Zimní příběh

Winter's Tale? Skôr Wanker's Tale! alebo What the f*ck, have I just seen?! Ty bláho, tak takúto vyslovenú hovadinu som na poli vysokorozpočtových filmov už dlho nevidel a to som aj napriek otrasným recenziám vážne až do poslednej chvíle dúfal, že ten film bude rovnako kúzelný ako jeho trailer. Kdeže, to len Akiva Goldsman dokazuje, že keď vie písať (zväčša priemerné) scenáre neznamená, že vie točiť aspoň priemerné filmy (prípadne filmy natáčať na kameru, zdraví Pfister s Transcendence). Jeho debut je totiž tragédia neopísateľných rozmerov. Príbeh nedáva absolútne žiaden zmysel, ba čo navyše v tom filme nie je jedna minúta, ktorá by ho dávala. Je to sled scén, pri ktorých sa nie je ani možné škodoradostne smiať nad demenciou tvorcov, ostáva len nechápavé krútenie hlavo po celý čas, či to celé môže niekto myslieť vážne. Jediné, čo by film oprávňovalo by bol fakt, že je to celé myslené ako paródia, bohužiaľ nie je a film sa snaží pôsobiť neuveriteľne osudovo a divákovi podať epickú romancu „cloud atlasových“ rozmerov, kde je všetko so všetkým prepojené naprieč časom. To však nie je možné pokiaľ je dej nezmyselný, jeho pravidlá neustále porušované, nedodržuje sa akákoľvek časová postupnosť a všetky postavy sa chovajú debilne a prednášajú tie najidiotskejšie dialógy. Vyslovene sa tu zachádza až do stavu „ad absurdum“, do takej miery, že tá zúfalosť sa ani nedá popísať slovami. Chápem, že je to fantasy, ale aj napriek tomu je film ukotvený v realite a nikto sa tu nepozastavuje napríklad nad lietajúcim koňom; alebo tým, že mladšia sestra mojej priateľky má v roku 1916 cca 8-rokov, avšak keď sa prenesiem do roku 2014 a stretnem ju nemala by byť ledva-sa-pohybujúcou babičkou? Kdeže! Bude čulou 60-ročnicou; a keď sa mi do domu vláme zlodej, tak namiesto toho, aby som kričal/a mu uvarím čaj ...a vôbec aj ten lietajúci kôň je vlastne pes! Ale to len zopár príkladov pre utvorenie matného obrazu o dovedení nelogickostí a hlúpeho správania postáv do krajnosti. Škoda ďalších slov, ono sa to ani rozumne popísať nedá, to je potrebné na vlastné riziko vidieť. Aj keby som celú túto frašku nejakým zázrakom pochopil tak stále nie je len hrozne napísaná, ona je aj hrozne zrežírovaná. Bez tempa, bez gradácie, neskutočne nudí, vlečie sa a ešte k tomu má neschopne vedených hercov. Väčšina z nich si tu kazí renomé, či už je to Colin Farrell, ktorý s jedným vyplašeným výrazom uhrá celý film a chýba mu akákoľvek charizma (ale tú v takomto film ani mať nemohol), nevýrazná Jennifer Connelly, ktorá tu je doslovne len na okrasu v závere filmu alebo potom úplne mimózny Russell Crowe s otrasným írskym prízvukom, nehovoriac o totálnom fiasku v podobe camea Willa Smitha ako diabla. Až som nechápal ako sa mohli hviezdy podobného formátu angažovať v takomto filme a aké chabé výkony boli schopní podať pod vedením Goldsmana. Tomu chlapovi nedovoliť už napísať ani jeden film, nie to ho ešte púšťať k réžii. Vo výsledku jeden takmer nesledovateľný gýč ďaleko za hranou trápnosti. Jediné pozitívum ktoré nachádzam je roztomilá Jessica Brown Findlay v úlohe Beverly a občas celkom kúzelný vizuál. Tých 60 miliónov dolár sa v pár momentoch odrazilo. Inak však nič, väčšinou sa nad dementnými filmami pousmejem a viac ich neriešim, veď načo?! V živote je dostatok iných zaujímavejších aktivít. Winter's Tale ma ale svojou priblblosťou doslovne vytáčal, až urážal. Toto snáď triezvo uvažujúci človek nemohol myslieť akokoľvek vážne! Kravina na entú a zaslúžený totálny prepad v kinách. Za toto zaplatiť, tak skutočne žalujem producentov za ujmu na zdraví ... a nezabúdajte ten kôň je vlastne pes! CELKOVO: 1* (2/10) (12.06.2014) (méně) (více)

