Jde o umění

Britská animátorka kreslí lásku k umění plnou nadšení, vervy, vtipu, černého humoru a nadsázky. (24.05.2023)

Vtipný kreslený kraťas o lásce k umění. Životní příběh Beryliny lásky k malování, a všeho ostatního. Animace mi připomíná vánočního Sněhuláka. [Rakkautta ja Anarkiaa 2022] (02.10.2022)

Co je láska? Je to zapomenutá a znovuobjevená touha tvořit, malovat, kreslit, vydávat se do všech uměleckých směrů a být doslova posedlý uměním? Je to posedlost smrtí, hnilobou a rozkladem v mnohačetných formách? Může láskou být posedlost šroubky všech velikostí, závitů a tvarů, posedlost jejich organizováním, přerovnáváním a tříděním? Členové jedné divnorodinky by vám pravděpodobně odpověděli kladně na všechny vyřčené dotazy, protože tu či onu činnost vykonávají s láskou sobě vlastní. Britská animátorka a režisérka Joanna Quinn už o Oscara soupeřila v roce 1997 (byť neúspěšně), letos jde tedy o její druhou nominaci. Po 25 letech! Stejně jako Boxballet, i tento snímek o mnoha formách umění byl od A do Z ručně animovaný (viz pěkný pětiminutový rozbor jedné scény přímo od autorky) a má osobité kouzlo a předpokládám, že i částečné autobiografické prvky. Film je občas trochu morbidní (postupně se v něm objeví mrtvá myš, kočka, pes, šváb a babička), ale celkově má vtipné vyznění a zařazuji jej do kastlíku „líbilo se mi velmi“. V úvodu zmíněná skladba se objevila v tomto snímku, jmenuje se Pavane pour une infante défunte a je to jedna z nejhezčích/nejsmutnějších skladeb, které znám. [Oscar 2021] (25.03.2022)