Zásah štěstím

Zásah štěstím (mimochodem nebývale zdařilý český název) přináší látku vpravdě allenovskou, ale možná právě tím jasněji ukazuje, že jsou tvůrčí síly Woodyho Allena pomalu u konce. V Zásahu štěstím nalezneme mnoho z Woodyho trademarků, romanci propojenou se zločinem, roli náhody, podzim, bohému, ale tím jasněji vyvstává, že sledujeme tvůrce daleko za zenitem. Je to vše nějakým způsobem prodřené, jako los, který někdo stírá příliš dlouho. I tak se jedná o jeden z jeho lepších snímků posledních let. Více v recenzi na MZ. (26.01.2024)

Jean je slizký, žárlivý narcis a snob, až se nechce věřit, že na světě existuje žena, která by s ním chtěla být, ale budiž. Pozitivně hodnotím, že ve filmu z francouzského prostředí se mluví francouzsky, že tam prostě nenacpali angličtinu, jak se stalo zvykem. Bohužel z Paříže, kde se film hlavně odehrává, toho divák moc neuvidí, scény jsou většinou interiérové. I tak pro mě byl filmový výlet do romantické podzimní Paříže příjemný. (31.12.2023)

Jestli je to vážně naposled, tak jsem upřímně šťastný, že to dopadlo dobře. Že je to malý, milý i nemilý, kousavý, romantický, byť tentokrát jen minimálně ironizující Woody Allen. Nejde o tvůrčí revoluci a ani bych ji nechtěl. Co je ze začátku kulometná a výletní konverzačka, taková, jakých jsme od něj viděli desítky, ukáže postupně i temnější podhoubí a ani to není úplná novinka. Kdo má v paměti a oblibě Match Point nebo Kasandřin sen, bude jako doma. Překvapivě je tenhle Zásah lehkonohý, neuvěřitelně svěží a něčím zkrátka svůj. Snad za to může fakt, že je francouzštější než sami Francouzi, plný parádně hrajících neznámých tváří a přetěžko opakovatelný pocit, že je mi s tímhle filmem zase dvacet, stejně tak jako třeba šedesát. Nejvyšší hodnocení nedám ani jako symbol, na to bych potřeboval pocit, že se vzhledem k tématu překročily obvyklé divadelní hranice, ale celková spokojenost je i tak naprostá. (24.01.2024)

Tak nám 88 ročný Woody Allen predviedol úžasný šprint. Film má šialené tempo - a to sa zo začiatku tvári ako nudná konverzačka. Všetky zvraty a dejové zmeny sa dejú v podstate okamžite. Hlavná postava je veľmi rýchlo neverná a jej manžel veľmi rýchlo na neveru príde. A hoci film hovorí o zložitých životných situáciách, dokonca aj o zločinnom konaní, stále si drží istú grotesknosť a je nad vecou. Je to najlepšie využitých 90 minút vo filme, čo som za ostatný čas videl. Záver je v štýle "kto druhému jamu kope, sám do nej spadne" - mohli by to premietať ako šablónu deťom na prvom stupni základnej školy... Ale to neuberá snímke na kvalite, len podčiarkuje jej grotesknosť. (11.01.2024)

"Paní Fourier je teď bohužel na obědě. Prý bude pryč celé odpoledne." Ok, je to francouzský film. Pokud se mi ho budete snažit obhájit, tak to prosím dělejte jazykem, kterým obhajujete filmy Erica Rohmera, u kterého také nechápu jak se něco po všech stránkách tak nekompetentního může těšit oblibě. Na tom jak vypadají poslední filmy Woodyho Allena, Romana Polanskiho, Pedro Almódovara či třeba Andrzeje Wajdy bychom mohli konečně vybudovat nějaký argument pro stavbu nějakého režisérského starobince, kde by si tihle zasloužilí umělci mohli realizovat sami před sebou, protože sami sobě stejně asi nejlépe rozumí, jinak jsou úplně už odpojení ze světa. Roli Pihrta by tam asi plnil ten Polanski. (02.04.2024)