Les Invasions barbares
Les Invasions barbares
Invázia barbarov
The Barbarian Invasions
The Barbarian Invasions
The Barbarian Invasions
Režie:
Denys ArcandScénář:
Denys ArcandKamera:
Guy DufauxHudba:
Pierre AviatHrají:
Rémy Girard, Stéphane Rousseau, Dorothée Berryman, Louise Portal, Dominique Michel, Marie-Josée Croze, Marina Hands, Roy Dupuis, Micheline Lanctôt (více)Obsahy(1)
Jeden z najznámejších režisérov frankofónnej Kanady, Denys Arcand, nadviazal filmom Invázia barbarov po 17 rokoch na svoj film The Decline of the American Empire. V Invázii barbarov sleduje svojich hrdinov zostarnutých, trochu zlomených životom, stále však ešte plných ideálov a vitality. Hlavný hrdina Rémy je univerzitný profesor histórie, ktorý celý život miloval ženy, zábavu, víno a ľavicové ideály. Po kolapse je hospitalizovaný v nemocnici a jeho bývalá žena Luise okamžite zavolá ich syna Sébastiana, ktorý si buduje kariéru úspešného a bohatého makléra v Londýne. Hoci Sébastien a Rémy spolu kvôli rozdielnym životným filozofiám nikdy dobre nevychádzali, Sébastien okamžite priletí do Kanady a snaží sa otca presvedčiť, aby sa dal previezť na súkromnú kliniku. V štátnej nemocnici sú totiž žalostné podmienky, pacienti ležia i na chodbách. Rémy však bol jedným z hlásateľov socializácie zdravotníctva a trvá na tom, že bude znášať i jej neblahé následky. Po vyšetrení v americkom Baltimore je jasné, že Rémy má na mozgu zhubný nádor a zostáva mu už iba niekoľko týždňov života. Sébastien sa rozhodne, že proti otcovej vôli mu spríjemní posledné dni života: podplatí zdravotnícke odbory, aby mu zrenovovali samostatnú časť nemocnice, zaobstará mu špeciálnu starostlivosť, zaplatí jeho študentom, aby ho prišli pozdraviť a z celého sveta zvolá k smrteľnej posteli jeho najlepších priateľov a dávne i nedávne milenky.
Dokonca, keď už ani silné dávky morfia nedokážu utlmiť bolesti, s pomocou narkomanky Natalie mu zaobstará heroín. Hoci Rémyho životná filozofia jeho najbližším vždy iba ublížila, vďaka Sébastienovi si ju môže udržať až do smrti. Rémy je predstaviteľom umierajúcej generácie a umierajúceho sveta, v ktorom ešte existovala viera v ideály a ich naplnenie. Sébastiena považuje za chladného predátora, ziskuchtivého biznismena, predstaviteľa novej generácie barbarov. Počas posledných týždňov svojho života však Rémy prichádza na to, že i Sébastien uznáva základné životné hodnoty. Sébastien poznáva otca z jeho silnej a nezlomnej stránky, nielen ako večne nedospelého a ľahkovážneho bonvivána. Arcand nevyhrocuje dramatický konflikt medzi otcom a synom, smeruje skôr k zmiereniu, k poznaniu, že hoci starý svet umiera, v tom novom barbarskom ešte môžu pretrvať základné morálne hodnoty. Režisérovi sa v žánri tragikomédie podarilo s nesmiernym šarmom a ľudskosťou, bez pátosu a sentimentu zobraziť smrť človeka i smrť jednej generácie. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (135)
Oscarem ocenene francouzske drama o umirajicim muzi, ktery radeji u sve postele vita sve kamarady a milenky nez sveho syna ke kteremu se chova odtazite a neurvale, i kdyz se mu snazi ulehcit posledni momenty zivota, jak jen to jde. Konecne vyvrcholeni se nabizi samo a jeho konstrukce je jednim z mala pozitiv jinak velmi spatne podaneho snimku plneho nezazivnych dialogu, nezajimavych postav a inteligentniho humoru, ktery zde dle meho nazoru nefunguje. Kdyz si uvedomym, ze tato nadhodnocena nuda porazila Zelary, jen nechapave kroutim hlavou. 40% ()
