Lásky jedné plavovlásky

V inscenování trapnosti neměl Forman sobě rovného. Ve filmu snad není dialogu, při němž by oba mluvčí byli naladěni na stejnou vlnu a navzájem se poslouchali, který by proběhl bez rozpaků, dlouhých zámlk a hledání vhodných slov a který by jednu či druhou stranu ve výsledku něčím obohatil. Lásky mají ještě epizodičtější strukturu než Černý Petr, protože jsou nejen vyprávěné v několika časově vzdálených a prostorově oddělených kapitolách, ale navíc postrádají protagonist(k)u, byť se většina dějových linií sbíhá k jedné nešťastné holce, kterou nikdo nechce (partu fotříků v uniformách zase nechce ona) a která po celý film stojí tak trochu bokem (nebo za dveřmi). Vyprávění přitom postupuje od hlediska těch, kteří rozhodují (armáda, vedoucí závodu) přes hledisko mladých hrdinů zpět k autoritám (rodiče – represivní aparát přitom reprezentuje zejména matka, jejíž prohlížení cizího kufru provokativně doprovází státní hymna), takže mládež se zdá být z obou stran sevřená systémem, který jí vnucuje své představy o tom, jak by se měla chovat. Není proto divu, že se mladí nedovedou svobodně rozhodnout. Neměli možnost se to naučit. Přestože filmu dominují ve vší přirozenosti zachycené sociální interakce, k jeho oživení napomáhají nápadité kompozice (Pucholt opřený o nahou Brejchovou) a mistrovsky vystupňované gagy jako z němých grotesek (lovení snubního prstýnku, stahování rolety během první ze dvou geniálních postelových scén). Taky během nich je dominujícím pocitem trapno z toho, že lidé a věci selhávají a komunikace se zadrhává. Suicidální Andula je přitom jedním z nejsmutnějších živoucích Formanových důkazů, jaké důsledky tato neschopnost porozumění může mít. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, sportovec (15.04.2018)

Forman rozhodně umí točit filmy ale ne pro všechny. Když jsem před nedávnem viděl jeho "Hoří, má panenko" překvapilo mě jak jsem se u filmu bavil avšak v tomto případě tomu bylo naopak. Snímek je to rozhodně zajímavý a Hana Brejchová zahrála svojí postavu výborně ale děj plyne až moc pomalu a hlavně ze začátku jsem se dost nudil. Ale úvodní scény na bálu a posledních cca 20 minut jsou dokonalé. (02.11.2008)

Tyhle formanovské napůl civilní a napůl herecké slepence jsou geniální. Ačkoliv nad vším asi vyniká scéna v posteli (aby nedošlo k mýlce, Ježková, Pucholt, Šebánek), herecké projevy a lidové prostředí (ale zase jinak lidové než třeba u Hrabala) krásně splynou v trochu smutném příběhu jakých se všude po světe odehrávají miliony. Některé scény jako by vypadly z Hoří má panenko, inu autorská skupina se nezapře. (26.11.2019)

I když mi to přijde jako skvělá komedie, u které se vždy hodně nasměju, stejně je mi u toho současně i trpko, protože mi je strašně líto Anduly. Její život objektivně za moc nestojí, má příšerné ubytování a ještě příšernější práci, a všichni se k ní chovají strašně - nejdřív nadržení záložáci, pro něž nacházím jen krajní opovržení (scéna se zakutáleným prstýnkem je top), pak pianista-děvkař, jehož nepřiznaně sexuální loudění hloubí absolutní dno trapnosti, a nakonec pianistova matka, jejíž zaslepená prudérnost a necitlivost je takřka fascinující. Svět hlavní postavy v tomto filmu mi zkrátka přijde jako velmi nehostinné místo, a nutí mě trochu krotit moji odvěké nadšení pro 60. léta, protože je zde hezky ukázáno, že zas tak růžové vše nebylo. Btw. název filmu mi přijde poněkud hloupý, ale je to asi moje jediná výtka. (25.06.2023)

Ne ne ne, to není film pro mě. Když odmyslíme natahovací bezživotné scény, film zdaleka nemá ani hodinu. Dokoukal jsem to jen kvůli jménu režiséra (který se ale bude muset nejen kvůli tomuto snímku bohužel v nejbližší době pakovat z mé TOPky - je mi líto, Miloši), ale nakonec jsem nelitoval, neboť Šebánek film zachránil a zařídil mu usmolené 3*. (29.09.2009)