maneki_neko

Typický příklad seriálu, kde můžeme dokázat, že anime není tak úplně pro děti. Už od začátku je patrné, že dějová linka je čistě psychologického rázu a řeší se zde otázky života a smrti. V každém díle vystupují dva lidé, kteří výtahem dojedou na místo, kde se nachází bar s barmanem. Samozřejmě si nepamatují okolnosti své smrti a občas si někdo z nich ani nevzpomene na vlastní jméno. Každá dvojice nedávno zemřelých se na tomto místě ocitá ve stejnou dobu, protože ve stejnou dobu oba zemřeli. Tajemný barman je poté vyzve, aby si sedli k baru a poslechli si, co mají udělat proto, aby se z tohoto zvláštního místa dostali, jelikož si ještě neuvědomují, že už nejsou mezi živými. Dvojice si náhodně zvolí hru, kterou musí nějak dohrát až do konce, aby pak mohli odejít. Když hru dohrají, každý z nich si začíná vzpomínat na jejich smrt. Jedna z mnoha temných stránek tohoto anime je následné rozuzlení postav, které litují toho, jak zemřeli, koho z jejich blízkých nechali ve světě živých samotné či jak se chovali. Death Parade rozhodně stojí za zhlédnutí, protože si díky tomuto seriálu člověk uvědomí, jak moc je vlastní život cenný.

Naprostá úchylárna, kde se hemží jeden skvělý gag za druhým. SOX rulezz! :D

Kdyby v životě řešili puberťáci opravdové problémy, jako se řeší tady, tak by byl život rozhodně zajímavější a alespoň by měl nějaký smysl. Překvapivý vývoj v chování, uvažování a ve vztahu mezi Yoshiokou a Kou mě donutil dokoukat celý seriál během 2 dnů. Je dobře, že v shoujo anime se obvykle dává více prostoru pro city a vzájemné porozumění a tudíž si pak fanoušci musí v hlavě podle sebe nějak srovnat, jak se vztah dvou hlavních aktérů bude vyvíjet dál, jelikož zde, což u tohoto seriálu není výjimkou, nedochází k přímému vyznání lásky, ale pouze k náznakům náklonnosti, které si ti dva lidé dávají. Tenhle seriál mě oslovil svou dynamičností a také hezky ukazuje, že nejhezčí láska se dá prožít na střední.

Kokkuri-san, který se rozhodl, že se bude starat o maličkou Kohinu, jejíž každodenní strava jsou instatní nudle, trpělivě snáší její komplikovanou osobnost. Vzápětí se k nim nastěhují i další duchové a z Kohiny se nedopatřením stává hlavní postava správně ujetého reverse harému. Extrémně vtipná záležitost s osobitým humorem.

Fakt povedená harémovka. Yuuki je strašnej sympaťák - takovej nevinnej zvrhlík se zlatým srdcem, jenž je naplno oddán tvorbě své mangy... a dámským kalhotkám. Slečny, které kolem něho neustále obskakují (primárně kvůli výpomoci s kreslením jeho mangy, což je v těchto anime harémovkách docela rarita, aby k tomu ještě měly nějaký důvod) jsou každá svým vlastním způsobem jedinečná a k mému údivu příjemně snesitelná - ukázkové příklady nejrůznějších 'dere' girls z tohohle úžasného universa. Velká pocta všem mangaka je zde znát, dost uvěřitelné, a troufám si říct i reálné vykreslení života umělců vymýšlejících pod tlakem deadlinů nepřetržitě nové a nové scénáře ke svému příběhu, skicy a následné výsledky jejich děl k tomu, aby potěšili své věrné čtenáře. Všechno, co se tam děje, je extrémně vtipné, trefné a často i dojemné.

V něčem mi to připomíná podobně naladěné anime Itazura na Kiss. Nejspíš kvůli lehce natvrdlé hlavní hrdince, která bezmezně pálí za bezcitným playboyem. Většina postav nijak zvlášť nepřekvapí, ale Sato, tajemný krasavec, co se rozhodl udělat ze své přítelkyně svého psa, je sympaťák, protože se zde alespoň hlouběji rozebírá jeho postava. Ten je však asi jediným důvodem, proč se na pár dílů tohohle anime podívat. Je to vesměs průměrné anime s předvídatelným chováním postav a průběhem děje.

