Člověk bez osudu

Na začátku, ještě než propukla válka, jsem si říkal, kde Maďaři splašili tolik přehrávajících herců. Koncentrák jakoby nakroutil někdo úplně jinej; střižně / stylově / vizuálně je to až psychedelickej zážitek, jenom za to hnisem a shnilým masem nateklý koleno napadený larvama nedík. Tenhle koncentrák mi přišel rozhodně koncentrovanější než ten v SCHINDLEROVĚ SEZNAMU. No a na konci jsem si říkal, jak dokázali Maďaři ukecat Morriconeho a Craiga. Napište sem prosím někdo něco v tom smyslu, že ten kluk měl na place po ruce kvalitního psychologa, nebo tak. Jinak spíš dlouhý sled cool momentek, než film. (25.08.2010)

Začínam věřit, že snad v životě neuvidím dobrý tvrdý syrový realistický film z koncentračího tábora. Člověka bez osudu totálně pohřbil střih. Film není vůbec ucelený, je to jen soubor několika rozdělených pětiminutových povídek. Je to tak jako kdybyste z knihy vytrhli 30 stránek, nechci film srovnávat ke knížce, ale tak to prostě je. Střih nejenže posune děj o několik světelných let dopředu, ale nikdo se ani nenamáhá s tím, vysvětlit divákovi, co se mezitím stalo. Kam se poděl Citron? V jedné minutě hlavní hrdina leží s bolavým kolenem v nemocnici a v té druhé už je po válce a přijíždí hodný seržant Craig. Film má poměrně dlouhou stopáž, ale celou dobu to vypadá jako kdyby se za něčím honil a usekávaný děj znemožňuje vcítit se do pocitů Gyuriho. (15.09.2009)

Za pět, nemůžu jinak. Téma, herecké výkony (Otík János Bán), kamera, hudba a zase to téma. Film na který nikdy nezapomenu. Jsem ráda, že jsem ho viděla, ale už ho vidět nechci. Hrozně tyhle filmy prožívám, protože vím, že skutečnost byla ještě stokrát horší. Dívám se na ně, protože to považuji za svou povinnost, člověk před tou hrůzou nemůže utéct. Vydržela jsem i Šoa, ale někdy se nedodívám (Sofiina volba, Život je krásný). To vědomí, že k něčemu takovému mohlo v civilizované Evropě ve dvacátém století a po zkušenostech s 1. světovou válkou dojít, je strašné. Na to nemá žádný sebemorbidnější horror....Obdivuji všechny, kdo se do tématiky koncentráků pustí. Novelu si určitě přečtu. Teď čtu, lépe řečeno trpím, knížku Laskavé bohyně od Jonathana Littella, francouzsky píšícího Američana. Získal za ni Goncourtovu cenu. Je to fiktivní zpověď fiktivního důstojníka SS, nyní ctihodného francouzského občana, psaná, jak sám říká pro pořádek, ne na omluvu. Suchá, téměř bez emocí, občasná slabost tváří v tvář brutálnímu střílení nevinných lidí včetně dětí je stírána cynismem. "Hrdina" popisuje svou kariéru, zatím už asi na sto stránkách vraždí židy na Ukrajině, popisuje to se všemi technickými detaily. Z přebalu a recenze vím, že "nás provede...na frontu, do okupovaných oblastí i zázemí". Autor se inspiroval právě filmem Šoa, kde kolečka v soukolí typu vyhýbkář popisují svou práci a nikdo necítí vinu. (25.03.2010)

Působivý snímek, který hodně pozvedá neopakovatelná kamera a Morriconeho jímavá hudba, jinak příběh s nic moc novým nepřichází, docela dobře se mu daří šetřit patosem, nabízí i řadu otřesných scén, které se zaryjí pod kůži a teskně-nadějný reflektivní závěr, jenž je výbornou tečkou. Když se k tomu přidá výkon Marcella Nagyho, který při srovnání začátku a konce jako by hrál dvě zcela odlišné role, nelze než nepodlehnout. Hold Maďaři zvládají i takové filmy, nejen ceněné artové exhibice. Opět jim máme co závidět. (14.05.2010)

Musím přiznat, že ač jsem viděl již spousty dramaticko-válečných snímků o Šoa, tak i přes tuto skutečnost si Člověk bez osudu u mě našel své místo. Není totiž geniální v předvádění brutálnosti nacistického řádění jako Pianista nebo Schindlerův seznam. Neukazuje ani nějaké extra drahé válečné výjevy. Jeho um je v psychologické rovině, kdy pozorujeme, jak se z hlavního, vyrovnaného hrdiny postupně stává troska. Jak přichází o svou identitu, morálnost a pak i o touhu žít. A jak toto vše záhy v něm zanechává trvalé následky. V této rovině je tento Maďarsko/ Německo/ Britský snímek zajímavý a rozhodně stojí jej zhlédnout. Minimálně i proto, že je silně znát (nejen psychická) i fyzická proměna herce (opravdu musel silně zhubnout) v úplnou trosku. 80% (19.10.2014)