Člověk proti zkáze

Může jeden člověk na světě něco podstatného změnit? To je otázka, kterou si hlavní hrdina filmu Štěpána Skalského - Karel Čapek (J. Abrhám) - pokládá celkem často. Skalský je zajímavý režisér celá jeho filmografie je podle mého názoru orámována dvěma základními díly, a to Cestou hlubokým lesem a právě filmem Člověk proti zkáze. Tvůrcům se povedlo velmi dobře zaznamenat atmosféru doby konce třicátých let. K navození se využívá i letních, sluníčkových barev (filosofování s "pátečníky", milostné pletky, apod.) a barev temných (nástup nacistů). Celkově dílo působí velmi věrohodně, zejména ony pověstné "hovory s TGM". Ve filmu je nám tak představen neblahý počátek konce první československé republiky skrze oči Karla Čapka, bytostného demokrata a jedince, který neustále věří (navzdory třeba Vančurovi) v "obyčejného člověka" a v to, že naše země by mohla být zemí spokojených, mírumilovných "obyčejných lidí". Bláhově čeká na ledňáčka jakožto posla dobrých zpráv... Moc se mi ve filmu líbilo i obsazení, většina herců si byla fyzicky velmi podobná se svými reálnými předobrazy, takový president Masaryk se svým, "tož, tak povídejte, já rád poslouchám", působil daleko věrohodněji, než ten, kterého sehrál M. Huba v nedávno odvysílaném prvním díle seriálu České století. (14.11.2013)

"Tebe nezabila nemoc, ale lidi..." Tento film z konce 80 let mě ani při opětovném vzhlédnutí nepřestává fascinovat. Kromě několika zajímavě nasnímaných scén, v nichž se nemocnému Čapkovi vybavují vzpomínky na jeho dětství a mládí (mj. vztah k Věře Hrůzové - v podání jako vždy krásné Libuše Šafránkové), mě na tomto snímku zaujal zejména způsob, jakým snímek nejprve vykresluje postavu Čapka coby člověka s velkými ideály ("Já věřím na prostého člověka…. na šikovného člověka, šikovný člověk totiž nepotřebuje tolik lhát jako člověk nepoctiví.“), aby pak tyto ideály nechal konfrontovat s otřesnou realitou pomnichovského Československa. Pozoruhodné jsou v tomto směru mj. Čapkovi rozhovory s levicovým spisovatelem a intelektuálen Ladislavem Vančurou, které jsou na dobu vzniku snímku velmi otevřené ("Příslušnost k nějaké třídě to přeci není ani dobro ani zlo, člověk je buď dobrý nebo špatný, chytrý nebo hloupý.") ale i velmi aktuální ("Otázka je, zda dav a lid je to samé. Obávám se, že to je to samé. Je to jen otázka vůdců…"). Pozoruhodný je i způsob, jakým je ve filmu ztvárněna postava T.G. Masaryka (v podání S. Beneše). Některé myšlenky, které zde přitom z úst prvního československého prezidenta zazní, jsou opět velmi aktuální ("Demokracie má své chyb, protože občané mají své chyby. Musíme překonávat ty chyby, ne demokracii“). Film tak ani téměř 30 let od svého vzniku rozhodně nepatří "do starého železa". (03.12.2017)

Přiznám se, že jsem pět hvězd dal jenom z obdivu ke Karlovi Čapkovi. K filmu bych určité výhrady měl, není vyloženě špatný, jen místy lehce uspávající. Zasloužil by si tak o hvězdu méně. Nicméně osobnost Karla Čapka je obdivuhodná. Jeho inteligence a hlavně životní moudrost je neuvěřitelná. Jeho myšlenky jsou i po více než sedmdesáti letech stále živé. Jestli je pro mě někdo největším Čechem, tak jedině on. Žít v pravdě až do konce, před ničím neustoupit a hlavně věřit v dobro, které v lidech je... možná je to lehce naivní, ale obdiv si to rozhodně zaslouží. (29.01.2015)

