Úsměv

Mix dvoch výborných hororov, ktorý však nič výborné neprináša. Dostanete vyšetrovanie, pátranie po prapôvode zla ako v Kruhu (2002) a boj o život ako v Neutečeš (2014). Chýbalo tomu však niečo, čím by sa Úsměv odlíšil. Dobré, so zopár vydarenými lekačkami, ľahko zabudnuteľné a s neuspokojivým koncom. (17.11.2022)

Mom, come pick me up, I'm scared. Ne že by to nebylo předvídatelné nebo nepřipomínalo další (a někdy určitě lepší) filmy, ale pořád jsem měla dojem, že je vše na správných místech a že mi temná ruka mačká srdce uvnitř hrudního koše. Kupříkladu It Follows je určitě nadřazený po umělecké stránce, nicméně síla Smile spočívá spíš v brilantním tematizování mentálního (ne)zdraví a zrcadlení povědomých patologických projevů ve stejně povědomých prvcích hororového žánru. Sosie Bacon odvedla velmi dobrou práci při promítání vnitřních muk na tělesnou schránku zvenčí. (17.01.2023)

Uff, tak takovejhle sranec jsem po původních ohlasech a zde nadějném ( nyní 68% ) hodnocení rozhodně nečekal. Strašení těma nejvíc nejlacinějšíma lekačkama a lidma, co se škleběj jak dementi, mluví spolu jako dementi a celý je to zabalený do naprosto nefungující, nevěrohodné, nudné, hloupé, ubíjející a ve všem horší variace na poměrně dobrý Verbinskiho Kruh. Nespočítal bych na prstech obou rukou kolikrát jsem si řekl, jaká je to ale strašná píčvíteco. Achjo. 2/10 (23.01.2023)

Vůbec to na mě nezafungovalo. Měl jsem pocit, že film se po deseti minutách sroloval z plátna, prošel skrz mě na chodbu, a pak už do sálu jen občas něco zařval, abych náhodou neodešel taky. Od hororu určitě nečekám oscarovej scénář, ale plytkej příběh poskládanej z průhlednejch lekaček mě fakt moc neohromí. Děsně mě otravovala paní Slaninová, která přehrávala jak fotbalista v devadesátý minutě, a ten konec ve stylu "udělejme to tak, ať můžem přidělat dvojku, když dost vyděláme", je ke mně teda taky strašně moc upřímnej... Abych jenom nefrfňal, tak technický provedení supr, práce se zvukem supr, kamera supr, nápad supr; jestli Finn do eventuálního pokračování stihne ještě víc potrénovat, půjdu snad příště domů s infarktem a ne s úsměvem. (31.10.2022)

Američané se rádi bojí, a ač moc nemusím všemožné hororové démony (raději reálného zabijáka), s dcerkou Kyry a Kevina si to poměrně sedlo, ovšem s přibývajícími minutami funkční lekačky vystřídá nedochucená duchařina. Psychiatrička má stabilní vztah, milovanou práci i trauma z minulosti a po tragické události v nemocnici se z ní stává amatérská vyšetřovatelka, aby zjistila, že se neustále opakuje tentýž vzorec: kdo je svědkem něčí sebevraždy, o pár dní později se sám ze světa „dobrovolně“ vyprovodí. Fajn atmosféra jde poměrně brzy stranou, naopak přicházejí dlouhé nenápadité minuty (115 minut je fakt dost). Lokace jsou nicméně solidně děsivé, práce s traumatem není zlá. Každopádně fakt nejsem příznivcem hororů o nadpřirozeném zlu, s ohledem na celosvětové tržby je navíc dvojka prakticky jistotou. (11.11.2022)