Robin Hood

Nebudu se tady jako ostatní snažit o nějaká moudra, nebudu vychvalovat režisérskou zručnost Ridleyho Scotta a nebudu vyjmenovávat řadu jeho geniálních děl Blade Runnerem počínaje a Americkým gangsterem konče. Ne, pro tentokrát kašlu na nějaké objektivní posudky a hodlám se zaměřit na jeden prostý, pro někoho možná naprosto nedůležitý fakt, kvůli kterému toto Scottovo pojetí známého příběhu zbožňovat asi nikdy nebudu. Ptáte se jaký? Velká podobnost s Gladiátorem. Připadá vám paradoxní, že mi vadí právě toto, když Gladiátora už roky bezmezně miluju? Ne, nic zvláštního na tom není. Tady nejde jen o ttu skutečnost, že několik scén působí, jako by je někdo jen přepsal z antického velkofilmu do velkofilmu středověkého (meč hozený hlavnímu hrdinovi při jízdě na koni je zjevně jednou z mnoha scén, na kterých Ridley ulítává), jde hlavně o to, že tohle heroické pojetí Robina jakožto výborného velitele mi k jeho osobě vůbec nesedí. Maximus Decimus Meridius z Gladiátora byl generálem, podléhaly mu celé legie, byl celebritou, mužem, kterého si vážil nejen celý Řím, ale i císař Marcus Aurelius. To, že tenhle chlap vyhrává v Koloseu bitvy, že působí monumentálně a že si získá přízeň lidu, je naprosto pochopitelné. Robin Hood nakonec dopadne velmi podobně, kde ale své vojenské schopnosti pro vedení závěrečné bitvy získal? Za krále Richarda Lví Srdce to byl jen jeden voják z tisícové armády a o pár týdnů později je z něj superhrdina, kterému se nemůže nikdo rovnat. Jak se z něj zničehonic tento geniální vojevůdce stal? Kde získal ty úžasné vojenské schopnosti, které se nejen rovnají těm Maximovým, ale jsou mu stylem boje velmi podobné? Proč proboha musel Ridley pojmout Robina Hooda jako další z těch milionů dokonalých postaviček, které vlétnou do bitvy jako první (poznámka: nachápu, proč se v bitvě na pobřeží Anglie vrhal s vojskem na stojící nepřátele, když je všechny mohli sejmout lučištníci) a které schopnostmi předčí i elitní zásahové komando jdoucí s kulomety a samopaly proti hrstce afrických křováků? A tak byť se mi zdá, že se Crowe svou postavu místy snaží pojmout jinak (třeba jeho výslovnost a projev tentokrát s původem postavy ladí dokonale) a byť má film řadu hezkých momentů (vykreslení krále Richarda jako nepříliš impozantního vládce, nejdůležitější postavu zasáhne šípem ten úplně nejobyčejnější vojáček), prostou vizuální a charakterovou kopii jednoho deset let starého historického eposu Scottovi tentokrát neodpustím. To už skutečně lépe snesu i to, že s několika minutovým předstihem dokážu určit, kam se příběh bude vyvíjet a která postava s velkou pravděpodobností v další scéně skoná (nebo obživne). (03.06.2010)

Velká pochvala. Ani jsem nevěřil, že by to Ridleymu zase vyšlo. Po všech těch negativních ohlasech se mi dostalo poměrně slušného příběhu, který velmi překvapivě vynechal patos a zbytečné heroické momenty. Vůbec mi nevadilo, že tvůrci lákají na biják o jedné navěky inspirující legendě, ale namísto toho nabízejí jen jakýsi prolog k legendě. Příběh o hrdinném lučištníkovi každý velmi dobře zná, proto mi nevadí, že se tvůrci odhodlali zbořit zažitá schémata. Pravda, ne vždy to vychází. Robin se tu a tam trošku poflakuje, než aby divákovi nabídl pořádně výživnou akci. Scénář, do kterého se prý často a hlavně drasticky zasahovalo, si zase podle svých potřeb skáče v ději a důležité aspekty jen tak nastíní (Robinovo náhlé státnické vnuknutí) a nedotáhne do snesitelnější podoby. V několika místech jsou holt cítit ostré nůžky. Ale jinak, jak říkám. Scottův filmařsky poctivý snímek mě nenudil, nenaštval, nezklamal, ani nepředkládal nějak zásadní množství hlušiny. Jeho zkušená režie jen umocňuje funkčnost celého příběhu. To dokládá i samotná milostná linie mezi Robinem a Marion. Scott zcela suverénně vnesl mezi oba hrdiny opravdový vztah nenásilnou a uvěřitelnou formou. A to se cení. Ve svém čele má navíc výborné herce, kteří si mě omotali kolem prstu – Russell Crowe, Cate Blanchett, Mark Strong, Max von Sydow, Danny Huston nebo William Hurt, a poctivou kameru Johna Mathiesona (Království nebeské, Gladiátor). Spokojenost a čtyři hvězdy k tomu!! (24.10.2010)

Ridley, ty syčáku takhle s náma vyjebat :-), ale v pohodě ........ když navalíš druhej díl. Za tohle pojetí legendy si Ridley zaslouží pět hvězdiček, pusu a kilo kedluben navrch. Nicméně pojetí je jedna věc a zpracování věc druhá a tím ťukám na bolavej zoubek filmu. Přišlo mě to takový ležérní na jedný straně nádherně udělaný Nottingham a život v něm, na druhý straně naprosto špatně udělaný bitevní scény, což je u Ridleyho skoro až neuvěřitelný, nepřehledný, nevypovídající, chladný a bez emocí. Jediná bitva která v sobě měla vitamíny, byla ta první lesní, kde po sobě poprvé hodí očkem Strong a Crowe. Většina filmu je věnována kecání a to dopadlo stejně jako ty bitvy, mluví všichni, ale nikdo nemá pořádně co říct, z tohoto pohledu film jistě osloví naše poslance. Naštěstí film disponuje velmi slušnou hereckou ekipou, která zvedá akcie filmu celkem vysoko. Není to překvapivě Russell Crowe kdo film táhne, Květula měla pravdu, když mě před týdnem říkala, že Russell začíná ztrácet na charismatu, ale Mark Strong, ten když se objeví tak slunce strachy zapadne. Druhá velká hvězda filmu je Max von Sydow. Jeho "bojová" scéna nepostrádala to, co zbytek filmu ano, emoce, ale skutečným hereckým bonbónkem je Cate Blanchett, ta hraje takovým způsobem, že se za odměnu může se mnou vyspat. (17.05.2010)

Napřed pár nezbytných technických (ano, jsem historický hnidopich): Film je s historií samozřejmě naprosto na štíru, což nijak nepřekvapuje. Ale proč jsou tu zase Francouzi za temnou stranu, ve skutečnosti to byl právě Richard a po něm Jan, kdo vytáhl válčit do Francie. Je třeba poznamenat, že v té době byla Francie vlastně jen oblast okolo Paříže (Ile-de-France), zbytek byly víceméně nezávislé državy, nadto prakticky celý západ patřil Anglii (anglický král byl přitom de iure leníkem francouzského krále od doby Viléma Dobyvatele). Francouzi vytáhli do Anglie až po smrti Jana Bezzemka v roce 1217 (a nikoli pod velením Filipa II., ale jeho syna Ludvíka). Tažení skončilo u Lincolnu, de facto ne bitvou ale "turnajem", William Marshall (správně by se ovšem mělo říkat Guillaume le Maréchal - anglická šlechta mluvila až do 13. století francouzsky a Maréchal většinu života prožil a slávu získal na francouzském dvoře) se pokusil zajmout francouzského velitele pana du Perche (Ludvík s částí vojska obléhal Dover) jako při turnaji, ale nešťastnou náhodou jeho kopí Percheho zasáhlo skrz průzor do oka, čímž se du Perche stal jediným padlým. Filip II. byl fakticky mnohem víc rytířským králem než Richard (o Janovi nemluvě), když Maréchal v roce 1219 zemřel, prohlásil, že nebylo lepšího rytíře. Tak, tolik "krátký" historický exkurz, teď k filmu. Ač historicky mimo, dobové reálie i povahy ukazuje podle mě docela dobře. Shoduju se s těmi, kteří prohlašují, že zhruba dvě třetiny filmu je to hodně dobré podívání, rozhodně oceňuju snahu pojmout legendu jinak (ale stejmě je škoda, že neprošel ten původní Nottingham). Robin je na začátku docela sympatickej pragmatik, film působí docela odlehčeně (místy až komediálně) a přitom dobrodružně, chemie Crowe-Blanchett funguje (i ten věk k postavám sedí - i přítelkyně říká, že jí víc vyhovuje větry či čím ošlehaný veterán Russel než nějakej cucák), Robin Marianě okukuje chtivě pozadí a představuje si pořádnou dávku bezuzdného sexu, Strong je jako záporák optimal chnůsny, tfuj :). Bohužel poslední část filmu je hodně zmatená, Jan Bezzemek nejdřív řve, že s odbojnou šlechtou jednat nebude a chce s ní válčit, ale najednou je na shromáždění a slibuje Magnu Chartu (která se BTW týkala samozřejmě pouze šlechty), Robin si najednou vzpomene co se stalo když mu bylo šest, a když už se rozhodli pro velkou bitvu, mohla bejt aspoň trochu dramatičtější a nemuseli tam strkat Cate, která v ní působí jak kopí do oka. Aspoň že závěrečný malovaný titulky byly hezký, i když je v nich spousta materiálu, kterej se do filmu evidentně nevešel. Mohlo z toho bejt víc než letní oddychvoka, ale to už je bohužel současná móda (P. S. Možná DC verze bude o něčem jiném, uvidíme). (14.05.2010)

