficient prior research to make predictions. 3.3 Plosives In the category of plosives (“p,” “b,” “t,” “d,” “k,” and “g”), we examine parallel predictions. Johnson et al. (1964) and Jenkins et al. (1958) would predict that plosives, generally, will be underrepresented among top brand names. However, Vanden Bergh et al. (1987), Lowrey et al. (2003), and Cortese (1998) would predict that plosive sounds will be overrepresented in word-initial position. 3.4 Nasals Regarding nasals (“m,” “n”, and “ng”), if findings by Johnson et al. (1964) hold, nasals will be more common among top brand names. Regarding the nasal sound “m,” in particular, Schloss (1981), De Klerk and Bosch (1997), and Jenkins et al. (1958), all would predict overrepresentation among top brand names. 3.5 Affricates and approximates One might predict that affricates (“ch” and “dj”) would be underrepresented based on Johnson et al. (1964); however, as previously mentioned, that study conflated affricates with stops, whereas we distinguish between the two. We, therefore, make no predictions regarding affricates or approximates (“w,” “l,” “r,” and “y”), for which there is 554 Mark Lett (2015) 26:549–563 insufficient information. Our hope is that this study will provide a starting point for further examinations of these sound categories. 4 Study Our dataset of top brand names is a composite list of unduplicated Interbrand “top brands” from 2001 to 2010 (Table 1 in Appendix section). Names originating from nonEnglish speaking countries of origin were excluded to control for language differences. One name that occurred in the list more than once (Thomson Reuters/Reuters) was analyzed using the longer version. The resulting list consisted of 88 brand names. In the absence of a suitable published list of “weak” brand names, we created the best possible proxy for benchmarking in the following way. A sample of 1,000 proper nouns (the category of words that includes brand names) was randomly selected from the Corpus of Contemporary American English (COCA), a respected linguistic database with over 100 citations (Davies 2008, 2009). 1 This diverse and well-rounded collection of source material serves as a useful proxy for the English language, capturing the frequency of word usage. We use English as a comparison metric because it is the international language of business with the third largest number of speakers worldwide (Lewis 2009). Furthermore, English is spoken in more countries than any other language, including approximately 60 % of Interbrand’s top brand countries of origin. Brand names are most often encountered in text, and the use of text in brand name linguistic analysis is an accepted methodology (Klink 2000). Cross-checking this sample with the Hoovers.com business directory confirmed that all the proper nouns in our benchmark dataset belong to business names. The presence of 13 % of the Interbrand top brand names in the benchmark dataset provides evidence that it captures the relevant category of words. Duplicates and Interbrand top brand names were removed, leaving 884 proper nouns belonging to a sample of general names (Table 2 in Appendix section). This is a conservative benchmark in that it is a random sample of general names rather than less successful or weak brand names. Despite the differences between the datasets, such as the frequency of acronyms among top brand names (e.g., UBS, UPS, and HSBC), the benchmark provides a useful comparison. Two independent coders with formal linguistic training transcribed the Interbrand and benchmark brand names into the International Phonetic Alphabet so that each sound was represented by one symbol and each symbol represented only one sound. Transcriptions were based on official firm pronunciations. A third party reconciled discrepancies.2 For each brand name in the Interbrand and benchmark datasets, sound frequencies were calculated by multiplying the number of occurrences in each word by the 1 We use the 95 million words COCA magazine database which references almost 100 popular magazines such as Time, Men’s Health, Good Housekeeping, Cosmopolitan, and Sports Illustrated for the years 1990– 2012 (Davies 2008). The database draws from publications in a wide variety of domains such as news, health, home and gardening, women's, financial, religion, and sports, resulting in a balanced portrayal of the English language. 2 The coding of these brand names and the benchmark dataset is available from the first author upon request. Mark Lett (2015) 26:549–563 555 frequency of the word in the COCA database. This allowed us to examine the relative frequencies of sounds rather than simply presence versus absence.3 We examined differences in sounds frequencies between datasets using independent sample t tests. Due to the large number of comparisons (41 different phonemes) and the inflated risk of type I error, tests were conducted using a conservative Bonferroni adjusted alpha level of .0012. This calculation is based on Dunn (1961), who recommends dividing the standard alpha of .05 by the number of comparisons (.05/41). In four cases (“th” as in “the,” “sh” as in “shine,” “zh” as in “Beijing,” and “oo” as in “Nook”), analyses were not done because total observations among top brand names were zero. 5 Analysis and results 5.1 Vowels All but two vowel sounds occur in different proportions between top brand names and the benchmark. Of these, five are overrepresented and four are underrepresented (Fig. 2). As predicted, the “o” sound in “posh” is overrepresented among top brand names (e.g., “Starbucks”), consistent with Lowrey and Shrum (2007) (Recall that this “o” sound is a back vowel with the sound symbolic meaning large, masculine, slow, dark, and round) (Hinton et al. 1994). Also as predicted, the “u” sound is underrepresented among top brand names (e.g., “Budweiser”), consistent with Jespersen (1922). The most common vowel sound among top brand names, which also varies the most between data sets, is the “e” in “eBay.” The “a” in “AOL,” “e” in “Estee Lauder,” and “a” in “Kraft” are also overrepresented in top brand names. These sounds are all front vowels, which carry the well established cross-cultural sound symbolic meanings small, feminine, fast, light, and angular. Vowel sounds underrepresented among top brand names include the “i” in “Intel,” “a” in “Amazon,” “au” in “Ralph Lauren,” and “u” in “Budweiser.” Two sounds—the “o” in “Mobil” and the “oo” in “Yahoo,”—were not significantly different between data sets. It is notable that only one front vowel was underrepresented, whereas only one back vowel was overrepresented. The only back vowel more common among top brand names is the “o” sound in “posh,” which as Lowrey and Shrum (2007) discovered, is so positively perceived that its presence in experimental brand names can “trump” a discordant factor such as incongruent product category. 5.2 Fricatives Five of the six fricatives examined differ between data sets (Fig. 3). Of these, all are more common among top brand names, with one exception, “th” as in “Three M.” One fricative (“f” as in “Ford”) is not significantly different. This is contrary to Smith 3 One brand name (Gap) was discarded because its frequency could not be determined since it is indistinguishable from the common noun “gap.” 556 Mark Lett (2015) 26:549–563 (1998), who found that names with fricatives are negatively associated with electability of political candidates. The fricative “s” sound is significantly overrepresented, contrary to Schloss (1981) and Vanden Bergh (1990), but consistent with Jenkins et al. (1958). 5.3 Plosives Contrary to predictions based on Jenkins et al. (1958) and Johnson et al. (1964), we find that every plosive is overrepresented among top brand names (Fig. 4a). Consistent with expectations based on Vanden Bergh et al. (1987) and Lowrey et al. (2003), in word-initial position, four of six plosives differ between data sets, and these are all overrepresented (Fig. 4b). Interestingly, this pattern reverses when non-English country of origin brand names are included in the analysis; then only two word-initial plosives are significantly different between data sets (“b” and “k”), and these are under rather than overrepresented, suggesting that the pattern of differences in this sound category is language specific. 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% Proportion of Names with Sound Interbrand Benchmark Fig. 2 Frequencies of vowel sounds in top brand names. ***Significant at the 0.001 level. **Marginally significant at the 0.01 level 0% 5% 10% 15% 20% 25% 30% 35% th*** f v*** s*** z** h*** Proportion of Names with Sound Interbrand Benchmark Fig. 3 Frequencies of fricatives in top brand names. ***Significant at the 0.001 level. **Marginally significant at the 0.01 level Mark Lett (2015) 26:549–563 557 5.4 Nasals Of the three nasal sounds (“m”, “n,” and “ng”), “m” (as in “Marriott”) is overrepresented, consistent with predictions based on Schloss (1981) and Jenkins et al. (1958). However, one is underrepresented (“n” as in “Nike”), and one does not differ significantly between top brand names and the benchmark (“ng” as in “Boeing”). Therefore, our prediction that nasal would be overrepresented, generally, based on Johnson et al. (1964), is only partially supported (Fig. 5). 5.5 Affricates and approximates Only one affricate is statistically significant: “dj” as in “Gillette” is underrepresented (Fig. 6). (The “ch” as in “Merrill Lynch” shows no significant difference between datasets.) Finally, whereas one of the approximates is overrepresented (“l” as in “Levi’s”), two are underrepresented (“r” as in “Ralph Lauren” and “w” as in “Wall Street Journal”). One (“y” as in “Yahoo!”) is not significantly different between datasets (Fig. 7). 0% 5% 10% 15% 20% 25% 30% 35% p* b*** t*** d*** k*** g** Proportion of Names with Sound Interbrand Benchmark 0% 5% 10% 15% Proportion of Names with Sound Interbrand Benchmark a b Fig. 4 a Frequencies of plosives in top brand names. ***Significant at the 0.001 level. **Marginally significant at the 0.01 level. *Marginally significant at the 0.03 level. b Frequencies of word-initial plosives in top brand names. ***Significant at the 0.001 level 558 Mark Lett (2015) 26:549–563 6 General discussion This research contributes to the literature by examining sound patterns in top brand names, including the previously unexamined sound categories of affricates, approximates, and nasals. We introduce a new method of analysis by using phonetic transcription to compare sound frequencies between top brand names and a sample of general brand names, based on a well-established corpus. Our results show that top brand names display different sound patterns from general brand names. Knowledge of the sounds more prevalent in top brand names has the potential to improve best naming practices and naming strategy. Managers should consider sounds significantly more common among top brands when crafting new names, such as the plosives “p,” “b,” “t,” “d,” “k,” and “g.” Similarly, “l,” “m,” “v,” “s,” “z,” and “h” may confer positive sound symbolic properties to brand names. The vowel sounds “e” in “eBay,” “a” in “AOL,” “e” in “Estee Lauder,” “a” in “Kraft,” and “a” in “Starbucks” are also potentially positive sounds for brand names. The sounds overrepresented among the top brand names 0% 10% 20% 30% 40% 50% Proportion of Names with Sound m*** n*** Interbrand Benchmark Fig. 5 Frequencies of nasals in top brand names. ***Significant at the 0.001 level 0% 5% 10% 15% ch dj*** Proportion of Names with Sound Interbrand Benchmark Fig. 6 Frequencies of Affricates in Top Brand Names. ***significant at the .001 level Mark Lett (2015) 26:549–563 559 largely correspond with what is known about sound symbolism, suggesting that sound symbolism may play an important role in brand name attractiveness. Managers and name inventors should therefore consider sound symbolism when crafting new names. Overrepresented sounds, including the “m” in “Marriott” and “s” in “Sprite,” should be tested experimentally for positive associations. Similarly, sounds underrepresented among top brand names, including the “u” in “Budweiser,” should be tested for negative associations. Although some of the findings are consistent with expectations based on the previous research, others are not. This suggests the presence of unexamined moderators. Word position (i.e., word-initial, word-middle, or word-final) is one likely moderator (Smith 1998; Klink and Wu 2013). Product category is also a likely moderator of positive and negative sound perceptions (Lowrey and Shrum 2007; Yorkston and Menon 2004). For instance, front vowels are more common among electronics in top brand names than back vowel sounds, possibly because they convey smallness and fastness, which are desirable attributes for electronics. While the sample size of brand names of electronics companies is too small to draw definitive conclusions, examining differences in linguistic characteristic among product categories represents a potentially rich area for future research. One limitation of the present research is the difference in name types between top brands and the benchmark dataset, such asthe frequency of acronyms among top brand names. Future research should examine frequencies and consumer preferences for different name types. Similarly, although the current research only examines English speakingcountry of origin names, differencesacrosslanguages should beconsideredin future studies. Changes in sound patterns among top brand names over time may also be illuminating. If, for instance, front vowels have become more prevalent among top brands as consumer electronics shifted toward smaller and faster devices, this might represent shifting sound patterns that mirror shifting consumer preferences. This, and future research on the moderating roles of word position and product category, will lead to a greater understanding of the marketing impact of brand name sound attributes. Acknowledgement Many thanks to James Kellaris, Jakki Mohr, and Mary Steffel for their feedback, Jackelyn Torres Van Buren, Kelsey Fanning, and Julie Workman-Hank for their assistance with data analysis, Joel Steckel for his editorial guidance, and the anonymous reviewers for their valuable comments. 0% 5% 10% 15% 20% 25% 30% 35% 40% 45% 50% w*** l*** r*** y Proportion of Names with Sound Interbrand Benchmark Fig. 7 Frequencies of approximants in top brand names. ***Significant at the 0.001 level 560 Mark Lett (2015) 26:549–563 Appendix Table 1 2001–2010 Interbrand top brands used in analysis 3 m Coca-Cola Intel MTV Accenture Colgate J.P.Morgan Nike Adobe Compaq Jack Daniels Oracle AIG Dell Johnny Walker Pampers Amazon.com Disney Johnson & Johnson Pepsi American Express Duracell Kellogg's Pfizer AOL eBay KFC Pizza Hut Apple Estée Lauder Kleenex Polo Ralph Lauren Avon Fedex Kodak Smirnoff Bacardi Financial times Kraft Sprite Barbie Ford Levi's Starbucks Barclays GE LG Sun Blackberry Gillette Marlboro Texas Instruments Boeing Goldman Sachs Marriott Thomson Reuters BP Google McDonald's Tiffany & Co. Budweiser Harley-Davidson Merck Time Burberry Heinz Merrill Lynch UPS Burger King Hertz Microsoft Visa Campbell's Hilton Mobil Wall Street Journal Caterpillar HP Morgan Stanley Wrigley Cisco HSBC Motorola Xerox Citi IBM Intel Yahoo! Table 2 Sample from benchmark dataset (complete dataset includes 884 randomly selected names available from authors) Atlantic Bailey Baker Bronx Brooks Bush Chrysler Dakota Dodge Edwards Ellis Foster GM Holland Hughes Jackson Jupiter Kansas Klein Lakers Lee Mac Marc Nato Neptune Nixon Orion Pearl Reno Rush Saturn Sears Ted Temple Union Village Walker Wendy Yankees Young Mark Lett (2015) 26:549–563 561 References Aaker, D. A., & Keller, K. L. (1990). Consumer evaluations and brand extensions. Journal of Marketing, 54(January), 27–41. Allen, C. T., Fournier, S., & Miller, F. (2008). Brands and their meaning makers. In C. Haugtvedt, P. Herr, & F. Kardes (Eds.), Handbook of consumer psychology (pp. 781–822). New York: Psychology Press. Argo, J., Popa, M., & Smith, M. C. (2010). The sound of brands. Journal of Marketing, 74(4), 97–109. Bolinger, D. L. (1950). Rime, assonance, and morpheme analysis. Word, 6, 117–136. Cortese, M. J. (1998). Revisiting serial position effects in reading. Journal of Memory and Language, 3(9), 652–665. Coulter, K. S., & Coulter, R. A. (2010). Small sounds, big deals: phonetic symbolism effects in pricing. Journal of Consumer Research, 37(2), 315–328. Davies, M. (2008). The Corpus of Contemporary American English: 450 million words, 1990-present. http:// corpus.byu.edu/coca/. Accessed 24 Mar 2014. Davies, M. (2009). The 385+ million word corpus of contemporary American English (19902008+): Design, architecture, and linguistic insights. International Journal of Corpus Linguistics, 14(2), 159–190. De Klerk, V., & Bosch, B. (1997). The sound patterns of English nicknames. Language Sciences, 19(4), 289– 301. Dunn, O. J. (1961). Multiple comparisons among means. Journal of the American Statistical Association, 56, 52–64. Erlich, J. (1995). Giving drugs a good name, The New York Times Magazine, September 3, 36–37. Fromkin, V., Rodman, R., & Hyams, N. (2010). An introduction to language (9th ed.). Boston: Wadsworth. Hartley, R. F. (1992). Marketing mistakes (5th ed.). New York: John Wiley & Sons. Heath, D. & Heath, C. (2011). How to pick the perfect brand name, Fast Company, January 3. Hinton, L., Nichols, J., & Ohala, J. (Eds.). (1994). Sound symbolism. Cambridge: Cambridge University Press. Hoffman, G. (2008). New car names - how they get 'em, CNN, March 7. Interbrand (2011). Methodology. Accessed 20 Oct 2011. http://www.interbrand.com. Accessed 24 Mar 2014. Jenkins, J. J., Russell, W. A., & Suci, G. J. (1958). An atlas of semantic profiles for 360 words. The American Journal of Psychology, 71(4), 688–699. Jespersen, O. (1922). Language: its nature, development and origin. London: Allen & Unwin. Johnson, R. C., Suzuki, N. S., & Olds, W. K. (1964). Phonetic symbolism in an artificial language. Journal of Abnormal and Social Psychology, 69(2), 233–236. Klink, R. R. (2000). Creating brand names with meaning: the use of sound symbolism. Marketing Letters, 11(1), 5–20. Klink, R. R. (2001). Creating meaningful new brand names: a study of semantics and sound symbolism. Journal of Marketing Theory and Practice, 9(2), 27–34. Klink, R. R. (2003). Creating meaningful brands: the relationship between brand name and brand mark. Marketing Letters, 14(3), 143–157. Klink, R. R. (2009). Gender differences in new brand name response. Marketing Letters, 20(3), 313–326. Klink, R. R. & Wu, L. (2013). The role of position, type and combination of sound symbolism imbeds in brand names. Marketing Letters. Köhler, W. (1929). Gestalt psychology. New York: Liveright. Lewis, P. (ed.). (2009). Ethnologue: Languages of the World, Sixteenth edition. Dallas, Tex.: SIL International. http://www.ethnologue.com. Accessed 24 Mar 2014. Lowrey, T. M., & Shrum, L. J. (2007). Phonetic symbolism and brand name preference. Journal of Consumer Research, 34, 406–414. Lowrey, T. M., Shrum, L. J., & Dubitsky, T. M. (2003). The relation between brand-name linguistic characteristics and brand-name memory. Journal of Advertising, 32(3), 7–17. Maurer, D., Pathman, T., & Mondloch, C. J. (2006). The shape of boubas: Sound-shape correspondences in toddlers and adults. Developmental Science, 9(3), 316–322. Plato. (1985). In E. Hamilton & H. Cairns (Eds.), The collected dialogues of plato including the letters. Princeton: Princeton University Press. Schloss, I. (1981). Chickens and pickles. Journal of Advertising Research, 21, 47–49. Smith, G. W. (1998). The political impact of name sounds. Communication Monographs, 65(2), 154–172. 562 Mark Lett (2015) 26:549–563 U.S. Patent and Trademark website accessed 4/19/2012. http://www.uspto.gov/dashboards/trademarks/main. dashxml. Accessed 24 Mar 2014. Vanden Bergh, B. (1990). The rekurring kase of the special K. Journal of Advertising Research, 30(5), RC9– RC12. Vanden Bergh, B., Adler, K., & Oliver, L. (1987). Linguistic distinction among top brand names. Journal of Advertising Research, 27(4), 39–44. Yorkston, E., & Menon, G. (2004). A sound idea: Phonetic effects of brand names on consumer judgments. Journal of Consumer Research, 31(1), 43–51. Mark Lett (2015) 26:549–563 563

17. Soudní rozhodnutí
Pojem soudního rozhodnutí
-      zákonné, závazné a vykonatelné rozhodnutí = procesní institut naplňující základní účel civilního procesu (ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků řízení)

-      rozhodnutí soudu jako prostředek k nastolení souladu faktického stavu s hmotným právem, přičemž soudy rozhodují i o procesních právech a povinnostech

-      účel: § 2 OSŘ – působnost pro OSŘ i ZŘS

-      plné uplatňování teorie projevu vůle => zajištění právní jistoty, nesoulad mezi vůlí soudu a jejím projevem nemůže být nikdy na újmu účastníku řízení

o   závazná pro účastníky soudu je vůle tak, jak byla projevena – pohnutka soudu se nezkoumá

o   vždy nás zajímá ten obsah práva a povinností, jak byl projeven

-      rozhodnutí se vyhlásí, nebo vyhotoví (v listinné nebo elektronické podobě)

-      obligatorní náležitosti:

1.     rubrika

2.     výrok (enunciát): obsahuje závazný a vykonatelný obsah rozhodnutí

3.     odůvodnění (x výjimky stanovené zákonem)

4.     poučení o opravném prostředku

5.     podpis soudu

6.     datum

-      rozhodnutí vydává vždy soud, resp.: samosoudce / senát; příp. vyšší soudní úředník, asistent soudce, justiční čekatel, soudní tajemník

-      rozhodnutí může vydávat i notář / exekutor => nejsou ze zákona rozhodnutími soudu, nicméně zákon je za takováto považuje

-      systematika: x procesní úkony ve formě opatření – jiný obsah, jiná forma, zákon s ní pracuje jinak (procesní úkony soudu = rozhodnutí a opatření)

Vlastnosti soudního rozhodnutí
Zákonnost + závaznost – každé rozhodnutí soudu, přičemž rozhodnutí ukládající navíc povinnost k plnění, musejí být VYKONATELNÁ.

Ø  zákonnost: základní vlastnost, vyplývá z ní závaznost i vykonatelnost

o   musí splňovat základní znaky procesního práva

o   soud rozhoduje jen tam, kde je k tomu zmocněn

o   požadavek na dodržení předepsané formy a jejich náležitostí

o   x § 205, § 219, § 229 OSŘ – i na nezákonné rozhodnutí se někdy hledí jako na zákonné (nikdy však v situaci, kdy rozhodnutí vydal senát v jiném složení, než v jakém věc projednal – takové rozhodnutí je vadným a musí být opraveno)

o   v civilním procesním právu neexistuje nicotnost => pohlížíme jako na vadné, které musí být poskytnutými procesními nástroji napraveno

o   souvisí s opravnými prostředky

Ø  závaznost: povinnost dbát vůle soudu a řídit se obsahem rozhodnutí bez ohledu na vůli vlastní

o   obsah rozhodnutí je prosaditelný

o   představuje vyřešení prejudiciální otázky pro právní vztahy / jiná řízení

o   závaznosti nabývá rozhodnutí po nabytí právní moci (viz dále) / doručením (pro případ předběžné vykonatelnosti)

o   závazný je pouze výrok

o   § 161 odst. 2 a 3 => zákon hovoří pouze o vykonatelnosti, ne o závaznosti, nicméně, v daném ustanovení je třeba překládat jako závaznost

o   i rozhodnutí, ze kterých nevyplývá žádná povinnost, jsou také závazná, ale nemůžeme hovořit o vykonatelnosti => nikoliv možnost autoritativního vynucení povinnosti, nicméně je závazné a určuje, že někdo má vlastnické právo, se projeví tak, že se aktivují příslušné dispozice norem hmotného práva

Ø  vykonatelnost: vlastnost ukládající povinnost k plnění = pouze u rozsudků na plnění

o   projev závaznosti

o   závaznost, kterou je možno autoritativně vynutit (vykonat)

o   účastník je povinen povinnost splnit, přičemž pokud tak dobrovolně neučiní, nastupuje vykonatelnost

o   nutné je stanovení lhůty k plnění (pariční lhůty) => jejím uplynutím je rozhodnutí vykonatelné[1]

Dělení soudních rozhodnutí
-      kategorizace založená na základě seskupení na základě podobných charakteristických rysů

1.     DRUHY (podobné materiální znaky) = obsahové znaky rozhodnutí, vnitřní znaky

2.     FORMY (podobné formální znaky) = vnější projevy rozhodnutí, náležitosti

A/ Druhy soudních rozhodnutí
1. Meritorní rozhodnutí
·       soud rozhoduje o věci samé (meritum věci) – týká se skutkového základu věci a jejího právního posouzení

·       meritorní řízení ≠ řízení, jímž se řízení končí – protože se může podat opravný prostředek 

·       vydává soud pouze při splnění podmínek řízení (§ 103 OSŘ), zatímco skončení procesním rozhodnutím je důsledkem nedostatku podmínky řízení

·       skončení řízení meritorním rozhodnutím => RES IUDICATA (§ 159a odst. 4)

o   totožnost účastníků + totožnost věci = totožnost skutku

·       závaznost inter partes obecně, nicméně erga omnes pro případ:

o   statusové věci fyzických osob i právnických osob

o   řízení ve věcech ochrany práv porušených nekalosoutěžním jednáním, ochrany práv spotřebitelů ad. (viz § 83 odst. 2)

·       SPORNÉ ŘÍZENÍ => meritorní rozhodnutí jako odpověď na požadavek vznesený v žalobě; rozhodnutí konečné / částečné / mezitímní

·       NESPORNÉ ŘÍZENÍ => meritorní rozhodnutí jako konstatování o tom, jaký je poměr soukromého práva, kdo jsou jeho subjekty a jaký je obsah jejich práv a povinností[2]

·       konstitutivní => rozhodnutí je právní skutečností, bez které by nedošlo k nastoupení, změně nebo zániku práv a povinností, ex nunc[3] (např. zrušení podílového spoluvlastnictví)

·       deklaratorní => konstatování, zda právní poměr účastníků řízení vznikl před vydáním rozhodnutím soudu a jaký je jeho obsah po kvantitativní a kvalitativní stránce, účinky ex tunc ani ex nunc mít nemůže, neboť právní poměr existoval bez ohledu na vydané rozhodnutí, pozitivní x negativní

·       materiální x formální pravda => § 153, § 154

·       skončení řízení => až PM rozhodnutí, x okamžik vydání rozhodnutí

Členění meritorních rozhodnutí dle rozsahu (viz dále)
-        konečná (§ 152 odst. 2) – předmět řízení je vyčerpán

-        částečná (§ 152 odst. 2) – rozhoduje se o některých právech a povinnostech a o ostatních se jedná dál

-        mezitímní (§ 152 odst. 2) – pouze stanovuje určité otázky najisto, ale o určitých částech můžeme rozhodovat až na základě dalšího vývoje 

-        doplňovací (§ 166) – soud rozhodne pouze o části předmětu řízení, nebo nerozhodl o nějakém návrhu, a to proto, že to opomněl – protože ale vydal meritorní řízení, nevyčerpal předmět a nezaložil ani rei iudicatae

2. Procesní rozhodnutí
·       vždy ve formě usnesení

·       soud nerozhoduje o předmětu řízení, výrok vyplývá z norem procesního práva

·       soud jej vydává v průběhu celého řízení – slouží soudu, aby mohlo soudní řízení proběhnout a naplnit svůj účel

·       tam, kde soud nerozhoduje o věci samé, vydává procesní rozhodnutí

·       demonstrativní výčet – § 202 odst. 1 – právo přesnou kategorizaci nepotřebuje

·       x procesní rozhodnutí, která ale mají lehce meritorní charakter: 

o   povinnost plnit ve splátkách (byť žalobce požadoval naráz, § 160)

o   předběžná opatření, rozhodnutí o zajištění důkazu

o   výrok předběžně vykonatelný (§ 162 odst. 2)

o   výrok o náhradě nákladů řízení

o   schválení (příp. neschválení) smíru soudem (§ 67 nebo § 99)[4] – pozor – Juráš tvrdí, že je procesní, ale Šínová, že jde o meritorní

o   schválení dohody o předmětu řízení (§ 10 ZŘS)

è předmětem není věc sama

 B/ Formy soudního rozhodnutí
Typologicky uspořádávají instituty, i s nimi mohl zákon dále pracovat.

Ø  rozsudek: ve věci samé, vždy je meritorní

Ø  usnesení: o všech otázkách řízení, pokud není zákonem stanovena jiná forma – zejm. o podmínkách řízení, zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu atd. (§ 167), usnesením lze rozhodnout i meritorně, pokud to zákon stanoví; PROCESNÍ ROZHODNUTÍ NENÍ FUNČNÍ DVOJÍCÍ S USNESENÍM

Ø  platební rozkaz: ve věci samé, v zákonem stanovených případech ve zkrácených řízeních, je meritorním rozhodnutím – týká se práv a povinností

Ø  jiné: exekuční příkaz, příkaz k úhradě nákladů exekuce, rozhodčí nález

§  vnitřní a vnější stránka:

o   obsah rozhodnutí = vnitřní stránka

§  vyřešení otázky hmotného / procesního práva – projev vůle soudu

§  vůle soudu se stává rozhodnutím vyhlášením

o   vyhotovení = vnější stránka: formální náležitosti pro rozsudek, použije se jako lex generalis i pro usnesení

§  zachycuje vyhlášené rozhodnutí

§  listinná / elektronická podoba

1. Rozsudek
·       tradiční forma meritorního rozhodnutí – princip univerzality, nicméně k tomu je lex specialis úprava v § 25 ZŘS => u řízení dle ZŘS je to přesně naopak

·       jde o odraz druhů žalob, ale ani rozsudky nejsou kategorizovány

Obsah rozsudku
-        soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu, posuzování tvrzení účastníků a provádění důkazů (§ 101 a § 120 OSŘ, § 21 ZŘS) – skutkový stav potom soud právně posoudí

-        právní posouzení = aplikace hypotéz norem hmotného práva na skutková zjištění => soud vyhoví / zamítne

-        rozhodování vždy na základě objektivních skutečností, viz § 153 OSŘ

-        ad zásada materiální a formální pravdy viz zásady civilního procesu

-        soud je vázán žalobou => soud nesmí rozhodnout ultra petita; výjimky:

o   z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky

o   řízení, která mohou být zahájena i bez návrhu (§ 13 ZŘS) – soud návrhy účastníků není vázán: možnost soudu překročit návrhy odpovídá veřejnému zájmu (např. určení výše výživného – je věcí zákona)

-        x formulace – soud může říci jinak

-        závislost na skutkovém stavu v době vyhlášení rozsudku (§ 154)

-        pro soud je závazný právní stav věci v době vyhlášení rozsudku – viz promlčení a prekluze

-        x rozhodování o plnění v opětujících se dávkách => soud může uložit povinnost plnit i dávky, které se stanou splatnými teprve v budoucnu, aniž by musela nastat jiná další skutečnost podle norem hmotného práva (např. úroky z prodlení – soud uloží i pro dobu po vyhlášení rozhodnutí – formulace „do zaplacení“)

o   ne však smluvní pokuta či náhrada škody:

                                           ®       soud může přiznat pouze plnění na náhradu škody k době vyhlášení rozhodnutí

                                           ®       žalobce může požadovat smluvní pokutu pouze ve výši ke dni podání žaloby

o   příslušenství je vázáno na jistinu – nárok vzniká bez ohledu na to, kdy bude zaplaceno – nárok vznikne až do zaplacení

o   smluvní pokuta je ovšem samostatný nárok, samostatný smluvní institut, který se sjednává pro případ prodlení – smluvní pokuta nesmí být do zaplacení (stejně u náhrady škody)

Výrok rozsudku
-        slovní vyjádření obsahu soudního rozhodnutí, § 155 OSŘ

-        jen výrok je závazný a vykonatelný podle § 159a

-        nic jiného z rozsudku závazné není – stejně tak i odvolat se můžeme jen proti výroku

-        vlastnosti:

o   určitost – přesně označení obsahu a rozsahu (kvantity a kvality)

o   úplnost – vyjadřuje se k celému předmětu řízení a neponechává pochybnou jakoukoli jeho část

Obligatorní náležitosti
1.     předmět plnění: uložení povinnosti k plnění, určení práva, založení, změna nebo zrušení práva

2.     lhůta k plnění: u rozsudků na plnění (nikoli u určovacích a konstitutivních), § 160

3.     náklady řízení: příp. alespoň ho základ, § 151

Fakultativní náležitosti
4.     stanovení splátek

5.     předběžná vykonatelnost

6.     právo zveřejnit rozsudek na nápady žalovaného: specifické právo pro řízení ve věcech ochrany práv porušených / ohrožených nekalým soutěžním jednáním, ochrany práv z duševního vlastnictví, ve věcech ochrany práv spotřebitelů

Druhy rozsudků
-        konečný – má být pravidelným meritorním rozhodnutím, o celé projednávané věci, § 152 OSŘ

o   předčasný rozsudek – soud vydá konečné rozhodnutí o věci samé, aniž by předcházely jinak obvyklé fáze řízení => ROZSUDEK PRO UZNÁNÍ, ROZSUDEK PRO ZMEŠKÁNÍ

                                           ®       snadnější naplnění podmínek pro vydání

                                           ®       pasivita ze strany účastníků

                                           ®       z jejich použití nevyplývá, že by šlo o zkrácené řízení

                                           ®       pouze ve sporných řízeních[5], a to pouze tehdy, lze-li o předmětu řízení uzavřít smír (§ 99), tj. tam, kde není v hmotném právu kogentní norma

·       rozsudek pro zmeškání – nemožnost vydání v řízeních, kdy rozhodnutím soudu má dojít k založení, změně nebo zániku právního poměru mezi účastníky nebo práva => nemůže být rozsudkem konstitutivním

-        částečný – je-li účelné, aby soud rozhodl nejprve o části předmětu nebo o některém z účastníků

o   to, kdy soud rozhodne částečným rozsudkem, je na úvaze soudce

o   z procesní povahy nelze ve věcech, která vyžadují celkové vypořádání (vypořádání SJM atp.)

o   kritérium = účelnost – důsledkem je zúžení předmětu řízení nebo eliminace počtu účastníků

-        mezitímní – v případech, kdy je vhodné, aby bylo postaveno najisto, že je nárok dán a v jakém poměru k uplatněné výši, přičemž ohledně konkrétní výše nároku soud po PM mezitímního rozsudku pokračuje v řízení

o   úvaha soudce, ale pouze pokud má za to, že nárok dán je

o   vč. ROZSUDKU PRO UZNÁNÍ

-        doplňovací - § 166 odst. 2

Rozsudek pro uznání (§ 153a OSŘ)
v  jde o výsledek dispozičního úkonu účastníka řízení => nedochází k dalšímu projednávání a soud je povinen vydat rozsudek pro uznání

v  pokud dojde k uznání jen části nároku, soud rozsudek pro uznání vydá, pokud to žalobce navrhne

v  možno uznat kdykoliv za řízení

v  ústně vůči soudu při jednání // písemným podáním

v  nebo fikce uznání[6]:

o   kvalifikovaná výzva § 114b OSŘ => pokud se žalovaný nevyjádří na výzvu soudu – předpoklad doručení minimálně 30 dnů předem bez možnosti náhradního doručení

o   přípravné jednání § 114c OSŘ => pokud se žalovaný nedostaví, aniž by se omluvil a předvolání bylo doručeno minimálně 20 dnů předem

è cílí na urychlení řízení, procesní ekonomii (§ 100)

è právní domněnka dispozičního úkonu (§ 114b odst. 5)[7]

v  nelze:

o   již z žaloby vyplývá, že nárok dán není

o   z hmotného práva vyplývá, že nárok (byť žalovaným uznaný) je prekludován[8] 

o   pokud jde o rozpor s kogentní normou hmotného práva

Opravné prostředky

-        odvolání (§ 205b)

-        pouze ale:

o   vady podmínek řízení a vady obsazení soudu (§ 205 písm. a))

o   skutečnost, že nebyly splněny podmínky pro jeho vydání (zejm. u fikce uznání)

o   bylo sice řádně doručeno, ale žalovaného poté postihl zdravotní problém, pro který mu znemožňuje, aby se vyjádřil i sdělil soudu, že mu brání vážný důvod (§ 219 odst. 1 písm. a))

o   obrana až po nabytí PM - § 228 odst. 1 písm. a)

Rozsudek pro zmeškání (§ 153b)
v  kontumační rozsudek

v  zásada formální pravdy (§ 153b odst. 1)

o   formulace – pokládají se za nesporná tvrzení obsažená v žalobě

o   tj. sice slabě, ale i tak máme náležitosti materiální pravdy – soud nemůže vydat rozsudek pro zmeškání, pokud neodpovídá hmotnému právu

v  nedochází k žádné dispozici s předmětem řízení

v  procesní sankce pro případ, že za splnění daných podmínek, je soud může věc skončit meritorním rozhodnutím, jako sankci za to, že se účastník bez omluvy nedostavil k prvnímu (přípravnému) jednání:

1.     předvolání 10 dnů předem k prvnímu jednání 

2.     doručení vč. náhradního (fikce doručení)

3.     poučení o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání

4.     absence u prvního jednání bez včasné a důvodné omluvy

5.     návrh žalobce vydat rozsudek pro zmeškání

v  soud může rozhodnout jen na základě obsahu žaloby

v  to, zda jej soud vydá, záleží na jeho vůli – neomezená diskrece soudu

v  nerozlučné společenství => může dojít k fikci zmeškání, ale jen tehdy, pokud se nedostaví všichni (x solidární společenství – ve vztahu k jednomu se to může vydat, ve vztahu k druhému ne)

v  nelze:

o   nelze uzavřít smír

o   věci, které vyžadují konstitutivní rozhodnutí soudu[9]

v  u rozsudku pro zmeškání a pro uznání je možno odvolat se i v bagatelních věcech (což jinak nejde)

Opravný prostředek

-        odvolání (§ 205b) – nicméně důvody odvolání stejné jako u rozsudku pro uznání viz výše

-        návrh na zrušení (§ 153b odst. 4) – pokud se nedostavil k prvnímu jednání z omluvitelných důvodů

o   omluvitelnost: jen tehdy, nastala-li na straně žalovaného okolnost, jež mu znemožnila se jednání zúčastnit, aniž by měl možnost sdělit to soudu

o   nikoliv tedy skutečnosti, které žalovaný věděl již v době doručení předvolání

o   možno podat nejpozději do právní moci rozsudku

o   pokud zároveň podá i odvolání, k tomu se nepřihlíží, pokud je vyhověno návrhu na zrušení, jinak se odvolání posuzuje

o   nižší míra uplatnitelnosti

è tj. návrh na zrušení možno podat jen, pokud jeho nepřítomnost je ospravedlnitelná omluvitelným důvodem, nicméně u odvolání žalovaný tvrdí, že vůbec nebyly splněny podmínky (nebo některá z nich) pro jeho vydání 

Vznik a vyhotovení rozsudku
Vyhlášení rozsudku
v  aby se vůle soudu stala rozsudkem, musí být veřejně vyhlášena (i pokud jednání bylo neveřejné), uvození „jménem republiky“

v  soud je vázán rozsudkem, jakmile jej vydá – není podstatná změna názoru soudu ani jiné vnitřní úvahy, sám soud již nemůže své rozhodnutí změnit

v  rozsudek vyhlašuje předseda senátu (samosoudce) – shrne skutkové a právní důvody, ze kterých vzešlo rozhodnutí

v  stručné odůvodnění – více v písemném vyhotovení

v  zaznamenává se ve formě zvukového nebo zvukově obrazového systému (je součástí spisu), příp. se vyhotovuje protokol (pokud pořízení záznamu není možné)

Vyhotovení rozsudku
v  formální zachycení jeho obsahu a náležitostí v písemné podobě

v  části rozsudku:

a.     rubrika: souhrn označení, která vymezují dotyčné soudní řízení a jeho účastníky a obsahují znaky, které činí z rozsudku veřejnou listinu; spolu s výrokem tvoří záhlaví

b.     výrok: zpravidla je prvním výrokem vyčerpán předmět řízení (ale nemusí být)

c.      odůvodnění: musí obsahovat logický a strukturovaný závěr soudu o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce

                                               i.     x rozsudky předčasné – v odůvodnění soud uvede pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl předčasným rozsudkem

                                              ii.     pokud není proti rozsudku odvolání vůbec přípustné, nebo se odvolání účastnici vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci

d.     poučení o opravném prostředku a výkonu rozhodnutí: nepoučuje se o možnosti podat dovolání a žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost

                                               i.     uvede se i lhůta a místo k podání opravného prostředku

                                              ii.     dále poučení v některých rozhodnutích o tom, že rozhodnutí je podkladem pro vedení výkonu rozhodnutí, pokud nebude plněno dobrovolně (příp. specifické situace vyplývající z příslušné právní normy) 

e.     datum a místo vyhlášení: podepisuje předseda senátu nebo samosoudce (příp. jiný člen senátu, pokud původní nemůže, přičemž se uvede i důvod), uvede se i jméno úředníka odpovídajícího za správné vyhotovení

f.      podpis a úřední razítko soudu

v  doručení: do vlastních rukou účastníků s možností náhradního doručení, lhůta 30 dnů od vyhlášení, ale možno prodloužit na žádost předsedy senátu až o dalších 60 dnů

v  doložka právní moci a vykonatelnosti: připojeno poté, co je rozhodnutí pravomocné a vykonatelné

o   pouze vyhotovení rozsudku, které má vyznačenou doložku právní moci a vykonatelnosti, je titulem pro výkon rozhodnutí nebo exekuce

o   lze až v případě, kdy rozsudek nabyl absolutní právní moci (viz dále)

o   z hlediska vykonatelnosti musí ve většině případů uplynout i pariční lhůta

Oprava rozsudku
v  OSŘ předpokládá dva případy chybného rozsudku:

o   formální chyby – v psaní a počtech a další zjevné nesprávnosti

§  i bez návrhu opraví předseda senátu

§  jinak podle § 164 může navrhnout opravu každý účastník

§  oprava se provede přímo do textu s příslušným uvedením správného údaje

§  pokud je třeba opravit výrok, vydá se opravné usnesení – po nabytí PM je nedílnou součástí původního vyhotovení rozsudku – do té doby možno odložit vykonatelnost opravovaného rozsudku (předseda senátu)

·       exekučním titulem jsou pak obě usnesení

·       exekutorovi musejí být předložena současně

o   materiální chyby – nesouvislost mezi odůvodněním a zjištěným skutkovým stavem (nepřezkoumatelnost)

§  jen na návrh účastníka

§  návrh musí být podán před nabytím PM

§  nevyhoví-li – postoupí věc odvolacímu soudu, který o opravě rozhodne

v  náprava rozhodnutí = přezkum rozhodnutí pro vady, které utrpělo v důsledku nesprávného procesního postupu, neúplného nebo nesprávně zjištěného skutkového stavu nebo nesprávného právního posouzení

o   předmětem je pak podstata rozhodnutí jako vyřešení formální otázky hmotného / procesního práva

o   x oprava rozhodnutí je odstranění formálních vad, které nemají dopad do názoru soudu vysloveného v rozhodnutí

Doplnění rozsudku
v  pokud soud nerozhodl o některé části předmětu řízení, soud může před nabytím PM doplnit i bez návrhu

o   rozsudkem – půjde-li o část předmětu řízení

o   usnesením – půjde-li o náklady řízení nebo o předběžnou vykonatelnost

v  nevyhoví-li – zamítne usnesením

v  nedotýká se právní moci ani vykonatelnosti výroků

v  půjde o doplňovací rozsudek (viz výše)

2. Usnesení
·       § 167 – příkladný výčet procesních rozhodnutí majících formu usnesení

·       zejm. se usnesením rozhoduje o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí zpět, o smíru, nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení

·       formální náležitosti: použijí se přiměřeně pravidla jako pro rozsudek (x pariční lhůta a vykonatelnost)

·       výjimky - § 169-171 + místa příslušné právní úpravy v závislosti na rozhodované otázce

·       usnesení se vyhlašuje přítomným účastníkům, přičemž doručují se pouze usnesení, proti nimž je přípustné odvolání nebo dovolání, nebo jestli je to třeba pro vedení řízení, nebo jde-li o usnesení, kterým se účastníkům ukládá nějaká povinnost

·       vyhotovení: na rozdíl od rozsudku nenese malý státní znak (ani pokud jde o meritorní rozhodnutí)

o   pokud se nedoručuje, uvádí se jen výrok a den vydání usnesení

·       odůvodnění nemusí vůbec obsahovat usnesení:

o   zcela se vyhovuje návrhu na předběžné opatření, na zajištění důkazu, na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví

o   zcela se vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval

o   týkající se vedení řízení

o   kterým soud rozhodl o věcné příslušnosti podle § 104a OSŘ

o   kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto (ve výroku se uvedou použitá zákonná ustanovení a důvod rozhodnutí)

o   která se nedoručují

o   kterým soud schvaluje dohodu o předmětu řízení podle § 10 ZŘS a účastníci se vzdali práva na odvolání

·       soud je vázán usnesením, jakmile je vyhlásil, příp. nedošlo-li k vyhlášení, pak jakmile bylo doručeno, příp. jakmile bylo vyhotoveno, pokud se nedoručuje

·       soud není vázán procesním usnesením, kterým vede řízení

3. Platební rozkaz
·       rozhodnutí ve věci samé, kterému nepředcházelo projednání skutkových tvrzení a provádění navržených důkazů – vychází se jen z obsahu tvrzení žalobce

·       k platebním rozkazům viz zkrácená řízení (řízení před soudem I. stupně)

Další formy rozhodnutí
·       rozhodčí nález – v rozhodčím řízení (meritorní)

·       exekuční příkazy, příkaz k úhradě nákladů exekuce – v exekučním řízení

·       obecně jde o specifická rozhodnutí – viz další semestry civilního procesu

Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí
-      ochrany práv se účastníkům dostává, až pokud má soudní rozhodnutí zákonem stanovené vlastnosti (viz úvod k soudním rozhodnutím)

o   zákonnost

o   závaznost

o   příp. vykonatelnost

Právní moc
§  znamená, že rozhodnutí vyvolává právní účinky – nelze jej změnit, stává se závazným (co do výroku)

§  nabytí právní moci má účinky pro trvání civilního soudního řízení, ze kterého rozhodnutí vzešlo (formální právní moc), účinky pro předmět řízení (materiální právní moc)

§  právní moc je stav rozhodnutí => nejde o konec lhůty!

Nabytí právní moci
·       § 159 OSŘ, § 167 OSŘ (pro usnesení)

·       dva předpoklady:

o   doručení rozhodnutí – do vlastních rukou s možností náhradního doručení

o   nenapadnutelnost odvoláním (řádným opravným prostředkem)

a)     odvolání není přípustné = právní moci nabývá bez dalšího doručením

b)     odvolání je přípustné = právní moci nabude tehdy, až uplyne lhůta k podání odvolání

·       podá-li účastník odvolání – suspenzivní účinek odvolání – PM rozhodnutí nenabude, dokud o odvolání nebude rozhodnuto odvolacím soudem

·       dnem nabytí právní moci je pak den doručení rozhodnutí odvolacího soudu

·       pokud účastník podá odvolání a vezme jej zpět do rozhodnutí odvolacího soudu (§ 207), odvolací soud zastaví odvolací řízení usnesením, a právní moci nabude rozhodnutí soudu prvního stupně, jako by odvolání vůbec podáno nebylo – tj. zpětně ke dni, ke kterým by bylo rozhodnutí v právní moci (§ 222), x výjimky (např. rozvod manželství podle ZŘS)

·       právní moc nastává u meritorních i u procesních rozhodnutí

o   u procesních rozhodnutí dochází k nabytí PM jen u těch rozhodnutí, která se doručují (§ 159) – u nedoručovaných je rozhodná vykonatelnost stanovená zákonem (§ 170 a § 171)

·       RELATIVNÍ A ABSOLUTNÍ PRÁVNÍ MOC:

o   relativní => právní moc rozhodnutí nastala pouze ve vztahu k účastníku řízení, kterému bylo doručeno a který nemůže rozhodnutí napadnout odvoláním – jiný účastník řízení však odvoláním napadnout může

o   absolutní => nastane, jakmile je rozhodnutí pravomocné ve vztahu ke všem účastníkům řízení, tj. žádný z nich nemůže rozhodnutí napadnout odvoláním

·       odklad právní moci (§ 243 OSŘ): týká se dovolacího řízení – soud může odložit PM i bez návrhu – po dobu dovolacího řízení nebude rozhodnutí závazné: má zajistit, aby účastníku řízení nevznikla újma, kdyby bylo rozhodnutí závazné, podmínkou je ale nezpůsobení újmy jiným účastníkům právního poměru 

Až pokud je rozhodnutí v absolutní právní moci, může na něm být vyznačena doložka právní moci. Pouze absolutně pravomocné rozhodnutí je nezměnitelné, závazné a příp. vykonatelné a je titulem pro výkon rozhodnutí a exekuci.

Účinky právní moci
a) Formální právní moc
-        souhrn předpokladů, které musejí nastat, aby se rozhodnutí stalo závazným (materiální právní moc)

-        tj. doručení a nemožnost podat odvolání

-        konec civilního soudního řízení nastává právní mocí rozhodnutí

b) Materiální právní moc
-        účinky, jaké má právní moc pro samotný předmět řízení (tj. pro práva a povinnosti z právního poměru), a pro účastníky řízení

-        přednost před závazností rozhodnutí má autonomie vůle dotčených osob (pokud není aplikována kogentní právní norma)

-        objektivní stránka závaznosti => vymezuje rozsah obsahu řízení, v jakém je rozhodnutí závazné – ta část, o které je ve výroku rozhodnuto

o   § 152 odst. 2 – soud rozhoduje o celé projednávané věci (s výjimkou mezitímního částečného rozhodnutí) 

-        subjektivní stránka závaznosti => vymezuje okruh osob, které jsou soudním rozhodnutím vázány a musejí se řídit jeho obsahem

o   § 159a odst. 1 – závaznost inter partes, závaznost i pro právní nástupce účastníků

o   nepřímá závaznost i ve vztahu k osobám, které nebyly účastníky daného řízení a nejsou právními nástupci, ale rozhodnutí se jich týká – např. ručitel nebo solidárně zavázaný dlužník

o   nesporná řízení - § 6 odst. 1 ZŘS, § 27 ZŘS (statusový výrok je závazný erga omnes)

o   rozhodnutí ve věcech § 83 odst. 2 OSŘ – závaznost pro účastníky řízení a pro další osoby oprávněné proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu

o   rozhodnutí, kterým bylo nařízeno předběžné opatření (§ 76e) – závazné pro účastníky a pro osoby, kterým byla předběžným opatřením uložena povinnost 

o   vždy závaznost pro všechny státní orgány 

-        nezměnitelnost – vlastnost pravomocného rozhodnutí – zakotvení res iudicata (§ 159a odst. 4) – pokud však bylo řízení zastaveno, res iudicata nevzniká

-        PŘEDČASNÉ ŽALOBY[10] (actio ne nata) => res iudicata nenastává

-        x mimořádné opravné prostředky: výjimky z nezměnitelnosti rozhodnutí

o   změny je možno dosáhnout prostřednictvím taxativně stanovených podmínek

o   jde o souhrn případů, kdy bylo původní řízení stiženo tak závažnou vadou procesní nebo vadou hmotněprávního posouzení, že je ve veřejném zájmu, aby byla nastolena právní jistota vyplývající z právní moci prolomena

Rozhodnutí s výhradou změny poměrů (clausula rebus sic stantibus)
v  u rozsudků, které odsuzují k plnění v budoucnu splatných dávek (např. výživné) nebo plnění ve splátkách

v  nedochází k prolomení překážky res iudicata

v  je-li podán návrh podle § 163 OSŘ a soud rozhodne o dávkách a splátkách, jde o nové rozhodnutí, avšak původní rozhodnutí je stále závazné a platné

v  obsah původního rozhodnutí nahradí účinky pozdějšího rozhodnutí vydaného na základě změny poměrů

Vykonatelnost
Závaznost (vykonatelnost) rozhodnutí neukládajících povinnost k plnění
·       jejich obsahem není uložení povinnosti plnit (rozhodnutí statusová, určovací, nahrazující projevy vůle)

·       autoritativní donucení se projevuje skrze odpovídající právní normy, které byly aktivovány právní mocí daného rozhodnutí

·       např. rozsudek o určení vlastnického práva k nemovitosti je podkladem pro určeného vlastníka, aby podal žalobu proti těm, kdo jej omezují v jeho vlastnickém právu, které bylo rozsudkem určeno, přičemž závaznost se projevuje skrze § 1042 OZ

·       projevuje se jako prejudiciální vyřešení otázky významné pro dané právní poměry

·       „vykonatelnost“ dnem nabytí právní moci

Vykonatelnost rozhodnutí ukládajících povinnost k plnění
·       rovněž závaznost až právní mocí a aktivací příslušné právní normy

·       závaznost => VYKONATELNOST

·       nedojede-li k dobrovolnému splnění povinnosti, je rozhodnutí podkladem pro autoritativní donucení splnění povinnosti (prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí a exekuce)

·       § 161 odst. 2 OSŘ – zákon hovoří o vykonatelnost, ale jde o závaznost 

Pariční lhůta
·       obligatorní náležitost rozsudků, které ukládají povinnost k plnění

·       § 160 – možno ale tyto zákonné lhůty prodloužit:

o   tři dny pro uložené povinnosti

o   15 dnů pro vyklizení bytu

·       možno určit splatnost i ve splátkách, vč. možnosti stanovit ztrátu výhody splátek

·       možno uložit povinnost k plnění v budoucnu splatných dávek

·       pravidla pro počítání procesních lhůt

·       pariční lhůta začíná běžet dnem následujícím po nabytí právní moci

Nabytí vykonatelnosti
·       rozhodnutí je vykonatelné, jak se uplyne lhůta k plnění (§ 161)

·       vykonatelnost = stav soudního rozhodnutí

·       hmotněprávní charakter – vykonatelnosti nabude rozhodnutí i v sobotu atd.

·       vykonatelnost nastává bez ohledu na to, zda povinný účastník plnil, nebo ne

o   účastník dobrovolně plnil => rozhodnutí je vykonatelné, ale nelze na jeho základě podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí / exekuční návrh (§ 251 OSŘ a § 37 EŘ)

o   povinnost k plnění v budoucnu splatných dávek =>vykonatelnost rozhodnutí nastává vždy ve vztahu k dané splátce, která dospěla

·       vykonatelné rozhodnutí = exekuční titul

·       speciální úprava pro USNESENÍ:

o   lhůta k plnění běží od doručení usnesení

o   uplynutím lhůty je usnesení vykonatelné (§ 171)

o   tj. lhůta k plnění běží před nabytím právní moci 

o   odchylky § 171 odst. 3

o   uplynutím lhůty k plnění je usnesení vykonatelné

·       předběžná opatření: zvl. úprava v § 76d OSŘ – vykonatelnost vyhlášením (příp. doručením tomu, komu ukládá povinnost, pokud se nevyhlašuje)

Předběžná vykonatelnost
·       institut, který se uplatňuje pouze u rozhodnutí, která ukládají povinnost k plnění

·       lhůta k plnění běží už od doručení, resp. ode dne, který je v rozhodnutí určen za den splatnost (výživné)

·       účastník řízení musí plnit, i když rozhodnutí ještě nenabylo právní moci

·       povinnost soudu stanovit lhůtu k plnění od doručení (§ 160 odst. 4)

·       pariční lhůta musí být minimálně třídenní, resp. 15denní

·       vykonatelnost nastává uplynutím pariční lhůty podle § 161 odst. 1 a takové rozhodnutí se stává exekučním titulem, přestože ještě nemusí být v této době pravomocné

·       jaká rozhodnutí jsou předběžně vykonatelná:

o   ta, o kterých to stanoví zákon (§ 162) = obligatorní předběžná vykonatelnost

o   ta, u kterých to stanoví soud = fakultativní předběžná vykonatelnost

·       účel: zajistit okamžité plnění ze strany povinného účastníka, aby bylo předejito případné újmě oprávněných osob

a) Obligatorní předběžná vykonatelnost (§ 162 odst. 1 OSŘ)
-        rozhodnutí, která jsou předběžně vykonatelná vždy – předběžná vykonatelnost nastává ex lege

-        řízení, jejichž předmětem jsou právní poměry s vysokou mírou naléhavosti na zajištění pokojného stavu nebo zajištění plnění v případě existenčních potřeb – jde o rozsudky:

a)     odsuzující k plnění výživného

b)     odsuzující k plnění pracovní odměny za poslední tři měsíce před vyhlášením rozsudku

c)     jimiž se prodlužuje trvání výchovného opatření, kterým bylo dítě dočasně odňato z péče rodičů nebo jiné fyzické osoby podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí

d)     jímž bylo vyhověno návrhu na navrácení dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí podle Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí

b) Fakultativní předběžná vykonatelnost (§ 162 odst. 2 OSŘ)
-        jedině na návrh účastníka řízení

-        musí jít o případy, kdy by oprávněnému účastníku řízení mohla vzniknout pozdějším plněním (řádným podle obecných pravidel) újma

-        výjimečné případy – třeba vycházet z konkrétních okolností

-        pokud účastník řízení plní na základě předběžně vykonatelného rozhodnutí, které je později změněno nebo zrušeno => bezdůvodné obohacení – třeba obnovení předchozího stavu 

Odklad vykonatelnost
·       pro případy, kdy by důsledkem účinků vykonatelnosti mohl být vznik závažné újmy účastníku řízení

·       procesní institut spojený s uplatněním mimořádných opravných prostředků

·       pokud má soud za to, že žalobě na obnovu řízení nebo pro zmatečnost bude vyhověno, může i bez návrhu odložit vykonatelnost pravomocného rozhodnutí

·       pokud tak neučiní a v dalším řízení je povolena obnova, vykonatelnost se odkládá ex lege

·       dovolací soud může i bez návrhu odložit vykonatelnost, pokud by neprodleným výkonem rozhodnutí hrozila účastníku řízení závažná újma

·       o odkladu se vydává usnesení

·       důsledek: nemožnost nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce // nemožnost jejich provedení

·       odklad vykonatelnosti se nedotýká právní moci rozhodnutí

·       účinky odklad: vztahují se ke dni nabytí právní moci, trvají až do rozhodnutí soudu o mimořádném opravném prostředku

·       odklad možno zrušit, pokud pominou důvody pro jeho vyslovení

·       přípustné i u soudu prvního stupně, pokud předseda senátu vydal opravné usnesení podle § 164 OSŘ

·       x odklad výkonu rozhodnutí – procesní institut, jehož prostřednictvím je možné odložit provedení výkonu rozhodnutí (§ 266 OSŘ) za zákonem stanovených podmínek

o   předmět odkladu je vykonání činnosti směřující k vynucení splnění povinnost

o   x předmětem odkladu vykonatelnosti je nabytí této vlastnosti rozhodnutí

 
[1] někdy se užívá „vykonatelné rozhodnutí“ i pro označení závaznosti (objektivní prosaditelnosti) rozhodnutí, která neukládají povinnost k plnění (§ 161 odst. 2 OSŘ) a pro možnost autoritativního donucení plnění povinnosti (§ 161 odst. 2)
[2] pozor – výrok o nákladech řízení je vždy rozhodnutím procesním, ale bývá součástí meritorního
[3] zamítnutí žaloby není konstitutivním rozhodnutím, neboť nedochází k vytvoření nového právního stavu
[4] zrušení usnesení o schválení soudu již je meritorním rozhodnutím
[5] vylučuje § 25 ZŘS
[6] tj. bez výslovné vůle žalovaného, nebo i přímo proti jeho vůli
[7] dle Juráše nelze fingovat dispoziční úkon účastníka a mělo by to správně spadat vše pod rozsudek pro zmeškání
[8] pak se totiž žaloba musí zamítnout ex offo
[9] tj. rozsudkem pro zmeškání nelze založit, změnit nebo zrušit právní poměr nebo právo
[10] pozor, odlišit od předčasných rozsudků! V tomto případě jde o žalobu, v níž je vznesen nárok, jehož splatnost ještě nenastala, nebo který ještě nevznikl.

