dedliipf

dedliipf

okres Praha

1 bod

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 1.8.2018  10:15

    Je těžké hodnotit film, z něhož je část vystříhaná a kus zbytku bez zvuku (ale vlastně se divím, že zbytek aspoň v tom trezoru přežil). Moc se mi líbil nápad ukazovat společnost přes měnící se důvody k sebevraždám. Sebevražda tu zůstává jako prvek, který přetrvá v každém režimu. Důvody by jinde působily jako humorná, i když absurdní anekdota, tu fungují jako mrazivé dopady politiky. Hlavní hrdinka je sympatická a úvahy nad svobodou žen a mužů stále aktuální. Jestli se někde objeví originální délka, musím to vidět.

    • 16.7.2018  18:10
    Baby Bump (2015)
    ***

    Polský Scott Pilgrim s oidipovským komplexem. Ono to tedy není podle komiksu, ale ta komiksová citoslovce by skvěle pasovala. I přes to, jak úchylné a absurdní to bylo, jsem dokázala vydržet až do konce. Myslím, že to bylo hlavně střihem a obrazem, který skvěle seděl k fantazijní složce příběhu. Realita se tu bez vysvětlivek misí s pubertálními představami chlapce, který úplně neví, co se mu děje, a do všeho kecá vnitřní hlas (imaginární kamarád), vystupují podivné postavy okolního světa a vše doplňuje skvělá práce s hudbou a zvukem.

    • 15.7.2018  10:46

    Tenhle film bude za pár let hodně starý. Jak by mohla být úspěšná tancující rajčata a proč by muž letěl do jiné země za holkou, co jen něco okomentovala, když hezčích je dnes plný Tinder? Tedy nevím, jak na tom bude další generace, ale jako výpověď těch, co dospěli na internetu okolo roku 2010, snímek docela sedí (včetně těch jazykových bariér). // K tomu neokoukané tváře, uvěřitelné postavy, dialogy i herecké výkony. Dobré odkazy na teorii a příjemné animace. Film na léto ideál!

    • 7.7.2018  11:10

    Skvělá konverzační komedie s absurdními dialogy. Měla jsem obavy, že je třeba mít Houellebecqa, aby si člověk film užil, ale vystačíte si s jeho útlým Lovecraftem, což je přesně to jediné, co mám od něj odškrtnuto. Jen teda mistr fakt nechutně žmoulá cigarety a při poslechu ve sluchátkách intenzivně MLASKÁ.

    • 5.7.2018  18:58
    Tony Manero (2008)
    ***

    Šokantní nebylo skoro nic. Prostě mít krizi jako chlap středního věku v sedmdesátých letech muselo být peklo. Nad kalhotami vám chybí jeden knoflík a k orgasmům vás nikdo nepotřebuje. Bohužel nadprůměrný mi přišel pouze kontrast mezi nablýskaným snem a spíš tušenou realitou Chile, která je všude okolo, ale díky tomu, že ústřední postava realitě absolutně nevěnuje pozornost, nevidíte ji ani vy. Jeho charakter ničí příběh natolik, že se nedozvíte nic ani o dalších postavách. Jeho prázdnota přebíjí všechno. Film rozhodně má efekt, ale přitom nebaví Dokoukat jsem se rozhodla jen proto, abych sem napsala ten komentář o krizi středního věku v sedmdesátých letech.

    • 1.7.2018  23:41
    Burning Hell (1974)
    ****

    Vlhký sen Neda Flanderse: drama, vymyšlená historie, červi, týrání lidí, arafatky, oheň, šílený pastor, mrtvý hipík, příchuť televangelismu a šťastný konec. Co víc si od propagandistického křesťanského „dokumentu“ přát?

