Lví král

Leví kráľ sa nesie v znamení predchádzajúceho filmu Jona Favreaua ( Kniha džunglí ), vyniká precíznou animovanou prácou a prepracovanámi detailami. Technická stránka je teda na vysokej úrovni, otázkou je, či to stačí. Film je remaké pôvodného filmu od Disneyho a podľa mňa mohol byť scenár trochu inovovaný, nielen otrocky skopírovaný. (21.10.2019)

Guse Van Santa jsme kdysi za otrocký remake Psycha tepali, ale Disneymu budeme tleskat. Inu, budiž. Ale i kdybych se smířil s "pouhým" updatem (jedna nápaditější scéna s hovniválem, ač milá, to rozhodně neospravedlní), výsledek zanechává podivnou pachuť. Jde o poměrně zvláštní tvůrčí rozhodnutí udělat vizuálně realistický film, který v dobré třetině záběrů vypadá jako dokument, a doplnit ho o mluvící zvěř a rozjuchané písničky. Působí to jako prazvláštní patvar, který nechce pořádně nakročit ani na jednu stranu. První půle je díky tomu emocionálně vyprázdněná, protože i když herci hodně čarují hlasem, zvířata působí většinou ve výrazivu netečně. Hodně se to zvedne s příchodem Timona a Pumby, kde se konečně autoři trochu uvolní (hlavně v písni In the Jungle, the mighty jungle), ale pak dojde na osudové znovu setkání s Nalou (které tu z nějakého důvodu působí neupřímně uspěchaně) a je v podstatě konec. Ve chvíli, kdy běží Simba domů za vizuální montáže z National Geographic a do toho mu zpívá Beyoncé ve mně něco téměř umřelo. A pak... pak už všechno bylo jedno. Jako technologické demo je nový Lví král jednoznačně fascinující. Ale buď to mělo být více stylizované, aby písně a vůbec dialogy nepůsobily jako pěst na oko, nebo naopak ještě umírněnější. Takhle jsem se většinu času cítil dost nekomfortně, protože jsem sledoval něco hodně nepřirozeného. Úplně stejný pocit mám při pohledu na plastickou Nicole Kidman v Sedmilhářkách, ale tam jde o jeden element, kdežto tady na tom stojí celá podívaná. 50% P.S. Přijde mi trochu nefér, že u režie není uveden i Rob Minkoff, když remake řadu scén z jeho originálu vykrádá doslovně i formou záběrování. (26.07.2019)

U nového Lvího krále jsem se cítil stejně nekomfortně jako při sledování přírodopisných dokumentů s komentářem legračně imitujícím „hlasy“ zvířat. Zároveň jde o film nepřiměřeně dlouhý (a zdlouhavý), hodně temný (hyeny by se mohly přihlásit na casting do hororu) a upovídaný, čili nepříliš vhodný pro menší diváky, kteří by mluvící faunu docenili nejspíš. Hodně mě bavila kamera Caleba Deschanela, přizpůsobující se hledisku postav, a jedna scéna beze slov, zahrnující odyseu hovnivála s kuličkou žirafího trusu, ale jinak převažoval nedobrý pocit nepatřičnosti. Když vidíte, jak si fotorealisticky animované (a mluvící) prase bradavičnaté s (mluvící) surikatou ochočí (mluvící) lvíče a udělají z něj entomofága, je to spíš znepokojivé než vtipné nebo roztomilé. Zatímco originál mě dodneška dokáže dojmout, z rebootu se mi chci brečet akorát při představě, že půjde o obrovský komerční hit a Disney bude dál chrlit takto prázdné, bezpohlavní, absolutně ničím nepřekvapující předělávky svých úspěšných filmů. Kniha džunglí měla větší spád, přesvědčivější postavy, původní film jen nekopírovala, ale smysluplně rozvíjela. Byla v něčem jedinečná, Lví král je jen bezduchá atrapa, technologicky možná dokonalá, ale umělecky skoro bezcenná. 50% (18.07.2019)

Když v dokumentu Davida Attenborougha začne fauna mluvit a následně zpívat (mimochodem, ani jedna nová česká verze písně nebyla lepší než v originále), působí to mimořádně divně. Je to tak živé, až je to mrtvé.. Pointless. Stejně jako očekávat, že královrah a uchvatitel trůnu Scar vyleze na skálu a zapěje pro zvířecí dav Modlitbu pro Martu.. (18.11.2020)

Esence sterility. (pře)Nádherná. A naprosto zbytečná. Zajímalo by mě v čem spočívala Favreauova úloha jakožto režiséra. Nemohlo to být více než v rozeslání dvou hromadných mailů; jednom na herce "pusťte si Lvího krále a namluvte/nazpívejte to samé" a druhém na ty tisícovky nádeníků za renderujícími počítači "pusťte si Lvího krále, odpusťe si emoce v tvářích a jinak udělejte za pomoci CGI nemlich to samé a za pár let mi nasdílejte výsledek". Tady není byť jen snítko invence, žádná interpretace a o klidně jen jednom jediném nápadu z vlastní hlavy si můžeme nechat tak akorát zdát. Na druhou stranu pozlátko je to natolik opojné a původní látka/hudba natolik nosná, že když už na to musíte s ratolestmi, tak aspoň nejde o úplnou ztrátu času. (02.08.2019)