Upír aneb Podivné dobrodružství Davida Graye

Velmi dobré. Je vidět, že Dreyer si dal hodně práce s atmosférou, skvělá kamera nám nabízí hru stínů, která u diváka vyvolá mrazení v zádech, které navíc podporuje ještě často hrůzu nahánějící hudba. Film však brzdí pomalý rozjezd. Dozajista se jedná za jeden z přelomových filmů světové kinematografie, ale přeci jen z filmů s touto tématikou u mě stojí neochvějně na prvním místě Nosferatu. (14.06.2008)

Pokud by tu kdokoli z vás povídky od Sheridana Le Fanu četl, nemohl by stál opakovat nic o podobnosti Carmilly s Vampýrem, mají toho společného asi tolik jako masturbace a skupinový sex - maximálně jeden styčný bod. Zde tedy v podobě upírky-ženy. Film není špatný: stíny, které si dělají co chtějí, jsou působivé, řada jednotlivých obrazů má svou sílu - pohled z vnitřku rakve, jak vás do ní zatloukají, mě bude asi dlouho strašit. A navíc nápad, že upír nemusí být personifikovaná bytost, ale cosi zlého, s čím možná bojujeme, ale třeba to ani nespatříme, je velmi zajímavý... ale stejně mi to nějak nesedlo. Buď za to mohl snový styl vyprávění, nebo použitá technika (nejen kvůli mezititulkům to vypadalo jako film z němého období, jen náhodou dodatečně ozvučený!), nevím. Rád jsem dobrodružství Allana Graye viděl, ale opakovat to asi nebudu. (21.07.2013)

Na rok 1932 je Upír velmi zdařilý hororový snímek. Ač je obsazený neherci a existuje bez nějakého extra spletitého děje, působí velmi stylizovaně a pochmurné obrazy založené na hře stínů a čtení mytologie napomáhají tomuto snímku budovat pěknou atmosféru. Upíří snímky v oblibě moc nemám, ale zde jsem byl opravdu příjemně překvapen, na třicátá léta opravdu moc povedené. (20.10.2011)

Konečně může Dreyer rozvíjet téma, kterému skutečně rozumí - účinek filmového obrazu. Protože zatímco vypravěč lhát může, obraz ne. ____ Hlavní hrdina vypadá jako H. P. Lovecraft. Tvrdím, že nejde o náhodu. Že tato „součinnost“ obou pánů svědčí o svébytném a neustálém propojování všeho se vším. Považte, že sci-fi vzniklo z hororu, fantasy z hrdinské a rytířské epiky, všechno je motivováno sexuální frustrací dle Freuda a už tisíce let splácíme dluh písemnictví Mezopotámie. (22.09.2008)

Vampyr vyvolává i po osmdesáti letech nejistotu, strach a i nějaké to napětí, ne protože by zkoumal obzvlášť děsivé téma, on přímo deformuje divákovu představu o bezpečném filmu. Dreyerovo experimentování s obrazem a kamerou (úplně se zřekl detailů z Panny Orleánské), přetáčení, skromná zvuková stopa a kontroverzní casting hlavního hrdiny, daly za vznik právoplatné hororové klasice skoro až náhodou. ___ Vampyr byl evidentně vyšlechtěn ze Stokerova "textosběrného" Drákuly, Murnauovy filmové fascinace Upír Nosferatu, populárních Lovecraftovských povídek a dalších hororových odrůd. Tu si přisvojuje vyprávění a shromažďování informací, tu si expresionisticky hraje se stíny, tu nechává "šedého" hrdinu potápět se do hlubin snů a představ, které v důsledku předčí všechnu realitu světa. Je pak přirozené, že se dostaví záhadná deprese, která nemá původ v dění na plátně, ale mezi okénky filmového pásu. (22.12.2011)