Opravdová láska dokáže překonat i tok času. Za dlouhých zimních večerů si tenhle romantický příběh dost možná najde svoje opodstatnění. Mimo tohle období hrozí, že se vám z něj zavaří mozek. Peter Lake je hodný pouliční zloděj, ke kterému osud nebyl příliš přívětivý. Jako sirotka ho v malé lodičce objevili rybáři a on v dospělosti padl do rukou zlého správce pěti obvodů v New Yorku, který je ve skutečnosti démonem ve službách Lucifera. Od nějakého blíže nespecifikovaného okamžiku Petera nenávidí natolik, že ho chce se smečkou svých nohsledů zabít. A navíc nestrpí, aby se v jeho městě děly zázraky. Peter se totiž zamiluje do smrtelně nemocné dívky Beverly, kterou může uzdravit jen zázrak. A to ho ještě k jeho velkému překvapení po všech těch patáliích s démonem a prožité lásce s Beverly v roce 1914, také čeká probuzení o sto let později. Především v první polovině stvořil zkušený scenárista, a nyní debutující režisér Akiva Goldsman, něco nepopsatelně blbého. Pro jednou si chtěl vyzkoušet režii, aby zřejmě z frustrujících pohnutek nad rozpačitým a nepříliš dobrým (komerčním) výsledkem usoudil, že tahle umělecká činnost je mu zapovězena. Ne každý scenárista může být automaticky stejně schopným režisérem. Nezbývá mu, než nadále rozesílat svoje scénáře režisérům, kteří svoji práci umí dokonale. Už od úvodních sekvencí s jeho filmem není něco v pořádku. Spíše bych jeho počáteční snahu připodobnil absolutnímu patlalství se spoustou logice odporujících scén. Začnu počátečním seznámením Petera s Beverly. Vloupá se do jejího domu s pistolí v ruce. Dívka ho zpozoruje, ale místo přirozené reakce na pohyb cizí a ozbrojené osoby v domě, si s ním začne přátelsky povídat(!!!). Následně oba zjistí, že se do sebe zamilovali(!). Peter má koně, který je ve skutečnosti pes(!!), jež má být něco jako duchovní rádce, což není uspokojivě vysvětleno a ve filmu to funguje jen jako letmá zmínka. Tenhle koník skáče a létá, a to hlavně, když se jeho majitel ocitne v úzkých. Démon Pearly je ve svém pronásledování natolik důsledný, že neváhá usmrtit číšníka a jeho krví namaluje podobiznu dívky Beverly. Je to úděsná čmáranice, jak od tříletého dítěte, podle níž, světe div se, je dívka neomylně identifikována vyslaným komplicem do terénu(!!!). U filmů se moc nahlas nesměji, ale tady jsem vyprskl smíchy. Démon by mohl používat při pronásledování svého nepřítele přece jen schopnější metody. Místo toho si však pro rady chodí k Luciferovi, kterého hraje trochu otráveně Will Smith(!). Načež démon prohlásí, že New York je malé město(!!). Ano, podle Goldsmana zřejmě je, jinak by se osoby nemohly tak často podle potřeby příběhu potkávat, a rozhodně za tím není náhoda nebo něco na ten způsob. Tím výčet toho horšího z filmu máme za sebou. Od druhé poloviny se zmatek a debiloviny podstatně zredukují a máme tady krásně uslzený romantický příběh se vším, co k němu patří. Colin Farrell je spolehlivý sympatický mladík (pozor hraje dvacetiletého), který sice svým podholeným účesem neplní typ uhlazeného seladona z počátku 20. století, ale budiž. S rusovláskou Jessicou Brown Findlay vytvořil pár, mezi nímž je chemie. Kazil jim to jejich protivník Russel Crowe, který k nim vytvořil až odpudivý kontrast. Pomáhá mu zjizvená tvář a permanentně nasupený výraz, ale občas s tím neměnným výrazem působil trochu směšně. Na filmu je znát jeho rozpočet. O dobrý obrazový zážitek se stará nádherná a opravdu romanticky snová kamera Caleba Deschanela, hudební komfort poskytuje skladatelské duo Zimmer/Gregson-Williams, a jen ta režie si občas nedávala pozor na střihovou skladbu a působila místy nápaditě, originálně, ale i rozpačitě a nekonzistentně nablble. Scénář byl z části připitomělý a z části originální, ačkoliv byla patrná vzdálená ozvěna podobně založeného filmu "Věčně mladý". Náš hrdina se, podobně jako kdysi Mel Gibson, nezamiloval do přátelské ženy v současném světě, kterou hrála na svůj věk stále šukézně vypadající Jennifer Connelly. Pro mě je takový malý zázrak, že se film z počátečních nesourodě rozpačitých mrákot probral a postupně se dopracoval v příjemný a velmi dojemný příběh o ztracené, a možná tak trochu, i znovu nalezené lásce napříč stoletím. 70% (17.06.2014) (méně) (více)