4. SUBJEKTY CIVILNÍHO PROCESU, POSTAVENÍ STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ A ÚZSVM POJEM - Procesní subjekty jsou jedním z pojmových prvků civilního procesu - Jde o subjekty, které svými úkony ovlivňují průběh řízení - Vedle těchto subjektů je třeba rozlišovat také osoby na řízení zúčastněné = osoby, které mají v řízení povinnosti, ale nemohou svými úkony jeho průběh jakkoli ovlivňovat (proto nejsou subjekty, např. svědek – má povinnost dostavit se k soudu a vypovídat) o Osoby zúčastněné mohou mít postavení účastníka pro určitý úsek řízení tam, kde se rozhoduje o jeho konkrétním subjektivním právu (např. svědek  svědečné, znalec  znalečné) o Pojem osoby na řízení zúčastněné OSŘ neupravuje - Dělení subjektů podle toho, jestli se vyskytují v každém civilním soudním řízení nebo jen v některém: o Základní  Bez nich nemůže žádné civilní soudní řízení probíhat  Soud o Nezávislý a nestranný subjekt, jehož úkolem je rozhodovat o právech a povinnostech účastníků  Účastníci o Ti, o jejichž právech a povinnostech je rozhodováno o Mají mezi sebou rovné postavení o Jsou charakterizování předpoklady účastenství (způsobilost být účastníkem řízení a procesní způsobilost) o Ve sporech je lepší užívat pojem strany než účastníci o Zvláštní  Ovlivňují procesními úkony průběh buď jen v některých konkrétně určených druzích řízení, nebo jen v některých druzích civilního procesu  U těchto subjektů plní vždy funkci základního procesního subjektu soud, tyto subjekty soud nenahrazují!  V řízení působí vedle základních procesních subjektů  Je třeba je odlišit od subjektů, které v řízení činí úkony soudu (např. notář, soudní exekutor) STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - Z historického hlediska typickým zvláštním procesním subjektem - Svou pravomoc v civilním soudním řízení může vykonávat trojím způsobem, kdy pouze v jednom případě získává postavení zvláštního procesního subjektu: o 1) Oprávnění vstoupit do již zahájeného civilního soudního řízení  Toto oprávnění musí vyplývat ze zákona  Důvodem je ochrana veřejného zájmu, proto typické spíše v nesporech  Vstoupit může kdykoli po zahájení řízení, do okamžiku, kdy poslednímu účastníku uplyne lhůta pro podání odvolání  Vstoupilo-li do řízení, nestává se ani soudcem, ani účastníkem, ale právě zvláštním procesním subjektem  V řízeních, do nichž vstoupilo, může podat odvolání a žalobu pro zmatečnost  Dle § 8 ZŘS je oprávněno vstoupit do řízení:  Ve věcech osvojení, a to do části, ve které je rozhodováno o tom, zda je třeba souhlasu rodičů k osvojení  Ve věcech péče soudu o nezletilé, jde-li o uložení zvláštního opatření při výchově dítěte, o ústavní výchovu, o určení data narození nebo jde-li o pozastavení, omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti proti domácímu násilí  O svéprávnosti  O prohlášení za mrtvého atd. viz § 8 ZŘS  Dle § 7 insolvenčního zákona může vstoupit do již zahájeného ins. řízení, včetně incidenčních sporů a moratoria  Po vstupu do řízení je oprávněno ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního poměru  není možné, aby uzavřelo soudní smír či uznalo nárok  Jelikož není účastníkem, nemůže ani disponovat návrhem (měnit nebo vzít zpět) o 2) Oprávnění civilní soudní řízení (jiné než nalézací řízení sporné povahy) zahájit návrhem  Podat návrh může opět, jen pokud je k tomu zákonem zmocněno  Dle § 8 odst. 2 ZŘS může zahájit řízení  Ve věci ochrany proti domácímu násilí  O svéprávnosti  O prohlášení za mrtvého atd. viz § 8 odst. 2 ZŘS  V těchto řízeních je vzhledem k tomu, že je navrhovatelem, již plnohodnotným účastníkem řízení (je např. oprávněno disponovat návrhem, ale opět nemůže činit úkony, které může činit jen účastník právního poměru) o 3) Oprávnění (legitimace) podat žalobu  V českém civilním právu se objevuje výjimečně  Např. v zákoně o kolektivním vyjednávání může podat žalobu na určení nezákonnosti výluky ke krajskému soudu  Dále dle zákona o státním zastupitelství může podat žalobu na neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví v případech, kdy jejím uzavíráním nebyla respektována ustanovení omezující volnost jejích účastníků  V těchto případech má postavení účastníka řízení, a to žalobce  Do tohoto řízení nemůže nikdy vstoupit jako zvláštní procesní subjekt ÚŘAD PRO ZASTUPOVÁNÍ STÁTU VE VĚCECH MAJETKOVÝCH - Jeho postavení obdobné postavení státního zastupitelství - I úřad vystupuje v několika rolích, přičemž pouze v jedné jako zvláštní procesní subjekt - Úřad je organizační složkou státu, která zastupuje stát, tj. jedná za něj v řízení před soudy, rozhodci nebo stálými rozhodčími soudy, správními úřady a jinými orgány o OSŘ tuto jeho pozici rozvádí v § 21c  úřad má pozici toho, kdo v řízení vystupuje za stát, který je účastníkem řízení, totéž platí, je-li stát vedlejším účastníkem - Má také oprávnění vystupovat vlastním jménem  může podat žalobu o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví věci nebo cenných papírů, jejichž účastníkem není stát o Zde je úřad žalobcem, tedy plnohodnotným účastníkem řízení o Do tohoto řízení (o neplatnost převodu vlast. věci …) může i vstoupit  zde má již postavení zvláštního procesního subjektu  Zde má potom práva všechna práva jako účastník kromě práva činit úkony, které může činit jen účastník právního poměru  Vstoupit může stejně jako státní zastupitelství buď v průběhu řízení v 1. stupni, nebo do uplynutí lhůty k podání odvolání poslednímu z účastníků, nebo do uplynutí lhůty k podání žaloby pro zmatečnost  Pokud vstoupí, je rovněž oprávněn podat odvolání nebo žalobu pro zmatečnost OSTATNÍ ZVLÁŠTNÍ PROCESNÍ SUBJEKTY - Insolvenční správce o InsZ ho jasně řadí mezi procesní subjekty a to vedle soudu a účastníků, je tedy procesním subjektem zvláštním o Jeho postavení plyne z ustanovení InsZ, je jmenován ins. soudem - Správce závodu o V rámci výkonu rozhodnutí postižením závodu vybrán ze seznamu ins. správců, je oprávněn činit opatření, proto tedy se považuje za zvláštní procesní subjekt - Správce pozůstalosti o Před nabytím účinnosti NOZ považován za zvláštní subjekt o Dnes dle § 115 ZŘS účastníkem řízení, jde-li v něm o ustanovení správce pozůstalosti nebo o úkony správy pozůstalosti  účastníkem pro určitý úsek řízení a nikoli zvláštním subjektem 5A. ÚČASTNÍCI CIVILNÍHO SOUDNÍHO ŘÍZENÍ (POJEM, PRÁVA A POVINNOSTI), INSTITUTY ÚČASTENSTVÍ (PŘEHLED) POJEM Účastníky obecně jsou ty procesní subjekty, o jejichž právech a povinnostech má soud v postavení nezúčastněného třetího subjektu rozhodnut (učebnice i přes legální definici OSŘ používá ve sporných řízení pojem strany). -Výjimka u rozhodčí řízení, zde jsou označovány jako strany Zákon v jednotlivých normách určuje legální definici účastníků pro jednotlivá řízení Účastníci jsou charakterizovány tzv. předpoklady účastenství - Způsobilost být účastníkem řízení (procesně právní subjektivita) - Způsobilost samostatně jednat před soudem (procesní způsobilost) S předpoklady úzce souvisí - Zastoupení účastníků - Věcná a procesní legitimace Pojem účastenství (v širším slova smyslu)- zahrnuje všechny instituty civilně procesního práva, které souvisí s postavením účastníků - Vedlejší a hlavní intervenci - Změnu a přistoupení účastníka - Společenství účastníků - Procesní nástupnictví (změna účastníků) - Účastenství pro určitý úsek řízení - Zastoupení účastníků FORMÁLNÍ V. MATERIÁLNÍ POJETÍ ÚČASTNÍKŮ Odlišnost mezi sporným a nesporným soudnictvím FORMÁLNÍ POJETÍJETYPICKÉ PRO SPORNÉ SOUDNICTVÍ Účastnictví je založeno na základě procesního práva (hmotní právní postavení na něj nemám vliv) Subjekt se stává účastníkem na základě procesního úkonu (podání žaloby, návrh na zahájení výkonu rozhodnutí) nebo je za účastníka označen. - Nutnost odlišovat účastenství a věcnou legitimaci X Věcná legitimace je hmotněprávní vztah k dané věci a ve sporném soudnictví není procesní podmínkou(dále věcná legitimace viz. otázka 9 A) Výjimky z FP ve sporném soudnictví: rozvod manželství (zákon vymezuje účastníky jako manželé) MATERIÁLNÍ POJETÍ JE TYPICKÉ PRO NESPORNÉ SOUDNICTVÍ - Účastnictví je založeno na hmotněprávní postavení účastníka (např. v řízení o pozůstalosti jsouúčastníky ti, které je lze mít za zůstavitelovy dědice a to bez toho, aby byli navrženi) - V nesporném soudnictví splývá věcná legitimace a materiální pojetí účastníků - Výjimky z MP v nesporném soudnictví : určení a popření otcovství (jeden z účastníků je i ten o němž je to tvrzeno) ZÁKONNÉ DEFINICE ÚČASTNÍKŮ ŘÍZENÍ (LEGÁLNÍ DEFINICE) - Není možné přijmout jednotnou definici, ale existují zákonné definice pro jednotlivé druhy civilního procesu. - Základní definice – použije se, pokud není v zákoně upraveno něco jiného: - § 90 OSŘ – definice pro sporné soudnictví dle OSŘ - Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. - Pojmy navrhovatel a odpůrce pro sporné řízení dle OSŘ se opustily 31.12.2000 Do 31.12.2013 – platil stav, kdy se hovořilo třech zákonných definicích účastníků. DEFINICE DLE § 90 OSŘ - § 90 OSŘ Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. - Účastenství bez ohledu na hmotněprávní postavení = formální pojetí účastenství. - Žalobce je ten, kdo podal žalobu. Žalovaný je ten, koho žalobce za žalovaného v žalobě označil. - Pro sporné soudnictví není relevantní, zda žalovaný skutečně něco dluží. DEFINICE DLE ZŘS - Převážně materiální pojetí účastníků – jejich postavení je dáno jejich postavením v hmotněprávní sféře. - Pro účastenství není potřeba někde někoho označit, ale účastenství vyplývá z hmotněprávního postavení účastníků. - Neplatí vždy - Definice dle § 6 odst. 1 a § 6 odst. 2 ZŘS - Nelze je kombinovat na jeden druh řízení – přednost má definice dle §6 odst. 2 ZŘS. - Na jedno řízení se vždy aplikuje jedna, nebo druhá. - Rozlišujícím kritériem pro užití odst. 1 a odst. 2 návrhovost řízení - Pro řízení zahájené i bez návrhu se použije § 6 odst. 1. (např. řízení o svéprávnosti, řízení ve věcech péče o nezletilé) - Pro řízení zahájené pouze na návrh se použije § 6 odst. 2 (řízení zařazena v ZŘS, ale povahou spíše sporná např. řízení o určení otcovství a jiná řízení) - Přednost má odst. 2. § 6 odst. 2 ZŘS Účastníkem je navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka označuje. - Platí obecně pro řízení, která je možná zahájit jen na návrh (ale existují výjimky, např. řízení o pozůstalosti). - Norma delegující povahy – odkazuje na jednotlivá dílčí ustanovení ZŘS. o Definice, která odkazuje na další ustanovení zákona – pro stanovení okruhu účastníků konkrétního řízení je nutné aplikovat příslušnou normu pro dané řízení (v rámci ZŘS vždy upraveno u jednotlivého řízení). - Zjistí-li soud, že jedná s někým, kdo není účastníkem – jednat s ním přestane. - Zjistí-li že nejedná s účastníkem, jednat začne. - V obou případech o tom nevydává žádné rozhodnutí. - V převážné míře materiální pojetí účastníků, ale může být pojato i formálně – např. u paternit, „ten, o němž je tvrzeno, ž je otcem“. § 6 odst. 1 ZŘS Účastníkem je navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. - Čistě materiální účastenství (navrhovatel je zase čistě formální). - Označení účastníků na návrhu je irelevantní a soud si je sám povinen okruh účastníků zjistit - Zjistí-li soud, že jedná s někým, o jehož právech se v řízení nejedná – usnesením jeho účast ukončí. - Zjistí-li soud, že se neúčastní ten, o jehož právech a povinnostech je v řízení jednáno, usnesením jejpřibere. – postup dle § 7 ZŘS. ÚČASTNÍCI – ZAJIŠŤOVACÍ ŘÍZENÍ, ČÁST V. OSŘ - Předběžná opatření a zajištění důkazu§ 74 odst. 2 OSŘ o Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu. - Předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí § 403 ZŘS o Účastníci jsou navrhovatel a odpůrce, popřípadě osoba, vůči níž násilí směřuje. - Předběžné opatření dle § 452 ZŘS (péče soudu o nezletilé) o definice dle § 6 odst. 1 ZŘS - Pro řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem § 250a OSŘ o Účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem. ÚČASTNÍCI – VYKONÁVACÍ, EXEKUČNÍ A INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ - Vykonávací řízení§ 255 odst. 1 OSŘ o Účastníky řízení jsou oprávněný a povinný. (je –li postiženo SJM, i manžel povinného). - Pro exekuční řízení§ 36 EŘ o Účastníky řízení jsou oprávněný a povinný. (je-li postiženo SJM, i manžel povinného) - Insolvenčního zákona pro insolvenční řízení§ 14 o Účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku. INSTITUTY ÚČASTENSTVÍ PROCESNÍ NÁSTUPNICTVÍ (ZMĚNA ÚČASTNÍKŮ) Důsledek právního nástupnictví Smrt nebo zánik účastníka = ztráta způsobilosti být účastníkem řízení k níž došlo po zahájení řízení Jde o procesní nástupnictví z důvodu univerzální sukcese práv a povinností § 107OSŘ  nedostatek procesní subjektivity od počátku je o neodstranitelný - V řízení nastává překážka jeh dalšího postupu - Soud rozhodne z úřední povinnosti (je-li to možné) usnesením a pokračuje dále s nástupcem účastníka - Nástupcem účastníka je ten kdo vstoupil do práv a povinností zemřelého nebo zaniklého účastníka nebo kdo práva a povinnosti převzal. - Nástupce musí přijmout řízení ve stavu v jakém je v době jeho vstupu (přijmout všechny úkony předchůdce) - Řízení o pozůstalosti má samostatnou právní úpravu v § 121 ZŘS Převod nebo přechod práv a povinností o nichž v řízení jde bez ztráty procesněprávní subjektivity (např. převod pohledávky, postoupení smlouvy atd.)= singulární sukcese § 107a OSŘ - Nedochází k překážce postupu řízení, ale dochází ke ztrátě věcné legitimace účastníka - K singulární sukcesi může dojít jen ve sporném soudnictví (v nesporném dochází k zániku účastenství) NEDOSTATEK VĚCNÉ LEGITIMACE NA POČÁTKU ŘÍZENÍ (PŘISTOUPENÍ A ZÁMĚNA ÚČASTNÍKA ŘÍZENÍ) Aby nedošlo k zamítnutí žaloby, lze postupovat dle § 92 OSŘ Řízení pro nového účastníka začíná znovu, úkony předchozího účastníka nejsou pro něj závazné Přistoupení účastníka je možné pokud věcná legitimace svědčí účastníkovi jen ve spojení s jinými osobami, jež se prozatím řízení neúčastní. - Rozhoduje soud na návrh žalobce - Vyjádření žalovaného není třeba - Souhlas musí dát přistupující, pouze je-li na straně žalobce Záměna - Žaluje nebo je žalovaná nesprávná osoba - Na návrh žalobce - Musí být souhlas ze strany žalovaného - Souhlas musí dát, pouze je-li na straně žalobce - Použitelné jen ve sporném soudnictví SPOLEČENSTVÍ ÚČASTNÍKŮ (SUBJEKTIVNÍ KUMULACE) Na jedné nebo obou stranách je více účastníků Dle § 91 je možné dělit na: Samostatné (rozlučné) - Každý účastník za sebe Nerozlučné - Rozsudek se musí vztahovat na všechny účastníky, které jsou na jedné straně sporu - Úkony jednoho účastníka jsou závazné pro ostatní na stejné straně (jeden se odvolá= účinky i pro ostatní) - Předmětem jsou taková práva, které zakládají nerozlučné společenství jinak je žaloba zamítnuta (lze postup dle § 92 odst. 1) Teorie rozlišuje aktivní (strana žalujících) a pasivní společenství (strana žalovaných) a společenství dobrovolné a nucené (ze zákona) VEDLEJŠÍ A HLAVNÍ INTERVENCE Zásah do probíhajícího řízení Možné jen v řízení, v nichž platí formální pojetí účastníků Vedlejší intervence (§93 OSŘ) - Vstupuje jako vedlejší účastník - Podmínkou je právní zájem na výsledku řízení - Dle judikatury ÚS nejen ekonomický zájem, ale právní postavení účastníka. Dále je možný vstup vedlejšího účastníka k ochraně zájmů hlavního účastníka a to na základě zájmů hodnotového a morálního - Typicky vstupuje ručitel nebo solidárně zavázaný dlužník - Vstup na výzvu účastníka skrze soud nebo z vlastní iniciativy - Není oprávněn podávat prostředky nápravy bez souhlasu hl. účastníka Hlavní intervence (§ 93a) -spočívá v zasažení do probíhajícího řízení zahájením nového sporu ÚČASTENSTVÍ PRO URČITÝ ÚSEK ŘÍZENÍ Např. svědek pokud je rozhodováno o jeho právu na svědečné 6A. ZPŮSOBILOSTI ÚČASTNÍKŮ ŘÍZENÍ předpoklady účastenství Způsobilost být účastníkem řízení (procesněprávní subjektivita) – určuje obecně, kdo může být účastníkem řízení – způsobilost mít procesní práva a povinnosti. Procesní způsobilost (způsobilost samostatně jednat před soudem) – určuje obecně, kdo může před soudem jednat sám a kdo prostřednictvím zástupce. ZPŮSOBILOST BÝT ÚČASTNÍKEM ŘÍZENÍ Velmi vysoká provázanost s hmotným právem Dle §19 OSŘ má procesněprávní subjektivitu, ten kdo má právní osobnost, a dále ten, komu ji zákon přiznává. - Právní osobnost má dle § 18 NOZ jen fyzická nebo právnická osoba (i stát dle § 21 NOZ) - Fyzické osoby (člověk) – narozením, nasciturus (za předpokladu, že se narodí živý, zapodmínek § 25 NOZ), pozbývají smrtí - Právnické osoby – vznikem, pozbývají zánikem - Procesně právní subjektivita je širší než právní osobnost - Procesní právo může přiznat způsobilost být účastníkem řízení i tomu, kdo nemá právníosobnost. o Typicky státní zastupitelství - z hlediska hmotněprávního postavení je organizační složkoustátu – zákon mu přiznává možnost vystupovat v řízení vlastním jménem. o Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dle § 35a OSŘ o Volební komise – kvazisubjekt pro účely procesního práva. o Základní podmínkou, aby ten, kdo nemá právní osobnost, byl účastníkem, je výslovná právníúprava, která mu toto postavení přiznává. Způsobilost být účastníkem je procesní podmínkou – je-li před zahájením řízení dán její nedostatek – je neodstranitelný a vede k zastavení řízení dle § 104 odst. 1 V praxi soud nechává dle § 43 OSŘ žalobce opravit žalobu, pokud chybně označil účastníka, který nemám procesní subjektivitu, ač měl žalovat osobu, která jí má. (např. restaurace ABC nemá subjektivitu, ale provozovatel má) Vznikne-li nedostatek v průběhu řízení – překážka průběhu řízení – procesní nástupnictví (změnu účastníků) dle § 107 OSŘ PROCESNÍ ZPŮSOBILOST Způsobilost jednat samostatně nebo prostřednictvím zástupce § 20 OSŘ odkazuje do hmotného práva na svéprávnost Každý jedná v tom rozsahu, v jakém je svéprávný. Nabytí svéprávnosti - Zletilostí - Uzavřením manželství - Přiznání svéprávnosti I před nabytím svéprávnosti může účastník jednat v rozsahu své svéprávnosti. - Částečná svéprávnost Fyzické osoby – v plném rozsahu zletilostí nebo uzavřením manželství nebo emancipací Nezletilí mohou před soudem jednat v rozsahu rozumové a volní vyspělosti nebo v rozsahu jaká mu byla přiznána v souladu se zvláštními konstrukcemi dle § 33, § 34, § 35 NOZ (samostatné podnikání atd.) Pro případyomezené svéprávnosti je zde pojistka předsedy senátu § 23 OSŘ - předseda senátu může rozhodnout, že ten, kdo nemá plnou procesní způsobilost vystupovatv procesním řízení, musí být zastoupen zákonným zástupcem (v praxi, kdykoli soud vidí nezletilého, aplikuje §23 – přizná se mu maximálně procesnízpůsobilost k podání návrhu a pak se mu tam dá kolizní opatrovník) Právnické osoby Dle NOZ nemají svéprávnost, měly by tedy být zastoupeny a nemají tedy ani procesní způsobilost. Při vystupování před soudem je zákon nezařazuje pod procesní zastoupení, ale pod jednání za právnickou osobu dle § 21 (kdo jedná za PO) - Statutární orgán (tvoří-li více osob – předseda nebo jím pověřený člen), nebo zmocněnáfyzická osoba pověřeného člena právnické osoby - Zaměstnanec (člen) pověřený statutárním orgánem, - Vedoucí odštěpného závodu ve věci týkající se závodu nebo složky, - Prokurista, může-li dle prokury jednat samostatně. Soud může vyzvat PO, aby rozhodla, kdo ji může zastupovat Neaplikuje se na ně právní úprava o zastoupení, ale o účastnících. Například kvůli doručování. Stát - U státu rozlišujeme vystupování za stát a jednání jménem státu - Opět nelze podřadit pod procesní zastoupení - Vystupování za stát určuje příslušnou organizační složku. - Jednání jménem státu určuje příslušnou osobu. - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech stanovených podle zvláštního - právního předpisu, vystupuje za stát. - Popř. organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních - případech. - Vystupuje-li před soudem za stát Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jedná - před soudem jménem státu zaměstnanec zařazený v Úřadu pro zastupování státu ve věcech - majetkových, pověřený jeho generálním ředitelem. - Vystupuje-li před soudem za stát organizační složka státu příslušná podle zvláštního - právního předpisu, jedná před soudem jménem státu vedoucí organizační složky státu nebo - jím pověřený zaměstnanec působící u této nebo jiné organizační složky státu Obce a vyšší územně samosprávné celky - Obce, kraje – jednán jménemo § 21b OSŘ - Za obec a za vyšší územně samosprávný celek jedná ten, kdo je podle zvláštníhozákona oprávněn je zastupovat navenek, nebo jejich zaměstnanec, který tím byl toutoosobou pověřen. Procesní způsobilost = procesní podmínka, nedostatek vždy odstranitelný Nikdy nevede nedostatek k zastavení řízení. Prostřednictvím procesního zastoupení je vždy odstranitelný. Minimálně se ustanoví opatrovník Je možné přiznat i procesní způsobilost nad rámec hmotného práva. Ale na základě výslovného zákonného ustanovení např. § 37 NOZ o přiznání svéprávnosti. Dále dle § 481 odst. 2 pro řízení o navrácení nezl. Dítětě ve věci mezinárodních únosů dětí má plnou procesní způsobilost nezletilý rodič, který dosáhl věku 16 let. 7. PROCESNÍ ZASTOUPENÍ ÚČASTNÍKŮ ŘÍZENÍ, ZMOCNĚNCI ÚČASTNÍKŮ - Zastoupení účastníků úzce souvisí s procesní způsobilostí, typově jde o zastoupení přímé – z procesních úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému - Zástupce musí být způsobilý před soudem samostatně jednat (způsobilost zástupce procesní podmínkou, jejíž nedostatek je odstranitelný) - 3 druhy procesního zastoupení: o Na základě zákona o Na základě plné moci o Na základě rozhodnutí ZASTOUPENÍ NA ZÁKLADĚ ZÁKONA - Vztahuje se na účastníky (fyzické osoby), které nemohou před soudem samostatně jednat - U nezletilých, kde řízení obsahově přesahuje jejich rozumovou a volní vyspělost nebo jejich svéprávnost dle zvláštních konstrukcí, musejí být zastoupeni svým zákonným zástupcem (rodiče, popř. osvojitelé, poručník, v některých záležitostech též opatrovník) - Soud může dle § 23 OSŘ stanovit povinnost být zastoupen zákonným zástupcem nebo opatrovníkem v případě, kdy sice účastník je procesně způsobilý, ale nemá plnou procesní způsobilost (není plně svéprávný) o Jde o situaci, kdy by procesní právo nutilo účastníka jednat samostatně, procesní úkony by však ve srovnání s právním jednáním v dané věci byly výrazně náročnější  např. 10leté dítě koupí bonboniéru, ale má u sebe pouze 100 Kč, přičemž cena je 150 Kč, domluví se s prodávajícím, že zbytek donese zítra, nedonese, kdyby prodávající žaloval, tak dítě je procesně způsobilé – bylo rozumově a volně vyspělé uzavřít kupní smlouvu na bonboniéru – z povahy věci ale vyloučeno, aby dítě v řízení vystupovalo samostatně proto § 23 OSŘ ZASTOUPENÍ NA ZÁKLADĚ PLNÉ MOCI - Účastník se v řízení může nechat zastoupit zástupcem, kterého si zvolí - Zmocněnci je třeba udělit plnou moc (písemně nebo ústně do protokolu) o Podpisy na plné moci musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li tak zákon nebo předseda senátu o Rozlišujeme:  Procesní plnou moc  Udělena pro celé řízení, zmocněnec oprávněn ke všem úkonům účastníka  Prostou plnou moc  Opravňuje k úkonům v ní uvedeným - Předložení plné moci považováno za podmínku, jejíž nedostatek je odstranitelný - I později doložená plná moc může mít účinky od okamžiku zahájení řízení - Zmocněncem může být s výjimkou zákonem taxativně stanovených případů pouze fyzická osoba - V téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce, proto udělil-li účastník plnou moc jinému zástupci, platí, že tím vypověděl plnou moc zástupci předcházejícímu o Účastník může mít najednou více zástupců, pokud ti mají plnou moc jen pro určité úkony (ale nelze pro jeden a tentýž procesní úkon) - Zvoleným zástupcem může být: o Advokát  Lze mu udělit toliko procesní plnou moc, plná moc zaniká dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení  Oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem, koncipientem (krom případů, kdy je zastoupení advokátem povinné) nebo svým zaměstnancem = substituční plná moc o Notář  V rozsahu jeho oprávnění vymezeného notářským řádem  Lze mu udělit pouze procesní plnou moc  Oprávněn dát se zastupovat jiným notářem, notářským kandidátem (krom případů, kdy je zastoupení notářem povinné) nebo notářským koncipientem o Patentový zástupce  Nesmí jednat jako zástupce v dovolacím řízení o Jakákoli fyzická osoba  Musí být plně svéprávná  Obecný zmocněnec  Musí před soudem jednat osobně – nemůže za sebe nikoho poslat  Nesmí v různých věcech vystupovat jako obecný zmocněnec opětovně (důvodem je konkurence s advokacií) o Právnická osoba, resp. jiný subjekt než fyzická osoba  Např. odborová organizace může zastupovat svého člena s výjimkou věcí týkajících se vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti  Dále např. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, jde-li o určení nebo změnu vyživovací povinnosti, řízení ve věcech péče soudu o nezletilé atd., je-li v těchto věcech vztah k cizině o Právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je ochrana práv podle autorského zákona atd. o Stát  Plnou moc mu může udělit toliko obec  Za stát pak vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových - Zákon může stanovit povinné zastoupení na základě plné moci = povinné zastoupení o Např. v řízení o dovolání (dovolatel musí být zastoupen advokátem) ZASTOUPENÍ NA ZÁKLADĚ ROZHODNUTÍ SOUDU - Vzákonem stanovených případech jmenuje soud účastníkům opatrovníka - Jde o opatrovníka dle norem procesního práva, kterého je třeba odlišovat od opatrovníka jmenovaného dle hmotného práva - O opatrovníku procesním lze také hovořit jako o opatrovníku pro konkrétní řízení, tedy ad hoc - Opatrovníka třeba jmenovat účastníku, který nemůže v řízení samostatně jednat, jestliže tuto situaci nelze řešit zákonným zastoupením (tj. např. osoba nemá zákonného zástupce) o Podmínkou je zde ale nebezpečí z prodlení, soud dá podnět soudu příslušnému pro opatrovnické řízení a vyčká do doby, než bude mít účastník zákonného zástupce nebo hmotněprávního opatrovníka - Opatrovníka třeba jmenovat i právnické osobě, která nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat, nebo je sporné kdo je osobou oprávněnou za ni jednat - Opatrovníka soud jmenuje také o Dědicům zůstavitele, pokud nebyl v řízení o pozůstalosti dosud určen okruh dědiců o Účastníku, jehož pobyt není znám o Účastníku, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině o Účastníku, který byl stižen duševní poruchou nebo se z jiných zdravotních důvodů nemůže nikoli jen po přechodnou dobu účastnit řízení o Účastníku, který není schopen se srozumitelně vyjadřovat - Jmenování opatrovníka vyplývá také z konkrétních ustanovení k jednotlivým, zejména nesporným řízením o Ustanovuje se zde k ochraně zájmů účastníka, který se řízení buď nemůže účastnit, nebo u nějž je to třeba právě s ohledem na charakter probíhajícího řízení (např. řízení o svéprávnosti, a to i v případě, že si zvolí zmocněnce viz § 37 ZŘS) - Opatrovníkem jmenuje soud zpravidla osobu blízkou, popřípadě jinou vhodnou osobu, pokud účastník zanechal předběžné prohlášení dle § 38 a násl. OZ, tak by měl soud reflektovat tuto osobu o Teprve nelze-li jmenovat někoho jiného, jmenuje soud opatrovníkem advokáta (např. v situaci, kdy žádná z osob, která by jinak přicházel v úvahu, nesouhlasí se svým opatrovnictvím) o Bez souhlasu lze jmenovat právě pouze advokáta - Zvláštní charakter má soudní rozhodnutí o ustanovení zástupce podle § 30 OSŘ o Nejde o jmenování opatrovníka, nelze však podřadit ani pod zastoupení na základě plné moci o Účastníkovi, u něhož jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, ustanoví soud na jeho žádost zástupce, je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů o Podstatou je zabezpečení principu rovnosti účastníků v řízení o Finanční situace účastníka brání tomu, aby si mohl dovolit zástupce 8. SPOLEČENSTVÍ ÚČASTNÍKŮ ŘÍZENÍ, VEDLEJŠÍ A HLAVNÍ INTERVENCE, PROCESNÍ NÁSTUPNICTVÍ Jde o instituty účastenství v širším slova smyslu SPOLEČENSTVÍ ÚČASTNÍKŮ - Tzv. subjektivní kumulace - Pouze ve sporném řízení - V řízení vzniká, pokud se jej na jedné nebo na druhé straně (na obou) účastní více osob - Můžeme dělit dle různých hledisek: o Ze zákona (§ 91) dělení na samostatné a nerozlučné společenství  Nerozlučné – jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně sporu  Úkony jednoho z účastníků jsou závazné i pro ostatní  Ke změně návrhu, k jeho zpětvzetí, k uznání nároku a k uzavření smíru je však třeba souhlasu všech nerozlučných společníků  K odvolání souhlasu není třeba všech – pokud se však jeden z účastníků odvolá, bude to mít účiny pro ostatní  Musejí žalovat nebo být žalování všichni nerozluční společníci, jinak bude žaloba zamítnuta (nedostatek lze zhojit přistoupením dle § 92 odst. 1 OSŘ)  Např. manželé v řízení o neplatnosti výpovědi z nájmu  Pasivní solidarita – nezakládá sama o sobě nerozlučné společenství o Označováno někdy jako společenství suis generis, které kombinuje prvky samostatného a nerozlučného společenství  Samostatné – společenství, které nenaplňuje kritéria pro společenství nerozlučné  Každý z účastníků jedná sám za sebe o Dělení na aktivní a pasivní společenství  Aktivní – hovoříme o něm na straně žalující  Pasivní – na straně žalované o Dalším hlediskem je nezbytnost vzniku společenství v řízení  Dobrovolné – nevyplývá-li ze zákona povinnost uplatňovat právo jen ve společenství nebo jen proti všem legitimovaným žalovaným  Nucené – závisí-li úspěch řízení na účasti všech aktivně legitimovaných žalobců nebo všech pasivně legitimovaných žalovaných VEDLEJŠÍ A HLAVNÍ INTERVENCE - Z latinského „intervenire“ = zasáhnout do probíhajícího řízení - Je možné jen v řízeních, v nichž platí formální pojetí účastníků (plyne to z povahy věci) - Podle způsobu, jakým k zásahu do probíhajícího řízení dochází, se dělí na hlavní a vedlejší - Vedlejší intervence (§ 93 OSŘ) o Dochází k ní vstupem do již probíhajícího soudního řízení o Lze o ní hovořit jako o vedlejším účastenství – vedlejší intervent vstupuje do řízení vždy na jednu nebo na druhou stranu sporu a stává se jejím vedlejším účastníkem o Podmínkou vstupu je právní zájem na výsledku sporu  Ten není v zákoně definován  Není to zájem ekonomický, ale měl by se projevit i v právním postavení vedlejšího účastníka  Je možný i k ochraně zájmů hlavního účastníka na základě zájmu hodnotového a morálního o Typicky ručitel nebo solidárně zavázaný dlužník o Do řízení vstupuje buď z vlastní iniciativy, nebo na výzvu účastníka učiněnou prostřednictvím soudu o O přípustnosti jeho vstupu rozhoduje soud pouze na návrh  Rozhoduje usnesením a odvolání je přípustné o Vedlejší účastník má stejná práva a povinnosti jako účastník o Úkony nečiní společně s účastníkem, ale jedná toliko sám za sebe o Pokud jsou jeho úkony v rozporu s účastníkem, na jehož straně vstoupil, soud je posoudí po uvážení všech okolností o Není oprávněn podat odvolání, žalobu na obnovu a pro zmatečnost, pokud účastník nesouhlasí  Odvolání je také nepřípustné, pokud se účastník práva na odvolání vzdal - Hlavní intervence (§ 91a OSŘ) o Spočívá v zasažení probíhajícího řízení zahájením sporu nového o Hlavní intervent podává žalobu, kterou uplatňuje právo k tomu, co tvoří předmět jiného řízení o Žalobu směřuje proti účastníkům probíhajícího řízení, kteří jsou v postavení pasivního procesního společenství o Žaloba musí být podána u soudu, u nějž probíhá původní řízení  Zákon neukládá povinnost obě řízení spojit ke společnému (jiný postup ovšem bude výjimečný) o Soud by se měl nejdříve zabývat žalobou hlavního interventa pokud vyhoví, původní žalobu zamítne; pokud zamítne žalobu interventa, tak o původní rozhodne PROCESNÍ NÁSTUPNICTVÍ (ZMĚNA ÚČASTNÍKŮ) - Dochází k němu v důsledku právního nástupnictví (nositel práva nebo povinnosti, o němž v řízení jde, se změnil) - Základním důvodem je smrt nebo zánik účastníka (= ztráta způsobilosti být účastníkem řízení) o = procesní nástupnictví z důvodu univerzální sukcese § 107 OSŘ o Platí jak pro sporné, tak i pro nesporné řízení o Pozn.: Nedostatek procesněprávní subjektivity, který existuje od počátku řízení, je neodstranitelný (u nástupnictví nastává až v průběhu řízení) o Pokud FO zemře nebo PO zanikne, nastává v řízení překážka jeho dalšího postupu o řešení  Je-li možné pokračovat s právním nástupcem účastníka – soud rozhodne usnesením  Právní nástupce – ten, kdo vstoupil do práv a povinností, popř. ten, kdo práva nebo povinnosti zaniklého účastníka převzal  Buď soud počká, jak dopadne řízení o pozůstalosti a poté až pokračuje s procesním nástupcem nebo pokračuje ihned s nástupcem, pokud ví, kdo to je  pokud není právní nástupce, nebo nelze pokračovat v řízení – zastavení řízení – není možné rozhodnout ve věci samé o Procesní nástupce přijímá stav řízení, jaký je v době jeho vstupu (=vázán procesními úkony svého předchůdce) o Soud o nástupnictví rozhoduje z úřední povinnosti - K nástupnictví také dochází v případě převodu nebo přechodu práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, k nímž dochází bez ztráty procesněprávní subjektivity o = procesní nástupnictví z důvodu singulární sukcese § 107a o Např. z důvodu postoupení pohledávky, smlouvy, apod. o Nemá za následek vznik překážky postupu řízení o Dochází pouze ke ztrátě věcné legitimace účastníka v průběhu řízení k napravení (jinak zamítnutí žaloby), musí žalobce vyvinou procesní aktivitu a procesní nástupnictví navrhnout  Soud vyhoví, pokud prokáže, že došlo k převodu nebo přechodu práva  Nový účastník musí s nástupnictvím souhlasit, jen pokud vstupuje do role žalobce  Nový účastník přijímá stav řízení = je vázán úkony svého předchůdce o Dochází k němu jen ve sporném řízení, v němž platí formální pojetí účastníků (pokud je materiální, zánik věcné legitimace vede k zániku účastenství) ÚČASTENSTVÍ PRO URČITÝ ÚSEK V ŘÍZENÍ – JE VE VYPRACOVANÝCH OTÁZKÁCH - Osoba zúčastněná na řízení, jedná-li se o jejím dílčím právu – např. svědek – nárok na svědečné, znalec – nárok na znalečné apod. - Jinak pouze osoba zúčastněná na řízení – účastní se řízení, ale nemá v řízení práva, jen povinnosti – není procesním subjektem! - Pokud se rozhoduje o jeho dílčím právu, může se stát účastníkem řízení 9. VĚCNÁ A PROCESNÍ LEGITIMACE, PŘISTOUPENÍ, ZÁMĚNA ÚČASTNÍKŮ, ZMĚNA ÚČASTNÍKŮ DLE § 107A OSŘ VĚCNÁ A PROCESNÍ LEGITIMACE - Věcná legitimace o Hmotněprávní vztah účastníka k projednávané věci – účastník je skutečným nositelem tvrzeného práva nebo tvrzené povinnosti o S ohledem na strany sporu rozlišujeme:  Aktivní věcnou legitimaci – strana, která se domáhá ochrany svého práva  Pasivní věcnou legitimace – strana, která právo aktivní strany ohrozila nebo porušila o Věcná legitimace není procesní podmínkou a ve sporech ani podmínkou pro vznik účastenství o Posouzení její existence je předmětem řízení a její nedostatek se promítne v zamítnutí žaloby, nebyl-li napraven o Pokud zažaluje někoho, kdo není pasivně věcně legitimován – řešení: přistoupen, změna účastníka - Procesní legitimace o Pokud konkrétní právní norma umožňuje podat žalobu nebo návrh tomu, kdo by jinak dle hmotného práva k tomu legitimovaný nebyl = v užším slova smyslu  Např. § 315 OSŘ může podávat návrhy proti dlužníku povinného přímo oprávněný, ačkoli závazkový právní poměr existuje toliko mezi povinnými a jeho dlužníkem (někdo je dlužník a ten tomu mému dlužníkovi něco dluží) o V širším slova smyslu = procesní postavení účastníka jako takové = práva a povinnosti, jež z něj vyplývají  Legitimace být účastníkem v té podobě, že mám všechna práva a povinnosti účastníka, můžu činit to, co činí účastník – nesouvisí to vůbec s věcnou legitimací PŘISTOUPENÍ A ZÁMĚNA ÚČASTNÍKA § 92 OSŘ - Jde o instituty k napravení nedostatku věcné legitimace na počátku řízení (žaluje nebo je žalována nesprávná osoba) – jinak by došlo k zamítnutí žaloby - přistoupení o pokud věcná legitimace svědčila účastníku jen ve spojení s jinými osobami, ty se však prozatím řízení neúčastní o o přistoupení rozhoduje soud na návrh žalobce, vyjádření žalovaného není třeba  přistoupený účastník musí souhlasit, jen vstupuje-li na straně žalobce - záměna o dochází k ní, pokud od počátku řízení žaluje nebo je žalována nesprávná osoba, neboť aktivní nebo pasivní věcná legitimace svědčí někomu jinému o dochází k ní na návrh žalobce, ale vždy je třeba souhlasu žalovaného o souhlas nového účastníka je nutný, jen má-li být změněn žalobce - oba instituty jsou jen ve sporných řízeních, v nichž platí formální pojetí účastenství - Oproti procesnímu nástupnictví dle § 107a OSŘ nový účastník nepřejímá stav řízení, který je zde v době jeho vstupu o Řízení pro něj začíná od začátku, úkony původního účastníka pro něj nejsou závazné ZMĚNA ÚČASTNÍKŮ DLE § 107A - Jde o procesní nástupnictví, ke kterému dochází v případě převodu nebo přechodu práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, k nímž dochází bez ztráty procesněprávní subjektivity o = procesní nástupnictví z důvodu singulární sukcese § 107a o Např. z důvodu postoupení pohledávky, smlouvy, apod. o Nemá za následek vznik překážky postupu řízení o Dochází pouze ke ztrátě věcné legitimace účastníka v průběhu řízení k napravení (jinak zamítnutí žaloby), musí žalobce vyvinou procesní aktivitu a procesní nástupnictví navrhnout  Soud vyhoví, pokud prokáže, že došlo k převodu nebo přechodu práva  Nový účastník musí s nástupnictvím souhlasit, jen pokud vstupuje do role žalobce  Nový účastník přijímá stav řízení = je vázán úkony svého předchůdce o Dochází k němu jen ve sporném řízení, v němž platí formální pojetí účastníků (pokud je materiální, zánik věcné legitimace vede k zániku účastenství)

