Ohňostroj marnosti

V době kdy Bruce Willis teprve začínal a Tom Hanks nepředstavoval žádnou kasovní ani hereckou jistotu natočil De Palma velice podceňovaný snímek, který v mých očích začíná představovat povedenou satyru, která se stává v dnešní době stále aktuálnější. Melanie Griffith má určitě co nabídnout, ale já si nejvíce vychutnal scény s Morganem Freemanem v roli soudce. Rovněž F. Murray Abraham exceluje v úloze starosty. Existuje v dnešní době vůbec ještě nějaká slušnost? 70% (10.03.2015)

Je pravdou, že se Ohňostroj marnosti jako komedie pokulhává - sází jen na hořkosladkého Hankse a flegmatického asociála Willise, a protože jsme oba v takovýchto rolích viděli mnohokrát, mění se tato komedie v čistě rutinní záležitost. Nejedná se však o čistou komedii, nýbrž o satiru, což je něco jiného - a jako satira funguje poměrně dobře, navíc takovým způsobem, že padá na úrodnou půdu i v dnešní době. Z obsazení nejvíce potěšil Morgan Freeman v roli svérázného a věčně rozohněného soudce. (21.06.2014)

Prostě mi to nedalo a musel jsem si sehnat film, kde se o hlavní dějové linie dělí Tom Hanks a Bruce Willis a spojuje je Morgan Freeman. Satira, která už v dobu vzniku urazí mávnutím ruky miliony lidí (natož dneska) a nešetří absolutně nikoho, ale suma sumárum jde o bořič mýtu o spravedlnosti soudnictví a žurnalistiky. Na druhou stranu děj je vlastně prostinký a rozuzlení až schématické, kvůli čemuž film působí nezvykle velkohubě a proč si tolik vylámal zuby, zejména pokud jde o tržby. Nemůžu ovšem říct, že bych s filmem nějak ztratil čas, i když většina asi bude ráda, když zůstane v propadlišti dějin. (22.01.2023)

Po prvním pětiminutovém záběru jsem měl pocit, že se dívám na Scorseseho se smyslem pro humor. Bohužel, krásně trpký potenciál je od poloviny filmu postupně pohřbíván v sentimentu a patosu vrcholícím v soudcově závěrečné řeči. Až se jednomu nechce věřit, že to De Palma myslí vážně. Navzdory tomu jsem se celkem bavil, i když, že se má jednat o komedii, jsem zjistil až posléze na čsfd. (13.09.2007)

film obsahuje snad všechny stylistické fetiše DePalmovy režije, několikaminutová nepřerušená úvodní scéna, rozdělený obraz, otáčení kamery kolem své osy při setkání dvou postav, používání transflokátorů apod. To vše je ale netradičně ve službách politické satiry, která pusobí vůči těmto prvkům naprosto antistaticky, takže ruší jejich výsledný efekt a film nenapravidelně tříští na formální a obsahovou rovinu, je to jak když sledujeme dva filmy za sebou a ne v jednom, a tím pádem se nám subjektivně zdá dvakrát tak delší, než ve skutečnosti je... (01.05.2011)