The Courageous Heart of Irena Sendler

Trochu zahanbeně přiznávám, že mě to úplně nevtáhlo. Depresivní atmosféra se vyvedla, vykreslení ghetta se mi taky líbilo (pokud se o něčem takovém dá říct, že se "líbí"), ale měla jsem neustále tendence sledovat čas, bohužel..To, co Irena a jiní takoví dokázali, nebo o co se přinejmenším pokoušeli je velice obdivuhodné, každopádně výběr hlavní role se moc nepovedl. Anna Paquin je jako herečka nezajímavá, nesympatická a celou dobu měla na tváři jen jediný nezúčastněný výraz. Film tedy převážně díky tomu nedokáže v divákovi vyvolat tolik emocí jako jiné filmy na tohle téma.. (24.07.2012)

Teď možná hodně (resp. těch pár z vás, co si tento komentář vůbec přečtou) rozlítím a nadzvednu, ale tento komorní Tv snímek o jedné Polce jménem Irena Sendler, která se rozhodla zachraňovat židovské děti před jistou smrtí (aniž by z toho měla osobní profit) a která na dlouhá léta upadla v zapomnění, je mi samotným pojetím a i následným zpracováním v mnoha ohledech bližší než Spielbergův Schindlerův seznam. Začíná to už rozdílností motivů hlavních hrdinů a končí u samotného zpracování, kdy (narozdíl od tohoto snímku) se Spielberg rozhodl převzít dějiny (historii osoby O. Schindler) do svých rukou a pozměnit ji ku obrazu svému a „pánů akademiků“, kdy z tvrdého (neúspěšného) obchodníka „vykouzlil“ lidumila. Tenhle snímek bude především silná káva pro všechny ženy (matky), neboť pouze ty se dokážou vtělit do pocitů zdejších „hrdinek“. Co může být ostatně pro ženu (matku) těžšího, než se vzdát (opustit) své dítě?! Tady se nehraje na efekt, oscary, (to se ostatně od Tv filmu ani nedá očekávat) a pravdou zůstává, že snímek mohl být rozhodně SYROVĚJŠÍ (KRUTĚJŠÍ). Koneckonců i skutečná realita taková byla, nicméně je potřeba jedním dechem dodat, že nedojde ani na žádné podbízivé prvoplánové scény, což je příjemným zjištěním. The Courageous heart of Irena Sendler je „pouze“ komorní (volně plynoucí snímek) (pře)vyprávějící jeden „obyčejný“ příběh ženy jménem I. Sendler, která se rozhodla pro „takovou maličkost a samozřejmost“ a to sice riskovat svůj život pro záchranu „budoucí generace“ (dětí). Tento snímek, to je především civilní A. Paquin, volně plynoucí režie, nevtíravá kamera a citlivý hudební doprovod Jana A.P. Kaczmareka. Síla tohoto snímku nespočívá v konkrétních scénách (jednotlivostech), které by se vám vryly hluboko do paměti a které budou přepisovat filmové anály (popř. se promítat na studentských seminářích), ale CELKU jako takového. Pokud tedy nebudete očekávat megalomanskou podívanou s brutálními scénami masakrů příslušníky SS, (popř. prvoplánovými scénami útočící na divákovi city), ale „obyčejně“ (věcně) podaný (převyprávěný) příběh jedné smutné události, nebudete zklamáni. JÁ tedy nebyl. (12.10.2011)

Film tohoto typu by měl jednou za čas vidět každý z nás, pro hrdost nad jedněmi a stud nad druhými zástupci druhu, který si říká člověk ... a bídu s utrpením těch nepohodlných by měli promítat na služebnách policie mladým náckům, sbaleným po koncertech, když vrávorají s vymytým mozkem, odkrvenou pravou paží, polití pivem a ochraptělí z hesel o čistých rasách na nádraží. Třeba by někteří začali vnímat tu paralelu mezi nimi a židovským dítětem, které se ptá, proč ho všichni nenávidí ... Můj obdiv Ireně Sendler, která nedokázala chodit s klapkami na očích v dobách, kdy se lidé na ulici popravovali tak samozřejmě, jako se dnes vytrhávají kabelky a přes ohrožení vlastního života zachránila dva a půl tisíce těch dětských, bohužel, forma zpracování neúčinkuje na diváka dostatečně naléhavě a jen slovy se hrůza vyjádřit nedá. (21.03.2013)

Atraktivní příběh polské hrdinky - pro mě s pracovním názvem Sendlerův seznam - se nepodařilo přetavit ve film se silným emočním dopadem. Působí usedle, nevyspěle a chladně. Bez schopnosti vyvolat soucit s obětmi a strach z lesku gestapáckých plášťů zůstává za kvalitními tituly o holokaustu o krok pozadu. Hlavně díky zajímavému prostředí rozpadajícího se ghetta to není přímo špatný film, napětí objevující se jen v náznacích a nezáživné konverzace typické pro televizní filmy mu ale jen tak odpustit nelze. (17.09.2011)

Velmi povedený televizní počin. Silné téma, které už bylo zfilmované mnohokrát a na tisíc různých způsobů, jenže je to takové téma, které mě nikdy neomrzí a je jen dobře, že se tato naše černá historie stále připomíná. Tento film však nabízí trochu jiný pohled na holokaust a to, že i ve válce existovali takoví, kteří byli ochotni riskovat všechno, i svůj život pro záchranu druhých a dokonce cizích, alespoň jedna malá útěcha zde tedy je a mě dokázala zahřát u srdce, přesně takto vypadají hrdinové. Anna Paquin je zde naprosto skvělá, také se mi líbila hudba a kamera. Trochu mě mrzí, že se více nevěnovali části mučení, tato pasáž nebyla moc propracovaná, klidně se mohla zkrátit ta část se záchranami dětí. Objektivně to na plný počet není, ale musím přimouřit oči právě kvůli tomu, že se jedná o televizní film. Rozhodně doporučuji. (05.09.2011)