1. Závazkové právo - pojem, systém úpravy • Závazkové právo = objektivní právo upravující závazky, relativní majetková práva (v doktríně se používá spíše pojem „závazkové právo“) • Část soukromého práva (principy společné soukromému právu) x veřejné právo (např. vztahy regulované veřejnoprávními smlouvami - např. smlouvy o dotacích) o Obec a stát spolu uzavřou smlouvu o poskytnutí dotace - podmínky dotace nejsou plněny, stát pozastaví další vyplácení - podle čeho se uzavření smlouvy řídí, prodlení, kdo bude rozhodovat spor - řeší se podle soukromého či podle veřejného práva? o Daňový subjekt dluží na daních, zároveň má přeplatek na DPH - provede započtení o Kupující ručí za zaplacení daně z nabytí nemovitosti za prodávajícího - daň zaplatí, jaké má nároky vůči prodávajícímu (mohou si ujednat jinak?) ▪ → I v rámci veřejného práva se tedy můžeme setkávat s něčím, co je velmi podobné soukromoprávním závazkům (např. smlouvy mezi obcemi) ▪ O tom, jestli se bude jednat o soukromé nebo veřejné právo, nerozhoduje procedura - soukromoprávní nároky jsou přiznávány i ve správním či trestním řízení • Pojem závazkové právo je relativně nový (BGB, OR x ABGB, Code Civil, common law) • V rámci common law se vůbec nepracuje se závazkovým právem, jen s právem smluvním a právem deliktů (tort law) • Závazkové právo upravuje vzájemná práva a povinnosti - subjekty si mají plnit navzájem, v rámci závazků se jedná o vztahy mezi konkrétními subjekty - závazek nemá v zásadě účinky vůči třetím osobám. Podstatou závazku je právo věřitele na plnění od dlužníka. • „Co má být plněno, je dluh, kdo plní, je dlužník. Věřitel je ten, komu má být plněno; jeho právo na plnění je pohledávka. Závazek vzniká z různých právních důvodů; z nich jsou typické právní jednání a delikt, proto jsou také dále výslovně uvedeny, neboť to má význam i pro další systematické uspořádání.“1 Závazkové právo Věcné právo ▪ Práva a povinnosti mezi subjekty ▪ Při převodu závazku nebudou povinnosti nikoho zavazovat ▪ NOZ tuto jednoduchou konstrukci rozmělňuje a stanovuje výjimky, např. § 1107 nebo § 2221 ▪ Práva a povinnosti váznoucí na věci (někdy se hovoří o vztahu k věci) ▪ Při převodu věci by práva a povinnosti měly zůstat ▪ Dynamické právo ▪ Změna stavu = plnění ▪ Statické právo ▪ Obsah stavu = ovládání věci, např. vydání věci, zdržení se zásahu, změna, zničení atd. ▪ Demonstrativnost (inominátní smlouvy) ▪ Taxativnost ▪ Dispozitivnost ▪ Význam smluvních ujednání ve vztahu k třetím osobám ▪ Kogentnost (§ 978) ▪ Předmět závazku = plnění (lidské chování) ▪ Závazek se vůbec nemusí týkat věci, např. povinnost mlčenlivosti, povinnost zdržet se něčeho ▪ Předmět věcného práva = věc Závazek • Vychází se z toho, že závazek je závazkový právní vztah mezi věřitelem a dlužníkem • Závazek je právní pouto (iuris vinculum), které nás svou nevyhnutelností nutí, abychom v souladu s právem našeho státu poskytli někomu nějaké plnění. o Vznik zvláštního vztahu důvěry mezi subjekty, určité bližší spojení (§ 6 OZ - princip poctivosti) o Subjekty do právního vztahu vstupují dobrovolně, vyberou si svého smluvního partnera, a proto je zde zdůrazněna vyšší míra poctivosti, než jak je tomu u absolutních práv, což se projevuje zejména v případě náhrady škody pro porušení smluvní povinnosti • Nikdy nelze v praxi počítat s tím, že v rámci jedné obligace by byl jeden subjekt pouze věřitel a druhý pouze dlužník. Většinou je to tak, že strany mají zároveň postavení dlužníka a zároveň postavení věřitele. o Např. kupní smlouva - prodávající je věřitelem co do práva na zaplacení kupní ceny a zároveň je také dlužníkem co do povinnosti převést vlastnické právo na kupujícího • = Forma právního vztahu (právního poměru, vztah dvou nebo více konkrétních subjektů) - závazek v širším slova smyslu o Alespoň jeden ze subjektů má právo na plnění o Osoba, která má právo na plnění - věřitel o Osoba, která má povinnost plnit - dlužník • Strany jsou zavázány k plnění (konání - dare, facere; nekonání - omittere, pati) 1 Důvodová zpráva k § 1721 3 o Kupní smlouva (A se zaváže dodat zboží a umožnit nabyt vlastnického práva x B se zaváže zaplatit kupní cenu) - není závazek, je to právní skutečnost, která zakládá závazek • Závazek (obligace) x dluh (povinnost) - užší smysl závazku - dluh o Dříve závazek = vztah (§ 494 OZ) i povinnost (§ 488 OZ) x NOZ (vztah) - ne vždy to sedí (např. § 1908 - zde pojem závazek ve významu dluhu) Základní vlastnosti závazku • Právní vztah (závazky) - především jde o právní poměr, tedy vztah upravený právem. Ne všechny vztahy jsou právními vztahy • Právní závaznost se projevuje ve vynutitelnosti plnění; není-li dluh plněn, umožňuje stát prostřednictvím státního donucení jeho vymožení, a to buď přímé (např. zaplacení kupní ceny, nájemného) anebo nepřímé (např. náhrada škody pro porušení povinnosti, smluví pokuta). Pokud je dluhem projev vůle, je možné se domáhat jeho nahrazení soudem (např. § 1785 a násl. ve spojení s § 161 odst. 3 OSŘ) • X Společenská úsluha § 2055 odst. 2 - takové jednání, kde strany nemají vůli být právně vázány. Často se bude jednat o vztahy, kde plnění nemá žádný zásadní majetkový charakter o O závazky se nejedná tehdy, vyplývají-li z gentlemanských dohod, náboženských zvyklostí, z morálních závazků či z pravidel slušnosti. • Majetkový charakter (už jen nadpis IV. části OZ - relativní majetková práva) - majetkovou povahu má plnění v případě, kdy je penězi ocenitelné, kdy má svou cenu (§ 492) Charakter plnění je rozhodující pro určení např. smluvního typu v rámci hlavy II o V případě, že plnění nemá majetkový charakter, nepůjde o závazek o Cena může vyplývat z regulace (právního předpisu, rozhodnutí) nebo může být stanovena trhem. Hodnoty, s kterými se na trhu neobchoduje (např. čest, svoboda atd.) nepředstavují majetkové hodnoty, tudíž nemají majetkovou povahu ▪ X Existuje zde možnost stanovení majetkové sankce v případě nedodržení - utvoření majetkového plnění. Plněním však nebudou tyto majetkové hodnoty (nelze převést svobodu apod.), ale lidské chování směřující k jejich zajištění, popření či náhradě při újmě (např. vytvoření dobré pověsti, náhrada za bolest při nemoci) ▪ Každému právu lze dát nepřímo majetkovou povahu ujednáním o smluvní pokutě o Hodnota plnění se může měnit v čase, v závislosti na osobě dlužníka - jestliže je zájem druhé strany na plnění, plnění bude mít pro ni určitou cenu a naopak o Sama skutečnost, že plnění je poskytováno bezúplatně, nikoliv za cenu, nevylučuje existenci závazku. Pohnutky nejsou významné při zkoumání, zda má plnění majetkovou povahu, ale zda vznikl závazek, tedy právní vztah. Tak stejně se může jednat o plnění nemorální, neboť zkoumání této skutečnosti bude relevantní až teprve pro posouzení platnosti takového právního jednání, nikoliv pro posouzení způsobilosti tvořit závazek o Má to význam např. pro úpravu promlčení - promlčují se majetková práva o Oproti tomu mají závazky i osobní charakter (zánik se smrtí - § 2009) • x Nemajetkový zájem (§ 1722 OZ: „Plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový.“) o Pouhá skutečnost, že na plnění je něco nemajetkového, ještě neznamená, že plnění jako celek nemá majetkový charakter o Např. uzavření smlouvy o mši v kostele - je tam majetkové plnění? o Stanovení sankce při porušení věrnosti mezi manželi • Relativní práva (absolutizace) o Závazky působí mezi stranami závazku, relativnost se projevuje v rámci vztahu jednoho subjektu k druhému určitému subjektu o Závazek obecně nemá účinky vůči třetím osobám, nicméně vzniku závazku nebrání potřeba součinnosti třetí osoby k jeho splnění. Strany si také mohou ujednat, že smlouva bude mít účinky vůči třetím osobám, může jim vznikat např. právo na plnění (§ 1767), ze smlouvy však nemůže vyplývat povinnost třetí osoby, aniž by s ní souhlasila a také nelze uzavřít smlouvu k tíži třetího o x Absolutizace relativních práv ▪ 2 významy a) Mění se povaha pohledávky - pohledávka se stává věcí (závazek je vztah dvou subjektů, které si mají plnit navzájem). Právo na plnění, resp. pohledávka, která je předmětem tohoto závazku, je však nehmotnou věcí a tím pádem požívá ochrany vlastnického práva, tedy absolutní ochrany (§ 979). b) Rozšíření katalogu věcných práv - tam, kde bylo dnes možné zřídit pouze závazek, lze lepších účinků dosáhnout zřízením věcného práva (např. zákaz zcizení nebo zatížení § 1761, výhrada zpětné koupě § 2138) • Plnění x předmět plnění (lidské chování x věc) o Předmětem věcných práv je věc (v NOZ v tom nejširším možném významu) o Předmětem relativních práv je jednání o Primární předmět závazku → plnění, resp. lidské chování o Sekundární předmět závazku → to, k čemu se lidské chování vztahuje, resp. předmět plnění 4 • Volnost (demonstrativnost) - § 1746 OZ o Uzavřenost věcných práv oproti otevřenosti závazkového práva ▪ Autonomie vůle v závazcích, možnost inominátních smluv ▪ Umožňuje stranám uzavřít smlouvu, která není pojmenována v OZ ▪ Na druhou stranu věcné právo lze zřídit jenom ve vztazích, které jsou označeny jako věcná práva • Dynamický charakter o Např. věcné právo věc držet se v závazkovém vztahu „výpůjčka“ projevuje jako právo na vrácení věci po uplynutí doby zapůjčení Obsah závazku • = pohledávka věřitele, které odpovídá dluh dlužníka (x plnění = předmět závazku) • Pohledávka = právo na plnění x dluh = povinnost plnit o Někdy se rozlišuje hlavní a vedlejší pohledávka - u nás to má jen omezený efekt ▪ § 1813 - vyloučena jsou pouze hlavní cenová ujednání, nikoliv vedlejší ▪ Hlavní pohledávka - projevuje se v rámci smluvního typu ▪ Vedlejší plnění - mají pouze podpůrný charakter, pomáhají, zajišťují či ochraňují splnění hlavního dluhu, např. informační povinnosti, povinnost mlčenlivosti apod. • Obsahem závazku jsou i práva a povinnosti související s pohledávkou o Mohou mít charakter jak utvářecích práv, tak vedlejších pohledávek - NS dovodil, že přechází i právo na zaplacení smluvní pokuty o Stanovení splatnosti o Právo plnit dříve o Práva z vadného plnění o Právo prominout dluh • Obsahem závazku jsou i utvářecí práva (kompetence) - práva jednostranně založit, změnit, zrušit závazek - např. odstoupit od smlouvy, změnit smlouvu, výpověď vztahu, vytknutí vady, přijetí návrhu apod. o Tato práva nejsou pohledávkou, není možné je samostatně postoupit, nepřechází s pohledávkou, když se dotýkají nejen pohledávky, ale závazku jako celku, tedy i postavení dlužníka. Nejsou právem na plnění druhé strany. o Utvářecí práva jsou práva, která jsou poskytnuta některé ze stran, aby mohla jednostranně něco vykonat (změnit, odstoupit, zrušit závazek apod.), realizují se tedy jednostranně, bez součinnosti druhé strany. o Zákon v některých případech počítá s jejich převodem, za určitých podmínek. Např. výhrada zpětné koupě a zpětného prodeje, předkupní právo. o Promlčují se utvářecí práva? O tomto je zatím vedena řada diskuzí, v současné době je doktrína o postupitelnosti a promlčitelnosti utvářecích práv nejednotná. Promlčuje se povinnost podle § 609 (zde nejde o povinnost) ▪ Dovolání se relativní neplatnosti - nepochybně se promlčuje ▪ Můžu postoupit právo zpětné koupě? - pokud se strany dohodnou, tak ano Použitelnost závazkového práva • Závazky vznikají i podle jiných částí než části IV. o Zástavní smlouva o Smlouva o nápomoci o Smlouva o zřízení věcného břemene • V některých případech nejde o závazky (§ 11 NOZ) o Dědická smlouva o Modifikace společného jmění o Manželství, dohoda rodičů o styku s dítětem o Poskytnutí dotace - použitelnost soukromého práva na veřejnoprávní instituty (upraveno SŘ) • V některých případech nejde ani o soukromé právo - prostor pro analogii Pohledávka • Nehmotná movitá věc, právo věřitele na plnění od dlužníka • Pohledávkou není věcné právo - právo uspokojit se ze zástavy není pohledávka, stejně tak pohledávkou není právo na vydání věci nebo právo na zdržení se zásahů do vlastnického práva • Lze postoupit právo na vydání věci? o Není pohledávka, nelze postoupit, ale nebrání to tomu, aby se strany dohodly na nepřímém zastoupení o Takové jednání není neplatné, ale je nutné ho posoudit jinak • Lze ji převádět, zastavovat - dokonce i když je podmíněná či pohledávka budoucí, tzn. neexistující • Lze s ní nakládat podobně jako s jinou věcí • Nutno odlišit od nároku o Pohledávka = právo na plnění x nárok = právo věřitele požadovat plnění od dlužníka o Pohledávka se stane nárokem, až dospěje, tj. stane se splatnou, pak vznikne věřiteli právo požadovat splnění od dlužníka o Každý nárok je pohledávkou, ale ne každá pohledávka je nárokem 5 • Vymahatelné pohledávky - pohledávky, které se staly nárokem • Vykonatelné pohledávky - pohledávky, které lze proti vůli dlužníka vykonat, v zásadě je zde nějaký exekuční titul • Vzpomenout na institut odporovatelnosti - relativní neúčinnost • Nedobytné pohledávky - v souvislosti s postoupením pohledávky o Takové pohledávky, které sice trvají, dokonce může plynout nárok, ale nelze očekávat, že by kdy byly splněny o Typicky když dlužník nemá žádný majetek Dluh a odpovědnost • Dluh představuje povinnost plnit předmět závazku • Odpovědnost je vlastnost spojená s dluhem, hrozba vynucení v případě, že dluh splněn nebude o V zásadě vzniká s dluhem a je to hrozba, že dluh bude vynucen, jestliže dlužník dluh nesplní • Dříve se rozlišovalo právo dlužní a právo ruční o Dluh se říkalo povinnosti splnit, který byl ale k ničemu, pokud nemáme ručení • X Před účinností NOZ byl pojem odpovědnost chápan jako sekundární právní povinnost vznikající při porušení povinnosti primární, např. odpovědnost za vady, za škodu. Nově mluvíme o právu z vad, povinnosti nahradit škodu, o následcích z prodlení o Vycházelo se z toho, že odpovědnost nevzniká už v souvislosti s dluhem, ale až tehdy, když je dluh nesplněn o Právní úprava však zná dluhy bez odpovědnosti, jimiž jsou naturální obligace Závazek x naturální obligace • Závazek (právo, odpovědnost) x naturální obligace (právo) = chybí prosaditelnost (nedokonalý závazek) • Nevymahatelnost se nerovná nemožnosti vymoci primární plnění (povinnost zdržet se něčeho, povinnosti, které může splnit pouze dlužník) - vymáhá se náhrada škody, ukládají se pokuty o Často se o nevymahatelnosti hovoří v případě nedobytné pohledávky, ale také tehdy, když primární plnění stejně nikdo nevymůže, jestliže máme povinnost mlčenlivosti a porušíme ji - jak na nás vynutí povinnost mlčenlivosti? → ztrácí smysl o Celá řada závazků, které může splnit pouze konkrétní subjekt a povinnost vynucení přichází jen ve formě sekundárních následků pro případ porušení o → NEJEDNÁ SE ALE O NEVYMAHATELNOST!! - spojujeme jen s těmi, kde chybí nárok, nebo kde chybí odpovědnost • Příklady naturálních obligací o Promlčené dluhy (§ 609 a § 653) ▪ Vymahatelné byly, ale vymahatelnost zanikla (zůstalo právo, nikoliv nárok) ▪ Důvodem je ochrana právní jistoty o Sázka, hra a los (§ 2874: „Nebyla-li výhra dána, nemůže ji vyhrávající strana vymáhat“) ▪ Důvodem je ochrana před nežádoucími jevy ve společnosti ▪ Ne tak herní automaty - výjimka o Úroky podle § 1805 o Plnění podle § 2998 • Někdy morální závazky (to nejsou právní závazky) Systém závazkového práva • Jednotné soukromé právo = nový občanský zákoník • Část IV - relativní majetková práva (§ 1721 NOZ) o Hlava I - Všeobecná ustanovení o závazcích o Hlava II - Závazky z právních jednání o Hlava III - Závazky z deliktů o Hlava IV - Závazky z jiných právních důvodů • Zvláštní úpravy o zákon č. 82/1998 Sb. - náhrada škody - nesprávné úřední rozhodnutí nebo úřední postup - někteří tento zákon označují jako veřejnoprávní normu o Zákon č. 145/2010 Sb. - ochrana spotřebitele o Zákon č. 262/2006 Sb. - zákoník práce o Zákon č. 67/2013 Sb. - plnění spojená s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty o Zvláštní úpravy náhrady škody • Co obecná část, rodinné právo, věcná práva - je tam úprava závazků? o § 11 NOZ: „Obecná ustanovení o vzniku, změně nebo zániku práv a povinností ze závazků v části čtvrté tohoto zákona se použijí přiměřeně i na vznik, změnu a zánik jiných soukromých práv a povinností.“ o Např. předmanželská smlouva, dědická smlouva, uzavírání dohody rodičů o styku s dítětem ▪ V některých případech nejde ani o soukromé právo • Právo Evropské unie o Směrnice ▪ § 3015 NOZ: „Tento zákon zapracovává příslušné právní předpisy Evropské unie.“ 6 ▪ V poznámce pod čarou neúplný a chybný seznam - ani nečíst ▪ Směrnice v oblasti ochrany spotřebitele (směrnice o právech spotřebitele 2011/83/EU) ▪ O boji proti opožděným platbám (v obchodních transakcích 2011/7/EU) ▪ O koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců (86/653/EHS) ▪ §1963- jak se se směrnicemi nesmí pracovat ▪ Smluvní typ o obchodním zastoupení - další provedení směrnice o Nařízení - roste jejich význam ▪ Doprava (letecká, autobusová, železniční - systém práv a povinností, náhrad) • 261/2004/EU - letecká doprava - pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a nedobrovolné změny třídy na nižší ▪ Návrh CESL (Common European Sales Law) - návrh o společné evropské kupní smlouvě o → To, že závazkové právo je velice ovlivněno právem EU má za následky ▪ Projevuje se v postupech při aplikaci práva českého ▪ Otevírá se možnost podávání předběžných otázek ▪ Projevují se možnosti přímého či nepřímého účinku směrnic ▪ Vyplývá požadavek autentického výkladu pojmů vycházejících z práva EU ▪ Povinnost eurokonformního výkladu ▪ Př. výklad pojmu veřejnoprávní korporace v rámci § 1963 NOZ -lze na něm demonstrovat, jak se se směrnicemi nemá pracovat • Podzákonné předpisy o Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. - úroky z prodlení o Nařízení vlády č. 363/2013 Sb. - ochrana spotřebitele o Nařízení vlády č. 364/2013 Sb. - ochrana spotřebitele Závazkové právo jako součást právního řádu • Každý z právních předpisů má svou působnost • Věcná působnost o Okruh upravených vztahů z hlediska jejich povahy, regulace té otázky, na kterou se ptáme • Časová působnost o Právo je dynamické o Okruh upravených vztahů z hlediska jejich vzniku či jiných následků ▪ Právo intertemporální (§ 3028 odst. 3 NOZ) ▪ Obecně princip neúplné retroaktivity x zvláštní pravidla (§ 3073 an. - zajištění, nájem, účet, zájezd a delikty) • Prostorová působnost (osobní působnost) o Okruh upravených vztahů s cizím prvkem o Např. místa, kde se smlouva uzavírá, závazek plní, z hlediska sídla jeho subjektů ▪ Mezinárodní právo soukromé (přímá nebo kolizní metoda) - právo, které určuje, na které závazky s cizím prvkem se použije cizí právo a na které se použije české právo • Pokud budeme mít závazek, v němž figuruje cizí prvek, nemůžeme bez dalšího říci, že se použije české právo - musíme zkoumat podle práva mezinárodního soukromého, který právní řád ten závazek upravuje • Může zde být i nějaká zvláštní přímá úprava daného závazku s cizím prvkem, např. Vídeňská úmluva o mezinárodní koupi zboží nebo Úmluva o mezinárodní přepravě o Nařízení EP a Rady (ES/593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) Přechodná ustanovení - výjimky Obecně • § 3028 - princip neúplné retroaktivity - závazky vzniklé před účinností NOZ se budou řídit starým právem o Vždy se použije část I. hlava I - obecná část - základní zásady (§ 3030) ▪ § 3030: „I na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I.“ o I když se má závazek řídit starou právní úpravou, vždy je tu možnost dohody o použití nové úpravy na staré závazky (§ 3028 odst. 3) - závazek, který se řídí starou právní úpravou, jakou právní úpravou se bude řešit prominutí dluhu? § 3073 o V zásadě se závazky, které vznikly před 1.1.2014, budou řídit starým právem - i porušení povinností z takových závazků Konkrétně • Nájem (výjimka - nájem věci movité a pacht) 7 o § 3074 odst. 1: „Nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.! ▪ Princip nepravé retroaktivity o Deregulace nájmů o Ani u starých nájmů nebude bytová náhrada (vzniklo-li právo na bytovou náhradu, trvá dále) o Řízení o neplatnosti nájmu se dokončí podle starých předpisů • Účty o § 3077 odst. 1: „Účet se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když k uzavření smlouvy o účtu došlo před tímto dnem; vznik této smlouvy, jakož i práva a povinnosti z ní vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.“ Odst. 2: „Jestliže byla výplata z vkladní knížky přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vázána na heslo, na přivolení třetí osoby nebo na skutečnost, o níž je jisto, že nastane, řídí se vázanost výplaty dosavadními právními předpisy.“ • Neplatná cestovní smlouva - stává se platnou, i možné nároky na náhradu škody z ní § 3078 • Náhrada škody § 3079 - u zajištění je podstatná úprava v době, kdy zajištění vzniklo § 3073 Třídění závazkového práva • Podle charakteru úpravy: obecné x zvláštní • Podle odvětví: občanské, obchodní, pracovní • Podle právního důvodu vzniku: tradičně kontrakty, kvazikontrakty, delikty, kvazidelikty (ale i zákon, konstitutivní rozhodnutí) o Kvazikontrakty - hlava II. díl 4. - veřejný příslib, odškodnění o Kvazidelikty (bezdůvodné obohacení a jednatelství bez příkazu - hlava IV. část 4. - za úpravou deliktů) • Smluvní (z právního jednání - smluv a kvazikontraktů) x deliktní (z protiprávního jednání, ze způsobení škody - např. újma způsobená provozem) • Pozn. Závazek z bezdůvodného obohacení - někdo pošle peníze na cizí nesprávný účet a chce, aby je vrátil - má právo na úroky z prodlení? • V praxi řešil až Nejvyšší soud, dospěl k závěru, že by úprava bezdůvodného obohacení žádnou úpravu úroků z prodlení nemá - použije se obecná úprava - právo na úroky z prodlení vzniká 2. Subjekty • FO, PO i stát (právní osobnost) • Obecná úprava dopadá na všechny, v řadě případů je však stanovena výjimka či možnost některé subjekty z toho vyloučit • Některá úprava závazků je vyloučena pro PO (stát) - nájem bytu (§ 2235 NOZ), ochrana spotřebitele (§ 419 NOZ) o Důvodová zpráva říká, že tuhle smlouvu může uzavřít jen FO - protože jen FO má potřebu bydlení X takhle přísně to vykládat nelze o Spotřebitelem může být pouze fyzická osoba o Právní úprava je také v některých případech kogentní jen v případě jednání s fyzickou osobou • Ochrana proti šněrovacím smlouvám (§ 2000) - dispozitivní pro PO, je možné, aby si takovou právní úpravu vyloučily • Řada dalších výjimek vyplývá ze zvláštních předpisů • X Pro řadu subjektů platí zvláštní pravidla (např. pro stát - zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky - např. stát může přenechat majetek výprosou? - NE • Závazek má strany (strana povinná x strana oprávněná), nikoliv subjekty nebo účastníky (pojem účastník je pojem procesněprávní → účastník řízení), přičemž jedna strana může mít více subjektů - např. manželé o Závazky dvoustranné ▪ Alespoň jeden věřitel a dlužník ▪ Závazek z kupní smlouvy, nájem, dílo, výpůjčka o Závazky vícestranné ▪ Závazky, kde je stran více, většinou mají nějaký společný cíl a za tím účelem mají vzájemná práva a povinnosti ▪ Např. v dřívější terminologii - smlouva o sdružení o Závazky jednostranné ▪ Společnost, pravá smlouva ve prospěch třetího x nepravá smlouva o plnění třetí osoby o Závazky jednoduché ▪ Na každé straně stojí pouze jeden subjekt o Závazky společné ▪ Na jedné straně více subjektů ▪ Např. kupní smlouva s 2 prodávajícími a 1 kupujícím • Smluvní typ - je pro určení rozhodující subjekt nebo plnění? o Před účinností NOZ mělo pro použití konkrétního smluvního typu zásadní význam, jestli subjekt měl nějaké veřejnoprávní oprávnění, např. oprávnění k poskytování bankovních služeb (k tomu, aby se jednalo o bankovní 8 obchody), nebo zda to byla pojišťovna (pro to, aby se mohlo jednat o pojistnou smlouvu), zda to byla banka (aby se mohlo jednat o bankovní záruku), zda je to cestovní kancelář (aby se jednalo o cestovní smlouvu) ▪ Z hlediska NOZ je toto oprávnění naprosto bezvýznamné X výjimka - obchodní zástupce (§ 2483) musí být podnikatel o NOZ - plnění (§ 5 odst. 2 NOZ), OZ, ObchZ - často subjekt Pluralita subjektů • Více subjektů na jedné straně • Vztahy subjektů na jedné straně vůči subjektům na druhé straně • Vztahy pluralitních subjektů navzájem Společné dluhy a pohledávky § 1868 a násl. • Subsidiární aplikace zásad o spoluvlastnictví o Velikost podílů při dílčích dluzích - § 1122 o Způsob vypořádání při pasivní solidaritě - § 1123 o Správa závazku (např. jeho vypovězení) - § 1126 X V některých případech subsidiární aplikace ustanovení o společnosti - § 2271 • Režim společného dluhu a pohledávky záleží na dohodě stran, povaze závazku, v neposlední řadě určuje zákon • Možnost určení společného zástupce pro doručování - § 1868 odst. 2 o Pokud je na jedné straně více subjektů, tak se druhá strana může domáhat toho, aby strana určila společného zástupce, v případě neurčení možnost požádat o určení soud o Vypovězení nájmu, u manželů se muselo doručit oběma, což bylo těžké dokázat, proto tedy institut společného zástupce o Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému - § 436 odst. 1 → k vyvolání právních následků vůči všem postačí, aby jednostranné adresované právní jednání určené každému, bylo doručeno pouze zástupci o Zástupce může být jak fyzická, tak i právnická osoba • Nejvýznamnější okolnosti pro třídění společných závazků o Na které straně je více subjektů o Charakter vztahu více dlužníků vůči věřiteli a naopak o Povaha plnění • Třídní společných závazků 1. Aktivní společné závazky (pluralita na straně věřitelů) x pasivní společné závazky (pluralita na straně dlužníků) 2. Solidární závazky x dílčí závazky ▪ Kritérium rozlišování je způsob vyjádření podílu na celém dluhu či pohledávce vůči protistraně 3. Dělitelné plnění (lze plnit postupně, aniž by došlo ke znehodnocení plnění - peníze, druhově určené věci) x Nedělitelné plnění (individuálně určené věci, povinnost nekonání - osobní automobil) ▪ Nezaměňovat s dělitelností / nedělitelností předmětu plnění! • Plnění = chování spočívající v konání, zdržení se, strpění něčeho nebo dání • Záleží na povaze plnění, vůli stran, povaze a funkci závazku či na ustanovení zákona ▪ Nedělitelné plnění nerozlučné - nedílné závazky v úzkém slova smyslu, lze plnit pouze všem nebo všemi ▪ Nedělitelné plnění solidárně nedílné - lze plnit najednou, ale i pouze jednomu- auto • Závazek zahrnuje více plnění (některá mohou být dělitelná, jiná nemusí) • Musíme vždy zkoumat, v jakém vztahu se subjekty zrovna nachází - např. v případě úvěru se strany prohazují - věřitel a dlužník o Musíme zkoumat i ve vztahu k dílčím plnění, jestli mají charakter dělitelného nebo nedělitelného plnění atd. Pasivní solidarita - § 1872 • = několik dlužníků • = mnohost závazků, které jsou spjaty identickým plněním nebo předmětem plnění, přičemž mezi každým solidárním dlužníkem a věřitelem vzniká samostatný závazkový právní vztah • X způsoby zániku závazků s uspokojením věřitele má objektivní účinky vůči všem • Věřitel má jen jednu pohledávku, ale dlužníky může žalovat společně i zvlášť, a to i na různou částku • Ve vztahu ke každému z dlužníku se pohledávka chová jako samostatná pohledávka o Promlčení vůči každému dlužníku zvlášť o Splatnost nastává vůči každému zvlášť o Věřitel může pohledávku postoupit pouze ve vztahu k jednomu dlužníku a zůstat věřitelem ve vztahu k druhému dlužníku, přestože jsou dlužníci zavázáni společně a nerozdílně, a přestože zaplacením jednoho dlužníka zaniká pohledávka vůči druhému dlužníku • Ujednání věřitel−dlužník = pouze mezi stranami (např. prominutí dluhu - § 1996, uznání dluhu) 1872 odst. 2 o Takové ujednání má účinky jen mezi věřitelem a dlužníkem - nemá účinky vůči dalším dlužníkům o Pokud promine dluh jednomu, může chtít plnění dluhu vůči druhému • Vyvratitelná domněnka - podíly jsou stejné, pokud není stanoveno jinak 9 • Prodlení věřitele vůči jednomu = je v prodlení vůči všem • Pasivní solidarita je vyloučena u závazků s nerozlučným plněním, neboť plnění lze vykonat jen společnou činností, tzn. nelze plnit „jeden za všechny“ !!! • Vznik o Smlouva - důvodem vzniku tehdy, je-li v ní ujednáno, že několik spoludlužníků je zavázáno splnit dluh rukou společnou a nerozdílnou o Zákon - častý důvod vzniku, např. § 694, 1062, 2915 odst. 1, možný i podzákonný právní předpis o Rozhodnutí soudu - pouze rozhodnutí konstitutivní, musí to výslovně umožnit zákon Pojmové znaky • Mnohost dlužníků - zavázání společně a nerozdílně • Mezi dlužníky existuje vzájemný vnitřní vztah, který určuje velikost podílů - pro věřitele irelevantní • Pluralita věřitelsko-dlužnických závazkových právních vztahů • Plnění má dílčí nebo solidárně nedílnou povahu • Subjektivní povinnost každého dlužníka splnit celý dluh bez ohledu na jeho podíl ve vnitřním spoludlužnickém vztahu • Subjektivní právo věřitele, aby mu celý dluh splnil kterýkoliv dlužník - avšak pouze jednou • Úplným uspokojením věřitele jedním ze solidárních dlužníků zanikají závazky všech Notifikace, regres - § 1876 • Notifikační povinnost dlužníka - odst. 1 první věta • Pro věřitele není významné, jak velký podíl připadá na každého solidárního dlužníka v jejich vzájemném spoludlužnickém vztahu, může tedy po každém z nich požadovat celé plnění • Možnost námitky o Osobní námitka - např. může započíst svou vlastní pohledávku o Námitky všem dlužníkům společné - např. že zanikla individuálně určená věc, která měla být předmětem plnění • Poruší-li solidární dlužník notifikační povinnost, budou vůči němu ostatní dlužníci moci uplatnit námitky, které by jinak mohli uplatnit vůči věřiteli • Preventivní regres - odst. 1 druhá věta o Regresní vztah (má vlastní předpoklady svého vzniku a zániku) X vnitřní spoludlužnické poměry (pojmová část solidarity) o Preventivní regres vzniká tehdy, požaduje-li věřitel po některém solidárním dlužníku, aby mu dluh splnil v rozsahu větším, než odpovídá jeho podílu. ▪ Může být i mimosoudní výzva k plnění o Obsahem preventivního regresu je subjektivní právo dlužníka žádat po ostatních, aby věřiteli splnili dluh podle svých podílů nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili. o Subjekty jsou solidární dlužníci ▪ Regresní věřitel (postihovatel) - solidární dlužník, který byl vyzván věřitelem ▪ Regresní dlužníci (postižníci) - ostatní dlužníci, může jich být několik, ale jejich závazky jsou dílčí, nikoliv solidární • Následný regres - odst. 2 o Vzniká tehdy, pokud některý dlužník splní celý dluh, nebo část větší než jeho podíl o K regresu nedojde, pokud to vylučuje vnitřní vztah mezi spoludlužníky, např. SJM o Obsah - právo dlužníka na náhradu => rozvrhový regres ▪ Pohledávka regresního věřitele se rozvrhne mezi jednotlivé regresní dlužníky podle velikosti jejich podílů plynoucích z vnitřního spoludlužnického vztahu o Mezi každým regresním dlužníkem a regresním věřitelem vzniká dílčí závazek o Předmět plnění rozvrhového regresu nemusí být totožný s předmětem plnění solidárního závazku, např. pokud se jedná o nedělitelnou věc, tak předmětem plnění regresu bude peněžitá náhrada odpovídající podílům dlužníků Aktivní solidarita - § 1877 • = několik spoluvěřitelů • Vznik: smlouva, zákon rozhodnutí soudu • Vznik regresního vztahu - pouze následný regres • Dlužník je povinen plnit prvnímu, který zažádá • Je-li v prodlení jeden z věřitelů, pak jsou v prodlení všichni (§ 1878 odst. 1) • Zánik splynutím u jednoho z věřitelů, zánik i ve vztahu k ostatním (§ 1878 odst. 2) o Toto je doplněno v § 1994 Pojmové znaky • Mnohost věřitelů • Mezi spoluvěřiteli existuje vzájemný vnitřní vztah, z něhož vyplývá, zda a jakou částí se každý ze solidárních věřitelů podílí na celé pohledávce (tento vztah však OZ neupravuje) 10 • Pluralita věřitelsko-dlužnických závazkových právních vztahů • Plnění má dělitelnou nebo solidárně nedílnou povahu • Subjektivní právo věřitele požadovat splnění celého dluhu Solidární závazky • = závazky k ruce společné a nerozdílné • Pasivní solidarita - všichni společní dlužníci jsou vůči věřiteli zavázáni za celý dluh, avšak splněním celého dluhu, byť i jedním z nich, závazky zanikají • Aktivní solidarita - všichni společní věřitelé ve vztahu k dlužníkovi jsou oprávněni žádat celé plnění • Podíl spoludlužníků na dluhu i spoluvěřitelů na celé pohledávce je zde určen, nicméně význam to má pouze ve vnitřním vztahu, nikoliv vůči protistraně Dílčí závazky • = samostatné závazkové právní vztahy, které vznikly na základě téhož právního důvodu • V případě plurality dlužníků je každý z nich zavázán ve vztahu k věřiteli nikoliv za celek (in solidum), ale pouze k určitému dílu celku (pro parte) o Pro případ plurality věřitelů platí obdobně Závazky s dělitelným plněním • = lze realizovat dílčími plněními samostatně • Typicky peněžité závazky nebo plnění, jež má za předmět dodat určité množství druhově určených věcí Závazky s nedělitelným plněním = plnění lze uskutečnit jen vcelku najednou • Nerozlučné plnění - lze vykonat jen za součinnosti všech spoludlužníků, resp. plnění mohou požadovat jen všichni věřitelé společně o Např. Několik hudebníků se zaváže ke společnému vystoupení • Solidárně nedílné plnění - je nutné ho uskutečnit vcelku najednou, ale může je poskytnout kterýkoliv společný dlužník, resp. může být dáno kterémukoli spoluvěřiteli o Např. Dvě osoby si půjčí kolo - může ho vrátit kterákoliv z nich o Spoludlužnické závazky se solidárně nedílných plněním mají vždy charakter závazků solidárních • § 1870 - aktivní závazky s nedělitelným plněním o Solidárně nedílné plnění - dlužník může splnit kterémukoliv věřiteli, avšak pouze najednou vcelku ▪ Typicky když bude předmětem plnění fyzicky nedělitelná věc ▪ Dlužník nemá právo vybrat si spoluvěřitele, kterému splní celý dluh (x dispozitivní úprava) ▪ Dlužník je oprávněn sám splnit dluh pouze všem spoluvěřitelům společně • X dva případy, kdy je povinen plnit pouze jednomu a) Spoluvěřitel, který o celé plnění požádal, mu dal přiměřenou jistotu (§ 2012) b) Dohodnou-li se na tom všichni spoluvěřitelé - není předepsána písemná forma, možno i konkludentně o Pokud se spoluvěřitelé nedohodnou, dlužník může buď ▪ Splnit všem ▪ Složit předmět úschovy do soudní úschovy ve prospěch všech věřitelů (§ 1953) o Zvláštní úprava, např. ▪ § 1146 - nedělitelnost společných listin ▪ § 1120 odst. 2 - vypořádání plodů a užitků ▪ § 1336 odst. 1 • Nerozlučné plnění - OZ výslovně nereguluje o Plnění mohou uplatňovat pouze spoluvěřitelé společně a všichni také musí poskytnout dlužníku součinnost nezbytnou ke splnění ▪ Není-li poskytnuta součinnost, jsou všichni věřitelé v prodlení ve smyslu § 1975 Pravidla pro aplikaci • NOZ - obecně platí, že se jedná o dílčí dluh (§ 1871) x zákon, rozhodnutí, smlouvy - dohoda stran o Vyplývá ze zákona - např. pokud je na straně dlužníků více podnikatelů, tak zde platí domněnka solidarity - § 1874, nemusí být nic ujednáváno (presumpce solidarity) o § 1127 - právní důvody týkající se věci v podílovém spoluvlastnictví o § 713 odst. 2 - společné jmění manželů - NS přistupuje k aplikaci tohoto pravidla poměrně restriktivně - jakmile je vytvořeno SJM a jsou z dluhu zavázáni oba dva manželé společně a nerozdílně, tak NS tvrdí, že k tomu, aby tam vznikla pasivní solidarita, nestačí, že ten dluh je součástí SJM, ale je nezbytné, aby oba manželé byli smluvními stranami - solidarita nenastupuje automaticky • ObchZ - domněnka pasivní solidarity • OZ - domněnka dílčího dluhu • Zvláštní pravidla 11 o Započtení § 1984 ▪ Situace, kdy jeden ze solidárních dlužníků započítává pohledávku jiného solidárního dlužníka ▪ Takovou pohledávku lze započítat pouze do výše podílu, kterou má další spoludlužník (nemůže započítat v celém rozsahu) ▪ Podobný princip i v § 1996 a prominutí dluhu o Splynutí § 1994 o Prominutí dluhu § 1996 ▪ Situace, kdy je více spoludlužníků - věřitel promine dluh jednomu z těch spoludlužníků (tyto dohody nemají účinky vůči třetím osobám) ▪ Podle NOZ ale může chtít jen dluh zmenšený o podíl dlužníka, který dluh prominul (nemůžu chtít 5, ale 2,5, pokud byly poloviční podíly) 3. Vznik závazku - smlouva, obsah, forma, účinky • Závazky vznikají na základě právních skutečností • V zásadě je jedno, o jaké se jedná, podstatné je to, že přestože závazky vznikají na základě jiných právních skutečností než ze smlouvy, tak právní úprava smluv se použije přiměřeně i na tyto závazky • § 1723 odst. 1: „Závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.“ Odst. 2: „Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.“ • Vznik na základě o Právní jednání ▪ Jednostranné - např. záruka ▪ Dvoustranné - např. smlouvy (typické) o Protiprávní jednání (delikty v užším významu) o Právní události - např. právo na náhradu škody o Protiprávní stav - např. bezdůvodné obohacení o Ze zákona o Na základě soudního rozhodnutí - např. o vypořádání SJM • Zjištění, zda se jedná o smlouvu, jiné právní jednání či pouhou společenskou úsluhu, je otázkou výkladu takového jednání - použijí se stejná pravidla jako pro výklad právního jednání (§ 555) Smlouva • = dvoustranné či vícestranné právní jednání, které směřuje ke vzniku závazku (smlouvy, které zakládají závazek X ostatní smlouvy) • Konsens smluvních stran, projev vůle více stran zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy • § 1724 - OZ zde pojem smlouvy do značné míry zužuje, a to dvojím způsobem 1) Řeší pouze právní následky ohledně závazků 2) Smlouva vede ke vzniku závazku (nikoli k jejím právním následkům) o Z tohoto hlediska tudíž odsud vypadávají dohody v užším smyslu, což jsou jiná právní jednání, která mají za následek jiné právní následky (např. změnu závazku nebo jeho zánik, dohoda o privativní novaci, dohoda o změně závazku) • X Dohoda (§ 1724 odst. 2) - je definována jako smlouva s jiným právním následkem o Ustanovení o smlouvách se použije i na dohody, pokud není stanoveno něco jiného o Ostatní právní jednání nezakládající závazky, resp. případ dvoustranných právních jednání, která nevedou ke vzniku závazku, ale k jeho změně či zániku (dohoda v užším smyslu) o V širším významu jsou dohodami i smlouvy, jejich podstata je stejná, jde o konsenzus smluvních stran • Přiměřené použití - zákon výslovně stanoví tuto možnost přiměřeného použití ustanovení o smlouvách i na projevy vůle, kterým se jedna osoba obrací na osoby jiné, ledaže to vylučuje povaha projevu nebo zákon. o Jednostranná právní jednání podle § 1724 odst. 2 ▪ Dnes je toto přiměřené použití daleko omezenější než dříve, neboť NOZ takové jednání přímo upravuje, přesto např. úprava potvrzujících dopisů by mohla být použita přiměřeně na jednostranná právní jednání ▪ Např. veřejný příslib, slib odškodnění, důvodová zpráva zmiňuje použití i na jiná jednostranná jednání, např. výpověď, odstoupení od smlouvy o Jiná právní jednání nezákládající závazky podle § 11: „Obecná ustanovení o vzniku, změně a zániku práv a povinností ze závazků v části čtvrté tohoto zákona se použijí přiměřeně i na vznik, změnu a zánik jiných soukromých práv a povinností.“ ▪ Smlouva v širším slova smyslu ▪ Dědická smlouva, manželství • Od smlouvy je třeba odlišit slib o Diskuze, zdali ke vzniku závazku vede primárně smlouva anebo už pouhý slib, že něco budu plnit - otázka, která se řeší tisíciletí, zda pouhý slib má zavazovat ▪ Vývoj směřuje k tomu, že už pouhý slib má do značné míry zavázat 12 ▪ § 3 odst. 2 písm. d) - pouhý slib zavazuje X v řadě případů se ke vzniku závazku vyžaduje smlouva o I v případě darování je vyžadována smlouva, i např. prominutí dluhu, ale přece jenom už zde nějaké odchylky jsou, v případě např. prominutí dluhu se presumuje souhlas dlužníka • Společenská úsluha o = jednání, která jsou svým projevem obdobná právním jednáním o Např. § 2055 odst. 2: „Plnění z pouhé společenské úsluhy není darováním, je-li z chování stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat.“ o Má znaky smlouvy, ale není zde úmysl být tímto jednáním právně vázán o Absence vymahatelnosti takového závazku, ať už přímo, žalobou na splnění, či nepřímo, náhradou škody pro porušení právní povinnosti o Nelze ztotožňovat s právním jednáním, které zakládá naturální obligaci - zatímco v případě společenské úsluhy je důvodem absence vůle stran, strany nechtějí být vázány, v případě naturálních obligací je to stát, který z různých důvodů odmítá poskytnout veřejnou moc k vymožení některých dluhů, byť jde o právní povinnosti a jim odpovídající subjektivní práva o Důvody - zdvořilost, slušnost, přátelství, soucit, kolegialita atd. o Např. když motorista vezme stopaře, tak to neznamená, že s ním uzavřel smlouvu o přepravě a že bude odpovídat za to, když toho člověka někam nedopraví včas • Obsah smlouvy o Autonomie vůle subjektů → smluvní typ upravený v zákoně, smíšená smlouva (zahrnuje v sobě více smluvních typů), inominátní smlouva (není výslovně upravena) o Smluvní typy - pro posouzení, o jaký smluvní typ se jedná, je rozhodující obsah smlouvy, nikoliv její označení o Pouhá shoda na obsahu ke vzniku smlouvy nestačí, vyžaduje se ujednání stran o obsahu - strany spolu musí přímo či nepřímo jednat a obecně musí mít vědomost, že takové shody dosáhly Obchodní podmínky • Z hlediska způsobu, jakým je smlouva (obsah) tvořena, můžeme rozlišovat přímá ujednání - tvoří vlastní smlouvu, a nepřímá ujednání - obsahem smlouvy se stávají odkazem (§ 1799), např. ceníky, vzory, katalog, obchodní podmínky i vykládací pravidla • Pojem o Forma standardizace sjednávání smluv a nepřímá ujednání o Používány při obchodování, podnikání - zpravidla alespoň jedna strana je podnikatel o Obvykle obecný charakter, mohou být ale i výsledkem jednání stran o Rozhodující pro určení, zda se jedná o obchodní podmínky, je způsob, jakým se stávají součástí smlouvy, nikoliv kdo je vytvoří • Obecně se obchodní podmínky nevymezují obsahem, ale tím, že se stávají obsahem smlouvy. Ve své podstatě bychom obchodní podmínky mohli použít pro jakákoliv nepřímá ujednání, která se stanou součástí smlouvy tím, že jsou do smlouvy vtažena formou nějakého odkazu, přičemž je jedno, jestli nepřímá ujednání označujeme jako příloha, smlouva, dokumentace, sazebník nebo obchodní podmínky. o Závěr o tom, zda jsou OP součástí smlouvy nelze dovozovat z jejich obsahu. Z obsahu lze vycházet teprve po zjištění, zda jsou součástí smlouvy o Obsah tak podstatný není • Použití obchodních podmínek k uzavření smlouvy se slabší stranou zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že se jedná o adhezní smlouvu • Přestože se pro právní jednání vyžaduje písemná forma, neznamená to, že by formální požadavky musely být splněny i u všeobecných obchodních podmínek → stačí písemný odkaz na ně, nemusí tedy být např. podepsány • Formuláře = smlouvy, jejichž obsah je předem dán, strany pouze doplňují údaje, které jsou proměnné o Možné i ústně, např. telefon, automat o Jedná se o přímá ujednání, na rozdíl od OP - ty můžou být připojeny k formuláři • Rámcové smlouvy = součást smlouvy (tam se na ni pouze odkazuje) o Např. smluvní podmínky, ceníky, plné moci apod. o Platí pro ně stejná pravidla jako pro OP o Smlouva mezi velkoobchodem a odběratelem (např. instalatér a velkoobchod se dohodnou, za jakých podmínek budou uzavírány kupní smlouvy mezi nimi) - určitá podobnost s VSP v tom, že se aplikují na určitý předem neomezený počet smluv; jestliže mají strany sjednánu rámcovou smlouvu, tak v následujících kupních smlouvách už na rámcovou smlouvu odkazovat nemusí • K tomu, aby se taková nepřímá ujednání stala součástí smlouvy, musí být naplněny 2 předpoklady o Odkázání na tato ujednání přímo ve smlouvě o Druhá strana s tím musí být seznámena - pokud jsou taková ujednání přiložena, vychází se z toho, že druhá strana je s nimi seznámena • Obsah o Obsahem OP mohou být i podstatné náležitosti vyžadované zákonem pro sjednání určité smlouvy o Součástí OP může být např. rozhodčí doložka - vyžadována písemná forma X stačí, že je písemnou formou kryt odkaz 13 o Některá ujednání nemohou být součástí OP, např. rozhodčí smlouva (neplatnost) o Další odkaz v OP - musí být připojeno za stejných podmínek jako podmínky první • Odkaz - pouhá seznatelnost OP nevede k tomu, že se stávají součástí smlouvy (např. vystavení v provozovně nebo jejich uvedení na druhé straně formuláře) o Odkaz nemusí být písemný ani výslovný -forma je dána formálními požadavky na obsah smlouvy X § 1799 • Oblát s nimi musí být seznámen v době uzavření smlouvy, nikoliv později o → přiložení - zvláštní forma seznámení se s OP, není již zkoumáno, zda se s nimi oblát skutečně seznámil X oblát je však chráněn proti překvapivým ujednáním § 1753 • Odkaz na webové stránky - obecně není přiložením a není naplněn ani požadavek seznámení, ledaže má druhá strana při uzavírání smlouvy skutečnou možnost se s podmínkami seznámit o Není např. odkaz při sjednávání smlouvy na pobočce banky, ale zřejmý hypertextový odkaz při elektronickém uzavírání smluv ano o → OP tedy musí být poskytnuty, odkaz nestačí Všeobecné obchodní podmínky - § 1751 • Podle NOZ - aby byly součástí smlouvy, tak na ně musí být ve smlouvě odkázáno • Jako VOP lze označit OP podle § 1751 odst. 3 (X nejedná se o zákonný pojem) • Smlouva uzavíraná mezi podnikateli - připouští se, že VOP se stanou součástí smlouvy i pouhým odkazem o Subjekty, které se pohybují v oblasti dotčené činností určité odborné nebo zájmové organizace, jsou s nimi často seznámeny - jejich znalost se předpokládá, seznámení nebo přiložení těchto podmínek není nutné • Kritérium všeobecnosti = vypracování odbornými nebo zájmovými organizacemi o Zákon nevyžaduje proslulost ani vazbu na podnikatelskou činnost • Zákon nikde neuvádí, co má v obchodních podmínkách být o Snaží se to vymezit ÚS - např. I. ÚS 3512/11, kde říká, že v obchodních podmínkách mohou být pouze pomocná ustanovení. V praxi je to ale problematické, protože všichni mají tendenci s odkazem na tento nález všechno, co je v obchodních podmínkách, vylučovat tím, že se se jedná o pomocné ustanovení • Přednost individuálního ujednání před VOP - pokud nastane konflikt mezi VSP a vlastním ujednáním Způsoby inkorporace (odkaz + seznámení) X zvláštní případy • Obchodní podmínky zájmových sdružení § 1751 o Nemusí být přiloženy a druhá strana nemusí být seznámena o Ve vtahu ke spotřebiteli by podnikatel určitě neuspěl • Obchodní podmínky v adhezních smlouvách (§ 1798 odst. 2, 1799) • Inkorporace obchodních podmínek v online obchodech: o Hyperlink o Faktické prohlášení Konflikt obchodních podmínek - § 1751 • Přijetí návrhu vede ke vzniku smlouvy, jestliže se přijetí drobně liší od návrhu, za předpokladu, že to navrhovatel nevyloučil předem nebo následně - řešení konfliktu obchodních podmínek je podobný problém, ale liší se nabídka a přijetí pouze v obchodních podmínkách - řeší se, zda smlouva má být uzavřena nebo ne • Řeší se podle obecných ustanovení o kontraktaci, § 1740 odst. 2, 3 • Last shot rule X knock out theory o Knock out theory - situace, kdy návrh smlouvy odkazuje na VSP, přijetí odkazuje na jiné VSP, a přitom si vzájemně odporují. V takovém případě je smlouva uzavřena s obsahem určeným v tom rozsahu, v jakém obchodní podmínky nejsou v rozporu ▪ teorie zbytkové platnosti o Last out theory - teorie posledního výstřelu, pokud příjemce plnil, prakticky přijal podmínky protistrany, prohrál ten, kdo první začal plnit o NOZ - princip který říká, že když někdo přijme návrh s jinými obchodními podmínkami, smlouva vznikne a z obchodních podmínek se použije to, co je shodné (knock out theory) • Ujednání obchodních podmínek, která nejsou v rozporu o Smluvní pokuta 0,5 x 0,25 o Splatnost 2 měsíce x 1 měsíc o Pouze písemné dodatky o Smluvní pokuta 200 000 Kč x 500 000 Kč Změna smlouvy, změna obchodních podmínek - § 1752 • Obecně lze si obchodní podmínky změnit jako jakoukoliv jinou část smlouvu X má své limity, např. ochrana ve vztahu ke spotřebiteli • Jednostranné změny VSP (§ 1752, ultimátum) - striktně vymezeny podmínky, za jakých je možnost to provádět, např. jsou možné tehdy, jestliže druhé straně je dána možnost odstoupit od smlouvy - Ujednání je platné, pokud bylo předem alespoň 14 ujednáno, jak se změna druhé straně oznámí a pokud se této straně založí právo změny odmítnout a závazek z tohoto důvodu vypovědět ve výpovědní době… • Předpoklady, které je nutné naplnit, aby zde byla možnost ultimáta o Smlouvy, kdy lze OP měnit (i osobu navrhovatele změny) - nejde o kogentní úpravu, lze sjednat i u jiných smluv ▪ Smlouvy uzavírané v běžném obchodním styku s větším počtem osob - zákon nevyžaduje, aby se tak dělo při podnikání ▪ Smlouvy zavazující dlouhodobě k opětovným plněním stejného druhu s odkazem na obchodní podmínky • Např. nájem, dodávka el. energie, vedení účtu, skladování • Není stanoveno, či plnění by mělo být opětovné • Nepatří sem úvěry (kromě revolvingových), ani závazky z kupní smlouvy ▪ Smlouvy, kdy z povahy závazku vyplývá již při jednání o uzavření smlouvy rozumná potřeba jejich pozdější změny • Např. závislost plnění na vývoji cen, vliv regulace navazujících oblastí • Důvody změn si lze sjednat o Nezbytný obsah ujednání o změně - možnost změny OP vyžaduje, aby si strany ve smlouvě ujednaly ▪ Jak se změna OP oznámí druhé straně - např. adresovaný dopis, oznámení na výpisu z účtu, zveřejnění na webových stránkách, je nutné, aby se strana o změně dozvěděla ▪ Právo odmítnout změny a závazek vypovědět - adresát změny nemá možnost zachovat účinky smlouvy s původně sjednaným obsahem OP • Zánik závazku ex nunc (§ 1998) • Obvykle se přijetí návrhu spojuje s určitým konkludentním jednáním, typicky nečinností druhé strany tím, že závazek nezruší ▪ Výpovědní lhůta musí být dostatečná k obstarání obdobných plnění od jiného dodavatele - odvíjí se od charakteru plnění a od obvyklé doby sjednání takového plnění • Nesplnění těchto náležitostí vede k relativní neplatnosti ujednání ▪ Absence zvláštní povinnosti - zákon zakazuje, aby byla stanovena pro případ výpovědi zvláštní povinnost zatěžující vypovídající stranu - k takovému ujednání se nepřihlíží • Např. zaplacení určité peněžní částky, stanovení přísných formálních náležitostí výpovědi • X je možná povinnost obecná - např. vrácení poskytnutého plnění, zaplacení úroků, zvláštní poplatky o V jakém rozsahu je možné OP změnit (důvody pro jejich změnu) - rozsah musí být přiměřený důvodům, pro které má ke změně dojít ▪ Nepřiměřená změna => není odůvodněná => nemá oporu ve smlouvě => nedojde ke změně X může dojít k přijetí návrhu změn ▪ Důvodem by měla být objektivní skutečnost, ne pouze vůle jedné strany • Rozsah změn sjednán - je-li sjednáno, že ke změně může dojít z jakýchkoliv důvodů, je to stejná situace, jako by rozsah sjednán nebyl • Důvody nesjednány - je možné změnit jen z jiných důvodů, než které mohla strana při uzavírání předpokládat, nepřihlíží se ke změnám vyvolaným změnou jejich osobních nebo majetkových poměrů • Možnost podnikatele jednostranně změnit OP ve spotřebitelských smlouvách o Jasně a srozumitelně formulovány důvody změny o Způsob změny o Spotřebiteli je garantováno právo od smlouvy odstoupit • Cesta ultimativních změn ztrácí smysl, pokud zde není žádný alternativní poskytovatel → druhá strana fakticky nemá možnost odmítnout, pokud plnění potřebuje, hrozí zde zneužití dominantního postavení Ochrana před překvapivými ujednáními - § 1753 • § 1735: „Ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně.“ • Zákonodárce vycházel z toho, že se obchodní podmínky v dnešní době moc nečtou, ustanovení směřuje ke kontrole obsahu OP • Provedení povinnosti poctivého jednání podle § 6 odst. 1 • Ustanovení se nepoužije, bylo-li ujednání součástí vlastní smlouvy a nikoliv OP • Uplatní se ve smlouvách mezi podnikateli, v pracovních smlouvách, ve smlouvách sjednávaných se spotřebitelem • Druhá strana je nemohla rozumně očekávat - je zde jasný rozdíl mezi očekáváním druhé strany a obsahem OP (neobvyklost) • Zkoumání, zda je ujednání překvapivé, proto vyžaduje jednak zjištění, zda obsah podmínek je neobvyklý (objektivní prvek) a zda tento neobvyklý obsah je v konkrétním případě překvapivý (subjektivní prvek) - tohle vše se posuzuje objektivně, přičemž východiskem pro posuzování bude § 4 A. Neobvyklost o Zvolený smluvní typ o Míra odchýlení od dispozitivní právní úpravy o Rozsah diskrece 15 o Formální vyjádření o Obvyklý obsah smlouvy o Informace poskytnuté druhé straně před uzavřením smlouvy B. Překvapivost v konkrétním případě o Vychází se z vědomosti, které by měla průměrně zkušená smluvní strana za daných okolností o Ledaže zde byl výslovný souhlas s překvapivým ujednáním - výslovnost je třeba chápat nejen ve smyslu vyjádření slovy, ale i např. pokývnutí hlavy (jednoznačnost). K vyloučení překvapivosti postačuje, pokud je druhá smluvní strana výslovně upozorněna na konkrétní překvapivé ujednání, a přesto tato strana pokračuje v uzavírání smlouvy bez jakýchkoliv námitek, když takovým jednáním jednoznačně vyjadřuje souhlas s konkrétním ujednáním. • O překvapivá ujednání se nemůže jednat, je-li prokázáno, že druhá strana o něm věděla nebo musela vědět (§ 4 odst. 2) • Výslovný souhlas s překvapivými ujednáními není dán pouhým uzavřením smlouvy výslovně ani pouhým podpisem OP, nemělo by postačovat ani zvýraznění tučným písmem nebo umístění na významném místě v OP o Nabízí se možnost umístit upozornění na taková ujednání ve vlastní smlouvě nebo na samostatné listině, které druhá strana podepíše. Jinou možností je zvýraznění překvapivých ujednání v OP a podpis, z něhož lze dovodit souhlas s takovými ujednáními o Umístění překvapivých ujednání do samotné smlouvy pak použití § 1753 úplně vylučuje, jiné možnosti obsahové kontroly vyloučeny nejsou • Míra odchýlení od obvyklé právní úpravy, resp. nepřiměřenost ujednání - zjevná nepřiměřenost a bezdůvodné odchýlení, např. podstatné omezení práv z vad nebo práva na náhradu újmy, vyloučení možnosti započtení, neomezená diskreční oprávnění • Právní následky → překvapivost ujednání vede k jeho neúčinnosti, ke které se přihlíží z úřední povinnosti. Takové ujednání žádné účinky nemá a chová se, jako by sjednáno nebylo, použije se tedy dispozitivní právní úprava • Kogentnost - ustanovení nelze vyloučit ani mezi podnikateli • Zkoumání ujednání ve smlouvách sjednávaných se spotřebitelem, s ohledem na zvýšení požadavků na jeho ochranu, je nutno dát přednost zvláštní úpravě, zejména § 1813 a násl. Výkladová pravidla - § 1754 • Zjednodušení uzavírání smluv • Obsahují doložky s pevně stanoveným významem → zajištěn jednotný obsah a výklad konkrétního ujednání • Přestože zákon stanoví, že se má jednat o užívaná výkladová pravidla, pokud je smlouva dostatečně určuje, není nutné zkoumat, zda jsou obecně užívané, či nikoliv • Vyvratitelná právní domněnka - umožňuje důkaz, že vůle stran směřovala k jiným právním následkům, než které byly uvedeny • Ve vztahu k nepodnikateli - znalost obsahu doložky musí být prokázána Neúčinnost vzdání se námitek - § 1755 • § 1755 - kogentní zákaz • Dopadá pouze na případy relativní neplatnosti • Ustanovení zakazuje vzdát se námitky všeobecně, tedy bez určení, jakého právního jednání se má neplatnost týkat • Pokud by šlo o vzdání se konkrétní námitky neplatnosti ve vztahu k určitému právnímu jednání, bylo by to možné • Soud k němu nepřihlíží z úřední povinnosti Forma smlouvy • Ujednaná x stanovená zákonem • Zvláštní úprava formy smlouvy X forma právního jednání • NOZ prosazuje zásadu bezformálnosti právního jednání - omezil požadavky na formy právní jednání • Forma nemá vliv na vznik, ale na platnost (§ 582), není tedy předpokladem vzniku závazku (nebo vůbec právního jednání), ledaže zákon říká něco jiného → nedostatek formy nevede k tomu, že by právní jednání vůbec nebylo, ale budeme zkoumat jeho platnost, resp. neplatnost o § 582 nám dává určitý návod, jak se k požadavkům formy stavět • Nedodržení formy v části IV. OZ - nedostatek lze konvalidovat plněním na základě takové smlouvy • § 546 - možnost učinit právní jednání i jinak než výslovně, nesmí však vyvolávat žádné pochybnosti o jeho obsahu Potvrzující dopisy - § 1757 odst. 2 • Do určité míry reaguje na zmírnění formálních požadavků v OZ - současně ale NOZ akceptuje, že písemná forma má důkazní význam a v mnoha případech je důležité mít k prokázání nějakou listinu. Proto na řadě míst OZ pracuje místo s uzavřením smlouvy s písemným potvrzením, tzn. písemné potvrzení o uzavření smlouvy • Vychází z premisy - uzavření ústní smlouvy, potvrzující dopis je tedy písemný projev vůle jedné ze stran v reakci na takovou uzavřenou ústní smlouvu • Použitelnost tohoto institutu se omezuje na vztahy mezi podnikateli X je možné i ve vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem, ale pouze za předpokladu, že dopis bude psát spotřebitel 16 • Nevyvratitelná domněnka obsahu smlouvy; např. pokud podnikatelé uzavřou ústní smlouvu a následně jedna zachytí obsah písemně a sdělí to druhé straně, nejčastěji formou dopisu, tak zákon zakládá nevyvratitelnou právní domněnku, že to, co bylo ústně dohodnuto, je v tom dopise o Domněnka se však neuplatní tehdy, když podnikatel takový dopis dostane a napíše zpět, že si nic takového nedohodli. Dále se neuplatní tehdy, pokud prokáže, že v dopise je podstatný rozdíl od toho, co bylo ujednáno ve skutečnosti, nebo pokud se v dopise objeví něco, co by si žádný rozumný podnikatel nesjednal • Může mít formu „hele Karle, píšu ti, co jsme si dohodli“ nebo také zápis z jednání • Podstatné je, že musí mít písemnou formu a musí být poslán jednou ze stran straně druhé • Mezi podnikatelem a druhou stranou, která obsah potvrdila o V potvrzovacím dopisu se mohou odchýlit od ústní formy, ale pouze v drobnostech (nepodstatné náležitosti) o Pouze v případě, že to píše spotřebitel - na jeho ochranu o Rozumný podnikatel by je ještě schválil o Nedojde k jejich odmítnutí • K tomu, aby se potvrzující dopis mohl použít (u soudu) - potvrzující dopis prokazuje obsah nějakého jednání, ale my musíme ještě prokázat, že nějaké takové jednání proběhlo, že byl nějaký kontakt s druhou stranou • Předpoklady o Potvrzení ústně uzavřené smlouvy v písemné formě ▪ Potvrzení = právní jednání, které musí splňovat obecné požadavky kladené na právní jednání podle § 545 a násl., adresované právní jednání, které musí dojít druhé straně o Při podnikání stran ▪ Souvisí to s požadavkem profesionálního chování z jejich strany a z něho odvozovanou povinnost jednat, resp. následky spojené s nečinností podnikatele ▪ § 420 odst. 2 se nepoužije o Poctivost jednající osoby ▪ Musí být přesvědčená o věrnosti zachyceného obsahu ▪ Poctivost ve smyslu § 6 - poctivost jednání se předpokládá § 7 ▪ Na nepoctivost může ukazovat i doba, která uběhla mezi uzavřením smlouvy a zasláním potvrzení • Nemělo by jít o dobu přesahující lhůtu pro přijetí návrhu smlouvy • Potvrzující dopis by z tohoto hlediska neměl být překvapující o Potvrzení se odchyluje od skutečně sjednaného obsahu smlouvy podstatným způsobem nebo jde o změny, které by rozumný podnikatel neschválil ▪ Podstatné změny - např. kupní cena, placení, jakost a množství zboží, místo a doba dodání, rozsah odpovědnosti jedné strany vůči druhé, řešení sporů ▪ Nepodstatné změny jsou takové, které by rozumný podnikatel schválil o Druhá strana odchylky neodmítla ▪ Může odmítnout část nebo celek ▪ Nemusí prokazovat, že jde o odchylky od skutečně sjednaného obsahu smlouvy ▪ Odmítnutí odchylek či potvrzení jako celku vylučuje právní následky spojené s potvrzujícím dopisem, nikoliv následky sjednané smlouvy • Důkazní břemeno o Splnění předpokladů = nevyvratitelná právní domněnka, že smlouva byla sjednána s obsahem uvedeným v potvrzení (nejen ohledně obsahu, ale také uzavření smlouvy) o Nečinnost druhé smluvní strany povede k naplnění nevyvratitelné právní domněnky o strana, která se dovolává potvrzujícího dopisu, musí tvrdit naplnění všech předpokladů, musí prokázat, že probíhalo nějaké jednání o uzavření smlouvy • Písemné nabídky - neznamená to automaticky, že by písemný návrh musel být opět přijat písemně o Nabídka může být přijata i ústně nebo konkludentně - smlouva vzniká (pokud zde není zákonný požadavek písemné formy nebo pokud nevyplývá něco jiného ze smlouvy) - § 1758: „Dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se zato, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě.“ o Jiná situace nastává tehdy, pokud máme písemnou nabídku, ve které je přímo formulován požadavek písemného přijetí o Písemná forma pro dodatky? ▪ Např. ve smlouvě je napsáno, že smlouva může být měněna pouze písemnými, číslovanými dodatky, jinak to možné není ▪ Jsou zde odlišné názory - jeden z názorů říká, že takové ujednání musíme interpretovat jako požadavek písemné formy podle § 1758 (Hulmák). Pak jsou názory, které říkají, že zde nelze uplatnit § 1758 - i podle judikatury se dovozuje, že nedodržení písemné formy u dodatku nevede k aplikaci § 1758, ale po vzoru předchozí judikatury pouze k relativní neplatnosti takové smlouvy - otázka pro diskuzi o Jak se dívat na situace, kdy k přijetí dojde ústně? Např. někdo zatelefonuje, dodá nám zboží apod. ▪ Právní úprava (podobně jako u disenzu zjevného) vychází z toho, že se předpokládá, že smlouva nevznikla, ledaže z kontextu vyplývá něco jiného, např. strany začnou plnit - je zjevné, že na písemné formě netrvaly a smlouva vznikne • Forma smlouvy x forma dohody, forma jednostranného právního jednání 17 o Zvláštní úpravy - např. § 1906 (narovnání), § 2286 (výpověď z nájmu), § 2273 • Jiná potvrzení vzniku smlouvy: o Pojistka § 2775 o Potvrzení zájezdu § 2525 o Skladování § 2416 o Zasílatelství § 2473 o = jaký důkazní význam? • X jiná potvrzení - např. kvitance § 1949 x motivace k písemné formě § 2345 Nedodržení formy - § 1758 • Soukromé právo je založeno na principu bezformálnosti - součástí autonomie vůle je i volba formy, v které bude jednání učiněno (v některých případech může být tato volba omezena) o Forma stanovená zákonem X forma stanovená v části IV. OZ o Forma může vyplývat také z předchozí dohody stran či požadavku druhé strany • Nedodržení formy právního jednání → neplatnost (§ 582) v závislosti na významu neplatnosti a v závislosti na právním důvodu pro formu právního jednání se bude jednat buď o neplatnost relativní nebo absolutní • Projev vůle každé ze stran je nutné vykládat v souladu s § 555 a násl., tedy i s ohledem na další okolnosti, např. předchozí jednání stran, praxi zavedenou stranami, obchodní zvyklosti • Ustanovení nedopadá na situace, kdy požadavky formy vyplývají ze zákona • Vyvratitelná domněnka absence vázanosti - pokud nebude prokázán opak, strany nechtěly být vázány, a smlouva nebo dohoda o změně nevznikla o Domněnka může být vyvrácena např. ujednáním o změně původní smlouvy, tím, že se strany domáhají navzájem účinků smlouvy, plněním smlouvy nebo prokázáním, že účelem formy mělo být pouze zajištění důkazu o uzavřené smlouvě. • Na toto ustanovení dopadá také § 564 a 582 • Výhrada písemné formy jednou ze stran o Stejné závěry se uplatní i ve vztahu k výhradě jiných formálních požadavků o Strany tak mohou učinit jak v nabídce, tak v přijetí, výhrada se však musí stát perfektní, jinak nemá účinky. Přijetí, které obsahuje výhradu formy smlouvy, není přijetím nabídky, ale novou nabídkou, která vyžaduje přijetí ze strany navrhovatele v požadované formě (lze tedy dovodit, že se jedná o přijetí s nepodstatnou změnou, § 1740 odst. 3) • Ustanovení se nevztahuje jen na smlouvu jako právní důvod vzniku závazku, ale rovněž na dohodu, např. o změně či zániku závazku Účinky smlouvy • § 1759: „Smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Vůči jiným osobám smlouva působí jen v případech stanovených zákonem.“ • Těžko lze změnit právní skutečnost, např. právní událost nebo soudní rozhodnutí, v dispozicích se vzniklým závazkem však strany omezeny nejsou. Ustanovení tedy lze přiměřeně aplikovat i na závazky z jiným právních skutečností než ze smlouvy • Legislativní vyjádření zásady pacta sunt servanda a provedení § 3 odst. 2 písm d), kde je tato zásada vyjádřena, dodržování smlouvy je výrazem poctivosti • Právní jednání je účinné, jakmile vyvolává právní následky. Není-li stanoveno či ujednáno jinak, je účinné v okamžiku, kdy je perfektní, a to v závislosti na tom, zda se jedná o jednostranné či vícestranné právní jednání, a v závislosti na tom, zda se jedná o adresované nebo neadresované právní jednání • Účinností smlouvy vzniká závazek, oprávněná strana má právo na plnění, povinná strana má povinnost plnit (může se jednat i o smlouvu, z níž vzniká naturální obligace) • Poruší-li smluvní strana povinnosti ze smlouvy vznikající, má to pro ni nepříznivé právní následky, ať už jde o práva z vad (§ 1914 a násl.), práva z prodlení (§ 1968) nebo právo na náhradu újmy (§ 2913) • Jedním z projevů závaznosti je i skutečnost, že smluvní strana nemůže odmítnout po jeho vzniku závazek ze smlouvy bez zákonného nebo smluveného důvodu, např. jenom z důvodu, že se smlouva ukáže pro ni nevýhodnou nebo protože si vše rozmyslí X změna okolností • Smlouvu lze změnit pouze se souhlasem všech smluvních stran či ze zákonných důvodů o Zrušení je také změnou smlouvy, proto co bude řečeno o změně smlouvy, platí obdobně i pro jejím zrušení o Strany mohou smlouvu změnit či zrušit i se zpětnými účinky, ale pouze ve vztahu mezi sebou o Strany si nemohou dohodnout možnost změn závislých pouze na vůli jedné strany, když zákon zdůrazňuje, že nemá-li jít o souhlas smluvních stran, je nutný zákonný důvod (popření autonomie vůle a rovnosti stran závazku), na vůli jedné strany však mohou záviset sjednané právní následky. O změny závislé na vůli jedné strany nepůjde v těchto případech ▪ Obsah změny je určen a vůle jedné strany je rozhodující pouze pro to, zda se tato změna použije nebo ne • Požadavek určitosti, musí být sjednán alespoň způsob určení obsahu změny, podstatné je vymezení obsahu změny, nikoliv pouze důvodů pro ni • Sjednaná možnost prodloužení účinnosti smlouvy závislá na vůli jedné osoby - je možné ▪ Obsah změny je určen třetí osobou nebo soudem • Jestliže je takový postup možná pro doplnění smlouvy (§ 1749), je možný i pro změnu 18 ▪ Ke změně dochází následně automaticky bez ohledu na vůli stran • Např. cenové, indexové doložky, úroky závislé na sazbách vyhlašovaných třetí osobou, prodloužení účinnosti smlouvy závislé na určité právní události o OZ vyžaduje souhlas stran, nikoliv dohodu jako právní skutečnost vedoucí ke změně či zrušení smlouvy (závazku). Je tedy nutné rozlišit souhlas se změnou právního jednání (může být obsažen již ve smlouvě) a projev vůle stran, který je právní skutečností pro změnu či zrušení • Smlouva má omezené účinky vůči třetím osobám - jen v případech stanovených v zákoně o Účinky vůči třetím osobám mají smlouvy, které zasahují do právních poměrů třetích osob, tedy mění jejich práva a povinnosti → věcněprávní a obligační účinky ▪ Např. jestliže je dohodnuto prominutí dluhu, zaniká pohledávka a omezují se povinnosti třetích osob vyplývající z vlastnického práva k takové pohledávce o Obecně nic nebrání tomu, aby měla smlouva účinky vůči třetím osobám, pokud s tím tyto osoby a věřitel souhlasí, např. převzetí dluhu, postoupení smlouvy, postoupení pohledávky ▪ Smlouva ve prospěch třetího - může vyplývat právo třetí osoby na plnění, tato smlouva však žádná práva a povinnosti nezakládá (X třetí osobě vzniká právo na plnění tím, že plnění je hlavně k jejímu prospěchu) ▪ Závady na věci (§ 1107) - za stanovených podmínek zavazují nabyvatele věci ▪ Zápis do veřejného seznamu ▪ Znalost třetí osoby - zákon někdy počítá s tím, že smlouva má účinky vůči třetím osobám, pokud s ní třetí osoba souhlasila, např. smlouva o manželském majetkovém režimu, znalost koupěchtivého o předkupním právu o Zákon někdy stanoví, že smlouva má účinky vůči třetí osobě, aniž by šlo o věcné právo, dluh z ní byl zapsán ve veřejném seznamu a niž by třetí osoba o takovém závazku věděla - např. nájem nebo pacht (§ 2222) ▪ Podobnost se závadami na věci podle § 1107, za stanovených podmínek zavazují nabyvatele věci • Zákaz zatížení nebo zcizení věci působí jen mezi stranami, pokud nebyl zřízen jako věcné právo o Následky - primárně porušení smluvní povinnosti, vede k právním následkům předpokládaným ve smlouvě, kde může být např. ve smlouvě o převodu vlastnického práva rozvazovací podmínkou. Ani v takovém případě nenastávají účinky vůči třetím osobám absolutně - je nutné chránit jejich dobrou víru o Zákaz = omezení smluvních dispozic o Zcizení = převod vlastnického práva na základě právního jednání zcizitele • Je-li k účinnosti smlouvy potřeba rozhodnutí určitého orgánu, je smlouva účinná až tímto rozhodnutím o Nejedná se o podmínku platnosti (stejně je tomu tak u souhlasu třetí osoby) o Forma rozhodnutí (souhlasu) - chová se podobně jako odkládací podmínka, nejde o součást právního jednání, nevztahují se na něj formální požadavky kladené na právní jednání, jehož účinnost je odložena o Ustanovení se nepoužije v případech, kdy rozhodnutí orgánu není předpokladem pouhé účinnosti právního jednání ▪ Např. § 898 - zde je rozhodnutí náležitostí existence právního jednání • Smlouva s různými osobami a stejným předmětem = priorita o Základním principem je ochrana dobré víry nabyvatele o Ustanovení se použije za splnění předpokladů: ▪ Strana poskytne postupně uzavřenými smlouvami různým osobám právo věc užívat nebo požívat • Musí jít o víceré právo, které je navzájem neslučitelné - mohou nastat situace, kdy by nutně nemuselo docházet ke kolizi, např. pronájem rodinného domu a pronájem štítové zdi tohoto domu k umístění reklamy ▪ Jde o právo k téže věci • O stejnou věc se může jednat pouze v případech, kdy je ve smlouvě vymezena individuálně, v ostatních případech kolize nevzniká ▪ Jde o právo v tutéž dobu • Stačí i jen částečně, např. pronájem věci na dobu neurčitou a na dobu 3 měsíců Nedostatek oprávnění - § 1760 • Ustanovení řeší pouze otázku platnosti smlouvy, ne zda se druhá strana stala nabyvatelem převáděného práva - absence oprávnění nebrání vzniku platného závazku • To stejné platí pro případ, kdy je subjekt omezen v možnosti nakládání s předmětem plnění, a to bez ohledu na to, zda se jedná o omezení smluvní, omezení stanovené rozhodnutím orgánu veřejné moci (exekuční příkaz) nebo ze zákona (zahájení insolvenčního řízení) • Absenci oprávnění k nakládání s plněním je nutné odlišit od případ, kdy subjekt nemá svéprávnost (§ 581) • Existence oprávnění může mít význam pro skutečnost, zda z takové smlouvy bylo vůbec plněno či zda bylo řádně splněno (předání věci bez převedení vlastnického práva) o Absence může vést buď k prodlení dlužníka, nebo ke vzniku práv z vadného plnění pro právní vady • Stále platí zásada, že nikdo nemůže převést více práv, než má on sám X přestože nebyla strana oprávněná nakládat s plněním, nejenže vznikne platná smlouva, ale druhá strana získá i právo, které převodce neměl - obecně je tomu tak v případech, kdy nabyvatel jedná v dobré víře Změna okolností (= clausula rebus sic stantibus) 19 • Ustanovení vyjadřuje, že změna vnějších okolností zásadně postihuje smluvní strany a není důvodem pro jakékoliv změny závazku - strany musí samy případná rizika ex ante vyhodnotit a promítnout do smluvních požadavků • Úprava směřuje primárně na kontrakty s odloženým plněním, zejména na dlouhodobější závazky • Dispozitivní ustanovení • Případy, kdy změna okolností znemožňuje řádné plnění o Změny tak podstatné, že dluh není možné vůbec plnit - následná nemožnost plnění o I pouhá překážka plnění, byť nezpůsobila úplnou nemožnost, ale jen nemožnost dočasnou, může vést alespoň ke zproštění povinnosti hradit způsobenou škodu, spočívají-li příčiny v objektivních okolnostech dle podmínek § 2913 odst. 2 • Případy, kdy změna okolností plnění komplikuje dodržení původního plnění: o Smlouva o smlouvě budoucí - § 1788 odst. 2 o Speciální případ smluv uzavřených na velmi dlouhou dobu (§ 2000) - závazek může zrušit soud o Má-li jedna ze stran při vzájemném plnění plnit napřed (§ 1912 odst. 1), může plnění odepřít, pokud nastala taková neočekávaná změna okolností, která ohrožuje plnění druhé strany • Podstatná změna okolností § 1765 - podmínky aplikovatelnosti o Existence změny okolností ▪ Musí jít o zásadní mimořádné změny vnější povahy, i třeba právní a politické ▪ Jde primárně o skutečnosti, které nastaly až po uzavření smlouvy o Nepředvídatelnost této změny ▪ Je třeba přihlédnout k postavení strany a k její profesionální povaze (§ 4) ▪ Je třeba hodnotit konkrétní okolnosti a konkrétní kontext o Neovlivnitelnost změny ▪ Musí jít o takovou změnu okolností, která nepramení z jednání dotčené strany, ani ji tato strana není schopna rozumně zvrátit, musí jít o příčinu vnější, kterou strana nevyvolala ani nad ní nemá kontrolu o Nepřevzetí rizika změny na sebe o Vznik zvlášť hrubého nepoměru v právech a povinnostech ▪ Podstatnost změny je kumulativně spojena s dvěma rovinami - musí jít o takovou změnu okolností, která má dopad na daný vztah, resp. na rovnováhu práv a povinností, a pak z hlediska intenzity tohoto dopadu musí být natolik zásadní, že založí mezi právy a povinnostmi zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné ze stran • Neúměrné zvýšení nákladů plnění (na straně dlužníka) • Neúměrné snížení hodnoty předmětu plnění ▪ Zvlášť hrubý nepoměr - je nutno vycházet ze všech okolností konkrétního případu, v každém případě se musí jednat o změnu mimořádnou, anomální, nikoliv jen nadprůměrnou o Příčinná souvislost mezi změnou a vznikem zvlášť hrubého nepoměru ▪ Dotčená strana musí prokázat, že k narušení rovnováhy došlo právě kvůli tomu, že se změnily vnější okolnosti o Právní důsledky - samotná změna okolností nemá vliv na trvání povinnosti - nejde o důvod zániku závazku, ani o liberační důvod, který by zbavoval dlužníka jeho prodlení či jeho následků, ani nejde o automatické posunutí splatnosti ▪ Změna okolností vede k rekonfiguraci smlouvy do budoucna, zatímco liberace zbavuje dlužníka povinnosti kompenzovat již vzniklé škody ▪ V případě liberačních důvodů jde o překážky, které plnění znemožňují, byť dočasně, zatímco u hardshipu (smluvní obtíže) jde pouze o ztížení plnění, nikoliv nemožnost ▪ Hardship se týká povinností, které je teprve třeba splnit, zatímco liberační důvody se uplatňují vzhledem k povinnostem, které již splněny být měly o Renegociace smlouvy - obnovení jednání o smlouvě o Adaptace či zrušení závazku soudem 4. Uzavření smlouvy • § 1731 a násl. - dispozitivnost • Obecně není povinnost uzavřít smlouvu, ale v určitých případech tato povinnost vyplývá o Povinnost vyplývá z právního předpisu ▪ Povinnost uzavřít smlouvu - např. pojistnou smlouvu ▪ Povinnost učinit návrh - např. u věcných práv u zákonného předkupního práva o Povinnost vyplývá ze smlouvy - smlouva o smlouvě budoucí • Zásada autonomie vůle při uzavírání smlouvy o Volnost výběru smluvního typu o Výběr smluvního partnera o Uzavření obsahu smlouvy o Volnost formy o Volnost v stanovení procesu utváření smlouvy 20 Proces vzniku smlouvy • Model kontraktace - nabídka (oferta) x přijetí nabídky (akceptace) • § 1745 - smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti (tedy kdy přijetí dojde navrhovateli) o Strany se toto mohou ujednat odchylně, ale má to své limity ▪ Není možné si ujednat již okamžikem odeslání (musí být konsens o obsahu) ▪ Při převodu práva k nemovitosti je třeba písemná forma • Odešlu-li v tomto případě návrh smlouvy- teprve, až když osoba podepíše a odešle nazpět, jedná se o nabídku • Nutnost úředně ověřených podpisů • Pokud uzavírám s osobou v zahraničí, místní notář k podpisu doloží apostylu, která musí být úředně přeložena ▪ § 1770 - ustanovení o nabídce a přijetí nabídky se použije přiměřeně i na případy, kdy strany ujednají pro uzavření jiný postup- vždy je ale nutný konsens Nabídka = návrh na uzavření smlouvy • § 1731 a násl. • Jednostranné adresované právní jednání • Náležitosti nabídky o Musí obsahovat podstatné náležitosti smlouvy, aby postačil pouhý jednoduchý souhlas druhé strany- jednoduché nepodmíněné přijetí („ANO test“) ▪ Minimální náležitosti konsensu o Zřejmá vůle navrhovatele být jí pro případ přijetí nabídkou vázán- úmysl uzavřít určitou smlouvu, může vyplývat z kontextu, nebo také z výslovného prohlášení • Navrhovatel o Navrhovatelem může být kdokoliv, kdo má právní osobnost o Pokud je pro určité právní jednání vyžadována písemná forma, nemusí být nutně tato forma dodržena již při samotné nabídce o NABÍDKOU NENÍ projev vůle, který nevyhovuje výše uvedeným náležitostem nabídky ▪ Veřejný příslib - § 2884 a násl. • Jednostranné právní jednání • Absolutní (příslib odměny) x relativní (vypsání ceny) • Projev vůle vůči neurčitému okruhu adresátů • Povinnost plnit z veřejného příslibu vzniká splněním požadavku, a to nezávisle na tom, zda oprávněný o veřejném příslibu věděl nebo ne ▪ Výzva k dalšímu jednání (invitatio ad offerendum) • Chybí nějaká podstatná náležitost, která je nutná k uzavření smlouvy = jedná se o jakékoli jednání, kterým se obrací jedna osoba na osoby jiné, aby jim učinily nabídku, přičemž výzva musí vyplývat z jednání stran o Např. vůle být vázán, určitou obsahu apod. • Nemusí být ani právním jednáním a nemůže jeho přijetím vzniknout smlouva • Nejedná se o výzvu o Pokud jsou naplněn náležitosti veřejného příslibu dle § 2884 o Pokud se uplatní domněnka veřejné nabídky dle § 1732 odst. 2 o Jsou-li v projevu obsaženy náležitosti smlouvy a je jasně vyjádřen úmysl být vázán pro případ přijetí- veřejná nabídka • Např.: leták ve schránce • Křížící se nabídky o V situaci, jestliže si strany pošlou navzájem nabídky, které jsou shodné, liší se v nepodstatných náležitostech nebo v obchodních podmínkách o O přijetí se však nejedná, protože nešlo o reakci na učiněnou nabídku • Zrušení nabídky - § 1737 o Lze zrušit i neodvolatelnou nabídku o Zrušovací projev musí dojít druhé straně před doručením nabídky nebo alespoň současně s ním o Forma zrušení nabídky- lze zrušit v jakékoli formě, ale dle Hulmáka je třeba vycházet z § 564 • Odvolání nabídky - § 1738 o Odvolat lze pouze odvolatelnou nabídku o Obecně jsou nabídky odvolatelné ▪ Neodvolatelnost musí být vyjádřena dohodou, vyplývat z jednání stran při uzavření smlouvy, předchozího obchodního styku či zvyklosti o Nelze ji odvolat v lhůtě určené pro její přijetí, ledaže se to v nabídce vyhradí 21 o Lze odvolat pouze, pokud odvolání dojde druhé straně dříve, než ta odeslala přijetí nabídky • Další způsoby zániku nabídky o Odmítnutí nabídky - § 1739 ▪ Je-li odmítnuta, zaniká účinností odmítnutí ▪ Odmítnutím je i učinění protinabídky o Dále uplynutí času, rozvazovací podmínky, smrt jedné ze smluvních stran, ztráta svéprávnosti pro uzavření smlouvy, prohlášení konkurzu Přijetí • Příjemce (akceptant) vůči navrhovateli • Osoba, které je nabídka učiněna, nabídku přijme tak, že s ní projeví včas souhlas vůči navrhovateli o Nečinnost nebo mlčení samy o sobě přijetím nejsou (§ 1740) x v některých případech je i mlčení relevantním projevem vůle - § 1995: „Promine-li věřitel dlužníku dluh, má se za to, že dlužník s prominutím dluhu souhlasí, pokud neprojevil bez zbytečného odkladu nesouhlas výslovně nebo plněním dluhu“ • Lze přijmout pouze účinnou nabídku • 3 teorie (u nás platí teorie dojítí) o Projevovací - přijetí okamžikem projevení vůle přijmout o Dojití - okamžikem dojití přijetí do sféry navrhovatele do jeho dispozice o Uvědomovací- okamžikem, kdy ten, kdo činí nabídku, uvědomí, že přijetí došlo a smlouva byla uzavřena • K přijetí nutné, aby nabídka obsahovala takové náležitosti, že stačí pro přijetí pouhé vyslovení ANO • Příjemce (akceptant) - zpravidla adresát návrhu (oblát), ale mohou jím být univerzální nástupce (v případě, že nabídka nezaniká), singulární nástupce (je-li to připuštěno), při veřejné nabídce je kdokoli, kdo splňuje podmínky o Nemá-li oblát plnou svéprávnost k právnímu jednání, nabídka působí až dojitím zákonnému zástupci • Přijetí návrhu s výhradami, dodatky či doplněními je odmítnutím nabídky a nabídkou novou (contraoferta) o Pokud stejný obsah jinými slovy - nejedná se o změnu a dochází k přijetí • Nepodstatná změna nabídky, nejsou protinávrhem, platí změněné přijetí, jestliže o Pokud navrhovatel bez zbytečného odkladu neodmítne o Pokud navrhovatel přijetí s dodatkem či odchylkou předem vyloučil • Podstatné změny o Stanoveny Vídeňskou úmluvou o koupi zboží o Podstatná odchylka, pokud se týká např. kupní ceny, placení, jakosti a kvality zboží, rozsahu odpovědnosti, řešení sporů o V pochybnostech, zda se jedná o podstatnou či ne, je třeba odchylku považovat spíše za podstatnou Lhůta k přijetí nabídky • = akceptační lhůta (hmotněprávní- v dané lhůtě musí přijetí dojít navrhovateli, nestačí pouze podání k přepravě) • Navrhovatel je nabídkou zásadně vázán po celou dobu akceptační lhůty • Pokud není v nabídce uvedena lhůta k přijetí nebo doba, po kterou nabídka trvá, platí o V případě nabídky učiněné ústně a písemně mezi současně přítomnými ▪ Bezodkladně, ledaže plyne z jejího obsahu něco jiného o Nabídka učiněna písemně vůči nepřítomné osobě ▪ Zanikne uplynutím přiměřené doby s ohledem na komunikační prostředky a povaze navržené smlouvy o Záznamník se považuje za nabídku učiněnou ústně, chat, skype - jako komunikace mezi přítomnými Pozdní přijetí nabídky • § 1743 - i pozdní přijetí má účinky včasného přijetí, pokud navrhovatel bez zbytečného odkladu vyrozumí druhou stranu, že přijetí považuje za včasné, nebo se začne chovat ve shodě s nabídkou o Při oznámení není nutné dodržet žádnou formu o V tomto případě platí, že smlouva vznikla již opožděným přijetím, nikoli až tím oznámením • Pokud přijetí odesláno za takových okolností, že by došlo navrhovateli včas, kdyby přeprava probíhala obvyklým způsobem, má pozdní přijetí účinky včasného přijetí, pokud navrhovatel neodmítne Uzavření smlouvy bez definovatelné nabídky a přijetí • Návrh smlouvy vyhotoví 3. osoba- nelze určit, co byla nabídka a co poptávka Uzavření smlouvy bez přijetí nabídky • Faktické přijetí dle § 1744 - z okolností musí vyplývat, že ke vzniku smlouvy není třeba, aby přijetí bylo odesláno navrhovateli, ale že stačí pouhé jednání podle návrhu, pokud k němu došlo v čas (velmi praktické ustanovení) o Nabídka je přijata okamžikem, kdy došlo k jednání, došlo-li k němu včas (podle obsahu nabídky, praxe stran či j to obvyklé) o Akceptant se jednoduše začne podle oferty fakticky chovat • § 1838 - neobjednané plnění - podnikatel dodal zboží bez objednání, hledí se na spotřebitele jako na poctivého držitele 22 Přijetí nabídky učiněné více osobám • § 1741 - přijetí v okamžiku, když dojde poslední přijetí (přijmou všechny osoby) Plnění před dovršením kontraktačního procesu • Pokud dojde plněním před dovršením kontraktačního procesu, může plnění představovat např. zálohu Zvláštní způsoby uzavření smlouvy Dražba • Zvláštní způsob uzavření smlouvy • Smlouva je uzavřena příklepem • Učiněná nabídka se zruší, pokud je podána vyšší nabídka, nebo pokud se dražba ukončí jinak než příklepem • Jedná se o soutěž více osob, které v určitém čase soutěží o nejlepší cenu za určité plnění - z tohoto hlediska pak může být dražbou i soutěž o nejvhodnější nabídku (§ 1772) Veřejná soutěž o nejvhodnější nabídku - § 1772 • Neurčitým osobám soutěž o nejvhodnější nabídku, jedná se o výzvu k podávání nabídek • Vyhlašovatel musí vymezit v písemné formě předmět plnění, zásady ostatního obsahu smlouvy, způsob podávání nabídek a lhůtu, do které lze nabídky podat • K uzavření dochází přijetím nabídky Veřejná nabídka - § 1780 • Nabídka je adresována neurčitému okruhu osob (chybí určitost adresáta) • Příjemcem může být kdokoli, kdo splňuje podmínky • Povinnost plnit vzniká účinností smlouvy • Oprávněný je ten, kdo první přijme nabídku (nutný konsensus) • Zaniká uplynutím lhůty k plnění • Vyvratitelná domněnka veřejné nabídky při nabídce dodání zboží nebo poskytnout službu za určitou cenu při podnikatelské činnosti veřejnou reklamou, katalogem nebo vystavením zboží o Ochrana spotřebitelů, kteří jednají v důvěře projevu podnikatele • Rozdíl!! Př. prohlásím „Dodejte mi psa a dostanete 500 Kč“ o Činěno jako veřejný návrh - je vyžadován konsensus, musím vědět, že je zde nějaká veřejná nabídka o Činěno jako veřejný příslib - ten, kdo plní podmínky příslibu, má právo na úplatu, aniž by o veřejném příslibu něco věděl Konsens x disens Konsensus • Strany si mohou dohodnout něco, s čím právní řád splňuje určité následky • Jakmile je vyjádřen konsensus, smlouva je uzavřena • Ne vždy ke vzniku smlouvy postačí konsens o Reálné smlouvy - smlouva nevzniká jen konsensem, ale až předáním dané věci (např. 2193 - výpůjčka) x konsensuální smlouvy vznikají již samotným konsensem • Nebylo-li dosažen shody ohledně náležitostí = DISENS (§ 1726) Disens - § 1726 1. Skrytý - věta 1- fikce vzniku smlouvy o Nejedná se o něj v případě, že bylo dosaženo skutečného či normativního konsenzu, či v případě, kdy je zde shoda o obsahu smlouvy, ale jedna strana jednala v omylu, či obě strany jednaly v omylu o Např.: neúplnost dohody o X jednostranný skrytý disens - jedna strana považuje smlouvu za uzavřenou, přičemž druhá strana ví, že nedošlo k dohodě u určité náležitosti 2. Zjevný - věta 2. - vyvratitelná právní domněnka, že smlouva nevznikla - při uzavření smlouvy dala jedna strana najevo, že konsensus ohledně určité náležitosti je pro uzavření smlouvy zásadní o Ten, kdo tvrdí, že smlouva byla uzavřena, existencí náležitostí podmiňujících vznik smlouvy bude zpravidla prokazovat strana, která vznik smlouvy popírá 5. Druhy smluv • Smlouvy lze třídit na základě různých kritérií Smlouvy podle právního následku • Výsledkem je vznik závazku = smlouva • Jiný právní následek = dohoda 23 Smlouvy podle typu právního vztahu • Či právní následek v závaznosti na právní vztah: o Týkající se závazku o Věcných práv o Rodinněprávní o Dědická smlouva Smlouvy dle charakteru závazku • Převedení věci do vlastnictví jiného (darování, koupě, směna) • Přenechání věci k užití jinému (výprosa, výpůjčka, nájem, pacht, licence, zápůjčka, úvěr) • Pracovní poměr • Závazky ze schovacích smluv (úschova, skladování • Závazky ze smluv příkazního typu (příkaz, zprostředkování, komise, zasílatelství, obchodní zastoupení) • Zájezd • Závazky ze smluv o přepravě (přeprava osob a věcí, provoz dopravního prostředku) • Dílo • Péče o zdraví • Kontrolní činnost • Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu (účet, areditiv, inkaso) • Závazky ze zaopatřovacích smluv (důchod, výměnek, společnost) • Závazky z odvážných smluv (pojištění, sázka, hra a los) Další dělení • Smlouvy pojmenované X nepojmenované o Některé smlouvy jsou upraveny zákonodárcem jako smluvní typ, smlouvy obsahují podstatné charakteristické náležitosti pro daný typ a jsou pro něj upraveny práva a povinnosti - pojmenované smlouvy (např. kupní, nájemní a pod viz § 2055 a násl.) o Pro posouzení o jaký smluvní typ se jedná, je podstatný obsah smlouvy, nikoli jejich označení o Strany však mohou uzavřít smlouvu jako smluvní typ neupravenou (§ 1746 odst. 2) - musejí alespoň ujednat, jaký dluh má vzniknout a jaký následek má nastat (nelze uzavřít ale takovou smlouvu, kterou by došlo ke zbavení základních práv) o Smíšené smlouvy - smlouva má náležitosti více smluvních typů (např. kupní - nabytí vlastnického práva, a o dílooprava věc po určitou dobu- nejsou upraveny, odpovídající části se řídí úpravu smluvních typů, které smlouva zahrnuje) • Smlouvy abstraktní X kauzální o Zda smlouva vyjadřuje kauzu - kauzální o Abstraktní smlouva § 1791 - absence kauzy nebrání platnosti smlouvy • Smlouvy reálné X konsenzuální o Smlouva vzniká podle § 1725 shodou na obsahu (konsenzem) - smlouva konsenzuální o V některých případech pouhý konsens nestačí - tzv. smlouvy reálné - vznik smlouvy je spojen až s plněním jednání strany (např. předáním věci) - je jím např. zápůjčka, výpůjčka, smlouva o úschově (ta je tradičně reálnou smlouvou, ale je upravena jako konsensuální) o Nepravá reálná smlouva - ke vzniku postačuje konsens, ale ten se projeví v reálných úkonech vztahujících se k předmětu plnění • Smlouvy ve prospěch třetích osob X k tíži třetí osoby o Smlouva ve prospěch třetí osoby - § 1767 ▪ Pravá - třetí osobě vzniká pohledávka ▪ Nepravá - třetí osoba se pouze opravňuje k přijetí plnění ▪ Promitent (dlužník) slibuje stipulantovi (věřiteli), že dané plnění neposkytne jemu, ale poskytne to třetí osobě (tertiovi) ▪ 3 osoby a 3 právní poměry ▪ Nejedná se o samostatný smluvní typ, ujednání o třetí osobě je zvláštní ujednání, které přistupuje k hlavní smlouvě - ujednání o třetí osobě tedy předpokládá platnou hlavní smlouvu ▪ Tertius nemusí v době nabytí platnosti smlouvy existovat ▪ Pokud ale tertius určen jen jako platební místo, má oprávnění pouze přijmout plnění ▪ Nově nemusí tertius dávat souhlas ▪ Pokud odmítne plnění (jednostranné prohlášení), má se za to, jako by nikdy nenabyl ▪ vztah mezi stipulantem a osobou třetí • zaplacení nemá vůbec efekt na tom, jak vypadá vztah mezi těmito osobami o Smlouva k tíži třetí osoby (o plnění třetí osoby) - § 1769 ▪ Nelze zavazovat třetí osobu k plnění bez jejího souhlasu 24 ▪ Vůči třetí osobě tak stranám nevznikají žádná práva ▪ Zaváže-li se však někdo pro druhou stranu, aby jí třetí osoba splnila, zavazuje se, že se u třetí osoby přimluví, nahradí škodu, kterou věřitel utrpěl, pokud ke splnění nedojde (§ 1769) ▪ Částečně to může splývat s ručením o POZOR! Pokud Pepa prohlásí, že splní dluh věřiteli v případě, když Franta nesplní - nejedná se o žádný z těchto případů, ale o převzetí ručení • Smlouvy uzavírané se spotřebitelem X smlouvy uzavírané adhézním způsobem o Speciálně upraveny pro ochranu spotřebitele jakožto slabší strany o Smlouvy uzavírané se spotřebitelem - § 1810 ▪ Smlouva uzavíraná mezi podnikatelem a spotřebitelem ▪ Zkoumá se povaha smluvních stran ▪ Speciální úprava pro smlouvy uzavírané distančním způsobem a uzavírané mimo obchodní prostory o Smlouvy uzavírané adhézním způsobem - § 1798 ▪ Smlouva, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo dle jejich pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit ▪ zkoumá se faktická možnost změnit základní podmínky smlouvy • Smlouvy přípravné o Smlouvy, kterou strany sice uzavřely, ale má být ještě doplněna, ať už ujednáním stran, soudem nebo třetí osobou ▪ Není-li doplněn v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li doplnit- doplní sud o Doplnění je odkládací podmínkou takové smlouvy - dokud není doplněno, není smlouva účinná (vyvratitelná domněnka, že doplnění je podmínkou účinnosti) o Lhůta k doplnění - 1 rok (zmeškání je domněnkou zrušení smlouvy) • Smlouva o smlouvě budoucí (pactum de contrahendo) - § 1785 a násl. o Smlouva, v níž si strany anebo alespoň jedna z nich zavazují uzavřít v budoucnu smlouvu, jejíž obsah je určen alespoň obecným způsobem o Není-li uzavřena, oprávněná strana má možnost dosáhnout určení obsahu smlouvy a nahrazení projevu vůle soudně (žaloba na nahrazení projevu vůle té smlouvy- do návrhu se dá celý text smlouvy, který se má užít) o Po výzvě vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu o V současné době nadužívaný smluvní typ • Smlouvy úplatné X bezúplatné X smíšené o Rozdílné právní následky (např. práva z vad, pravidla pro výši úplaty apod.) o Úplata= plnění, může být peněžité i nepeněžité, poskytnuté za plnění druhé strany ▪ Není to zisk nebo odměna druhé strany (odměna = rozšíření majetku druhé strany obvykle ve vazbě na vykonanou činnosti a je úplatou v daném případě) ▪ Může spočívat i v převzetí záruky, či povinnosti nahradit újmu vzniklou druhé straně ▪ Rovnost plnění stran není předpokladem úplatnosti o Úplatnost se zkoumá v zásadě vždy ve vztahu k hlavnímu dluhu o Hodnota plnění je někdy z vůle stran ve zjevném nepoměru, např. převod za symbolickou 1,- Kč. V OZ smlouvy, kdy strany měly úmysl plnit zčásti za úplatu a zčásti bezúplatně - SMÍŠENÉ (§ 1794 odst. 1) o U některých smluvních typů je úplatnost či bezúplatnost pojmovým znakem, u některých smluvních typů lze sjednat jak úplatně tak bezúplatně o Bezúplatná smlouva - smlouva darovací, smlouva o výprose, smlouva o výpůjčce o Úplatná - smlouva kupní, nájemní, o zájezdu apod. o Liberální smlouvy - bezúplatné a dochází k tomu, že majetek jedné smluvní strany se zvětšuje a majetek té druhé se zmenšuje (může být úplatná, ale nemusí být nutně liberální) o Indiferentní smlouvy - pokud nedojde k tomu, že by se snižoval majetek jedné strany - např. výpůjčka • Smlouvy jednostranné X dvoustranné, synallagmatické X asyllagmatické o Smlouvy jednostranné - dlužníkem pouze jedna strana ▪ Jednoduché závazky ▪ Pokud jednostranně zavazující- strana se chtěla zavázat spíše méně než více o Smlouvy dvoustranné - vzájemně zakládají závazky ▪ Každá ze stran má postavení jak věřitele, tak dlužníka- plní si vzájemně ▪ Úplatné x neúplatné dvoustranné smlouvy • Neúplné- strany si plní vzájemně, avšak není ve vzájemném směnném poměru- tedy plnění za plnění. Např. výpůjčka - povinnost vrátit věc není plněním za plnění • Úplné - strany ve vzájemném směnném poměru, jedna strana tedy plní za plnění druhé strany (kupní, o dílo apod.) o Smlouvy jednostranné a neúplné dvoustranné - assylagmatické o Smlouvy úplné dvoustranné - synallagmatické ▪ Rozhodující vzájemnost hlavního plnění- tedy plnění za plnění o Jestliže závazek každého z účastníků smlouvy byl dohodnut k jinému časovému okamžiku, nejedná se o synallagmatický závazek • Odvážné smlouvy o Tzv. aleatorní (§ 2756 a násl.) 25 o Smlouvy, kde prospěch či neprospěch jedné strany závisí na nejisté události o Např. koupě naděje (např. budoucí úrody), pojistná smlouva, sázka či hra • Rámcová smlouva o Jsou jí sjednána základní pravidla, jimiž se budou řídit v budoucnu uzavřené konkrétní (tzv. realizační) smlouvy, nebude-li v této konkrétní smlouvě ujednáno jinak, stávají se součástí obsahu realizační smlouvy, aniž by na to muselo být v realizační smlouvě odkázáno o Základní náležitosti rámcové smlouvy nejsou upraveny a obsah záleží primárně na vůli stran, musí být ale nutný konsens a pro sjednávání stejná pravidla jako pro jiné smlouvy o Judikatura dovozuje, že rámcová smlouva nezakládá závazkový vztah, ten je dán až realizační smlouvou- stanoví tedy pouze smluvní podmínky následně uzavřených konkrétních smluv ▪ Jsou smlouvami normativními • Smlouvy se zjevným zájmem třetí osoby na plnění o V důsledku porušení smluvní povinnosti může vzniknout právo na náhradu škody i osobě, která má zjevný zájem na plnění (§ 2913) o Vedle závazku existuje další související třetí vztah a věřitel má zájem, aby bylo plněno i v zájmu této třetí osoby o Třetí osoba nemá vůči dlužníkovi pohledávku, ale porušení povinnosti v zájmu třetí osoby však vede k právu třetí osoby na náhradu újmy podle § 2913 o Např. povinnost pronajímatele vůči členům domácnosti nájemce • Soluční (liberatorní) smlouva o = dvoustranné nebo vícestranné právní jednání, v jehož důsledku se závazek zrušuje, např. postoupení pohledávky, převzetí dluhu) • Příklady některých smluv upravených mimo část IV. NOZ o Smlouva o nápomoci o Smlouva o fúzi, splynutí a rozdělení spolků + přeměny nadací o Smlouva o manželském majetkovém režimu o Smlouva o výstavbě o Smlouva o právu stavby o Zástavní smlouva o Dědická smlouva o A jiné (…) Kvazismlouvy • Veřejný příslib - § 2884 a násl. o Příslib odměny nebo vypsání ceny o Příslib odměny = neadresovaný příslib odměny za nějaký výkon učiněný veřejně = jednostranné právní jednání (nevyžaduje akceptaci) o Vypsání ceny = odměna vypsáním ceny za výkon co možná nejlepší, musí být uvedena doba, po kterou se lze o cenu ucházet • Slib odškodnění - § 2889 o Slibující se zavazuje nahradit příjemci slibu škodu, vznikne-li mu z jeho určitého jednání o Jednostranně adresované právní jednání o Slibující nahradí náklady a veškerou škodu, které příjemci vzniknou v souvislosti s jednáním o Příjemce slibu učiní včas na účet slibujícího taková opatření, aby rozsah škody byl co nejmenší

