Pevnost Boyard

Pokud je kvalita soutěžního pořadu dána jen tím, jaké zrovna serebrity v něm účinkují, je něco špatně. Boyard je pojem, v dětství jsem jej hltal kdykoliv jej dávali. Již jen ta sama námořní pevnost obklopená mořem. Pevnost If z Monte Crista jsem si představoval vždycky takhle. A co teprve to osazenstvo. Otec Fura, liliput Paklíč, Sophie... z úkolů šla hlava kolem. Proti tomu internacionální Hry bez hranic byly nesmyslnou blbostí ! Moc jsem se těšil, když PRIMA přišla s tím, že tam naveze naše serebrity a budou běhat po pevnosti jako tenkrát... Jenže kouzlo se neopakovalo. Rosák je úděsný, Bouček je trapný a tak to sem tam zachraňuje vtipný soutěžící. Animace v pořadu jsou naprosto příšerné. Ještě, že alespoň výhry jdou na dobročinné účely. Dvě indície jsou až až. * * (17.09.2016)

Původní francouzká verze byla výborná, česká je trapná. Hádanky "otce Rosáka" jsou absurdní - soutěžícímu se napovídá tak dlouho jednodušeji a jednodušeji, dokud to "nějak nedá". Závěrečné luštění indicií působí spíš jako šifrovačka pro děti ze školky. Úplně chybí jakékoliv napětí a adrenalin, každému je jasné, že i sebehorší tým skládající se z českých "celebrit" se nakonec k výhře z pokladnice nějak dostane. Tak 30% času soutěže navíc zabere Boučkovo neustálé ujišťování soutěžících o tom, jak jsou všichni skvělí. Fraška... (05.10.2016)

Zcela příznačný obrázek pro tuzemské parodie na televizní stanice. Místo, aby se vyvíjely a sázely na vlastní tvorbu, inovovaly a snažily se dostat lidi k obrazovkám pomocí nového nápadu a kvality, raději recyklují francouzskou dobrodružnou soutěž z počátků 90. let, kdy i podělané Polsko vzdalo svojí mutaci snad před deseti lety a Slovensko skoro před dvaceti. Pokud bych byl stálý divák české televizní (zpackaně přebrané) tvorby, tedy absolutně nenáročný člověk bez elementárního přehledu, pak bych se možná dvě minuty bavil a honil si ho nad těmi vzpomínkami na dětství, ve kterém jsem sledoval originál na Nově. Bohužel mi jsou všechny ty béčkové selebrity z portfolia tragické Primy naprosto u prdele a žiju v 21. století, ve kterém jaksi existuje vynález jménem internet, který mi naservíruje libovolnou nostalgii během deseti vteřin, ne během třiceti reklamních bloků, které vyplňují křečovité pokusy "soutěžících" o pobavení diváků. Nabídnout Boyard v roce 2016 jako exkluzivní zboží, to chce fakt odvahu, kterou bulvární Prima bezesporu disponuje. S hodnocením půjdu o hvězdičku výše jen za předpokladu, že si tam nechali jako potravu pro tygry toho neskutečně zoufalého Koháka, který na mě zřejmě hodlá zírat snad i z hajzlu, pokud by za to od někoho dostal zaplaceno. 20% (05.09.2016)

No jo, pěkně se nám tady rozlila zatuchlá žumpa sentimentálních žvástů! Ale já to chápu. Drtivou většinu zde nahuštěných poetických literátů totiž zužuje nostalgie a tendence srovnávat. Srovnává se samozřejmě s toutéž značkou francouzského originálu. Vlastně jsem tady zpozoroval ten samý kreténský přístup, který praktikuje i konkurenční stanice ve vztahu ke své ohavné cirkusové frašce Tvoje koule mají známou vyrážku. Je to asi nějak takhle — „Prostě nakoupíme nějakej osvědčenej zahraniční formát, klidně i třicet let starej, to je fuk, hlavně proboha ať nevymýšlíme nic sami, nebo se nám podaří vypěstovat dalšího Láďu Hrušku a bude to definitivně v hajzlu. Soutěžení obyčejných lidí z řad instalatérů a pekařek je na dnešní poměry moc mainstream, takže tam švihneme pár lokálních celebrit a nějaký instantní pseudohvězdičky z fejsbukový rychlovýrobny, to je tutáč! Fanoušci za svým idolem totiž přilezou kamkoliv, i na pochybnou televizní stanici, jejíž reklamy během filmu jsou v součtu delší než film samotnej. Vlastně kromě značky budeme parazitovat taky na slavných jménech, pecka. Jenže celebrity jsou zazobaný, tudíž hra o love nemá smysl. No jasně! Uděláme z toho charitu, šaškování pro dobrou věc, trochu to zdramatizujem. To bude doják jak kráva, mrdky u televize budou bulet radostí, jakej je to ten Kohák ale kádr, když tím svým věčným trapčením vlastně zachraňuje životy! Sem tam vysolíme nějakou symbolickou sumičku, pro nemocný děcka, závodníky na kriplkáře, chudý veverky, to je jedno, páč senilní důchodce, pokladní z Globusu, pipka na mateřský a skoro každej další trotl u obrazovky, ti všichni vědí naprostý hovno o tom, jak je tahle darovaná částka až arogantně směšná v porovnání s nákladama na jednu epizodu, nebo nedejbože s jejím výdělkem. No, tak s tímhle neprůstřelným konceptem to nemůžeme posrat, zase budeme nechutně bohatí… Teda jenom pokud na to nějakým zázrakem kejvnou vytížený megastars Rosák s Kotkem, samozřejmě.“ — Zhruba takhle nějak podle mě vypadá schůzování managementu libovolné české stanice, jejíž temné symboly ve jméně se seskupují v úseky zaklínadel ‚Novakadabra!‘, případně ‚Delus Primalus!‘. Ale to jsem se tradičně zapomněl v předaleké řitní dálavě, vraťme se zpátky k první větě. Já tímhle nedůstojným sentimentem naštěstí netrpím, poněvadž mě dětství té žabožroutské kokotiny ušetřilo, takže bez sebemenšího srovnávání hodnotím rovnou ze studený vody, a ku velikému podivu lze vedle mého nicku (ze správného úhlu a při úplňku) zahlédnut jednu malou zakomplexovanou hvězdičku, kterak se plaše krčí v koutě a osaměle skuhrá. Nedělám to rád, ale když oni toho Honzu s Vojtem vážně překecali! ♥ (08.10.2016)

Snesu poměrně dost. Docela bych se mohl dívat na obtloustlou Leichtovou, nevýrazného Dolanského, všudesevsírajícího Koháka, vyhaslého Kotka a dokonce i arogantního Prachaře. Za žádných okolností ale nesnesu trapného Libora Boučka, resp. pohled na jeho buličí ksicht a zoufalou snahu stát se oblíbeným a slavným. Takže nevermore. No a primácká recyklace čtvrt století staré a vyšeptalé francouzské show, to hovoří samo za sebe, je to špatný nápad. Produkce na Primě musí mít fakt koule. (08.09.2016)