voidindigo

Co dodat k tomu, co řekl Radko ? Na tento krátký animák se musím na youtube koukat pořád dokola. Ten humor a ty surealistické bizarnosti mi fakt sednou. Dokonce mi připadá, že tvůrci si sami dali "Jippo" (tj. něco jako LSD) když toto miniaturní mistrovské dílo tvořili. Nejlepší momenty: když srdce zpívá "Darling I am Growing Older", když dítě a mimino si vymění místa a když jeden divně mumlající chlap použije Jippo jako Regaine. Jedna věc by možná potřebovala vysvětlit: název "Jippo" vychází z ne příliš známého anglického slova "jip" (tj. podvod, při kterém se prodává šunt za vysokou cenu).

Ze začátku mě tenhle film bavil a připadal zajímavý, asi hlavně protože mám rád bizarní komedie jako třeba "Leningrad Cowboys Go to America". Ovšem špička byla sekvence, když mafiánský šéf lezl ven oknem oblečený jako klaun. Potom už žádné dobré gagy a zajímavá kamera z první poloviny je taky pryč. Zbývá jen trapná, křečovitá nuda. Taky jako u při "U konce s dechem" nechápu proč by měl někdo natočit naprosto neakční film , který začíná docela dobrou akční scénou - snad jedině aby docela krutě vyvrátil divákovo očekávání. Ovšem možná, že tomuto filmu křivdím alespoň co se týče dialogu, protože všichni herci tak šíleně mumlali, že polovina dialogů mi unikla. A odkdy mluví italský gangsteři česky ?

Ty nízké hodnocení moc nechápu. Je pochopitelné, že tento seriál už může působit zastarale (např. žádné CGI, a v 80. letech se tak často nepoužívalo zaschlé semeno jako důkaz), ale připadá mi, že byl lepší než všechny ty Kriminálky Miami a Zákon a pořádek z prostého důvodu, že se zaměřoval na osobnosti a osobní životy hlavních postav, a ne jen na případy, a na svou dobu byl většinou dost inteligentně napsaný. Cagney and Lacey a Homicide (Zločin v ulicích) jsou asi jediné policejní seriály, které mě vyloženě bavily (pokud nepočítám Dextera, který ovšem možná ani není čistokrevný policejní seriál).

Moc nechápu, co ostatní na tom vidí. To, co je na "Četě" dobrý, je že je to hodně drsný válečný film, který (prý) věrohodně ukazuje jaká vietnamská válka skutečně byla. Ponurá atmosféra, téměř šokující scény zabíjení a mnoho detailů o hrozném životě vojáků opravdu přesvědčivě vytváří dojem, že válka je peklo. Ovšem "Četa" skoro nic jiného nenabízí. Pro mě je především problém v tom, že všechny postavy jsou jen nezajímavé standardní typy bez jakékoliv hloubky. Dialogy a Sheenova narace polopaticky dodávají divákovi informace, které Stone evidentně nemůže nijak ukázat vizuálně a často působí jako politické kázání nebo jako pokusy polopaticky říct divákovi co si má myslet. A celkově je film kompetentně natočený, ale ne nijak zvlášť zajímavě. Opravdu si myslím, že "Četa" je nejvíc přeceňovaný film všech dob od nejvíce přeceňovaného režiséra všech dob.

Komentáře zde film moc nepopisují, takže bych řekl o tomto filmu něco podstatnější. Není to tak špatný, jak spoustu lidi tvrdí, ale taky to není nějak zvlášť dobrý. Původní zápletka je celkem silná. Dva mladý lidi, kteří jsou celkem silný osobnosti, se potkají v uzamčeném obchodním středisku, ze kterého se nemohou dostat ven. I když se už znají z vidění, tak se různě baví a poznávají, baví se o svých problémech, přirovnávají své rozdílné pohledy na život a vzomínky, a (jak se dá čekat) zamilovávaj se do toho druhého. Jak předtím ukázal třeba v "Pretty in Pink" nebo "Breakfast Club", scénárista (a občasný režisér) John Hughes takové téma celkem zvládal, ale zde se přece jen něco zvrtlo. Prvních zhruba 45 minut se mi líbily, připomínalo mi to zmíněný "Breakfast Club" (ty, kdo znaj BC by tu podobnost jistě taky viděli) a každým zvratem se děj nějak stupňoval. Ale potom přišla dějová linka s lupičema, která děj uzavřela a dala hlavní mužské postavě možnost konečně dokázat sobě, že je silnej, mužnej a schopnej, ale v podstatě dala rozjetému filmu odflinknutý a laciný konec. Evidentně zase došlo ke klasické situaci, kde scénárista začne s dobrou zápletkou, rozvíjí jí, ale pak neví, jak dál, tak to musí rychle nějak přivést ke konci. Ale to je škoda. Celkem nedoceněný Frank Whaley zde hraje roli, co je jakoby stvořená právě pro něho (umí hrát prdlý, lehce ekcentrický frajírky), a Jennifer Connelly dokáže být hodně sexy bez vyloženě erotických scén, a zároveň je osobitá a trochu tajemná. A komentář dr.horrible je celkem trefný (energický soundtrack je plus, i když film mnohdy působí, jako že chce dělat reklamu svému soundtracku). Jen bych dodal, že vzhledem k tomu, že film je hodně konverzační, odflinknutej českej dabing by ho mohl hodit úplně do žumpy (ale sám jsem viděl verzi s původním zněním).