14. Darování • Institut darování zahrnuje dva různé závazky: o Darování ruční - dárce bezplatně převádí VP k věci obdarovanému a obdarovaný dar přijímá 60 o Darovací slib - dárce se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný nabídku nebo dar přijímá • Při ručním darování přechází VP přímo smlouvou (§ 1099) o S výjimkami týkajícími se věcí zapsaných do veřejného seznamu, věcí druhově určených (§ 1101) a cenných papírů (§ 1103) • Nedojde-li k odevzdání věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar, je dárce zavázán k předání daru; není však povinen platit úrok z prodlení • V případě darovacího slibu není ten, kdo dar slíbí, zavázán darovat. Případný obdarovaný je oprávněn pouze dar očekávat, případně žádat náhradu účelně vynaložených nákladů. o Obdarovaný nemůže požadovat ani úroky za období mezi slibem a převodem vlastnictví, nebo úroky z prodlení • Za darování se nepovažuje společenská úsluhu (liberalita) • Forma o Darování je v obou případech smlouvou bezformální o Písemnou formu vyžaduje darovací smlouva jen ▪ Je-li darovaná věc zapsaná do veřejného seznamu ▪ Nedojde-li k odevzdání věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar • Předmět o Předmětem závazku je věc; za darování nelze považovat bezplatné přenechání práva užívacího (výprosa, výpůjčka), neboť zde nepřechází VP o Může jím být i veškerý majetek dárce o Lze darovat i majetek, který dárce doposud nemá, ten lze darovat pouze do poloviny ▪ Jedná-li se o věc, kterou dárce nemá, je darování platné, jen zaváže-li se ve smlouvě věc nabýt o Věc může být darována jen v případě, že náleží dárci; darování věci, na kterou by měl obdarovaný právo z jiného právního titulu, není darováním o Daruje-li někdo vědomě cizí věc a zatají-li to obdarovanému, nahradí škodu, která z toho vznikne (taková škoda může vzniknout původnímu vlastníku i obdarovanému) • Darování s příkazem o Příkaz může spočívat v tom, že obdarovaný má něco vykonat nebo se něčeho zdržet o Je-li příkaz ve veřejném zájmu (například daruje-li dárce obci peníze, aby za ně opravila kostel), pak může jeho splnění po dárcově smrti požadovat také příslušný orgán veřejné moci nebo PO oprávněná takový příkaz hájit • Darování pro případ smrti o Jedná se o darování s odkládací podmínkou, kdy účinky nastanou až smrtí dárce o Jako darování se posuzuje, jestliže obdarovaný dar přijme a vzdá-li se dárce práva dar odvolat a vydá o tom obdarovanému listinu • Darování podpory o Darování podpory je případem, kdy se zaváže dárce obdarovaného pravidelně podporovat o V případě smrti dárce nebo obdarovaného, nepřechází povinnost podporovat nějakou osobu nebo právo být podporován na dědice dárce nebo obdarovaného (není-li sjednáno jinak) • Odstoupení od daru a odvolání daru o Odstoupit (§ 2059) lze od daru, který doposud nebyl předán ▪ Dárce může předání daru odepřít, změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že by plnění vážně ohrozilo dárcovu výživu nebo plnění dárcovy vyživovací povinnosti o Odvolat (§ 2068) dar lze, pokud již byl předán, za podmínky ▪ Pro nouzi - dárce nemá na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je povinen (pokud si stav nouze nepřivodil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti) • Dárce může vyžadovat dar zpět, nebo aby obdarovaný zaplatil jeho obvyklou cenu, alternativně může obdarovaný poskytovat to, co je k výživě potřeba • Je-li obdarovaných více, plní v pořadí od dříve obdarovaného k později obdarovanému • Právo na poskytování výživy, může na obdarovaném požadovat i osoba, k jejíž výživě byl dárce povinen ▪ Pro nevděk - obdarovaný dárci ublížil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy vůči němu nebo osobě jemu blízké (a dárce mu to neprominul) • Dárce má právo požadovat předaný dar zpět, a pokud to není možné, požadovat vydání jeho obvyklé ceny • Nevděk činí obdarovaného nepoctivým držitelem (§ 2073) • Právo odvolat dar přechází na dárcova dědice, zabránil-li obdarovaný dárci v odvolání daru, či tomu zabránila vyšší moc • Lhůta pro odvolání činí rok od okamžiku, kdy bylo dárci ublíženo nebo kdy se o tom dozvěděl. Dědic může odvolat dar nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. 15. Koupě - systém úpravy, převody vlastnického práva, koupě nemovitostí • ČÁST ČTVRTÁ: RELATIVNÍ MAJETKOVÁ PRÁVA o HLAVA II: ZÁVAZKY Z PRÁVNÍCH JEDNÁNÍ 61 ▪ Díl 1: Převedení věci do vlastnictví jiného • Oddíl 2: Koupě o Pododdíl 1: Obecná ustanovení o Pododdíl 2: Koupě movité věci o Pododdíl 3: Koupě nemovité věci o Pododdíl 4: Vedlejší ujednání při kupní smlouvě o Pododdíl 5: Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě o Pododdíl 6: Zvláštní ustanovení o koupi závodu Převod vlastnictví • VP nabývá kupující o Okamžikem ujednaným ve smlouvě, pokud to není zákonem vyloučeno o Okamžikem účinnosti smlouvy; u movitých věcí určených podle druhu okamžikem, kdy lze věc určit dostatečným odlišením od jiných věcí téhož druhu o U movitých věcí zapsaných ve veřejném seznamu se nabývá vlastnictví zápisem do tohoto seznamu o U nemovitostí zapsaných ve veřejném seznamu, zápisem do takového seznamu o U cenných papírů na doručitele - předáním o U cenných papírů na řad rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání o U cenných papírů na jméno samotnou smlouvou k její účinnosti o U cenných papírů zaknihovaných, popřípadě imobilizovaných - zápisem na účet vlastníka, popřípadě zákazníka • Nabytí věci již jednou prodané: o Problém, který vzniká zavedením zásady, že vlastnictví k movité věci je převáděno k okamžiku nabytí účinností kupní smlouvy a nikoli předáním, či odevzdáním věci o VP nabývá osoba, které vydal prodávající věc nejdříve ▪ Nevydal-li prodávající věc žádnému z nich, pak nabývá vlastnictví ten, jehož smlouva nabyla účinnosti jako první o U věcí zapsaných ve veřejném seznamu se stane vlastníkem osoba, jejíž VP bylo do veřejného seznamu zapsáno jako první Nabytí od neoprávněného • Obecně lze nabýt vlastnictví věci v případě, že kupující (který je v dobré víře, že prodávající je oprávněn věc prodat) prokáže, že i převodce byl v dobré víře, že je oprávněn převést VP, s výjimkou toho, že by předchozí vlastník prokázal, že věc pozbyl ztrátou, nebo úmyslným TČ • Výjimka, kdy se dobrá víra prodávajícího předpokládá, jedná-li se o případ nabytí vlastnictví: o Ve veřejné dražbě o Od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, s výjimkou, že se jedná o použitou věc od podnikatele, který s takovými věcmi obchoduje o Za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil o Od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno o Při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenými na doručitele nebo při obchodu na komoditní burze Smlouva o koupi nemovité věci • Platným modelem úpravy nabývání VP k věcem nemovitým, které jsou předmětem evidence KN, je rozdělení titulu a modu o Smlouva je právním důvodem nabytí VP (iustus titulus) o Účinky VP nastávají jeho vkladem do veřejného seznamu, který je způsobem nabytí VP (modus acquirendi) ▪ Věcněprávní účinky nastávají v případě povolení vkladu VP zpětně, a to k okamžiku doručení návrhu na provedení vkladu příslušnému katastrálnímu úřadu • Pro ostatní věci nemovité, které nejsou předmětem katastrální evidence, dochází k nabytí VP účinností smlouvy samotné • Stanovuje se povinnost uzavřít smlouvu o koupi nemovité věci v písemné formě, a to s projevy smluvních stran na téže listině o Důsledkem porušení této povinnosti by bylo posouzení právního jednání účastníků smlouvy jako absolutně neplatné Obsah smlouvy • Smlouvu o koupi věci nemovité je možno definovat jako vícestranné právní jednání, při němž smluvní strany vyjadřují svou vůli převést za úplatu VP k věci nemovité a tuto věc převzít • Podstatné náležitosti smlouvy o Identifikace smluvních stran o Identifikace předmětu převodu o Ujednání o kupní ceně, pro které postačí alespoň způsob jejího určení Předmět smlouvy a právní poměry z ní • Předmětem smlouvy nejsou pouze věci hmotné (pozemky a stavby), ale i některá práva, jejichž povaha to připouští (typicky právo stavby), a dále ty věci, které jsou za nemovité prohlášeny zákonem (například jednotka v bytovém spoluvlastnictví) 62 • Obsah a náležitosti smlouvy o koupi nemovité věci se řídí obecnou úpravou koupě (§ 2079 an. OZ) a obecnou úpravou smlouvy (§ 1724 an. OZ) • Specifická doplnění zvláštní úpravy smlouvy o koupi věci nemovité: o Zvláštní právo na slevu z kupní ceny při vadném plnění, které spočívá ve faktické menší výměře převáděného pozemku, než která je uvedena ve smlouvě ▪ Jeli faktická výměra převáděného pozemku menší, než je výměra uvedená v KN, musí být právo na slevu výslovně ujednáno o Prodloužení lhůty pro uplatnění skryté vady u stavby, a to na pět let od nabytí o Význam sjednaného okamžiku převzetí předmětu koupě pro vznik nároku kupujícího na plody a užitky převáděné věci a pro přechod nebezpečí škody na věci Nabývání od neprávněného • Prolomení ochrany vlastnického práva ve prospěch ochrany práva nabytého v dobré víře u úplatné smlouvy o převodu věci nemovité • VP nabude ten, kdo jednal v dobré víře v zapsaný stav v KN, a to i přesto, že převodce nebyl oprávněn VP převést, neboť jej sám neměl (§ 984 odst. 1 OZ) • Pro věci nemovité, které nejsou předmětem katastrální evidence, se rovněž připouští nabytí VP od neoprávněného, půjde o případy vymezené v § 1109 OZ 16. Koupě movitých věcí § 2079: „Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt VP k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.“ • Předmět o Jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po jejím oddělení jako věc movitou o Pokud je třeba věc pouze sestavit nebo vytvořit a jedná se o spotřební zboží, pak se jedná o koupi movité věci o Vedle vlastní věci je prodávající povinen odevzdat i doklady • Vzájemná práva a povinnosti o Prodávající je povinen ▪ Odevzdat věc kupujícímu • Prodávající umožní kupujícímu nakládat s věcí v místě plnění. Toto může prodávající splnit tím, že: o Přímo fakticky předá v místě plnění o Oznámí, že je mu umožněno si věc odebrat v místě plnění o Je-li ve smlouvě ujednání, že prodávající věc odešle, potom je odevzdáním její předání prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího ▪ Umožnit kupujícímu nabýt VP v souladu se smlouvou ▪ Upřesnit vlastnosti předmětu koupě, přejde-li právo volby na něj ▪ Dodat plnění včas ▪ Dodat plnění řádně o Povinnosti kupujícího ▪ Povinnost zaplatit kupní cenu ▪ Povinnost věc převzít Vady • Vady jakosti spočívají ve skutečnosti, že věc nemá vlastnosti vymíněné, obvyklé, podle účelu ze smlouvy, nebo podle obvyklého účelu o Určení jakosti lze provést i podle vzorku nebo předlohy, smluvní vyjádření má však vůči těmto určením přednost, smlouva i znázornění se mohou doplňovat o Dodání jiného plnění, než sjednaného je tzv. aliud a považuje se za vadu plnění • Vady množství: Zboží má být dodáno v ujednaném množství o Pokud je množství určeno jen přibližně, platí, že odchylka nesmí činit více jak 5 % (tolerance zákonná) • Vady dokladů: Prodávající předá kupujícímu doklady: ▪ Potřebné k převzetí věci a k volnému nakládání s ní ▪ Potřebné k užívání věci; za vadu dokladů se považují vady v dokladech nutných pro užívání věci • Vady balení: Zboží má být zabaleno podle zvyklostí, nebo způsobem potřebným pro uchování věci a její ochranu • Vady z použití věci o Jestliže se prokáže, že kupující použil věc způsobem, na jehož nevhodnost ho prodávající včas upozornil, pak prodávající za vady neodpovídá o Neodpovídá též, jestliže nevhodnost věci k takovému použití nemohl zjistit ani při dostatečné péči o Nepovídá ani tehdy, jestliže při přípravě, úpravě nebo sestavení věci použil prodávající postup podle návrhů, vzorků nebo podkladů, které opatřil kupující • Právní vady 63 o Právní vadou se rozumí, jestliže k věci uplatňuje právo třetí osoba (zejména případ, kdy někdo převede věc, která mu nepatří) Práva z vadného plnění • Vada se na zboží musí nacházet již v době plnění; vznikne-li vada později, je pro vznik odpovědnosti důležité, že vznikla porušením povinností prodávajícího • Pro vznik odpovědnosti prodávajícího za vady je rozhodující moment přechodu nebezpečí škody, nikoli okamžik přechodu vlastnictví • Přechod nebezpečí škody o Nebezpečí škody na věci přechází ▪ Převzetím věci ▪ Nepřevzetím věci, ačkoli ji kupující převzít měl, protože mu prodávající umožnil s věcí nakládat ▪ V okamžiku plnění, má-li převzít věc od třetí osoby, která mu umožnila s věcí nakládat ▪ Předáním věci prvnímu dopravci ▪ Nedá-li se věc individualizovat, protože je určena podle druhu, přechází nebezpečí škody na kupujícího, až bude dostatečně oddělena nebo označena • Uplatnění odpovědnosti za vady (reklamace) o Lhůta pro vytknutí vady - reklamace subjektivní ▪ Závisí na možnosti zjištění vady kupujícím ▪ V případě vad zjistitelných při povinné prohlídce musí kupující vadu oznámit bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při prohlídce zjistit o Objektivní reklamační lhůta činí dva roky od odevzdání věci • Volba práva o Při reklamaci musí sdělit kupující, jaké právo si zvolil. Zákon mu přiznává tato práva: ▪ Odstranění vady - dodáním nové bezvadné věci nebo opravou ▪ Sleva z ceny ▪ Odstoupení od smlouvy o Výběr těchto práv zákon omezuje podle toho, zdali se jedná o vadu, která je podstatným nebo nepodstatným porušením smlouvy • Záruka za jakost o Její podstatou je, že se prodávající zavazuje, že věc po určitou dobu bude způsobilá k použití pro obvyklý účel, nebo si zachová obvyklé vlastnosti • Vznik záruky o K záruce se prodávající zavazuje smlouvou nebo jednostranným jednáním (například uvedením délky záruční doby v záručním listu nebo na obalu nebo veřejným prohlášením v reklamě) o Dojde-li k nesouladu délky záruční doby ve smlouvě a v prohlášení prodávajícího, pak platí doba delší o Záruční doba běží od: ▪ Odevzdání věci kupujícímu ▪ Při plnění dopravou, od okamžiku dojití do místa určení ▪ Má-li být věc uvedena do provozu třetí osobou, ode dne uvedení do provozu, pokud kupující objednal uvedení do provozu do tří týdnů od převzetí věci a poskytl součinnost 17. Prodej zboží v obchodě • Tato ustanovení se použijí, pokud je prodávajícím podnikatel, který smlouvu uzavírá v rámci své podnikatelské činnosti a kupujícím může být kdokoliv, nesmí však při uzavření smlouvy být zjevné, že se jedná o podnikatele • Dle judikatury lze aplikovat i na nemovitosti (např. dům od developera) a prodej v e-shopech • Dodá-li prodávající věc na místo určené kupujícím, převezme kupující věc při dodání; v ostatních případech převezme kupující věc při prodeji o Nepřevezme-li takto kupující věc, náleží prodávajícímu úplata za uskladnění. Neujednají-li její výši strany, platí za ujednanou výše obvyklá. • Převzetím koupené věci nabývá kupující k věci vlastnické právo. o Při samoobslužném prodeji nabývá kupující vlastnické právo k věci zaplacením kupní ceny o Do té doby může kupující vrátit věc na původní místo o Vznikne-li na věci škoda před zaplacením kupní ceny, nahradí se podle obecných ustanovení Jakost při převzetí • Prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady • Zejména odpovídá např. za to, že v době převzetí věci a) Má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, chybí-li takové ujednání pak takové vlastnosti, které prodávající popsal, nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy b) Že se věc hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc obvykle užívá c) Věc odpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, pokud tak jakost byla určena 64 d) Že je věc v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti e) Že věc vyhovuje požadavkům právních předpisů,… • Projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí o Kupující nebude muset prokazovat, že vada existovala už při převzetí o Připouští-li to povaha koupě, má kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby byly předvedeny její funkce o U zuživatelné věci se vyznačí doba nejkratší trvanlivosti, popřípadě, u věci podléhající rychlé zkáze, doba, po kterou lze věc použít o Má-li věc vadu, která nebrání užívat věc k určenému účelu, lze ji prodat jen za nižší cenu, než je obvyklá cena bezvadné věci. Prodávající kupujícího upozorní, že věc má vadu a o jakou vadu se jedná, není-li to zřejmé již z povahy prodeje Práva z vadného plnění Kupující se oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí. • Tudíž když se věc porouchá do půl roku, nemusím ani prokazovat, že vada existovala už při převzetí, reklamovat ji můžu i po roce a půl, ale musím dokázat, že vada zde byla již při převzetí • Pokud je na věci, jejím obalu, v návodu nebo v reklamě uvedena doba použití, použijí se ustanovení o záruce za jakost • Ustanovení práva z vadného plnění se však nepoužijí a) U věci prodávané za nižší cenu na vadu, pro kterou byla nižší cena ujednána, b) Na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním, c) U použité věci na vadu odpovídající míře používání nebo opotřebení, kterou věc měla při převzetí kupujícím, nebo d) Vyplývá-li to z povahy věci. • Ujednají-li prodávající a kupující zkrácení doby pro uplatnění práv z vadného plnění, nepřihlíží se k takovému ujednání. To neplatí, pokud strany zkrátily tuto dobu na polovinu zákonné doby při koupi již použitého spotřebního zboží; ujednaly-li si zkrácení větší, platí za ujednanou polovina zákonné doby. o Pokud uplatním právo z vad, nepřerušuje se 2letá lhůta, ale běží dál • Požádá-li o to kupující, potvrdí mu prodávající v písemné formě, v jakém rozsahu a po jakou dobu trvají jeho povinnosti v případě vadného plnění • Případně prodávající vysvětlí v potvrzení obsah, rozsah, podmínky a dobu trvání své odpovědnosti i způsob, jakým lze uplatnit práva z ní plynoucí • Takové potvrzení lze nahradit dokladem o zakoupení věci obsahujícím potřebné údaje • Nemá-li věc vlastnosti stanovené v § 2161 (viz výše), může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené o Pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti o Není-li to možné, může odstoupit od smlouvy o Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady • Právo na dodání nové věci, nebo výměnu součásti má kupující i v případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad o V takovém případě má kupující i právo od smlouvy odstoupit • Neodstoupí-li kupující od smlouvy nebo neuplatní-li právo na dodání nové věci bez vad, na výměnu její součásti nebo na opravu věci, může požadovat přiměřenou slevu o Kupující má právo na přiměřenou slevu i v případě, že mu prodávající nemůže dodat novou věc bez vad, vyměnit její součást nebo věc opravit, jakož i v případě, že prodávající nezjedná nápravu v přiměřené době nebo že by zjednání nápravy spotřebiteli působilo značné obtíže • Právo z vadného plnění kupujícímu nenáleží, pokud kupující před převzetím věci věděl, že věc má vadu, anebo pokud kupující vadu sám způsobil • Má-li věc vadu, z níž je prodávající zavázán, a jedná-li se o věc prodávanou za nižší cenu nebo o věc použitou, má kupující místo práva na výměnu věci právo na přiměřenou slevu • Práva z vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla koupena. Je-li však v potvrzení podle § 2166 uvedena jiná osoba určená k opravě, která je v místě prodávajícího nebo v místě pro kupujícího bližším, uplatní kupující právo na opravu u toho, kdo je určen k provedení opravy. Osoba takto určená k opravě provede opravu ve lhůtě dohodnuté mezi prodávajícím a kupujícím při koupi věci o Uplatní-li kupující právo z vadného plnění, potvrdí mu druhá strana v písemné formě, kdy právo uplatnil, jakož i provedení opravy a dobu jejího trvání • Ujednají-li strany ještě předtím, než kupující může uplatnit právo z vady věci, že se jeho práva omezí nebo že zanikají, nepřihlíží se k tomu 18. Vedlejší ujednání u kupní smlouvy • Zařazení - část čtvrtá (Relativní majetková práva), HLAVA II. (Závazky z právních jednání), Díl 1 (Převedení do vlastnictví jiného), Oddíl 2 (Koupě), Pododdíl 4 (Vedlejší ujednání při kupní smlouvě) • Rozsah - § 2132 - 2157 NOZ 65 • Strany si mohou sjednat při uzavírání kupní smlouvy tato vedlejší ujednání: o Výhrada vlastnického práva (§ 2132- 2134) o Výhrada zpětné koupě (§ 2135 - 2138) o Výhrada zpětného prodeje (§ 2139) o Předkupní právo (§ 2140 - 2149) o Koupě na zkoušku (§ 2150 - 2151) o Výhrada lepšího kupce (§ 2152 - 2153) o Cenová doložka (§ 2154 - 2156) o Jiné vedlejší ujednání (§ 2157) • Jedná se pouze o demonstrativní výčet, který nám vyplývá z § 2157 („jiná vedlejší ujednání“) • Z obchodního zákoníku (§ 471 - 475) přebírá NOZ úpravu koupě na zkoušku a cenové doložky. NOZ nově počítá s výhradou zpětného prodeje a výhradou lepšího kupce • Tato vedlejší ujednání lze sjednat s kterýmkoliv typem kupní smlouvy Výhrada vlastnického práva • § 2132: „Vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím.“ • Forma o Při výhradě vlastnického práva je vycházeno především z bezformálnosti právního jednání, která je ovšem omezena § 2128 odst. 1 (viz koupě nemovité věci) • Nová úprava vychází z dosavadní úpravy obchodněprávní, kterou však ještě více rozpracovává a liberalizuje • V případě sjednání výhrady vlastnického práva nastávají účinky smlouvy okamžitě, byť k nabytí vlastnického práva dojde později • Je možné, aby si strany sjednaly odlišný okamžik, ke kterému se kupující stane vlastníkem koupené věci • Výhradou vlastnického práva zůstává do naplnění předpokladu, zpravidla zaplacení plné kupní ceny, vlastníkem věci prodávající o Kupující věc již má u sebe, ale je pouze v postavení detentora ▪ Nicméně tato skutečnost nemusí být a zpravidla ani není zřejmá třetím osobám, zejména věřitelům kupujícího • Věc zapsaná ve veřejném seznamu o Výhrada vlastnického práva působí vůči třetím osobám, pokud se týká věci zapsané do veřejného seznamu a je do tohoto seznamu zapsána o Prodávající má na výběr, zda bude výhrada vlastnického práva zřízena jen s obligačními účinky, nebo zda bude výhrada vlastnického práva zřízena jako samostatné věcné právo, které může být zapsáno do veřejného seznamu o V případě sjednání výhrady vlastnického práva jako práva věcného u nemovitých věcí, pak jeho zapsání do veřejného seznamu odnímá dobrou víru třetím osobám, které by od kupujícího nabyly věc, ačkoliv měl prodávající sjednánu výhradu vlastnického práva, nemohlo by tak dojít k nabytí věci od neoprávněného podle § 1109 • Možnost zaplacení kupní ceny ve splátkách (§ 2133) • Vztah k věřitelům kupujícího o Výhrada vlastnického práva působí vůči věřitelům kupujícího jen tehdy, bylo-li ujednání pořízeno ve formě veřejné listiny, popř. v písemné formě a podpisy stran byly úředně ověřeny (v tomto případě působí vůči věřitelům, až úředním ověřením podpisů) → ochrana věřitelů → toto pravidlo má zabránit tomu, aby si prodávající s kupujícím zpětně činili výhradu vlastnického práva, a to jen s úmyslem zkrátit věřitele kupujícího • Výhrada vlastnického práva X koupě s odkládací podmínkou o Výhrada vlastnického práva se od koupě s odkládací podmínkou liší tím, že odkládací podmínka je určitou objektivní, resp. na vůli stran nezávislou skutečností, zatímco vedlejší ujednání (včetně výhrady vlastnického práva) se „naplní“, resp. jeho důsledky nastanou z důvodu jednání jedné ze stran (zaplacením kupní ceny) • Plody a užitky o Po dobu trvání sjednané výhrady náležejí plody a užitky prodávajícímu o Zde je třeba vycházet z obecné úpravy v § 1072 a 1073, jelikož ustanovení o koupi movité věci speciální úpravu nepřináší o Nicméně strany si ve smlouvě mohou ujednat i odlišný postup o V případě sjednání výhrady vlastnického práva u koupě nemovité věci naopak nebude možné použít obecné ustanovení § 1066, ale speciální ustanovení § 2130, podle kterého plody a užitky náležejí kupujícímu od okamžiku převzetí věci, je-li tento okamžik ujednán o I zde je však možné, aby si strany sjednaly odlišný režim • Příklady z judikatury o Výhrada vlastnického práva může být platně sjednána i u věcí druhově určených (NS 29 Cdo 1028/2007 o Výhradu vlastnického práva lze platně sjednat i mimo kupní smlouvu (NS 29 Cdo 3863/2009) 66 Výhrada zpětné koupě • § 2135 odst. 1: „Z ujednání o výhradě zpětné koupě vzniká kupujícímu povinnost převést na požádání věc prodávajícímu za úplatu zpět. Kupující vrátí prodávajícímu věc v nezhoršeném stavu a prodávající vrátí kupujícímu kupní cenu; tím jsou vyrovnány i užitky z peněz a plody z věci snad vytěžené.“ Odst. 2: „Výhrada zpětné koupě zavazuje dědice a právo na zpětnou koupi lze zcizit, jen je-li to výslovně ujednáno.“ • Forma o Není vyžadována, ledaže je strany v případě koupě nemovité věci chtějí zřídit jako právo věcné (v takovém případě musí být dodržena forma podle ustanovení o koupi nemovité věci (§ 2128) • Lhůta o Stanovení lhůty je nezbytné i z hlediska právní jistoty obou stran o Nebyla-li ujednána lhůta, ve které má prodávající právo žádat vrácení věci, platí vzhledem k movité věci za ujednanou tříletá lhůta a vzhledem k nemovité věci desetiletá lhůta (viz § 2137 NOZ) o Lhůta, kterou k uplatnění práva zpětné koupě stanoví buď dohoda stran, nebo je stanovena zákonem, je lhůtou promlčecí o Uplatní-li prodávající své právo po uplynutí stanovené lhůty, pak mu soud právo nepřizná jen tehdy, vznese-li kupující námitku promlčení • Zatížení věci o Pokud je ujednána tato výhrada k věci zapsané ve veřejném seznamu jako právo věcné, je možné věc zatížit jen se souhlasem toho, pro koho je právo věcné v tomto seznamu zapsáno (toto pravidlo má chránit prodávajícího, aby nemohlo být jeho právo zpětné koupě omezeno právem jiné osoby) o Pokud však kupující věc zatíženou právem zpětné koupě jako právem věcným zcizí, není to osobě z práva zpětné koupě oprávněné na újmu, jelikož toto právo, jakožto omezení váznoucí na věci, přechází na nabyvatele podle § 1107 odst. 1: „Kdo nabude vlastnické právo, přejímá také závady váznoucí na věci, které jsou zapsány ve veřejném seznamu; jiné závady přejímá, měl-li a mohl-li je z okolností zjistit nebo bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak zákon“ o Ten, kdo je z práva zpětné koupě oprávněn, tak může za podmínek stanovených v § 2135 odst. 1 a § 2136 požadovat převedení vlastnického práva k věci i po novém nabyvateli • Náklady o Vynaloží-li kupující na věc náklady, které věc zlepší, nebo mimořádný náklad pro zachování věci → má nárok na náhradu nákladů jako poctivý držitel (pro způsob náhrady mají být využita pravidla pro vypořádání mezi poctivým držitelem a vlastníkem, v tomto případě § 997 odst. 1: „Poctivému držiteli se hradí nutné náklady, jichž bylo pro trvající zachování podstaty věci potřeba, jakož i náklady vynaložené účelně a zvyšující užitečnost věci nebo její hodnotu. Náhrada náleží do výše přítomné hodnoty, pokud ta nepřevyšuje náklady skutečné“, a § 998: „Z nákladů učiněných poctivým držitelem ze záliby nebo pro okrasu se hradí jen tolik, o kolik se zvýšila obvyklá cena věci; dřívější držitel však může k svému prospěchu odstranit vše, co lze od věci oddělit bez zhoršení její podstaty.“ • Škoda o Pokud kupující vrácení věci zmaří nebo se zhorší hodnota předmětné věci z důvodů, za které odpovídá kupující → náhrada škody prodávajícímu o nebezpečí škody na věci přechází na kupujícího standardně podle toho, zda se jedná o věc movitou (§ 2121 - převzetí věci), nebo nemovitou (§ 2130) • Plody a užitky o Realizace práva zpětné koupě - Vzhledem k tomu, že realizace práva zpětné koupě nevede ke stejným následkům, jako odstoupení od smlouvy, je třeba pro odstranění pochybností upravit, jakým způsobem mají být vypořádány plody a užitky, které věc a peníze za ní utržené, přinesly o Dispozitivní pravidlo stanoví, že strany se ohledně plodů a užitků nevyrovnávají a ty tak zůstanou tomu, kdo je nabyl • Výhrada zpětné koupě X předkupní právo: o Výhradou zpětné koupě, na rozdíl od předkupního práva, vzniká prodávajícímu kdykoliv od uzavření kupní smlouvy do uplynutí stanovené lhůty právo požádat kupujícího, aby ten převedl vlastnické právo zpět na prodávajícího, což fakticky znamená uzavření nové kupní smlouvy se stejným předmětem plnění a kupní cenou o U výhrady zpětné koupě záleží jen na vůli prodávajícího, zda svého práva využije, případně kdy během stanovené lhůty tak učiní • Převod nebo přechod práva zpětné koupě o Obecně úprava vychází z toho, že právem zpětné koupě jsou vázány jen strany, které si toto právo ujednaly o Právo tak zaniká smrtí jedné ze stran, a to i před uplynutím lhůty k jeho realizaci o Strany si však mohou výslovně ujednat, že právo zpětné koupě nezanikne smrtí jedné ze stran, ale bude zavazovat i dědice, a to i v případě, že jinak nebude mít povahu věcného práva • Další informace o Výhradu zpětné koupě je možné uplatnit jak na věc movitou, tak na věc nemovitou (X ve starém OZ možnost jen u movité věci) o Právem zpětné koupě je omezeno vlastnické právo kupujícího právem prodávajícího kdykoliv během sjednané doby požadovat zpětný převod vlastnického práva k věci 67 o Tím se stává vlastnické právo kupujícího podmíněné, v „plném rozsahu“ nabude kupující vlastnické právo až uplynutím sjednané lhůty, případně lhůty stanovené § 2137 o Z praktického hlediska má výhrada zpětné koupě, kromě uchování práva prodávajícího si prodej věci prostě jen rozmyslet, obvykle určitou „zajišťovací“ či „sankční“ funkci pro případ, že nastanou okolnosti, které strany kupní smlouvy předvídají a spojují s nimi možnost vrácení nastalého stavu do původní podoby Výhrada zpětného prodeje • § 2139: „Ustanovení o zpětné koupi se obdobně použijí i na ujednání, kterým si kupující vymíní, že věc prodá prodávajícímu zpět“ • Zpětný prodej znamená převod vlastnického práva k věci zpět na prodávajícího bez dalšího • Nepochybně si však strany mohou pro případ zpětného prodeje sjednat zvláštní podmínky, kterými se má zpětný prodej řídit • V případě předkupního práva nemá prodávající možnost aktivně se domoci toho, aby získal zpět vlastnické právo k jednou prodané věci, neboť má pouze právo být vyzván ke koupi, pokud se povinná osoba (původní kupující) rozhodne příslušnou věc prodat Předkupní právo • § 2140 odst. 1: „Ujedná-li si předkupník k věci předkupní právo, vzniká dlužníku povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat třetí osobě (koupěchtivému).“ Odst. 2: „Předkupní právo lze zvláštním ujednáním rozšířit i na jiné způsoby zcizení. Předkupní právo lze také ujednat i mimo souvislost s kupní smlouvou.“ • Strany - předkupník, dlužník (prodávající), třetí osoba (koupěchtivý) • Forma o Pro sjednání věcného předkupního práva k nemovité věci vyžaduje písemnou formu, v ostatních případech - tedy v případě, jde-li o věc movitou, a v případě, kdy předkupní právo k nemovité věci nemá mít věcnou povahu - zákon neomezuje formu právního jednání smluvních stran (§559) • Vznik povinnosti o Povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dospěje uzavřením smlouvy s koupěchtivým • Předmět o Předkupní právo lze sjednat ke všemu, co lze zcizit kupní smlouvou o Předkupní právo bude možné zřídit k věci (§ 489) ▪ Lhostejno pak, zda půjde o věci hmotné, či nehmotné (§ 496) ▪ Věci movité, nebo nemovité (§ 498) ▪ Věc hromadnou (§ 501) ▪ Obchodní závod (§ 502) ▪ Nebo další druhy věcí o Předkupní právo lze sjednat k existujícímu nebo vznikajícímu spoluvlastnickému podílu o Nelze na druhou stranu připustit sjednání předkupního práva k části věci, pokud neodpovídá spoluvlastnickému podílu o Je zde možnost rozšířit využití předkupního práva i na jiné případy zcizení, než je prodej věci koupěchtivému → bez dohody stran takové rozšíření na jiné způsoby zcizení možné není (typicky půjde o další smluvní typy, jimiž se převádí vlastnické právo, tedy smlouvu směnnou a smlouvu darovací, ale také vklad do základního kapitálu obchodní korporace, popř. nepojmenované smlouvy) • Lhůty: Předkupník zaplatí kupní cenu v ujednané lhůtě, jinak do osmi dnů po nabídce u věci movité a do tří měsíců po nabídce u věci nemovité (§ 2148) • Promlčení o K promlčení předkupního práva nemůže dojít před uzavřením kupní smlouvy mezi dlužníkem a koupěchtivým, tedy před dospělostí pohledávky • Předkupní právo k přídatnému spoluvlastnictví o V případech přídatného spoluvlastnictví podle § 1227 odst. 2 se při sjednání předkupního práva k věci, k jejímuž využití věc v přídatném spoluvlastnictví slouží, bude toto předkupní právo vztahovat i na podíl na věci v přídatném spoluvlastnictví o Využití předkupního práva a převod samostatné věci bez spoluvlastnického podílu není možný • Předkupní právo k věcem zastupitelným (§ 499) nebo druhově určeným o Zde je obtížné zjistit, zda dlužník svoji povinnost nabídnout věc splnil, nebo porušil, resp. zda ji vůbec může někdy nesplnit, je-li vždy v jeho moci obstarat si shodné věci stejného druhu a někdy v budoucnu své povinnosti při dalším prodeji dostát o Takové případy by bylo nutné řešit spíše interpretací smlouvy, např. jako závazek k přednostní nabídce na uzavření kupní smlouvy • Dědění předkupního práva o Úprava § 2142 se vztahuje na předkupní právo závazkové, přechod povinnosti na právního nástupce (dědice) dlužníka v případě předkupního práva věcného upravuje § 2144 odst. 2 68 o § 2142 - možnost přechodu závazku nebo zcizení předkupního práva je přitom vázána na výslovné ujednání smluvních stran. Dohoda o tom se může stát ve smlouvě původní, zakládající předkupní právo, i v dohodě následné o § 2144 - možnost sjednat předkupní právo jako právo věcné, je-li tak sjednáno → předkupník má právo domáhat se vůči nástupci druhé strany (dědici dlužníka), aby mu věc za příslušnou úplatu převedl, a to za předpokladu, že byla věc nabyta koupí nebo způsobem postaveným ujednáním o předkupním právu koupi na roveň ▪ Nabude-li nástupce (dědic) dlužníka vlastnické právo k věci jiným způsobem, přechází na něj povinnost nabídnout předkupníkovi věc ke koupi za podmínek, kterými byl vázán jeho předchůdce • Pluralita předkupníků o Náleží-li předkupní právo několika osobám, tak mohou toto právo uplatnit pouze v celku o (Zanikne-li právo některého z nich, nebo své právo nevyužije, mohou zbývající osoby předkupní právo požadovat i přes to v celku) o Nemusí jít však nutně o prohlášení společné, lhůta k vykoupení věci podle § 2148 přitom počne běžet po učinění nabídky posledním ze společně oprávněných; každému z předkupníků tedy neběží samostatná lhůta k zaplacení o V kupní smlouvě vzniklé po využití předkupního práva společně oprávněnými předkupníky budou mít společně oprávnění postavení společně kupujících, jejich vzájemné postavení i poměr k dlužníkovi jako prodávajícímu se bude řídit v první řadě jejich dohodou (zpravidla předchozí), jinak pak podle pravidel o společných dluzích a pohledávkách (§ 1868 a násl.) • Rozvazovací podmínka o V situaci, že koupěchtivý o předkupním právu věděl, platí, že byla smlouva mezi ním a prodávajícím uzavřena s rozvazovací podmínkou uplatnění předkupního práva • Neúčinná ujednání o Neúčinná ujednání: sjedná-li si prodávající s koupěchtivým, že od smlouvy s ním odstoupí, pokud uplatní své předkupní právo předkupník, nebo že se závazek změní nebo zruší, pokud své právo předkupník neuplatní • Další informace o Přijme-li předkupník nabídku, musí se uskutečnit koupě mezi prodávajícím a předkupníkem za týchž podmínek, jaké prodávající dohodl s koupěchtivým (to platí i pro možnost splátek nebo odložení zaplacení kupní ceny na pozdější dobu) o Nekoupí-li předkupník nabídnutou věc, překupní právo mu zůstává zachováno • Předkupní právo u superficiální zásady o NOZ se navrací k zásadě superficies solo cedit, podle níž povrch ustupuje pozemku => tato zásada jinými slovy znamená, že stavba je součástí pozemku o Pokud bude ke dni 1. ledna 2014 vlastník pozemku totožný s vlastníkem stavby, pak se stavba stane součástí pozemku přímo ze zákona o Pokud však bude stavba v rukou vlastníka odlišného od vlastníka pozemku, nestane se stavba (§ 3055 odst. 1 NOZ) dnem nabytí účinnosti NOZ součástí pozemku a bude nadále nemovitou věcí o Právní spojení pozemku a stavby v jednu nemovitou věc se odloží až do doby, kdy se vlastnictví pozemku i stavby spojí v rukou jediného vlastníka o Ustanovení § 3056 odst. 1 NOZ zakládá vlastníkovi pozemku zákonné předkupní právo ke stavbě a vlastníku stavby zákonné předkupní právo k pozemku o Bude-li chtít vlastník stavby prodat svou stavbu, bude mít povinnost nabídnout ji nejprve vlastníkovi pozemku k odkoupení o Naopak, bude-li chtít vlastník pozemku svůj pozemek prodat, bude mít tutéž povinnost vůči vlastníkovi stavby ▪ Nebude-li předkupní právo oprávněným subjektem (tedy vlastníkem stavby nebo pozemku) využito, zůstane zachováno a bude zatěžovat věc i nadále ▪ Bude-li ovšem předkupní právo využito, dojde k právnímu spojení obou věcí, kdy stavba se stane součástí pozemku a předkupní právo zanikne Koupě na zkoušku • § 2150 odst. 1: „Kdo koupí věc na zkoušku, kupuje s podmínkou, že věc ve zkušební lhůtě schválí.“ • Odst. 2: „Neujednají-li strany zkušební lhůtu, činí u movitých věcí tři dny a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření smlouvy. Plyne-li však z jednání o uzavření smlouvy, že věc má být prohlédnuta nebo vyzkoušena po odevzdání, běží zkušební doba ode dne odevzdání.“ • Lhůty o Pokud si strany neujednají zkušební lhůtu, činí u movitých věcí tři dny a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření smlouvy X plyne-li z jednání o uzavření smlouvy, že věc mát být prohlédnuta nebo vyzkoušena po odevzdání, běží zkušební doba ode dne odevzdání • Povaha podmínky odkládací o Pokud kupující věc nepřevezme, tato podmínka je zmařena, jestliže kupující nesdělí prodávajícímu ve zkušební době, že věc schvaluje • Povaha podmínky rozvazovací o Pokud kupující věc převezme, v tomto případě platí, že věc kupující schvaluje, neodmítne-li ji ve zkušební době • Nepřihlíží se ke změnám, které jsou vyvolány vyzkoušením věci 69 Výhrada lepšího kupce • § 2152 odst. 1: „Uzavřením kupní smlouvy s výhradou lepšího kupce nabývá prodávající právo dát přednost lepšímu kupci, přihlásí-li se v určené lhůtě. Tato lhůta činí u movitých věcí tři dny a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření smlouvy.“ Odst. 2: „Zda je nový kupec lepší, rozhoduje prodávající; může dát zejména přednost novému kupci, třebaže první nabízí vyšší cenu.“ • Obdobně jako u koupě na zkoušku se zde posuzuje, ve kterých případech má výhrada povahu podmínky odkládací a rozvazovací • Ujednání o výhradě lepšího kupce favorizuje prodávajícího, a proto je necháno čistě na jeho posouzení a rozhodnutí, který kupec je lepší • Záleží na prodávajícím, zda jako lepšího upřednostní toho kupce, který mu nabídne lepší cenu, nebo zda kritérium, které zvolí, bude spočívat v jiných skutečnostech • Prodávající není povinen ani předem kupujícímu tato kritéria sdělovat či následně zdůvodňovat • Vzhledem k dispozitivnosti těchto ustanovení lze kupujícímu doporučit, aby si případná kritéria pro volbu lepšího kupce při tomto ujednání stanovil Cenová doložka • § 2154: „Je-li ujednána cenová doložka, upraví se kupní cena věci dodatečně s přihlédnutím k výrobním nákladům. Neurčíli se, které náklady jsou rozhodné, mění se kupní cena v poměru k cenovým změnám hlavních surovin potřebných k vyrobení věci.“ • Pojem cenová doložka o Zákon nám přesně nevymezuje, co se rozumí cenovou doložkou, ani nestanovuje její konkrétní obsahové náležitosti → vychází totiž z předpokladu, že sjednání cenové doložky je plně v kompetenci smluvních stran, a tudíž představuje pouze úpravu pro případ, kdy je vůle stran sjednat cenovou doložku zřejmá z kupní smlouvy, včetně vzorce či způsobu určení výše kupní ceny, avšak chybějí některé aspekty takové dohody o Úprava cenové doložky funguje obousměrně (tedy při pohybech cen nahoru i dolů) • Účel o Ochrana jedné či obou smluvních stran před negativními dopady (snížením zisku či ztrátou) vyplývajícími ze změny určitých okolností obvykle v období mezi uzavřením smlouvy, resp. sjednáním kupní ceny a samotnou realizací kupní smlouvy, např. skutečným odevzdáním věci o Stejně tak ale může jít o případy dlouhodobých smluv na opakující se plnění • Vliv na kupní cenu o Okolnosti, jež mohou mít vliv na kupní cenu, mohou být různé, kupříkladu změna kursu měny (měnová doložka), ceny surovin, práce, dopravy či jiných komponentů, které je třeba brát při dodávkách věcí (zboží) v úvahu (např. pojištění, úrokové sazby • Prodlení o Prodlení na straně prodávajícího - jsou-li ceny rozhodných složek výrobních nákladů nižší než ceny určené (buď stranami, nebo zákonem), přihlíží se k nižším cenám • Zánik práv a povinností stran o Neuplatní-li oprávněná strana své právo bez zbytečného odkladu po dodání věci • V situaci, kdy si strany neujednají rozhodnou dobu pro posouzení cenových změn → přihlédne se k cenám v době uzavření smlouvy a v době, kdy měl prodávající věc prodat Jiná vedlejší ujednání • § 2157: „Ujednají-li strany jiné výhrady nebo podmínky připouštějící změnu nebo zánik práv a povinností z kupní smlouvy, zaniká výhrada nebo podmínka nejpozději do jednoho roku od účinnosti kupní smlouvy, pokud ji neuplatnil v této lhůtě ten, kdo je z výhrady nebo podmínky oprávněn.“ • Použití vedlejších ujednání nelze omezovat jen na kupní smlouvu; záleží pouze na vůli smluvních stran a na použitelnosti těchto ujednání, zda budou sjednána i v případě jiných smluvních typů • Odlišnost oproti běžným rozvazovacím, či odkládacím podmínkách spočívá v tom, že jejich uplatnění, a tedy též důsledky z nich plynoucí závisejí na vůli stran o Může jít kupříkladu o různé modality upravených výhrad a podmínek, např. koupě s výhradou výměny, koupě podle vzorku 19. Přenechání věci k užití jinému - systém úpravy, výprosa, výpůjčka • Zařazení - část čtvrtá (Relativní majetková práva), HLAVA II. (Závazky z právních jednání), Díl 2 (Přenechání věci k užití jinému), oddíl 1 (Výprosa), oddíl 2 (Výpůjčka) • Rozsah - § 2189 - 2400 NOZ • Systém úpravy (oddíly) o Výprosa (§ 2189 - 2192) 70 o Výpůjčka (§ 2193 - 2200) o Nájem (§ 2201 - 2331) o Pacht (§ 2332 - 2357) o Licence (§ 2358 - 2389) o Zápůjčka (§ 2390 - 2394) o Úvěr (§ 2395 - 2400) • Jiné tituly, např. o Leasing - není upraven v NOZ, ale jde o samostatný smluvní typ (nejde o kombinaci nájmu a KS, v praxi má svá specifická pravidla, která vytváří zejm. judikatura) o Věcné právo k věci cizí o Zástavní právo (§ 1356 odst. 2) o Užívání cizí věci na základě zákona (např. § 1021 až § 1023) Výprosa - § 2189 a násl. • Četný výskyt v běžném životě - př. „Franto, nemáš krumpáč? Ten můj se nějak rozviklal.“ Franta vytahuje jeden z dílny a podává ho Karlovi. „Franto, díky, dej vědět, až ho budeš potřebovat vrátit.“ • Znaky (§ 2189) o Půjčitel X výprosník o Přenechá-li půjčitel někomu o Bezplatně věc (předmětem je movitá/nemovitá věc) o K užívání o Aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat o Ani účel, ke kterému se má věc užívat, o Půjčitel může chtít věc libovolně zpět o Výprosník je omezen v právu věc kdykoliv vrátit (nelze vrátit v době, kdy by tím způsobil půjčiteli obtíže X půjčitel s tím souhlasí) o Smlouva vzniká až reálným převzetím věci => jedná se tedy o reálnou smlouvu • Náhrada škody na věci o Způsobí-li výprosník na věci škodu, je povinen ji nahradit X prokáže, že věc užíval způsobem přiměřeným její povaze o Dovolil-li výprosník bez souhlasu půjčitele, aby věc užíval někdo jiný → nahradí půjčiteli škodu z toho vzniklou X došlo by ke škodě i jinak o Nalezení dříve ztracené věci, za kterou již dal výprosník náhradu → nenabývá právo si věc proti vůli půjčitele ponechat => nutnost vrácení věci půjčiteli Výpůjčka - § 2193 a násl. • Znaky o Půjčitel (ten, kdo vypůjčuje věc) X vypůjčitel (ten, kdo si vypůjčuje věc) o Přenechání nezuživatelné věci movité i nemovité (předmět výpůjčky) o Bezplatnost o Dočasnost (doba určitá, neurčitá) o Užívání věci o Účel!! (X výprosa) o Smlouva vzniká až reálným převzetím věci => jedná se tedy o reálnou smlouvu • Práva a povinnosti stran o Dispozitivní úprava o Půjčitel přenechává věc ve stavu způsobilém k užívání o Poučení vypůjčitele, jak věc používat, nejedná-li se o pravidla obecně známá nebo neplyne z okolností, že není potřeba poučení o Neučiní-li půjčitel poučení vypůjčitele, nahradí vypůjčiteli škodu z toho vzniklou o Vypůjčitel musí užívat věc řádně, chránit ji před vznikem škody o Obvyklé náklady nese vypůjčitel ze svého (běžná údržba věci) o Mimořádné náklady by měl hradit půjčitel • Další práva a povinnosti stran o Vypůjčitel má právo předčasně vrátit věc X pokud by však z toho vznikly půjčiteli obtíže, nelze vrátit bez jeho souhlasu o Půjčitel nemá obecně právo žádat předčasné vrácení věci X užije-li vypůjčitel věc v rozporu se smlouvou o Potřebuje-li půjčitel věc nevyhnutelně dříve z důvodu, který při uzavření smlouvy nemohl předvídat, může se předčasného vrácení domáhat, jen bylo-li ujednáno o Ustanovení o výpůjčce zle vztáhnout i na výprosu (např. § 2220 - práva půjčitele a vypůjčitele musí být uplatněna do tří měsíců od vrácení věci, jinak je soud nepřizná, namítne-li druhá strana opožděné uplatnění práva) o Pozn: § 2200 - co musíme udělat, abychom zachránili 3 měsíční lhůtu promlčení? (dát vědět druhé straně - Hulmák si myslí, že zastavení běhu promlčení lhůt je uplatněním u druhé strany § 680) 71 • Náklady spojené s užíváním věci o Obvyklé náklady - nese vypůjčitel ze svého o Mimořádné náklady - možnost vypůjčitele předat věc půjčiteli, aby vynaložil tyto náklady sám X nemůže-li tak půjčitel učinit (popř. nechce) a vynaloží-li tyto náklady v nezbytném rozsahu sám vypůjčitel → náleží vypůjčiteli náhrada jako nepřikázanému jednateli (§ 3006 a násl.) o Pozor, krátká lhůta k uplatnění práv vyplývajících z výpůjčky → 3 měsíce od vrácení věci

