spacylemon

Bezpochyby jeden z nejpříjemnějších filmů, jaký jsem kdy viděl, s opravdu zvláštními postavami.... tak například Max - bývalý aktivista revolucionář, kterého touha změnit svět ještě úplně neopustila; Madeleine, snažící se ho zasvětit do tajů tantrického sexu (včetně servírování jídla z těla nahé panny a následný grupensex na hřbitově); původně nezaměstnaný Mathieu, nyní však "král hnoje" (raději by ale učil děti v domácí výuce); jeho žena Mathilda, co nemá ráda volné prostory, včetně prázdné dělohy; Mathieua zaměstnává na statku Marguerite, má to ráda, tak se prodává za 20 franků; její muž Marcel to nemá rád, toho zajímají jenom zvířata; dějepisář Marco používá při výuce pomůcky alá metronom, jelito nebo rozpůlená zelná hlávka a pokladní Marie ráda dává lidem v supermarketu slevy (penzionovaným strojvůdcům samozřejmě nosí kradený nákup denně domů)..... jak říkám - velmi příjemná, hezky plynoucí záležitost... akorát toho filozofování tam nemuselo být tolik...

Což o to, forma by byla lahůdková (kde asi bral Jeunet inspiraci pro Amélii..?), ale ta náplň... A to jsem byl zpočátku opravdu nadšen; a ony ty tři hlavní postavy nejsou vyloženě špatné typy, tak kdo by to řek', nakonec ztroskotám na tom, že se s nimi prostě nedokážu vůbec ztotožnit... vlastně bych je nejradši všechny utopil někde v řece...

Srdcová záležitost! ... Jen za ten jeden den ho tolikrát odepsali, ale on se stejně zase vždycky zvedl.

Karel, já a ty? Spíš Bohdan, já, možná ty, hlavně Bohdan a ještě Bohdan... Tyvole, já nejsem a priori proti filmům o zmatených filozofujících mileniálech, ale proč filozofujou tak plytce a instantně? Ovšem jedna převratná myšlenka se přece jen najde - označení manželky "stará" je vlastně pochvala.

"Mně rozhodování působí trápení. Já při tom strašně trpím. Mě baví jíst okouna. Já sním třeba tři okouny!" :) ... Pohádková sabotáž na Boží hod vánoční... (kde ale chování postav, vývoj děje i dialogy dávají větší smysl než u 99 % "seriózních" pokusů)

No Vostrčil, no dobře a dál? ... Kdo jiný než Forman umí tak dokonale dostat na plátno skutečné chování skutečných lidí, ale dívat se půl hodiny na zkoušku dechovek a závod motorek, je drobet nad moje síly. Nebýt posledních sedmi minut, asi bych to nepřežil a už by mi taky rozvrzaná kutálka vyhrávala na pohřbu...

Na tomhle filmu je stejně nejlepší úvodní song od Lou Barlowa & The Folk Implosion... Jinak obstálo by to spíš jako hraný dokument než jako regulérní film.

Pěkná ukázka, jak to dopadá, když se amorální sadista dostane k moci nad lidmi. A že takových v minulosti bylo. A ještě bude.

To je ale sadismus, nutit mě dívat na film optikou takového ultranesympatického zrzavého haranta :P Hodně nepříjemný, o to působivější zážitek. Nejasný závěr taky nevadí, rád si vyberu vlastní konec; když dovolíte.

...úvodní titulky: "film o životě současných městských subkultur"... Umíte, volové, číst nebo si myslíte, že umět číst není známka punku? Nikdo neslibovat hloubkovej ponor ani podrobnou historii, spíš něco ve stylu dokumentů "Jak se žije..." (a to tady eště kdosi píše: "V celým díle ukážou jen 2 punk kapely" - takže nejen číst, ani počítat!) ..... Tvrdit, že jedinej "vobadobej" punk, je sebedestruktivní sockopunk (chlast, startky, pogo, plexáci, nou fjůťr), je samozřejmě blbost. Pamatuju tak 15 let starý rozhovor (zrovna) s Hoškem, kde tvrdil, že hlavní je "být punkerem sám k sobě" a do toho zrovna třeba straight edge přístup zapadá přesně. Regulérních tváří má punk samozřejmě mnohem víc, na ty prostor bohužel nezbyl. Hlavní chyba tedy není ani tak typ, ale spíš konkrétní výběr protagonistů. Hošek je definitivně odepsanej a ani dlouhodobě kontroverzní "Travis Barker českýho punku" Vincour nic převratnýho neříká. Mnohem zajímavější mi za tu chvilku, co se mihli, přišel Amrit Sen a jeho (asi úspěšný) přerod z feťáka do spořádaného otce od rodiny a Banán, který mi teda přijde časově názorově dost nekonzistentní, ale jeho (občas možná naivní) radikalita a entuziasmus jsou mi vlastně sympatické.