Kobitch

Nazval bych tento film Megahustým monstermasakrem. Absolutně kulervoucí non-stop akční jízda od první do poslední minuty, kde se neustále něco děje, jedna velkolepá scéna střídá druhou a misky vah se překlápí neočekávaně na jednu či druhou stranu. Vizuální a zvukové orgie, které podle mě v tomto století nezestárnou. Upřímně doufám, že bude někdy obnovená premiéra v kinech, rád bych si na to zašel.

Přidávám se k hlasům, že konec je naprosto skvělý a bez něj by vlastně film ztratil největší pointu. K čemu by bylo všechno to budování atmosféry a napětí, kdyby nepřišel závěrečný twist? Film, který mám radši s dabingem (Jarmil Prdel!) a pouštím si ho tak jednou ročně, byť poslední dobou už jen jako podkres k jiné činnosti. Minimalistická hudba filmu sedla, pokud tedy vůbec lze o těch pár úderech do klavíru mluvit jako o filmové hudbě.

Dlouho jsem se na Birdmana bál podívat, premisa mě až tak nezaujala a ani ukázky mi nic neslibovaly. Ó jak jsem se mýlil. Od první vteřiny, prvního záběru a prvního dialogu mě to dokázalo připoutat a nepustilo až do samotného konce. Stylová podívaná, precizně natočená, podpořená skvělými herci a naprosto odzbrojujícími dialogy. To pomezí reality a fikce se mi náramně zažralo pod kůži. A když ve filmu po několika minutách zazněla Pavane pour une infante défunte od Ravela, věděl jsem, že je to trefa za 10/10.

Herní Fallout mě minul a měl jsem trochu pochybnosti, jestli mi seriál nepřijde moc over-the-top. Předtucha se vyplnila, nebavilo mě to. Ničeho jsem se pořádně nechytil. Zkusím ještě dva tři díly a kdyžtak nedokoukám.

Láska k hudbě a vinylům zejména. Jelikož jsem jim sám propadl a dělám si sbírku soundtracků na LP, byl tenhle film příjemným pohlazením po duši hudbofila.

Všechno funguje skvěle až do doby, než se tam objeví glumové v plné parádě. Od té doby je to chaotická vyvražďovačka s velmi špatnou choreografií a roztřesenou kamerou, přes kterou není nic vidět. První polovině bych dal v klidu 5/5, ale ten zbytek to bohužel sráží dolů.

Ryzí deprese zkondenzovaná do krátkého animovaného animovaného filmu. Nepotřebuje ukazovat nic víc, než běžný život v ghettu, a stejně je vám z toho úzko. A ty oči. Ty oči! Stejně jako v Madam Tutli-Putli byly na loutky v post-produkci přilepeny oči živých herců, které díky tomu ožily a najednou se nekoukáte na kus dřeva, ale do duše živoucí bytosti. Výsledek je působivější, než kdyby takový snímek byl čistě hraný.

Čekal jsem naprosto jinou podívanou, ale přesto nejsem zklamán. Komorní scifíčko, které se nikam moc nežene, spíše přešlapuje na místě - nosné jsou hlavně myšlenky, nikoliv akce. Song Departure ze soundtracku je jak z jiného světa, díky za něj skladateli ❤️

Pomalý a rozjímavý film s výborným Ganzem potulujícím se nejen po městě, ale zejména ve své vlastní hlavě. Co se ve filmu dělo mi vlastně přišlo druhořadé, důležitá pro mě byla ta neuchopitelná atmosféra a svět vzpomínek na život a na smrt. S nádherným soundtrackem.

Tragický casting. Soutěžícím bych do smlouvy zavedl tučný pokuty za dobrovolné opuštění hry. Vyhraje to pravděpodobně poslední člověk, kterému se nebude stýskat a nebude chtít odjet urychleně domů za svými činčilami.