English loanwords from minor languages – Czech Pavel Kolář Abstract: The English wordstock is a mixtures of numerous languages, primarily of Germanic and French origin. During its development it acquired other words from major ones like Greek, Latin, Spanish, Dutch and also quite a few from minor languages. A dominant role was played by the proximity factor and mutual social contact. Despite the fact that Czech is spoken by only a little more than 10 million people it also played its relevant role in the development of the English language. Key words: loanword, borrowing, historical period, false loan, pistol, robot, hacek, kolache, howitzer, polka, Bren, Semtex, descriptive calques, univerbal true loans. Introductory remarks - Gaelic When one language takes a word from another, it is called a loanword, borrowed word or simply a loan or a borrowing. The terminology is rather confusing because a loan presupposes return which is not true in this case. Linguists do not usually consider this aspect – except Crystal who is not completely satisfied with the traditional term (Crystal 1995: 126). English unlike many other languages welcomes words from other cultures which is probably due to the historical development of its lexicon, which was a true melting pot mixing lexemes from numerous languages. In order to present an example of a minor language that influenced English we have taken into account Gaelic. We are aware of the fact that Irish, Welsh or Scottish Gaelic used to be driven to the outskirts of communication in the United Kingdom and linguists appeared to neglect its influence in the past. J. Vachek claimed that there were only about 10 words of Celtic origin in English (Vachek 1966). Crystal, on the other hand, at the end of the century wrote that there are tens of words originating in Gaelic. There are large numbers of Celtic place-names in England. A small selection would include Arden, Avon, Exe, Leeds, and Severn, as well as the hundreds of compound names which contain a Celtic component. Most of the forms found in these names (insofar as they can be interpreted at all) have meanings to do with features of the landscape, such as cumb/comb "deep valley', dun "hill forť, lin lake', and several words for hi) — torr, p crug, bre. The Celtic element is italicized in the following selection: Berkshire, Bray, Bredon, Cambridge, Carlisle, Cirencester, Doncaster, Gloucester, Ilfracombe, Lancaster, Leicester, Lincoln, Malvern, Manchester, Penkridge, Penrith, Penzance, Wiltshire, Winchester, Worcester Lists of this kind hide an important point — that the names are not evenly distributed across England. If there are few such names in an area, presumably this was a location where few British people remained, or where the assimilation into Anglo-Saxon society was complete. Conversely, where there are clusters of Celtic names, we must assume a culture where the British survived with their own identity for some time, coexisting with their Anglo-Saxon neighbours, who were presumably fewer in number compared with their compeers in the east. On this basis we can see a steady increase in Celtic place-names as we look from east to west across England, until we reach Wales and Cornwall, where there are hardly any Germanic names at all. Celtic names in the east are by no means entirely absent, but they do tend to be names of major centr and features, such as Thames, London, Dover, and Kent. (Crystal 2004: 25) A study reported in 20027 showed a major difference in Y-chromosome markers between men from a selection of seven towns along an east—west transect from East Anglia to north Wales, suggesting a mass migration of Celts from England, with at least half the male indigenous Celtic population of England being displaced. The researchers, having also identified striking genetic similarities between English and Frisian men, concluded that the Welsh border was more of a genetic barrier than the North Sea. Such a significant population movement is suggestive of what we would today call ‘ethnic cleansing’ — and if this were so, one of the consequences would be a distaste for all things Celtic, especially the language. You do not borrow words from people you have just evicted. But the linguistic evidence from personal names does not entirely support this scenario. There are not many Celtic names used by Anglo-Saxon personalities, but when they do occur they are of special interest. Caedwalla, Ceadda, Cedd, Ceawlin, Cerdic, and Cumbra are all Welsh names. Cumbra, for example, is very close to the Welsh word for ‘Welshman’, Cymro. But what is interesting is that these are all names.of members of the Anglo-Saxon nobility. Caedwalla, for stanee, was king of Wessex in 685, according to the Anglo-Saxon . Chronicle, and his conversion to Christianity is described by Bede (Book V, Chapter 7). But Caedwalla is a distinctly Welsh name. Indeed, he has a namesake in the Welsh’ prince Cadwallon of Gwynedd — referred to as ‘king of the Britons’ by Bede (Book II, Chapter 20) (Crystal 2004: 30). It is rather questionable whether we should or should not consider Gaelic lexemes as borrowings or the real roots of the English language. From the linear historical perspective the argument for the true origins might seem true. If we, on the other hand, pursue the complexity of the development of the English language it would certainly not be so. The reason why I consider Gaelic in this case is that it represents a seemingly minor influencer in terms of the English lexicon. Crystal (1995: 126) claims that are some 350 languages on record as sources with the locations of contact. The maps with notes render some principal borrowings of interest: - GERMAN: Dachshund, gimmick (probbaly wrong classification – origin unknown), hamburger, kindergarten, lager, waltz, sauerkraut - YIDISH: chutzpah, gelt (wrong classification – German), kosher, nosh, oy vey, schmuck - CZECH: howitzer, pistol, robot - CROATIAN: cravat, slivovitz (Crystal 1995: 126) Czech considered I (methodology and unsubstantiated evidence) If analysing the lexical influence of the above mentioned languages we would certainly find a lot more examples. The question is whether there are more than three loans from Czech, the native language of some 10 million people. Although it might seem rather inaccurate we could also take into account a very close Slovak language which shares with Czech a substantial part of the lexicon. On top of it people globally are still likely to consider Czechs and Slovaks as one nation with a common Czechoslovakian language. This is linguistically wrong but valid in terms folk linguistics. Can then a minor language like Czech influence the world primary lingua franca? We shall now try to answer the question but first let me introduce methodology. Trying to follow the traces of certain lexemes we usually address dictionaries (Oxford English Dictionary, Webster’s 11th Collegiate Dictionary, …). If we cannot manage to retrieve a particular lexeme the only way is to search a robust language corpus (British National Corpus, Corpus of Contemporary American, iweb corpus, …). All these resources present different data and that is why it is necessary to make a comparative study. If tracing the influence of Czech lexicon on English we should probably start with the Old English. Was it possible for two distant cultures and languages to have some entities in common that would presuppose a direct contact. Janko claims (Janko 1940: pp.21-28) that there were words of the Czech origin in Old English and mentions: OE taper – Cz topor, OE siolok, seolec – Cz šelk, hedvábí and OE mattuc – Cz motyka. The current English resources render in case of mattock unknown origin and in case of silk Latin. To be strictly oriented towards Czech would not be accurate but general Slavic origin would suit better. Janko mentions another three words dating back to 16th century: sable – Cz sobol, siskin – Middle Dutch siseken, G Zeisig from Cz čížek and gherkin – Cz okurka. All the three words are classified among items of Slavic origin. The particular language is not specified. Analysing the names of birds the motivation in the naming process should also be taken into account, which is not mentioned by Janko at all. Czech considered II (16th – 19th centuries) Going back to history with real linguistic and cultural evidence we could start with the words pertaining to the Hussite weaponry. Pistol, which today has two meanings: a small firearm held in one hand and whose chamber is integrated with the barrel or in US English informal attribute for a very energetic or enterprising person. The former sense originated in Czech (CZ píšťala, of which the original meaning was ‘whistle’, hence ‘a firearm’ by the resemblance in shape and function). It did not enter English directly but via Middle High German pischulle and Middle French pistole). Its first usage in English can be retrieved back in 16th century. Then we have two words which were first used in 17th century English: howitzer and pram. The meaning of the former is an artillery gun shooting at high trajectories and medium muzzle velocities. It comes from Czech houfnice which became German Haubnitze and via Dutch howitzer entered English. The lexeme pram in the sense of flat bottomed sailing boat is another word of probable Czech origin with the evidence in Late Middle English. It came via Middle Dutch prame, Middle Low German prāme and very likely original Czech word prám (raft). Polka in the sense of a lively dance of Bohemian origin in duple time is of true evidence. It was used in the mid 19th century first and came to English via French and German. The original Czech word is půlka meaning half step. It is also used as a premodifier in a compound word polka-dot and as an intransitive verb (polkas, polkaing, polkaed or polka’d). The word polka is mentioned by Janko who also added a word from the same semantic field redowak, which is not fully substantiated. The word is not in the English lexicon although it exists in German denoting an older dance and music of Czech origin. Janko, a germanist, wrongly assumed that it was also an English word. (Janko ditto). Kolache /kola:tʃe/ (also kolach, kolatch, kolace) with the meaning of soft pastries of yeasted dough with a divot in the centre, traditionally filled with sweetened cheese, fruit, ground poppy seed, and the like. It entered American English namely in Texas directly and it is derived from a round shape the pastry has. Czech considered III -20th century The 20th century renders probably a more numerous evidence due to a closer contact of the cultures in Europe. The word robot (with 205774 hits iWEb v. 437 in BNC) in the meaning of a machine capable of carrying out a complex series of actions automatically, especially one programmable by a computer. It was coined by a popular Czech author Karel Čapek in his drama RUR Rossum’s Universal Robots in 1920. The word is derived from the word robota – forced labour. We should also mention its clipped form bot which has been used in English since 1960s. “We have maintenance bots in there”n (OED). The 1930s offer a fairly specific word Bren (appr. 3000 hits in iWeb v. appr. 40 hits in BNC) which is a hybrid blend composed of Moravian city Brno and – London borough Enfield. It is the name of an LMG (lightweight machine gun) which was originally a British licence of the Czechoslovak machine gun ZGB 33 manufactured in Brno and later as ZB 26 in Enfield. The weapon had a massive deployment in the 20th century wars (World War II, Korea, Vietnam and the Falklands). In terms of weaponry we should not neglect Czech plastic explosive semtex. It is also a blend composed of Semtín, smaller town near Pardubice in the Czech Republic, and explosive. We could add the word kurva, used as a probably the frequent expletive, which was traced in the current usage of NATO military encounters. Some claim that it comes from Czech. We should rather adopt the statement that it comes from Polish due to its much larger contingent. Another true Czech word is háček / hɑːtʃɛk,/ (1953 with appr. 20 hits in iWeb v. 0 in BNC) denoting a diacritic mark over a letter as in č . Its origin is in the diminutive form of the word hák meaning hook. It was identified as a relevant item and as such introduced to current English usage by Wiliam Roland Lee (1911-1996) an English language teacher in the English department of Charles University at the time. We can now address a group of popular brand names that come from Czech: Škoda, Zetor, Budvar and Baťa. The most common in Britain today is by no means Škoda without the diacric mark háček – Skoda, the name of popular cars. Its origin comes from a proper name – Emil Škoda (1839-1900) – an influential Bohemian entrepreneur, founder of Škoda Works (originally arms factory) in Plzeň. Zetor (with 148 hits in iWeb v. 45 hits in BNC) is a brand name of tractors which were popular namely in Ireland. It is also the name of the company producing them in Brno. Lexically speaking it is a blend of two components: Zet – intial letter of Zbrojovka (Zbrojovka Brno – see also Bren) and -or, the ending of tractor. Budvar (with 148 hits in iWEb v. 1 in BNC) is the name of Czech lager beer produced in the South Bohemian capital České Budějovice. It is also a blend of two components (Budějovice and pivovar – brewery). The last mentioned is Baťa (with appr. 1590 hits in iWeb v 0 in BNC). Baťa (1876-1932) was the founder of a global shoe empire, originally in Zlín, Czech Republic with numerous subsidiaries worldwide. The final product, the shoes, and also a world distribution network still bear his name. Culturally speaking we should not neglect world known composers: Smetana, Dvořák and Janáček where a family name becomes a common name of a piece of music by a particular author. Mahler is another example – but only territorially because he was a German born in Bohemia (Jihlava/Iglau district). In terms of territory we should pay attention to the etymology of US dollar which comes from taler, also Dutch or Low German Daler, a clip of Joachimstaler. It was silver coin made in St. Joachimsthal in Bohemia, which is Jáchymov in the Czech Republic today. We can even find the evidence of the symbol in the basement of its townhall where the supporting pillars have $ carved in stone. Here we could also mention multi word expressions like Moravian Church (522 hits), Moravian Brethren (118), Czech Brethren (15), education according to nature (Comenuius), Prague Spring Music Festival, Velvet Revolution, Voucher privatization which are all pure calques of unique Czech phenomena. The 1990s coined a seemingly new word in the Czech language – tunelování and its agentive form tunelář. Its meaning is asset striping in English which is nothing new in the world of business. Although especially Czech press often used it and journalists claimed that it was a fraudulent activity invented Czech businessman, the statement was subsequently acquired by linguists. It was even translated into English – tunelování - tunnelling. The word is not existent in this particular meaning in English though it can be found in Czech Wikipedia. Actually it is a false loan word, and as such its usage is limited within the so called folk etymology. In Czech it was originally used in criminal lingo and its meaning was to help someone evade prosecution or even break free from confinement (physically by digging a tunnel). The period after 1990 with open frontiers brought intensive contacts of cultures. A massive number of English and American tutors came to the Czech and Slovak Republics. On the other hand numerous citizens from central Europe came to Britain and also the USA for various reasons, namely tourism, education and job opportunities. In terms of foods the robust corpora offer new lexemes after 2000. They are smažák /smaʒa:k/- fried cheese, svíčková /svi:tʃkova:/ - roasted beef with specific creamy sauce, knedlíky (G knödel) – a type of dumpling, and a specific Slovak and Czech sheep cheese bryndza/brynza. The lexeme brynza can be found also as a proper name. It is the surname of a popular English writer of criminal genre Robert Bryndza, who adopted the name of his Slovak partner Ján and settled in Slovakia. In terms of the above mentioned words we can see that the borrowing process is dynamic. It has one prerequisite: the word has to express a unique entity in the particular source language. Then it starts spreading across borders and becomes common in different language environments. The very process of acquisition can have two phases: a. Descriptive calques (smažený sýr – fried cheese, bryndza- ewe’s cheese, svíčková-roasted beef with cream sauce and dumplings, chlebíček-bread topped with potato salad and ham, cheese, egg and onion). a. True loan (smažák, brynza, chlebíček) – univerbal units The second phase takes place only on condition that different cultures have a relatively high level of contact and the particular entity is existent in both. By the same token we trace similar examples in the opposite direction from English to Czech. While before there was a tendency to translate the original word from the source language, the communication required higher standards and accuracy. Thus e.g. Czech smeták for mop and tvaroh for cottage cheese was not enough, smeták being much too specific on one and tvaroh too generic on the other hand. If we try to retrieve new borrowings from Czech we can basically find lexemes from the semantic field of foods. The process resulted in the fact that current Czech usage borrowed English mop and cottage cheese without adaptations. Czech considered IV – Panenka It is not surprising that we can find evidence of a loanword in the field of football, which is by no means the most popular sport in the world. Today there are some common expressions with a proper name. The older generation was familiar with the Pelé (Brazil) runaround, a football move designed to get around an opponent. (Mcdonald: pp. 8-47). A quite similar type is Cruyff turn named after a famous Dutch player Johan Cruyff. In 1974 Cruyff feigned a pass before dragging the ball behind his standing leg, turning 180 degrees, and accelerating away. Brewin, John (24 March 2016). "Johan Cruyff: All-time Top 20: No. 3". ESPN. Retrieved 12 July 2018. If we recall the 1976 UEFA European Championship final we cannot miss an incredible kick performed by Czech Antonín Panenka – in Czech Panenkův dloubák (Italian cucchaio, German Panenka Heber). He is referred to by Susie Dent in her Secret Languages of Britain (151,152). We can find her description of the famous kick. Due to reason of accuracy we shall rather quote from English Wikipedia. In association football, the Panenka is a technique used in penalty kick-taking in which the player, instead of kicking the ball toward the left or right corner of the goal, gives a subtle touch underneath the ball, causing it to rise and fall within the centre of the goal thus deceiving the goalkeeper. It was first used by Czech player Antonín Panenka, who presented this technique to the world in the 1976 UEFA European Championship final, when he beat German goalkeeper Sepp Maier to claim the title for the Czechoslovakian national team. After its sensational debut in the tournament, the Panenka kick has been used on rare occasions and mostly by highly respected players who can deal with the consequences of missing such an attempt. This style of penalty kick is also called Il cucchiaio ("the spoon") in the Italian-speaking world. Unlike S. Dent who mentions the term only in the form of simple noun phrase with the definite article (the Panenka) a wider reference renders a number of forms: Panenka kick (pre-modifier), a Panenka (head noun), the Panenka (head noun), to Panenka (verb). a. Panenka kick: The most recent example of a player successfully completing a Panenka penalty kick in the Euro’s is Andrea Pirlo against England. b. A Panenka: We call this style of penalty a Panenka after a Czechoslovakian player Antonín Panenka who scored in this way in the 1976 European. c. The Panenka: One penalty that is seen as the ultimate of cheekiness is the panenka. d. Panenka chip: Barkley won the second penalty and pulled of the audacious with a sublime Panenka chip. e. To Panenka: Just when Arsenal were nursing an intense pang of frustration - with Arsene Wenger being sent to the stands for his reaction, not before pushing fourth official Anthony Taylor - Ben Mee was penalised for a high boot on Laurent Koscielny, allowing Alexis Sanchez to Panenka it home after 98 minutes. To further substantiate the popular word we can render a selection of headlines from British media. • "The footballers who have moves named after them". The Guardian • "Antonin Panenka - the footballer Pele described as "either a genius or a madman"".Football writers.co.uk • Jump up to: a b "Euro 2012: Pirlo's courage to kick a penalty like Panenka helped Italy's 4-2 win over England". The Star. • "Andrea Pirlo explains THAT Panenka penalty which bamboozled Joe Hart at Euro 2012". The Mirror. • "I nearly tried a cheeky panenka penalty in Champions League final, admits Drogba". The Daily Mail. • "Fulham starlet Moussa Dembele misses 'Panenka' penalty in Youth Cup final". The Daily Mail. • Tom Bryant. "Football - Knowledge: the footballers who have moves named after them". The Guardian. • : a b c d e f g h i "The cult of the Panenka penalty". FIFA.com. • "UEFA EURO 1980 - History - Czechoslovakia-Italy - UEFA.com". UEFA.com. 4 October 2003. • FIFA.com. "1982 FIFA World Cup Spain - Statistics - Players - Top goals - FIFA.com". • FIFA.com. "1982 FIFA World Cup Spain - Groups - FIFA.com". • "BBC Sport – Euro 2012 analysis: Peerless Pirlo exposes England". bbc.co.uk. BBC Sport. 24 June 2012. • "Pirlo: 'Why I chipped Hart'". Football Italia. 24 June 2012. • "Chile 0-0 Argentina (4-1 pens): Hosts claim first Copa America title with shoot-out victory". Sky Sports. 4 July 2015. • "Everton youngster John Stones "Out Pirlos" Andrea Pirlo in Juventus shoot out". 101 Great Goals. 1 August 2013. • "Everton 1 Juventus 1; 6-5 on Penalties: Match Report". The Telegraph. 1 August 2013. • "EPIC FAIL: Watch two moments of hilarity and anguish as Udinese miss out on Champions League". Mirror Football. 29 August 2012. • "The Anti-Panenka! Alexandre Pato's awful penalty easily saved by Dida, costs Corinthians penalty shoot-out v Gremio". 101 Great Goals. 24 October 2013. • "Aaron Ramsey: 'I didn't know venue was home of the Panenka!'". Mail Online. A selection of British online websites. Search item iWeb corpus BNC Period Pistol 128600 560 16th c. Robot 205774 437 1920 Howitzer 3852 19 17th c. Polka 20774 35 Mid.19th Pram 10967 262 LME Hacek (also Dr. Hacek) 28/13 0 1950s Semtex 740 78 1980s Kolache, kolach, kolatch, kolace 309 0 10thc. Bramborak (potatoe pancake) 2 0 21st c. Skoda 11262 45 20th c. Zetor 148 11 20th c. Budvar 189 1 20th c. Bren 3664/2773 53/39 20th c. Kurva (East European) (expletive) 9 0 21st c. Panenka, the…, a…, to … 190 0 1970s Brynza 4 0 20th c. Bryndza (Robert B. writer) 29/15 0 21st c. halusky 8 0 21st c. Bryndzove halusky 11 0 21st c. Table 1. Final notes The current survey tries to trace and retrieve English words which were and are classified today as loanwords from Czech. Some statements are not fully substantiated (motyka, čížek, …) and some are generally accepted as such (pistol, robot, polka, howitzer). There is one widely used in 20th century Bren, whose original meaning is not known to English speakers today. On the other hand a Czech football player, who deserves a dominant role as an influencer of English, Antonín Panenka with his dloubák (a Panenka, the Panenka, Panenka kick and to panenka). We can also point reader‘s attention to previous author’s survey dealing with Angloromani and Czecho-Slovak Roma population in Britain. (SILSE – Silesian studies in English 2010). Reference Crystal D., The Stories of English, Kindle Books 2004. Crystal D., The Cambridge Encyclopaedia of the English Language, Cambridge 1995. Dent S., Dent’s Modern Tribes – The Secret Languages of Britain, London 2016. Grzega J., Borrowing as a Word-Finding Process in Cognitive Historical Onomasiology, In: Onomasiology Online (2003): 22-42. Janko J., Jankův sborník, Naše řeč, roč. 24 (1940), č.1, pp. 21-28 Kolář P., Angloromani – a new variant, In: Silesian Studies in English, Opava 2010: 9-20. Macdonald R.G., Scientific Soccer of the Seventies, Pelham: 1971. Vachek, J.: Historický vývoj angličtiny, Praha 1966. https://www.en.wikipedia.org/wiki/Panenka_(penalty_kick) https://www.en.wikipedia.org/wiki/Tunneling_(fraud) Brewin, John (24 March 2016). "Johan Cruyff: All-time Top 20: No. 3". ESPN. Retrieved 12 July 2018. Oxford English Dictionary Webster’s 11th Collegiate Dictionary https://www.english-corpora.org/iweb/ https://www.english-corpora.org/coca/ https://www.english-corpora.org/bnc/