    • 1.7.2018  23:36

    Spoiler: zvrat byl v tom, že o té mrtvé se nedozvíte skoro nic... Asi bylo cílem ji za 100 minut opakovaně pohřbívat i metaforicky. Ono to neurazí, naopak občas rozesměje takovou tou introvertní upřímností nebo absurditou dialogů, když se baví dva lidé s odlišnými osobnostmi. Ale různé časové linie a množství subplotů, co se nerozvíjí, působí, jako kdyby tam byly jen proto, že to měl autor v šuplíku a chtěl je někde použít... Vše plyne pomalu a dlouho nevíme proč a nakonec nějaká pointa, na kterou do pár dnů zapomenete, takže celý ten čas vniveč.

    • 1.7.2018  23:27

    Dobrý snímek do hudební výchovy a seznámení se žánrem, skvělý výběr ukázek hudby, ale jde málo do hloubky. Spíš jen láká k hluku, než aby obohatil ty, co už vystupující znají. Ale teda zásadní zjištění — 80 % z nich by mohlo na tý sebechvále slušně ubrat..

    • 7.1.2018  00:35
    Obávaný (2017)
    ****

    Cinefil spíš nejsem a samotného Godarda jsem zatím neviděla. Přesto se mi film líbil a chápala jsem ho primárně jako dílo o filmařině a jedné její části obecně; Godarda jako ztělesnění, nebo vůdce, nebo autora, to bylo vcelku jedno. Prostupující ironie a kritika mě nevedla k odsouzení Godarda, tak jsem to vůbec nepochopila. Myslím, že u marxistů je buď můžete být kritičtí, nebo oslavní... protože, jak sám "hrdina" zmíní, všechno je politické. Hazanavicius svou kritiku proložil humorem tak, že na mě nepůsobila vůbec zlomyslně. Snad si s postavami hrál stejně, jako si ony chtěly hrát s autoritami. // Hodně kladně hodnotím i vypravěčský způsob, kdy přes sebe jakoby, zdálo se mi, mluvili dva různí vypravěči; každý jinak, aniž by se překřikovali, nebo vedli naopak dialog. Tak nějak každý souběžně říkal to své... To bylo největší kouzlo. Epilog naopak vše předešlé uzemnil, bohužel.

    • 25.12.2017  16:55

    Hudba je výborná, ale jinak raději Shadowrun Returns. Hackování je tam dost podobné, ale přitom tam není přehnaný hlas Keanu Reevese. A přitom to je zajímavý námět. Tak příště knihu.

    • 7.11.2017  18:19

    Zhlédnuto s živým hudebním doprovodem Flint Glass a Cent ans de Solitude na Wroclaw Industrial Festival. Nemohu tedy popsat atmosféru filmu s původní hudbou (stačil mi ale zlomek z videa na youtube a vybavily se mi soundtracky devadesátkových PC her). Atmosféra, kterou jsem zažila já, byla velmi intenzivní s důrazem na kontrast mezi průmyslem a přírodou, a postupně houstnoucí až do brutálního konce... s ránami a rytmem, které korespondovaly s tím, co se odvíjelo před očima. // Vizuálně je film také úžasný. Krása techniky je stejně silná jako krása přírody. Díky tomu jsem nezískala vůbec pocit, že by se stranilo jednomu, nebo druhému - prostě jde je o zobrazení lidstva v určité éře. Skvělé byly i výkony herců. U němých filmů dnes někdy tahá za oči přehrávání a přehnaná výraznost emocí a vlastností postav. Ve Sprengbaggeru vše působilo vcelku přirozeně. // Zajímavý byl ale i kontrast mezi muži a ženami a rozdíly mezi 3 ženskými postavami. Ty jakoby zosobňovaly minulost (tradice, kořeny); naivní a krásnou přítomnost, která ovšem s každou vteřinou pomíjí; a chladnější, věcnou, ale neméně krásnou budoucnost. Muž jim zde naslouchá, pozoruje, smlouvá s nimi... a nakonec vítězí, ale jeho vítězství je hořkosladké. Za pokrok zřejmě člověk platí tím, o čem ani nevěděl, že dává všanc.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace