Prisoners of the Ghostland

Předem svýho komentáře musím upozornit , že Šion Sono patří do mé Top desítky mých oblíbených režisérů a Bill Moseley patří do mé Top desítky oblíbených herců. A kdyby mi někdo před léty řekl, že tihle dva jednou spojí síly nevěřil bych, ale určitě bych se na takovou možnost těšil. Jenže v tomhle případě tohle spojení dvou mistrů ve svým oboru ve mě vyvolávalo spíš znepokojení a strach. Proč ? Protože spojení Šion Sono a Hollywood mi prostě nejde k sobě. Ještě větší strach ve mě vyvolal fakt, že hlavním hrdinou ve filmu by měl být (né až tak oblíbený herec) Nicolac Cage. A co si budeme nalhávat. Ikdyž měl Cage v kariéře pár dobrých zářezů, tak jeho nejlepší léta už jsou nenávratně v prdeli. Navíc si stejně myslím, že to nikdy nebyl nějakej extra herec. Jeho mimika ksichtu je prostě tragikomická. Mé tušení, že Prisoners of the Ghostland bude fakt průser jenom utvrdilo celosvětově nízký hodnocení. A po přečtení pár zdejších komentářů jsem byl na vážkách jestli do filmu vůbec jít nebo ho prostě ignorovat. V tomhle směru jsem ale nepoučitelnej.  Prostě zvítězila zvědavost. Samotnej film má celkem slušnej rozjezd, ale ve 13 minutě přichází první WTF scéna(aneb dokud se zpívá ještě se neumřelo). Kolem dvacátý minuty přichází další WTF scéna s kolem. Nevěděl jsem jestli se mám smát nebo brečet. A podobných WTF scén má tenhle kousek bezpočet. Už samotnej oblek ve kterým se Cage promenáduje postrádá logiku. Rozepnout to nemohl. Takže po těch dnech který v tom obleku strávil by musel být zechcanej, zesranej a ještě zapařenej jako jetel. No hnus. Co se týče vizuálu tak ten je ve většině filmu fakt povedenej a tady Šion Sona poznávám. Obsahově(dějově) jsem něco tak prázdnýho od Šion Sona ještě neviděl(a to už jsem viděl 12 jeho filmů. Tenhle je třináctej). Proč tomu tak je ? Odpověď nemůže být jednodušší. Šion Sono si ke svým filmům píše scénáře sám. Tady tomu tak nebylo. Navíc jak pro A. Hendryho tak pro R. S. Safaiho je to prvotina co se týče scénáře. A je to vidět, protože to co vymysleli je čistý zoufalství. A já se jenom divím, že Šion Sono na takovou zoufalost kývnul. Možná si to časem sám uvědomil, že je to nezfilmovatelný, ale už nebylo cesty zpět. Možná i proto dostal infarkt(ale to už jsou fakt spekulace :). Na druhou stranu z toho hovna co ti dva zoufalci vymysleli se toho ani víc vytěžit nedalo. Takže i tentokrát musím před Šion Sonem smeknout, že z toho nakonec nevylezl úplnej odpad, ale záležitost, která je jakž takž koukatelná, jakkoliv je děj dementní. Co se týče herců. Tak N. Cage byl podle předpokladů marnej a popravdě jsem mu tu ustřelenou kouli přál. K jeho hereckým kvalitám už se vyjadřovat nebudu. K mé nelibosti nedostal Bill Moseley ve filmu moc prostoru. Ale odehrál co měl. Další postavou která stojí za zmínku byl Jasudžiro(Tak Sakaguči) kterej se paradoxně ve filmu postará o nejvíc akce. Scéna kdy si Cage a Jasudžiro vzájemně nakopou koule mě fakt pobavila. Sofia Boutella tady hrála jen něco jako "ztracený cestovní zavazadlo" který musí Cage dostat zpátky domů. Ostatní herci už nemají většího významu a poslouží spíš jako křoví téhle nudné story. Závěrem jen dodám, že doufám, že se z toho přešlapu Šion Sono poučil a na pozlátko Hollywoodu pro příště z vysoka sere. Ikdž je film (dějově) průjem tak si Šion Sona pořád velice cením, protože z toho dementního scénáře vytřískal maximum. (21.10.2021) (méně) (více)