There was variety from the very beginning. There must have been. No one has ever found a speech community which does not contain regional and social variation, and it is inconceivable that the human race has changed in this respect in the course of a mere 1,500 years. Indeed, the society which the Anglo-Saxons joined in Britain in the fifth century was notably heterogeneous. Old English, as we have come to call the earliest stage of the language, evolved in a land which was full of migrants, raiders, mercenaries, temporary settlers, long-established families, people of mixed ethnic origins, and rapidly changing power bases. The society was not very numerous – the total population of Britain in the fifth century cannot have been much more than half a million – but it was highly scattered, with people living in small communities, and groups continually on the move. These are ideal conditions for a proliferation of dialects. Our main source of information about the period, Bede’s Ecclesiastical History of the English Nation, written c. 730 (see panel 1.1), opens with a statement recognizing the existence of a multi-ethnic and multilingual Britain. In his first book, Chapter 1, we read: This island at present … contains five nations, the English, Britons, Scots, Picts, and Latins, each in its own peculiar dialect cultivating the sublime study of Divine truth. The Latin tongue is, by the study of the Scriptures, become common to all the rest. 1 Subsequent chapters describe in detail how this situation evolved. The first arrivals, Bede says, were Britons (we would now call them Celts), and they gave their name to the land. The Picts then arrived in the north of Britain, from Scythia via northern Ireland, where the resident Scots would not let them stay. The Scots themselves arrived in Britain some time later, and secured their own settlements in the Pictish regions. Then, ‘in the year of Rome 798’ (= AD 43), Emperor Claudius sent an expedition which rapidly established a Roman presence in most of the island. The Romans ruled there until the early fifth century, when Rome was taken by the Goths, and military garrisons were withdrawn. Attacks on the Britons by the Picts and Scots followed. The Britons appealed to Rome for help, but the Romans, preoccupied with their own wars, could do little. The attacks continued, so the Britons came to a decision. As Bede recounts in Chapters 14 and 15: They consulted what was to be done, and where they should seek assistance to prevent or repel the cruel and frequent incursions of the northern nations; and they all agreed with their King Vortigern to call over to their aid, from the parts beyond the sea, the Saxon nation … Then the nation of the Angles, or Saxons, being invited by the aforesaid king, arrived in Britain with three long ships. The Anglo-Saxon Chronicle reports their landing in Ebbsfleet (Pegwell Bay, near Ramsgate, Kent) in AD 449. The fifth nation, led by the brother-commanders Hengist and Horsa, had arrived. The account is clear and succinct, but the terms used to describe the peoples hide a deeper complexity which would have had linguistic consequences. The translators use such words as ‘nation’, ‘race’, and ‘tribe’, which suggest social groupings of a much more determinate and coherent nature than would have been the case. We need to be especially suspicious when we see Bede explaining (in Book I, Chapter 15), with apparent conviction, how the Germanic arrivals were the ancestors of the English peoples that surrounded him in the eighth century: Those who came over were of the three most powerful nations of Germany – Saxons, Angles, and Jutes. From the Jutes are descended the people of Kent, and of the Isle of Wight, and those also in the province of the West-Saxons who are to this day called Jutes, seated opposite to the Isle of Wight. From the Saxons, that is, the country which is now called Old Saxony, came the East-Saxons, the South-Saxons, and the West-Saxons. From the Angles, that is, the country which is called Anglia [Angulus, modern Angeln], and which is said, from that time, to remain desert to this day, between the provinces of the Jutes and the Saxons, are descended the East-Angles, the Midland-Angles, Mercians, all the race of the Northumbrians, that is, of those nations that dwell on the north side of the river Humber, and the other nations of the English. The account was influential, and was incorporated into the Anglo-Saxon Chronicle for the year 449. The ‘nations’ were ‘Saxons, Angles, and Jutes’? We dare not trust the names and the descriptions. Nowadays we are used to interpreting community names as if they reflected a social reality that is essentially coherent, territorial, and culturally homogeneous: the Poles live in Poland and do things that are typically Polish, the Danes live in Denmark and do things typically Danish. Of course we know that such characterizations hide a host of variations, not least those arising from immigration, emigration, ethnic mixing, and different levels of language proficiency. But in the days described by Bede, the names bore an even greater unpredictability in relation to social conditions. As historian Peter Hunter Blair puts it, referring to Bede, ‘there are many grounds for thinking that his threefold division reflects the orderliness of his own mind rather than the realities of the settlements’. 2 Bede himself in fact did not maintain his distinctions consistently, as the quotations suggest, referring to the same people sometimes as Angli and sometimes as Saxones. 1.1 Who was Bede? Bede – in Old English, Bæda – was born c. 672 in Monkton, a Northumbrian settlement just south of the River Tyne (present-day Tyne and Wear). At the age of seven he was taken to the monastery of Wearmouth, near modern Sunderland, and soon after joined the monastery at Jarrow. He became a deacon at nineteen and a priest at thirty, working as a writer and teacher. He died in 735 and was buried at Jarrow, his remains later being moved to Durham Cathedral. A doctor of the Church, he was canonized in 1899. His feast-day is 25 May. Almost everything we know about Bede comes from an autobiographical chapter at the very end of the Ecclesiastical History of the English Nation, which was begun in his late fifties, and finished only four years before he died. He lists in detail all his works until that point: biblical commentaries, treatises on language, biographies, letters, compilations, and histories. The Ecclesiastical History, written in Latin (Historia ecclesiastica gentis Anglorum), was his masterpiece. His aim was to tell the story of how Christianity arrived in Britain, but in so doing he became the first to give an account of the island’s history, and he is the earliest literary source we have for the events which shaped the nation. He scrupulously acknowledged his sources and helpers in a Preface. One of his contacts, a London priest called Nothhelm, even travelled to Rome to search the papal archives for relevant letters from the popes. Bede’s wide learning, reinforced by a historian’s skills of synthesis and detachment, led to the book quickly becoming an authority throughout Europe, and it was frequently copied. A translation into Old English was instigated (some have thought, made) by King Alfred the Great, and this is the source of the extract on p. 16. Modern historians now know, thanks especially to twentieth-century archaeological discoveries, that the social setting for these events was much more complex than Bede’s outline account suggested. This is hardly surprising. Bede was after all writing some 300 years after the arrival of the Germanic tribes, and even though some of his information came from an earlier source – a treatise written by a sixth-century British monk, St Gildas – that source was still a century away from the time of Vortigern. Both Bede and Gildas, moreover, had a particular focus – the history of Christianity – and the main forces and factors involved in this history did not need to take into account sociolinguistic realities. Any statement about these realities must always be tentative, given the limited evidence, but all conclusions point in the same direction, that fifth-century northwest Europe must have been a salad-bowl of languages and dialects. The community names of the time were of several kinds. Some were ‘tribal’, in the sense that all the members of the group would be originally related through kinship: the Angles may well have been a tribe, in this sense, though doubtless mixed with other stock. Other names reflected a much looser sense of ‘tribal’, being little more than a collection of bands gathered together under a leader. The -ing names of English towns suggest this interpretation: Reading, for example, was where the ‘people of Read’ (the ‘red one’) lived – though Read, of course, might have founded a dynastic succession, and the group would have become more tribal (in the first sense) as time went by. Yet another interpretation of a name is as a label for a confederation of groups who came together for defence or attack: this description seems to suit the Saxons, whose identity was based on their fighting ability with the type of short sword known as the seax. As long as a man carried a seax, he would be called Saxon, regardless of his ethnic or geographical origins. (In a similar way, later, all Vikings would be called ‘Danes’, regardless of whether they came from Denmark or not.) The names, accordingly, are not as clear-cut as they might appear. In particular, it was perfectly possible for an Angle to ‘become’ a Saxon by joining one of the seax-wielding groups. And as the Saxons moved westwards towards Normandy from their homeland in south-west Denmark, doubtless many Frisians, Franks, and others would have been incorporated into their ranks. We know least of all about the Jutes. The name Jutland, in northern Denmark (see panel 1.2), suggests an original homeland, but there is evidence that by the time the Jutes arrived in England they had lived elsewhere and adopted other ways. Their burial practice, for example, was inhumation – like that used by the Franks and other tribes on the middle Rhine – and not like that which was usual among the tribes of northwest Germany, who practised cremation. Many of the trappings found in graves in Kent, Sussex, and along the Thames are similar to those discovered in Frankish and Frisian territories. All this mixing suggests that the Jutes had no clear ethnic identity when they crossed the Channel: they may have given their name to Jutland, but they left no name in Britain. Indeed, as Bede never mentions the Jutes again, and as the name never appears in Kentish personal or place-names, a direct ethnic line of connection between Kent and the Continent has often been questioned. The linguistic situation, always a reflex of social structure, must accordingly have been much messier than any simple classification could ever reflect. When the invaders arrived in England, they did not bring with them three ‘pure’ Germanic dialects – Anglian, Saxon, and Jutish – but a wide range of spoken varieties, displaying different kinds of mutual influence. Attempts to find neat origins of the English dialects on the Continent are misguided, notwithstanding the points of similarity which have been noted between, say, Kentish and Frisian. The notion of ‘purity’ was as mythical then as it is now. A modern analogy is hard to find, but television these days sometimes allows us to observe a battalion of British troops abroad. They are brought together by their military purpose, not by speech: when we listen to them talk, we hear all kinds of accents. Their Anglo-Saxon counterparts would have been no different. Or, if they were different, it would be because the situation was much more volatile, compared with today, and the variation would have been more marked. Their age, after all, was an ‘age of migrations’ – a period of upheaval following a rise in the Germanic population during the first centuries of the millennium, when small groups were often on the move, living in territories which had no defined political boundaries. Accents and dialects proliferate, in such circumstances. 1.2 The general direction of the fifth-century Germanic invasions Geography accounts for the location of the arrivals. Angles migrating from Denmark would arrive along the length of the east coast. Saxons migrating from the northern coast of Continental Europe would arrive in the area of the Thames and along the south coast. Traditional accounts of the history of languages tend to minimize or ignore the inherent messiness found in real-life linguistic situations. Philologists have always tried to impose some order on the field by using the notion of a ‘family’ of languages – the Germanic family, in the present case, with its three main branches: North Germanic (Icelandic, Faeroese, Norwegian, Swedish, Danish), East Germanic (Gothic), and West Germanic (English, Frisian, Dutch, German, and derived languages). The metaphor of a ‘family’ is helpful, but it is also misleading in its suggestion that languages evolve through nice clear lines of descent, as in a human family. It does not allow for the kind of ‘sideways’ influence which individual languages have on each other. Varieties of a language which have begun to separate from each other can still influence one another in all kinds of ways, sometimes converging, sometimes diverging. The process never stops, being a reflex of the kind of mutual contact societies have. In these early centuries, communities which lived on the coast used sea-routes enabling them to maintain connections, and some shared linguistic features would have been one of the consequences. A group which moved inland would be less likely to maintain regular contact with its coastal associates, and be more likely to develop new features. Dialect convergence and divergence would be taking place at the same time, in different locations. We can note both of these processes happening for the Germanic group of languages during the period. In the late second century, the Goths moved into Europe from southern Scandinavia, eventually arriving in the Mediterranean region. During the fourth century, Bishop Wulfilas translated the Bible into Gothic. The language had changed so much during this short time that scholars now consider it to be a distinct, eastern branch of the Germanic family. On the other hand, the westward movement of peoples along the north European coast and into England resulted in a group of languages which had much greater similarities. English and Frisian, indeed, were so close that they would probably have been mutually intelligible for many centuries, especially in Kent. Even today, though mutual intelligibility has long since gone, English people listening to modern Frisian sense a familiarity with its expression which is not present in the case of Dutch or German. Genetic anthropologists have discovered a significant Y-chromosome identity, too (p. 31). 3 It is not possible to say how intelligible the Angles, Saxons, and Jutes found each other. There was a great deal that unified them culturally, of course. They had a common oral literary heritage and a common set of religious beliefs. Probably their dialects would have been mutually comprehensible, for the most part, though with islands of difficulty due to distinctive local pronunciations and vocabulary. The variation may have been no more than that which differentiates, say, present-day Glasgow, Newcastle, or London. The speech of these cities can be extremely difficult for outsiders to understand, when spoken rapidly and colloquially; but it becomes accessible when people speak slowly, and regular contact with the speakers quickly increases recognizability. Doubtless such variations in style existed in early Germanic, too. But there were significant differences separating the eastern and western branches of Germanic. If a Goth met a Saxon, in the fifth century, they would probably have had great difficulty understanding each other. Not only was there a great deal of sociolinguistic variety among the Continental peoples before they crossed the Channel and the North Sea, there was substantial variation in Britain already. Bede gives the impression that there were no Germanic people in Britain before the Anglo-Saxon invasions; but we now know that Hengist and Horsa were by no means the first Germanics to arrive in Britain from the European Continent. There is archaeological evidence of a Germanic presence in the Roman towns and forts of the south and east before the end of the Roman occupation in c. 400. For example, Germans in Roman military service in Gaul wore belt buckles of a distinctive type, and these have been found in early fifth-century graves at locations along the River Thames. Early runic inscriptions have been found, of Continental origin (see panel 1.3). There is argument over whether the numbers of Germanic incomers were large or small, and what their role was (mercenaries? settlers? traders? invaders?), but there is no doubt that they were there. And their speech – whether a different language, dialect, or accent – would have been distinctive. Kent must have been an especially mixed sociolinguistic region. The name long precedes the Anglo-Saxon invasions. It is Celtic in origin, from a hypothetical root form canto- probably meaning ‘rim’ or ‘border’ – hence, ‘the land on the border’ – and the British tribe that lived there were known as the Cantii. As the region on the ‘rim’ of England, and the part closest to the European mainland, it is likely that there had long been contact with the Germanic peoples. Indeed, Julius Caesar noticed the similarities as early as the 50s BC: he comments in his Gallic Wars (Commentarii de bello Gallico, Book V, 14), ‘By far the most civilized inhabitants are those living in Kent [Cantium] … whose way of life differs little from that of the Gauls.’ Soon after, Kent became a trade route to and from the Continent, and as a result was exposed to a wide range of Continental influences, especially from Frisians and Franks. During the late sixth century, in the reign of Æthelbert (who married the Christian daughter of a Frankish king), it would become a major cultural and political centre, doubtless highly cosmopolitan in outlook. 1.3 The Caistor rune The earliest runic inscription known in England was found in a cremation cemetery at the former Roman town of Caistor-by-Norwich, Norfolk (the name comes from Latin castra, ‘fort’). It is written on a roe-deer’s ankle-bone (astragalus), which was probably used as a plaything (perhaps a die in a game), and reads raihan, ‘roe-deer’. The runic scholar R. I. Page draws attention to the shape of the H rune, which has a single cross-bar: this was typical of northern runic writing, rather than the system used further south in Frisia (where the H was written with two cross-bars). 4 It suggests that the person who used this script came from Scandinavia, possibly southern Denmark. The significance of the find is that it dates from c. 400. This person was living in East Anglia well before the Anglo-Saxon invasions began. If there had long been Germanic people in Kent, then they may have been responsible – as some scholars have thought – for the naming of the Saxon peoples, as they heard of their arrival. Those to the south came to be called the South Saxons (Sussex) and to the west the West Saxons (Wessex), with those in between the Middle Saxons (Middlesex). Those to the north, curiously, were not called North Saxons (there is no Norsex) but East Saxons (Essex), which suggests that the naming took place at a time when the arrivals on the east coast had moved along the Thames until they could be seen to be ‘east’ of the other groups. The -sex name does not imply that the same people lived in all three areas; indeed, archaeologists have pointed out evidence of close links between Essex and Kent and relatively little in common with Wessex. The other interesting point is that these names are the names of the people, not the place they lived in: if it had been the latter, the names would have appeared as Sussexland, or the like – just as Englaland (‘land of the Angles’) would appear later. A cross-section of British society in 449 would thus show people of many different backgrounds – Celts, Romano-Celts, Germanic immigrants of various origins, probably some Germano-Celts (for how many of the invaders would have brought their wives with them?) – living in tiny communities of perhaps just a few hundred people. But this synchronic picture is not the only dimension we have to consider, in understanding the sociolinguistic forces which influenced Old English. The diachronic dimension – the way language changes over time – must also be taken into account. We must not forget that the various waves of immigration and invasion did not take place all at once. If Germanic people were arriving in Britain in, say, 400, their speech would be very different from those who arrived a century later – even if the two groups of people originated in exactly the same part of the Continent. And at least a century was involved. It was some fifty years before the first waves of Angles and Jutes arrived (449, according to the Anglo-Saxon Chronicle), another twenty-five before the South Saxons came (477), and nearly twenty years later before the West Saxons did (495). A lot can happen to pronunciation in a hundred years. We listen today to recordings made by the BBC in the 1920s and are struck by the very different ‘far back’sound of Received Pronunciation then (p. 472). How much more different would a century of pronunciation change have been, at a time when there was so little contact between people? Once in the country, mobility did not cease. Population growth within the Anglo-Saxon groups, plus the continual pressure from new arrivals in the east, forced people to move inland. Although frequently halted through conflict with the British, the Anglo-Saxons rapidly spread throughout central, southern, and north-eastern England (see panel 1.4). By 600 they had reached the area of present-day Dorset, and occupied land north to the River Severn, across central England into Yorkshire, and north along the coast towards the River Tyne. The paths taken by the Anglians followed the major rivers. Some entered the country via the Wash, at the River Ouse, eventually moving north-west to form the kingdom of Lindsey. A major grouping moved south to form the kingdom of East Anglia. A group who settled in an area west of modern Cambridge in the early sixth century came to be known as Middle Angles. Some entered via the River Humber, taking the Trent tributary southwards towards central England: these came to be called Mercians (a name which meant ‘marchmen’ or ‘borderers’). Some moved north from the Humber, along the Yorkshire River Ouse, forming the kingdom of Deira. Further north still, the kingdom of Bernicia came to be established through a series of incursions, initially from the sea and then from the south. There was no movement at that time into Cornwall, Wales, Cumbria, or southern Scotland, where the British were still dominant. Indeed, numerically the Anglo-Saxons were probably a minority until well into the eighth century. In all this, we are talking about small groups meeting small groups: no national armies existed in the sixth century, or for some time after. Accordingly, it is not possible to generalize about the social consequences of the expansion. In some places, an Anglo-Saxon victory would mean the total displacement of the British; in others, the British would have stayed near by (often preferring to live on the higher ground, while the Anglo-Saxons preferred the lower); in still others, cultural assimilation would have taken place. The traditional view that the Anglo-Saxons arrived and pushed all the British back into Wales and Cornwall, destroying everything en route, is now known to be simplistic. Although there are several reports in the Anglo-Saxon Chronicle of towns being sacked (such as Pevensey, Sussex, in 491), the archaeological evidence suggests that most towns were not. And although some Britons fled to the Welsh mountains, the far north, the Cornish moors, or further afield to Brittany, many – probably the majority – stayed in subjection, and by degrees adopted the new culture. 1.4 Early domains of Anglo-Saxon power (seventh century) There would have been a great deal of accommodation between people – that is, accents and dialects coming closer together when communities were at peace with each other, and diverging when they were at odds. A great deal of bilingualism must have been heard at the outset, and there must have been some language mixing. There are tantalizing hints of bilingual awareness in some of the place-names. The British name for Dover, for example, was Dubris, which was a plural form meaning ‘waters’. When the name was adopted by the AngloSaxons it became Dofras, which was likewise a plural form. This suggests that those who named the place had some awareness of Celtic grammar. Wendover (‘white waters’ – a stream) in Berkshire and Andover (‘ash-tree stream’) in Hampshire had a similar history. Place-names provide intriguing evidence about the developing relationships between the British and the Anglo-Saxons. There are large numbers of Celtic place-names in England. A small selection would include Arden, Avon, Exe, Leeds, and Severn, as well as the hundreds of compound names which contain a Celtic component. Most of the forms found in these names (insofar as they can be interpreted at all) have meanings to do with features of the landscape, such as cumb/comb ‘deep valley’, dun ‘hill fort’, lin ‘lake’, and several words for ‘hill’ – torr, pen, crug, bre. The Celtic element is italicized in the following selection: Berkshire, Bray, Bredon, Cambridge, Carlisle, Cirencester, Doncaster, Gloucester, Ilfracombe, Lancaster, Leicester, Lincoln, Malvern, Manchester, Penkridge, Penrith, Penzance, Wiltshire, Winchester, Worcester. Lists of this kind hide an important point – that the names are not evenly distributed across England. If there are few such names in an area, presumably this was a location where few British people remained, or where the assimilation into Anglo-Saxon society was complete. Conversely, where there are clusters of Celtic names, we must assume a culture where the British survived with their own identity for some time, coexisting with their Anglo-Saxon neighbours, who were presumably fewer in number compared with their compeers in the east. On this basis, we can see a steady increase in Celtic place-names as we look from east to west across England, until we reach Wales and Cornwall, where there are hardly any Germanic names at all. Celtic names in the east are by no means entirely absent, but they do tend to be names of major centres and features, such as Thames, London, Dover, and Kent. In such cases, we are probably seeing the workings of convenience: the Anglo-Saxons took over the Celtic name simply because it was widely known. A similar pragmatism would be seen many times in the later development of place-names. In an age of great mobility, contacts would have been very transient and of variable status. At one point, two groups might be trading partners; at another, they might be enemies. There was a continual shifting of local alliances between bands. There must have been dozens of fiefdoms throughout the period. By 600, ten independent domains had evolved south of the River Humber: Lindsey, East Anglia, and Essex in the east; Kent and Sussex in the south-east; Mercia and Middle Anglia in the midlands; Wessex in the south; and Magonsætan and Hwicce in the west, along the Welsh border. By 700, seven ‘kingdoms’ had been established throughout the country, the so-called Anglo-Saxon Heptarchy of Kent, Sussex, Wessex, Essex, East Anglia, Mercia, and Bernicia (Northumberland), though it would be misleading to think of these domains as being particularly large (some were more like a modern county in size) or as having clear-cut political boundaries. Nor is the balance of power between these kingdoms stable during the next 200 years. East Anglia and Kent were important areas in the seventh century, the latter especially following the arrival of St Augustine and other Roman Catholic missionaries in 597. By the end of that century Northumbria had become a major religious and cultural centre (as Bede would later demonstrate). Mercia’s power grew in the eighth century, especially under King Offa. In the ninth century, political power moved south again, with Wessex dominant under King Alfred (reigned 871–99), and it remained there for some time. 1.5 Why England, not Saxonland? If the Angles established themselves in one half of the country and the Saxons in the other, why did the name of the modern country derive from the former rather than the latter? The historical evidence, though meagre, does not suggest that the Angles were any more numerous than the Saxons, or had greater military successes. Why, then, is the country called England, and not Saxonland, Saxland, or some other such form? It is a puzzle, but we can make some guesses. The original use of the name Angli (for the people) and Anglia (for the country) is found in Latin writers during the seventh century, but only with reference to the Angles (as opposed to the Saxons and Jutes). A king of Kent, Æthelbert, is called rex Anglorum – ‘king of the Angles’. Angl- is later found in Old English as both Angel- and Engl-. In the Alfredian translation of Bede (Book IV, Chapter 26), for example, we find the phrase on Engla lande, translating Latin in regione Anglorum, which meant ‘in the country of the Angles’. Bede never used Anglia for the country as a whole: his name for it was Brittania or Britannia (‘Britain’). There was one context, however, where the early Latin writers did give the Angl- element prominence. This was in the phrase Angli Saxones, used at least from the eighth century to mean the ‘English Saxons’ (of Britain) as opposed to the ‘Old Saxons’ (of the Continent). A long time afterwards, as the historical facts began to blur in the popular mind, Anglo-Saxons came to be interpreted as ‘Angles and Saxons’, the combined Germanic people of Britain, which is how the term is used today. But in the eighth century Angl- did not have this sense. Rather, it was the crucial, contrastive element in the phrase – the English Saxons, as opposed to other kinds. Issues of identity being so important, perhaps it was this prominence which fixed Angl- in the intuitions of the people, as a label for the people as a whole? Whatever the reason, we can see the name broadening its meaning in the ninth century. The Old English translation of Bede uses the term Angelcynn (literally, ‘race of the Angles’, Bede’s gens Anglorum) to refer to all the Germanic peoples. The adjective English makes its first appearance at that time, too – long predating the name England. In a treaty made between Alfred and the Dane Guthrum (c. 880) we see English opposed to Danish, and it plainly refers to all of the non-Danish population, not just the Angles. Also, at around the same time, English is used for the language: the translation of Bede at one point (Book III, Chapter 19) talks about a monastery nemned on Englisc (‘called in English’) Cneoferisburh, and Alfred quite often uses the name in this way. It took over a century before we find the phrase Engla lande referring to the whole country, by the writers of the eleventh-century Chronicle. There was then a long period of varied usage, and we find such forms as Engle land, Englene londe, Engle lond, Engelond, and Ingland. The spelling England emerged in the fourteenth century, and soon after became established as the norm. Then, as now (p. 434), power politics controlled language trends (see panel 1.5). Power residing in Kent meant that the Kentish dialect would gain prestige. Power in the north would lead to a corresponding boost for Northumbrian. And for the first time in the history of English we can see the effect of such power on language, through the medium of writing. The missionaries introduced the Roman alphabet to the country, and large numbers of manuscripts, initially all in Latin, were soon being produced by monastic scribes. By the middle of the seventh century, these scribes were beginning to incorporate Old English forms into their work, devising a new alphabet in the process. It was an uncertain, experimental period, for this was the first time anyone had tried to write down what English people said, and conventions of handwriting, layout, spelling, and style had to be established. The texts soon began to display distinctive features, some of which reflected the regional background of the scribe or the location where he was working. The written language immediately added a new dimension to the language, a fresh set of opportunities for expression, and a millennium later it would provide the data and motivation for a whole new field of study, Old English dialectology. 5

 

The Celtic language puzzle In fact there are two puzzles. First, why did the Anglo-Saxons not end up speaking the Celtic languages of Britain? Arriving in such small numbers, we might have expected them to adopt the language of the country, as can easily happen after a period of settlement and intermarriage. This is what took place at the time in Normandy, for example, where the Scandinavian invaders ended up speaking French. It is also what took place in England after 1066, with the Norman invaders eventually speaking English. But the Germanic invaders of Britain retained their original language. The second puzzle. When invaders arrive in a country and impose their own language, they take in words from the indigenous language, often in large numbers. To take a relatively recent example, there are thousands of words in the Dictionary of South African English which have come from Afrikaans, Xhosa, Zulu, and other African languages. 6 Although English arrived in South Africa as a language of power, it quickly began to reflect local concerns by assimilating new vocabulary. And we may generalize: even if an invading group ends up adopting the conquered people’s language, that language leaves a sign of its presence. When the Vikings arrived in England in the late eighth century, they introduced many Scandinavian loanwords and even managed to exercise an influence on English grammar (p. 76). When the Normans took over England, they introduced thousands of French loanwords into the English they eventually adopted, as well as French conventions of spelling (p. 210). Why, then, are there so few Celtic loanwords in Old English? How can the Anglo-Saxons have failed to be influenced by the majority Celtic language around them? Apart from the place-names referred to on p. 25, the influence is indeed small, and many of the words which are cited as of Celtic origin are of doubtful etymology. It is sometimes difficult to tell whether a word entered Old English from Welsh, after the Anglo-Saxons arrived, or whether it had been acquired on the Continent from Latin, and was thus already in their language. For example, bin ‘receptacle’ might have derived from an early British word benna (compare Welsh ben ‘wagon’) or from an even earlier Latin benna; assen ‘ass’ probably came from an Old British word assen, but it might have been earlier, from Latin asinus. There are also cases of words which probably came from Celtic, but because there are equivalent forms in some Germanic languages, the point is not certain. These include puck ‘malicious spirit’ (Welsh pwca), which had a similar form in Old Norse (puki), and crock ‘pot’ (Welsh crochan), also found in several Scandinavian languages (such as Icelandic krukka). Old English words which do seem to have a clear Celtic connection include bannoc ‘piece of a loaf or cake’, broc ‘badger’, cammoc ‘cammock, a type of plant’, crag (compare Welsh craig or carreg), dunn ‘grey-brown’ (compare Welsh dwn), and wan ‘dark’ (compare Welsh gwan). Wan, for instance, a word not otherwise known in Germanic, turns up in Beowulf (l. 702): Com on wanre niht scriðan sceadugenga ‘The creature of the shadows came stalking in the dusky night’ (John Clark Hall’s translation). Three other Celtic words turn up in Northumbrian texts, suggesting an ongoing British presence in the far north: bratt ‘cloak’, carr ‘rock’, and luh ‘lake’ (cf. modern loch). We must also add to the list a few words introduced by Irish missionaries, such as ancor ‘anchorite’, clucge ‘bell’, and dry ‘sorcerer’ (compare druid). There are several words of uncertain etymology with possible Celtic connections cited in the Oxford English Dictionary, but even if we included them all, we would only be talking of another twenty or so candidates. A number of other Celtic borrowings (such as brogue, coracle, and plaid) did come into English, but not until well after the Old English period. There are various explanations, but all are speculation. Perhaps there was so little in common between the Celtic way of life as it had developed in Roman Britain, and the Anglo-Saxon way of life as it had developed on the Continent, that there was no motivation to borrow Celtic words. There might even have been a conscious avoidance of them. This could have happened if the AngloSaxons perceived themselves to be so socially superior to the ‘barbarians’ that Celtic words would have been seen as ‘gutter-speak’. Or there could have been avoidance for the opposite reason: because many Celts would have become highly Romanized (for the Romans were in the country for the best part of 400 years), perhaps the Anglo-Saxons perceived them as ‘nouveau riche’ and wished to distance themselves from such ‘posh’ speech. Either factor could have been relevant, in different times and places. Then again, a completely different line of reasoning might have been involved. Perhaps the two ways of life were so similar that the Anglo-Saxons already had all the words they needed. Celtic words which the Anglo-Saxons might most usefully have adopted might already have come into their language from Latin because of the Roman presence in Europe. At the very least they would have been familiar with many Latin words, from encounters with Romans on the Continent. From this point of view, Latin – as the language of political power – would have been a more attractive source of words than Welsh; and this would have been consolidated when the Irish missionaries arrived in Britain, bringing Latin as the language of a different kind of power. The Celts, too, would have been familiar with Latin: there must have been many Latin-speaking Celts during the Romano-Celtic years. Latin certainly had an influence on early Celtic, as can be seen from such forms as Welsh eglwys ‘church’ from ecclesia, or ysgol ‘school’ from schola. Several early place-names show this influence, such as the many places whose names have a British form of ecclesia as their source: Eccles, Eccleshall, Exhall, Eccleston (see also panel 1.6). 1.6 The cross question Was cross a Celtic loanword? It was not the normal word for ‘cross’ in Old English: that was a word with Germanic origins, rod ‘rood’, as in the triumphant line 56 of the Old English poem The Dream of the Rood: Crist wæs on rode ‘Christ was on the cross’ (p. 40). So how did cross arrive in English? The word is known in Germanic, deriving from Latin crux: Old Norse has kross. And as it does not appear in Old English until the tenth century, it is very possible that the Vikings brought the word with them. The earliest usage is in the place-name Normannes cros (modern Norman Cross, near Peterborough, Cambridgeshire), which has a Scandinavian ring to it because of the way the specific term precedes the general one (contrast the opposite pattern in Celtic, as in Welsh Llanfair ‘Church [of] Mary’). Then from the eleventh century it appears in other names, all in the north, such as Crosby and Crosthwaite. But some have argued that a word with such Christian significance would be unlikely to have come from a Scandinavian source. Religious words did not on the whole enter English from Germanic, whereas the Irish missionaries brought many religious terms with them. The Latin word had entered Old Irish as cros; Welsh has it as croes. Certainly stone crosses were common in Ireland, and Irish art influenced the stone crosses of England; so perhaps there was linguistic influence there, too. The matter is unresolved, and probably unresolvable. Genetic evidence is helping to throw some light on the situation. A study reported in 2002 7 showed a major difference in Y-chromosome markers between men from a selection of seven towns along an east–west transect from East Anglia to north Wales, suggesting a mass migration of Celts from England, with at least half the male indigenous Celtic population of England being displaced. The researchers, having also identified striking genetic similarities between English and Frisian men, concluded that the Welsh border was more of a genetic barrier than the North Sea. Such a significant population movement is suggestive of what we would today call ‘ethnic cleansing’ – and if this were so, one of the consequences would be a distaste for all things Celtic, especially the language. You do not borrow words from people you have just evicted. But the linguistic evidence from personal names does not entirely support this scenario. There are not many Celtic names used by Anglo-Saxon personalities, but when they do occur they are of special interest. Cædwalla, Ceadda, Cedd, Ceawlin, Cerdic, and Cumbra are all Welsh names. Cumbra, for example, is very close to the Welsh word for ‘Welshman’, Cymro. But what is interesting is that these are all names of members of the Anglo-Saxon nobility. Cædwalla, for instance, was king of Wessex in 685, according to the Anglo-Saxon Chronicle, and his conversion to Christianity is described by Bede (Book V, Chapter 7). But Cædwalla is a distinctly Welsh name. Indeed, he has a namesake in the Welsh prince Cadwallon of Gwynedd – referred to as ‘king of the Britons’ by Bede (Book II, Chapter 20) – who killed the Northumbrian King Edwin in 633. What sort of society must it have been for Anglo-Saxon royalty to adopt Welsh names? People are remarkably sensitive about choosing first names, as every parent knows. Great thought is devoted to the matter. No one would give their child the name of an enemy or of a person felt to be disreputable. When people are at war, they may even change their name to avoid being wrongly identified – as famously happened with the British royal family in 1917, when George V replaced Saxe-Coburg-Gotha by Windsor. On the other hand, choosing the name of a person whom one respects, or whom one wants to impress or thank, is a common practice – whether this be an older relative, a family friend, a business contact, or a political ally. People are also much influenced by social trends: some names become highly popular, and in modern times newspapers publish annual lists of the most fashionable choices. Religion exercises a strong influence, too, as with names of saints or biblical personalities. In older times – as still in many societies today – even greater significance was attached to the meanings of names, with children being deliberately called names which mean ‘blessed’, ‘Christ-like’, and so on. So, if some Anglo-Saxon noblemen were giving their children British names, it must mean that, at the very least, there was respect for some members of Celtic society in some parts of the country. A likely scenario is that Anglo-Saxon chieftains would be living in accord with members of the Romano-Celtic nobility, and intermarrying with them. A child would be named for a senior member of one or other family, and this would just as easily be Celtic as Germanic. Some of these children would one day become nobility themselves, and use of the name would spread. And if senior members of the household did such things, then junior members would also find it a fashionable thing to do. We do not know who were the parents of Cædmon – the seventh-century monastery stable-lad who, according to Bede (Book IV, Chapter 24), became England’s first Christian poet – but they gave him a Welsh name. Why such intimate contact with Celtic tradition did not result in a greater influx of Celtic loanwords into Old English remains one of the great puzzles in the history of the language.

Loanwords in the Lexicon of English

Jakub Schwan

Slovo a slovní zásoba

 

The English Language is a linguistic system which has undergone a turbulent evolution – in fact is ever-evolving (almost all languages are). Over the years, English has been influenced by other languages and it formed a number of varieties and ‘Englishes’.

There was variety from the very beginning. This is innate for languages. After all, languages are social phenomena and societies tend to be relatively heterogenous. The earliest stage of the language is called Old English. It evolved in in a land which was full of migrants, raiders, mercenaries, temporary settlers, long-established families, people of mixed ethnic origins, and rapidly changing power bases. The main source of information about the period is Bede’s Ecclesiastical History of the English Nation. The first arrivals, Bede says, were Britons (we would now call them Celts). Other arrivals followed (Romans, Anglo-Saxon tribes…). Modern historians now; however, know, thanks especially to twentieth-century archaeological discoveries, that the social setting for these events was much more complex than Bede’s outline account suggested.

The linguistic situation is always a reflex of social structure which must have been much messier than any simple classification could ever reflect. When the invaders arrived in England, they brought a wide range of spoken varieties and dialects, displaying different kinds of mutual influence.

It is important to point out that Anglo-Saxons did not end up speaking the Celtic languages of Britain. This is interesting because one might have expected them to adopt the language of the country, as can easily happen after a period of settlement and intermarriage. This is what took place at the time in Normandy, for example, where the Scandinavian invaders ended up speaking French. This is an intriguing puzzle.

Another interesting puzzle is the lack of Celtic influence on Old English. When invaders arrive in a country and impose their own language, they take in words from the indigenous language, often in large numbers. To take a relatively recent example, there are thousands of Afrikaans words in South African English.

Additionally, many of the words which are cited as of Celtic origin are of doubtful etymology. It is sometimes difficult to tell whether a word entered Old English from Welsh, after the Anglo-Saxons arrived, or whether it had been acquired on the Continent from Latin, and was; thus, already in their language.

Old English words which do seem to have a clear Celtic connection include bannoc ‘piece of a loaf or cake’, broc ‘badger’, cammoc ‘cammock, a type of plant’, crag (compare Welsh craig or carreg), dunn ‘grey-brown’ and wan ‘dark’. Wan, for instance, a word not otherwise known in Germanic, turns up in Beowulf. Three other Celtic words turn up in Northumbrian texts, suggesting an ongoing British presence in the far north: bratt ‘cloak’, carr ‘rock’, and luh ‘lake.

But how is it possible that the Celtic linguistic influence was so insignificant? There are various explanations, but all are speculation. Perhaps there was so little in common between the Celtic way of life as it had developed in Roman Britain, and the Anglo-Saxon way of life as it had developed on the Continent, that there was no motivation to borrow Celtic words.

The Anglo-Saxons might have perceived themselves to be so socially superior to the ‘barbarians’ that Celtic words would have been seen as ‘gutter-speak’.

Then again, a completely different line of reasoning might have been involved. Perhaps the two ways of life were so similar that the Anglo-Saxons already had all the words they needed. Celtic words which the Anglo-Saxons might most usefully have adopted might already have come into their language from Latin because of the Roman presence in Europe. The Celts would have been familiar with Latin; there must have been many Latin-speaking Celts during the Romano-Celtic years. Latin certainly had an influence on early Celtic, as can be seen from such forms as Welsh eglwys ‘church’ from ecclesia, or ysgol ‘school’ from schola.

Words of Celtic origin are still present in today’s English lexicon – mainly toponyms. There are large numbers of Celtic place-names in England. A small selection would include Arden, Avon, Exe, Leeds, and Severn, as well as the hundreds of compound names which contain a Celtic component. Most of the forms found in these names (insofar as they can be interpreted at all) have meanings to do with features of the landscape, such as cumb/comb ‘deep valley’, dun ‘hill fort’, lin ‘lake’, and several words for ‘hill’ – torr, pen, crug, bre. The Celtic element is italicized in the following selection: Berkshire, Bray, Bredon, Cambridge, Carlisle, Cirencester, Doncaster, Gloucester, Ilfracombe, Lancaster, Leicester, Lincoln, Malvern, Manchester, Penkridge, Penrith, Penzance, Wiltshire, Winchester, Worcester.

 

The section above focused mainly on the diachronic aspects of English and its historical development. However, this is not the only way to adopt new words. English has been influenced by latin, French and other major languages over the years.

However, in today’s world – where English plays the role of lingua franca – English is a language that easily absorbs and develops words from other languages – it is effected by some minor languages as well.

Romany culture and its words have had their impact on the current state of the English language and its historical development.

The Romani population started their journey in the 9th century, and took them through Afghanistan, Persia and Greece to Europe where they spread. It is assumed that Gypsies first came to England in the 14th century. By their appearance they were dark and appeared rather mysterious and lived on the fringes of major society. There was a general assumption that they came from Egypt.

The evidence of written Romani is very rare, whether in Britain or in other parts of Europe. There is a historical documentation by outsiders from the majority population, however, which lights up the developmental stages of Angloromani. The oldest text that is considered to represent British Romani (the oldest documentation of Romani in Europe) is the Borde’s sample, dated back to 1542 with thirteen English phrases and their Romani translations.

This short sample, nevertheless, provides sufficient material to determine with certainty that it represents an inflected dialect of Romani, with forms such as av-ava tu-sa ‘I-will-come withyou’ spelled A bauatosa in the original. The Winchester Confessions provide us with the second-oldest British source on Romani.

The occasional use of Romani words in English conversation can be found among the families of British Travellers of Romani origin. British Gypsies use a Romani word occasionally in situations like welcoming guests or meeting with other family members. The reasons may very from adding a humorous flavor to the adoption of secret communication to prevent Gaujos (non-Gypsies) from understanding. This sort of lexical epenthesis results in the so-called Angloromani.

There are two main areas where Romani words’ influence on English can be observed: (1) names of jobs and (2) first names and last names.

Due to their migrating character Gypsies were involved in typical occupations all over Europe. Among them the following can be mentioned: hawker (travelling vendor), peddler (travelling vendor), basket maker, mat maker, brush maker, chair bottomer (similar to basket maker), tinker, tinman, knife grinder, dealer, peg maker, umbrella mender, chimney sweep, horse dealer. A dominant role is played by the activities connected with selling goods and working with wood. Gypsies are often connected with horse-trading due to their love for horses (the vardo and the horse).

Semantic analysis of Gypsy names can help unveil he mastery of their bearer. In terms of first names the biblical origin can be tracked: Mary, Sam, Elijah, Goliath, Noah, Sampson. Among other Amberline (because of the amber colour), Belcher (smoker), Dangerfield, Liberty, Major (big), Neptune (God of seas), Silvanus (silva- forest), Vandlo, Anselina, Athalia, Britannia, Cinderella, Clementina, Sabina, Ocean, Reservoir, Sinfai, Unity, Vancy.

In terms of surnames a connection with jobs can be tracked. Here are the names of some wellknown traveller families: Boswell (place near the woods), Buckland (variant of backland), Faa (variant of farrier), Hearn , Heron (bird), Lee (protecting shelter), Levell (calm and steady), Smith, Wood, Young Ayres , Baker, Ball (courage), Chapman (peddler – they sold chapbooks /pamphlets), King, Scamp (mischievous person in a likable way), Sherrerd (probably related to Sheridan – a seeker), Stokes (back formation from stoker).

English was originally influenced by Romany in the areas where they lived – we could call it backcountry today. Analysing the dialects of English we can come across words of Romany origin in Cumbria, the country near the Scottish border. It is surprising that this lexicon can be heard even in the London area today – also the words mentioned above, e.g., kushti or chor. Even fairly common mush was frequent in Cockney circa 50 years ago meaning derogatory, ‘You ugly face.’

To monitor this type of lexicon is not easy. Romani speakers are rather shy when addressed directly. Consulting representative Oxford English Divtionary is not of much help due to its rather conservative character. It is surprising that even British National Corpus can provide us with some useful findings (Mush – most frequent 70, pukka with 14 occurrences, spiv with 12, and we also find words like kushti - 2, and wonga with 2 occurrences).

 

Another minor language which contributed to the lexicon of English is Czech.

Despite the fact that Czech is spoken by only a little more than 10 million people it also played its relevant role in the development of the English language. There exist at least three Czech loanwords: pistol, howitzer and robot.

Pistol, which today has two meanings: a small firearm held in one hand and whose chamber is integrated with the barrel or in US English informal attribute for a very energetic or enterprising person. The former sense originated in Czech (píšťala, of which the original meaning was ‘whistle’, hence ‘a firearm’ by the resemblance in shape and function). It did not enter English directly but via Middle High German pischulle and Middle French pistole. Its first usage in English can be retrieved back in 16th century.

Howitzer is an artillery gun shooting at high trajectories and medium muzzle velocities. It comes from Czech houfnice which became German Haubnitze and via Dutch howitzer entered English. The lexeme was first used in 17th century.

The 20th century renders probably a more numerous evidence due to a closer contact of the cultures in Europe. The word robot (with 205774 hits iWEb v. 437 in BNC) in the meaning of a machine capable of carrying out a complex series of actions automatically, especially one programmable by a computer. It was coined by a popular Czech author Karel Čapek in his drama RUR Rossum’s Universal Robots in 1920. The word is derived from the word robota – forced labour.

Kontrolní úkol č.8

Vypracovala: Bc. Aneta Žylová

 

Co je to naturální směna a jaké má nevýhody?

-        Naturální směna se dá označovat jako směna jednoho zboží za druhé. Příkladem této směny je směna potravin za oděv. Mezi problémy nebo nevýhody této směny je například dosažení oboustranné shody. (dva spotřebitelé, kteří nabízejí a požadují zboží toho druhého). Dále také nutnost rozhodnutí, v jakém poměru směňovat. Výrobci jsou schopni stanovit, kolik svého zboží jsou ochotni se vzdát, aby získali zboží, které potřebují. Aby se tyto problémy odstranily, zavedly se tzv. komoditní nebo také zbožové peníze. (akceptován jeden druh zboží, který sloužil jako všeobecně uznávaný prostředek směny – obilí, olej, kůže).

Co jsou to komoditní peníze a jaké mají nevýhody?

-        komoditními penězi označujeme zboží nebo surovinu, kterou lze směnit za něco jiného, stejně jako kdybychom platili běžnými penězi. Aby komodita mohla nejlépe plnit funkci peněz, musí splňovat – a) trvanlivost, b) dělitelnost, c) směnitelnost, d) vzácnost, e) omezenost výskytu. Tím že se zvýšila potřeba nalézt platidla s trvalejší hodnotou, komoditní peníze byly postupně nahrazeny drahými kovy (zlato, stříbro). 

 

Jak byste definovali peníze?

-         peníze jsou všeobecně přijímaný prostředek směny nebo placení. Peníze jsou také zvláštním druhem univerzálního aktiva, které plní funkce prostředku směny a míry hodnot. Co se týče ekonomické teorie, jsou peníze takový statek, který v určité společnosti slouží jako všeobecně přijímaný prostředek směny, pro který platí, že velká většina nepřímých směn v nějaké ekonomice se realizuje jeho prostřednictvím. Peníze jsou všeobecně přijímány při placení za zboží a služby nebo při úhradě dluhů. 

Jaké rozeznáváme v současné době formy peněz?

-        Peníze jako zákonné platidlo, peněžní substituty, peněžní agregáty, 

-        Hotovostní – mince a bankovky

-        Depozita na požádání – bezhotovostní – platby na účtech a šekovatelné depozita

-        Terminované vklady – terminované účty a depozitní certifikáty

Co je to nabídka peněz, co ji tvoří a jak se dá vyjádřit?

-        Nabídka peněz nebo také peněžní zásoba je množství peněz v ekonomice, která je v rámci daných pravidel schopna vytvořit bankovní systém. Nabídku peněz tvoří centrální a obchodní banka.

-        Centrální banka – vydává do oběhu hotovostní peníze (oběživo + depozita) a vytváří prostřednictvím svých nástrojů bankovní rezervy

-        Obchodní banky – vytvářejí bezhotovostní peníze v rámci svých aktivních operací

 

Co je to poptávka po penězích a jaké typy rozeznáváme?

-        poptávka po penězích je pojem, který označuje snahu držet peněžní zůstatek místo jiných aktiv. Poptávka představuje rozhodování člověka o struktuře svého bohatství

-        Rozeznáváme dva typy:

o   transakční – vychází z funkce peněz jako prostředku směny a reprezentuje snahu zajistit dostatečné množství likvidních prostředků pro běžnou spotřebu

o   majetkovou – vychází z funkce peněz jako uchovatele hodnoty, představuje snahu zajistit majetek, který přináší důchod. 

 

 Stručně charakterizujte vývoj kvantitativní teorie peněz.

-        Co se týče vývoje kvantitativní teorie peněz, existuje celá řada akademiků a teorií, které se tímto problémem zabývají. Nejprve zde byla Salamanská škola, kdy se zdůrazňoval příčinný vztah mezi změnami množství peněz v oběhu a změnami cenové hladiny. Zde se ještě neuvažovalo o obratu peněz. Dále zde byl John Locke, který kladl důraz na příliv drahých kovů do domácí politiky. Na Locka poté navazoval David Hume, který převzal jeho teorie a stal se autorem neutrality peněz. Zde se jednalo o tom, že změny v množství peněz nemají v dlouhém období vliv na reálné veličiny a ovlivňují pouze cenovou hladinu. Po Humovi přichází teorie klasické politické ekonomie s představitelem Davidem Ricardem. Ten říká, že hodnota peněz se mění nepřímo úměrně jejich množství v oběhu. Byl kritikem Bank of England za pozastavení směnitelnosti anglické libry a zdůrazňoval, že nadměrná emise bankovek vede k jejich znehodnocení. Další významnou školou byla Cambridgeská škola. Představitel této školy byl Alfred Marshall, který se stal autorem důchodové verze kvantitativní teorie peněz, která byla založena na příjmovém a výdajovém přístupu a peněžních zůstatcích. Dalším představitelem byl Irving Fisher, který se stal autorem transakční rovnice směny, na které je založen jeho výklad peněz. Zde se předpokládá, že rychlost obratu peněžní jednotky a počet transakcí jsou nezávislé na změnách množství peněz v oběhu. Další představitel je John Maynard Keynes, který rozvíjel důchodovou verzi. Snaží se dokázat, že počet jednotek spotřebních statků ovlivňuje kupní sílu peněz. Předposlední teorií byla neoklasická renesance a monetarismus, kdy se od 50. let 20 století vrací opětovný zájem o oživení neoklasické ekonomie. Zde je dobré zmínit Dona Patinkina, který byl jediným významným představitelem neoklasické syntézy, které ji otevřeně akceptoval. Dále zde byl Milton Friedman, kdy se jeho teorie opírala o tezi, že poptávka po penězích je stabilní. Poslední je nová keynesianská ekonomie, kdy se formulovala měnová politika. Zde se začíná pracovat s endogenitou peněz a monetární politikou. 

Základy ekonomie a národohospodářské teorie 2 – úkol. č.7

Vypracovala: Bc. Aneta Žylová

1. Popište roli státu jako hospodářského subjektu. Jak vystupuje na straně nabídky a jak na straně 

poptávky a proč?

·       stát na trhu vystupuje na obou stranách, (jak na straně poptávky, tak i nabídky).

·       Na straně poptávky – stát vystupuje jako nakupující formou státních zakázek (ty jsou pro firmy cenné)

·       Na straně nabídky – vystupuje jako podnikatelský subjekt, který zřizuje státní podniky

 

2. Popište roli státu jako činitele, který vytváří a ovlivňuje ekonomické prostředí.

·       Stát vystupuje nejen jako hospodářský subjekt, ale také může ovlivňovat ekonomické prostředí. 

·       V jistých případech je možný zásah státu do tržního hospodářství, aby pozitivně ovlivnil jeho následný vývoj. 

3. Jaké jsou důvody potřeby státu zasahovat do tržního hospodářství?

·       Důvody jsou tři:

o   zajištění efektivní alokace trhu formou přerozdělování výrobních faktorů a produkce

o   etické nutnosti zmírnění sociálních nerovností vyplývajících z podstaty tržního mechanismu (formou daní a transferových plateb)

o   z etických důvodů vystupuje stát jako ochránce zájmů celé společnosti

4. Co je to hospodářská politika a jaké jsou její cíle?

·       hospodářskou politiku můžeme chápat jako souhrn cílů, nástrojů, rozhodnutí a opatření státu (převážně v makroekonomické, ale i v mikroekonomické oblasti ekonomiky). 

·       Jedná se o ovlivňování ekonomických procesů ve státě za účelem dosažení cílů, které si vláda klade. 

·       Jedním z cílů je zajištění stability ekonomiky

o   (vyrovnané platební bilance, udržení nebo zvýšení zásob zlata, udržení nízkého procenta nezaměstnanosti, udržení nízkého procenta inflace, eliminace sociálních dopadů)

·       Druhým cílem je zajištění růstu ekonomiky

5. Co nejvíce vyvážíme a kam?

·       Nejvíce vyvážíme do sousedního Německa a Slovenska. (stroje a dopravní prostředky) 

6. Jak vypadá vývoj obchodní bilance v průběhu posledních let?

Rok
Hodnota (v českých korunách)
2017
152,6 mld
2018
132,7 mld
2019
114,7 mld
2020
190,0 mld
 

7. Jaké jsou nedostatky nebo nedokonalosti trhu?

·       Mezi nedostatky trhu patří nedokonalá konkurence, veřejné statky (takové, které jsou nezmenšitelné a nevylučitelné), nebo externality (při výrobě nebo spotřebě jednoho dochází k vytváření nezamyšlených nákladů nebo přínosů jiným subjektům)

·       nedokonalá konkurence popírá existenci konkurenčního prostředí. 

·       Je to stav na trhu, kdy je porušena alespoň jedna z podmínek 

o   (homogenita výrobku, dokonalá informovanost, velký počet prodávajících…) 

·       při nedokonalé konkurenci dochází na trhu k nerovnováze

 

8. Jaké má podle vašeho názoru nedostatky stát? Zkuste demonstrovat i na příkladu.

·       Jedním z nejdůležitějších úkolů státu je také dodržovat určitou vyrovnanost českého trhu a také spokojenost obyvatel. Některé kroky státu však nemusí být ku prospěchu obyvatel ani státu. Jako příklad bych uvedl nedokonalý energetický mix, který způsobuje přílišnou závislost na jednom subjektu, toto činí potíže zejména v poslední době.

 

9. Jaký je Váš postoj k tvrzení, že je lépe ponechat vývoj tržního hospodářství jeho samoregulačnímu procesu formou neviditelné ruky trhu, protože jakékoliv státní zásahy mohou situaci pouze zhoršit?

·       Samozřejmě je důležité, aby stát do tržního hospodářství nezasahoval nějak závažnými kroky, které by mohly narušit plynulý a samoregulační proces. Avšak je potřebné zdůraznit, že stát má určité povinnosti, kterými musí tento trh hlídat, aby nebyla narušena jeho rovnováha.

 

10. Jaký je Váš postoj k tvrzení, že je lepší likvidovat tržní mechanismus a přenechat řízení ekonomiky pouze státu, protože tržní mechanismus má řadu nedostatků.

·       Zde budu sdílet podobný názor v předchozí otázce, a to ten, že není dobré přenechat všechno řízení ekonomiky státu. Role státu v tržním mechanismu by měla být taková, aby byl schopný zasáhnou pouze v případě potřeby. Přílišná centralizace a plánovanost způsobuje problémy zejm. pro spotřebitele.

 

11. Jaký je Váš postoj k tvrzení, že nejúčinnější je kombinace trhu a státu. Pakliže se k tomuto tvrzení stavíte pozitivně, tak v jakém poměru a jakými nástroji?

·       Souhlasím. Pokud tržní rovnováha trvá a nevede tato forma k negativnímu ovlivnění trhu, poté se spíše přikláním k samoregulaci trhu. Stát by měl nastavit určité meze a podmínky a zasáhnout až tehdy, pokud by byla tato rovnováha rozvrácena. Popř. pokud je jeho zásah potřeba zabezpečit potřeby určité skupiny obyvtel či reagovat na náhlé situace, se kterými si trh sám efektivně neporadí.

 

12. Pokuste se popsat obchodní politiku státu, včetně jejích nástrojů, a jak funguje.

·       Obchodní politika funguje tak, že stát reguluje toky výrobků a služeb přes hranice země.

·       Během obchodní politiky používáme dva nástroje:

o    autonomní – stát přímo uplatňuje ve své výlučné pravomoci 

§  tarifní (představitel nástrojů jsou cla, dovozní i vývozní) 

§  netarifní (množstevní omezení dovozu nebo vývozů licenční povolení na vybrané zboží, normy jako překážka, která může dovoz omezit)

o   smluvní nástroje – těmito nástroji obchodní politiky je regulován obchod mezi dvěma nebo více státy na základě vzájemné dohody

13. Popište sociální a důchodovou politiku státu, zvolte některé z jejích nástrojů, popište je a vysvětlete jejich funkci.

·       Sociální politika – jedná se o jednání státu a dalších subjektů sociální politiky s cílem ovlivňovat životní podmínky.