Osobně si myslím, že když je film "postmoderní", "úchylný" nebo "kultovní", tak tyto vlastnosti nemusí být nutně kladné. Dřív jsem viděl pouze posledních 20 minut "Hedwiga" a byl jsem z toho nadšený. Ovšem když jsem konečně viděl celý film, moje nadšení odpadlo. Za největší klad zde považuju skvělé glamrockové (a nikoliv punkrockové) písničky. Také se mi líbil drzý, rebelský postoj tohoto filmu. Jinak mi to ale připadalo hodně prázdný. Čerpalo to především z dvou naprosto pitomých příběhových klišé o homosexuálech: že se chovají jako afektovaný ženský a že "macho" heterosexuální chlapi přece jen s nima chtěj spát. Tyto klišé by dokonce stačili jako popis jeho velmi minimálního děje. A možná, že mi něco uniklo, ale když se Hanselova změna pohlaví nepovedla a zůstal spíš jako zmrzačený chlap než jako žena, jak se vůbec povedl sňatek s tím americkým vojákem, když proto musel mít ženské tělo ?

Režisér (a jeden ze scenaristů) tohoto filmu byl můj otec Vít Hrubín.

"Hrob světlušek" je mimořádně krásná i mimořádně smutná anime. Mnoho získává tím, že chování postav je naprosto přirozené (možná dokonce naturalistické) a vykreslené do detailu. Setsuko je snad nejvěrohodnější dítě předškolního věku, co jsem v jakémkoliv filmu viděl. A pomalé, téměř snové tempo vyprávění je osvěžující změna od jiných anime. Mnoho geniálních momentů (zvlášť scény se světluškama, nebo ta, kde Seita dělá gymnastiku zatímco Setsuko pláče). Ovšem myslím, že podobné téme je ještě víc srdceryvně prezentováno ve filmu "Barefoot Gen", a i když "Hrob" byl depresivní, nebylo to až tak depresivní, jak bych čekal podle jiných recenzí.

Já tento film prostě miluju, a žádná záporná recenze mě nepřesvědčí, abych si to rozmyslel. Asi problém s "Chci domů" je, že je to takový bizarní křízenec postmoderního "art filmu" a crazy komedie. Mně tato kombinace vyhovuje dokonale, protože nakonec je výsledek komedie, u které se směju každou chvilku a zároveň je tam nad čím se zamyslet. Především tu jde o otázku, jak se máme stavět k animákům a komiksům. Na jednu stranu mají různé silné klady, které Gauthier a jeho intelektuální přátelé vychvalují, ale zároveň jsou lehkovážné a spíš pro děti, což dává těmto intelektuálům záminku, aby sami byli dětinský a hráli si jako děti. A k tomu Joey se částečně oprávněně potom kouká na ně jako na blázny a "chce jít domů", i když je přece jen vidět, že jeho problémy spočívají především v jeho neúspěšném životě v USA. Potom je tu též řešený problém toho, jak si mají američani a francouzi a zároveň "intelektuálové" a "obyčejný lidi" k sobě hledat cestu. Nakonec se zdá, že řešení se nabízí v toleranci a hravosti a v ignorování intelektuálního snobismu, i když se také nakonec nabízí i odkaz na Willa Eisnera, který je velmi uznávaný tvůrce inteligentnějších komiksů. A tato interpretace ani zdaleka nevyčerpává další možné interpretace. Také bych mohl dodat, že Depardieu zde hraje mimořádně výborně, i když v jeho dalších filmech mi byl spíš lhostejný.

Toto je snad nejblíž, co se Miyazaki dostal ke konvencím Hollywoodských akčních filmů - dokonce tak, že hlavní zloduch mluví o tom, že bude vládnout světu a ještě se přitom afektovaně směje. Je také dost předvídatelné, jak se děj bude vyvíjet dál. Tyto důvody způsobují, že "Laputa" je mým nejméně oblíbeným filmem od Miyazakiho. Ale samozřejmě má to špičkovou animaci a pravděpodobně zde Miyazaki (nebo jeho kolegové) vytvořil(i) mnoho z toho, co bylo lépe využito v jeho pozdějších filmech (např. jeho zvláštně mystický pohled na přírodu nebo to, že Sheeta vypadá hodně jako Kiki).