jara12

Kinds of Kindness od Yorgose Lanthimose je film rozdělený do tří povídek, které zkoumají různé formy manipulace a podřízení. Jesse Plemons exceluje v hlavních rolích, kdy jeho postavy podléhají vlivům autorit, ať už jde o šéfa, manželku či náboženského vůdce. Každý příběh nabízí černý humor a absurditu, přičemž Lanthimos zkoumá lidskou touhu po ovládání a podivné morální hry. Film vyniká minimalistickým vizuálním stylem a tísnivou atmosférou, která diváka vtahuje do svého neobvyklého světa, plného perverze a temných lidských motivací.

Nepřivolávej nic zlého je americký remake dánského thrilleru, kde se Ben a Louise Daltonovi ocitají v nepříjemné situaci po návštěvě odlehlé farmy charismatického Paddyho a jeho rodiny. Režisér James Watkins buduje napětí postupně, soustředí se na psychologické hry a testování hranic hostů. Herecké výkony Jamese McAvoye, Scoota McNairyho a Mackenzie Davis jsou uvěřitelné a silné. I když film skvěle pracuje s atmosférou, v druhé polovině přechází k tradičnímu thrilleru, což narušuje jeho tempo. Přesto jde o solidní, zneklidňující podívanou.

Po vraždícím Medvídkovi Pú tu máme Mickey Mouse. Příběh sleduje vedoucího herny, který se po zhlédnutí prokletého filmu promění ve vraždící postavu s maskou Mickey Mouse, a začne pronásledovat teenagery uvnitř zařízení. Premisa slibuje buď děsivý, nebo vtipný zážitek, ale výsledek je žalostný. Scénář je plný klišé, herecké výkony jsou nevýrazné a napětí chybí. Prostředí herny, které by mohlo být zajímavé, je bez života, a vraždy se většinou dějí mimo kameru. Film se vleče, děj je chaotický a konec je stejně neuspokojivý jako celý zážitek. Past na myši je stejně blbý snímek jako jeho předchůdci. Co se také dalo čekat po takovém námětu.

Po 36 letech se Beetlejuice vrací na plátna s tím samým kouzlem, jako by čas ani neutekl. Tim Burton opět vytváří hravý svět plný morbidního humoru, kde stará známá Lydie (Winona Ryder) komunikuje se záhrobím, zatímco její dcera (Jenna Ortega) ji nenávidí. Vizuální stránka zůstává stejně okouzlující, kombinující oldschoolovou animaci, CGI a geniální masky. Michael Keaton v roli Beetlejuice je opět neodolatelný a jeho scény jsou absolutním gejzírem bizarní zábavy. Druhý Beetlejuice je drzý, zábavný a dostatečně bláznivý, aby fanoušky nadchl stejně jako před lety.

Nová Vrána bohužel nedosahuje kvality originálu z roku 1994 a působí jako zbytečný remake bez hlubšího porozumění předloze. Film postrádá emocionální hloubku a tajemnou atmosféru, přičemž ústřední romance mezi Ericem a Shelly je nevěrohodná a nefunguje. Režisér Rupert Sanders nedokázal přinést nic nového, a děj se mění v průměrný a předvídatelný příběh o pomstě s minimálním napětím. I přes slušnou vizuální stránku a účast českých herců film nenabízí důvod k sledování a působí spíše jako promarněná příležitost. Celkově jde o zklamání, které neosloví ani fanoušky původního filmu, ani nové diváky hledající kvalitní podívanou.

Longlegs se profiluje jako psychologický thriller spíše než tradiční horor, přestože atmosféra filmu je neustále napjatá. Film sleduje vyšetřovatelku (Maika Monroe) pátrající po sériovém vrahovi, přičemž režisér Oz Perkins staví spíše na budování atmosféry než na klasických lekačkách. Nicolas Cage tu exceluje v roli, která diváky udržuje v nejistotě, co je skutečné a co jen iluze. Film záměrně neodhaluje vše, což vytváří napětí, i když závěr může působit lehce nejasně. Přesto jde o vizuálně působivý a napínavý snímek, který stojí za zhlédnutí.

Fakjů princezny se odchylují od původní série a přináší ztřeštěnou komedii zasazenou do pohádkového světa. Dvě postavy z původní série, Chantal a Zeynep, se omylem ocitnou v pohádce, kde mluví vulgárně a chovají se jako závislačky na sociálních sítích. Film nabízí směs humorných i trapných scének, které se pohybují mezi vtipnými a nepovedenými momenty. I když je stopáž přetažená a příběh není silnou stránkou, film si dělá legraci z pohádkových klišé a nakonec se mu daří zaujmout svým neomaleným přístupem.

Vetřelec: Romulus režiséra Fedeho Alvareze nabízí skvělou atmosféru a vizuální zážitek s retro osmdesátkovým stylem, ale trpí pomalým rozjezdem a emocionální plochostí. Příběh sleduje skupinu dělníků, kteří se snaží uniknout z korporace Weyland-Yutani, ale snaha o fanservice převažuje nad originalitou, což snižuje napětí a překvapivost. Herecké výkony, zejména Cailee Spaeny, jsou výborné, ale film nepřináší výrazné inovace ani silné akční scény. Výsledek potěší fanoušky, ale nepřináší nic výrazně nového.

Provokatéři od Douga Limana jsou zoufale nepovedeným filmem, který selhává na všech frontách. Přestože na papíře sliboval styl nové Dannyho parťáci, realita je nudná a bez energie. Příběh o dvou zoufalcích, kteří se zapletou do zločinu, je nevýrazný a postavy působí nevěrohodně. Pokusy o humor zcela selhávají a dialogy jsou často improvizované a nejasné. Akční scény jsou nezajímavé a film jako celek působí jako prázdná, unavená produkce. Liman tak potvrzuje, že jeho nejlepší dny jsou zřejmě za ním, což činí Provokatéry zcela zapomenutelným zklamáním.

Borderlands od začátku nevzbuzoval velká očekávání, a bohužel naprosto selhal. Film je chaotický, nudný a postrádá jakoukoliv originalitu. Postavy jsou ploché a jejich motivace nejasné, což vede k tomu, že divákovi je úplně jedno, co se s nimi stane. I když vizuálně vypadá dobře a barvami nešetří, příběhově je to absolutní propadák. Ani kvalitní herecké obsazení to nezachrání, přestože pomineme fakt, že se na dané postavy tolik nehodí, a dílo tímto celkově působí zbytečně a nestojí za váš čas. Tato adaptace herní série by si zasloužila lepší zacházení, ale výsledkem je jen další zklamání.