Dr.film

Trailer navozuje pocit, že nás čeká strhující apokalyptická zombie série z prostředí střední školy. Realita je taková, že dostanete dvanáct hodin blábolení v uzavřených místnostech, naprosto nelogické jednání postav a spoustu děr ve scénáři. Jednu hvězdu za masky a několik slušnějších zombie scén, ale spíše nedoporučuji. Roztáhnout tuhle pitomost na dvanáct hodinových dílů považuji od tvůrců za šílenství.

Třeštíková a Hejna propojují intimní zpověď s životopisným filmem a daří se jim. Zejména díky střihu je celé vyprávění plynulé a působí velmi emotivně. Třeštíková nabízí unikátní náhled na pomíjivost krásy. Sledujeme hvězdu prvorepublikových filmů, jak se mění ve vrásčitou a odtažitou stařenu, které až flaška becherovky dokáže rozvázat jazyk. Třeštíková strávila u Baarové dvě odpoledne a hlubší vztah s ní vybudovat nestihla, ale i to můžeme brát zavděk, jelikož i jedna návštěva u staré dámy přináší mnoho zajímavých pohledů do spletitého života této herečky.

Na první pohled se Pierson snaží diváky nalákat na klasickou gangsterku čtyřicátých let, ale v zápětí přesedlá na regulérní soudní drama s nečekaným rozzuzlením. Dangerous years jsou také první skutečnou rolí Marilyn Monroe. Objevuje se v kavárně a její okrajová role má takové minimum prostoru, že patrně upoutá pouze skalní fanoušky.

„Nikdo v životě nedostane všechno, co chce. Nikdo. Ale všichni máme dost na to, abychom cítili, že naše životy jsou důležité.“ Italsko-americká fanynka Sophii Loren.

Vypravěčský stylem mi tohle archeologické drama trochu připomínalo Malickův „The New World“ - což beru jako pozitivum. Film je příjemně melancholický a bavilo mě, jak citlivě Stone tuhle historickou zajímavost odprezentoval. Je to „based on true story“, tak doporučuji na YouTube dohledat osudy všech účastníků.

Je to velká škoda. Kaufman pro mě vždy představoval scénáristické maestro s atributem génia. Tentokrát se bohužel všechno naprosto minulo účinkem a po čtyřiceti minutách jsem byl z dialogů naprosto vyřízen a celá zápletka mi po zbytek filmu visela u zadnice. Nezachránilo to ani roztančené finále.

Intimní vztah mezi člověkem a chobotnicí na pozadí chaluhového lesa. Klidný a jemně odvyprávěný příběh, který znovu potvrzuje, jak mimořádně inteligentní tvor chobotnice je. Za mě velké překvapení.

Ohavné, zlé… antisemitská propaganda na svém vrcholu.

Příliš krátká stopáž na to, abychom vědce Mendelova typu pochopily více do hloubky. Na druhou stranu pro obecné zasvěcení do zákonitostí dědičnosti je Obdržálkův dokument zcela dostačující.

Je to tak nesmírně nápadité a na svou dobu neuvěřitelně promyšlené, až z toho zamrazí. Přiznám se, že chvílemi jsem cítil až jistý druh fascinace. Morálně je to shit a zrůdnost, ale z pohledu propagandistické dokumentu se stále jedná o výjimečné dílo.