TwisterHB

Příjemný film, kterému paradoxně škodí trošku nepředstavitelný příběh. Spojování dějových linií mě neskutečně baví, v tomto případě toho však bylo moc… postupná ztráta zraku, generační střet matky s dcerou, první láska, fantazie. Přidáme-li k tomu sice hravé, ale častokrát až fantaskní střídání žánrů, vznikne jen těžko uvěřitelný příběh, což je velká škoda. Energie, síla, pláž, hudba možná tvoří jakési klišé, které mě ale příjemně baví. Vrcholem je velice podařený soundtrack. Shlédnuto v rámci projektu Scope100

Foxtrot je silné, ostré, intimní a hořké drama. Je to jeden z těch filmů, které nemusíte vidět dvakrát. Ne proto, že by Foxtrot byl špatným filmem, ale proto, že na něj nezapomenete.

Léto 1993 je uzívaným filmem. Zívám-li u filmu téměř od první minuty, je něco špatně. Buď jsem unavený, nebo mě film nezaujal. Pravděpodobně ani nejsem cílovou skupinou tohoto snímku, což je asi ten nejzásadnější problém. Léto 1993 by mohlo být dobrým televizním filmem, určeným pro nezávislé filmové léto. Je příjemné, milé, citlivé, zasazené do překrásných scenérií. Kvalitu rozhodně zvyšuje i hlavní dětská představitelka. Avšak v konkurenci silných rodinných dramat z poslední doby nemá dle mého názoru výraznější šance na úspěch. Shlédnuto v rámci projektu Scope100

Jinakost není slabost. A to platí i pro film I Am Not a Witch. Film je jiný, pro evropského diváka těžko pochopitelný (omlouvám se, že jsem se stylizoval do škatulky typického evropského diváka), i přes svou příjemnou stopáž vcelku dlouhý, připomínající hraný dokument, navíc s nezvyklými výrazy herců. A právě proto je jedinečný. Pro mě je to jedno z prvních setkání s artovými africkými filmy, a proto mě bude asi ještě nějaký čas trvat, než si na tento styl zvyknu. Nicméně jako sociální drama s nastaveným zrcadlem tradičním kulturním zvyklostem a pověrám to asi může fungovat. Z kina bych ale po zhlédnutí tohoto filmu odcházel s rozporuplnými pocity a naštvaný z toho, že jsem si nepřečetl návod, jak zacházet s africkou kinematografií. Shlédnuto v rámci projektu Scope100

Úžasný filmový zážitek. Zrcadlení a pokrytectví čpící z téměř každé scény dodává tomuto filmu zvláštní náboj zvědavosti. To vše je umocněno i samotnou animací, která jenom podtrhuje dvojí vnímání íránské společnosti. Jediné, co bych filmu vytkl je až přílišné moralizování. Teheran Taboo sklouzává v určitých momentech do patosu, díky čemuž působí lehce teatrálně či strojeně. Smutný začátek, smutný prostředek, smutný konec… možná bych od rodilého Íránce očekával jiskřičku naděje, která by filmu paradoxně dodala silnější námět pro zamyšlení. Film vyvolá v kinech určitě spousty emocí. Ve mně například vyvolal rozčarování a vztek. Ne ani tak z praktik státního aparátu, o kterém jsem neměl valného mínění již před zhlédnutím filmu, nýbrž z toho, jak jsou obyčejní Íránci neteční, flegmatičtí a bez zájmu, pokusit se něco ve své zemi změnit. Za mě rozhodně vítězný film letošního českého výběru Scope100

Bez pořádného příběhu nejde udělat pořádný film, a to ani v případě, že do něj dodáte úchvatné záběry alpských horských masivů. První ospalá polovina filmu, jakoby se inspirovala německým nekonečným seriálem Doktor z hor. Ten, kdo přežije první hodinu, však dostane zasloužilou odměnu, a to v podobě silného rodinného dramatu ba dokonce thrilleru. Drei Zinnen je filmem o rodině, emocích, nešťastné duši dítěte, ale také o divácké trpělivosti. Shlédnuto v rámci projektu Scope100