dedliipf

dedliipf

okres Praha

1 bod

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 7.1.2018  00:35
    Obávaný (2017)
    ****

    Cinefil spíš nejsem a samotného Godarda jsem zatím neviděla. Přesto se mi film líbil a chápala jsem ho primárně jako dílo o filmařině a jedné její části obecně; Godarda jako ztělesnění, nebo vůdce, nebo autora, to bylo vcelku jedno. Prostupující ironie a kritika mě nevedla k odsouzení Godarda, tak jsem to vůbec nepochopila. Myslím, že u marxistů je buď můžete být kritičtí, nebo oslavní... protože, jak sám "hrdina" zmíní, všechno je politické. Hazanavicius svou kritiku proložil humorem tak, že na mě nepůsobila vůbec zlomyslně. Snad si s postavami hrál stejně, jako si ony chtěly hrát s autoritami. // Hodně kladně hodnotím i vypravěčský způsob, kdy přes sebe jakoby, zdálo se mi, mluvili dva různí vypravěči; každý jinak, aniž by se překřikovali, nebo vedli naopak dialog. Tak nějak každý souběžně říkal to své... To bylo největší kouzlo. Epilog naopak vše předešlé uzemnil, bohužel.

    • 25.12.2017  16:55

    Hudba je výborná, ale jinak raději Shadowrun Returns. Hackování je tam dost podobné, ale přitom tam není přehnaný hlas Keanu Reevese. A přitom to je zajímavý námět. Tak příště knihu.

    • 7.11.2017  18:19

    Zhlédnuto s živým hudebním doprovodem Flint Glass a Cent ans de Solitude na Wroclaw Industrial Festival. Nemohu tedy popsat atmosféru filmu s původní hudbou (stačil mi ale zlomek z videa na youtube a vybavily se mi soundtracky devadesátkových PC her). Atmosféra, kterou jsem zažila já, byla velmi intenzivní s důrazem na kontrast mezi průmyslem a přírodou, a postupně houstnoucí až do brutálního konce... s ránami a rytmem, které korespondovaly s tím, co se odvíjelo před očima. // Vizuálně je film také úžasný. Krása techniky je stejně silná jako krása přírody. Díky tomu jsem nezískala vůbec pocit, že by se stranilo jednomu, nebo druhému - prostě jde je o zobrazení lidstva v určité éře. Skvělé byly i výkony herců. U němých filmů dnes někdy tahá za oči přehrávání a přehnaná výraznost emocí a vlastností postav. Ve Sprengbaggeru vše působilo vcelku přirozeně. // Zajímavý byl ale i kontrast mezi muži a ženami a rozdíly mezi 3 ženskými postavami. Ty jakoby zosobňovaly minulost (tradice, kořeny); naivní a krásnou přítomnost, která ovšem s každou vteřinou pomíjí; a chladnější, věcnou, ale neméně krásnou budoucnost. Muž jim zde naslouchá, pozoruje, smlouvá s nimi... a nakonec vítězí, ale jeho vítězství je hořkosladké. Za pokrok zřejmě člověk platí tím, o čem ani nevěděl, že dává všanc.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace