Vlk z Wall Street

Asi nemám rád filmy, kde je Leo hodně bohatej a poživačnej, faktem je, že až na pár fórků stylu Pařba ve Vegas mi to celé přišlo jako opulentní zkoksovaný karneval, skrývající docela relevantní (a naštěstí hodně tlumené) podobenství o zhoubné přitažlivosti prodané propisky a křiklavý paradox zpocených koulí v metru, opsaný elegantně v posledních minutách. Cením si toho, že Scorsese přijímá perspektivu hráče (a ne kritika systému) a netlačí diváka do znechucení - Belfort je pak samozřejmě odpudivě přitažlivý mediátor světa spekulací. Ty metafory brokerské komunity jako pravěkého kmene / sekty jsou nicméně zbytečně okaté (i když extravaganza je to pohledná). Pozoruhodná je i očividná "amorálnost" filmu, který vlastně s klidem tvrdí, že podobný styl života je svým způsobem cool - a Scorsese má samozřejmě recht, kdyby nebyl, neměl by Vlk co žrát. Nejlepší na celém filmu je v tomto ohledu zhruba 5 minut, které umručí do hypnotického rytmu brokerský šaman McConaughey. Nemám v jádru, co bych tomu vytkl, sjeté noty to přehraje sebejistě a bez chyb, prostě mi to jen nic svou frenetickou kadencí neřeklo. Trochu podobný problém "otupělosti sarkasmem", jaký jsem měl s angažovanějším Gavrasovým Kapitálem. Vlk alespoň to, co všichni tak trochu víme o spekulativní povaze kapitalismu, říká drze, s úšklebkem, přiznaně nespolehlivě a bez zbytečných rétorických frází. A vůbec vás nezatěžuje zbytečně složitými detaily, taky proč, když za rohem čeká další snížek. Ale pořád mu to trvá 3 hodiny, ve kterých jsem nenašel dost stimulů. Samozřejmě kromě koksu, štětek a těch svinskejch zpomalovacích pilulí... (12.01.2014)

Neskutečný nářez! DiCaprio je jednoznačnou zárukou pro úspěšný film, nemůže být nic jasnějšího (kromě slunce teda). Před samotnou projekcí mě dostalo úvodní slovo otce a zakladatele této databáze na filmovém ČSFD víkendu, kdy nám doporučoval klidně sexovat a oddávat se orgasmu, protože shodou náhod byl tento den Den ženského orgasmu. To jsem ovšem ještě netušila, jak inspirující film nám k této činnosti připravili. Byl mi odkryt šílený svět mezi burzovními makléři, kteří obchodují s fakem a vydělávají tak neskutečné prachy, za které se dennodenně oddávají svému bohatství, drogám a děvkám. Když si odmyslím smutný fakt, že tohle se skutečně děje, že bych v reálu lidi, kteří vědomě a arogantně sedají za volant pod vlivem návykových látek, nechala skonat pomalou a bolestivou smrtí, tak díky Wolfímu, scénáři a způsobu jakým stylem byl ten film natočen, jsem se celou dobu velmi dobře bavila. (11.08.2014)

Trojhodinová prekoksovaná a presexovaná zábava, súčasne cool i prízemná, a snažiaca sa skryť za myšlienku "Kdo sadí vietor, zbiera víchricu". Bavil som sa kráľovsky a určite si dám repete, ale na trojhodinový film mi jedna dramatická scéna (s dcérkou v aute) príde málo. Vlk z Wall Street má hlášky roka a ani chvíľu nenudí, ale pripomenul mi, že na tieto scorseseovky (v čele s Casinom) sa síce parádne pozerá, ale nič vo vás nezanechajú. Prekliaty ostrov, temný a mystický, perfektne vygradovaný, v závere prekvapivý a sofistikovane dvojzmyselný, je môjmu srdcu bližší. To je ten "môj majstrovský Scorsese". (16.01.2014)

Místy ohromně vtipné. A až se to trochu usadí, za pět za deset let to podle mě bude ještě větší legrace. Jako portrét egomaniakálního idiota je to navíc pozoruhodné nejen svojí délkou, ale taky neobvyklou kombinací sebeuvědomělého (částečně nespolehlivého) a omezeného vyprávění. Jinak herecký koncert, DiCaprio je bezkonkurenční, ale i McConaughey na (pohříchu) malém prostoru ukazuje, v jak velkou personu vyrostl. Hodně se těším, až to uvidím znovu. (21.12.2013)

Strach a hnus v New Yorku. Starý dobrý Scorsese zůstal ryze svůj a přesto omladil skrze over the top dekadentní stylizaci, mluvu a ostatně i náplň jednotlivých scén. Začne to jako cynicky satirická i amorální demýtizace amerického snu o kapitalismu ne nepodobná Až na krev. Pokračuje to jako ryze feťácká komedie, která si nezadá s Trainspottingem. A končí se variací na Chyť mě, když to dokážeš. A jakkoli se tyto jednotlivé pasáže zdají neslučitelné, tak Scorseseho (a z nemalé části i DiCapriovým) největším úspěchem je, že to celé působí jako jeden soudržný celek. Což platí i díky tomu, že to ani na vteřinu po celé tři hodiny nedá vydechnout; minimálně po dobu projekce. Po ní s chladnou hlavou si přeci jen nelze nepřiznat, že ač v tom není byť jen jedna nudná či špatná scéna, tak by některé snesly přesunutí do sekce vystřižených scén. Také záleží zda vezmete za svou variantu, že Scorsese Belforta glorifikuje či tu, že dělá přesný satirický opak. Ovšem čert to vem, když je to taková nehorázná zábava, kde si každý najde to své; od zkurveného nastavování zrcadel přes vyjebanou cinefilskou formu až po vymrdlé scénky trhající bránici. (28.12.2013)