Reverse harém v čele s trošičku naivnější dívkou jménem Yui, která se úplně náhodou dostane do velkého domu plného krvelačných, avšak stále ještě pubertálních upírů, kteří si na ni docela rychle zvyknou. Přiznejme si, šest upírů si několik let žije ve velkém domě, kde je hrozná nuda. A pak se tam zničehonic objeví lidská holka se slaďoučkou krví, jaký upír by neodolal? Yui je zpočátku mírně vyděšená, ale na druhou stranu jí potom už tolik nevadí, že jí každý den její upíří boyfriendové vysají zhruba 3,5 litru krve z těla. Sice občas kvíkne bolestí, když se jí jeden z nich zakousne do krku či do jiné části těla, ale nakonec to vždycky nějak vydrží a pak se chová, jakoby to byla úplně normální denní rutina. Šestičlenné partě upírů náramně dělá dobře to, jak se jimi jejich lidská kořist Yui nechá snadno ovládat a téměř vůbec neprotestuje, když se do ní zakousnou. Náramná podívaná, u které se někteří jedinci určitě pobaví.

Má to myšlenku. Má to skvělou hudbu. Má to propracované postavy - jak po psychické, tak po fyzické stránce. Pány nejspíš při sledování tohohle skvostu začne sžírat ješitnost a už po pár minutách prvního dílu nasupeně odejdou. Zato dámy si budou muset připravit hodně silný, nejlépe látkový kapesník, aby jím zacpaly nosní dírky při pohledu na vysekaná těla mladičkých plavců. Ale co, Free! je jedno z mála anime, kde se místo gigantických poprsí a nevím čeho ještě, objevují krásná pružná těla cílevědomých plavců. Pokud se ovšem najde pár jedinců drsnějšího pohlaví, kteří budou ochotni zkouknout všechny díly, rozhodně to nebude na škodu. Dějová linka je velmi poutavá a na rozdíl od některých anime, kde jsou hlavními postavami děvčata s neforemně obdařenými přednostmi a vymetenou hlavou, se zde setkáváme s partou sympatických nerozlučných kamarádů, jejichž pevné přátelství spojuje jejich největší vášeň - plavání.

Vskutku vydařený film. Skvěle nám zde tvůrci vykouzlili ten vibe z osmdesátek. Tak trochu dokumentární snímek zobrazující tu naivní, zuboženou společnost Jižní Koree ještě po korejské válce. Fighty jsou zde uvěřitelné a též velice emotivní. Delikvent na každém rohu, stejně tak jako Gilovy modřiny na každém rohu jeho těla. Ach jo, ten kluk se asi holt nikdy nebude umět prát. Ale co, aspoň je to kus. Pak tu máme bad girl Yeong Sook, která většinou nejde pro ránu daleko a klidně se porve i pro svou tajnou lásku... ano, toho slaboučkého hezouna, který vždycky spoléhá hlavně na svůj pěkný obličej. Je fakt super, že zde hodně šetřili s hudbou v pozadí, protože to ticho dodává tomu ději skvělý retro nádech. Takhle se to dělá, děcka - kdo šetří, má za tři. Minimalismus je fakt hustej. Západní filmaři by se měli od svých východních protějšků přiučit. Ani se mi předtím nechtělo věřit, že je to z roku 2013. Tohle se brutálně povedlo, přátelé.

Úvodní scéna filmu hned okouzlí po vizuální a zvukové stránce, při které jsem měla pocit, jako bych sledovala záběry letního deště uprostřed lesa. Makoto Šinkai je pro mě stále takovou rozporuplnou osobou. Jeho filmy mají jistou hloubku, jenže ne každý to může pochopit tak, v jakém smyslu to tenhle chlapík chtěl vyjádřit. Je to sice vesměs slaďák o dvou spřízněných duších, které si perfektně rozumí a vzájemně k sobě utváří silné citové pouto, v čemž jim však brání ten celkem znatelný věkový rozdíl. Takže pohoda, docela běžná romantika. Ale, žádné deja-vu se nekoná. Normálně bych čekala, že Jukino nedokáže odolat ďábelskému pokušení v podobě mladého chlapce, který teprve nedávno zaznamenal existenci ženského pohlaví, párkrát si zahrají ,,člověče, nezlob se’’ a nashle. Tady se však rozhodli zajít ještě dál. Už jen to, že tady z hlavních postav udělali snílky žijící ve vlastních světech, ale zároveň racionálně uvažující civilizované osoby, mě mile překvapilo. Žádné úchylné romantické scény, jen rozumné vyříkání, objetí a adios! Šinkai se v tomto filmu výrazně zdokonalil v animaci a to vnímám jako další velké plus.