Karel Čapek patří k mým nejoblíbenějším literátům. Vždy mě fascinovala lehkost, se kterou stavěl věty i celé statě. Barvami podkreslené popisy v rozvernosti se hltají bez zastavení a čtenář se často může dostat až do transu a, obklopen světem podmanivých tištěných slov, hledá zakopaný poklad na konci duhy. Citlivě lidský přístup dokáže oslovit i dnes. Člověk proti zkáze je obdivnou poctou této jedinečné osobnosti, jehož jméno dělá v očích cizinců český národ snad i lepším. A v tom tkví úžasný paradox, který Štěpán Skalský dokázal uchopit ze správné strany. Čapkův život byl bohatší, proto byl vybrán jen úsek. Ten s nejrozpolcenějším vyzněním. V křesťanské rétorice lze hovořit o největším vzestupu Antikrista. V klamavé masce lidské sounáležitosti rozvrací postupně a velmi důkladně všechny naděje a očekávání. Pomalu omotává Čapkův krk jemným saténovým šálem, polehoučku ho utahuje a s cynickým šklebem vysává poslední zbytky životodárné energie. Ve výsměchu bludu a záměrného chaosu zubožených trosek lidství. Hlavní postavou varovné ódy je Karel Čapek (vynikající Josef Abrhám, jako malý Radek Hoppe), spisovatel i obhájce prostého člověka, zdravého rozumu a lidskosti. Vždy je připravený bránit všechny hlasitým slovem proti nespravedlnosti a krutosti dobyvačné hysterie. A humanismus stál i na počátku jeho konce. To rozčarování muselo hodně bolet, když se veškeré jeho úsilí v jednom jediném okamžiku rozplynulo do zatracení a zlomení ducha. Hlavní ženskou postavou je Olga Scheinpflugová (dobrá Hana Maciuchová), herečka a Čapkova životní partnerka. Zobrazena je v symbióze i starostech o budoucnost ve tmě bez jediného osvětleného místa. Výraznější postavou je také Josef Čapek (zajímavý František Řehák, jako malý Josef Čepelka), snažící se v každé době chránit svého mladšího a známějšího bratra. Z dalších rolí: Karlova a Josefova sestra Helena Čapková (příjemná Věra Galatíková, jako malá Renata Steinerová), Karlova nenaplněná láska z mládí Věra Hrůzová (šarmantní Libuše Šafránková), moudrá prezidentská hlava Tomáš Garrigue Masaryk (příjemný Svatopluk Beneš), spisovatelští kolegové z Lidových novin Jan Drda (Tomáš Juřička), František Langer (Otakar Brousek st.), Karel Poláček (Rudolf Stärz), Eduard Bass (Oldřich Slavík) a Edmond Konrád (Milan Klacek), omlouvající se Herbert G. Wells (Ota Sklenčka), s Čapkem debatující Vladislav Vančura (Ladislav Lakomý), další pátečníci František Kubka (Bořík Procházka) a profesor Charvát (František Němec), herečka Dostalová v roli Matky (Jana Štěpánková), herec v roli doktora Galéna (Jan Kačer), divadelní režisér Čapkových her Karel Dostal (Václav Martinec), či Čapkův lékař Karel Steinbach (Petr Svárovský s hlasem Ladislava Županiče). Čapkova pocta je dělaná s úctou a nadšením. Musím ocenit vyzdvihnutý paradox a strhující herecké výkony. Kde je chudák Peroutka? Kde jsou dnes Čapkové a další? Bohužel, nám se jich už nedostává. Pocit zmaru musel být devastující pro celý Čapkův vnitřní svět, v empatii a konečném nepochopení. (05.10.2017)

Klady filmu? Příběh spisovatele, dobré herecké obsazení a prohlídka domu bratří Čapků. Zasvěcené může lehce vzrušit návštěva redakce Lidových novin. Film je bohužel pomalý a ke konci už se nedaří pobytem na venkově moc zaujmout diváka. Film to moc neusnadňuje těm, co nemají úplně povědomí o složení obyvatelstva Československa před 2. světovou a úplně nechápou, proč píšou lidi Čapkovi hejtovací anonymy do práce, když je přece Hitler podezřelej už dávno před Mnichovem (a řekl bych, že v době vzniku, tedy v roce 1989 si moc lidi nepamatovalo díky komunistickým úpravám historie ani význam Masaryka nebo že třetina obyvatel byli Němci). Kdyby chudák Čapek psal dnes, asi by zíral, co by mu za odvahu psát proti zlu chodilo za průjmy do komentářů na FB, to by ani paní Olga nebo správce stránek nestíhali mazat. (16.08.2021)