·       Také je to soubor aktivit, nástrojů a opatření jejichž smyslem je reakce na nepříznivé sociální události (stáří, nemoc, invalidita, nezaměstnanost) –> systém sociálních dávek, zdravotního a sociálního pojištění. Nástrojem sociální politiky můžeme považovat například různé úlevy či výhody. 

·       Důchodová politika – jedná se o ovlivňování příjmů (důchodů) fyzických i právnických osob státem s cílem zamezit inflaci. Je uskutečňována především ovlivňováním cen výrobních faktorů státem –> zejména mezd a zisků. Nástrojem důchodové politiky je stanovení minimální mzdy. 

14. Jak se měří úspěšnost hospodářské politiky?

·       Nejčastějším používaným nástrojem pro měření úspěšnosti hospodářské politiky je tzv. magický čtyřúhelník. 

·       Ten měří čtyři oblasti:

o   míru nezaměstnanosti v procentech

o   roční míra inflace v procentech

o   roční tempo růstu reálného HDP v procentech

o   saldo běžného účtu platební bilance v nominálním HDP v procentech

1.   Jak byste definovali externality a jaké typy externalit rozeznáváme?

 

2.   Uveďte příklady externalit.

3.   Co je to Pigouova daň?

4.   Jak lze řešit problematiku externalit?

5.   Co je to Coasův teorém?

6.   Co je to hranice produkčních možností?

7.   Co je to reálný a potenciální produkt?

8.   Co je to HDP a HNP?

 

Aha, takže hrubý národní produkt je hodnota finální produkce vyprodukovaná za měřené období příslušníky daného národa nezávisle na tom, zda byla vyprodukována na území daného státu a naopak hrubý domácí produkt nezohledňuje národnost, ale místo tedy ČR.

9.   Jaký je rozdíl mezi nominálním a reálným produktem?

 

Nominální HDP nebo HNP produkt vyjádřený v běžných cenách daného období Reálný HDP nebo HNP je již očištěný o míru inflace a je to tedy HDP nebo HNP vyjádřený ve stálých cenách.

10.   Co nelze zachytit v HDP nebo HNP?

 

1.  Netržní statky (produkce pro domácnost a v domácnosti vytvořená jako vaření, praní, opravy)

2.  Hodnota volného času

3.  Škody na životním prostředí

4.  Stínová, černá, podzemní ekonomiky 

5.  Kvalita zboží a služeb

 

11.   Co je to ekonomický růst?

 

V ekonomické teorii je růst výkonnosti považován za posláním a funkcí hospodářství, je jedním z kritérií, podle nichž je hospodářství a jeho vývoj posuzován. Díky tomu se otázka výkonnosti stala jednou z klíčových otázek řešených na makroekonomické úrovni.

O ekonomickém růstu hovoříme tehdy, jestliže HDP v roce t+1 je vyšší než HDP v roce t. Ekonomický růst se tedy měří jako roční tempo růstu reálného HDP.

12.   Jak se měří ekonomická síla země?

 

Ekonomická síla země, je změřena dle absolutní hodnoty reálného HDP ve srovnatelné měně (obvykle v USD).

Ukazatel ekonomické úrovně země je vyjádřen reálným HDP v přepočtu na jednoho obyvatele ve srovnatelné měně

13.   Jak se měří ekonomická úroveň země?

14.   Co je to Okunův zákon?

15.   Jaký je rozdíl mezi extenzivním a intenzivním růstem?

Extenzivní růst je růst založený na růstu výrobních faktorů a platí, že rostou-li faktory výroby rychleji než výstupy výroby → ubývá výnosu.

Intenzivní růst je růst založený na zvyšování souhrnné produktivity výrobních faktorů a platí, že růst výroby je rychlejší než růst vstupu výrobních faktorů.

16.   Co jsou to veřejné statky? Uveďte příklady.

 

Jde o  statky, pro které platí, že se spotřebou dalších jednotek nezmenšují a z jehož spotřeby je obtížné vyloučit spotřebitele. 

17.   Zamyslete se nad problematikou školství a zdravotnictví jako veřejného statku.

 

Jde o služby, které poskytuje stát svým občanům. Z ekonomického hlediska se jedná  o statky, jejichž financování je velmi náročné na státní rozpočet. Zejm. v případě školství se však jedná o určitou investici do budoucnosti daného státu. Vzdělaný národ má větší potenciál pro inovace atd. Zároveň to prospívá trhu práce, jelikož člověk s VŠ může dělat i prodavače, ale člověk se ZŠ nemůže být doktor atd.

Co se týče zdravotníctví, tak bych zmínil otázku prevence, která je z ekonomického pohledu velmi relevantní, jelikož preventivní opatření jsou vždy levnější než následná léčba. Zdraví populace také jasně koreluje s jeho ekonomickou aktivitou.

 

MĚŘENÍ VÝKONU EKONOMIKY

Možnosti měření výkonu ekonomiky, externality, veřejné statky

Když se tak dívám na ten nadpis, co se týče externalit, o těch jsme si myslím již něco říkali. Kde jen to bylo? Aha, už vidím. Kapitola číslo 5, doprovodné jevy tržního mechanismu. Konkrétně se problematikou externalit zajímal Arthur Cecil Pigou, takže jestli bych k tomu chtěl zjistit něco víc, zkusím si do vyhledávače zadat přímo jeho jméno. A, už to vidím. Jako návod na řešení externalit navrhoval tak zvanou Pigouovu daň, ale jsou tu i jiné možnosti.

Měření výkonu ekonomiky

Jak jsme si již řekli, makroekonomie zkoumá chování ekonomiky jako celku a můžeme hovořit o třech okruzích, na jejichž sledování se zaměřuje.

Jsou to:

1.  Výkonnost ekonomiky a zejména souvislosti jejího hospodářského růstu

2.  úroveň zaměstnanosti a vysvětlení příčin vzniku nezaměstnanosti a její úrovně

3.  Pojetí inflace a vysvětlení jejího vzniku a dopadů na hospodářství   

V souvislosti s tím, se v této kapitole budeme zabývat výkonností ekonomiky a jejím měřením. Zaměstnanost, inflace a hospodářské cykly pak budou náplní kapitoly následující tedy dvanácté.

To, jak je hospodářství výkonné, záleží na využívání výrobních faktorů. Jsou to jejich disponibilní množství, kvalita a dostupná úroveň technologií, které vymezují hranici výrobních možností neboli tedy maximálně dosažitelný výkon ekonomiky za daných podmínek.

 Aha, hranice výrobních možností. To už tu určitě někde bylo. Už to vidím. PPF. Production possibility frontier, kapitola číslo 3.

Základní způsob měření výkonu spočívá ve změření toku výrobků a služeb. Měřením tohoto toku získáme veličinu nazvanou produkt.

Co je to tedy ten produkt? Aha, tržní hodnota finální produkce dosažené za jeden rok.

 

Produkt rozlišujeme:

1.  hrubý národní produkt neboli HNP, který slouží k měření výkonu výrobních faktorů podle jejich národní příslušnosti

2.  hrubý domácí produkt neboli HDP, který k měření výkonu výrobních faktorů podle územního hlediska

 

Aha, takže hrubý národní produkt je hodnota finální produkce vyprodukovaná za měřené období příslušníky daného národa nezávisle na tom, zda byla vyprodukována na území daného státu a naopak hrubý domácí produkt nezohledňuje národnost, ale místo tedy ČR. 

V této souvislosti je dobré uvědomit si význam pohybu cenové hladiny v daném období neboli inflaci. Protože je produkt uváděn v cenách, dochází díky jejich pohybu ke zkreslení. Pro zamezení tohoto zkreslení zavádíme vyjádření reálného a nominálního produktu, kdy :

1.  Nominální HDP nebo HNP produkt vyjádřený v běžných cenách daného období

2.  Reálný HDP nebo HNP je již očištěný o míru inflace a je to tedy HDP nebo HNP vyjádřený ve stálých cenách

 

Aha, jak to tedy vlastně je. Zkusím si vypočítat reálný a nominální HDP. Třeba, když se mrknu na  www.pavelkatomas.com/doc/resene2.doc

Dívám se, že se to dá počítat různě. Buď tedy finální produkci vynásobím běžnými cenami, nebo stálými cenami, anebo mohu taky použít tak zvaného deflátoru, kdy reálný získám tak, že nominální vydělím deflátorem. Co to byl ten deflátor?  Aha, index k měření míry inflace.

 

Ale ani reálný ani nominální HDP však nepostihují všechny složky ekonomiky. V HDP či HNP nejsou zachyceny následující:

1.  Netržní statky (produkce pro domácnost a v domácnosti vytvořená jako vaření, praní, opravy)

2.  Hodnota volného času

3.  Škody na životním prostředí

4.  Stínová, černá, podzemní ekonomiky 

5.  Kvalita zboží a služeb

6.  Ukazatel čistý ekonomický blahobyt zohledňuje výše uvedené       

 

Co je to ten čistý ekonomický blahobyt? Aha, třeba na : fzp.ujep.cz/~VOSATKA/.../02.prednaska_BI-Vykonnost_NH.ppt je to v tom předposledním snímku. Prakticky to znamená, že se tam ty nedostatky HDP zohlední, ale už není nikde napsáno jak konkrétně. Jak lze změřit třeba hodnotu volného času?

Pro vlastní měření HDP je možné použít 3 metody:

1.  Produkční metoda

·     kde HDP = součet všech finálních statků a služeb, které byly použity ke spotřebě

·    do HDP se nezahrnují meziprodukty

·    HDP se dá určit jako rozdíl součtu všech vyrobených statků a služeb a součtu všech meziproduktů nebo jako součet všech hodnot přidaných zpracováním

2.  Výdajová metoda

·    HDP se stanoví jako součet výdajů domácností na spotřebu (C) + soukromých hrubých domácích investic (Ig) +výdajů státních orgánů na nákup výrobků a služeb (G) +čistého exportu (Ex – Im)

3.     Důchodová metoda

·    Národní důchod = součet všech příjmů, které domácnosti za určité období na daném území získají

·    Příjmy domácností pak tvoří hrubé mzdy + renty a další důchody z vlastnictví + čisté úroky + hrubé zisky korporací + příjmy ze samozaměstnání

 

V ekonomické teorii je růst výkonnosti považován za posláním a funkcí hospodářství, je jedním z kritérií, podle nichž je hospodářství a jeho vývoj posuzován. Díky tomu se otázka výkonnosti stala jednou z klíčových otázek řešených na makroekonomické úrovni.

O ekonomickém růstu hovoříme tehdy, jestliže HDP v roce t+1 je vyšší než HDP v roce t. Ekonomický růst se tedy měří jako roční tempo růstu reálného HDP.

Další ze sledovaných ukazatelů je ukazatel ekonomické síly země, který je vyjádřen absolutní hodnotou reálného HDP ve srovnatelné měně (obvykle v USD).

Ukazatel ekonomické úrovně země je vyjádřen reálným HDP v přepočtu na jednoho obyvatele ve srovnatelné měně

 

Důležité je v souvislosti s hranicí produkčních možností i rozlišení na:

1.  Potenciální produkt, což je maximální úroveň HDP, které lze dosahovat při daném stavu technologie a počtu obyvatel

2.  Reálný produkt, což představuje skutečně vytvořený reálný produkt

 

No a co když je mezi nimi rozdíl? Aha, tomu pak říkáme mezera HDP.

 

Okunův zákon říká, že na každá 2 %, o něž HDP poklesne vzhledem k potenciálnímu produktu, se míra nezaměstnanosti zvýší o 1 %.

Zdroje růstu

·     růst výrobních faktorů

·    růst celkové produktivity výrobních faktorů

·    Technologie

·     úspory z rozsahu

·    vědecký pokrok

·    růst agregátní poptávky

 

V souvislosti s tím rozlišujeme dva typy růstu a to:

1.  Extenzivní růst, což je růst založený na růstu výrobních faktorů a platí, že rostou-li faktory výroby rychleji než výstupy výroby → ubývá výnosu

2.  Intenzivní růst je růst založený na zvyšování souhrnné produktivity výrobních faktorů a platí, že růst výroby je rychlejší než růst vstupu výrobních faktorů.

 

A co takhle nějaké bariéry růstu? Přece nelze růst do nekonečna. Co takhle ekologie, životní prostředí a jeho znečišťování, vyčerpání neobnovitelných zdrojů nebo surovin a energie z omezených zdrojů.

 

Veřejné statky

Za statek v ekonomii označujeme cokoliv, co slouží k uspokojení potřeb, jak již bylo řečeno v kapitole číslo 1. Na statky je možno pak nahlížet podle různých hledisek.

Podle vzácnosti dělíme statky na vzácné, kdy je statků jen omezené množství a spotřebitelé jsou ochotni za ně platit a statky volné, kdy je statek volně k dispozici.

Podle toho, jaký má vliv spotřeba statku na užitek spotřebitele rozlišujeme statky žádoucí, kdy spotřeba statku zvyšuje užitek spotřebitele, statky nežádoucí, kdy spotřeba statku snižuje užitek spotřebitele a statky lhostejné, kdy spotřeba statku nemá vliv na užitek spotřebitele.

Podle toho, jaký vliv má změna důchodu spotřebitele na výši spotřeby pak rozlišujeme statky normální, kdy s růstem důchodu je poptáváno větší množství statku, ty lze pak dále členit na statky luxusní, kdy růst poptávky po statku je větší než růst důchodu a statky nezbytné, kdy růst poptávky po statku je menší než růst důchodu. Kromě normálních statků pak podle tohoto hlediska rozlišujeme i statky méněcenné, kdy platí, že s růstem důchodu je poptáváno menší množství statku.

Poslední typ členění je podle možnosti vyloučit ze spotřeby a zmenšitelnosti statku a podle tohoto hlediska rozlišujeme veřejné statky, pro které platí, že se spotřebou dalších jednotek nezmenšují a z jehož spotřeby je obtížné vyloučit spotřebitele, dále pak soukromé statky, který nemají ani jednu vlastnost veřejného statku a finálně smíšené statky, který mají pouze jednu vlastnost veřejného statku.

Tím se tedy dostáváme k veřejným statkům. Pro čistý veřejný statek platí tři následující kritéria a to:

1.  Nevylučitelnost ze spotřeby – nevylučitelnost ze spotřeby může být zapříčiněna technickou nemožností rozdělení jeho spotřeby mezi jednotlivými spotřebiteli (např. veřejné osvětlení) nebo je vylučitelnost ze spotřeby technicky realizovatelná, ale vyloučení je však vždy neefektivní.

2.  Nedělitelnost ze spotřeby - všichni potenciální spotřebitelé spotřebovávají tento statek společně a úroveň spotřeby jednoho spotřebitele nesnižuje spotřebu dalšího spotřebitele.

3.  Nulové mezní náklady na spotřebu každého dalšího spotřebitele - spotřeba jednoho spotřebitele nesnižuje spotřebu dalších spotřebitelů a proto mezní náklady na spotřebu tohoto statku jsou nulové.

Čistý veřejný statek je k dispozici každému spotřebiteli ve svém úhrnu, což je příčinou toho, že nelze vyloučit z jeho spotřeby a tím je jeho spotřeba nerivalitní.

Co by to tak mohlo být. Co takhle třeba ochrana státu. Žádný občan není vyloučen ze spotřeby, ani tu spotřebu nelze nijak dělit a přírůstek nákladů na spotřebu dalšího občana spotřebitele je nulový.

V případě zájmu se lze o veřejných statcích a jejich problematice dozvědět více např. na www.econ.muni.cz/~ivan/xxx/subjects/ver_econ/statky2.doc

1.      Co je to hospodářská politika státu ?

 

  hospodářskou politiku můžeme chápat jako souhrn cílů, nástrojů, rozhodnutí a opatření státu (převážně v makroekonomické, ale i v mikroekonomické oblasti ekonomiky). 

·       Jedná se o ovlivňování ekonomických procesů ve státě za účelem dosažení cílů, které si vláda klade. 

2.      Jaké sleduje hospodářská politika státu?

 

·       Jedním z cílů je zajištění stability ekonomiky

o   (vyrovnané platební bilance, udržení nebo zvýšení zásob zlata, udržení nízkého procenta nezaměstnanosti, udržení nízkého procenta inflace, eliminace sociálních dopadů)

·       Druhým cílem je zajištění růstu ekonomiky

3.      Jak se měří účinnost hospodářské politiky státu?

  Nejčastějším používaným nástrojem pro měření úspěšnosti hospodářské politiky je tzv. magický čtyřúhelník. 

·       Ten měří čtyři oblasti:

o   míru nezaměstnanosti v procentech

o   roční míra inflace v procentech

o   roční tempo růstu reálného HDP v procentech

o   saldo běžného účtu platební bilance v nominálním HDP v procentech

4.      Co je to fiskální politika?

 

Fiskální neboli rozpočtová politika je politika, jejímž obsahem jsou přerozdělovací procesy v rámci společnosti, které regulují ekonomiku.

5.      Co je hlavní nástroj fiskální politiky a jak vypadá?

 

Nástrojem fiskální politiky je pak státní rozpočet, z čehož je patrné, že fiskální politika je politika v rukách vlády.

6.      Jaký je vliv fiskální politiky na ekonomicku daného státu?

 

Existují dva typy fiskální politiky, jejich vliv na ekonomiku daného státu je následující:

1.     Expanzivní fiskální politika – podpora agregátní poptávky formou snížení čistých daní nebo zvýšením vládních nákupů

a.     Krátkodobý efekt – růst HDP, růst zaměstnanosti a růst cenové hladiny

b.     Dlouhodobý efekt – inflace, nemění se úroveň zaměstnanosti a HDP, pouze dochází k růstu cen

2.     Restriktivní fiskální politika – omezení nebo snížení agregátní poptávky formou zvýšení čistých daní nebo snížení vládních nákupů

a.     Krátkodobý efekt – snížení cenové hladiny, snížení produktu a zaměstnanosti

b.     Dlouhodobý efekt – zvýšení soukromých investic, snížení cenové hladiny, snížení úrokové míry, ale pokud soukromé investice plně nenahradí státní výdaje, nedochází ke změně reálného HDP ani zaměstnanosti

7.      Co je to Lafferova křivka a co znázorňuje?

Lafferova křivka zobrazuje mez, za kterou končí ekonomická aktivita daňového poplatníka.

8.      Jaké je saldo státního rozpočtu ČR?

 

Dle aktuálních dat skončil státní rozpočet v květnu 2022 se schodkem ve výši 190,4 mld. Kč. Z dlouhodobějšího hlediska můžeme pozorovat výrazné zvýšení ročních schodků státního rozpočtu od propuknutí pandemie. Před koronavirovou pandemií se roční schodky pohybovaly v desítkách mld. Kč. Nyní se jedná spíše o stovky mld. Toto je zapříčiněné dopady pandemie na ekonomiku a aktuáně také dopady ruské invaze na Ukrajinu. Stát má výdaje s adresovanou pomocí.

9.      Jak může vláda financovat deficitní rozpočet?

Několik různých možností. Může si půjčit, emitovat státní dluhopisy nebo např. změnit daňový mix (popř. daně zvýšit).

10.   Jaký je rozdíl mezi monetizací dluhu a výdejem státních dluhopisů?

Monetizace dluhu je proces, kterým ČNB půjčuje vládě peníze. Jedná se právě o prodej dluhopisů ČNB, který je spojen s tiskem peněz, toto vede dle kvantitativní rovnice k inflaci.

 

FISKÁLNÍ POLITIKA

Fiskální politika, ekonomická podstata daní, typy daní a daňová politika. Česká daňová soustava.

 

Jak se dozvíte v následujícím textu a jak již bylo naznačeno v kapitole 2, názory jednotlivých ekonomických škol na roli státu v ekonomice nejsou jednotné.

Aha, už si vzpomínám. Mluvili jsme o ekonomickém systému, tak byly ty čtyři typy. A že převážná většina současných vyspělých ekonomik funguje v rámci smíšeného systému,

Co to byl ten smíšený systém? Aha tržní systém, do kterého vstupuje stát s cílem korigovat tržní nedokonalosti.

Jo, a ta role toho státu záležela na tom, v které době to bylo. Přece Adam Smith a neviditelná ruka trhu, to byl ten svobodný trh, žádné zásahy státu do ekonomiky a tak. Jenže tím pádem pak v době průmyslové revoluce docházelo k těm velkým společenským rozdílům. Jak na to pak reagovaly ty sociální a socialistické kritiky a taky Karel Marx a komunisté. Jak ti kapitalisté vykořisťovaly ty masy dělníků, jak byla velká nezaměstnanost a žádná sociální síť, žádné veřejné zdravotnictví a podobně.

Pak si vybavuji, že v třicátých letech přišel J.M.Keynes se státními zásahy jako nutností pro fungování ekonomiky, to jemné ladění, ale že to taky fungovalo jen určitou dobu a bylo vystřídáno monetarismem a pak zase tím neokeynesiánstvím, které je praktikované vlastně nyní.

Základní členění nástrojů pro dosažení výše cílů hospodářské politiky, jak již bylo řečeno v kapitole sedm, jsou:

1.     Fiskální politika

2.     Monetární politika

3.     Devizová politika

4.     Důchodová politika

 

Aha, monetární politiku jsme si už vysvětlovali v minulých dvou kapitolách a hospodářskou politiku pak v kapitole sedm. Teď tedy co je to ta fiskální? Myslím, že fiskus je latinsky pokladna panovníka, takže to bude asi o státním rozpočtu a tak.

Fiskální politika

Fiskální neboli rozpočtová politika je politika, jejímž obsahem jsou přerozdělovací procesy v rámci společnosti, které regulují ekonomiku. Nástrojem fiskální politiky je pak státní rozpočet, z čehož je patrné, že fiskální politika je politika v rukách vlády.

Jestli si to vybavuji dobře, tak pomocí monetární politiky se působilo na množství peněz v oběhu, u fiskální se nejspíš budeme soustředit na toky peněz. Odkud přicházejí a kam je pak dáváme. No, to co se vybere na daních, se pak přerozděluje do jednotlivých odvětví jako zdravotnictví, školství, doprava.

Obsahem této politiky jsou přerozdělovací procesy ve společnosti a nástroje jsou pak členěny do dvou skupin a to:

1.     Vestavěné stabilizátory – sem patří například:

·       princip progresivní daně z příjmu, kdy se zjednodušeně při vyšším výdělku odvádí procentuálně vyšší daňové odvody

·       princip pojištění v nezaměstnanosti

·       sociální transfery

·       subvence do zemědělství a výkup zemědělských přebytků.

Pro vestavěné stabilizátory je charakteristický princip automatického fungování, bez nutnosti rozhodnutí vlády. Zvýší-li se například procento nezaměstnanosti, jsou vypláceny vyšší částky a automaticky rostou výdaje na sociální politiku.

2.     Diskreční politika- sem patří jakákoliv krátkodobá opatření, která však vyžadují předchozí schválení parlamentem a mají vliv na agregátní nabídku a poptávku a tím i na velikost hrubého domácího nebo národního produktu. Jedná se na příklad o:

·       veřejné práce a vládní výdajové programy

·       programy pro tvorbu nových pracovních míst financovaných vládou

·       konkrétní změny ve výši zdanění fyzických a právnických osob

·       konkrétní změny v rychlosti amortizace

·       konkrétní výši sociálních dávek a jiných transferů

·       konkrétní změny ve výši výdajů na státní správu apod.

 

Fiskální politiku pak rozlišujeme dvojího typu s následujícími efekty:

1.     Expanzivní fiskální politika – podpora agregátní poptávky[1] formou snížení čistých daní nebo zvýšením vládních nákupů

a.     Krátkodobý efekt – růst HDP[2] , růst zaměstnanosti a růst cenové hladiny

b.     Dlouhodobý efekt – inflace, nemění se úroveň zaměstnanosti a HDP, pouze dochází k růstu cen

2.     Restriktivní fiskální politika – omezení nebo snížení agregátní poptávky formou zvýšení čistých daní nebo snížení vládních nákupů

a.     Krátkodobý efekt – snížení cenové hladiny, snížení produktu a zaměstnanosti

b.     Dlouhodobý efekt – zvýšení soukromých investic, snížení cenové hladiny, snížení úrokové míry, ale pokud soukromé investice plně nenahradí státní výdaje, nedochází ke změně reálného HDP ani zaměstnanosti

Co se týče fiskální politiky, zde jsou pohledy jednotlivých škol jak na nástroje fiskální politiky značně rozdílné. Rozdělíme-li si opětovně nástroje na diskreční opatření či politiku a vestavěné stabilizátory pak platí pro diskreční politiku následující:

Monetaristé se z podstaty svého zaměření staví k diskrečním opatřením negativně a to ze dvou důvodů. Za prvé předpokládají, že změny diskrečních opatření vytváří nestabilní prostředí, na toto prostředí musí reagovat jak firmy, tak spotřebitelé a to dává podnět k potenciální nestabilitě celé ekonomiky. Druhým důvodem je, že vláda není schopna sestavit dostatečně přesné prognózy budoucího vývoje na to, aby na jejich základě mohl účinně zasahovat do vývoje ekonomiky. Naproti tomu keynesiánci a současná ekonomie hlavního proudu při posuzování aplikovatelnosti tohoto nástroje vychází z předpokladu nepružnosti cen především na trzích výrobních faktorů a tím pádem monetaristický předpoklad o samoregulační schopnosti trhu nepovažují za dostatečně rychlý, a proto stát musí tyto poruchy v pružnosti a jejich následky regulovat účinnými diskrečními opatřeními.

Na vestavěné stabilizátory a jejich pozici, funkci a účinnost v rámci fiskální politiky pak lze shrnout následovně:

Monetaristé, kteří vycházejí naproti keynesiáncům z pružnosti cen a rychlé reakci trhu na jeho případnou poruchu, pak věří, že použití vestavěných stabilizátorů nevede ke změně podmínek na trhu a nezvyšují tak ekonomickou nestabilitu. Dle keynesiánců pak vestavěné stabilizátory nemusí být natolik účinné, aby pomohly trhu odstranit poruchy bez použití diskrečních opatření. Obě dvě školy se shodují na tom, že vestavěné stabilizátory působí pouze a jedině v podmínkách cenové stability. Ekonomie hlavního proudu pak používá oba dva nástroje fiskální politiky s tím, že pokud se výrazně odchyluje agregátní poptávka od nabídky, je na místě použít silných diskrečních opatření a při méně výrazném rozdílu je pak vhodnější ponechat poruchy fungování samoregulačnímu mechanismu trhu a ekonomiku dolaďovat pomocí vestavěných stabilizátorů.

 

Státní rozpočet  - nástroj fiskální politiky vlády

Státní rozpočet tak, jak jej chápeme nyní, začal fungovat až na konci 19. století. Podobný princip však byl praktikován od středověku. Do panovníkovy pokladny byly od obyvatel vybírány různé typy daní od nepaměti. Státní rozpočet lze například definovat jako určitý centralizovaný fond finančních prostředků, které vytvářejí ekonomické subjekty. Má podobu bilance, kdy na jedné straně jsou předpokládané příjmy a na straně druhé předpokládané výdaje za určité období.

 

Často slýchám pojem veřejné finance v souvislosti se státním rozpočtem, jaký je vlastně mezi tím rozdíl. A, tady to vidím. Veřejné finance jsou širším termínem než státní rozpočet a patří do nich mimo státního rozpočtu ještě rozpočty místní jako rozpočty orgánů státní správy, speciální fondy vytvořené státem (např. Státní fond kultury) a finance státních podniků.

Teď by určitě nebylo špatné podívat se na stránky Ministerstva financí, tam se o tom rozpočtu určitě všechno dopodrobna dozvím.

 

Státní rozpočet z pohledu jednotlivých škol ekonomického myšlení

Jak již bylo řečeno, různé směry ekonomického myšlení zastávají různé stanovisko k otázce použití státního rozpočtu jako nástroje fiskální politiky.

Keynesiánská ekonomie považuje státní rozpočet jako hlavní nástroj pro přímé působení na agregátní poptávku a tím její regulaci a tím i ovlivnění vývoje zaměstnanosti a HDP. Předpokládá, že v době hospodářské konjunktury bude rozpočet přebytkový, a tyto přebytky budou použity pro krytí schodkového rozpočtu v čase recese. Dostatečně přesné předpovědi vývoje v rámci hospodářského cyklu však nebyly realizovatelné, proto se postupně přešlo k použití výše zmíněných vestavěných stabilizátorů s cílem tlumit výkyvy hospodářského cyklu. V této fázi je však důležité uvědomit si, že základním předpokladem pro fungování tohoto mechanismu je presumpce, že vláda je schopna ovlivnit hospodářský cyklus a napravit tržní selhání pomocí fiskální expanze, nebo restrikce, jejichž efekty byly výše zmíněny.

Škola ekonomického myšlení, jež je označovaná, jako Ekonomie hlavního proudu je syntézou původní keynesovské makroekonomie s neoklasickou mikroekonomií. Mezi její současné představitele patří například jeden z v současnosti nejvlivnějších amerických ekonomů Joseph Stiglitz.

Naproti tomu monetarismus nebo také neoklasická makroekonomie jako ekonomický směr myšlení odmítá využívat státní rozpočet jako nástroj ovlivňování hospodářského cyklu. Podle jejich představy trhy disponují dostatečnými samoregulačními silami, které navrací tržní ekonomiku bez výrazných negativních dopadů do rovnováhy. Dle jejich názoru by stát měl do agregátní poptávky a potažmo hospodářství zasahovat co nejméně, neboť jakýkoliv stání zásah má destabilizující charakter. Úkolem vlády dle ekonomů tohoto smýšlení je zajistit vyrovnaný rozpočet, omezit přerozdělovací procesy a snížit podíl státního rozpočtu na hrubém domácím produktu. Tento ekonomický proud byl v praxi aplikován především v sedmdesátých letech 20. století jako důsledek krize neokeynesiánství. V současné době je však, jak již bylo zmíněno dominantní ekonomie hlavního proudu tedy neokeynesiánství.

 

Funkce státního rozpočtu:

1.     Fiskální – shromažďování státních příjmů

2.     Alokační – alokace místa potřeby

3.     Redistribuční – přerozdělení zdrojů do místa potřeby

 

Zjednodušené schéma státního rozpočtu

Příjmy státního rozpočtu

1.     Daně

2.     Clo

3.     Sociální pojištění

4.     Příjmy z úvěrů

5.     Příjmy ze státního majetku

6.     Dotace

7.     Ostatní

Daňová soustava je soustava daní v daném státu. Nejobvyklejším členěním daní je členění na daně přímé a nepřímé.

1.     Přímé daně

a.     Důchodové – daň z příjmu fyzických a právnických osob

b.     Majetkové – daň z nemovitostí, daň silniční, daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí

2.     Nepřímé daně

a.     Univerzální – daň z přidané hodnoty

b.     Selektivní – spotřební daně

c.      Daně k ochraně životního prostředí

 

Lafferova křivka – zobrazuje mez, za kterou končí ekonomická aktivita daňového poplatníka

1.     http://www.youtube.com/watch?v=E5onIBZ31yo nebo Makroekonomie1 - Lafferova křivka - pro Báru (ekospace.cz)

2.     http://www.finance-management.cz/080vypisPojmu.php?X=Lafferova+krivka&IdPojPass=54

3.     http://smetka.blog.idnes.cz/c/277930/Vladu-preprala-Lafferova-krivka-Opet.html

 

Hlavním cílem fiskální politiky by měla být podpora podnikatelských aktivita rovné konkurenční podmínky pro poplatníky daně.

Výdaje státního rozpočtu

1.     transfery

2.     dotace

3.     výdaje jednotlivých kapitol

4.     úroky ze státního dluhu

5.     ostatní

 

Saldo státního rozpočtu

Jedná se o výsledek státního rozpočtu. Může být buď přebytkové, pokud příjmy jsou větší než výdaje, nebo nulové, když se příjmy rovnají výdajům a deficitní neboli schodkové saldo, kdy výdaje jsou větší než příjmy.

 

Státní dluh

Státní dluh je součet deficitů státních rozpočtů v minulých letech.

 

Financování státního dluhu výdejem dluhopisů, tedy jejich prodejem ekonomickým subjektům. Ty mohou být dlouhodobé anebo krátkodobé (tzv. pokladniční poukázky).

1.     http://www.finance.cz/zpravy/finance/277874-vyplati-se-nakup-ceskych-statnich-dluhopisu-/

2.     http://byznys.ihned.cz/c1-52858300-lide-si-na-podzim-mohou-koupit-ceske-dluhopisy-vynaset-budou-az-3-procenta

3.     http://www.patria.cz/kurzy/online/dluhopisy.html

 

Monetizace státního dluhu je prodej dluhopisů ČNB. Je spojené s tiskem peněz. Z kvantitativní rovnice směny plyne, že monetizace státního dluhu vede k inflaci.

 

Jak již bylo řečeno, hospodářská politiky státu sleduje čtyři hlavní cíle. Úspěšné plnění jednoho z cílů znamená často naopak zhoršení v oblasti plnění jiného z cílů. Například zvyšování zaměstnanosti obvykle vede k cenové nestabilitě, snížení úrokové míry může vést k nerovnováze platební bilance. Měření účinnosti hospodářské politiky je často prováděno formou magických čtyřúhelníků, které měří zároveň úspěchy ve všech čtyřech oblastech najednou a zároveň velmi dobře odráží i jejich vzájemnou konfliktnost.

 

 
[1] Agregátní poptávka neboli AD je suma poptávaných výrobků a služeb, tedy výdaje domácností, firem, státu a zahraničních subjektů. Ukazuje vztah mezi cenovou hladinou a reálným HDP, který domácnosti a firmy chtějí kupovat. Matematicky lze vyjádřit jako součet spotřeby domácností ( C ), hrubých investic ( I ), vládních výdajů ( G )  a čistého vývozu (rozdíl mezi vývozem X a dovozem M). AD = C+I+G+(X-M). Je důležité si uvědomit, že AD vyjadřuje fakt, že reálný HDP, je klesající funkcí cenové hladiny. Tedy zvýšení cenové hladiny vede ke snížení reálného HDP a naopak.

[2] HDP neboli hrubý domácí produkt reprezentuje celkový objem finální produkce v peněžních jednotkách vytvořené v určitém období výrobními faktory na území daného státu. Finální produkce je pak produkce, která je vyrobena a prodána, aby byla spotřebována domácnostmi, státem, použita na investice nebo vyvezena na export. Nominální HDP je vypočítáván ve skutečných cenách daného období, reálný HDP je počítán ve stálých cenách, je tedy očištěn o míru inflace. Rostoucí reálný HDP znamená skutečný růst objemu produktu.

 

 

 

 

Waiting for Godot

tragicomedy in 2 acts

 

 

 

By

 

Samuel Beckett

 

 

 

 

 

 

Estragon

 

Vladimir

 

Lucky

 

Pozzo

 

a boy

 

 

 

ACT I

 

 

 

A country road. A tree.

 

 

Evening.

 

 

 

 

 

Estragon, sitting on a low mound, is trying to take off his boot. He pulls at it with both hands, panting.

 

He gives up, exhausted, rests, tries again.

As before.

Enter Vladimir.

 

ESTRAGON:

(giving up again). Nothing to be done.

 

VLADIMIR:

 

(advancing with short, stiff strides, legs wide apart). I'm beginning to come round to that opinion. All my life I've tried to put it from me, saying Vladimir, be reasonable, you haven't yet tried everything. And I resumed the struggle. (He broods, musing on the struggle. Turning to Estragon.) So there you are again.

 

ESTRAGON:

Am I?

 

VLADIMIR:

I'm glad to see you back. I thought you were gone forever.

 

ESTRAGON:

Me too.

 

VLADIMIR:

 

Together again at last! We'll have to celebrate this. But how? (He reflects.) Get up till I embrace you.

 

ESTRAGON:

(irritably). Not now, not now.

 

VLADIMIR:

(hurt, coldly). May one inquire where His Highness spent the night?

 

ESTRAGON:

In a ditch.

 

VLADIMIR:

(admiringly). A ditch! Where?

 

ESTRAGON:

(without gesture). Over there.

 

VLADIMIR:

And they didn't beat you?

 

ESTRAGON:

Beat me? Certainly they beat me.

 

VLADIMIR:

The same lot as usual?

 

ESTRAGON:

The same? I don't know.

 

VLADIMIR:

When I think of it . . . all these years . . . but for me . . . where would you be . . .

 

(Decisively.) You'd be nothing more than a little heap of bones at the present minute, no doubt about it.

 

ESTRAGON:

And what of it?

 

VLADIMIR:

 

(gloomily). It's too much for one man. (Pause. Cheerfully.) On the other hand what's the good of losing heart now, that's what I say. We should have thought of it a million years ago, in the nineties.

 

ESTRAGON:

Ah stop blathering and help me off with this bloody thing.

 

VLADIMIR:

 

Hand in hand from the top of the Eiffel Tower, among the first. We were respectable in those days. Now it's too late. They wouldn't even let us up. (Estragon tears at his boot.) What are you doing?

 

ESTRAGON:

Taking off my boot. Did that never happen to you?

 

VLADIMIR:

 

Boots must be taken off every day, I'm tired telling you that. Why don't you listen to me?

 

ESTRAGON:

(feebly). Help me!

 

VLADIMIR:

It hurts?

 

ESTRAGON:

(angrily). Hurts! He wants to know if it hurts!

 

VLADIMIR:

 

(angrily). No one ever suffers but you. I don't count. I'd like to hear what you'd say if you had what I have.

 

ESTRAGON:

It hurts?

 

VLADIMIR:

(angrily). Hurts! He wants to know if it hurts!

 

ESTRAGON:

(pointing). You might button it all the same.

 

VLADIMIR:

(stooping). True. (He buttons his fly.) Never neglect the little things of life.

 

ESTRAGON:

What do you expect, you always wait till the last moment.

 

VLADIMIR:

 

(musingly). The last moment . . . (He meditates.) Hope deferred maketh the something sick, who said that?

 

ESTRAGON:

Why don't you help me?

 

VLADIMIR:

 

Sometimes I feel it coming all the same. Then I go all queer. (He takes off his hat, peers inside it, feels about inside it, shakes it, puts it on again.) How shall I say? Relieved and at the same time . . . (he searches for the word) . . . appalled. (With emphasis.) AP-PALLED. (He takes off his hat again, peers inside it.) Funny. (He knocks on the crown as though to dislodge a foreign body, peers into it again, puts it on again.) Nothing to be done. (Estragon with a supreme effort succeeds in pulling off his boot. He peers inside it, feels about inside it, turns it upside down, shakes it, looks on the ground to see if anything has fallen out, finds nothing, feels inside it again, staring sightlessly before him.) Well?

 

ESTRAGON:

Nothing.

 

VLADIMIR:

Show me.

ESTRAGON:

There's nothing to show.

 

VLADIMIR:

Try and put it on again.

 

ESTRAGON:

(examining his foot). I'll air it for a bit.

 

VLADIMIR:

 

There's man all over for you, blaming on his boots the faults of his feet. (He takes off his hat again, peers inside it, feels about inside it, knocks on the crown, blows into it, puts it on again.) This is getting alarming. (Silence. Vladimir deep in thought, Estragon pulling at his toes.) One of the thieves was saved. (Pause.) It's

a  reasonable percentage. (Pause.) Gogo.

 

ESTRAGON:

What?

 

VLADIMIR: Suppose we repented.

 

ESTRAGON: Repented what?

VLADIMIR:

Oh . . . (He reflects.) We wouldn't have to go into the details.

 

ESTRAGON: Our being born?

 

Vladimir breaks into a hearty laugh which he immediately stifles, his hand pressed to his pubis, his face contorted.

 

VLADIMIR:

One daren't even laugh any more.

 

ESTRAGON: Dreadful privation.

VLADIMIR:

 

Merely smile. (He smiles suddenly from ear to ear, keeps smiling, ceases as suddenly.) It's not the same thing. Nothing to be done. (Pause.) Gogo.

 

ESTRAGON:

(irritably). What is it?

 

VLADIMIR:

Did you ever read the Bible?

 

ESTRAGON:

The Bible . . . (He reflects.) I must have taken a look at it.

 

VLADIMIR:

Do you remember the Gospels?

 

ESTRAGON:

 

I remember the maps of the Holy Land. Coloured they were. Very pretty. The Dead Sea was pale blue. The very look of it made me thirsty. That's where we'll go, I used to say, that's where we'll go for our honeymoon. We'll swim. We'll be happy.

 

VLADIMIR:

You should have been a poet.

ESTRAGON:

I was. (Gesture towards his rags.) Isn't that obvious?

Silence.

 

VLADIMIR:

Where was I . . . How's your foot?

 

ESTRAGON:

Swelling visibly.

 

VLADIMIR:

Ah yes, the two thieves. Do you remember the story?

 

ESTRAGON:

No.

 

VLADIMIR:

Shall I tell it to you?

 

ESTRAGON:

No.

 

VLADIMIR:

 

It'll pass the time. (Pause.) Two thieves, crucified at the same time as our Saviour. One—

 

ESTRAGON:

Our what?

 

VLADIMIR:

 

Our Saviour. Two thieves. One is supposed to have been saved and the other . . . (he searches for the contrary of saved) . . . damned. ESTRAGON:

 

Saved from what?

 

VLADIMIR:

Hell.

 

ESTRAGON:

I'm going.

 

He does not move.

 

VLADIMIR:

 

And yet . . . (pause) . . . how is it –this is not boring you I hope– how is it that of the four Evangelists only one speaks of a thief being saved. The four of them were there –or thereabouts– and only one speaks of a thief being saved. (Pause.) Come on, Gogo, return the ball, can't you, once in a way?

 

ESTRAGON:

(with exaggerated enthusiasm). I find this really most extraordinarily interesting.

 

VLADIMIR:

 

One out of four. Of the other three, two don't mention any thieves at all and the third says that both of them abused him.

 

ESTRAGON:

Who?

 

VLADIMIR:

What?

 

ESTRAGON:

What's all this about? Abused who?

VLADIMIR:

The Saviour.

 

ESTRAGON:

Why?

 

VLADIMIR:

Because he wouldn't save them.

 

ESTRAGON:

From hell?

 

VLADIMIR:

Imbecile! From death.

 

ESTRAGON:

I thought you said hell.

 

VLADIMIR:

From death, from death.

 

ESTRAGON:

Well what of it?

 

VLADIMIR:

Then the two of them must have been damned.

 

ESTRAGON:

And why not?

 

VLADIMIR:

But one of the four says that one of the two was saved.

 

ESTRAGON:

Well? They don't agree and that's all there is to it.

 

VLADIMIR:

 

But all four were there. And only one speaks of a thief being saved. Why believe him rather than the others?

 

ESTRAGON:

Who believes him?

 

VLADIMIR:

Everybody. It's the only version they know.

 

ESTRAGON:

People are bloody ignorant apes.

 

He rises painfully, goes limping to extreme left, halts, gazes into distance off with his hand screening his eyes, turns, goes to extreme right, gazes into distance. Vladimir watches him, then goes and picks up the boot, peers into it, drops it hastily.

 

VLADIMIR:

Pah!

 

He spits. Estragon moves to center, halts with his back to auditorium.

 

ESTRAGON:

 

Charming spot. (He turns, advances to front, halts facing auditorium.) Inspiring prospects. (He turns to Vladimir.) Let's go.

 

VLADIMIR:

We can't.

 

ESTRAGON:

Why not?

 

VLADIMIR:

We're waiting for Godot.

 

ESTRAGON:

(despairingly). Ah! (Pause.) You're sure it was here?

 

VLADIMIR:

What?

 

ESTRAGON:

That we were to wait.

 

VLADIMIR:

He said by the tree. (They look at the tree.) Do you see any others?

 

ESTRAGON:

What is it?

 

VLADIMIR:

I don't know. A willow.

 

ESTRAGON:

Where are the leaves?

 

VLADIMIR:

It must be dead.

 

ESTRAGON:

No more weeping.

 

VLADIMIR:

Or perhaps it's not the season.

 

ESTRAGON:

Looks to me more like a bush.

 

VLADIMIR:

A  shrub.

 

ESTRAGON: A bush.

VLADIMIR:

 

A—. What are you insinuating? That we've come to the wrong place?

 

ESTRAGON: He should be here.

 

VLADIMIR:

He didn't say for sure he'd come.

 

ESTRAGON:

And if he doesn't come?

 

VLADIMIR:

We'll come back tomorrow.

 

ESTRAGON:

And then the day after tomorrow.

 

VLADIMIR:

Possibly.

 

ESTRAGON: And so on.

VLADIMIR:

The point is—

 

ESTRAGON:

Until he comes.

 

VLADIMIR:

You're merciless.

 

ESTRAGON:

We came here yesterday.

 

VLADIMIR:

Ah no, there you're mistaken.

 

ESTRAGON:

What did we do yesterday?

 

VLADIMIR:

What did we do yesterday?

 

ESTRAGON:

Yes.

 

VLADIMIR:

Why . . . (Angrily.) Nothing is certain when you're about.

 

ESTRAGON:

In my opinion we were here.

 

VLADIMIR:

(looking round). You recognize the place?

 

ESTRAGON:

I didn't say that.

 

VLADIMIR:

Well?

 

ESTRAGON:

That makes no difference.

 

VLADIMIR:

All the same . . . that tree . . . (turning towards auditorium) that bog . . .

 

ESTRAGON:

You're sure it was this evening?

 

VLADIMIR:

What?

 

ESTRAGON:

That we were to wait.

 

VLADIMIR:

He said Saturday. (Pause.) I think.

 

ESTRAGON:

You think.

 

VLADIMIR:

 

I must have made a note of it. (He fumbles in his pockets, bursting with miscellaneous rubbish.)

 

ESTRAGON:

(very insidious). But what Saturday? And is it Saturday? Is it not rather Sunday?

 

(Pause.) Or Monday? (Pause.) Or Friday?

 

VLADIMIR:

 

(looking wildly about him, as though the date was inscribed in the landscape). It's not possible!

 

ESTRAGON:

Or Thursday?

 

VLADIMIR:

What'll we do?

 

ESTRAGON:

 

If he came yesterday and we weren't here you may be sure he won't come again today.

 

VLADIMIR:

But you say we were here yesterday.

 

ESTRAGON:

I may be mistaken. (Pause.) Let's stop talking for a minute, do you mind?

 

VLADIMIR:

 

(feebly). All right. (Estragon sits down on the mound. Vladimir paces agitatedly to and fro, halting from time to time to gaze into distance off. Estragon falls asleep. Vladimir halts finally before Estragon.) Gogo! . . . Gogo! . . . GOGO! Estragon wakes with a start.

 

ESTRAGON:

 

(restored to the horror of his situation). I was asleep! (Despairingly.) Why will you never let me sleep?

 

VLADIMIR:

I felt lonely.

 

ESTRAGON:

I had a dream.

 

VLADIMIR:

Don't tell me!

 

ESTRAGON:

I  dreamt that—

 

VLADIMIR: DON'T TELL ME!

 

ESTRAGON:

 

(gesture toward the universe). This one is enough for you? (Silence.) It's not nice of you, Didi. Who am I to tell my private nightmares to if I can't tell them to you?

 

VLADIMIR:

Let them remain private. You know I can't bear that.

 

ESTRAGON:

(coldly.) There are times when I wonder if it wouldn't be better for us to part.

 

VLADIMIR:

You wouldn't go far.

 

ESTRAGON:

 

That would be too bad, really too bad. (Pause.) Wouldn't it, Didi, be really too bad? (Pause.) When you think of the beauty of the way. (Pause.) And the goodness of the wayfarers. (Pause. Wheedling.) Wouldn't it, Didi?

 

VLADIMIR: Calm yourself.

ESTRAGON:

 

(voluptuously.) Calm . . . calm . . . The English say cawm. (Pause.) You know the story of the Englishman in the brothel?

 

VLADIMIR:

Yes.

 

ESTRAGON:

Tell it to me.

 

VLADIMIR:

Ah stop it!

 

ESTRAGON:

 

An Englishman having drunk a little more than usual proceeds to a brothel. The bawd asks him if he wants a fair one, a dark one or a red-haired one. Go on.

 

VLADIMIR:

STOP IT!

 

Exit Vladimir hurriedly. Estragon gets up and follows him as far as the limit of the stage. Gestures of Estragon like those of a spectator encouraging a pugilist. Enter Vladimir. He brushes past Estragon, crosses the stage with bowed head. Estragon takes a step towards him, halts.

 

ESTRAGON:

 

(gently.) You wanted to speak to me? (Silence. Estragon takes a step forward.) You had something to say to me? (Silence. Another step forward.) Didi . . .

 

VLADIMIR:

(without turning). I've nothing to say to you.

 

ESTRAGON:

 

(step forward). You're angry? (Silence. Step forward). Forgive me. (Silence. Step forward. Estragon lays his hand on Vladimir's shoulder.) Come, Didi. (Silence.) Give me your hand. (Vladimir half turns.) Embrace me! (Vladimir stiffens.) Don't be stubborn! (Vladimir softens. They embrace. Estragon recoils.) You stink of garlic!

 

VLADIMIR:

 

It's for the kidneys. (Silence. Estragon looks attentively at the tree.) What do we do now?

 

ESTRAGON:

Wait.

 

VLADIMIR:

Yes, but while waiting.

 

ESTRAGON:

What about hanging ourselves?

 

VLADIMIR:

Hmm. It'd give us an erection.

 

ESTRAGON:

(highly excited). An erection!

 

VLADIMIR:

 

With all that follows. Where it falls mandrakes grow. That's why they shriek when you pull them up. Did you not know that?

 

ESTRAGON:

Let's hang ourselves immediately!

 

VLADIMIR:

From a bough? (They go towards the tree.) I wouldn't trust it.

 

ESTRAGON:

We can always try.

 

VLADIMIR:

Go ahead.

 

ESTRAGON:

After you.

 

VLADIMIR:

No no, you first.

 

ESTRAGON:

Why me?

 

VLADIMIR:

You're lighter than I am.

 

ESTRAGON:

Just so!

 

VLADIMIR:

I don't understand.

 

ESTRAGON:

Use your intelligence, can't you?

 

Vladimir uses his intelligence.

 

VLADIMIR:

(finally). I remain in the dark.

 

ESTRAGON:

 

This is how it is. (He reflects.) The bough . . . the bough . . . (Angrily.) Use your head, can't you?

 

VLADIMIR:

You're my only hope.

 

ESTRAGON:

 

(with effort). Gogo light—bough not break—Gogo dead. Didi heavy—bough break—Didi alone. Whereas—

 

VLADIMIR:

I hadn't thought of that.

 

ESTRAGON:

If it hangs you it'll hang anything.

 

VLADIMIR:

But am I heavier than you?

 

ESTRAGON:

So you tell me. I don't know. There's an even chance. Or nearly.

 

VLADIMIR:

Well? What do we do?

 

ESTRAGON:

Don't let's do anything. It's safer.

 

VLADIMIR:

Let's wait and see what he says.

ESTRAGON:

Who?

 

VLADIMIR:

Godot.

 

ESTRAGON:

Good idea.

 

VLADIMIR:

Let's wait till we know exactly how we stand.

 

ESTRAGON:

On the other hand it might be better to strike the iron before it freezes.

 

VLADIMIR:

I'm curious to hear what he has to offer. Then we'll take it or leave it.

 

ESTRAGON:

What exactly did we ask him for?

 

VLADIMIR:

Were you not there?

 

ESTRAGON:

I can't have been listening.

 

VLADIMIR:

Oh . . . Nothing very definite.

 

ESTRAGON:

A kind of prayer.

 

VLADIMIR:

Precisely.

 

ESTRAGON:

A vague supplication.

 

VLADIMIR:

Exactly.

 

ESTRAGON:

And what did he reply?

 

VLADIMIR:

That he'd see.

 

ESTRAGON:

That he couldn't promise anything.

 

VLADIMIR:

That he'd have to think it over.

 

ESTRAGON:

In the quiet of his home.

 

VLADIMIR:

Consult his family.

 

ESTRAGON:

His friends.

 

VLADIMIR:

His agents.

 

ESTRAGON:

His correspondents.

VLADIMIR:

His books.

 

ESTRAGON:

His bank account.

 

VLADIMIR:

Before taking a decision.

 

ESTRAGON:

It's the normal thing.

 

VLADIMIR:

Is it not?

 

ESTRAGON:

I think it is.

 

VLADIMIR:

I think so too.

Silence.

 

ESTRAGON:

(anxious). And we?

 

VLADIMIR:

I beg your pardon?

 

ESTRAGON:

I said, And we?

 

VLADIMIR:

I don't understand.

 

ESTRAGON:

Where do we come in?

 

VLADIMIR:

Come in?

 

ESTRAGON:

Take your time.

 

VLADIMIR:

Come in? On our hands and knees.

 

ESTRAGON:

As bad as that?

 

VLADIMIR:

Your Worship wishes to assert his prerogatives?

 

ESTRAGON:

We've no rights any more?

 

Laugh of Vladimir, stifled as before, less the smile.

 

VLADIMIR:

You'd make me laugh if it wasn't prohibited.

 

ESTRAGON:

We've lost our rights?

 

VLADIMIR:

(distinctly). We got rid of them.

 

Silence. They remain motionless, arms dangling, heads sunk, sagging at the knees.

ESTRAGON:

(feebly). We're not tied? (Pause.) We're not—

 

VLADIMIR:

Listen!

 

They listen, grotesquely rigid.

 

ESTRAGON:

I hear nothing.

 

VLADIMIR:

 

Hsst! (They listen. Estragon loses his balance, almost falls. He clutches the arm of Vladimir, who totters. They listen, huddled together.) Nor I. Sighs of relief. They relax and separate.

 

ESTRAGON:

You gave me a fright.

 

VLADIMIR:

I thought it was he.

 

ESTRAGON:

Who?

 

VLADIMIR:

Godot.

 

ESTRAGON:

Pah! The wind in the reeds.

 

VLADIMIR:

I could have sworn I heard shouts.

 

ESTRAGON:

And why would he shout?

 

VLADIMIR:

At his horse.

 

Silence.

 

ESTRAGON:

(violently). I'm hungry!

 

VLADIMIR:

Do you want a carrot?

 

ESTRAGON:

Is that all there is?

 

VLADIMIR:

I might have some turnips.

 

ESTRAGON:

 

Give me a carrot. (Vladimir rummages in his pockets, takes out a turnip and gives it to Estragon who takes a bite out of it. Angrily.) It's a turnip!

 

VLADIMIR:

 

Oh pardon! I could have sworn it was a carrot. (He rummages again in his pockets, finds nothing but turnips.) All that's turnips. (He rummages.) You must have eaten the last. (He rummages.) Wait, I have it. (He brings out a carrot and gives it to Estragon.) There, dear fellow.

 

(Estragon wipes the carrot on his sleeve and begins to eat it.) Make it last, that's the end of them.

ESTRAGON:

(chewing). I asked you a question.

 

VLADIMIR:

Ah.

 

ESTRAGON:

Did you reply?

 

VLADIMIR:

How's the carrot?

 

ESTRAGON:

It's a carrot.

 

VLADIMIR:

 

So much the better, so much the better. (Pause.) What was it you wanted to know?

 

ESTRAGON:

 

I've forgotten. (Chews.) That's what annoys me. (He looks at the carrot appreciatively, dangles it between finger and thumb.) I'll never forget this carrot. (He sucks the end of it meditatively.) Ah yes, now I remember.

 

VLADIMIR:

Well?

 

ESTRAGON:

(his mouth full, vacuously). We're not tied?

 

VLADIMIR:

I don't hear a word you're saying.

 

ESTRAGON:

(chews, swallows). I'm asking you if we're tied.

 

VLADIMIR:

Tied?

 

ESTRAGON:

Ti-ed.

 

VLADIMIR:

How do you mean tied?

 

ESTRAGON:

Down.

 

VLADIMIR:

But to whom? By whom?

 

ESTRAGON:

To your man.

 

VLADIMIR:

 

To Godot? Tied to Godot! What an idea! No question of it. (Pause.) For the moment.

 

ESTRAGON:

His name is Godot?

 

VLADIMIR:

I think so.

 

ESTRAGON:

 

Fancy that. (He raises what remains of the carrot by the stub of leaf, twirls it before his eyes.) Funny, the more you eat the worse it gets.

 

VLADIMIR:

With me it's just the opposite.

 

ESTRAGON:

In other words?

