Zkažená mládež

Deprese jak prase. Děkuju pánubohu za tu třídu, do níž chodím já, protože v nějaké takové, co byla v tomto filmu, bych se ocitnout nechtěl. Pokud jsem Requiem for a Dream doporučoval k povinnému pouštění jakožto prevenci proti drogám, musím Klass doporučit jako prevenci proti šikaně. Zatraceně must see film. 100% (15.10.2008)

Dávám pět, protože mě to totálně smazalo a snímek budu mít v hlavě hodně dlouho. Přišlo mě však až příliš filmové chování okolí - otce, matky, učitelů, všeh spolužáků, jasně tam všude je třeba zaměřit v těchto případech svou pozornost a filmaři na to zjevně chtěli poukázat, ale nemuseli to až tak hrotit, divák není otec Josefa ani jedna z učitelek, aby mu nedocházeli věci. No toho kluka mě bylo líto a po události na pláži mě bylo jasný jak to skončí i když jen zhruba. Natočený je to skvěle, člověk má fakt pocit, že sleduje obrazový real. (01.08.2016)

Působivě udělaný a kvalitně natočený psychický drasťák ze školního prostředí, při jehož sledování se vaše srdce obalí kamenným nánosem, se kterým si neporadí ani Calgon... Nánosy však brzy po doběhnutí titulků opadají a trvalé stopy nezanechají. Čím to? Inu, jak už to v podobných filmech bývá, autoři pěchují diváka emocemi i za cenu určité jednostranosti děje a směsnávání postav do plošných archetypů. Krom ústřední dvojice Joosepa a Kaspara sledujeme panoptikum slizkých, arogantních a necitelných hajzlíků, mezi něž se ještě nějak záhadně zatoukala okatá husička Thea. Na efekt vystavěnou násilnou pokřivenost bohužel nelze v celém snímku přehlížet, aniž by občas člověk z filmu nevypadával a neuvědomoval si, že už nesedí spolu s protagonisty filmu v jakési nejmenované škole a nedotýká se jej ta dusná atmosféra, kdy se vzduchem line zápach plynu, co hrozí nenadálým výbuchem, nýbrž sedí doma v křesle a sleduje výplody čísi mysli. Spolykal jsem většinu vlasce, ale naviják už ne - to jsou v Estonsku učitelé vážně tak slepí vůči dění ve studentském kolektivu? To vážně ani nikdo z dospělých nedokáže postupovat alespoň trochu logicky a racionálně? To vážně není možné řešit problémy se šikanou jinak, než to provedou Joosep s Kasparem? Nadsazení, stylizace, typizace, schématičnost - ať už tu nepřirozenost Klass pojmenujeme jakkoliv, nevadila by mi, pokud by ji snímek využíval jako prostředek k poukazování, k pátrání po příčinách, k odhalovaní jádra problému, či k čemukoliv jinému, než jen neodůvodněnému působení na divákovi emoce. Takto Klass funguje maximálně jako varovný majáček, který ovšem nebudí patřičnou pozornost paradoxně právě proto, že bliká příliš intenzivně. (04.04.2008)

Ač jsem bezcitné zasrané hovado, které se posmívá psům a przní retardy, chtě nechtě musím uznat, že tento film ve mně jisté emoce vyvolal. Krom vztyčení mých voňavých genitálií do tvaru šikmé věže v Pise pokaždé, když jsem na scéně viděl tu šukézní prcinu, mi ejakulát v koulích vřel taky u děvčat, které se filmem mihly. Neuvěřitelné! (31.10.2013)

Klass vypráví extrémní příběh ze školních lavic, jehož doslovnost je obrovským kladem i záporem naráz. Ukazuje přesvědčivou třídu plnou parchantů s neomezenými možnostmi v oblasti psychického i fyzického týrání, drží se naoko zpátky a v závěru exploduje se vší koncentrovanou nenávistí. Situace je odhalená až na kost, nabízí jasně čitelné příčiny i důsledky, drtí dva otloukánky na prach a o nic víc se nezajímá. Její nekompromisně protlačované poselství je tak nakonec trochu ke škodě věci. Po skončení filmu by mohl méně přemýšlející jedinec nabýt dojmu, že je to tak vlastně všechno správně - zbytek třídy je totiž prezentován jako stoprocentně zlá, zkažená a zákeřná sebranka. Příběh sice je vyprávěn z pohledu šikanovaných a tudíž o jakékoliv ospravedlňování utlačovatelů nestojí, nicméně hlubší rozbor členů třídy bych i tak uvítal. Zkažených 8/10. (02.02.2009)