Škola života

To, čím byl pro mě Předčítač minulý rok. Tím je pro mě An Education pro tento rok. Někdo mladý se zamiluje do někoho staršího. Neustále opakované téma, které se liší postavami, stylem vyprávění apod. Tenhle si mě získal svým dívčím pohledem. Díky němu, se ve vašem nitru objeví vaše vnitřní dívčí já. A my chlapi můžeme jen tiše závidět, jak to mají v něčem holky prostě jednoduchý. Tak moc jsem Jenny záviděl její Paříž... Tak moc jsem Jenny záviděl její kulturní možnosti... Tak moc jsem Jenny záviděl její vzdělání... Její den v Paříži bych chtěl někdy zažít. Snad se mi to někdy v životě splní. (07.02.2010)

Neuvěřitelně vykalkulovaný a prvoplánový film, na který se sice dobře kouká, ale opíjení rohlíkem je tu na mě až moc okaté. Je směšné, jak celou dobu vime, co se stane... a vlastně se to ani nestane. Hrdince je sice udělena životní rána, ale nenese za ní žádné následky a pointa filmu tak vyznívá spíše naopak - dělej si co chceš, stejně ti nakonec všichni odpustí a můžeš začít ani ne od znova, ale prostě nastoupit zpět do vlaku, který by ale v reálném životě už dávno ujel. O to víc v kontrastu s konzervativní Anglií padesátých let. Zbabělý film. Ale jak říkám, kouká se na něj docela dobře a je tu pár dobrých herců. Kdo chce silný zážitek, musí si vystačit s Fish Tank se stejnou pointou... (18.02.2010)

Na mě mělo tohle vyprávění až moc obroušené hrany. Strhující scény nepřijdou, vybroušené dialogy jakbysmet. Revolta je tu asi na úrovni školáka, který odmítne nahlas číst před ostatními spolužáky. Snaživá studentka bojující s latinou a oxfordským snem, konzervativní rodiče, světácký třicátník a možnost poslouchat jinou hudbu, obdivovat výtvarné umění, pít drahé šampaňské, utrácet v buticích, chodit na filmy a koncerty, aukce i závody chrtů. Buržoazní luxus nebo akademický titul? Film dánské režisérky Lone Scherfig trestuhodně klouže po povrchu, divák je natěšený, že Nick Hornby něco ze svého výtečného rukopisu přenese i do scénáře, který napsal na základě memoárů novinářky Lynn Barber. Jenže vše je takové nekonfliktní a načechrané, až by někdo zasloužil polít ledovou vodou. Navíc zdůvodnění kroků onoho hejska se nedozvíme. Na jedničku je nicméně obsazení, můžeme se jen dohadovat, kdo je lepší (Carey Mulligan, Peter Sarsgaard, Alfred Molina, Olivia Williams). Jinak ovšem promarněná šance. Černý čaj s citronem také příjemně zahřeje. Ale odpoledne nevím, jak chutnal. I když vlastně jo – úplně stejně jako každé ráno. (04.09.2014)

Není lepší zkušenosti, než nechat si v útlém věku řádně nafackovat od života. Trošku to sice bolí, ale náplasti v podobě mnoha nakouknutí do splněných životních snů mohou leccos vyléčit. Mne tedy šedesátkové retro příjemně potěšilo, ale rozhodně mi nepřidalo na náladě to, že děj směřoval do míst, která by pohádka nikdy nenavštívila, ale život by určitě jiný směr nepřipustil. (28.07.2012)

Ano, já vím, že je to v podstatě obyčejný příběh ze života, a že bych od něj neměl čekat nic převratného, ale... Ale na můj vkus je asi až příliš obyčejný, tuctový, nesčetněkrát viděný, slyšený, čtený... Zkrátka nic extra. Líbila se mi dobová atmosféra, to ano, fajn byla i milá Carey Mulligan (přemýšlím, kdy a v čem jsem naposledy viděl mladou herečku, která by se tolik podobala Audrey Hepburn), ale jinak mě Škola života neoslnila. Od scénáře Nicka Hornbyho jsem rozhodně chtěl víc. Film začíná podobně jako polozapomenutá generační výpověď Beat girl, ale vyvíjí se a končí jinak - hůř.__P.S. Zdálo se mi to, nebo se Peter Sarsgaard ze sebe snažil dělat Ewana McGregora?__P.P.S. Do role, které se ujal Alfred Molina, bych si představoval někoho víc "britského". (14.06.2012)