 

VLADIMIR:

I get used to the muck as I go along.

 

ESTRAGON:

(after prolonged reflection). Is that the opposite?

 

VLADIMIR:

Question of temperament.

 

ESTRAGON:

Of character.

 

VLADIMIR:

Nothing you can do about it.

 

ESTRAGON:

No use struggling.

 

VLADIMIR:

One is what one is.

 

ESTRAGON:

No use wriggling.

 

VLADIMIR:

The essential doesn't change.

 

ESTRAGON:

 

Nothing to be done. (He proffers the remains of the carrot to Vladimir.) Like to finish it?

 

A terrible cry, close at hand. Estragon drops the carrot. They remain motionless, then together make a sudden rush towards the wings. Estragon stops halfway, runs back, picks up the carrot, stuffs it in his pocket, runs to rejoin Vladimir who is waiting for him, stops again, runs back, picks up his boot, runs to rejoin Vladimir. Huddled together, shoulders hunched, cringing away from the menace, they wait.

 

Enter Pozzo and Lucky. Pozzo drives Lucky by means of a rope passed round his neck, so that Lucky is the first to enter, followed by the rope which is long enough to let him reach the middle of the stage before Pozzo appears. Lucky carries a heavy bag, a folding stool, a picnic basket and a greatcoat, Pozzo a whip.

POZZO:

 

(off). On! (Crack of whip. Pozzo appears. They cross the stage. Lucky passes before Vladimir and Estragon and exit. Pozzo at the sight of Vladimir and Estragon stops short. The rope tautens. Pozzo jerks at it violently.) Back!

 

Noise of Lucky falling with all his baggage. Vladimir and Estragon turn towards him, half wishing half fearing to go to his assistance. Vladimir takes a step towards Lucky, Estragon holds him back by the sleeve.

 

VLADIMIR:

Let me go!

ESTRAGON:

Stay where you are!

 

POZZO:

 

Be careful! He's wicked. (Vladimir and Estragon turn towards Pozzo.) With strangers.

 

ESTRAGON:

(undertone). Is that him?

 

VLADIMIR:

Who?

 

ESTRAGON:

(trying to remember the name). Er . . .

 

VLADIMIR:

Godot?

 

ESTRAGON:

Yes.

 

POZZO:

I present myself: Pozzo.

 

VLADIMIR:

(to Estragon). Not at all!

 

ESTRAGON:

He said Godot.

 

VLADIMIR:

Not at all!

 

ESTRAGON:

(timidly, to Pozzo). You're not Mr. Godot, Sir?

 

POZZO:

 

(terrifying voice). I am Pozzo! (Silence.) Pozzo! (Silence.) Does that name mean nothing to you? (Silence.) I say does that name mean nothing to you?

 

Vladimir and Estragon look at each other questioningly.

 

ESTRAGON:

(pretending to search). Bozzo . . . Bozzo . . .

 

VLADIMIR:

(ditto). Pozzo . . . Pozzo . . .

 

POZZO:

PPPOZZZO!

 

ESTRAGON:

Ah! Pozzo . . . let me see . . . Pozzo . . .

 

VLADIMIR:

Is it Pozzo or Bozzo?

 

ESTRAGON:

 

Pozzo . . . no . . . I'm afraid I . . . no . . . I don't seem to . . . Pozzo advances threateningly. VLADIMIR:

 

(conciliating). I once knew a family called Gozzo. The mother had the clap.

 

ESTRAGON:

(hastily). We're not from these parts, Sir.

POZZO:

 

(halting). You are human beings none the less. (He puts on his glasses.) As far as one can see. (He takes off his glasses.) Of the same species as myself. (He bursts into an enormous laugh.) Of the same species as Pozzo! Made in God's image!

VLADIMIR:

Well you see—

 

POZZO:

(peremptory). Who is Godot?

 

ESTRAGON:

Godot?

 

POZZO:

You took me for Godot.

 

VLADIMIR:

Oh no, Sir, not for an instant, Sir.

 

POZZO:

Who is he?

 

VLADIMIR:

Oh he's a . . . he's a kind of acquaintance.

 

ESTRAGON:

Nothing of the kind, we hardly know him.

 

VLADIMIR:

True . . . we don't know him very well . . . but all the same . . .

 

ESTRAGON:

Personally, I wouldn't even know him if I saw him.

 

POZZO:

You took me for him.

 

ESTRAGON:

 

(recoiling before Pozzo). That's to say . . . you understand . . . the dusk . . . the strain . . . waiting . . . I confess . . . I imagined . . . for a second . . .

 

POZZO:

Waiting? So you were waiting for him?

 

VLADIMIR:

Well you see—

 

POZZO:

Here? On my land?

 

VLADIMIR:

We didn't intend any harm.

 

ESTRAGON:

We meant well.

 

POZZO:

The road is free to all.

 

VLADIMIR:

That's how we looked at it.

 

POZZO:

It's a disgrace. But there you are.

 

ESTRAGON:

Nothing we can do about it.

 

POZZO:

(with magnanimous gesture). Let's say no more about it. (He jerks the rope.) Up

 

pig! (Pause.) Every time he drops he falls asleep. (Jerks the rope.) Up hog! (Noise

of Lucky getting up and picking up his baggage. Pozzo jerks the rope.) Back!

(Enter Lucky backwards.) Stop! (Lucky stops.) Turn! (Lucky turns. To Vladimir

and Estragon, affably.) Gentlemen, I am happy to have met you. (Before their

incredulous expression.) Yes yes, sincerely happy. (He jerks the rope.) Closer!

(Lucky advances.) Stop! (Lucky stops.) Yes, the road seems long when one

 

journeys all alone for . . . (he consults his watch) . . . yes . . . (he calculates) . . . yes, six hours, that's right, six hours on end, and never a soul in sight. (To Lucky.) Coat! (Lucky puts down the bag, advances, gives the coat, goes back to his place, takes up the bag.) Hold that! (Pozzo holds out the whip. Lucky advances and, both his hands being occupied, takes the whip in his mouth, then goes back to his place. Pozzo begins to put on his coat, stops.) Coat! (Lucky puts down the bag, basket and stool, helps Pozzo on with his coat, goes back to his place and takes up bag, basket and stool.) Touch of autumn in the air this evening. (Pozzo finishes buttoning up his coat, stoops, inspects himself, straightens up.) Whip! (Lucky advances, stoops, Pozzo snatches the whip from his mouth, Lucky goes back to his place.) Yes, gentlemen, I cannot go for long without the society of my likes (he puts on his glasses and looks at the two likes) even when the likeness is an imperfect one. (He takes off his glasses.) Stool! (Lucky puts down bag and basket, advances, opens stool, puts it down, goes back to his place, takes up bag and basket.) Closer! (Lucky puts down bag and basket, advances, moves stool, goes back to his place, takes up bag and basket. Pozzo sits down, places the butt of his whip against Lucky's chest and pushes.) Back! (Lucky takes a step back.) Further! (Lucky takes another step back.) Stop! (Lucky stops. To Vladimir and Estragon.) That is why, with your permission, I propose to dally with you a moment, before I venture any further. Basket! (Lucky advances, gives the basket, goes back to his place.) The fresh air stimulates the jaded appetite. (He opens the basket, takes out a piece of chicken and a bottle of wine.) Basket! (Lucky advances, picks up the basket and goes back to his place.) Further! (Lucky takes a step back.) He stinks. Happy days!

 

He drinks from the bottle, puts it down and begins to eat. Silence.

 

Vladimir and Estragon, cautiously at first, then more boldly, begin to circle about Lucky, inspecting him up and down. Pozzo eats his chicken voraciously, throwing away the bones after having sucked them. Lucky sags slowly, until bag and basket touch the ground, then straightens up with a start and begins to sag again. Rhythm of one sleeping on his feet.

 

ESTRAGON:

What ails him?

 

VLADIMIR:

He looks tired.

 

ESTRAGON:

Why doesn't he put down his bags?

 

VLADIMIR:

How do I know? (They close in on him.) Careful!

 

ESTRAGON:

Say something to him.

 

VLADIMIR:

Look!

 

ESTRAGON:

What?

 

VLADIMIR:

(pointing). His neck!

 

ESTRAGON:

(looking at the neck). I see nothing.

 

VLADIMIR:

Here.

 

Estragon goes over beside Vladimir.

 

ESTRAGON:

Oh I say!

 

VLADIMIR:

A running sore!

 

ESTRAGON:

It's the rope.

 

VLADIMIR:

It's the rubbing.

 

ESTRAGON:

It's inevitable.

 

VLADIMIR:

It's the knot.

 

ESTRAGON:

It's the chafing.

 

They resume their inspection, dwell on the face.

 

VLADIMIR:

(grudgingly). He's not bad looking.

 

ESTRAGON:

 

(shrugging his shoulders, wry face.) Would you say so?

 

VLADIMIR:

A trifle effeminate.

 

ESTRAGON:

Look at the slobber.

 

VLADIMIR:

It's inevitable.

 

ESTRAGON:

Look at the slaver.

 

VLADIMIR:

Perhaps he's a halfwit.

 

ESTRAGON:

A  cretin.

 

VLADIMIR:

(looking closer). Looks like a goiter.

 

ESTRAGON:

(ditto). It's not certain.

 

VLADIMIR:

He's panting.

 

ESTRAGON:

It's inevitable.

 

VLADIMIR:

And his eyes!

 

ESTRAGON:

What about them?

 

VLADIMIR:

Goggling out of his head.

 

ESTRAGON:

Looks like his last gasp to me.

 

VLADIMIR:

It's not certain. (Pause.) Ask him a question.

 

ESTRAGON:

Would that be a good thing?

 

VLADIMIR:

What do we risk?

 

ESTRAGON:

(timidly). Mister . . .

 

VLADIMIR:

Louder.

 

ESTRAGON:

(louder). Mister . . .

 

POZZO:

 

Leave him in peace! (They turn toward Pozzo who, having finished eating, wipes his mouth with the back of his hand.) Can't you see he wants to rest? Basket! (He strikes a match and begins to light his pipe. Estragon sees the chicken bones on the ground and stares at them greedily. As Lucky does not move Pozzo throws the match angrily away and jerks the rope.) Basket! (Lucky starts, almost falls, recovers his senses, advances, puts the bottle in the basket and goes back to his place. Estragon stares at the bones. Pozzo strikes another match and lights his pipe.) What can you expect, it's not his job. (He pulls at his pipe, stretches out his legs.) Ah! That's better.

 

ESTRAGON:

(timidly). Please Sir . . .

 

POZZO:

What is it, my good man?

 

ESTRAGON:

Er . . . you've finished with the . . . er . . . you don't need the . . . er . . . bones, Sir?

 

VLADIMIR:

(scandalized). You couldn't have waited?

 

POZZO:

 

No no, he does well to ask. Do I need the bones? (He turns them over with the end of his whip.) No, personally I do not need them any more. (Estragon takes a step towards the bones.) But . . . (Estragon stops short) . . . but in theory the bones go to the carrier. He is therefore the one to ask. (Estragon turns towards Lucky, hesitates.) Go on, go on, don't be afraid, ask him, he'll tell you.

 

Estragon goes towards Lucky, stops before him.

 

ESTRAGON:

Mister . . . excuse me, Mister . . .

 

POZZO:

You're being spoken to, pig! Reply! (To Estragon.) Try him again.

 

ESTRAGON:

Excuse me, Mister, the bones, you won't be wanting the bones?

 

Lucky looks long at Estragon.

 

POZZO:

 

(in raptures). Mister! (Lucky bows his head.) Reply! Do you want them or don't you? (Silence of Lucky. To Estragon.) They're yours. (Estragon makes a dart at the bones, picks them up and begins to gnaw them.) I don't like it. I've never known him to refuse a bone before. (He looks anxiously at Lucky.) Nice business it'd be if he fell sick on me!

 

He puffs at his pipe.

 

VLADIMIR:

(exploding). It's a scandal!

 

Silence. Flabbergasted, Estragon stops gnawing, looks at Pozzo and Vladimir in turn. Pozzo outwardly calm. Vladimir embarrassed.

 

POZZO:

(To Vladimir). Are you alluding to anything in particular?

 

VLADIMIR:

 

(stutteringly resolute). To treat a man . . . (gesture towards Lucky) . . . like that . . . I think that . . . no . . . a human being . . . no . . . it's a scandal! ESTRAGON:

 

(not to be outdone). A disgrace!

He resumes his gnawing.

 

POZZO:

You are severe. (To Vladimir.) What age are you, if it's not a rude question?

 

(Silence.) Sixty? Seventy? (To Estragon.) What age would you say he was?

 

ESTRAGON:

Eleven.

 

POZZO:

I am impertinent. (He knocks out his pipe against the whip, gets up.) I must be

 

getting on. Thank you for your society. (He reflects.) Unless I smoke another pipe

before I go. What do you say? (They say nothing.) Oh I'm only a small smoker, a

very small smoker, I'm not in the habit of smoking two pipes one on top of the

other, it makes (hand to heart, sighing) my heart go pit-a-pat. (Silence.) It's the

nicotine, one absorbs it in spite of one's precautions. (Sighs.) You know how it is.

(Silence.) But perhaps you don't smoke? Yes? No? It's of no importance.

(Silence.) But how am I to sit down now, without affectation, now that I have

 

risen? Without appearing to –how shall I say– without appearing to falter. (To Vladimir.) I beg your pardon? (Silence.) Perhaps you didn't speak? (Silence.) It's of no importance. Let me see . . .

 

He reflects.

 

ESTRAGON:

Ah! That's better.

 

He puts the bones in his pocket.

 

VLADIMIR:

Let's go.

 

ESTRAGON:

So soon?

 

POZZO:

 

One moment! (He jerks the rope.) Stool! (He points with his whip. Lucky moves the stool.) More! There! (He sits down. Lucky goes back to his place.) Done it! He fills his pipe.

 

VLADIMIR:

(vehemently). Let's go!

 

POZZO:

I hope I'm not driving you away. Wait a little longer, you'll never regret it.

 

ESTRAGON:

(scenting charity). We're in no hurry.

 

POZZO:

 

(having lit his pipe). The second is never so sweet . . . (he takes the pipe out of his mouth, contemplates it) . . . as the first I mean. (He puts the pipe back in his mouth.) But it's sweet just the same.

 

VLADIMIR:

I'm going.

 

POZZO:

 

He can no longer endure my presence. I am perhaps not particularly human, but who cares? (To Vladimir.) Think twice before you do anything rash. Suppose you go now while it is still day, for there is no denying it is still day. (They all look up at the sky.) Good. (They stop looking at the sky.) What happens in that case– (he takes the pipe out of his mouth, examines it) –I'm out– (he relights his pipe) –in that case– (puff) –in that case– (puff) –what happens in that case to your appointment with this . . . Godet . . . Godot . . . Godin . . . anyhow you see who I mean, who has your future in his hands . . . (pause) . . . at least your immediate future?

 

VLADIMIR:

Who told you?

 

POZZO:

He speaks to me again! If this goes on much longer we'll soon be old friends.

 

ESTRAGON:

Why doesn't he put down his bags?

 

POZZO:

 

I too would be happy to meet him. The more people I meet the happier I become. From the meanest creature one departs wiser, richer, more conscious of one's

 

blessings. Even you . . . (he looks at them ostentatiously in turn to make it clear they are both meant) . . . even you, who knows, will have added to my store.

ESTRAGON:

Why doesn't he put down his bags?

 

POZZO:

But that would surprise me.

 

VLADIMIR:

You're being asked a question.

 

POZZO:

 

(delighted). A question! Who? What? A moment ago you were calling me Sir, in fear and trembling. Now you're asking me questions. No good will come of this!

VLADIMIR:

(to Estragon). I think he's listening.

 

ESTRAGON:

(circling about Lucky). What?

 

VLADIMIR:

You can ask him now. He's on the alert.

 

ESTRAGON:

Ask him what?

 

VLADIMIR:

Why he doesn't put down his bags.

 

ESTRAGON:

I  wonder.

 

VLADIMIR:

Ask him, can't you?

 

POZZO:

 

(who has followed these exchanges with anxious attention, fearing lest the question get lost). You want to know why he doesn't put down his bags, as you call them.

 

VLADIMIR: That's it.

POZZO:

(to Estragon). You are sure you agree with that?

 

ESTRAGON:

He's puffing like a grampus.

 

POZZO:

 

The answer is this. (To Estragon). But stay still, I beg of you, you're making me nervous!

 

VLADIMIR:

Here.

 

ESTRAGON: What is it?

VLADIMIR:

He's about to speak.

Estragon goes over beside Vladimir. Motionless, side by side, they wait.

 

POZZO:

 

Good. Is everybody ready? Is everybody looking at me? (He looks at Lucky, jerks the rope. Lucky raises his head.) Will you look at me, pig! (Lucky looks at him.) Good. (He puts the pipe in his pocket, takes out a little vaporizer and sprays his throat, puts back the vaporizer in his pocket, clears his throat, spits, takes out the vaporizer again, sprays his throat again, puts back the vaporizer in his pocket.) I am ready. Is everybody listening? Is everybody ready? (He looks at them all in turn, jerks the rope.) Hog! (Lucky raises his head.) I don't like talking in a vacuum. Good. Let me see.

 

He reflects.

 

ESTRAGON:

I'm going.

 

POZZO:

What was it exactly you wanted to know?

 

VLADIMIR:

Why he—

 

POZZO:

 

(angrily). Don't interrupt me! (Pause. Calmer.) If we all speak at once we'll never get anywhere. (Pause.) What was I saying? (Pause. Louder.) What was I saying? Vladimir mimics one carrying a heavy burden. Pozzo looks at him, puzzled.

ESTRAGON:

 

(forcibly). Bags. (He points at Lucky.) Why? Always hold. (He sags, panting.) Never put down. (He opens his hands, straightens up with relief.) Why?

POZZO:

 

Ah! Why couldn't you say so before? Why he doesn't make himself comfortable? Let's try and get this clear. Has he not the right to? Certainly he has. It follows that he doesn't want to. There's reasoning for you. And why doesn't he want to? (Pause.) Gentlemen, the reason is this.

 

VLADIMIR:

(to Estragon). Make a note of this.

 

POZZO:

He wants to impress me, so that I'll keep him.

 

ESTRAGON:

What?

 

POZZO:

 

Perhaps I haven't got it quite right. He wants to mollify me, so that I'll give up the idea of parting with him. No, that's not exactly it either.

 

VLADIMIR:

You want to get rid of him?

 

POZZO:

He wants to cod me, but he won't.

 

VLADIMIR:

You want to get rid of him?

 

POZZO:

 

He imagines that when I see how well he carries I'll be tempted to keep him on in that capacity.

 

ESTRAGON:

You've had enough of him?

 

POZZO:

In reality he carries like a pig. It's not his job.

 

VLADIMIR:

You want to get rid of him?

 

POZZO:

 

He imagines that when I see him indefatigable I'll regret my decision. Such is his miserable scheme. As though I were short of slaves! (All three look at Lucky.) Atlas, son of Jupiter! (Silence.) Well, that's that, I think. Anything else? Vaporizer.

 

VLADIMIR:

You want to get rid of him?

 

POZZO:

 

Remark that I might just as well have been in his shoes and he in mine. If chance had not willed otherwise. To each one his due.

 

VLADIMIR:

You waagerrim?

 

POZZO:

I beg your pardon?

 

VLADIMIR:

You want to get rid of him?

 

POZZO:

 

I do. But instead of driving him away as I might have done, I mean instead of simply kicking him out on his arse, in the goodness of my heart I am bringing him to the fair, where I hope to get a good price for him. The truth is you can't drive such creatures away. The best thing would be to kill them.

 

Lucky weeps.

 

ESTRAGON:

He's crying!

 

POZZO:

 

Old dogs have more dignity. (He proffers his handkerchief to Estragon.) Comfort him, since you pity him. (Estragon hesitates.) Come on. (Estragon takes the handkerchief.) Wipe away his tears, he'll feel less forsaken.

 

Estragon hesitates.

 

VLADIMIR:

Here, give it to me, I'll do it.

 

Estragon refuses to give the handkerchief.

 

Childish gestures.

 

POZZO:

 

Make haste, before he stops. (Estragon approaches Lucky and makes to wipe his eyes. Lucky kicks him violently in the shins. Estragon drops the handkerchief, recoils, staggers about the stage howling with pain.) Hanky!

 

Lucky puts down bag and basket, picks up handkerchief and gives it to Pozzo, goes back to his place, picks up bag and basket.

 

ESTRAGON:

Oh the swine! (He pulls up the leg of his trousers.) He's crippled me!

POZZO:

I told you he didn't like strangers.

 

VLADIMIR:

 

(to Estragon). Show me. (Estragon shows his leg. To Pozzo, angrily.) He's bleeding!

 

POZZO:

It's a good sign.

 

ESTRAGON:

(on one leg). I'll never walk again!

 

VLADIMIR:

(tenderly). I'll carry you. (Pause.) If necessary.

 

POZZO:

 

He's stopped crying. (To Estragon.) You have replaced him as it were. (Lyrically.) The tears of the world are a constant quantity. For each one who begins to weep, somewhere else another stops. The same is true of the laugh. (He laughs.) Let us not then speak ill of our generation, it is not any unhappier than its predecessors. (Pause.) Let us not speak well of it either. (Pause.) Let us not speak of it at all. (Pause. Judiciously.) It is true the population has increased.

 

VLADIMIR:

Try and walk.

 

Estragon takes a few limping steps, stops before Lucky and spits on him, then goes and sits down on the mound.

 

POZZO:

 

Guess who taught me all these beautiful things. (Pause. Pointing to Lucky.) My Lucky!

 

VLADIMIR:

(looking at the sky.) Will night never come?

 

POZZO:

 

But for him all my thoughts, all my feelings, would have been of common things. (Pause. With extraordinary vehemence.) Professional worries! (Calmer.) Beauty, grace, truth of the first water, I knew they were all beyond me. So I took a knook.

VLADIMIR:

(startled from his inspection of the sky). A knook?

 

POZZO:

 

That was nearly sixty years ago . . . (he consults his watch) . . . yes, nearly sixty. (Drawing himself up proudly.) You wouldn't think it to look at me, would you? Compared to him I look like a young man, no? (Pause.) Hat! (Lucky puts down the basket and takes off his hat. His long white hair falls about his face. He puts his hat under his arm and picks up the basket.) Now look. (Pozzo takes off his hat. [All four wear bowlers.] He is completely bald. He puts on his hat again.) Did you see?

 

VLADIMIR:

And now you turn him away? Such an old and faithful servant!

 

ESTRAGON:

Swine!

 

Pozzo more and more agitated.

VLADIMIR:

 

After having sucked all the good out of him you chuck him away like a . . . like a banana skin. Really . . .

 

POZZO:

 

(groaning, clutching his head). I can't bear it . . . any longer . . . the way he goes on . . . you've no idea . . . it's terrible . . . he must go . . . (he waves his arms) . . .

 

I'm going mad . . . (he collapses, his head in his hands) . . . I can't bear it . . . any longer . . .

 

Silence. All look at Pozzo.

 

VLADIMIR:

He can't bear it.

 

ESTRAGON:

Any longer.

 

VLADIMIR:

He's going mad.

 

ESTRAGON:

It's terrible.

 

VLADIMIR:

 

(to Lucky). How dare you! It's abominable! Such a good master! Crucify him like that! After so many years! Really!

 

POZZO:

 

(sobbing). He used to be so kind . . . so helpful . . . and entertaining . . . my good angel . . . and now . . . he's killing me.

 

ESTRAGON:

( to Vladimir). Does he want to replace him?

 

VLADIMIR:

What?

 

ESTRAGON:

Does he want someone to take his place or not?

 

VLADIMIR:

I don't think so.

 

ESTRAGON:

What?

 

VLADIMIR:

I don't know.

 

ESTRAGON:

Ask him.

 

POZZO:

 

(calmer). Gentlemen, I don't know what came over me. Forgive me. Forget all I said. (More and more his old self.) I don't remember exactly what it was, but you may be sure there wasn't a word of truth in it. (Drawing himself up, striking his chest.) Do I look like a man that can be made to suffer? Frankly? (He rummages in his pockets.) What have I done with my pipe?

 

VLADIMIR:

Charming evening we're having.

 

ESTRAGON:

Unforgettable.

 

VLADIMIR:

And it's not over.

 

ESTRAGON:

Apparently not.

 

VLADIMIR:

It's only beginning.

 

ESTRAGON:

It's awful.

 

VLADIMIR:

Worse than the pantomime.

 

ESTRAGON:

The circus.

 

VLADIMIR:

The music-hall.

 

ESTRAGON:

The circus.

 

POZZO:

What can I have done with that briar?

 

ESTRAGON:

He's a scream. He's lost his dudeen.

 

Laughs noisily.

 

VLADIMIR:

I'll be back.

 

He hastens towards the wings.

 

ESTRAGON:

End of the corridor, on the left.

 

VLADIMIR:

Keep my seat.

 

Exit Vladimir.

 

POZZO:

(on the point of tears). I've lost my Kapp and Peterson!

 

ESTRAGON:

(convulsed with merriment). He'll be the death of me!

 

POZZO:

 

You didn't see by any chance– (He misses Vladimir.) Oh! He's gone! Without saying goodbye! How could he! He might have waited!

 

ESTRAGON:

He would have burst.

 

POZZO:

Oh! (Pause.) Oh well then of course in that case . . .

 

ESTRAGON:

Come here.

 

POZZO:

What for?

 

ESTRAGON:

You'll see.

 

POZZO:

You want me to get up?

 

ESTRAGON:

Quick! (Pozzo gets up and goes over beside Estragon. Estragon points off.) Look!

 

POZZO:

(having put on his glasses). Oh I say!

 

ESTRAGON:

It's all over.

 

Enter Vladimir, somber. He shoulders Lucky out of his way, kicks over the stool, comes and goes agitatedly.

 

POZZO:

He's not pleased.

 

ESTRAGON:

(to Vladimir). You missed a treat. Pity.

 

Vladimir halts, straightens the stool, comes and goes, calmer.

 

POZZO:

He subsides. (Looking round.) Indeed all subsides. A great calm descends.

 

(Raising his hand.) Listen! Pan sleeps.

 

VLADIMIR:

Will night never come?

 

All three look at the sky.

 

POZZO:

You don't feel like going until it does?

 

ESTRAGON:

Well you see—

 

POZZO:

 

Why it's very natural, very natural. I myself in your situation, if I had an appointment with a Godin . . . Godet . . . Godot . . . anyhow, you see who I mean, I'd wait till it was black night before I gave up. (He looks at the stool.) I'd very much like to sit down, but I don't quite know how to go about it.

 

ESTRAGON:

Could I be of any help?

 

POZZO:

If you asked me perhaps.

 

ESTRAGON:

What?

 

POZZO:

If you asked me to sit down.

 

ESTRAGON:

Would that be a help?

 

POZZO:

I fancy so.

 

ESTRAGON:

Here we go. Be seated, Sir, I beg of you.

 

POZZO:

No no, I wouldn't think of it! (Pause. Aside.) Ask me again.

 

ESTRAGON:

Come come, take a seat I beseech you, you'll get pneumonia.

 

POZZO:

You really think so?

 

ESTRAGON:

Why it's absolutely certain.

 

POZZO:

 

No doubt you are right. (He sits down.) Done it again! (Pause.) Thank you, dear fellow. (He consults his watch.) But I must really be getting along, if I am to observe my schedule.

 

VLADIMIR:

Time has stopped.

 

POZZO:

 

(cuddling his watch to his ear). Don't you believe it, Sir, don't you believe it. (He puts his watch back in his pocket.) Whatever you like, but not that.

 

ESTRAGON:

(to Pozzo). Everything seems black to him today.

 

POZZO:

 

Except the firmament. (He laughs, pleased with this witticism.) But I see what it is, you are not from these parts, you don't know what our twilights can do. Shall I tell you? (Silence. Estragon is fiddling with his boot again, Vladimir with his hat.) I can't refuse you. (Vaporizer.) A little attention, if you please. (Vladimir and Estragon continue their fiddling, Lucky is half asleep. Pozzo cracks his whip feebly.) What's the matter with this whip? (He gets up and cracks it more vigorously, finally with success. Lucky jumps. Vladimir's hat, Estragon's boot, Lucky's hat, fall to the ground. Pozzo throws down the whip.) Worn out, this whip. (He looks at Vladimir and Estragon.) What was I saying?

 

VLADIMIR:

Let's go.

 

ESTRAGON:

But take the weight off your feet, I implore you, you'll catch your death.

 

POZZO:

True. (He sits down. To Estragon.) What is your name?

 

ESTRAGON:

Adam.

 

POZZO:

 

(who hasn't listened). Ah yes! The night. (He raises his head.) But be a little more attentive, for pity's sake, otherwise we'll never get anywhere. (He looks at the sky.) Look! (All look at the sky except Lucky who is dozing off again. Pozzo jerks the rope.) Will you look at the sky, pig! (Lucky looks at the sky.) Good, that's enough. (They stop looking at the sky.) What is there so extraordinary about it? Qua sky. It is pale and luminous like any sky at this hour of the day. (Pause.) In these latitudes. (Pause.) When the weather is fine. (Lyrical.) An hour ago (he looks at his watch, prosaic) roughly (lyrical) after having poured forth even since (he hesitates, prosaic) say ten o'clock in the morning (lyrical) tirelessly torrents of

 

red and white light it begins to lose its effulgence, to grow pale (gesture of the two hands lapsing by stages) pale, ever a little paler, a little paler until (dramatic pause, ample gesture of the two hands flung wide apart) pppfff! finished! it comes to rest. But– (hand raised in admonition)– but behind this veil of gentleness and peace, night is charging (vibrantly) and will burst upon us (snaps his fingers) pop! like that! (his inspiration leaves him) just when we least expect it. (Silence. Gloomily.) That's how it is on this bitch of an earth.

 

Long silence.

 

ESTRAGON:

So long as one knows.

 

VLADIMIR:

One can bide one's time.

 

ESTRAGON:

One knows what to expect.

 

VLADIMIR:

No further need to worry.

 

ESTRAGON:

Simply wait.

 

VLADIMIR:

We're used to it.

 

He picks up his hat, peers inside it, shakes it, puts it on.

 

POZZO:

How did you find me? (Vladimir and Estragon look at him blankly.) Good? Fair?

 

Middling? Poor? Positively bad?

 

VLADIMIR:

(first to understand). Oh very good, very very good.

 

POZZO:

(to Estragon). And you, Sir?

 

ESTRAGON:

Oh tray bong, tray tray tray bong.

 

POZZO:

 

(fervently). Bless you, gentlemen, bless you! (Pause.) I have such need of encouragement! (Pause.) I weakened a little towards the end, you didn't notice?

VLADIMIR:

Oh perhaps just a teeny weeny little bit.

 

ESTRAGON:

I thought it was intentional.

 

POZZO:

You see my memory is defective.

 

Silence.

 

ESTRAGON:

In the meantime, nothing happens.

 

POZZO:

You find it tedious?

 

ESTRAGON:

Somewhat.

POZZO:

(to Vladimir). And you, Sir?

 

VLADIMIR:

I've been better entertained.

 

Silence. Pozzo struggles inwardly.

 

POZZO:

Gentlemen, you have been . . . civil to me.

 

ESTRAGON:

Not at all!

 

VLADIMIR:

What an idea!

 

POZZO:

 

Yes yes, you have been correct. So that I ask myself is there anything I can do in my turn for these honest fellows who are having such a dull, dull time.

 

ESTRAGON:

Even ten francs would be a help.

 

VLADIMIR:

We are not beggars!

 

POZZO:

 

Is there anything I can do, that's what I ask myself, to cheer them up? I have given them bones, I have talked to them about this and that, I have explained the twilight, admittedly. But is it enough, that's what tortures me, is it enough?

 

ESTRAGON:

Even five.

 

VLADIMIR:

(to Estragon, indignantly). That's enough!

 

ESTRAGON:

I couldn't accept less.

 

POZZO:

 

Is is enough? No doubt. But I am liberal. It's my nature. This evening. So much the worse for me. (He jerks the rope. Lucky looks at him.) For I shall suffer, no doubt about that. (He picks up the whip.) What do you prefer? Shall we have him dance, or sing, or recite, or think, or—

 

ESTRAGON:

Who?

 

POZZO:

Who! You know how to think, you two?

 

VLADIMIR:

He thinks?

 

POZZO:

 

Certainly. Aloud. He even used to think very prettily once, I could listen to him for hours. Now . . . (he shudders). So much the worse for me. Well, would you like him to think something for us?

 

ESTRAGON:

I'd rather he dance, it'd be more fun.

 

POZZO:

Not necessarily.

 

ESTRAGON:

Wouldn't it, Didi, be more fun?

 

VLADIMIR:

I'd like well to hear him think.

 

ESTRAGON:

 

Perhaps he could dance first and think afterwards, if it isn't too much to ask him.

 

VLADIMIR:

(to Pozzo). Would that be possible?

 

POZZO:

By all means, nothing simpler. It's the natural order.

 

He laughs briefly.

 

VLADIMIR:

Then let him dance.

Silence.

 

POZZO:

Do you hear, hog?

 

ESTRAGON:

He never refuses?

 

POZZO:

He refused once. (Silence.) Dance, misery!

 

Lucky puts down bag and basket, advances towards front, turns to Pozzo. Lucky dances. He stops.

 

ESTRAGON:

Is that all?

 

POZZO:

Encore!

 

Lucky executes the same movements, stops.

 

ESTRAGON:

 

Pooh! I'd do as well myself. (He imitates Lucky, almost falls.) With a little practice.

 

POZZO:

 

He used to dance the farandole, the fling, the brawl, the jig, the fandango and even the hornpipe. He capered. For joy. Now that's the best he can do. Do you know what he calls it?

 

ESTRAGON:

The Scapegoat's Agony.

 

VLADIMIR:

The Hard Stool.

 

POZZO:

The Net. He thinks he's entangled in a net.

 

VLADIMIR:

 

(squirming like an aesthete). There's something about it . . . Lucky makes to return to his burdens. POZZO:

 

Woaa!

Lucky stiffens.

 

ESTRAGON:

Tell us about the time he refused.

 

POZZO:

 

With pleasure, with pleasure. (He fumbles in his pockets.) Wait. (He fumbles.) What have I done with my spray? (He fumbles.) Well now isn't that . . . (He looks up, consternation on his features. Faintly.) I can't find my pulverizer!

 

ESTRAGON:

 

(faintly). My left lung is very weak! (He coughs feebly. In ringing tones.) But my right lung is as sound as a bell!

 

POZZO:

 

(normal voice). No matter! What was I saying. (He ponders.) Wait. (Ponders.) Well now isn't that . . . (He raises his head.) Help me!

 

ESTRAGON:

Wait!

 

VLADIMIR:

Wait!

 

POZZO:

Wait!

 

All three take off their hats simultaneously, press their hands to their foreheads, concentrate.

 

ESTRAGON:

(triumphantly). Ah!

 

VLADIMIR:

He has it.

 

POZZO:

(impatient). Well?

 

ESTRAGON:

Why doesn't he put down his bags?

 

VLADIMIR:

Rubbish!

 

POZZO:

Are you sure?

 

VLADIMIR:

Damn it haven't you already told us?

 

POZZO:

I've already told you?

 

ESTRAGON:

He's already told us?

 

VLADIMIR:

Anyway he has put them down.

 

ESTRAGON:

(glance at Lucky). So he has. And what of it?

 

VLADIMIR:

 

Since he has put down his bags it is impossible we should have asked why he does not do so.

POZZO:

Stoutly reasoned!

 

ESTRAGON:

And why has he put them down?

 

POZZO:

Answer us that.

 

VLADIMIR:

In order to dance.

 

ESTRAGON:

True!

 

POZZO:

True!

 

Silence. They put on their hats.

 

ESTRAGON:

Nothing happens, nobody comes, nobody goes, it's awful!

 

VLADIMIR:

(to Pozzo). Tell him to think.

 

POZZO:

Give him his hat.

 

VLADIMIR:

His hat?

 

POZZO:

He can't think without his hat.

 

VLADIMIR:

(to Estragon). Give him his hat.

 

ESTRAGON:

Me! After what he did to me! Never!

 

VLADIMIR:

I'll give it to him.

 

He does not move.

 

ESTRAGON:

(to Pozzo). Tell him to go and fetch it.

 

POZZO:

It's better to give it to him.

 

VLADIMIR:

I'll give it to him.

 

He picks up the hat and tenders it at arm's length to Lucky, who does not move.

 

POZZO:

You must put it on his head.

 

ESTRAGON:

(to Pozzo). Tell him to take it.

 

POZZO:

It's better to put it on his head.

 

VLADIMIR:

I'll put it on his head.

 

He goes round behind Lucky, approaches him cautiously, puts the hat on his head and recoils smartly. Lucky does not move. Silence.

 

ESTRAGON:

What's he waiting for?

 

POZZO:

 

Stand back! (Vladimir and Estragon move away from Lucky. Pozzo jerks the rope. Lucky looks at Pozzo.) Think, pig! (Pause. Lucky begins to dance.) Stop! (Lucky stops.) Forward! (Lucky advances.) Stop! (Lucky stops.) Think! Silence.

 

LUCKY:

On the other hand with regard to—

 

POZZO:

 

Stop! (Lucky stops.) Back! (Lucky moves back.) Stop! (Lucky stops.) Turn! (Lucky turns towards auditorium.) Think!

 

During Lucky's tirade the others react as follows.

1)  Vladimir and Estragon all attention, Pozzo dejected and disgusted.

2)  Vladimir and Estragon begin to protest, Pozzo's sufferings increase.

 

3)  Vladimir and Estragon attentive again, Pozzo more and more agitated and groaning.

 

4)  Vladimir and Estragon protest violently. Pozzo jumps up, pulls on the rope. General outcry. Lucky pulls on the rope, staggers, shouts his text. All three throw themselves on Lucky who struggles and shouts his text.

 

LUCKY:

 

Given the existence as uttered forth in the public works of Puncher and Wattmann of a personal God quaquaquaqua with white beard quaquaquaqua outside time without extension who from the heights of divine apathia divine athambia divine aphasia loves us dearly with some exceptions for reasons unknown but time will tell and suffers like the divine Miranda with those who for reasons unknown but time will tell are plunged in torment plunged in fire whose fire flames if that continues and who can doubt it will fire the firmament that is to say blast hell to heaven so blue still and calm so calm with a calm which even though intermittent is better than nothing but not so fast and considering what is more that as a result of the labors left unfinished crowned by the Acacacacademy of Anthropopopometry of Essy-in-Possy of Testew and Cunard it is established beyond all doubt all other doubt than that which clings to the labors of men that as a result of the labors unfinished of Testew and Cunnard it is established as hereinafter but not so fast for reasons unknown that as a result of the public works of Puncher and Wattmann it is established beyond all doubt that in view of the labors of Fartov and Belcher left unfinished for reasons unknown of Testew and Cunard left unfinished it is established what many deny that man in Possy of Testew and Cunard that man in Essy that man in short that man in brief in spite of the strides of alimentation and defecation wastes and pines wastes and pines and concurrently simultaneously what is more for reasons unknown

 

in spite of the strides of physical culture the practice of sports such as tennis football running cycling swimming flying floating riding gliding conating camogie skating tennis of all kinds dying flying sports of all sorts autumn summer winter winter tennis of all kinds hockey of all sorts penicillin and succedanea in a word I resume flying gliding golf over nine and eighteen holes tennis of all sorts in a word for reasons unknown in Feckham Peckham Fulham Clapham namely concurrently simultaneously what is more for reasons unknown but time will tell fades away I resume Fulham Clapham in a word the dead loss per head since the death of Bishop Berkeley being to the tune of one inch four ounce per head approximately by and large more or less to the nearest decimal good measure round figures stark naked in the stockinged feet in Connemara in a word for reasons unknown no matter what matter the facts are there and considering what is more much more grave that in the light of the labors lost of Steinweg and Peterman it appears what is more much more grave that in the light the light the light of the labors lost of Steinweg and Peterman that in the plains in the mountains by the seas by the rivers running water running fire the air is the same and then the earth namely the air and then the earth in the great cold the great dark the air and the earth abode of stones in the great cold alas alas in the year of their Lord six hundred and something the air the earth the sea the earth abode of stones in the great deeps the great cold on sea on land and in the air I resume for reasons unknown in spite of the tennis the facts are there but time will tell I resume alas alas on on in short in fine on on abode of stones who can doubt it I resume but not so fast I resume the skull fading fading fading and concurrently simultaneously what is more for reasons unknown in spite of the tennis on on the beard the flames the tears the stones so blue so calm alas alas on on the skull the skull the skull the skull in Connemara in spite of the tennis the labors abandoned left unfinished graver still abode of stones in a word I resume alas alas abandoned unfinished the skull the skull in Connemara in spite of the tennis the skull alas the stones Cunard (mêlée, final vociferations)

 

. . . tennis . . . the stones . . . so calm . . . Cunard . . . unfinished . . .

 

POZZO:

His hat!

 

Vladimir seizes Lucky's hat. Silence of Lucky. He falls. Silence. Panting of the victors.

 

ESTRAGON:

Avenged!

 

Vladimir examines the hat, peers inside it.

 

POZZO:

 

Give me that! (He snatches the hat from Vladimir, throws it on the ground, tramples on it.) There's an end to his thinking!

 

VLADIMIR:

But will he be able to walk?

 

POZZO:

Walk or crawl! (He kicks Lucky.) Up pig!

 

ESTRAGON:

Perhaps he's dead.

 

VLADIMIR:

You'll kill him.

 

POZZO:

Up scum! (He jerks the rope.) Help me!

 

VLADIMIR:

How?

 

POZZO:

Raise him up!

 

Vladimir and Estragon hoist Lucky to his feet, support him an instant, then let him go. He falls.

 

ESTRAGON:

He's doing it on purpose!

 

POZZO:

You must hold him. (Pause.) Come on, come on, raise him up.

 

ESTRAGON:

To hell with him!

 

VLADIMIR:

Come on, once more.

 

ESTRAGON:

What does he take us for?

 

They raise Lucky, hold him up.

 

POZZO:

 

Don't let him go! (Vladimir and Estragon totter.) Don't move! (Pozzo fetches bag and basket and brings them towards Lucky.) Hold him tight! (He puts the bag in Lucky's hand. Lucky drops it immediately.) Don't let him go! (He puts back the bag in Lucky's hand. Gradually, at the feel of the bag, Lucky recovers his senses and his fingers finally close round the handle.) Hold him tight! (As before with basket.)

 

Now! You can let him go. (Vladimir and Estragon move away from Lucky who totters, reels, sags, but succeeds in remaining on his feet, bag and basket in his hands. Pozzo steps back, cracks his whip.) Forward! (Lucky totters forward.)

 

Back! (Lucky totters back.) Turn! (Lucky turns.) Done it! He can walk. (Turning to Vladimir and Estragon.) Thank you, gentlemen, and let me . . . (he fumbles in his pockets) . . . let me wish you . . . (fumbles) . . . wish you . . . (fumbles) . . . what have I done with my watch? (Fumbles.) A genuine half-hunter, gentlemen, with deadbeat escapement! (Sobbing.) Twas my granpa gave it to me! (He searches on the ground, Vladimir and Estragon likewise. Pozzo turns over with his foot the remains of Lucky's hat.) Well now isn't that just—

 

VLADIMIR:

Perhaps it's in your fob.

 

POZZO:

 

Wait! (He doubles up in an attempt to apply his ear to his stomach, listens. Silence.) I hear nothing. (He beckons them to approach, Vladimir and Estragon go over to him, bend over his stomach.) Surely one should hear the tick-tick.

 

VLADIMIR:

Silence!

 

All listen, bent double.

 

ESTRAGON:

I hear something.

 

POZZO:

Where?

 

VLADIMIR:

It's the heart.

 

POZZO:

(disappointed). Damnation!

 

VLADIMIR:

Silence!

 

ESTRAGON:

Perhaps it has stopped.

 

They straighten up.

 

POZZO:

Which of you smells so bad?

 

ESTRAGON:

He has stinking breath and I have stinking feet.

 

POZZO:

I must go.

 

ESTRAGON:

And your half-hunter?

 

POZZO:

I must have left it at the manor.

 

Silence.

 

ESTRAGON:

Then adieu.

 

POZZO:

Adieu.

 

VLADIMIR:

Adieu.

 

POZZO:

Adieu.

Silence. No one moves.

 

VLADIMIR:

Adieu.

 

POZZO:

Adieu.

 

ESTRAGON:

Adieu.

 

Silence.

POZZO:

And thank you.

 

VLADIMIR:

Thank you.

 

POZZO:

Not at all.

 

ESTRAGON:

Yes yes.

 

POZZO:

No no.

 

VLADIMIR:

Yes yes.

 

ESTRAGON:

No no.

Silence.

 

POZZO:

I don't seem to be able . . . (long hesitation) . . . to depart.

 

ESTRAGON:

Such is life.

 

Pozzo turns, moves away from Lucky towards the wings, paying out the rope as he goes.

 

VLADIMIR:

You're going the wrong way.

 

POZZO:

 

I need a running start. (Having come to the end of the rope, i.e., off stage, he stops, turns and cries.) Stand back! (Vladimir and Estragon stand back, look towards Pozzo. Crack of whip.) On! On!

 

ESTRAGON:

On!

 

VLADIMIR:

On!

 

Lucky moves off.

 

POZZO:

 

Faster! (He appears, crosses the stage preceded by Lucky. Vladimir and Estragon wave their hats. Exit Lucky.) On! On! (On the point of disappearing in his turn he stops and turns. The rope tautens. Noise of Lucky falling off.) Stool! (Vladimir fetches stool and gives it to Pozzo who throws it to Lucky.) Adieu!

 

VLADIMIR and ESTRAGON:

(waving). Adieu! Adieu!

 

POZZO:

Up! Pig! (Noise of Lucky getting up.) On! (Exit Pozzo.) Faster! On! Adieu! Pig!

 

Yip! Adieu!

Long silence.

 

VLADIMIR:

That passed the time.

 

ESTRAGON:

It would have passed in any case.

 

VLADIMIR:

Yes, but not so rapidly.

 

Pause.

 

ESTRAGON:

What do we do now?

 

VLADIMIR:

I don't know.

 

ESTRAGON:

Let's go.

 

VLADIMIR:

We can't.

 

ESTRAGON:

Why not?

 

VLADIMIR:

We're waiting for Godot.

 

ESTRAGON:

(despairingly). Ah!

 

Pause.

 

VLADIMIR:

How they've changed!

 

ESTRAGON:

Who?

 

VLADIMIR:

Those two.

 

ESTRAGON:

That's the idea, let's make a little conversation.

 

VLADIMIR:

Haven't they?

 

ESTRAGON:

What?

 

VLADIMIR:

Changed.

 

ESTRAGON:

Very likely. They all change. Only we can't.

 

VLADIMIR:

Likely! It's certain. Didn't you see them?

 

ESTRAGON:

I suppose I did. But I don't know them.

 

VLADIMIR:

Yes you do know them.

 

ESTRAGON:

No I don't know them.

 

VLADIMIR:

 

We know them, I tell you. You forget everything. (Pause. To himself.) Unless they're not the same . . .

ESTRAGON:

Why didn't they recognize us then?

 

VLADIMIR:

 

That means nothing. I too pretended not to recognize them. And then nobody ever recognizes us.

 

ESTRAGON:

Forget it. What we need– Ow! (Vladimir does not react.) Ow!

 

VLADIMIR:

(to himself). Unless they're not the same . . .

 

ESTRAGON:

Didi! It's the other foot!

 

He goes hobbling towards the mound.

 

VLADIMIR:

Unless they're not the same . . .

 

BOY:

(off). Mister!

 

Estragon halts. Both look towards the voice.

 

ESTRAGON:

Off we go again.

 

VLADIMIR:

Approach, my child.

 

Enter Boy, timidly. He halts.

 

BOY:

Mister Albert . . . ?

 

VLADIMIR:

Yes.

 

ESTRAGON:

What do you want?

 

VLADIMIR:

Approach!

 

The Boy does not move.

 

ESTRAGON:

(forcibly). Approach when you're told, can't you?

 

The Boy advances timidly, halts.

 

VLADIMIR:

What is it?

 

BOY:

Mr. Godot . . .

 

VLADIMIR:

Obviously . . . (Pause.) Approach.

 

ESTRAGON:

 

(violently). Will you approach! (The Boy advances timidly.) What kept you so late?

 

VLADIMIR:

You have a message from Mr. Godot?

 

BOY:

Yes Sir.

 

VLADIMIR:

Well, what is it?

 

ESTRAGON:

What kept you so late?

 

The Boy looks at them in turn, not knowing to which he should reply.

 

VLADIMIR:

(to Estragon). Let him alone.

 

ESTRAGON:

 

(violently). You let me alone. (Advancing, to the Boy.) Do you know what time it is?

 

BOY:

(recoiling). It's not my fault, Sir.

 

ESTRAGON:

And whose is it? Mine?

 

BOY:

I was afraid, Sir.

 

ESTRAGON:

Afraid of what? Of us? (Pause.) Answer me!

 

VLADIMIR:

I know what it is, he was afraid of the others.

 

ESTRAGON:

How long have you been here?

 

BOY:

A good while, Sir.

 

VLADIMIR:

You were afraid of the whip?

 

BOY:

Yes Sir.

 

VLADIMIR:

The roars?

 

BOY:

Yes Sir.

 

VLADIMIR:

The two big men.

 

BOY:

Yes Sir.

 

VLADIMIR:

Do you know them?

 

BOY:

No Sir.

 

VLADIMIR:

Are you a native of these parts? (Silence.) Do you belong to these parts?

 

BOY:

Yes Sir.

 

ESTRAGON:

That's all a pack of lies. (Shaking the Boy by the arm.) Tell us the truth!

 

BOY:

(trembling). But it is the truth, Sir!

 

VLADIMIR:

Will you let him alone! What's the matter with you?

 

(Estragon releases the Boy, moves away, covering his face with his hands. Vladimir and the Boy observe him. Estragon drops his hands. His face is convulsed.) What's the matter with you?

 

ESTRAGON:

I'm unhappy.

 

VLADIMIR:

Not really! Since when?

 

ESTRAGON:

I'd forgotten.

 

VLADIMIR:

 

Extraordinary the tricks that memory plays! (Estragon tries to speak, renounces, limps to his place, sits down and begins to take off his boots. To Boy.) Well?

 

BOY:

Mr. Godot—

 

VLADIMIR:

I've seen you before, haven't I?

 

BOY:

I don't know, Sir.

 

VLADIMIR:

You don't know me?

 

BOY:

No Sir.

 

VLADIMIR:

It wasn't you came yesterday?

 

BOY:

No Sir.

 

VLADIMIR:

This is your first time?

 

BOY:

Yes Sir.

 

Silence.

 

VLADIMIR:

Words words. (Pause.) Speak.

 

BOY:

 

(in a rush). Mr. Godot told me to tell you he won't come this evening but surely tomorrow.

 

Silence.

 

VLADIMIR:

Is that all?

 

BOY:

Yes Sir.

Silence.

 

VLADIMIR:

You work for Mr. Godot?

 

BOY:

Yes Sir.

 

VLADIMIR:

What do you do?

 

BOY:

I mind the goats, Sir.

 

VLADIMIR:

Is he good to you?

 

BOY:

Yes Sir.

 

VLADIMIR:

He doesn't beat you?

 

BOY:

No Sir, not me.

 

VLADIMIR:

Whom does he beat?

 

BOY:

He beats my brother, Sir.

 

VLADIMIR:

Ah, you have a brother?

 

BOY:

Yes Sir.

 

VLADIMIR:

What does he do?

 

BOY:

He minds the sheep, Sir.

 

VLADIMIR:

And why doesn't he beat you?

 

BOY:

I don't know, Sir.

 

VLADIMIR:

He must be fond of you.

 

BOY:

I don't know, Sir.

 

Silence.

 

VLADIMIR:

Does he give you enough to eat? (The Boy hesitates.) Does he feed you well?

 

BOY:

Fairly well, Sir.

 

VLADIMIR:

You're not unhappy? (The Boy hesitates.) Do you hear me?

 

BOY:

Yes Sir.

VLADIMIR:

Well?

 

BOY:

I don't know, Sir.

 

VLADIMIR:

You don't know if you're unhappy or not?

 

BOY:

No Sir.

 

VLADIMIR:

You're as bad as myself. (Silence.) Where do you sleep?

 

BOY:

In the loft, Sir.

 

VLADIMIR:

With your brother?

 

BOY:

Yes Sir.

 

VLADIMIR:

In the hay?

 

BOY:

Yes Sir.

 

Silence.

 

VLADIMIR:

All right, you may go.

 

BOY:

What am I to tell Mr. Godot, Sir?

 

VLADIMIR:

 

Tell him . . . (he hesitates) . . . tell him you saw us. (Pause.) You did see us, didn't you?

 

BOY:

Yes Sir.

 

He steps back, hesitates, turns and exit running. The light suddenly fails. In a moment it is night. The moon rises at back, mounts in the sky, stands still, shedding a pale light on the scene.

 

VLADIMIR:

 

At last! (Estragon gets up and goes towards Vladimir, a boot in each hand. He puts them down at edge of stage, straightens and contemplates the moon.) What are you doing?

 

ESTRAGON:

Pale for weariness.

 

VLADIMIR:

Eh?

 

ESTRAGON:

Of climbing heaven and gazing on the likes of us.

 

VLADIMIR:

Your boots, what are you doing with your boots?

 

ESTRAGON:

 

(turning to look at the boots). I'm leaving them there. (Pause.) Another will come, just as . . . as . . . as me, but with smaller feet, and they'll make him happy.

 

VLADIMIR:

But you can't go barefoot!

 

ESTRAGON:

Christ did.

 

VLADIMIR:

 

Christ! What has Christ got to do with it. You're not going to compare yourself to Christ!

 

ESTRAGON:

All my life I've compared myself to him.

 

VLADIMIR:

But where he lived it was warm, it was dry!

 

ESTRAGON:

Yes. And they crucified quick.

 

Silence.

 

VLADIMIR:

We've nothing more to do here.

 

ESTRAGON:

Nor anywhere else.

 

VLADIMIR:

Ah Gogo, don't go on like that. Tomorrow everything will be better.

 

ESTRAGON:

How do you make that out?

 

VLADIMIR:

Did you not hear what the child said?

 

ESTRAGON:

No.

 

VLADIMIR:

He said that Godot was sure to come tomorrow. (Pause.) What do you say to that?

 

ESTRAGON:

Then all we have to do is to wait on here.

 

VLADIMIR:

Are you mad? We must take cover. (He takes Estragon by the arm.) Come on.

 

He draws Estragon after him. Estragon yields, then resists. They halt.

 

ESTRAGON:

(looking at the tree). Pity we haven't got a bit of rope.

 

VLADIMIR:

Come on. It's cold.

 

He draws Estragon after him. As before.

 

ESTRAGON:

Remind me to bring a bit of rope tomorrow.

 

VLADIMIR:

Yes. Come on.

 

He draws him after him. As before.

 

ESTRAGON:

How long have we been together all the time now?

 

VLADIMIR:

I don't know. Fifty years maybe.

 

ESTRAGON:

Do you remember the day I threw myself into the Rhone?

 

VLADIMIR:

We were grape harvesting.

 

ESTRAGON:

You fished me out.

 

VLADIMIR:

That's all dead and buried.

 

ESTRAGON:

My clothes dried in the sun.

 

VLADIMIR:

There's no good harking back on that. Come on.

 

He draws him after him. As before.

 

ESTRAGON:

Wait!

 

VLADIMIR:

I'm cold!

 

ESTRAGON:

 

Wait! (He moves away from Vladimir.) I sometimes wonder if we wouldn't have been better off alone, each one for himself. (He crosses the stage and sits down on the mound.) We weren't made for the same road.

 

VLADIMIR:

(without anger). It's not certain.

 

ESTRAGON:

No, nothing is certain.

 

Vladimir slowly crosses the stage and sits down beside Estragon.

 

VLADIMIR:

We can still part, if you think it would be better.

 

ESTRAGON:

It's not worthwhile now.

 

Silence.

 

VLADIMIR:

No, it's not worthwhile now.

 

Silence.

 

ESTRAGON:

Well, shall we go?

 

VLADIMIR:

Yes, let's go.

 

They do not move.

 

Curtain.