JanPopojedem

Tři mladí lidé se nechají unášet větrem, občas jsou k sobě ohleduplní a jindy si dělají drobné naschvály. Chvilku se milují, a hned jsou zase lhostejní. Když si budete myslet, že jste se k někomu z nich přiblížili, v následující scéně se vám vzdálí. Možná skrývají velké tajemství a nebo jen vnitřní prázdnotu. A s touto nejednoznačností pracuje "Do větru" velice soustředěně. Mě baví filmy, které dávají prostor pro interpretaci, a tak se bavím přemýšlením, jak to Ti hrdinové vlastně mysleli, i teď. Trochu mi to připomnělo Bertolucciho Snílky.