Vůbec ne ta bláznivá fraška, na jakou to vypadá z většiny popisů, ale dost vážně míněný film o posledních věcech člověka, i když notně odlehčovaný humorem spíš hořce sebeironickým než ztřeštěným nebo cynickým, bez absurdního vylhaného optimismu Skafandru a motýla a podobných lacině humanistických limonád. Bilancuje se tu éra, která odchází s generací „volné lásky“ a s koncem dvacátého století, příznačně ohraničeného útokem na manhattanská dvojčata, účtuje se s dravým kapitalismem, veřejným zdravotnictvím i s odbory, polemizuje se s církví, hledí se s obavami do budoucna – a rozhodně se nevolí snadné cesty, nezjednodušuje se ani nepřikrašluje: Luxusní umírání v láskyplném kruhu rodiny a přátel, vyhandlované uprostřed přecpané státní nemocnice za úplatky z peněz, kterými hlavní hrdina pohrdá. Jeho neustálé protináboženské filipiky, které jdou autorovi evidentně z duše, ale vyústí v prazvláštní remízu s nemocniční řádovou sestrou, která je nakonec jediná, kdo pacientům opravdu naslouchá. Prázdné tlachy požitkářských vzdělanců a samozřejmá empatie novodobých barbarů. V jádru generační film, který říká: „Nevíme, jestli náš život a naše ideály vůbec dávaly nějaký smysl, nevíme, co bude se světem dál, odcházíme s neurčitým pocitem, že jsme něco nedokončili, odcházíme v úzkostech a nechce se nám, protože ze všech lidí v dějinách zdaleka nejmíň tušíme kam a proč, protože nemáme víru v Boha, v komunismus nebo aspoň v konzum,“ ale přesto nakonec skoro zázrakem dospěje k čemusi, co lze nazvat smířením, velkorysostí a opatrnou nadějí, přičemž většinu času dokáže být současně brutálně upřímný, zadumaný i prudce zábavný. Skoro za 90 %. ()
Realistický pohled bez příkras na snahu syna zpříjemnit umírajícímu otci poslední chvilky života sráží nevěrohodnost některých vedlejších dějových linií. Hlavně o napravené fetačče. Navíc ty hrozné pseudointelektualské kydy přátel umírajícího profesora se jen tak někde nevidí. Hrozně sráží film dolů. Na ně se přesně hodí název filmu.Bohužel to režiser ale určitě plánoval trochu jinak. Na to aby to byla komedie je film o příliš vážných věcech. Na to aby to bylo regulerní drama Invaze barbarů ze své podstaty nemá. ()
Těžko říct, zda by byl umírající vděčen za bandu intelektuálů, kteří, pokud zrovna neomílají všechny -ismy, kterými se nechávali ovlivňovat (papouškujíc jména a díla jejich představitelů), stále častěji vzpomínají na svá erotická dobrodružství, jež vzhledem k pokročilejšímu věku vypravěčů vyznívají nepatřičně a místy až nechutně... přestože hlavní hrdina nebýval jiný, nechtělo se mi věřit, že by ho tváří v tvář smrti něco z toho zvlášť zajímalo. Mnohem silněji působily scény s pragmatickým a zároveň citlivým synem, heroinové dýchánky s Nathalií i komornější okamžiky samotného Rémyho. Bohužel, ty výše zmíněné celkový dojem znehodnotily. ()
Velmi kontroverzní a v jistých (odborných) kruzích velmi oceňovaný kanadský režisér Denys Arcand (Úpadek amerického impéria, Ježíš z Montrealu) se pokusil zachytit poslední dny života člověka, který ani na smrtelné posteli žít nepřestává. Univerzitní profesor Rémy vždy miloval život, dopřával si jej plnými doušky, jen přitom trošku pozapomněl věnovat se také své rodině, za což jej syn Sébastien na jednu stranu nenávidí, na stranu druhou si teprve během posledních otcových dní uvědomuje, jak moc pro něj vlastně znamená. Těžko říct odkud, nicméně Sébastien sebere dostatek hrdosti, aby otci co možná nejvíc „zpříjemnil“ umírání. Sébastien si to může dovolit, je milionář, jenže co když ne láska, nýbrž peníze, tolik ovlivní vztah těchto dvou mužů? Když máte peníze, nebude pro vás státní zdravotnický systém dlouhodobou překážkou, taky heroin zmírňující nesnesitelnou bolest si můžete dovolit kupovat po dekagramech a bývalí studenti, ke zdravotnímu stavu svého kantora zcela lhostejní? Za drobný úplateček jej rádi potěší svou přítomností. Barbarství? Bezpochyby, ale rovněž způsob jak se bezstarostně prodrat životem a jak se o veškeré radosti života připravit. Proč nežijeme naplno, proč rozmělňujeme své štěstí v hmotných statcích? Protože jsme barbaři, všichni jsme do jisté míry barbaři – svým přístupem k životu, svým vztahem ke smrti, svým chápáním dějin. Vzhledem k tématu by se dal čekat film deprimující, Invaze je především o tom, že každý jednou pochopí. Byť až na smrtelné posteli, nebo v její těsné blízkosti. 75% Zajímavé komentáře: Jordan, belldandy, Radko ()
Reklama