Ajťáci

Unikátní, jak jinak než britský, miniseriál, který sadí na prdel a hned pak háže do výbuchů smíchu. Kdo dělá v oboru, ví, že je to realita, kdo naopak nedělá, může se nesmát. Excelentní casting dělá z tohoto seriálu něco, co je velkou škodou, že nedostalo větší šanci. Jednotlivým dílům kraluje "Internet" a "Pracovní večírek (divadlo)". Doporučuju! (02.03.2014)

Graham Linehan má bezesporu talent na originální a opravdu vtipné věci. Námět IT Crowd je takřka geniální - ono natočit sitcom o "takových normálních ajťácích", které jistě znáte i vy ze svého okolí, je prostě nápad za všechny prachy. Jenže ač výsledek sice své kvality má, tak nejsou zase až tak velké. Svět jedniček a nul zůstal těžce nevyužit. Většina humorných situací nakonec vzniká z běžných sitcomových kořenů (despotický macho šéf) a na tu linku "složitá komunikace mezi IT pracovníky a okolním světem" se zapomíná. V každé epizodě je pár (doslova) podařených gagů. Není to zlé, je to vtipné, ovšem námět slibuje mnohem více než čeho se ve výsledku dočkáme. Vrcholem je paradoxně epizoda 2x01, ve které se autoři už ani o IT narážky nesnaží. (03.07.2007)

Životy programátorů musí být neskutečně vzrušující, není divu, že se je konečně někdo rozhodl "fikcionalizovat". Roy a Moss tráví většinu dne v tom nejspodnějším patře jedné vysoké budovy společně s nezdravě vybledlým hlídačem serveru („to není make-up“) a se šéfovou svého oddělení Jen. Roy již několikrát pohořel při pokusech rozvést dialog mezi sličnými „kolegyněmi“ z vyšších pater na více než „Zkoušela jste to vypnout a zapnout?“, přesto se nevzdává a nadále se veřejně ztrapňuje. Moss má zvláštní účes, jeho zaujetí prací je záviděníhodné, skoro až děsivé, tam, kde mívají jiní lidé mozek má on spoustu jedniček a nul. Jen umí být pěkně hysterická, pohrdá přízemností svého zaměstnání a nepolevuje ve snaze vetřít se do přízně šéfa z nejvyšších a konečně postoupit do vyššího levelu, tedy patra. Dva „příliš v pohodě“ týpci a jedna nohama ještě na zemi stojící žena… co mi to jenom připomíná? Black Books, pochopitelně, vždyť je také napsal stejný člověk, podobný je tedy i styl humoru. Navzdory přehnanosti většiny situací je to dost ze života a kdo zná nějaké zažrané programátory, jistě bude chápavě pokyvovat hlavou (a zlomyslně se bavit). Seriál je nadopován všelijakými popkulturními odkazy (stačí si prohlédnout nápisy na krabicích tvořících neoddělitelnou součást maximálně chaotického prostředí, v němž Roy a Moss pracují). Kvalitních vtipů není bohužel tolik jako těch jenom obstojně vtipných, prvoplánových a zbytečně vulgárních. Mnohdy jsem mě napadlo, že se z dané situace dalo vytřískat mnohem více, Partičku jsem si přesto velmi oblíbil a začínal jsem jí mít rád epizodu od epizody víc. Jenže když už jsem začal uvažovat o pěti hvězdičkách, seriál náhle skončil. Šest epizod je skutečně málo, co naděláme, teprve čas (resp. druhá série) ukáže, nakolik zásadním britským sitkomem je zrovna tento. Zajímavé komentáře: woody, salahadin, DJ Obelix, LordMysti (20.04.2007)

