Pluj tiše, pluj hluboko

Klaustrofobické chodbičky a místnosti ponorky se střídají se záběry na širý oceán, kde ale hrozí nebezpečí z moře i ze vzduchu. Kapitán ponorky se žene za japonskou vojenskou lodí jako kapitán Achab za Moby Dickem a své pomstě je ochotný obětovat všechno. Protože je to za války, není jeho boj nesmyslný, ale že překračuje rámec běžné vojenské operace, to je jasně patrné. Film je heroizující a přesto není směšný. Zejména ke konci je napínavý. Stísňující prostředí prostřihává se záběry na vzdálený horizont a detaily ponorky s celky na obrovské válečné lodě. Je to válečný film, který vznikl dost dlouho po válce na to, aby se zamýšlel i nad něčím jiným, než jak zlikvidovat nepřítele. Totiž nad osobní odpovědností a výší ceny, kterou lidé za své cíle můžou platit. (31.05.2017)

Stará klasika bola určite vzorom všetkých filmov, ktoré mali aspoň niečo spoločné s ponorkami. V podstate vo filme nie je nič , čo by ste už nevideli v podobných novších filmoch, ale mňa napriek tomu zaujal. Samozrejme v trikových oblastiach sa novším snímkom nemôže rovnať, ale vo všetkom ostatnom im môže skvelo konkurovať. Zaujala a aj pobavila ma scéna nácviku, kde pri ponáraní zabudli na vojaka, ktorý išiel vysypať odpadky a dobré bolo oklamanie Japoncov, keď na hladinu vypustili už mŕtvych členov posádky. Zamieriť...torpédo 2 , páľ! 80%. (24.05.2010)

Vezme kapitán Achab při honbě za torpédoborcovou velrybou všechny sebou, nebo se americká ponorka USS Nerka přemění v Bounty? Vypadalo to na duel čestného a loajálního důstojníka Lancastera s kapitánem Gablem, který se chvílemi třese touhou po vendetě, ale když se identifikují neznámé faktory a nachystají léčky, odplouvá Crimson Tide motiv souboje silných eg k vycházejícímu slunci. Klasika ponorkového žánru, která se na palubě drží technické akurátnosti a použitím miniatur ve scénách pod hladinou nechává diváka čekat, jestli se náhodou neobjeví Baron Prášil na podmořském koníkovi.. (18.03.2024)

Robert Wise už dělal Strážní loď Sand Pebbles a vzducholoď Hindenburg a dokonce nakoukl i na vesmírnou flotilu ve Star Trek: Film. Takže ponorka pro něj musela být vlastně docela nudnou záležitostí, ačkoli před všemi jmenovanými. Scénárista John Gay má na kontě zase Vzpoura na Bounty, na tu si ale musel 4 roky počkat. Takže je logické, že když to dali tito dva dohromady, přizvali si Hollywoodské herce a zvolili mistrovské napětí, perfektní exteriéry i interiéry, nemohlo to špatně dopadnout. Padesátá léta byla věnována historickým velkofilmům a pak tě válečným. Těch, kde vítězili hlavně Američané bylo pochopitelně více. Ale je zajímavé, že i v tomto se málem posádka vzbouřila a připravila kapitána o funkci. Ten si nakonec respekt a uznání zasloužil. Nedávno jsem viděl jiný válečný film, kde kapitán nakonec od kormidla odstaven byl. Zřejmě byla častá nespokojenost amerických námořníků běžná. (31.10.2022)

Robert kurva Wise! A zas výborně! Můj nejoblíbenější klasický hollywoodský režisér chameleon. Bez debaty s největším žánrovým rozptylem. A taky nejvíce nedoceněný, řek bych že i většina filmových fanoušků, co mají rádi starší filmy se při zmínce při tomto jméně nebude moc chytat. Přestože budou znát některé zásadní filmy, co natočil. Proč? Protože neměl svůj vlastní rukopis, svůj vlastní styl. No a? Není nerozpoznatelné, ale kvalitní točení ve všech možných žánrech (horory, noiry, westerny, válečné, sci-fi, muzikály, boxerská dramata) stejně velké, možná ještě větší umění? (14.01.2008)