Neboj se tety Marty

Jeden z dalších filmů z cyklu "Lucio Fulci představuje", zároveň si myslím že jde o jeden z těch povedenějších - tedy filmů vůbec ne špatných. Je to skutečně jak píše erl, člověku se ani nechce věřit že toto natočil Mario Bianchi, tento film je typicky Fulciovského ražení (on sám ho produkoval). Skutečný režisér tohoto filmu Mario Bianchi byl asi nejvíce znám několika svými poliziotteschi filmy (ve kterých si i sám zahrál), hororovým trashem "La bimba di Satana" (82), později točil převážně hardcore filmy pro dospělé. Tento film se zjevnými rozpočtovými omezeními, neměl vůbec žádné veliké ambice, ale když už nic jiného, tak jde v rámci žánru i celé série stále o poměrně slušný film, který není o nic moc horší než třeba spousta jiných věcí gore-mastera Fulciho ze sklonku jeho kariéry. Film byl docela dobře obsazený, hraje tu Gabriele Tinti (bohužel již vážně nemocen, za dva roky po tomto filmu zemřel), Maurice Poli v docela odvážné roli, k vidění jsou i pěkné křivky Jessicy Moore a Adriany Russo. "Non aver paura della zia Marta" je jinak dost psycho věc, absurdní, a jak čas plyne, tak i dost zmatená, je tu hodně flashbacků a mnoho krve. Slušné gore je vskutku šťavnaté, vše co je tu k vidění je bez jakýchkoliv výčitek svědomí (nebo tak něco), mrzačeni jsou tu i děti, speciální efekty jsou opravdu ošklivé a místy až nechutné (viz tělo pokryté červy v suterénu). Tady si fanoušci splatter filmů a gore efektů všeobecně, jistě přijdou na své. Některé ze scén z tohoto filmu byly k vidění později v "Un gatto nel cervello" nebo "Le porte del silenzio". Suma-sumárum; Scénář je diskrétní (lepší věc tady, at to dopadlo jak to dopadlo), má to tu správnou hororovou atmosféru, napětí je přijatelné (obojímu tu značně pomohlo poměrně ošklivé skóre), má to i docela dobrý rytmus a film nikdy moc nenudí (přestože v prvních cca 50. minutách se zde nic moc neděje, jde o to vytvořit nějaký ten příběh a představit divákovi všechny postavy, k tomu nějaké ta atmosféra, bla, bla..), celé je to pak ale krásně morbidní, chutné a hlavně zábavné (stále jde o poměrně zábavný způsob jak trávit a zabít čas), koncovka je hodně překvapivá. Přiznávám ale, že někdo může být nakonec i pěkně zklamán, ne-li přímo nasrán, leccos totiž už naznačuje postupný vývoj filmu,který se hlavně ke konci mění od minuty k minutě. Nej scény; vražda ve sprše, motorová pila, a pak hlavně objev pěti hrobů, a mrtvá mumifikovaná těla sedící u jídelního stolu. (15.07.2013)

Márne premýšľam prečo niektorí tu hodnotiaci hodnotili tak vysoko. Ide z toho len smútok. Unavený, naťahovaný film s otravnou hudbou, Tinti, ktorého si pamätám hlavne ako nerozlučného partnera Laury Gemser hraje dobre, ale veľmi nemá čo. Hviezdička za jeho dcéru a tri jakž takž zvládnuté gore scény(ale videli sme aj OMNOHO lepšie gore), za pomerne atmosferický dom na vidieku. Pointa najskôr nič moc, potom vyslovene zavádzajúco nezmyselná. Fulci sa nemusel obťažovať produkovať, na to, aký bol v 70s/early 80s geniálny režisér, z toho ide len spomínaný smútok. A to talianske horory milujem. (18.06.2019)

Návštěva tetičky Marty nedopadla zrovna idylicky.Velice vydařená záležitost z produkce mistra Fulciho. Nikam se nespěchá a postupně se buduje napětí které se zlomí v polovině filmu a propukne gore dýchánek. Herci solidní a hudba vydařená. Někdy mi přišlo že to celé natočil sám ale na režijní stoličce sedí Mario Bianchi. Tvůrci připravily zajímavé okamžiky které děj zajímavě okořenily. Nejvíce překvapil a potěšil závěr který až nápadně připomíná jednu po právu vyzdvihovanou francouzskou záležitost z posledních let. Moc pěkné. (10.01.2010)

Tohle mi podlomilo kolena! Synovec jede s rodinou navštívit tetu Martu, která byla snad po 30 letech propuštěna z psychiatrické léčebny. Sžírán nepříliš šťastnou minulostí má ze setkání obavy. Po příjezdu na místo však teta v domě není... Docela zvláštní mix kvalitních herců (zejména Tinti jako hlava rodiny je charismatický, typově připomíná A. Steffena) a trashové režie. Kupodivu to funguje bez problémů a Bianchimu se dokonce povedlo vytvořit jednu ikonickou scénu s hroby, která patří vůbec k tomu nejlepšímu, co v hororové Itálii kdy vzniklo. (05.12.2018)

Názov hororu "Nebojte sa tety Marty" vlastne poukazuje na spôsob, akým možno interpretovať tento zvláštny film v réžii A. Bianchiho, ktorý produkoval L. Fulci. Tety Marty sa naozaj netreba báť, množstvo záhadných náznakov a asociácii v tomto sprvu pomalom mysterióznom slasheri sa v závere náhle spojí a dovedie diváka k prekvapivej pointe. Tento Bianchiho film má premyslenú kompozíciu a vnútornú logiku, čo nemožno povedať o viacerých starých talianskych (vrátane Fulciho) hororoch. Hoci sa odohráva akoby mimo čas, v krátkom zážitku na prahu smrti, vôbec nie je ťažkopádny, naopak, je to ľahko stráviteľný letný slasher, ktorého ľahkosť korešponduje s vidieckym prostredím, kam je situovaný príbeh. Postavy sa postupne jasne vymedzujú a uvedomujú si, že sa točia v bludnom kruhu, z ktorého niet úniku. Vychádzkové tempo príbehu v závere vystriedajú naozaj krušné chvíle (nahota, krutosť, napätie), skrátka krvavé jatky, síce s odkazmi na známejšie slashery, ale zato aj svojrázne a štýlové. Mám na mysli napríklad aranžmá spoločnej rodinnej večere s mřtvymi príbuznými. Napokon, zaujmavých nápadov je vo filme vcelku dosť. (02.02.2010)