Melissa P.

Filmová adaptace skandální novely "100 colpi di spazzola prima di andare a dormire" mladé italské spisovatelky Melissy Panarello (alias Melissy P.) mě ani po druhém zhlédnutí neoslovila. Ostatně domnívám se, že problém už je v samotné předloze - Melissa Panarello ji vydala v 19 letech a formou deníku se v ní otevřeně vyznává ze svých sexuálních zkušeností. Což sice v autorčině rodné Sicílii zapůsobilo jako skandál, knihomol ze západní Evropy však nad takovou knihou musí zívnout nudou. Lze dnes proboha ještě napsat knihu o sexu, aby to někoho šokovalo? Vše, co se v knize (a filmu) odehrává, nijak nevybočuje z rámce klasické pornoprodukce či ženských erotických fantazií. A že je hrdince "jen" 14? Ech, najděte si někde, kolik bylo Shakespearově Julii nebo Nabokovově Lolitě. Ten film stojí a padá na výkonu talentované Maríe Valverde, která je zde okouzlující, jak jen může být. Bezpochyby je to zajímavá role a herečka si ji užila, film samotný ale za mnoho bohužel nestojí (a ostatně samotná Melissa Panarello s ním taky nebyla dvakrát spokojená - snad proto, že její kniha byla více explicitnější v popisu extrémních sexuálních scén). Celý ten film mi přišel strašně povrchní co do psychologie postav i zdůvodnění jejich motivace. V některých momentech se dokonce blíží až jakési telenovelové prostoduchosti či harlekýnovskému kýči, podobně jako jiný rádoby šokující snímek "Deník nymfomanky" z r. 2008. Film trpí i absencí výraznějšího děje a celkově ho hodnotím jako strašně slabý, celé je to takové nemastné neslané a prostě nijaké. Ke srovnání s Melissou P. mě napadá tematicky podobný celovečerní debut "Smrt panen" Sofie Coppolové z r. 1999, který se rovněž snaží nahlédnout do mysli dospívajících dívek. Daří se mu to ale pronikavěji a osobně mě zasáhl nesrovnatelně víc - Melissa P. je jen takové příjemné polechtání, které po většinu stopáže nudí a jako divák si z ní neodnesu víc než vzpomínku na tělesné půvaby představitelky hlavní role. (05.11.2011)

Maria Valverde mě svou krásou fascinuje, zejména v politickém dramatu Anarchistova žena. Tady ovšem působí jako nevýrazná pubertální blbka, která se dovede zamilovat do kluka jen proto, že ji vystříkal obvyklou dávku spermatu do pusy. Moc romantické mě to nepřipadlo a technicky zvládnuté už vůbec ne. Taky to bylo neskutečně nudné. Ale asi každá herečka s nějakým tím semenem v hubě musí začít. Ne vždy to je její slabost. (05.08.2012)

Zvláštní film, jako celek to na mě nijak zvlášť nezapůsobilo, ale mělo to pár "chviliček" a nemyslím tím ty sexuální, které mě dokázaly opravdu zaujmout jako třeba krásně vykreslený vztah mezi empatickou a mnohé chápající babčou Geraldine Chaplin s hlavní hrdinkou v podání nádherné Marie Valverde. Na nich dvou vlastně celý film stál a obě své role odehrály výborně, hlavně Maria tuto ne zrovna lehkou roli zvládla bravurně.....škoda, že se toto zajímavé téma nedočkalo lepšího scénáře. (22.09.2014)

Melissa P. to u mě po celou svoji délku měla jak na houpačce. Chvíli mi trvalo než jsem si na znepokojující vyprávění patnáctileté (ne)šťastně zamilované dívenky zvyknul. Od mé netečnosti k ději se tak tu a tam postupně objevily scény, které vedly až k naprostému zaujetí právě probíhajícího. Evropskou produkci mám rád stejně jako skutečnost, když to režisér divákovi příliš neulehčuje. Ten tak rozehrává velmi intenzivní záležitost, která může děkovat především hlavní představitelce. V době natáčení osmnáctiletá a nesmírně talentovaná María Valverde má vzhledově něco jak z Julie Delpy, tak i trochu z Kate Winslet. A ta třetí mi vypadla.. (03.06.2010)

Když se z patnáctiletejch holek dělají nadržený sexuální dračice, který válcujou i italský pornoherce, tak je asi někde chyba. Zatímco tady hlavní hrdinka ke své zálibě v sexu dojde nějak sama jakoby zájmem, tak autorka podle které to bylo natočeno tak musela dělat od třinácti prostitutku, takže se trochu mlátí smysl knihy a filmu, který natočil někdo kdo tráví moc času u porna na internetu. (22.08.2014)