Schválně jsem si s finálním hodnocením a komentářem počkal na rozšířenou verzi, protože na kinoverzi bylo příliš patrné, že se jedná o sestřih mnohem většího množství materiálu do podoby, která se nemůže rozhodnout, jestli bude uspokojivým - na smysly zacíleným - blockbusterem pro muže i ženy, nebo komplexním pohledem na zrod legendy/mýtu s bohatou významovou stránkou. O 16 minut delší režisérská verze má mnohem blíže k druhému jmenovanému, ale i s dalšími 13 nepoužitými minutami na bonusovém disku je patrné, že ROBIN HOOD nejspíš bude Scottovou NEBESKOU BRÁNOU, která i s prodlouženou stopáží a dvěma a půl hodinami nemůže dostatečně vykreslit navzájem propojené politicko-ekonomicko-sociální aj. příčiny, jež vedly a vedou k odboji (což je cyklus, který se historicky opakuje pokaždé, když vládní jedinec zneužije svého postavení, alespoň soudě dle scottovského počinu). Jinak nemám co vytknout. Akce (pro muže) je díky tónování obrazu, svícení a záběrování, které je odlišné od GLADIÁTORA či KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉ, nebývale fyzická a dosahuje viscerálního efektu, čemuž dopomáhá do nejmenšího detailu propracovaná - netradičně vyvážená a minimálně některý prvek umocňující - zvuková stopa. Romance (pro ženy) je překvapivě funkční, protože si Robin s Marion hned poněkud naivně nepadnou do náručí, jelikož jsou již starší a smýšlejí pragmatičtěji, a tak ani emancipovanost Marion nevyznívá rušivě (ačkoliv je jí nakonec genderově problematicky přisouzena role té, kterou je nutné zachránit, aby mohla pečovat o děti). Pro ostatní - náročnější, jimž nestačí viscerální efekt a dojímavě melodramatická romance - je ROBIN HOOD zajímavým obrazem doby, který zároveň vypovídá o Británii současnosti, a tak by člověk těžko pohledal protiblairovštější snímek, v němž muslimové litují "vojáky", protože jejich činy je činí bezbožnými, a v poněkud tezovitých proslovech vyzývajících utlačovanou třídu do boje se žádá o občanské jistoty. Nejedná se o vzkříšení prachem zapadlého žánru, jako tomu bylo u GLADIÁTORA, ani o mistrovské dílo, jako tomu bylo u režisérského sestřihu KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉ, ale pozoruhodné, divácky uspokojivé, soudržné (řeč není o kinoverzi) a v přijatelných mezích revizionistické dílo ano. Jenom té humpolácké přímočarosti se Scottovy filmy poslední dobou ne a ne zbavit... 9/10 (17.09.2010)