KanjiVital

„Ó, skutečně šťastný je náš věk, ó požehnaní umělci, kteří si zaslouží takové pojmenování, neboť díky nim jste za svého života měli možnost být u zdroje takové krásy, jež rozzářila ponuré světlo vašich očí a umožnila vám zcela zřetelně vidět náročný, podivuhodný proces vývoje jedinečného umělce: pro jejich slavná díla je uctíváte a oslavujete, to díky nim vám z očí spadla páska, která zakrývala váš zrak i mysl a vrhala vás do temného stínu, díky nim jste objevili závoj falše, který halil temnotou krásné komnaty intelektu. Za to vše poděkujte Bohu a pokuste se Michelangela ve všem napodobit.“ - to napsal Giorgio Vasari a zfilmoval Carol Reed.

Scéna s Trinity se může směle zařadit do zlatého fondu kinematografie!

"Někdy nemít nic v ruce může znamenat velký trumf." - film o svobodě a nezlomnosti lidského ducha. Z vězeňského prostředí existuje několik filmů, ale tento pro mě navždy zůstane jedinečný a nenahraditelný... pojídání 50 vajec, Lucinka, sázky a pábitelství vězeňského ansámblu, úsměv Paula Newmana a samotný frajer Paul Newman. Navíc intro písně "Civil war" od oblíbených Guns N' Roses mluví jasně kapitánskou řečí: "What we've got here is... failure to communicate. Some men you just can't reach. So you get what we had here last week, which is the way he wants it... well, he gets it. I don't like it any more than you men." A k číslu 37... Lukáš 1:37: "U Boha přece není nic nemožné."

Královský film o králi rock 'n' rollu s veškerou pompézností a nabubřelostí, které k tomu patří. Bravo ústřední dvojici, vavříny na sebe nenechají dlouho čekat - Baz nám totiž vyhlásil ro(c)k ELVISe! Král není mrtev, ať žije král!!

Marlon Brando vlastními slovy aneb Ojedinělá cesta do hlubin duše geniálního herce a komplikované osobnosti. Viděl jsem několik různých dokumentů o různých velikánech, ale žádný se svým zpracováním tomuto ani zdaleka nepřibližuje. Je to podobné jako fakt, že žádný herec se nikdy nevyrovná hereckému umu Marlona Branda. Ne nadarmo v dokumentu zazní informace, že se bude jeho herectví připomínat ještě za 500 let...

Film z období, kdy byl svět ještě v pořádku, kdy Dante byl čarokrásně existenciálně rozpolcen, kdy Randall byl ultra kruto-přísně přímý, kdy Jay byl Jayem a mlčenlivý Bob mlčenlivým Bobem... tak trochu variace na Čekání na Godota a nostalgie života... a to jsem tady dneska vůbec neměl být!

Panu Jacksonovi se v tomto monstrózním projektu podařilo rozbít mýtus o nefungující kapele, za což si zaslouží velkou úctu. "Kapela v rozkladu" by totiž stěží dokázala hýřit kreativitou a nahrát za tak krátkou dobu zárodky legendárních alb "Let It Be" a "Abbey Road", což původní film záměrně upozadil pro bulvární exkluzivitu.

Sypání koňské dávky soli do otevřených i uzavřených ran! Tohle není herecký koncert ústřední dvojice, ale naprostý galakoncert. Elizabeth Taylor a Richard Burton dodávají snímku na autentičnosti tím, že do svých roli s největší pravděpodobností promítli i neduhy svého vlastního vztahu. Za zvuku závěrečné hudby zůstanete strnule a nemluvně sedět s husí kůží...

Podmanivý vizuál, hypnotická hudba, vodkou a cigaretovým dýmem nasáknutá atmosféra plná metafor, skvělé výkony neokoukaných hereckých tváří, divadlo v divadle a taková reflexe české národní povahy, kterou nenajdete v žádném jiném filmu. Okupace je film rostoucí s každým dalším zhlédnutí: z prvotního wtf dvou až tří* jsem po třetím na pěti* a zcela okupován tímto fosforeskujícím zázrakem na tuzemské scéně. Co dodat? Snad jen parafrázovat a hrdinsky odhodlaně zapět (a ještě odhodlaněji pokojně zalézt zpět do české národní ulity?)... "Tam, kde hy, tam, kde hy, tam, kde hynou Rusi, Čech se přizpůsobí, Čech se přizpůsobí!"

Záběr na Belmonda za zvuku nadpozemské hudby Morriconeho toho řekne o člověku a nezlomnosti jeho charakteru víc jak cokoliv jiného.