Poslední noc v Soho

Edgar Wright se podivných, provokativních filmů nebojí a stále se snaží někam posouvat. S Baby Driverem po Cornetto trilogii ubral na humoru a zůstal u podvracení žánrových vzorců, výsledkem však byla hezky natočená průměrnost, která se vám po skončení filmu vykouří z hlavy. A s Poslední nocí v Soho je situace velmi podobná. Wright vychází z klasického příběhu o nevinné dívce, která se přestěhuje do velkoměsta a ocitá se v pavučině jeho temných sil, na niž reaguje únikem do snového světa – jenž se však nevyvíjí úplně optimálně. Wright samozřejmě stále výborně vypráví obrazem, dovede pečlivě zvolit soundtrack (tentokrát ve stylu 60. let) a je vidět, že má předlohy dobře nakoukané. Thomasin McKenzie už poněkolikáté přesvědčuje o svém talentu a Anya Taylor-Joy si roli vrstevnaté femme fatale zjevně užívá. Oproti částečně podobnému Neon Demonovi se však Wrightův civilizační horor rozhodl nespoléhat na přílišnou otevřenost, a tak během nadměrné, bezmála dvouhodinové stopáže nakonec divákovi všechno vysvětlí až do úmoru. Ze směsi nápadů a podnětů pak zůstane dojem, že Wright sice umí točit, ale pro vstup mezi nejvyšší režijní extratřídu mu stále něco chybí. (06.11.2021)

Tam kde Wan zazářil, tak Wright absolutně pohořel. Natočil sice vizuálně celkem zajímavou podívanou,  ale nudí tak neuvěřitelným způsobem, až z toho bolí kouličky. Co se napětí nebo strachu týče, tak jděte taky o dům dál, Wright si myslí, že strach vyvolá šedivými panáky a strašně přeboostěnou hudbou... doufám, že týpeček se bude od horrorů držet co nejdál, ty mu totiž opravdu nejdou. (11.11.2021)

„Jsou tam zkažení lidi.“ - „Mám kuráž. Zvládnu je.“ - „Jen říkám, že Londýn může být náročný. Na tvou mámu byl asi až příliš a ta neměla tvůj dar.“ - „Můj dar?“ - „Ona věci necítila, neviděla…tak jako ty. Mám strach, že toho na tebe bude moc.“ Jenže o tom, kolik toho na Eloise bude, babička nic neví, a mladé studentce se může vysněný Londýn v mžiku stát noční můrou…Filmu jasně dominuje režisérův styl. Wright stvořil vizuálně poměrně „vymazlenou“ podívanou, která má solidní fantazii a fungující retro atmosféru. Potud mám hlavně slova chvály. Jenže po stránce příběhu už to tak slavné není. Má to své světlé momenty, ale děj mnohdy pokulhává a místy vyloženě nestíhá. Film se v mém hledáčku objevil hlavně kvůli talentované Novozélanďance Thomasin, ale ta občas nemá co hrát, a její sympatická postava se místy mění v nepříliš zajímavou hysterku vláčenou svými představami. A nesměl by to být Wright, aby mě zas nezklamal konec…ale ne, tentokrát ho beru neutrálně. Přesto smíšené pocity zůstávají, dám ještě slabší 4*. (23.01.2022)

Vždycky mám radost, když se povede film, kde všichni herci předvedou naprosto dokonalý, přesvědčivý výkony. A vždy za to velebím režiséry, protože i skvělej herec se pod blbou taktovkou dokáže kolikrát znemožnit. Tady navíc o level nad ostatními ční naprosto fantastická, okouzlující a sexy (ach bože, když sundala svůj svetřík první noc v pronajatém pokoji, projela mi okamžitě bulbouretrální tepnou třetí míza) Novozélanďanka, která se touhle performancí zařadila mezi moje oblíbený mladý talenty. Film je navíc krásně vystylizovanej, jen jsem postrádal horrorovější atmosféru, Wright měl ještě malinko víc zatlačit na pilu. (04.12.2021)

// Edgar Wright zhmotňuje noční můry, který z hlavy člověk jen tak nevyžene, ve stylovém retro thrilleru s parádní Anyou Taylor-Joy a ještě parádnější Thomasin McKenzie. Konec je teda trochu divokej, a stejně tak stopáž 116 minut maličko přes čáru, ale originálnější koncept abyste pohledali, a v tomhle vizuálním podání, no prostě lahoda. Silných 8/10. Soundtrack jako vždy top. (18.02.2022)