(Viděny všechny díly) Na pohřbu manžela: „Je mi líto vaší ztráty.“ – „Děkuju.“ – „Není to, jako kdybyste ztratila pero, že? Je to...je to tak o moc horší. Chtěla byste pero? Mám jedno náhradní.“ – „Ne, děkuju.“ – „Prosím, vemte si ho.“ – „Proč mi ho dáváte?“ – „Já nevím. Něco odchází, něco přichází…“. Linehanovo jméno na pozici scenáristy i režiséra mi po předchozích 2 zkušenostech slibovalo určitou kvalitu, ale že se budu tak skvěle bavit a tolik brečet smíchy, to jsem opravdu nečekal. Tolik parádních hlášek a situací v každé sérii (a že byly všechny víceméně stejně zábavné) se jen tak v seriálové tvorbě nevidí! A tak jsem si užil chvástání se bohatými pc zkušenostmi nové vedoucí IT, omluvnou večeři v dětské restauraci, oživlou Jen a popisování „jejích dnů“ v sérii 1. Hned na to mě bořily návštěvy toalet v divadle, pohřeb, upozornění na nelegální kopírování filmů a večeře u Jen doma v sérii 2. Následující řada mě bavila satirou na společenské sítě, „krabičkovým“ internetem, fingovaným manželstvím či focením „sexy“ kalendáře. A nakonec přišla série číslo 4 (moje nejoblíbenější), která si na mě připravila pouliční Odpočítávání, zamilování se do klávesáka za doprovodu Bolera, svědčení u soudu o nemístném masérově činu, požár v mořském parku nebo rozvodové řízení v posledním díle, který byl naprosto dokonalý (zejména svými křížovými výslechy, u nichž se vyřádily všechny hlavní postavy, mě nejvíc pobavil Mossův výstup, u kterého jsem se až zalykal smíchy). O bonusovém prodlouženém díle ani nelze hovořit jako o 5. řadě, šlo už „jen“ o malou rekapitulaci, rozloučení se s fanoušky, mírnou snahu o to být aktuální (ať už vizuálem nebo trendy-anonymous, virální videa atd.). O humor tu sice není nouze, ale byl to jednoznačně nejslabší díl celého seriálu a zastánci tvrzení, že končit se má v nejlepším, by se této epizodě měli raději vyhnout (protože poslední regulérní série opravdu skončila na vrcholu). A sice mi budou postavy chybět, ale tak vysoké úrovně, kterou si tvůrci nastavili, by už asi po letech znovu dosáhnout nešlo ani díky možnostem držení kroku s dobou (jak to předvádí např. Teorie velkého třesku), takže je asi lepší nechat seriál ukončený (a přestávka v tom také hraje svoji roli). Pominu-li výše zmiňovanou speciální epizodu, je to za mě jednoznačně 5* a navíc zařazení mezi moji seriálovou topku. „Šel bys se mnou a pomohl mi prokousat se touhle právnickou šaškárnou, Mossi?“ – „Raději ne. Nemám dobré zkušenosti s právním systémem.“ – „Jakto?“ – „Když mi bylo 11, rozbil jsem světlík a má matka se se mnou soudila.“ – „Soudila se?“ – „Ano. Aby mi dala lekci. Byla velmi agresivní vyšetřovatel.“ – „A to se dá? Soudit se s vlastním dítětem?“ – „Šlo o přelíčení v kuchyni. Vyrobila hlediště pro kočky.“ – „Jak to dopadlo?“ – „Vyhrála. Dodnes splácím pokutu.“ (14.03.2015)

First: skvělá znělka! A jinak? Viděl jsem jeden díl z mnoha - smutné na tom je, že nemám zvláštní potřebu pídit se po dalších... NEJVÍC mě irituje opětovný divácký smích v pozadí: jsem snad jediný, komu tahle věc v mnoha amerických/anglických komediálních seriálech vadí? Hrané, nucené, nevhodné, otravné! Snad jsem natolik inteligentní (píši za masy), abych poznal, kdy se smát, ne? Prostě mě to uráží... Ajťáci mě pobavili a rozesmáli, to je ale bohužel vše. (08.04.2011)