orkadimenza

Není to na 5* po filmařské stránce, ale plný počet si Downfalls High z mnoha jiných důvodů. Film Colsona Bakera alias MGK se především ani trochu nesnaží být dokonalý; má v sobě ten pravý "amatérismus" a undergroundovou oldschool atmosféru nultých let, díky čemuž se spousta mých vrstevníků a starších přenese do svých mladých let, kdy jsme ujížděli na Blink-182, Green Day, Sum 41 a dalších. Ano, ta neskrývaná pocta éře pop punku z počátku tohoto století je důvod, proč je MGK tak sebevědomý ve svých vyjádřeních v médiích a díky němu a Travisovi Barkerovi je pop punk zpátky v mainstreamu. Mám až husinu z toho, co může jeden interpret dokázat s celým hudebním průmyslem a nezbývá mi než se jen těšit na slibná budoucí léta mainstreamové hudby. Mimo jiné, tahle forma spojení alba do jednoho filmu je tak unikátním a zároveň odvážným počinem, že je to další důvod, proč si myslím, že se Downfalls High stane v budoucnu kultovní záležitostí a dost možná vyšlape cestičku podobným budoucím projektům. Jestli tahle dekáda bude pokračovat ve stejném duchu jako začala... no myslím, že se máme ještě na co těšit.

První ročník Eurovize, který jsem sledoval celý (i když finále až ze záznamu) a popravdě mě hrozně mrzí český přístup k této rozmanité a velkolepé události, která má rozhodně co nabídnout především pro vycházející umělce. A přestože už je zhruba 2 týdny po soutěži, v playlistu mi nabíhají neustále eurovizní písničky a interpreti, které bych skutečně neměl šanci objevit nebýt Eurovize. A o to právě jde - pokud máte rádi hudbu, neřešíte tolik staging a přehlížíte vedlejší trapné výstřelky moderátorů, dokážete si užít večer plný hudebních talentů ze všech koutů Evropy. S výsledky s odstupem času nemohu být spokojenější, celá TOP 6 je na vrcholu naprosto zaslouženě a Maneskin (už asi deset minut se snažím najít jak na klávesnici napsat a s kolečkem a jelikož do nových csfd "recenzí" funguje kopírování z jiných stránek fakt na pí**, omluvte prosím mou neschopnost) je pro mě bezpochyby jeden z největších objevů pro rok 2021. Příští ročník v Itálii si po letošním poeurovizním moodu rozhodně nenechám ujít a budu jen doufat, že Česká republika dopadne lépe než letos.

Písnička je to skvělá, za mě asi nejlepší z celého alba Sour, které Olivii Rodrigo vyšvihlo do popředí všech hitparád a udělalo z ní slavnou hollywoodskou celebritu. No ale právě proto nechápu, proč Olivia (a její tým) zveřejnila k této písni tak odfláknutý videoklip bez myšlenky a bez nápadu. Asi chtěli z úspěšného songu (podle streamů druhý za "good 4 u") vytěžit co nejvíc, ale tenhle výsledek je za mě velkou ztrátou.

Dvoudílný dokument o závěrečné sérii již kultovního seriálu La Casa de Papel je milou chuťovkou pro ty, kteří po skončení seriálu neměli dost a chtěli si ještě užít svých oblíbených herců a postav. Na dokumentu bych rád vyzdvihnul upřímnost, kterou vystihuje přímočarý vypravěčský narativ provázející jednotlivé herce či situace, které při natáčení nastaly. Samozřejmě, že se jedná částečně o jakési zadostiučinění např. kvůli scénám jako zdevastovaná muzejní místnost, nicméně i to bylo součástí vytěžit z poslední série Papírového domu maximum. Pro mě však byly inspirativní i náhledy do rutin a rituálů jednotlivých herců (ať už poklidný rozbor dialogů Profesora či Lisabon, umělecké rozptýlení Berlína nebo fyzická příprava Stockholm či bývalého profesionálního boxera Bogoty), kteří ukázali více než dostatečně, že i herecká (potažmo obecně umělecká) branže sebou nese každodenní tvrdou práci a úsilí, které nakonec přineslo vytoužené ovoce a nečekanou slávu všem hlavním hercům. Rozloučení s celým seriálem je to moc příjemné.

Shoutout Pokáčovi za to, že sebral odvahu a i v dnešní době si troufnul vydat písničku, která se svým humorem může dotknout nejedné slečny či moderního feministy (jak vidno v komentářích na instagramu nebo zde). Nad těmi urážlivými výkřiky z řad obecenstva se musí člověk opravdu jen pousmát a poté s politováním podotknout, kam až to dnešní společnost dopracovala. Naštěstí většina má stále rozum na správném místě a dávku Pokáčova humoru snadno pochopí. Je neskutečně hloupé si myslet, že "přežití pár porodů" a podobné výroky by Pokáč myslel vážně. Jsem vážně zvědav, jak se na tuhle píseň bude dívat mladší generace za 10 let. Prozatím díky, Pokáči!

Jako první jsem viděl seriál inspirovaný touhle skutečnou událostí. Velmi mě nadchnul, a i přestože se od reality výrazně odlišuje, oba dva počiny jsou povedené. Dokument je přece jen o něco méně záživný a chybí mu emoce (což dávám za vinu replikovaným scénám a chladným rozhovorům s jednotlivými aktéry), ale nové informace a veškeré detaily okolo celé kauzy tvoří z Maxova života originální a zajímavý příběh. Max je po osobnostní stránce skutečně někde jinde a jen budoucnost ukáže, jestli tahle "výjimečnost" bude hrát v jeho prospěch a ukáže se jako užitečná, či nikoliv a uvidíme jej znovu za mřížemi. Nicméně ačkoliv se držím od drog dál a ať už je to po morální stránce kdovíjaké, nějaké uznání u mě za to, co se mu podařilo vybudovat, přece jen má.

Collab of the year! This Kid's going crazy!

Je s podivem, že je většina lidí ochotna přehlížet bezmála 80% vykrádačku Jacksonova Thrilleru. Weekndův tým už se to ani nesnaží dělat nenápadně, ale tak hlavně, že to sype, když je z něj nejposlouchanější interpret na Spotify. P.S. "Epilepsy warning" by mohlo být i v úvodu videa, protože popisky čte jen málokdo.

Hodně slabý klip, obzvlášť na Jana Stracha. Ale já se mu popravdě klukovi nedivím. Co mohl vymyslet k tak nezajímavé, nudné a cringe písničce, než že aby mezi nejzajímavější záběry patřila padající tatarka na červené triko, přiblížený záběr na býčí piercing Bereniky či odhalení jejího těhotenství. Výstižnější "Cože" tak náleží mému udivenému pohledu po zjištění, že tenhle klip má téměř 1,5 milionu zhlédnutí a nachází se na albu nominovaném na Anděla. No vážně, cože?!

"Dua Lipa "accidentally" sampled INXS on "Break My Heart": "We didn't quite connect the dots."" Aneb jak vznikají hity moderní hudby. Není se čemu divit, spousta dobrých melodií se obnobuje z jiných, již vytvořených (ať už známých více či méně). Stejně je to úsměvné, protože původně jsem slyšel velkou podobu s "How Long" od Charlieho Putha. No nic, aspoň jsem se dozvěděl něco nového. Zde nabízím odkazy, srovnejte sami: https://www.youtube.com/watch?v=w-rv2BQa2OU a https://www.youtube.com/watch?v=CwfoyVa980U